V současné době dochází v naší
společnosti k řadě zásadních
změn, které nalézají odraz v právním
řádu. K 1. lednu 1993 dojde k rozdělení
České a Slovenské Federativní Republiky
na dva samostatné suverénní státy,
Českou republiku a Slovenskou republiku. Nové společensko
- ekonomické podmínky v oblasti obchodních
styků se zahraničím mají své
těžiště ve vývozu a dovozu zboží.
Současně je nutno vytvořit podmínky
i pro další činnosti, které rovněž
umožní českým podnikatelským
subjektům aktivity běžně prováděné
ve vyspělých státech, nespočívající
v klasických dovozech a vývozech zboží
(např. zušlechťovací styky, uskladňování).
Budování demokratické, humánní
a sociálně spravedlivé společnosti
svobodných a rovnoprávných občanů
je neoddělitelné spojeno s uplatňováním
zákonnosti. Uskutečňované společensko
- politické změny v České republice
pro to vytvářejí kvalitativně zcela
nové podmínky.
Právní vztahy v této oblasti jsou v České
a Slovenské Federativní Republice upraveny zákonem
č. 44/1974 Sb., celní zákon, ve znění
zákona č. 117/1983 Sb., zákona č.
5/1991 Sb. a zákona č. 217/1992 Sb., nařízením
vlády České a Slovenské Federativní
Republiky č. 525/1991 Sb., kterým se vydává
celní sazebník, vyhláškou federálního
ministerstva zahraničního obchodu č. 43/1991
Sb., kterou se provádí celní zákon,
ve znění vyhlášky federálního
ministerstva zahraničního obchodu č. 397/1991
Sb. a vyhlášky federálního ministerstva
zahraničního obchodu č. 287/1992 Sb., vyhláškou
federálního ministerstva zahraničního
obchodu č. 38/1991 Sb., kterou se vyhlašuje seznam
celnic, celních odboček a územních
obvodů celnic a vymezuje celní pohraniční
pásmo, vyhláškou federálního
ministerstva zahraničního obchodu č. 39/1991
Sb., o celní statistice, formě, obsahu a náležitostech
návrhu na celní řízení, která
byla s účinností od 1. ledna 1992 zrušena
a nahrazena vyhláškou federálního ministerstva
zahraničního obchodu č. 505/1991 Sb., o formě,
obsahu a náležitostech návrhu na celní
řízení a o celní statistice, ve znění
vyhlášky č. 289/1992 Sb., vyhláškou
federálního ministerstva zahraničního
obchodu č. 288/1992 Sb., o úplném osvobození
od dovozního cla zboží dováženého
do záznamního oběhu v tuzemsku za účelem
dočasného použití a vyhláškou
federálního ministerstva zahraničního
obchodu č. 69/1989 Sb., o osvobození obchodního
zboží dováženého a pocházejícího
z rozvojových zemí od dovozního cla. Orgány
celní správy zabezpečují kromě
plnění úkolů, které pro ně
vyplývají z celních předpisů
i plnění dalších úkolů
vyplývajících jiných obecně
závazných právních předpisů,
např. vyměřování a vybírání
dovozní přirážky (vyhláška
FMF č. 408/1991 Sb., v platném znění),
vyměřování a vybírání
vyrovnávacích dávek při dovozu zemědělských
výrobků (vyhláška FMF č. 38/1992
Sb.), ověřují údaje v hlášení
o dovozní dani (zákon č. 530/1991 Sb., o
dovozní dani), kontrolují dodržování
zákona č. 547/1990 Sb., o nakládání
s některými druhy zboží a technologií
a o jejich kontrole, provádějí devizovou
kontrolu při dovozu a vývozu. Celní orgány
budou plnit nové, náročnější
úkoly, které pro Českou republiku vyplývají
z podepsané Evropské dohody. Novým úkolům
celní správy musí odpovídat i právní
úpravy celé oblasti celnictví.
