Česká národní rada 1992 – 1992

(1) Bude-li vyhotoven řádný doklad o prodeji zboží (zejména faktura), případně o vnitropodnikovém použití zboží podle § 4 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu ve znění zákona č. 197/1990 Sb., po 1. lednu 1993, uvede plátce tuto skutečnost do posledního Hlášení o dani z obratu za rok 1992. Přitom se musí jednat o vyskladnění do 31. 12. 1992. Byla-li faktura nebo jiný doklad o prodeji vyhotoven po lhůtě pro vyhotovení posledního Hlášení o dani z obratu za rok 1992, vyhotoví plátce dodatečné Hlášení o dani z obratu.

(2) Právnická nebo fyzická osoba, která byla do 31.12.1992 plátcem daně z obratu [Zákon č. obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb. ]a která nakoupila vybrané výrobky do 31.12.1992 za cenu bez daně z 73/1952., o dani z obratu, je povinna u vybraných výrobků, s výjimkou vybraných výrobků, na které se vztahují ustanovení § 8, § 12 odst. 1,písm. b) až d), § 23, § 29 písm. a) a b) a vybraných výrobků, pro které je stanoven a sazba daně nula:

a) provést fyzickou inventuru zásob k 31.12.1992,

b) přiznat a odvést spotřební daň podle § 13 a § 14 z inventarizovaných zásob.

(3) Právnická nebo fyzická osoba uvedená v odstavci 2 musí spotřební daň přiznat a odvést podle § 13 a § 14 nejpozději za třetí zdaňovací období po 1.1.1993.

(4) První měsíc od účinnosti tohoto zákona odvádějí plátci daně, kteří byli do 31. prosince 1992 plátci daně z obratu, daň denně, pokud jejich měsíční daňová povinnost v prosinci 1992 přesáhla částku 100 000 Kčs. Daň odvádějí v tomto období denně i plátci daně z uhlovodíkových paliv a maziv. Lhůty odvodu a splatnost daně jsou stanoveny v § 14 odst. 3 a 6. V období účinnosti tohoto ustanovení se nepoužije ustanovení § 14 odst. 8.

(5) V případě nároků z vad, které byly uplatněny v zákonné lhůtě u vybraného výrobku nakoupeného do 31.12.1992 a jejichž oprávněnost byla uznána po 1.1.1993, mají plátci spotřební daně nárok na vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. d) pouze do výše zaplacené daně z obratu.

Podle dosavadních předpisů se až do svého ukončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dne 1. ledna 1993.

I. Úvod

Součástí přechodu čs. hospodářství k tržní ekonomice je zásadní reforma systému daní. Celková koncepce daňové reformy byla zpracována federálním ministerstvem financí ve spolupráci s ministerstvy financí obou republik a schválena usnesením vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 532/1990 ze dne 2.8.1990. Věcná náplň daňové reformy byla projednána na zasedání Finanční rady České a Slovenské Federativní Republiky dne 22.4.1991, kde byla potvrzena nezbytnost legislativní úpravy nepřímých daní na federální úrovni. Federální ministerstvo financí proto zpracovalo návrh zákona o spotřebních daních, který byl schválen Federálním shromážděním dne 16.4.1992.

Návrh zákona byl zpracován podle podkladů specializovaných pracovních skupin složených ze zástupců všech tří ministerstev financí, zástupců významných výrobních a odbytových organizací z obou republik a zástupců dalších zainteresovaných ministerstev.

Na základě připomínek a námětů pracovníků finančních orgánů, pracovníků obecních a okresních úřadů byl zpracován dále návrh novely tohoto zákona, který řeší otázky spravovatelnosti spotřebních daní tak, aby byla co nejjednodušší a zároveň, aby pokud možno snížila možnost daňových úniků.

Výjimkou je doplnění některých uhlovodíkových paliv a maziv do předmětu daně, neboť se zjistilo, že místo miotorové nafty je možné používat nejrůznější směsi nebo jiné ropné výrobky. Tato paliva a maziva budou zdaněna stejnou sazbou, jako motorová nafta. Další věcnou změnou je doplnění nové sazby za cigaretový tabák.

