Česká národní rada 1992 – 1992

K § 23

Při plnění úkolů BIS se nelze vyhnout situacím, kdy totožnost příslušníka BIS je nezbytné utajit. Půjde zejména o případy kontaktů s teroristickými skupinami, pašeráky drog, ale i cizími zpravodajskými službami, kdy život příslušníka BIS může být vystaven vážnému nebezpečí. K zajištění jejich bezpečnosti a utajení jejich totožnosti budou sloužit krycí doklady.

Současně je BIS uloženo vést evidenci všech krycích dokladů, a to i těch, které v oboru působnosti používají příslušníci ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostní služby v působnosti České republiky, pokud tyto sbory a služby jsou k používání krycích dokladů oprávněny zákonem.

K § 24

Toto ustanovení v návaznosti na § 15 zakotvuje poslední druh zpravodajského prostředku, kterým je sledování. Podrobnou úpravu ponechává na řediteli.

K § 25 - 27

BIS se za účelem plnění úkolů v oboru své působnosti opravňuje vést, uchovávat a využívat data k osobám potřebná k její činnosti, a to v rozsahu stanoveném v § 4 tohoto zákona.

Navrhuje se s ohledem na zásady trestní odpovědnosti, aby v evidencích BIS byly vedeny osoby, které přesáhnou 15 roků svého věku. Pokud se jedná o osoby mladistvé (osobou mladistvou se z trestně právního hlediska rozumí osoba od 15 do 18 roků), stanoví se povinnost přehodnocování údajů o nich vedených po dvou letech od jejich uložení v evidenci a po pěti letech uložení těchto údajů. Uložení údajů se však neprovede, jestliže při dovršení 18 let se bude tato osoba dopouštět další protiprávní činnosti ve smyslu § 4 tohoto zákona.

V navrhovaných ustanoveních se stanoví základní účel evidencí a rámcově se vymezuje též jejich obsah.

K § 28

Navrhuje se, aby BIS byla oprávněna při plnění svých úkolů spolupracovat s dalšími zainteresovanými orgány. BIS je dána možnost uzavírat součinnostní dohody. Vláda České republiky může včlenit do statutu BIS povinnost spolupracovat nebo uzavřít součinnostní dohody s určenými orgány. Zejména se však předpokládá úzká spolupráce s Policií České republiky.

K § 29

Předpokladem pro činnost BIS je také vytvoření podmínek a účinná podpora pro plnění úkolů ze strany státních orgánů. státním orgánům je proto uložena povinnost poskytnout BIS požadovanou pomoc a potřebné informace.

K § 30

Ustanovení o náhradě škody jsou v návrhu upravena tak, že stát hradí škodu, kterou utrpěl občan v souvislosti s pomocí, kterou poskytl BIS nebo jejím pracovníkům na jejich žádost nebo s jejich vědomím, a může hradit škodu a vzniklé náklady také tehdy, jestliže šlo o spontánní pomoc občana. V takovém případě si stát vyhrazuje právo posouzení bližších okolností, za nichž byla tato pomoc poskytnuta.

Poškození zdraví občana je posuzováno vždy podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů. Mimo to návrh předpokládá, že vláda České republiky nařízením stanoví podmínky, za kterých bude možno ve vymezených případech poskytnout ještě jednorázové mimořádné odškodnění. Takové řešení je úměrné riziku, které občan ve společenském zájmu dobrovolně podstupuje a je výrazem společenského ocenění této pomoci.

Po zkušenostech z dosavadní praxe jsou ustanovení o náhradě škody formulována tak, aby byly kryty všechny možné případy, kdy by mohlo dojít k poškození občana jednajícího v celospolečenském zájmu. Proto stát přebírá odpovědnost i za škodu, kterou v souvislosti s poskytnutou pomocí občan sám způsobil.

Konečně je navrhováno, aby vláda České republiky stanovila nařízením, ve kterých případech stát přizná náhradu i jiné škody nebo újmy, které vznikly osobě jednající ve prospěch BIS podle § 22.

K § 31

V navrhovaném ustanovení se zakotvuje povinnost zachovávat mlčenlivost pracovníky BIS o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s její činností.