Evropská dohoda předvídá v čl.
68 přizpůsobení našich právních
předpisů právním předpisům
Evropských společenství. Celní zákon
č. 44/1974 Sb., který nabyl účinnosti
dnem 1. ledna 1975, i po třech dílčích
novelizacích (v posledních dvou letech bylo nutno
vypracovat dvě novely celního zákona) tomuto
požadavku nevyhovuje. Jakákoliv novelizace platného
celního zákona je řešením pouze
částečným a dočasným,
a proto je nutno vypracovat zcela nový celní zákon,
který je kompatibilní s právní úpravou
v Evropských společenstvích.
Při přípravě celního zákona
se vychází z připravovaného celního
kodexu Evropských společenství, který
by měl nabýt účinnosti dnem 1. ledna
1994, a příslušných předpisů
Evropských společenství upravujících
jednotlivé oblasti celnictví.
Poslání celních orgánů a jejich
úloze a významu musí odpovídat i právní
úprava. Budoucí postavení celních
orgánů jako celku vychází z toho,
že vrcholný orgán celní správy,
Generální ředitelství cel, je zvláštní
složkou ministerstva financí a plní úkoly
ve věcech celnictví, celní politiky, celních
sazeb a celní statistiky na celém území
České republiky Kromě toho celní orgány
budou plnit i další úkoly, zejména v
oblasti daní a poplatků vybíraných
při dovozu. Celá soustava celních orgánů
by měla být veřejným ozbrojeným
sborem.
Návrh zákona vymezuje kompetence jednotlivým
celním orgánům, a to Generálnímu
ředitelství cel (§ 5 a 6), oblastním
celním úřadům (§ 7 až 9)
a celním úřadům (§ 10 až
12). Současně se navrhuje odchylná úprava
vzniku pracovního poměru celníků,
jejich náležitosti a zabezpečování
zdravotní péče. Navrhuje se rovněž
zřízení vyšetřovatelů
celní správy (tato právní úprava
vychází z právní úpravy zemí
Evropských společenství); z tohoto důvodu
je třeba novelizovat ustanovení trestního
řádu.
V zákoně jsou komplexně upravena práva
a povinnosti celníků, zejména použití
donucovacích prostředků a zbraně.
Tato úprava je v souladu s Listinou základních
práv a svobod, neboť povinnosti mohou být ukládány
toliko na základě zákona a v jeho mezích
a jen při zachovávání základních
práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že se navrhuje, aby celní orgány
měly oprávnění konat vyšetřování,
upravuje návrh zákona některé nové
instituty, jako zajištění, umisťování
zajištěných osob do celních cel apod.
K § 1:
Státní území České republiky
je jednotným celním územím. Jednotné
celní území se dělí na celní
pohraniční pásmo a celní vnitrozemí.
Po zkušenostech s činností celních orgánů
v jednotlivých státech Evropských společenství
a vyhodnocení úpravy obsažené v platném
celním zákoně se navrhuje rozšíření
celního pohraničního pásma z 15 km
na 25 km okolo státních hranic a nově také
v okruhu 25 km okolo celních letišť (celní
letiště viz Úmluva o mezinárodním
civilním letectví, Chicago 7. 12. 1944; vyhláška
č. 147/1947 Sb.). Navrhuje se, aby součástí
celního pohraničního pásma byly i
obce ležící v celním pohraničním
pásmu. V celním pohraničním pásmu
mají celní orgány zvýšené
pravomoci, např. kontrolovat osoby, zboží a
dopravní prostředky, které se v celním
pohraničním pásmu nacházejí.
Tato úprava by kromě jiného umožnila
účinnou kontrolu zboží, které
se prodává na různých burzách,
ve stáncích apod. a které uniklo celnímu
dohledu (pašované zboží).