Všechny směny, které novela obsahuje, jsou obsaženy v předloženém návrhu zákona ČNR a objasněny v důvodové zprávě (s výjimkou změn vyplvajících z oprav textových chyb ve znění zákona o spotřebních daní ch uveřejněném ve Sbírce zákonů). Návrh zákona ČNR rovněž obsahuje změny vyplývající z nového státoprávního uspořádání. Tyto změny, které vyplývají z textu zákona jsou v něm označeny, také neobjasňujeme v důvodové zprávě.

Nejdůležitější věcná změna (kromě změn legislativních) je obsažena v odkazu pod čarou 12), který stanoví, že i v rámci celní unie musí existovat daňová hranice a že z daňového hlediska je nutné považovat dodávky ze a do Slovenské republiky za dovoz a vývoz.

II Současný stav

Platná československá legislativa spotřební daně nezná a jejich funkci částečně nahrazuje stávající systém daně z obratu. Daň z obratu zatěžuje prodej a vnitropodnikové použití výrobků. Daň z obratu není uplatňována u dodávek pro výrobní spotřebu (až na některé výjimky) a pro vývoz. Okruh plátců daně je vymezen ve smyslu zákona č.73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č.107/1990 Sb.

V rámci zjednodušení výpočtu a odvodu daně z obratu provedeného k 1.1.1991 byl kromě sjednocení sazeb daně do čtyř pásem stanoven i vybraný okruh spotřebních výrobků se zvláštní úrovní zdanění. U tohoto okruhu spotřebních výrobků je zaveden systém zdanění buď procentní sazbou z prodejní ceny, jak je obvyklé u převážné většiny výrobků podléhajících dani z obratu, nebo sazbou stanovenou pevnou částkou v korunách za jednotku množství, což se nejvíce blíží připravovanému způsobu zdaňování spotřebními daněmi.

Dosavadní systém zdanění prodeje daní z obratu však stále ještě nevyhovuje podmínkám tržního hospodářství.

III. Základní principy systému spotřebních daní

Jak již bylo konstatováno, v návaznosti na cíle komplexní daňové reformy budou zavedeny dva základní druhy nepřímých daní - daň z přidané hodnoty a spotřební daně. Postavení spotřebních daní je nutno považovat za zcela specifické, neboť tyto daně představují vedle zdanění daní z přidané hodnoty další zdanění u vybraných výrobků spotřebního charakteru.

K typickým znakům spotřebních daní patří, že ekonomicky postihují spotřebu vybraného okruhu výrobků bez ohledu na to, zda příslušné výrobky byly v tuzemsku vyrobeny nebo do tuzemska dovezeny.

Při výběru okruhu výrobků, které budou podléhat spotřebním daním, se přihlíželo především k fiskálním záměrům státu, jak je to všude ve světě běžné. to je dáno tím, že výrobky zdaňované spotřebními daněmi mají velice malou pružnost poptávky a daňový výnos z nich je tedy relativně stálý a rovnoměrný. V porovnání se současným stavem vychází navržený okruh výrobků z předpokladu, že počátkem roku 1993 již bude tržní situace ve znační míře konsolidována, a ze záměrů harmonizace systému nepřímých daní v zemích Evropských společenství. Proto je rozsah výrobků zdaněných spotřebními daněmi nižší, než rozsah výrobků z odvětví XVIII Sazebníku daně z obratu. Při respektování všech těchto skutečností se navrhuje uplatnit spotřební daně u těchto skupin výrobků:

- uhlovodíková paliva a maziva,

- líh a lihoviny,

- pivo,

-víno,

- tabákové výrobky.

Spotřební daně se stávají součástí základu pro výpočet daně z přidané hodnoty. Tento princip ekonomický dopad spotřebních daní dále multiplikuje. Daně budou vybírány jednorázově. Zákonem stanovená výše daní musí být stejná na celém území ČR, což je nezbytné z hlediska dodržení regulérních podmínek hospodářské soutěže.