Obdobně se tato povinnost dotýká i ostatních osob. Povinnost zachovávat mlčenlivost je vázána podmínkou spočívající v poučení o zachování mlčenlivosti, které provede příslušný pracovník BIS. Zprostit této povinnosti je oprávněn ředitel, a to pouze v souvislosti s trestním řízením. Předpisy o ochraně státního tajemství zůstávají nedotčeny.

K § 33

Zákon zde stanoví podmínky pro přijetí do služebního poměru k BIS. Vychází se z požadavků, které lze obecně charakterizovat jako způsobilost ke státní službě a současně se vytváří prostor pro uplatnění speciálních požadavků na příslušníky BIS.

K § 34

Je zde vyjádřena odlišnost od pracovního poměru spočívající v tom, že služební poměr vzniká rozhodnutím služebního orgánu. Toto rozhodnutí musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti. Dále jsou zde vymezené případy, kdy služební poměr nevznikne.

K § 35

Návrh stanoví text služební přísahy a současně stanoví právní účinky odmítnutí jejího složení.

K § 36

Stanoví se zde možnost určit zkušební dobu. Tato možnost bude využívána, pokud to bude účelné. Není zde stanoveno omezení týkající se činností, které může provádět příslušník samostatně ve zkušební době, jako je to stanoveno v zákonech o policistech. Příslušníci BIS nemají vůči občanům pravomoci jako policisté a pokud se ukáže potřeba, aby začínající příslušník neprováděl určité činnosti, může to být stanoveno příkazem nadřízeného.

K § 37

BIS je vojensky organizovaný sbor na základě vztahů nadřízenosti a podřízenosti (subordinace). Tomu odpovídá stanovení hodností příslušníků. Oproti armádě a policii se však nabízí redukce počtu hodností, zejména vzhledem k relativně malému početnímu stavu příslušníků BIS. Sledovaným záměrem však nejsou dotčeny jiné obecně závazné předpisy (zejména zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně z pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších orgánech a organizacích).

K § 38 až 40

Návrh upravuje nároky na jmenování do hodnosti při přijetí do služebního poměru. Dále zakládá právo příslušníka na povýšení v skupině hodností, popřípadě na jmenování do vyšší skupiny hodností. Podrobnosti, které není třeba upravit přímo v zákoně, stanoví ředitel BIS zvláštním předpisem, jehož vydání návrh předpokládá.

K § 41

Návrh zákona umožňuje propůjčení hodnosti v případech, kdy příslušník má plnit úkoly zvláštní povahy, pro které je plně kvalifikován, avšak nesplňuje podmínky na povýšení. Ze společenských, politických důvodů i vzhledem k tomu, na jaké úrovni bude vedeno jednání, je na místě mu tuto hodnost propůjčit (např. mezistátní jednání, účast na jednání s mezinárodní účastí).

K § 42

K všestrannému posouzení výkonu služby příslušníka slouží služební hodnocení. Má vliv na rozhodování o jeho dalším zařazení. Vzhledem k jeho závažnosti a potřebě objektivně zhodnotit činnost příslušníka, je potřebné upravit tuto problematiku zvláštním předpisem.

K § 43 a 44

Úprava ustanovování do funkcí, přemístění a přeložení je nutná k zabezpečení právní jistoty příslušníka. Proto i dočasné pověření příslušníka výkonem funkce, které se ukázalo jako potřebný, praktický institut, je přesně časově limitováno a služebnímu orgánu je uložena povinnost takovou dočasnost ve stanovené lhůtě odstranit. současně musí úprava chránit i zájem BIS v této oblasti.

Důležitou skutečnosti je fakt, že výčet možností převést příslušníka na jinou funkci je taxativní a nelze jej dále rozšiřovat, jakož i fakt, že služební orgán může toto opatření realizovat toliko svým rozhodnutím, proti němuž je přípustný opravný prostředek (odvolání).

K § 45

Potřeby výkonu služby mohou vyžadovat, aby příslušník byl vyslán na služební cestu. Aby služebnímu orgánu bylo umožněno takto s příslušníkem disponovat, je nezbytné, vytvořit pro to oporu v zákoně.