K § 2:
Vzhledem k tomu, že v celním zákonu je užívána
řada pojmů, z nichž některé jsou
převzaty z celního zákonodárství
Evropských společenství, vymezují
úvodní ustanovení jednotlivé pojmy,
které jsou v zákoně ve všech částech
používány v uvedeném smyslu. Pojmy,
které se používají pouze v některých
ustanoveních, např. režimy s ekonomickým
účinkem, jsou pak vymezeny v těchto ustanoveních.
K § 3 až 11:
V těchto ustanoveních jsou vytyčeny úkoly,
které plní jednotlivé celní orgány
i celní správa jako celek. Jedním z úkolů
celní správy je vyšetřování
a vyhledávání o trestných činech
v souvislosti s dovozem, vývozem, tranzitem a jiným
nakládáním se zbožím. Toto oprávnění
celních orgánů je zcela běžné
v zemích Evropských společenství.
Jelikož naše právní úprava v oblasti
celnictví se má v co nejvyšší možné
míře přiblížit právní
úpravě v zemích ES, je nanejvýš
žádoucí, aby i české celní
orgány byly oprávněny vyšetřovat
trestné činy v souvislosti s dovozem, vývozem,
tranzitem a jiným nakládáním se zbožím.
Nedostatek tohoto oprávnění často
brání celním orgánům spolupracovat
s celními správami jiných zemí, například
s Itálií.
K § 12 až 20:
Upravuje se kdo je celník, podmínky za přijetí
do pracovního poměru celníka, jmenování
a povyšování do hodností (doposud upraveno
nařízením vlády ČSFR č.
223/1992 Sb.), náležitosti, zejména naturální
a vzhledem k charakteru celní služby povinnost zajišťování
zdravotnické péče a možnosti zřizování
zdravotnických zařízení.
K § 21:
Vzhledem k tomu, že celní orgány budou konat
vyšetřování a vyhledávání
o trestných činech v souvislosti s dovozem, vývozem,
tranzitem a jiným nakládáním se zbožím,
je třeba v návrhu zákona upravit podmínky
jmenování a postavení vyšetřovatelů,
kteří budou vyšetřování
provádět.
K § 22 a 23:
Navrhované ustanovení § 22 vymezuje pojem služební
úkon a služební zákrok.
Návrh § 23 zakotvuje pro celníky povinnost
dbát cti, vážnosti a důstojnosti fyzických
osob i sebe samých. Ve vztahu k osobám je garantována
povinnost celníků poučit je o jejich právech.
K § 24 a 25:
Tímto ustanovením se zakotvuje obecná povinnost
celníků zakročit nebo učinit příslušná
omezení ve vymezených případech. Zároveň
je tím zabezpečena kontinuita mezi povinnostmi celníka
a účelem tohoto zákona. Za účelem
posílení právní ochrany osob, ale
i samotných celníků se přímo
v návrhu zákona stanoví případy,
kdy celník není povinen provést služební
zákrok nebo služební úkon. Stanovené
výjimky se váží jednak na osobu celníka
a jednak na jiné důležité zájmy,
které jsou v daném případě
nadřazeny provedení služebního zákroku
nebo úkonu. Celník není povinen zakročit
v případě, kdy služební zákrok
nebo úkon vyžaduje odborné znalosti a neodborně
provedený služební zákrok nebo úkon
by mohl zmařit účel, ke kterému zákrok
nebo úkon směřoval, anebo vyvolat jiný
nepříznivý následek.
K § 26:
Nově se zavádí pojem "odpovídající
výzva". Odpovídající výzvy
je celník povinen použít, pokud to povaha a
okolnosti, za nichž zakročuje, dovolují. Výzva
směřuje vůči osobě a musí
z ní být zřejmé, co má osoba
vykonat, eventuálně čeho se má zdržet.
Výzva je zpravidla uvozena slovy "Jménem zákona",
tedy slovy, která jsou již tradičně
v této souvislosti používána, neboť
podtrhují její závažnost.