IV. Přístup ke zpracování návrhu zákona.

Při formulování jednotlivých ustanovení zákona vycházeli předkladatelé z podmínek ekonomiky České republiky a z obecně platných principů uplatňovaných v zemích Evropských společenství. Byly respektovány směrnice Evropských společenství týkající se spotřebních daní. Odůvodnění jednotlivých ustanovení je uvedeno v části VI. Důvodové zprávy. Návrh zákona zachovává princip neutrality nepřímých daní, t.j. nezávislost na postavení plátce daně (velký podnik nebo malý podnikatel), na neekonomických vlivech (ekologie, sociální vlivy a pod.), na sídle plátce daně (v rámci jednotného trhu mají všichni plátci stejné podmínky) apod. Proto návrh zákona vychází z podmínky jednotné úrovně zdanění vybraných výrobků na celém území České republiky bez ohledu na to, zda jde o výrobky vyrobené v tuzemsku nebo o výrobky dovezené.

Návrh zákona obsahuje tři části. V první části jsou ustanovení platná pro všechny skupiny vybraných výrobků. Ve druhé části jsou pak ustanovení, která se týkají vždy jen jedné skupiny, pokud si specifika této skupiny vyžadují, aby se úprava některých vztahů lišila od úpravy obecné. Týká se to vymezení předmětu daně, základu daně, sazeb daně a u některých skupin i rozsahu plátců daně nebo osvobození od daně. Třetí část obsahuje přechodná a závěrečná ustanovení.

V. Očekávaný výnos spotřebních daní

Vyčíslení očekávaného výnosu spotřebních daní v roce 1993 vychází z předpokladu, že dnešní výnos daně z obratu u vybraných výrobků bude přetransformován do výnosu zaváděných spotřebních daní a do výnosu části daně z přidané hodnoty připadající na spotřební daně. Výjimku tvoří skupina tabákových výrobků, kde výnos spotřebních daní obsáhne celý výnos daně z obratu a příslušná část daně z přidané hodnoty bude znamenat zvýšení tohoto výnosu.

Zároveň je však u některých skupin vybraných výrobků navržena nulová sazba spotřební daně. Jde jednak o výrobky, u kterých dosavadní sazba daně z obratu je nižší,než předpokládaná sazba daně z přidané hodnoty. Dále to jsou výrobky, které dnes odebírá asi 90 % odběratelů bez daně z obratu. V obou případech by stanovení nenulových sazeb spotřebních daní znamenalo neadekvátní růst cen nejen u těchto vybraných výrobků, ale i u výrobků navazujících. V případě čistého lihu, který zdaněn být musí, je tento problém řešen osvobozením od daně při dodávkách čistého lihu pro navazující odvětví v rozsahu uplatňovaném v dnešním systému daně z obratu.

Konkrétní sazby spotřebních daní, které jsou uvedeny v návrhu zákona, vycházejí z předpokládané sazby daně z přidané hodnoty ve výši 23 %.

Kvantifikace výnosu spotřebních daní podle sazeb obsažených v návrhu zákona vychází z údajů o zdanitelných dodávkách vybraných výrobků za období 1.-9. měsíce r.1991. Jde o poslední údaj daňové statistiky, který v okamžiku propočítání sazeb spotřebních daní byl k dispozici. K vytvoření srovnatelné základny byly údaje za 1.-9. měsíc lineárně povýšeny o jednu čtvrtinu k dosažení celoročních hodnot. Za těchto předpokladů lze očekávaný výnos nepřímých daní u vybraných výrobků při předpokládané sazbě daně z přidané hodnoty 23 % kvantifikovat takto:

Pro srovnání je možné konstatovat, že celkový výnos daně z obratu připadající na vybrané výrobky dosáhl v roce 1990 hodnoty 79 mld. Kčs a očekávaný výnos téže daně za rok 1991 představuje částku cca 75 mld. Kčs.

Výše uvedené kvantifikace očekávaného výnosu daní mají pochopitelně pouze orientační charakter, neboť předpokládají strukturu spotřeby roku 1991. Úroveň a strukturu spotřeby roku 1993 nelze v daném okamžiku s potřebnou dávkou pravděpodobnosti odhadnout.