K § 46

Vytvoření a použití zálohy ředitele lze předpokládat v případech plnění úkolů vymezených působností BIS i mimo organizační strukturu BIS. Je pro to opora v § 23, který charakterizuje BIS jako zpravodajský orgán s možnostmi utajení příslušníků BIS při plnění úkolů svěřených do působnosti BIS v rozsahu ustanovení § 4. dále je vytvoření a použití zálohy ředitele nezbytné i v případech dlouhodobého studia a v případech dočasné nemožnosti zařadit příslušníka na konkrétní funkci.

K § 47

Určitá, v zákoně taxativně uvedená jednání příslušníka, mohou být na újmu správného výkonu a zájmu služby, jakož i na újmu dobrého jména BIS, a je nezbytné tato jednání náležitě objasnit. Pro tyto případy se zavádí institut zproštění výkonu služby a současně se stanoví podmínky pro jeho aplikaci. Návrh předpokládá zachování minimálních nároků pro příslušníka zproštěného výkonu služby.

K § 48

V návrhu jsou uvedeny jednotlivé způsoby skončení služebního poměru. Příslušník může bez věcného omezení skončit služební poměr uvolněním. Skončení služebního poměru propuštěním ze strany BIS je v zájmu právní jistoty příslušníka vázáno na splnění zákonem vymezených důvodů.

Skončení služebního poměru zrušením ve zkušební době je přirozeným důsledkem možnosti jejího sjednání při vzniku služebního poměru.

K § 49

Uvolnění je způsobe skončení služebního poměru, který je zcela závislý na vůli příslušníka. Návrh stanoví náležitosti žádosti o uvolnění poměru a lhůtu pro jeho skončení.

K § 50 až 52

Propuštění ze služebního poměru je jednostranným aktem služebního orgánu, kterým končí služební poměr příslušníka. S ohledem na potřebu právních jistot příslušníka je nezbytné institut propuštění upravit co nejpodrobněji. Ze stejného důvodu jsou skutečnosti, pro které lze příslušníka propustit, stanoveny taxativně, s výjimkou případů, kdy příslušník splňuje podmínky nároku na starobní důchod a je pravomocně odsouzen pro trestný čin. Návrh upravuje podmínky propuštění, náležitosti rozhodnutí o propuštění, lhůty a zákaz propuštění ochranné době.

K § 53

Skončení služebního poměru ztrátou hodnosti je logickým důsledkem toho, že příslušník musí mít hodnost (srov. § 37). Jestliže mu příslušný orgán - soud - tuto hodnost odejme, musí služební poměr skončit. Protože o ztrátě hodnosti rozhoduje nezávislý, objektivní a k tomu příslušný orgán, není třeba tento institut podrobněji upravovat.

K § 54

V návaznosti na ustanovení § 36, jímž se zavádí institut zkušební doby, obsahuje návrh i možnost zrušení služebního poměru ve zkušební době. V této době mají služební orgán i příslušník možnost skončit služební poměr, a to i bez uvedení důvodů. Návrh stanoví lhůtu, v níž služební poměr končí.

K § 55

Návrh upravuje i případy, kdy rozhodnutí o skončení služebního poměru je zrušeno, tedy případy, kdy služební poměr trvá. Stanoví se, že v takovém případě jsou zachována všechna práva a povinnosti. Rovněž upravuje případy, kdy příslušník na dalším výkonu služby netrvá.

K § 56

Návrh stanoví, že při skončení služebního poměru vydává služební orgán příslušníkovi potvrzení o zaměstnání a služební posudek. Stanoví lhůty, povinnosti služebního orgánu a další náležitosti těchto dokumentů. současně stanoví okruh subjektů, jimž lze tyto dokumenty předat.

K § 57

Ke správnému a bezchybnému fungování BIS jako celku je nezbytné, aby jednotliví příslušníci dodržovali služební kázeň. Návrh definuje služební kázeň, a to tím, že ukládá příslušníkovi povinnosti, které váže pouze na zákony, další obecně závazné právní předpisy a rozkazy nadřízených. Jiným způsobem, než v zákoně stanoveným, nelze služební povinnosti příslušníkovi iniciovat.