K § 27 a 28:
Z důvodů zabezpečení právních
jistot osob a trestněprávní ochrany celníků
jako veřejných činitelů (§ 89
tr. řádu) se přímo v zákoně
stanoví způsoby prokazování příslušnosti
k celní správě. Prokazování
příslušnosti k celnímu orgánu
není vázáno pouze na požádání
jiných osob. Občané budou moci snáze
a bezprostředně identifikovat konkrétního
celníka ve stejnokroji podle identifikačního
čísla, což mimo jiné přispěje
i ke zvýšení kontroly veřejnosti nad
činností celníků.
V navrhovaném ustanovení § 28 se vymezují
okolnosti, které nedovolují poučení
fyzické osoby, použití výzvy nebo prokázání
příslušnosti k celní správě.
K § 29:
Předpokladem úspěšné práce
při odhalování trestných činů
a přestupků a pátrání po osobách
a věcech je oprávnění požadovat
vysvětlení. Umožňuje se vyzvat fyzickou
osobu, aby se ve stanovenou dobu dostavila na celní úřad
k sepsání protokolu. O možnosti odepřít
požadované vysvětlení ve stanovených
případech musí být osoba celníky
poučena.
Zvyšují se právní jistoty předvedených
osob. Tyto osoby musejí být ihned po předvedení
vyslechnuty, musí být s nimi sepsán protokol
a po jeho sepsání musejí být okamžitě
propuštěny. O každém předvedení
se musí sepsat úřední záznam,
což mimo jiné přispěje ke kontrole oprávněnosti
předvedení.
Osoba, která se dostavila na výzvu, má nárok
na náhradu ušlého výdělku a na
náhradu nutných výdajů, mimo případů
stanovených v § 29.
K § 30:
Zjištění totožnosti osob je zpravidla
rozhodujícím předpokladem úspěšného
provedení služebního zákroku, služebního
úkonu nebo ostatní služební činnosti.
Celníci jsou oprávněni vyzvat fyzickou osobu,
aby ve stanovených případech prokázala
svoji totožnost. Za způsob prokázání
totožnosti osoby se nepovažuje jen předložení
občanského průkazu, ale i dalších
úředních průkazů, např.
cestovního pasu, průkazu vojáka, průkazu
poslance zákonodárného sboru, popřípadě
prohlášení hodnověrné osoby.
V případě, že totožnost nelze zjistit,
protože osoba nechce nebo nemůže prokázat
svoji totožnost, je možno ji předvést.
Zákonné podmínky předvedení
jsou výslovně časově omezeny provedením
nezbytných služebních úkonů a
stanovením maximální lhůty.
Je nutné vymezit i faktické kriminalistické
prostředky, kterými lze totožnost osoby zjistit.
Využití těchto prostředků ke
zjištění totožnosti neznámé
osoby je třeba vždy chápat v konkrétní
časové a místní souvislosti se sledovaným
účelem a hrozícím nebezpečím
tak, aby nedošlo k porušení principů uvedených
v návrhu zákona.
K § 31:
Fyzickou osobu může celník zajistit pouze při
splnění zákonem taxativně stanovených
podmínek. Tento institut je třeba odlišovat
od institutu zadržení a zatčení podle
trestního řádu.
V souladu s mezinárodními závazky České
a Slovenské Federativní Republiky, a do budoucna
jistě i České republiky, na ochranu osobnosti
je novým způsobem stanovena délka doby, ve
které je možné u zajištěné
osoby vykonat nezbytné služební úkony.
Navrhuje se maximálně 24 hodin. Zajištěná
osoba musí být však ihned propuštěna,
jestliže po provedení služebních úkonů
nebyla předána příslušným
orgánům. Celníci jsou povinni umožnit,
aby zajištěná osoba mohla vyrozumět
své blízké příbuzné,
např. telefonicky. V případě zajištění
vojáka se vyrozumí nejbližší posádková
správa nebo vojenský útvar. Zároveň
se celníku přímo ukládá povinnost
bezodkladně vyrozumět zákonné zástupce
osoby mladší 18 let.