VI. Odůvodnění jednotlivých ustanovení návrhu zákona

1. Úvodní ustanovení (§ 1)

Spotřební daň je daní nepřímou, to znamená, že ve svých důsledcích je zdaněna konečná spotřeba. Potřeba kontrolovatelnosti a spravovatelnosti daně však vyžaduje, aby byla vybírána přímo u výrobců. Plátci daně tak vlastně vybírají daň od spotřebitel prostřednictvím cen a tuto daň pak odvádějí do státního rozpočtu. Zákon pak stanoví podmínky, podle kterých bude spotřební daň působit.

V tomto ustanovení je také zakotvena zásada jednorázovosti zdanění spotřebními daněmi na rozdíl od daně z přidané hodnoty, která se vybírá postupně podle jednotlivých stupňů zpracování.

2. Vymezení pojmů (§ 2)

Základní pojmy jsou vymezeny tak, aby mohlo být v dalších ustanoveních jednoznačně stanoveno, kdy vzniká daňová povinnost. Vymezení základních pojmů bylo původně uvedeno v důvodové zprávě k zásadám zákona o spotřebních daních s tím, že bude zahrnuto přímo do zákona.

Základním pojmem nutným pro definování vzniku daňové povinnosti je vyskladnění. Původně vyskladnění znamenalo, že veškeré vybrané výrobky odcházejí od výrobce zdaněné. Vzhledem k tomu, že nebylo možné přesně určit pojem "uzavřené provozní prostory výrobce" a že postup zdanění při fyzickém vydání vybraných výrobků k dalšímu zpracování by byl administrativně neúměrně komplikovaný, byl novelou vypuštěn bud 2 z písmene f). V tomto případě, např. při lahvování piva, je pivo v cisterně převáženo z výrobny do stáčírny lahví nezdaněné a zdaňuje se až pivo lahvové.

Dále se v novém bodě 3 novelou zjednodušuje postup při zdanění vína v případech, kdy plátce daně z vína prodává nebo konzumuje své výrobky ve vlastním sklípku. V souvislosti s tím je upraven i § 10 odstavec 6.

3. Plátci daně (§ 3)

Návrh zákona zahrnuje do okruhu plátců daně všechny právnické a fyzické osoby, které vyrábějí, dovážejí nebo vyvážejí vybrané výrobky, bez ohledu na to, zda v této oblasti provozují podnikatelskou činnost. Jde o to, aby byly zdaněny všechny dovozy vybraných výrobků (pokud nejsou osvobozeny od daně) a aby se daňová povinnost vztahovala i na osoby, které provozují nedovolenou podnikatelskou činnost.

Okruh plátců daně pak také zahrnuje právnické nebo fyzické osoby, které zakoupí vybrané výrobky bez daně v rámci osvobození od daně, ale pak je použijí pro jiné účely, než na které se osvobození vztahuje.

4. Předmět daně (§ 4)

Rozsah vybraných výrobků je v zásadě obdobný jako u většiny zemí Evropských společenství. Bližší vymezení je obsažnov části druhé návrhu zákona u jednotlivých skupin vybraných výrobků.

V tomto ustanovení je také deklarováno zamezení dvojího zdanění vybraných výrobků spotřebními daněmi.

5.Vznik daňové povinnosti (§ 5)

Vznik daňové povinnosti je stanoven odlišně pro tuzemskou výrobu a pro dovoz vzhledem k tomu, že správu daně u dovážených vybraných výrobků bude vykonávat celnice. Navíc je definován také pro případy, kdy hrozí obcházení ustanovení o osvobození od daně a o vrácení daně. Místo plnění není třeba v zákonu definovat, neboť tento institut budou řešit zákony o správě daní.

Zánik daňové povinnosti není v tomto zákoně upraven, neboť bude řešen předpisy souvisejícími (správa daně, clení zákon).