K § 58 a 60

Z okruhu služebních povinností stanovených v § 57 návrh přikládá zásadní význam základním služebním povinnostem. Ty pak dělí do dvou kategorií, a to na základní služební povinnosti příslušníka a základní povinnosti nadřízeného. Okruhy základních služebních povinností příslušníka i nadřízeného jsou taxativně vymezeny, významnou je skutečnost, že návrh přikládá vyšší váhu obecně závaznému právnímu předpisu než rozkazu, který je v rozporu s takovým předpisem nebo kdy splněním rozkazu by příslušník spáchal trestný čin, pro tyto případy je stanoven zvláštní postup. Základní povinnosti nadřízeného jsou zaměřeny obecně a jejich poslání lze charakterizovat jako opatření k neustálému zlepšování výkonu služby. V § 59 je obsažen striktní zákaz politické činnosti příslušníků a jejich členství v orgánech společností, které se zabývají výdělečnou činností. Vzhledem k charakteru služby, který vyžaduje co největší nezávislost příslušníků na vlivech mimo BIS, navrhuje se omezit výdělečnou činnost příslušníků písemným souhlasem příslušného služebního orgánu.

K § 61

K upevnění služební kázně slouží institut kázeňské pravomoci. Kázeňská pravomoc svěřuje nadřízeným oprávnění, ale i povinnost udělovat kázeňské odměny a ukládat kázeňské tresty.

K § 62

Proti ustálené zákonné úpravě návrh redukuje počet kázeňských odměn na tři formy, kterými jsou finanční odměna nebo věcný dar, mimořádné povýšení příslušníka do důstojnické hodnosti a mimořádné povýšení do vyšší hodnosti. Při zpracování návrhu se vycházelo z analýzy dosavadní praxe, která prokázala, že udělování jiných kázeňských odměn se v praxi nepoužívá. Důležitou zásadou je princip zásluhovosti, který je zakotven v odstavci 3.

K § 63

Návrh charakterizuje zaviněné porušení základních povinností příslušníkem jako kázeňský přestupek. Tato charakteristika je nezbytným východiskem pro uplatňování kázeňské odpovědnosti. s ohledem na zákon české národní rady o přestupcích , který svěřuje trestání přestupků příslušníků ozbrojených bezpečnostních sborů příslušným služebním orgánům, je nezbytné stanovit v zákoně, že stejný režim pro vyřizování kázeňského přestupku se uplatní i při projednávání přestupku příslušníka.

K § 64

Stanoví se jednotlivé druhy kázeňských trestů. Zatímco snížení funkčního platu a snížení hodnosti o jeden stupeň jsou typickými tresty používanými v ozbrojeném bezpečnostním sboru již tradičně, zákaz činnosti a propadnutí věci se zavádí nově, a to s ohledem na obecnou úpravu provedenou zákonem o přestupcích. Proto také návrh stanoví, že tyto nově zaváděné tresty nelze uložit za kázeňský přestupek, ale pouze za přestupek. kumulace trestů není vyloučena. v zájmu jednotné aplikace zákona se upravují případy, kdy trest zákazu činnosti přetrvává i po skončení služebního poměru příslušníka.

K § 65 a 67

Z hlediska komplexnosti právní úpravy je potřebné upravit v zákoně i procesní stránku, tj. postup služebního orgánu při ukládání kázeňských trestů. Stanoví se povinnosti služebního orgánu, zejména povinnost objektivně zjistit skutkový stav, hodnotit důkazy, předvolávat svědky, popřípadě rozhodnout o nároku na náhradu škody. rovněž se stanoví oprávnění příslušníka zejména jeho možnost vyjadřovat se k věci, navrhovat důkazy a hájit se. Návrh stanoví subjektivní lhůtu i objektivní lhůtu, v jejichž rámci může služební orgán uložit příslušníkovi trest: dále upravuje specifické případy, kdy nelze kázeňsky trest uložit a případy, ve kterých je možno kázeňské přestupky prominout.

K § 68

Zahlazení kázeňského trestu je významným institutem sloužícím k tomu, aby ojedinělé protiprávní jednání příslušníka nemělo pro něj negativní důsledky pro celý zbytek jeho služebního poměru. Navrhují se pravidla, podle nichž bude kázeňský trest zahlazen ze zákona i z vůle služebního orgánu.

K § 69

Jde-li o projednávání přestupku příslušníka, je účelné na tento proces vztáhnout postup uplatňovaný i vůči ostatním občanům, neboť nejsou důvody pro odchylky od obecné úpravy. Předpokládá se, že zákon stanoví, pro které případy platí obecná úprava.

