Česká národní rada 1992 – 1992

I. Úvod

V rámci příprav daňové reformy předkládáme České národní radě úplné znění zákona o dani z přidané hodnoty s promítnutím změn vyplývajících z novely zákona č. 222/1992 Sb., která byla předložena Federálnímu shromáždění a změn vyplývajících z rozdělení ČSFR. Vzhledem k nutnosti zabezpečit včasné legislativní projednání změn je úplné znění předkládáno ČNR, protože není jisté, že Federální shromáždění předloženou novelu zákona včas projedná a schválí.

Novela zákona o dani z přidané hodnoty řeší především otázky zpřesnění a zjednodušení některých ustanovení zákona, tak aby lépe vyhovovala potřebám efektivní správy daně. Změny oproti současnému znění zákona jsou v textu vyznačeny kurzívou. Při přípravě novely nebyly akceptovány některé připomínky, které se týkaly základních principů a podmínek zdanění, jako je přesun zboží nebo služeb do nižší sazby daně, snížení limitu pro povinnou registraci, rozšíření okruhu osvobození, lhůty splatnosti daně a požadavky na specifický přístup uplatňování daně pro některá odvětví či obory. Akceptovány nebyly také některé připomínky formálního rázu (přemístění paragrafů či odstavců, doplnění některých výkladových ustanovení, změny používaných pojmů apod.), které nejsou v současné době podstatné a spíše by znamenaly komplikovanější návaznost novely na současně platné znění zákona č. 222/1992 Sb. V novele jsou řešeny zejména technické záležitosti, jejichž zjednodušení a zpřesnění by mělo přispět k jednoduššímu uplatňování daně, a to jak na straně podnikatelských subjektů, tak i na straně správců daně.

II. Základní principy daně z přidané hodnoty

Daň z přidané hodnoty je nepřímou daní, která zatěžuje konečného spotřebitele, ale odvádí ji dodavatel. Postihuje veškerou spotřebu včetně vlastní spotřeby podnikatele. Obdobně jako v systému daně z obratu zajišťují plátci daně vlastně její vybírání od konečného spotřebitele, na rozdíl od daně z obratu se vybírá po částech v jednotlivých fázích výroby a odbytu při prodeji a nákupu. Plátce daně má nárok odpočítat od své daňové povinnosti na výstupu částku daně, kterou zaplatil svým dodavatelům na vstupu. Tím vlastně zdaňuje pouze svou "přidanou hodnotu". Tíhu daně tak nese konečný spotřebitel v prodejní ceně nakoupeného zboží a služby a nemá už nárok na odpočet daně na vstupu.

Nejvýraznějším atributem a zároveň i výhodou systému daně z přidané hodnoty je její neutralita, pokud jsou dodrženy základní podmínky fungování daně. Tím, že se daň vztahuje na všechny podnikatelské aktivity (s výjimkou osvobozených činností) a všechny podnikatelské subjekty (s výjimkou podnikatelů s malým obratem) vytváří pro všechny formy podnikatelské činnosti z daňového hlediska rovnocenné podmínky. Daň je neutrální i vůči zahraničnímu obchodu, protože dovoz zboží včetně individuálního je zdaňován ve stejné výši jako tuzemské zboží a export zdaňován není.

Systém daně z přidané hodnoty nutí všechny podnikatelské subjekty k daňové disciplině a účinně zabraňuje daňovým únikům. Plátce daně si může odpočítat daň zaplacenou na vstupu při nákupu zboží a tato částka je vlastně pro jeho dodavatele daní na výstupu. Systém odpočtů, který bude úzce navazovat na vedení účetních dokladů, tedy nutí všechny zainteresované subjekty, aby vedly pečlivě doklady o svých daňových povinnostech a odpočtech.

V podniku, který bude plátcem daně, se bude pro stanovení vlastní daňové povinnosti vůči státnímu rozpočtu, daně na vstupu a daně na výstupu vycházet z účetnictví. Na daňových dokladech, kterými budou nejčastěji faktury, bude třeba uvádět zvlášť cenu bez daně a zvlášť daň. Při stanovení výše vlastní daňové povinnosti a údajů pro daňové přiznání bude podnik vycházet z přijatých a vystavených daňových dokladů ve zdaňovacím období.