Novelou bylo zpřesněno ustanovení odst. 1 písm. d) tak aby ke vzniku daňové povinnosti nedošlo v případě, kdy se jedná o vyskladnění, na které se vztahuje osvobození od daně.

Dále je zpřesněno v odst. 1 písm.e) datum vzniku daňové povinnosti v případech, kdy dojde ke škodě na vybraných výrobcích ještě před vyskladněním. Podle původního znění by také nemuselo dojít ke vzniku daňové povinnosti vůbec (např. pro insolvenci subjektu povinného náhradou škody) a státní rozpočet by tak byl zkrácen ve svých příjmech.

6. Základ daně a sazby daně (§ 6 a § 7)

Tato ustanovení vymezují pouze obecné principy včetně zásady jednotnosti sazeb. Bližší vymezení jsou uvedena v části druhé návrhu zákona u jednotlivých skupin vybraných výrobků.

7. Osvobození od daně (§ 8 a § 9)

Protože účelem spotřebních daní je zdanění spotřeby vybraných výrobků na území ČR, je daňově osvobozen veškerý vývoz. Jestliže se však v zásadách zákona předpokládalo osvobození dodávek pro vývoz od spotřební daně, je v návrhu zákona tento přístup nahrazen institutem vrácení daně podle § 12 vzhledem k nutnosti zamezení možných daňových úniků.

Osvobozen je i dovoz vybraných výrobků v souladu s platnou zákonnou úpravou v celní oblasti. Výjimku tvoří dovážené vybrané výrobky určené k vědeckým, výzkumným, vyučovacím, výchovný, kulturně výchovným, vyšetřovacím, léčebný, služebním a náboženským účelům a k zabezpečení obranyschopnosti země a bezpečnosti. Dále pak vybrané výrobky dovezené na základě všeobecného systému celních preferencí nebo na základě mezinárodních dohod o celní unii a oblastech volného obchodu. U těchto vybraných výrobků předpokládáme zdanění spotřebními daněmi.

Osvobození vybraných výrobků určených k použití jako vzorky se uplatní pouze v tom případě, že plátce musí vyskladnit vybrané výrobky pro tyto účely bez ohledu na svoji vůli.

Novelou zákona byl rozšířen okruh vybraných výrobků, které podléhají zdanění, ačkoliv jsou osvobozeny od cla. Jde o vybrané výrobky dovážené pro potřebu státem registrovaných církví a pod (viz odkaz pod čarou 13).

Rovněž vybrané výrobky dovážené ze SR budou podléhat při dovozu dani, i když budou osvobozeny od cla v rámci dohody o celní unii.

Zdanění vybraných výrobků dovážených pro osoby a orgány požívající výsad a imunit bude řešeno zvláštní vyhláškou.

8.Vystavování daňových dokladů (§ 10)

Plátce je povinen vystavit daňový doklad, který prokazatelně potvrdí základ daně a umožní její výpočet. Zákon určuje odlišný postup u vybraných výrobků z tuzemské výroby a z dovozu s ohledem na to, že správu daně u dovozu musí vykonávat celní orgány

Novelou zákona byl tento paragraf zpřesněn na základě projednání s ministerstvy financí ČR a SR s ohledem na nutnost vyjasnit některá ustanovení. Úprava reflektuje skutečnost, že k vyskladnění může dojít v době, kdy již není možno v tentýž den vystavit daňový doklad (odstavec 1). V odstavci 1 písm. a) a b) došlo k terminologickému sjednocení se zákonem o dani z přidané hodnoty. v odst. 1 písm. c) úprava vychází z povinnosti používat pouze číselník Celního sazebníku. v odst.3 jde o změnu v souvislosti se změnou uvedenou v § 5 odst. 1 písm. e). Vypuštěním původního odstavce 4 se řeší komplikace spojené se vztahem daňových a účetních dokladů; tím je zdůrazněno, že se jedná o dva naprosto autonomní okruhy dokladů. Proto byla vypuštěna i poslední věta z původního odstavce 8. Nově byl doplněn odst.6 v souvislosti s § 2 písm. f) nově ozn. bod 3, což odstraňuje zbytečnou administrativu při zdanění pěstitelů vína při prodeji ve vlastním sklípku. V souvislosti s úpravou § 10 byly vypuštěny i původní poznámky pod čarou 16) až 18).