K § 32, § 37 až 42:
Návrh zákona taxativně vymezuje okruh osob,
které je možno umístit do celní cely.
Tento zákon stanoví základní principy
pro umisťování osob do celních cel,
jejich stravování, poskytování lékařské
péče a práva těchto osob.
Osobám, které se chovají násilně,
může být omezena možnost volného
pohybu.
K § 33:
Nutnost chránit život a zdraví celníků,
jakož i předvedených nebo zajištěných
osob vyžaduje, aby celníci měli oprávnění
přesvědčit se, zda předvedená
nebo zajištěná osoba nemá u sebe zbraň
nebo jinou věc, kterou by mohla ohrozit zdraví nebo
život svůj nebo jiné osoby. Uvedené
oprávnění se pro tento účel
odlišuje od osobní prohlídky podle trestního
řádu. V praxi se provádí zpravidla
vizuálně nebo pohmatem, popřípadě
použitím technických nebo jiných prostředků.
Celníci jsou povinni zbraň nebo věc vrátit,
jestliže tomu nebrání zákonné
důvody.
K § 34:
Plnění úkolů stanovených v
návrhu zákona vyžaduje právní
zakotvení oprávnění, které
umožňuje celníkům omezit pohyb osobám
v určitém prostoru a času. Vyžaduje
to zabezpečení nezbytných podmínek
pro účinnou a nerušenou práci celních
orgánů zejména na místě činu
nebo události, při provádění
služebních zákroků, služebních
úkonů nebo další služební
činnosti anebo jestliže si to vyžaduje ochrana
života, zdraví nebo majetku. V konkrétních
případech se bude jednat o uzávěry
míst, kde došlo ke spáchání trestného
činu apod.
K § 35:
Upravuje se oprávnění celníka provádět
následnou kontrolu po propuštění zboží.
Způsob provádění této následné
kontroly je upraven v § 138 zákona. Vzhledem k tomu,
že se předpokládá, tak jak je to obvyklé
v zemích ES, že celní orgány budou provádět
vlastní fyzickou kontrolu zboží pouze v malém
rozsahu a většina zboží bude propouštěna
na základě ověřování
dokladů potřebných pro celní řízení,
je nutné, aby se celní orgány mohly dodatečně
přesvědčit o správnosti deklarace.
K § 36:
V souladu s platným celním zákonem (§
32) se vymezují oprávnění celníků
v celním pohraničním pásmu. Podle
zkušeností celních správ v zemích
ES umožňuje takovéto oprávnění
celních orgánů zachytit značné
množství zboží, které by jinak
uniklo celnímu dohledu.
K § 43 až 50:
Celní orgány jako státní orgány
musejí disponovat specifickými donucovacími
prostředky. Návrh zákona důsledně
rozlišuje mezi donucovacími prostředky a použitím
zbraně, a to s ohledem na následky, které
mohou nastat při jejich použití. Použití
donucovacích prostředků je v mnoha případech
jediným účinným prostředkem
k dosažení nebo obnovení právního
stavu.
V zájmu účinné ochrany osob návrh
stanoví taxativně výčet jednotlivých
druhů donucovacích prostředků a tím,
že nepředpokládá další úpravu
prováděcím předpisem, vylučuje,
aby další donucovací prostředky mohly
být zavedeny jinou formou než zákonem.
Údery a kopy sebeobrany se používají
běžně ve všech vyspělých
státech jako účinný prostředek
k zastavení útoku osoby a k vytvoření
podmínek pro případné použití
jiných donucovacích prostředků. Zakotvení
těchto donucovacích prostředků vyplývá
zejména ze zvyšující se zdatnosti a
připravenosti pachatelů používat prvky
obranného a útočného boje jednotlivce
(karate, jiu-jitsu, kung-fu apod.). Z tohoto hlediska je nezbytné
stanovit, aby celník disponující jednotlivými
prvky sebeobrany mohl přiměřeným způsobem
reagovat na takovýto útok osoby.
