Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Nepřítomní poslanci Sněmovny lidu:

Dufala E., Filkus R., Hofbauer R., Jílek J., Karlovský J., Komárek V., Kováč M., Martinková A., Michálek P., Moravčík J., Slobodník D., Sviták I., Šedivý F., Šidík M., Vidím J.

Sněmovny národů zvolení v České republice:

Hruška M., Kučera P., Masopust Z., Novák K., Peřich V., Ransdorf M., Ruml J., Soldát M., Záhorský V., Šmíd P.

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:

Baco P., Belohorská I., Dolgoš L., Dubček A., Duray M., Hamarčák I., Hlavatá J., Kováč R., Kráľ A., Kučera M.,

Lenský I., Nižňanský Š., Repaský J., Spišák E., Šablicová O., Šimko E., Vrábel J., Zelenay R.

Návrh pořadu schůze:

Zpráva vlády České a Slovenské Federativní Republiky o současné situaci ve státoprávním uspořádání ČSFR vzhledem ke stavu přípravy ústavních zákonů o novém rozdělení působnosti mezi ČSFR a republiky a dalších ústavních zákonů pro přípravu na rozdělení státu (tisk 82)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Vážené Federální shromáždění, vážení hosté, dámy a pánové, dovolte mi, abych srdečně přivítal poslance Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění a další hosty našeho jednání. Zvláště vítám členy vlády, pokud se dostavili - očekávám, že se dostaví také pan předseda vlády.

Nejprve bych chtěl informovat sněmovny o úmrtí poslance Sněmovny lidu dr. Pavola Mittera, CSc., který byl zvolen do Federálního shromáždění za HZDS v červnových volbách, pracoval v zahraničním výboru. Zemřel koncem srpna ve věku 53 let. Prosím, abychom památku poslance Pavola Mittera uctili povstáním a minutou ticha. (Shromáždění povstalo.) Děkuji vám.

Dnešní schůze byla svolána předsedy sněmoven na základě písemných žádostí poslanců podaných v souladu s § 14 odst. 5 a 2 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění.

Schůze se týkají tisků 79 a 80. V žádostech se navrhuje projednat zprávu vlády ČSFR o současné situaci ve státoprávním uspořádání ČSFR vzhledem ke stavu přípravy ústavních zákonů o novém rozdělení působnosti mezi ČSFR a republiky i dalších ústavních zákonů pro přípravu na rozdělení státu. Tato zpráva vlády s návrhem na usnesení sněmoven vám byla předložena jako parlamentní tisk č. 82. Současně má předseda vlády tuto zprávu ústně přednést nebo ji komentovat. Nepokládám za potřebné v tomto případě projednávat upuštění od čtyřicetiosmihodinové lhůty k předložení písemných materiálů, protože v požadavku poslanců na svolání mimořádné schůze, která vždycky vzhledem k naléhavosti nebo krátkým termínům má poněkud zvláštní režim, byla naléhavá žádost o to, aby zde předseda vlády podal ústní zprávu. To, že jsme zajistili také vyhotovení písemné zprávy je vlastně navíc, abyste měli tento materiál přímo před sebou k dispozici.

Jde o program, který je uveden na pozvánkách na schůze sněmoven, svolané původně předsedy sněmoven, které se podle usnesení předsednictev obou sněmoven ze dne 8. září 1992 konají jako společná schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů, v souladu s § 14 odst. 3 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění. Na tuto společnou schůzi jste také obdrželi druhou pozvánku.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zahajuji tímto oficiálně 3. společnou schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění a ptám se vás, zda se chce někdo k předloženému návrhu programu vyjádřit. (Nikdo se nehlásil.) Není tomu tak.

Přikročíme tedy k hlasování o návrhu programu. V zasedacím sále je přítomno 60 poslanců Sněmovny národů zvolených v České republice, 54 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské republice - Sněmovna národů je tedy schopna usnášení.

Dále je přítomno 114 poslanců Sněmovny lidu a také tedy Sněmovna lidu je usnášení schopna. Konstatuji, že společná schůze obou sněmoven je schopna usnášení.

Hlasovat budeme veřejně, neboť jde o procedurální otázku.

Kdo z poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů souhlasí s návrhem programu, nechť zvedne ruku.

Hlasování: 13.12

(SN 109, SL 101)

Kdo je proti?

(SN 0, SL 3)

Kdo se zdržel hlasování?

(SN 8, SL 6)

Konstatuji, že sto devět poslanců Sněmovny národů hlasovalo pro navržený program, nikdo nebyl proti, osm se zdrželo hlasování, jeden ignoroval a sto jedna poslanců Sněmovny lidu hlasovalo pro navržený program, tři byli proti, šest se zdrželo hlasování a pět ignorovalo.