9. Výpočet daně (§ 11)

Návrh zákona stanoví způsob výpočtu ta, aby si plátce daně mohl vypočítat daň sám, pokud má takovou povinnost stanovenu.

10. Vrácení daně (§ 12)

Vrácení daně především zajistí praktickou a kontrolovatelnou aplikaci zásady, že vyvážené vybrané výrobky musí opustit naše území nezdaněné. Vrácení daně ovšem není možné, pokud se nejedná o vývoz v rámci podnikatelské činnosti. Dále má vrácení daně zabránit dvojímu zdanění u vybraných výrobků a neodůvodněnému uplatnění daně v případech vrácení vybraných výrobků zpět výrobci a v případech oprávněných reklamací.

V případech vývozu do tzv. exteritoriálních území (zahraniční zastupitelství apod.) nebo dodávek pro obchody s bezcelním zbožím návrh zákona předpokládá, že podrobnější úpravu s cílem zamezit zneužívání vracení daně bude řešit vyhláška, kterou vydají společně federální ministerstvo financí a federální ministerstvo zahraničních věcí.

Novela v odstavci 1 písm. b) zpřesňuje den vzniku nároku na vrácení daně a zároveň řeší otázku problémů spojených např. s výrobu vína, kdy smícháním dvou nebo více druhů odrůdových vín vznikne víno známkové, což obojí spadá pod definici révového vína podle § 35.

Novela dále nově upravuje otázky spojené s dodávkami vybraných výrobků osobám jiných států, požívajících výsad a imunit podle mezinárodních úmluv. dodávky totiž realizují nejenom plátci daně. Nová úprava umožní řešit vyhláškou celý problém ve všech souvislostech. Navíc bylo nutno do poznámek pod čarou doplnit další právní předpisy, které vymezují okruh osob požívajících výsad a imunit.s

11. Daňové přiznání, odvod a splatnost daně, registrace a oznamovací povinnost, penále a pokuty, správa daně (§ 13 až § 17)

Návrh zákona vychází z principu samozdanění. To znamená, že plátce je povinen sám přiznat a odvést daň ve stanovených lhůtách (§13 a § 14). V obou ustanoveních je vyjádřena i odlišnost postupu při zdanění vybraných výrobků vyráběných v tuzemsku a vybraných výrobků dovážených. Novela upravuje § 14, protože systém zálohových plateb daně z obratu, který ve schváleném znění převzal i zákon o spotřebních daních, neodpovídá podmínkám plánovaného hospodářství, které prakticky zajišťuje rovnoměrnost dodávek. Tato rovnoměrnost není samozřejmě v tržním hospodářství garantována. Proto je nutné přejít od zálohových plateb stanovených finančními úřady k zálohovým platbám vycházejícím ze skutečné daňová povinnosti. Zároveň se tím finanční úřady zbavují administrativní agendy spojené se stanovováním záloh na daň. Odpovědnost za dodržení lhůt splatnosti a výše záloh zůstává na plátci daně, aniž by finanční úřad byl povinen se na ní podílet. V odstavci 8 se novelou odstraňuje povinnost drobných plátců odvádět daň tři měsíce denně, i když by se jednalo o minimální částky. Agenda s tím spojená by neúměrně zatěžovala nejen plátce, ale i finanční úřady. Nová úprava umožňuje rozumný kompromis mezi nároky na pravidelný příjem státního rozpočtu a mezi požadavkem na administrativní jednoduchost správy daní.

Ačkoliv obecná úprava registrace plátců daně bude opět věcí zákonů národních rad, pokládáme za nutné v zájmu daňové disciplíny stanovit povinnost registrace a oznamovací povinnost na základě charakteru spotřebních daní tímto zákonem (§ 15). Novela zpřesňuje registrační povinnost co do termínu, adresáta i vymezení plátce.

