K § 244 až 248:
Vymezuje se přesně, jakým způsobem
může být nakládáno s dovezeným
zahraničním zboží. Kromě případů,
kdy bude toto zboží propuštěno do navrženého
oběhu, může být vyvezeno zpět,
zničeno pod celním dohledem nebo ho může
oprávněná osoba přenechat ve prospěch
státu. Současně se stanoví podmínky
pro toto celně schválené určení
zboží.
Navrhuje se, aby české zboží, které
bylo vyvezeno do zahraničí a vrací se ve
lhůtě tří let zpět do tuzemska,
bylo osvobozeno od dovozního cla.
Vymezuje se, v souladu s platnou právní úpravou,
kdy je zboží osvobozeno od cla.
K § 249 až 280:
Oproti platné právní úpravě
návrh celního zákona přesně
vymezuje případy, kdy musí být celní
dluh zajištěn zárukou, stanoví, kdo
může záruku poskytnout a v jaké formě
může být záruka poskytnuta (jako prvotní
by měla být přijímána bankovní
záruka). Celní dluh vznikne propuštěním
zboží podléhajícího dovoznímu
clu do volného oběhu, propuštěním
zboží podléhajícího dovoznímu
clu do režimu dočasného použití
s částečným osvobozením od
dovozního cla případně nesplněním
povinností stanovených zákonem nebo podmínek
stanovených celními orgány nebo porušením
celních předpisů. Kromě zániku
celního dluhu je upraveno i promlčení práva
vymáhat nedoplatek na cle.
Současně se stanovuje místo a doba vzniku
celního dluhu a podle jakých předpisů
se clo vyměřuje, lhůty pro zapsání
vyměřeného cla do účetních
dokladů a výjimky z nich. Přesně se
vymezuje kdo je ve kterém případě
dlužníkem.
K § 281 až 292:
Navrhuje se, aby lhůta splatnosti cla činila 10
dnů ode dne sdělení (stačí
ústní sdělení ještě před
předáním potvrzeného dílu celního
prohlášení) výše cla deklarantovi
nebo ode dne souhrnného zápisu v účetních
dokladech celního úřadu. Nově se navrhuje
rovněž lhůta, na kterou může být
platba odložena (30 dní) a opatření
jaká může celní úřad přijmout,
jestliže nebylo clo ve stanovené lhůtě
zaplaceno (výkon rozhodnutí, úroky z prodlení).
Úroky z prodlení by měly být vyměřovány
ve výši, která se rovná výši
140% diskontního úroku Státní banky.
V souladu se zákonem o správě daní
a poplatků se upravují další instituty,
zejména posečkání cla a povolení
splátek, den platby.
K § 293 až 303:
Návrh obsahuje přesné vymezení případů,
kdy se promlčuje právo státu na vymáhání
nedoplatku cla a taxativní výčet případů
kdy celní dluh zaniká (zaplacením cla, prominutím
cla, zabráním nebo zničením zboží,
přenecháním zboží ve prospěch
státu).
Přesně vymezuje případy kdy a za jakých
podmínek může být clo prominuto nebo
vráceno. Institut vrácení cla se použije
v těch případech, kdy již clo bylo zaplaceno,
institut prominutí cla se použije tehdy, jestliže
clo ještě nebylo zaplaceno a původní
rozhodnutí bude zrušeno (podle platné úpravy
lze clo prominout pouze tehdy, jestliže by jeho vybrání
vedlo k tvrdosti a vrátit clo lze vrátit pouze tehdy,
jestliže je vyvezeno zpět v nezměněném
stavu do jednoho roku od konce kalendářního
roku, v němž bylo dovezeno).
K § 304 až 315:
Sankční ustanovení, která se v platném
celním zákoně osvědčila se
přejímají i do navrhované úpravy.
Na řízení o celních přestupcích
se budou vztahovat obecná ustanovení o celních
přestupcích a v celním zákoně
budou upraveny pouze výjimky z těchto ustanovení
nebo speciální ustanovení. Současně
se navrhuje zvýšení horní hranice pokut
za celní přestupek. Vzhledem k právní
úpravě podnikatelské činnosti se nově
upravují i celní delikty právnických
osob (platný celní zákon upravuje porušování
celních předpisů právnickými
osobami) a sankce jaké mohou celní orgány
za celní delikty uložit; kromě pokuty by celní
orgány mohly uložit i propadnutí zboží
ve prospěch státu. Nebude-li osoba, která
celní předpisy porušila známa nebo nepatří-li
jí zboží, které bylo porušením
celních předpisů získáno nebo,
které bylo k porušení celních předpisů
použito, bude možno zboží zabrat (platí
stejná omezení jako při spáchání
celního přestupku fyzickou osobou). Při návrhu
této úpravy se vychází ze zkušeností
celních správ v Evropských společenstvích,
kde zabrání (konfiskace) zboží nebo
sankce propadnutí, resp. jejich hrozba, jsou účinným
nástrojem k zabraňování porušení
celních předpisů. Obdobně jako v zákoně
č. 528/1990 Sb., devizový zákon, v platném
znění (§ 46a) se navrhuje, aby celní
orgány mohly v blokovém řízení
ukládat za celní přestupky pokutu až
do výše 5. 000 Kčs (obdobně je v novele
zákona o správě daní a poplatků
navrhována možnost uložení blokové
pokuty ve výši 5.000 Kčs).
K § 316 až 319:
Vzhledem k tomu, že celní orgány by měly
spravovat daň z přidané hodnoty a správní
daně vybírané při dovozu, poplatky
vybírané v dovozu a vývozu a silniční
daň u zahraničních osob, jsou celní
zástavní právo, vymáhání
nedoplatků (cla, daní i poplatků), exekuční
náklady upraveny obdobně jako v zákoně
o správě daní a poplatků.
K § 320 až 327:
Ustanovení o zajištění zboží
a o prodeji zboží se s menšími úpravami
přejímají z celního zákona
č. 44/1974 Sb., v platném znění. Jedná
se instituty, které budou použity v případě
porušení celních předpisů. Obdobná
právní úprava se v jednotlivých státech
Evropských společenství velmi osvědčila.
Lze předpokládat, že i v České
republice budou do budoucna tato ustanovení podstatně
častěji aplikována, než v současnosti.
K § 328 až 340:
Nově se navrhuje, aby celní orgány mohly
na úhradu cla, daní a poplatků, skladného,
pokuty a nákladů řízení přijímat
i zahraniční měnu tehdy, nebude-li mít
příslušná osoba českou měnu
a stanoví se současně podle jakého
kursu se bude přepočítávat.
Přejímají se některá ustanovení
platného celního zákona, která se
osvědčila a jsou i nadále potřebná
pro činnost celních orgánů, např.
celní statistika, subsidiární používání
správního řádu a přestupkového
zákona.
Na celní řízení zahájená
před účinností tohoto zákona
se použijí doposud platné právní
předpisy; nová právní úprava
se použije tehdy, bude-li to pro deklaranta výhodnější.
Prováděcí předpisy k provedení
příslušných ustanovení vydá
vláda nařízením a ministerstvo financí,
případně po projednání s příslušnými
ústředními orgány, vyhláškou.
Navrhovaná právní úprava vychází
z připravovaného celního kodexu Evropských
společenství a je v souladu s právní
úpravou v Evropských společenstvích.
Navrhovaná právní úprava si nevyžádá
nové výdaje ze státního rozpočtu
ani nároky na nové pracovní síly.