K § 70 až 74

Úprava základní doby služby v týdnu, její rozvržení, odpočinek a přestávky ve službě jsou upraveny analogicky jako v zákoníku práce.

Určitá specifika, vyplývající z charakteru BIS jako orgánu bezpečnostního charakteru jsou v těchto ustanoveních zohledněna.

K § 75

Pohotovost a dosažitelnost je upravena zákonem č 143/1992 Sb.,o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších orgánech a organizacích.

K § 76 až 82

Obecná úprava dovolené je analogická zákoníku práce. Delší dovolen je odůvodněna většími požadavky na psychické a fyzické zatížení příslušníků povinnostmi vyplývajícími z pohotovosti a dosažitelnosti a tím i potřeby delší regenerace pracovní síly. Je stanovena stejná délka jako v případě Policie České republiky. určení nástupu dovolené bylo zkráceno na 7 dní předem s ohledem na specifické potřeby.služby v BIS.

K § 83

Obdobně jako v zákoníku práce je upraveno poskytování služebního volna. Podrobnosti budou upraveny zvláštním předpisem.

K § 84

Plat příslušníka BIS včetně splatnosti, výplaty a srážek je upraven zákonem č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších orgánech a organizacích s tím, že kde se v zákoně a jeho prováděcím předpisu hovoří o Federálním bezpečnostní informační službě, rozumí se jí BIS.

K § 85

Předpokládá se, že pokud jde o náhrady výdajů poskytovaných v souvislosti s výkonem služby, zákon upraví pouze základní nároky. Podrobnosti budou upraveny zvláštním předpisem.

K § 86

Návrh umožňuje, aby služební orgán mohl na žádost příslušníka rozhodnout o poskytnutí jednorázové peněžní výpomoci. Půjde zejména o případy, kdy se příslušník dostal, zpravidla bez vlastního zavinění, do svízelné a jinak těžko řešitelné finanční situace. Jde o nenárokovou náležitost, kterou bude služební orgán posuzovat ad hoc.

K § 87 a 88

Specifika výkonu BIS vyžaduje, aby zákon vymezil povinnosti jak služebního orgánu, tak i příslušníků v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby.

K § 89

Ze specifické povahy BIS vyplývají pro příslušníky zvýšená rizika.Proto se na jedno z předních míst staví povinnost služebních orgánů vytvářet pro příslušníky podmínky pro pokud možno bezpečný výkon sužby. návrh dále ukládá povinnost služebním orgánům působit zejména na poli zdravotnickém, sociálním, kulturním, ale i v dalších oblastech tak, aby příslušníci mohli vykonávat službu řádně, hospodárně a bezpečně.

K § 90

Z hlediska BIS je žádoucí, aby příslušníci v průběhu služebního poměru zvyšovali svoje vzdělání. Jedním zmožných způsobů zvýšení vzdělání je další studium příslušníků. Zákon umožňuje, aby BIS uzavřela s příslušníkem dohodu o zvýšení vzdělání. Současně stanoví náležitosti takové dohody a řeší případy, kdy příslušník bez vlastního zavinění nemůže dohodu splnit. Podrobnosti, které nemusí upravovat přímo zákon, budou řešeny zvláštním předpisem.

K § 91

Pod pojmem věcí máme na mysli uložení svršků a dopravních prostředků příslušníků. Toto ustanovení navrhujeme řešit shodně, jako je tomu u pracovníků v pracovním poměru. V zájmu sjednocení právní úpravy se zákoníkem práce je osobní automobil výslovně prohlášen za dopravní prostředek, který není obvyklým k cestě do sužby a zpět.

K § 92

Účelem preventivní rehabilitace je udržování dobrého zdravotního stavu příslušníků, obnova jejich psychických a fyzických schopností. Pro příslušníky s oslabeným zdravotním stavem je potřebné poskytovat lázeňské léčení. Vzhledem k tomu, že preventivní rehabilitace nebude poskytována všem příslušníkům, budou podrobnosti upraveny zvláštním předpisem.

K § 93

Jestliže se schopnost příslušníka k výkonu služby ze zdravotních důvodů změní, umožňuje zákon, aby lékařská komise stanovila jeho změněnou zdravotní klasifikaci a jí odpovídající omezení pro výkon služby.