Ze stejného důvodu návrh zákona obsahuje ustanovení o penále a pokutách (§ 16). Jde o hmotně právní ustanovení, jehož procesní provádění stanoví zákony národních rad o správě daní. Novela zpřesňuje definici dlužné daně a doplňuje postih dalších možností daňových úniků (odst. 1 a 2), doplňuje možnost finančního úřadu diferencovat mezi daňovými dlužníky (odst.3), stanovuje splatnost sankcí (odst.5) a přesně vymezuje kompetence mezi správci daně při vymáhání nedoplatků daně a při penalizaci u vybraných výrobků v tuzemsku vyráběných, vyvážených nebo dovážených (odst. 6 a 7).

V ostatních otázkách správy daně odkazuje tento zákona na zvláštní předpisy, jimiž se rozumějí příslušný zákon ČNR a clení zákon (§ 17).

12. Uhlovodíková paliva a maziva (§ 18 až § 23)

Rozsah okruhu plátců daně (§ 18) je rozšířen i na Správu hmotných rezerv. Účelem zařazení Správy hmotných rezerv do okruhu plátců daně je zamezit zdanění pomaluobrátkových zásob (asi 5 - 7 let). V tomto případě dojde ke zdanění až při uvolnění zásob pro konečnou spotřebu.

V souvislosti se zařazením Správy hmotných rezerv do okruhu plátců daně jsou příslušným způsobem doplněna i ustanovení o vzniku daňové povinnosti (§ 20) a osvobození od daně (§ 23 odst. 2).

Předmětem daně (§ 19) jsou skupiny výrobků, které i dosud byla předmtem vyššího zdanění podle ustanovení odvětví XVIII Sazebníku daně z obratu. Dochází zde proti současnosti k určitým změnám, a to, že nadále u benzinu nebude odlišné zdanění podle oktanového čísla (Special, Super), ale naproti tomu bude rozlišeno zdanění olovnatého a bezolovnatého benzinu. rovněž zdanění stlačených a zkapalněných plynů (s výjimkou bioplynu, který není zdaněn) bude představovat 23 % zdanění motorové nafty, ačkoliv účinnost těchto paliv je motorové naftě rovnocenná. Bionafta zdaňována nebude.

Novela doplňuje předmět daně o směsi paliv a maziv a o další produkty, které lze používat místo motorové nafty. Pro zamezení daňových úniků je třeba, aby i tyto výrobky byly zdaněny, a to stejnou sazbou, jako motorová nafta.

V základu daně (§ 21) předpokládáme dvě měrné jednotky podle charakteru paliv a maziv. Čistou hmotností rozumíme hmotnost vlastního předmětu daně vez jakéhokoli obalu, až už se jedná např. o balení olejů do spotřebitelského balení nebo o cisterny pro přepravu benzinu.

Výše sazeb daně (§ 22) odpovídá očekávanému výnosu daně z obratu u těchto skupin výrobků v r.1991 sníženému o podíl připadající na daň z přidané hodnoty. Zároveň z ekologických důvodů je stanovena nižší sazba pro bezolovnatý benzin a též pro alternativní paliva. Pro technický benzin a pro automobilové a letecké motorové a převodové oleje byla zvolena nulová sazba, neboť dnešní výnos daně z obratu bude pokryt výnosem daně z přidané hodnoty a uplatnění spotřebních daní by znamenalo značné zvýšení cen těchto výrobků. Číselné kódy byly převzaty z platného Celního sazebníku na rok 1992 (totéž platí i pro ostatní skupiny vybraných výrobků). Další výrobky, doplněné novelou do předmětu daně, mají stejnou sazbu, jako motorová nafta.

Kromě případů uvedených v části první, budou osvobozena od daně (§ 23) i paliva a maziva pro leteckou veřejnou přepravu osob a nákladů tak, jak je to obvyklé podle recipročních dohod v rámci Mezinárodního sdružení leteckých dopravců (IATA). navíc se zmocňuje vláda České republiky k postupu, kterým by bylo možno snížit daňové zatížení v žádoucích případech (např. tzv. modrá a zelená nafta).