Při dovozu je dovozce při propuštění zboží do volného oběhu povinen zaplatit zároveň se clem i daň z přidané hodnoty. Základem pro výpočet daně je součet základu pro vyměření cla (celní hodnota), cla a poplatků vybíraných celnicemi při dovozu zboží a popř. i spotřební daně, pokud se na výrobek uplatňuje. Daň zaplacenou při dovozu si mohou plátci podle stejného mechanismu jako při nákupu v tuzemsku odpočítat od své daně na výstupu.

Dodávky určené na vývoz budou od daňové povinnosti osvobozeny a vývozci budou mít možnost odpočítat daň zaplacenou na vstupu, pokud zboží bylo prokazatelně vyvezeno do zahraničí. Tento princip vyplývá z toho, že daň z přidané hodnoty je v podstatě "spotřební daní", a proto by bylo nelogické zatěžovat touto daní i zboží určené na vývoz, které by tak bylo znevýhodněno v zahraniční konkurenci. Nárok na vrácení daně nebudou mít subjekty, které nejsou registrovanými plátci (např. zahraniční turisté).

III. Zdůvodnění návrhu zákona

K § 1:

Dani z přidané hodnoty (dále jen "dani") podléhají zdanitelná plnění, zboží z dovozu a také příležitostná autobusová doprava v tuzemsku, kterou uskutečňuje zahraniční provozovatel. Na základě připomínek ministerstva dopravy se novelou zpřesňuje předmět úpravy a zavádí se legislativní zkratka pro příležitostnou autobusovou přepravu v tuzemsku.

K § 2:

V tomto paragrafu jsou vymezeny základní pojmy zejména zdanitelné plnění v rámci podnikání, které je vlastně předmětem daně. Novelou se navrhuje doplnění a upřesnění některých pojmů, jedná se především o pojmy vztahující se k určení výše vlastní daňové povinnosti plátce - daň na vstupu, odpočet daně, vlastní daňová povinnost, nadměrný odpočet a doklad o použití. Podrobněji se definuje osobní automobil vzhledem k zákazu odpočtu při jeho nákupu, a to v návaznosti na připravované znění zákona o silniční dopravě.

K § 3:

Osobami, které jsou povinny platit daň, jsou v tuzemsku všechny právnické a fyzické osoby při nákupu zboží, přijetí služeb a práv, což znamená, že daň se při nákupu uplatňuje vždy a jednotně bez ohledu na právní postavení a vlastnické vztahy a bez ohledu na to, zda se jedná o podnikání či soukromou nebo společenskou spotřebu. Při dovozu zboží jsou povinny daň zaplatit všechny osoby, kterým má být propuštěno zboží. Novelou se text se upravuje podle legislativní zkratky zavedené § 1.

K § 4:

Osobami podléhajícími dani jsou fyzické a právnické osoby, které provádějí zdanitelná plnění v rámci podnikání, tedy vlastně všechny podnikatelské subjekty. Novelou se vypouštějí slova "v rámci podnikání" jako nadbytečná, protože již jsou jednou obsažena v definici zdanitelného plnění.

K § 5:

Skutečnými plátci jsou pak osoby podléhající dani, t. j. podnikatelé, jejichž obrat překročí stanovený limit ve výši 6 mil. Kčs ročně, resp. 1, 5 mil. Kčs za tři po sobě následující měsíce. V návaznosti na upřesnění, kdy se podnikatel stává plátcem, t. j. tím, že překročí stanovený limit, nikoliv až registrací u finančního orgánu, se novelou upřesňuje vymezení okruhu plátců a jejich povinnosti požádat do stanovené lhůty o registraci a vypořádat daň při registraci nového subjektu popř. při zrušení registrace.

S ohledem na kapacity finančních orgánů se stanovuje, že při překročení limitu je podnikatel povinen žádost o registraci předložit do 20. dne měsíce následujícího po období, ve kterém překročil limit, aby byla zajištěna alespoň minimální doba na vyřízení.

Velmi závažným opatřením je povinná registrace osob, které společně podnikají, protože by zde docházelo k dělení obratu, a tím i k obcházení daňové povinnosti. Na závadu je neexistence jednoznačné právní úpravy společného podnikání.

Doplňuje se povinnost pro osoby podléhající dani, aby předložily žádost o registraci již ke dni zahájení podnikání, pokud předpokládají, že budou mít vyšší obrat. Důvodem pro toto opatření je, aby tito plátci neměli dočasně "daňové prázdniny" s negativními dopady na výnos daně.