Obě sněmovny návrh programu schválily.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 43, SL č. 62, SN č. 61)

Předsedající Benda

Než přistoupíme k projednávání schváleného programu, musíme zvolit pro tuto mimořádnou schůzi dva ověřovatele. Tato povinnost vyplývá z § 16 odst. 1 věty druhé zákona 56/1991 Sb. o jednacím řádu Federálního shromáždění. Pro tuto společnou schůzi obou sněmoven doporučuji zvolit ověřovatelem za Sněmovnu lidu poslance Zdeňka Jedináka z Levého bloku, je-li přítomen? Je tomu tak. Prosím pány poslance, aby povstali v případě, že jsou přítomni. Za Sněmovnu lidu doporučuji Annu Gajdošovou z HZDS. Také tato paní poslankyně je přítomna. Na funkci ověřovatele Sněmovny národů navrhuji zvolit poslance Jaroslava Mlčáka z ODS. Je přítomen. A dále poslance A. Rajniče z KDH. Také je přítomen.

Má někdo z poslanců připomínky k navrženým ověřovatelům? Není tomu tak. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Konstatuji, že stále je v sále přítomna usnášení schopná většina. Budeme hlasovat o navržených ověřovatelích en bloc. Samozřejmě každá sněmovna hlasuje pro své dva ověřovatele, přesto budou obě sněmovny hlasovat dohromady.

Prosím tedy poslance obou sněmoven, kteří souhlasí s právě navrženými ověřovateli, aby zdvihli ruku a stiskli tlačítko.

Hlasování: 13.15

(SN 117, SL 116)

Kdo je proti?

(SN 0, SL 0)

Kdo se zdržel hlasování?

(SN 2, SL 1)

Konstatuji, že ve Sněmovně národů je sto sedmnáct hlasů pro, nikdo proti, dva se zdrželi hlasování, ve Sněmovně lidu sto šestnáct hlasů pro, nikdo proti, deset se zdrželo hlasování. Nikdo neignoroval hlasování. Navržení ověřovatelé jsou zvoleni.

Než přistoupí sněmovny k jednání o právě schváleném programu, dovolte ještě informaci pro poslance Sněmovny lidu. Na základě žádosti poslanců Sněmovny lidu svolal předseda Sněmovny lidu samostatnou schůzi sněmovny s programem:

Návrh poslanců Sněmovny lidu na odvolání předsedy Sněmovny lidu Václava Bendy. Je to tisk číslo 75. Tato schůze bude započata ihned po skončení této společné schůze.

Zahájíme nyní projednávání zprávy vlády ČSFR o současné situaci ve státoprávním uspořádání ČSFR vzhledem k stavu přípravy ústavních zákonů o novém rozdělení působnosti mezi ČSFR a republikami i dalších ústavních zákonů pro přípravu na rozdělení státu. Je to tisk číslo 82.

Uděluji slovo v souladu s přijatým programem předsedovi federální vlády panu Janu Stráskému, kterého zde dodatečně vítám.

Předseda vlády ČSFR J. Stráský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení kolegové z vlády ČSFR, vláda České a Slovenské Federativní Republiky na žádost předsedy Federálního shromáždění zpracovala, projednala a schválila zprávu vlády České a Slovenské

Federativní Republiky o současné situaci ve státoprávním uspořádání vzhledem ke stavu přípravy ústavních zákonů o novém rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a republikami a dalších ústavních zákonů pro přípravu na rozdělení státu.

Tuto zprávu vlády jsme v písemné formě předali Federálnímu shromáždění a nepovažuji proto za účelné ji číst. Chtěl bych ji jen stručně uvést.

Vláda se při projednání této zprávy utvrdila v přesvědčení, že ve své činnosti se pohybuje v mezích programového prohlášení, které vám předložila a které jste schválili. Vláda v intencích svého programového prohlášení předložila Federálnímu shromáždění řadu návrhů novel ústavních i jiných zákonů, které reflektují současný stav státoprávního uspořádání České a Slovenské Federativní Republiky a zároveň několik novel a nových zákonů, jejichž smyslem je dát probíhajícímu vývoji státoprávních jednání legální a poklidnou formu. Takto vláda v souladu s programovým prohlášením předložila zejména návrhy, jimiž sleduje změny kompetencí mezi federací a republikami, návrh znamenající podstatné změny ve struktuře federálních ústředních orgánů státní správy a zároveň předložila návrh ústavního zákona o způsobu zániku České a Slovenské Federativní Republiky.