Zastavovací pás je technický prostředek
sloužící k poškození pneumatik
motorového vozidla s cílem znemožnit mu pokračování
v jízdě. Jinými prostředky k násilnému
zastavení vozidla se rozumí jakákoliv účinná
překážka splňující předpokládaný
účel. Zastavovací pás je běžně
používán ve vyspělých státech,
zejména při silničních uzávěrách.
Zpřesňuje se postup celníků před
použitím donucovacích prostředků.
Použití konkrétního donucovacího
prostředku se ponechává na rozhodnutí
zakročujícího celníka podle povahy
prováděného služebního zákroku
a konkrétních okolností případu,
samozřejmě při splnění zásady
zákonnosti a přiměřenosti.
Použití donucovacích prostředků
při služebních zákrocích je vážným
zásahem do tělesné integrity osob a může
být spojeno s ohrožením jejich zdraví.
Přímo v návrhu zákona se proto upravuje
postup a povinnosti celníků po použití
donucovacích prostředků. Zejména se
jedná o poskytnutí první pomoci zraněné
osobě, zadokumentování použitých
donucovacích prostředků a přezkoumání
správnosti postupu jejich použití.
K § 51 až 54:
Použití zbraně je nejzávažnějším
zásahem do práv a svobod osoby, neboť ji přímo
může ohrozit na životě a zdraví.
Z těchto důvodů jsou podmínky použití
zbraně taxativně uvedeny.
Následkům, které mohou nastat použitím
zbraně, odpovídá i rigidní úprava
postupu celníka v tomto případě. Celník
je povinen vždy vyzvat osobu, aby upustila od protiprávního
jednání a před použitím zbraně
proti osobě varovně vystřelit do vzduchu.
Současně se celníkovi ukládá
povinnost nutné opatrnosti, zejména ve vztahu k
životu a zdraví jiných osob. Přesně
je přímo v návrhu zákona upraven postup
celníka po každém použití zbraně.
K § 55:
V zájmu zabezpečení zvýšené
ochrany uvedených osob se stanoví, které
druhy donucovacích prostředků nesmí
celník proti těmto osobám použít.
Jejich případné použití je vázáno
na stanovené podmínky. Stejné omezení
platí i pro použití zbraně.
K § 56:
Celníci jsou oprávněni požádat
o pomoc v případech uvedených v § 56.
Občanu se ponechává na uvážení,
zda vzhledem k možnému vážnému
ohrožení anebo s ohledem na své psychické
a fyzické dispozice, anebo vzhledem k jiným okolnostem
je schopen tuto pomoc poskytnout.
K § 57:
Ustanovení o náhradě škody vycházejí
z obdobné právní úpravy této
oblasti tak, jak je provedena v zákonech s modifikacemi
k celním orgánům. Stanoví se odpovědnost
státu za škody způsobené celními
orgány nebo celníky při plnění
zákonem stanovených úkolů.
K § 58:
Vzhledem k tomu, že aplikace celních předpisů
má značný vliv na jednání o
uzavření smluv mezi čs. podnikateli a zahraničními
subjekty, navrhuje se, aby každý byl oprávněn
od celních orgánů požadovat informace
o aplikaci celních předpisů, pokud se týkají
již probíhajících nebo připravovaných
obchodních jednání.
K § 59 a 60:
V souladu s platnou právní úpravou se navrhuje
vymezení doby, po kterou je zboží pod celním
dohledem a formy provádění celního
dohledu.
K § 61:
Nově, taxativním způsobem, je vymezeno, kdy
zboží nepodléhá celní kontrole
(tzn. kdy zboží není fyzicky prohlíženo).
V jiných případech již nemůže
být tento institut použit.