K § 94 až 99

V BIS vykonávají službu i ženy - příslušnice. Tak, jako u pracovnic v pracovním poměru, i u těchto žen je nezbytné respektovat jejich postavení žen a matek a stanovit jim zvláštní podmínky pro výkon služby. Tyto zvláštní podmínky nejdou nad rámec obecné úpravy zvláštních podmínek pro práci žen.

K § 100 až 126

V ustanoveních upravujících náhradu škody se v zásadě přebírá dosavadní zákonná úprava, která vychází z obdobné úpravy obsažené v zákoníku práce. Při respektování specifiky služebního poměru příslušníků návrh zohledňuje též změny, ke kterým došlo v právní úpravě pracovně právních vztahů.

Rozšiřuje se možnost odstoupení od dohod o hmotné odpovědnosti i na případy, kdy příslušník písemně upozorní na nedostatky v podmínkách výkonu služby, které mohou vést ke vzniku škody, a BIS tyto nedostatky v stanovené době neodstraní (§ 103). Posiluje se tím zájem BIS o preventivní opatření proti vzniku škod. Na příslušníka nebude možno přesunout odpovědnost v případech kdy BIS neplní své povinnosti při ochraně svěřeného majetku.

Nově se stanoví, že omezení rozsahu náhrady škody neplatí v případech, kdy příslušník způsobil škodu BIS v důsledku zneužití jiné návykové látky, než je alkohol. Zpřísňuje se také odpovědnost za škodu způsobenou ve stavu po zneužití uvedených prostředků, aniž musí jít o příčinnou souvislost mezi zneužitím a způsobenou škodou. Dále se navrhuje, aby se BIS plně nebo částečně zprostila odpovědnosti za škodu, kterou si přivodil příslušník v důsledku zneužití jiné návykové látky, než je alkohol.

Vzhledem ke svému významu se z dosavadního prováděcího předpisu přebírá do zákona ustanovení o možnosti upuštění od vymáhání náhrady škody způsobené příslušníkem - řidičem v některých případech.

Jako nemoci z povolání se navrhuje odškodňovat i ty nemoci, které vzniknou ještě před jejich zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to až po dobu tří let zpětně od doby jejich zařazení do tohoto seznamu (§ 113).

Prokazování změny poměrů v důsledku věku při poskytování náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě nebo při uznání plné nebo částečné invalidity je podle dosavadní právní úpravy v praxi velmi obtížné. Proto se navrhuje stanovit věkovou hranici pro poskytování této náhrady za ztrátu na služebním příjmu (§ 117).

Vzhledem ke specifice BIS a nebezpečí ohrožení zdraví příslušníků ve výkonu služby a také k očekávanému značnému nárůstu životních nákladů se navrhuje zvýšit minimální a maximální částky, do nichž lze poskytovat příslušníkovi jednorázové mimořádné odškodnění při služebním úrazu, v jehož důsledku se stal invalidním nebo jeho schopnost k výkonu služby byla změněna (§ 117).

V návaznosti na změny pracovněprávních předpisů se navrhuje zvýšení částky jednorázového odškodnění pozůstalých a náhrady škody na odložených věcech. Zároveň se navrhuje zmocnit BIS stanovit vyšší limity jednorázového mimořádného odškodnění, a to v závislosti na podstatných změnách úrovně cen a mezd (§ 119 až 122).

Návrh nově upravuje i nárok BIS v souvislosti s poskytováním náhrady škody při nemocích z povolání, a to vůči organizacím, u nichž postižený konal službu nebo pracoval za podmínek, které mohou vést k vniku nemoci z povolání (§ 126).

K § 127 až 135

Úprava nároků souvisejících se skončením služebního poměru je obdobná jako v dosavadní zákonné úpravě, popřípadě se zpřesňuje. vzhledem k významu těchto nároků budou základní podmínky pro jejich poskytování včetně stanovení jejich výše, upraveny přímo zákonem.

Výrazněji se posiluje zásada zásluhovosti při zachování diferenciace podle důvodů skončení služebního poměru. Plnou výši nároků bude možno dosáhnout pouze za splnění podmínky dlouhodobé služby, jejich poskytnutí se však vylučuje, jestliže důvod skončení služebního poměru není společensky akceptován, např. v služební povinnosti zvlášť hrubým způsobem nebo v souvislosti se spácháním trestného činu.