Povinnost vypořádat daň při zrušení registrace plátce se upřesňuje nejen na hmotný, ale i nehmotný majetek a podle účetního stavu. Stejně tak se upřesňuje nárok na odpočet již zaplacené a zaúčtované daně při nové registraci, avšak tato možnost se omezuje na majetek pořízený nejdéle 12 měsíců před účinností registrace. Vzhledem k obecnému režimu nákupu za ceny včetně daně v systému daně z přidané hodnoty se doplňuje ustanovení o tom, že se pro účely odpočtu při registraci plátce uznávají i doklady, ve kterých se uvádí cena vč. daně, t. j. nejen daňové doklady.

K § 6:

Vymezení osob majících zvláštní vztah k plátci se zavádí proto, že tyto osoby mohou vzhledem ke svým vztahům získat výhody, spočívající v tom, že obdrží zboží nebo služby za cenu nižší než je cena obvyklá, nebo zcela bez úplaty a tím by došlo ke krácení daně. V těchto případech je tedy v zákoně výslovně stanoveno, že základem pro výpočet daně je cena obvyklá. Osobami, majícími zvláštní vztah k plátci jsou osoby, které jsou statutárním orgánem plátce nebo jeho členem, členové dozorčích rad a osoby mající kontrolu nad plátcem atd. a také osoby, které mají zvláštní vztah k fyzickým osobám - plátcům daně. Jedná se o osoby v příbuzenském vztahu. Novelou se navrhuje mezi osoby blízké plátci doplnit také zaměstnance a předejít tím možnostem zneužití dodání zboží a služeb za ceny nižší než obvyklé nebo bezúplatně, a tím i krácení daně.

K § 7:

Předmětem daně jsou veškerá zdanitelná plnění v rámci podnikání v tuzemsku, a to za úplatu i bez úplaty včetně naturálního plnění. Novelou se upřesňuje, co se také považuje za zdanitelné plnění. Plně do tohoto pojmu patří i plnění pro osoby blízké plátci a je zbytečné je zvlášť uvádět. Stejně tak plněním pro účely nesouvisející s podnikáním je i osobní spotřeba plátce a proto se zvlášť již neuvádí.

K § 8:

Tímto paragrafem se vymezuje místo zdanitelného plnění. Pokud je uskutečněno zdanitelné plnění na vymezeném daňovém území, kterým je tuzemsko, podléhá zdanění.

K § 9:

V samostatném paragrafu je podrobně uvedeno, kdy se zdanitelné plnění považuje ve všech případech za uskutečněné (dodání zboží, poskytnutí služeb, leasing atd.). V návaznosti na vymezení uskutečnění zdanitelného plnění je pro jednotlivý typy zdanitelných plnění definován vznik daňové povinnosti. Ve vymezení uskutečnění zdanitelného plnění se v rámci novely s věcnými změnami nepočítá, pouze se upřesňuje text.

K § 10:

Daňová povinnost vzniká dnem vystavení daňového dokladu za zdanitelné plnění. Přitom je plátce povinen vystavit daňový doklad nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění. Pokud není stanovena povinnost vystavit daňový doklad vzniká daňová povinnost dnem uskutečnění zdanitelného plnění.

K § 11:

Tímto paragrafem se vymezují základní návaznosti na účetnictví. Na ustanovení týkající se vedení záznamů pro daňové účely a daňových dokladů bude navazovat nová účtová osnova, která vstoupí v platnost od 1. ledna 1993 a podle ní bude řešeno účtovaní jak daně z přidané hodnoty včetně jejího odvodu do státního rozpočtu, tak i účtování dalších daní v rámci nové daňové soustavy.

K § 12:

Plátce ke povinen vystavit daňový doklad nejpozději do 15 dnů. Daňový doklad musí obsahovat kromě identifikačních údajů plátce a kupujícího název, množství zboží nebo rozsah plnění, datum vystavení dokladu a především výši ceny bez daně a samostatně výši daně.

Do požadovaných údajů pro daňové doklady se novelou doplňují pořadové číslo dokladu, sazba daně a zaokrouhlení daně na celé koruny nahoru. Dále se v návaznosti na zákon ČNR o správě daní a poplatků upřesňuje název "daňové identifikační číslo".

Navrhuje se připojit nové odstavec, který definuje obsah dokladu o použití, který bude vystavován zejména u plnění pro účely nesouvisející s podnikáním včetně osobní spotřeby plátce. Dále se navrhuje v novém samostatném odstavci stanovit povinnost zaplatit daň, jestliže daňový doklad neoprávněně vystaví osoba, která není plátcem. V tomto případě není nárok na uplatnění odpočtu daně a daň na výstupu je nutné zaplatit celou.