K § 62 až 64, a§ 138:
Nově se navrhuje stanovit povinnost každého,
kdo má u sebe doklady týkající se
dováženého nebo vyváženého
zboží nebo zboží v tranzitu, uchovávat
tyto doklady po zákonem stanovenou dobu a oprávnění
celních orgánů po tuto dobu provádět
kontrolu těchto dokladů. Jedná se o tzv.
následnou kontrolu, která bude prováděna
zejména v těch případech, kdy celní
dohled bude proveden pouze ověřením údajů
v celním prohlášení, přepravních
a průvodních dokladech, bez provedení fyzické
kontroly zboží. Podle zkušeností celních
správ v Evropských společenstvích,
zejména ve Francii a SRN, umožňuje následná
kontrola zjistit a vybrat mnohamilionové částky
cla, které by jinak nebyly zjištěny a odvedeny
do státního rozpočtu. V souladu s ustanovením
čl. 1 Listiny základních práv a svobod
se omezuje rozsah osob, které jsou osvobozeny od celní
kontrola (fyzická kontrola) a v návaznosti na to
i od cla.
K § 65 až 69:
Z platného celního zákona se navrhuje převzít
ustanovení upravující, kdy dovážené
nebo vyvážené zboží podléhá,
případně nepodléhá clu, kdo
stanoví celní sazby a vydává celní
sazebník, kdy se vybírá smluvní clo
a případy, kdy je možno uplatnit tzv. odvetná
cla. Nově se navrhuje úprava institutu celního
zařazení a jeho aplikace.
K § 70 až 90:
Navrhuje se, aby způsob stanovení původu
zboží a způsob stanovení celní
hodnoty, která je základem pro vyměření
cla, byly upraveny přímo v celním zákoně.
Doposud je způsob stanovení původu zboží
upraven ve vyhlášce č. 43/1991 Sb., kterou
se provádí celní zákon. Platí
zásada, že původ zboží se určí
podle kritérií stanovených v celním
zákoně. Pouze v případech, kdy je
ČSFR vázána mezinárodní smlouvou
nebo v případech jednostranného uplatňování
preferenčních opatření, bude původ
zboží stanoven způsobem uvedeným v mezinárodní
smlouvě nebo v obecně závazném právním
předpise, kterým byla preferenční
opatření zavedena. Způsob určení
celní hodnoty je upraven v Dohodě o provádění
článku VII GATT (vyhláška ministra zahraničních
věcí č. 120/1984 Sb.) a v nařízení
federální vlády č. 525/1991 Sb., kterým
se vydává celní sazebník. Navrhovaná
úprava určení celní hodnoty vychází
z Dohody o provádění článku
VII GATT a z právní úpravy v Evropských
společenstvích.
K § 91 až 131:
Navrhuje se zcela nový postup při propouštění
zboží do navrženého režimu, zejména
při dovozu zboží - povinnost přihlásit
zboží při přestupu státní
hranice, jeho dodání příslušnému
celnímu úřadu, podání souhrnného
celního prohlášení, dočasné
uskladnění zboží, stanovení formy
celního prohlášení a lhůty k
jeho podání, místa celního řízení,
rozhodnutí v celním řízení,
případy, kdy je možno údaje v celním
prohlášení po jeho přijetí celním
úřadem opravit, kdy může celní
úřad zrušit platnost celního prohlášení,
způsob ověřování správnosti
celního prohlášení. Smyslem této
úpravy je zjednodušení a zrychlení celého
procesu propuštění zboží do navrženého
režimu při současném zabezpečení
nároku státu na clo. V souladu s právem ES
je upraven institut deklaranta v celním řízení.