Při stanovení výše nároků souvisejících se skončením služebního poměru bylo přihlédnuto k obdobným nárokům upraveným v čs. právním řádu v minulosti.

K § 137 až 152

Úprava řízení ve věcech služebního poměru vychází z obecných zásad platných pro řízení o právech a povinnostech občanů, přičemž přebírá z dosavadní zákonné úpravy ty právní instituty, které i nadále vyhovují účelu a cílům řízení. V odůvodněných případech se na řízení ve věcech služebního poměru vztahuje právní úprava platná pro pracovníky v pracovním poměru.

V zájmu posílení právní jistoty účastníků řízení se na rozdíl od dosavadní zákonné úpravy zakotvuje povinnost služebního orgánu doručit účastníku řízení písemné vyhotovení všech rozhodnutí ve věcech jeho služebního poměru. Rovněž jsou zpřesněny obligatorní náležitosti rozhodnutí (§ 139).

V zájmu dalšího posílení právní jistoty příslušníků dochází v taxativně vymezených případech (propuštění ze služebního poměru, náhrada škody a uložení kázeňského trestu) k přezkoumávání pravomocných rozhodnutí služebních orgánů soudy.

§ 153 až 158

Je v zájmu právní jistoty subjektů majících práva nebo povinnosti vyplývající ze služebního poměru, aby práva byla vykonána nebo uplatněna a povinnosti splněny v určité době. Proto se stanoví, že práva, která nebyla ve stanovené době vykonána, zanikají, a práva, která nebyla ve stanovené době uplatněna, se promlčují, pokud v zákoně není stanoveno jinak (§ 153 odst. 1 a 3).

Právo ze služebního poměru uplatňuje služební orgán rozhodnutím a příslušník podáním služebnímu orgánu (§ 153 odst. 5). K promlčení se přihlédne, jen dovolává-li se ho ten, kdo je povinen plnit (§ 153 odst. 1), k zániku práva se přihlíží z přední povinnosti (§ 153 odst. 3). Je-li uplatněno právo během promlčecí doby, a ten, kdo právo uplatnil v řízení řádně pokračuje, promlčecí doba na dobu řízení neběží (§ 153 odst. 4).

Délka promlčecích dob se stanoví obdobně jako v zákoníku práce (§ 154 a 155).

V návrhu se odkazuje na použití některých ustanovení zákoníku práce (§ 158), podle ustanovení § 11odst. 1 se bude posuzovat zejména způsobilost občanů, kteří nejsou příslušníky, k právním úkonům. Na služební poměr se použije obdobně i ustanovení zákoníku práce upravující omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům (§ 12), zastoupení (§ 14 až 17, možnost přesunů dnů pracovního klidu v souvislosti se svátky na jiné dny (§ 94), poskytnutí dovolené při změně zaměstnání v průběhu téhož kalendářního roku (§ 110a), mateřskou dovolenou a přestávky ke kojení (§ 157 až 161), právní úkony (§ 141 až 145 odst. 1 až 3), zajištění práv a povinností (§ 246 až 248), přechod práv a povinností (§ 249 až 251), zánik práv a povinností (§ 252 až 260), doby pro uplatnění práv, počítání času a doručování (§ 265 až 266a), použití předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a výklad některých dalších pojmů (§ 173 a § 274 odst. 1).

K § 159

Navržené znění stanoví započítávání nároků vyplývajících ze služebních poměrů vzniklých po roce 1989 u orgánů, které kontinuálně předcházely vzniku BIS.

K § 160

Zde se jedná o vytvoření zákonného předpokladu, obdobně jako u jiných bezpečnostních sborů nebo služeb (ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany, ministerstvo spravedlnosti - Sbor nápravné výchovy) k získání postavení zvláštního orgánu státní správy, např. na úsecích povolování staveb (působnost stavebního úřadu), výkonu služby a sociálního zabezpečení příslušníků apod. Důvody, pro které jsou dány výjimky shora uvedeným orgánům, jsou totožné i v zabezpečování potřeb BIS. Oprávnění uvedená v odstavci 2 BIS nezbytně potřebuje k zajištění své činnosti.