Nově se také stanoví povinnost oznámit vystavení daňového dokladu osobou, která není registrována jako plátce a povinnost daň zaplatit. Toto porušení předpisů, které by mohlo být zneužito k obohacení na úkor daňové povinnosti se bude také postihovat sankcí uvedenou v § 42.

Na základě připomínek ministerstva dopravy se z technických důvodů pro přepravu osob považuje za daňový doklad doklad o zaplacení (jízdenka).

K § 13:

Daňové dobropisy a vrubopisy se vystavují v případě, že dojde ke snížení nebo zvýšení základu daně podle § 15 avšak pouze na rozdíl mezi původní a zvýšenou nebo sníženou cenou.

Vzhledem k nemožnosti ve všech případech opravy základu daně uvádět datum vystavení původního daňového dokladu se navrhuje tento údaj vypustit a zpřesnit požadované údaje odkazem na § 12.

K § 14:

Základem daně je cena za zdanitelné plnění, která neobsahuje daň z přidané hodnoty. Pokud není ve smlouvě uvedena konkrétní, sjednaná cena, vypočte se daň z ceny obvyklé. Jestliže je zdaňován výrobek podléhající současně i spotřební dani, např. benzin, základem daně je cena včetně spotřební daně. Specificky je řešeno stanovení základu daně při koupi najaté věci formou finančního leasingu. Z důvodů zabránění snižování základu daně se novelou zpřesňuje jeho vymezení v případě, že cena předmětu při koupi najaté věci přesáhne 1 000 000 Kčs a stanoví se minimálně ve výši obvyklé ceny.

V novele se na základě připomínek příslušných resortů navrhuje specifický přístup při stanovení základu daně při prodeji zlata ve slitcích nebo mincích, při prodeji platných bankovek nebo mincí pro sběratelské účely a při prodeji platných československých poštovních cenin a kolků.

K § 15:

Tímto paragrafem se vymezují případy, kdy je možno provést opravu základu daně. V novele se místo chybně uvedeného slova "nového" uvádí správný pojem "původního". Pojem "nový základ" je totiž totožný s pojmem "opravený základ". Dále se upřesňuje okruh osob oprávněných provádět opravu základu daně pouze na plátce, kteří byli plátci v době původního plnění.

K § 16:

Sazby daně byly schváleny dvě, a to základní ve výši 23% pro všechno zboží s výjimkou zboží uvedeného v příloze č. 1 k zákonu a tepelné energie, pro které platí sazba 5% daně. Do snížené sazby daně podle přílohy č. 1 jsou zařazeny především základní potraviny a dále paliva, elektrická energie, voda a plyn, léky, noviny, časopisy a knihy, invalidní vozíky, ortopedické a protetické výrobky a některé ekologicky "přátelské" výrobky (elektromobily, bioplyn, výrobky z recyklovaného papíru apod.). Při klasifikaci zboží uvedeného v příloze č. 1 se již nevychází z Jednotné klasifikace průmyslových oborů a výrobků (JKPOV) jako v Sazebníku daně z obratu, ale z mezinárodní klasifikace tzv. harmonizovaného systému, který se v současné době používá v Celním sazebníku. Z tohoto důvodu je celní správa zmocněna vydávat rozhodnutí o zatřídění zboží pro potřeby stanovení správné sazby daně, a to jak pro zboží z dovozu, tak i při dodávání zboží v tuzemsku.

Vzhledem k možnostem obcházení daňových předpisů se do sazby 23% zařazují výkony výrobní povahy s výjimkou potravinářského průmyslu. Pokud by byly zařazeny v sazbě 5%, mohlo by docházet k případům samostatného účtování výkonu a samostatného účtování materiálu nebo polotovaru, i když zdanitelným plněním je evidentně zboží. Při klasifikaci se vychází z platné vyhlášky FSÚ.

Pro služby platí obecně sazba 5% s výjimkou služeb, které jsou uvedeny v příloze č. 2 (pro něž platí sazba 23%). Jedná se např. o služby restauračního stravování, cestovního ruchu, ubytovací služby, některé výkony výrobní povahy (opravy), které byly v systému daně z obratu zdaňovány sazbou 11%. Z ekologických důvodů bude vyšší sazbou daně zatížena silniční nákladní doprava, ostatní ekologicky výhodnější druhy nákladní dopravy, stejně jako všechny druhy osobní dopravy budou podléhat snížené sazbě 5%. Vzhledem k možnostem obcházení daňových předpisů se do sazby 23% zařazují novelou i výkony výrobní povahy s výjimkou potravinářského průmyslu. Pokud by byly zařazeny v sazbě 5%, mohlo by docházet k případům samostatného účtování výkonu a samostatného účtování materiálu nebo polotovaru, i když zdanitelným plněním je evidentně zboží. Při klasifikaci se vychází z platné vyhlášky FSÚ.