K § 132 až 137:
Navrhuje se, aby v případech kdy vznikne celní
dluh, nebylo zboží propuštěno do navrženého
oběhu, dokud nebude celní dluh splněn nebo
nebude poskytnuta záruka na jeho zaplacení. Celní
úřad by v těchto případech
byl oprávněn provést veškerá
opatření, včetně prodeje tohoto zboží,
aby bylo zabráněno nedovolené manipulaci
se zbožím. Toto ustanovení směřuje
k zamezení možnosti nakládat se zbožím,
pokud dlužník clo nezaplatí (clem se rozumí
kromě cla také daně a jiné poplatky
vybírané při dovozu nebo vývozu zboží).
Současně se však stanoví výjimka,
která v souladu s příslušným
ustanovením Všeobecné dohody o clech a obchodu
umožňuje, aby celní úřad na žádost
deklaranta povolil nakládat se zbožím ještě
před jeho propuštěním do navrženého
oběhu.
Je navrhováno zcela nové ustanovení umožňující
zjednodušení postupů a celních formalit
podáním zjednodušeného celního
prohlášení, které bude údaji
potřebnými ke stanovení výše
celního dluhu a pro účely celní statistiky
doplněno dodatečným celním prohlášením.
K § 139 až 143:
Platí zásada, že zahraniční zboží
propuštěné do volného oběhu je
považováno za české zboží
(nelze zaměňovat za zboží českého
původu); zákon stanoví výjimky z tohoto
pravidla.
K § 144 až 224:
Návrh zákona upravuje, v souladu s právní
úpravou v Evropských společenstvích,
celní režimy s podmíněným osvobozením,
v nichž je zboží ze zákona osvobozeno
od placení cla do doby, kdy předmětné
zboží bylo propuštěno do volného
oběhu, jakož i celní režimy s ekonomickým
účinkem.
Navrhuje se obecná zásada, aby mohlo být
zboží do jakéhokoliv režimu s ekonomickým
účinkem propuštěno pouze na základě
povolení příslušného celního
orgánu. V rámci tohoto povolovacího řízení
(zde se uplatní lhůta pro rozhodnutí do tří
měsíců, případně delší,
pokud je to podle povahy věci třeba) celní
orgány kromě jiného v součinnosti
s příslušnými ústředními
orgány zkoumají splnění tzv. ekonomických
podmínek (např. zda při žádosti
o povolení pasivního zušlechťovacího
styku v zahraničí nemůže potřebnou
přepracovací operaci provést některý
český subjekt). Zkoumání ekonomických
podmínek má zabránit odlivu některých
zpracovatelských činností z ČR, případně
má umožnit rozvoj těchto zpracovatelských
činností v ČR a napomáhat tím
k ochraně stávajících nebo vytváření
nových pracovních příležitostí.
Navrhuje se, aby práva a povinnosti, které vyplývají
z propuštění zboží do režimu
s ekonomickým účinkem, mohly být převedeny
na jinou osobu, pokud tato osoba splňuje stanovené
podmínky a jestliže je to třeba k provádění
určité činnosti příslušnou
osobou. Režimy s ekonomickým účinkem
mají umožnit zapojení českých
podnikatelských subjektů do mezinárodní
dělby práce, vytvořit příznivější
podmínky pro výrobu tuzemského zboží,
které má být následně vyvezeno
nebo propuštěno do volného oběhu. Současně
tyto režimy musí bránit odlivu pracovních
příležitostí do ciziny, např.
neudělením povolení k propuštění
zboží do pasivního zušlechťovacího
styku, a vytvářet nové pracovní příležitosti,
zejména při režimu přepracování
pod celním dohledem.
K § 228 až 243:
Navrhovaná právní úprava svobodných
celních pásem a svobodných celních
skladů s malými úpravami přebírá
právní úpravu této oblasti, jak byla
provedena novelizací celního zákona zákonem
č. 217/1992 Sb. Nově se navrhuje, aby o zřizování
svobodných celních pásem a svobodných
celních skladů rozhodovala vláda, resp. aby
tato svobodná celní pásma a svobodné
celní sklady byly zřizovány nařízením
vlády.