Pro nemovitosti včetně stavebních objektů je stanovena sazba daně 5%, vychází se přitom ze současně platné Jednotné klasifikace stavebních objektu a stavebních prací (JKSO). V novele se navrhuje zpřesnění vymezení stavebních objektů a stavebních prací, tak aby odpovídaly současně platné klasifikaci.

Do sazby 23% je zařazeno i půjčovaní a pronájem včetně operativního leasingu movitých věcí, protože tyto výrobky budou při prodeji zdaňovány vesměs touto standardní sazbou, která bude platit i při pronájmu, aby nedocházelo k obcházení daňových předpisů

Vedle zboží mohou být dále prodávány i služby (např. prodej letenek, jízdenek a vstupenek cestovními kancelářemi), a proto se platnost ustanovení tohoto odstavce rozšiřuje i na služby.

K § 17:

Výpočet daně je poměrně jednoduchý, základ daně (cena bez daně) se vynásobí příslušnou sazbou v% a vydělí stem. Je-li úplata vyjádřená v cizích měnových jednotkách, přepočte se na Kčs kursem platným v den vzniku daňové povinnosti. Novelou se zpřesňuje vzorec pro výpočet daně a doplňuje se zaokrouhlování, protože není stanoveno v zákoně ČNR o správě daní a poplatků.

Vzhledem k tomu, že v § 12 odst. 3 je stanovena povinnost uvádět na daňovém dokladu samostatně cenu bez daně a daň u plnění s různými sazbami daně vypouští se novelou zákona povinnost zdaňovat zvlášť zboží a služby, pokud jsou poskytovány současně a podíl jednoho z těchto typů zdanitelných plnění překročí 20% z celkového rozsahu.

K § 17a:

Vzhledem k řadě připomínek ze sféry obchodu se navrhuje možnost specifické úpravy pro stanovení základu daně a daně na výstupu v případě nákupu a prodeje zboží za účelem dalšího prodeje. Toto ustanovení by mělo přispět k jednodušší aplikaci systému daně z přidané hodnoty zejména v obchodě při prodejích konečnému spotřebiteli. Přístup uvedený v tomto paragrafu si může plátce zvolit, ale jeho použití musí oznámit finančnímu orgánu, přičemž tento způsob může používat i od zahájení své podnikatelské činnosti.

Zjednodušení spočívá především v tom, že plátce sleduje nákup zboží zařazený do jednotlivých sazeb. V poměru v jakém nakupuje zboží v jednotlivých sazbách za zdaňovací období, potom rozdělí skutečné tržby. Na konci každého kalendářního roku bude muset provést přepočet podílu a vyúčtování daně, aby nedocházelo ke zkreslování jejího základu.

K § 18:

Nárok na odpočet daně, kterou zaúčtuje na vstupu má pouze plátce, a to tehdy, použije-li tyto vstupy pro zdanitelná plnění. Přitom plátce má nárok na odpočet této daně v tom zdaňovacím období, ve kterém daň na vstupu zaúčtoval. Znamená to, že daň se odpočte bez ohledu na to, zda nakoupené vstupy budou použity ihned nebo zůstanou na zásobách nebo v používání i více měsíců či roků.

Odpočet daně si však ani plátce nemůže uplatnit při nákupu osobního automobilu. Tento zákaz odpočtu se však netýká obchodníků s osobními automobily a podnikatelů, kteří se zabývají jejich pronájmem a podnikatelů v oblasti veřejného stravování.

Z důvodu zjednodušení evidence a kontroly byl zákaz odpočtu novelou omezen pouze na nákup osobního automobilu, protože je v praxi obtížné vymezit, co je zbožím a službami souvisejícími s nákupem osobního automobilu a co je pohoštěním. Zpřesňuje se zákaz odpočtu i na pořízení osobního automobilu formou finančního leasingu. Nárok na odpočet není také v případě vratných lahví ze skla, které budou zdaněny jednorázové při prodeji od výrobce a v oběhu již nebudou dále zdaňovány.

Odstavec 5 byl zjednodušen tak, že u osobních automobilů se nárok na odpočet omezuje pouze na jejich nákup a prodej za účelem dalšího prodeje.

V odstavci 6 není nutné odlišovat, zda je kupující plátcem či nikoliv, protože další prodej osobního automobilu, u něhož nebyl uplatněn odpočet se již znovu nezdaňuje. V návaznosti na odstavec 4 se nezdaňuje ani prodej vratných lahví ze skla, u kterých nebyl uplatněn nárok na odpočet daně.

K § 19:

V případech, kdy jsou nakoupené vstupy použity jak pro činnosti dani podléhající, tak pro činnosti od daně osvobozené, kde není nárok na odpočet daně, celková částka daně zaúčtované na vstupu se upraví koeficientem, který vyjadřuje poměr plnění podléhajících dani k celkovému zdanitelnému plnění, t. j. včetně plnění od daně osvobozených.

Do odstavce 1 byla z důvodu zpřesnění doplněna povinnost zaokrouhlovat vypočtený koeficient na dvě desetinná místa a byla stanovena povinnost vypočítávat tento koeficient každé zdaňovací období a ke konci kalendářního roku provést přepočet koeficientu za celý rok a vypořádat odpočet daně, aby nedocházelo k jeho úmyslnému zkreslování.

Odstavec 3 umožňuje uplatnit odpočet daně bez úpravy nároku na odpočet pomocí koeficientu, je-li koeficient vyšší než 0,95.

V odstavci 5 byl upřesněn nárok na odpočet daně pouze na zdanitelná plnění, u nichž nebyl uplatněn odpočet již dříve.

Odstavec 6 ukládá povinnost vypořádávat daň v případě hmotných a mobilizačních rezerv samostatně nejen účetně, ale i na samostatném daňovém přiznání.

K § 20:

Tímto paragrafem se řeší postup při uplatňování odpočtu daně v případě opravy základu daně. Novelou se navrhuje vypuštění odstavců 2 a 3, protože řešení obsahuje § 15.

K § 21:

V některých případech může dojít ke vzniku nadměrného odpočtu, tzn., že výše zaúčtované daně na vstupech převýší daň na výstupu plátce za konkrétní zdaňovací období. Plátce musí v těchto případech rozdíl převést do dalšího zdaňovacího období a přednostně si uhradí nejprve tento nadměrný odpočet.

Z důvodu zjednodušení se novelou vypouštějí odstavce 2 a 4, které stanovovaly přednost nadměrného odpočtu před běžným odpočtem a povinnost uplatňovat nadměrné odpočty postupně v tom pořadí, jak vznikly. Zrušení obou těchto povinností povede k výraznému zjednodušení povinností plátce při zpracování daňového přiznání.

K § 22:

Pokud nestačí ani ve druhém období daň k úhradě nadměrného odpočtu, přesouvá se zbývající rozdíl dále do dalších období, nejdéle však 2 měsíce, pak má plátce nárok na vrácení daně do 15 dnů lhůty pro předložení daňového přiznání za to zdaňovací období, kterého se týká.

V návaznosti na vypuštění odstavců 2 a 4 § 21 bylo nutné novelou změnit znění odstavce 1, který stanoví lhůty pro vrácení nadměrného odpočtu, jak při měsíčním, tak i čtvrtletním zdaňovacím období.

K § 23:

Plátci, kteří se zabývají nákupem a prodejem ojetých osobních automobilů, mají nárok na odpočet daně při jejich nákupu podle pravidel stanovených tímto paragrafem. Novelou zákona se navrhuje z důvodu jednoznačného výkladu tohoto ustanovení vypustit slova "zcela nebo zčásti".

K § 24:

Některá plnění budou osvobozena od daňové povinnosti, jejich přehled je uveden v § 24 a v návaznosti na něj jsou v jednotlivých paragrafech stanoveny konkrétní podmínky osvobození.

Vzhledem k tomu, že se novelou vypouštějí § 33, § 35 a § 37, vypouštějí se v návaznosti na to i příslušná písmena v § 24 odst. 1.

K § 25:

Ve vazbě na resortní předpisy se osvobozuje činnost pošt. Na základě připomínek se novelou osvobození poštovních činností rozšiřuje i o vydávání a prodej poštovních cenin a kolků, které patří mezi běžné činnosti pošt.

K § 26:

Od daňové povinnosti je osvobozeno ve vazbě na příslušné předpisy rozhlasové a televizní vysílání, pokud je prováděno provozovateli ze zákona. Osvobození se nevztahuje na vysílání reklam a sponzorované pořady.