Dovolte mi, abych v úvodu k projednávání zprávy připojil následující názor, vztahující se právě k vládnímu návrhu zákona o způsobu zániku federace. Vláda sleduje tímto návrhem vytvoření širšího ústavního rámce pro případný zánik České a Slovenské Federativní Republiky. Z reálného pohledu na věc totiž vyplývá, že prostě jedinou reglementovanou cestou způsobu zániku ČSFR nemůže být referendum.

Ti, kteří sveřepě lpějí na referendu jako na jediné cestě, jak dospět k rozhodnutí o dalším osudu našeho státu a zneužívají k tomu zdůrazňování práva občanů vyjádřit se k tak závažné otázce, si buď neuvědomují nebo nechtějí uvědomit důsledky, které jsou velmi pravděpodobné. Jednak kampaň, která by se v souvislosti s přípravou referenda za tohoto stavu rozpoutala, a jednak politická nepřipravenost prosadit výsledky referenda, pokud by nepotvrdily probíhající vývoj, by podle názoru vlády přiblížily naši společnost nebezpečně k jugoslávské situaci. Zhoršily by se vztahy mezi našimi národy a tím výchozí podmínky pro jejich soužití v tomto geopolitickém prostoru.

Jsem přesvědčen, že mnohem realističtější v dané situaci je nastoupená cesta jednání o společných zájmech a o budoucí spolupráci dvou států, než lpění na společném státě, který by se o spolupráci - jak jsme byli svědky v uplynulých dvou letech - v podstatě nedokázal domluvit. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji panu předsedovi vlády a zahajuji rozpravu. Do rozpravy jsem zatím neobdržel žádné písemné přihlášky. Jinak upozorňuji, že přednost v rozpravě podle jednacího řádu mají mluvčí poslaneckých klubů. Prosím vás proto, abyste odevzdali své písemné přihlášky do rozpravy.

Zatímco si připravujete přihlášky, obdržel jsem přihlášku poslance Zdeňka Jičínského, který má hovořit jménem poslanců Československé sociální demokracie. Prosím proto profesora Jičínského, aby se ujal slova.

Opakuji znovu: Žádám další zájemce o rozpravu, aby se přihlásili.

Poslanec SN Z. Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, dovolte nejprve, abych vyslovil podiv nad tím, že při schůzi, která má tak závažný předmět jednání, tu chybí předseda Federálního shromáždění, první místopředseda a předseda Sněmovny národů. Vím, že jsou na mezinárodním symposiu v Kanadě, ale přesto si nemyslím, že neúčast všech tří nejvyšších funkcionářů FS je něčím, co odpovídá parlamentním zvyklostem. Nestalo se nikdy během minulého období, že by při zahraniční cestě, kterou vedl předseda FS, chyběl ve Federálním shromáždění první místopředseda. Nestalo se nikdy, že by parlamentní delegace, pokud ji za takovou máme považovat, byla složena pouze ze členů dvou vítězných stran. Jestliže jel tehdejší předseda Federálního shromáždění Alexander Dubček v čele parlamentní delegace, vždy ji tvořilo široké spektrum zástupců, kteří v parlamentě byli za jednotlivé strany zastoupeni.

Nechávám stranou, že také je zavedena nová praxe, že představitelé FS tam odjeli s manželkami. Nestalo se tak nikdy za minulého shromáždění. Myslím, že pokud jde o cestu, která je hrazena z prostředků FS, že by bylo vhodnější, aby dalšími členy delegace byli poslanci z opozičních stran. (Potlesk.)

Nemyslím si, že by dnešní naše jednání mělo být jenom politologickým seminářem, za který je označil místopředseda vlády pan Čič. Myslím, že to je jednání, které už tu mělo proběhnout a bylo chyba, že neproběhlo. Doufám, že alespoň v něčem může dnešní jednání tento nedostatek nahradit.

Chci říci, že demokracie v naší zemi není v dobrém stavu a chování dvou vítězných stran, které staví nejenom veřejnost, ale i parlament před situaci, že určité věci jsou brány jako hotová řešení, je něčím, co tuto demokracii velmi ohrožuje.

V této souvislosti mně zarazil i termín, který použil pan předseda federální vlády, když v souvislosti s referendem mluvil o jeho možném zneužívání. Měli bychom v tomto směru při užívání určitých pojmů opravdu být opatrnější, chceme-li respektovat ústavní principy a ústavní cesty řešení.

Je tu vskutku zvláštní situace v tom, že se nám vrací něco, co bylo smutným průvodním jevem normalizačního režimu, že totiž normální pojmy dostávají jiný smysl. Mnoha z vás je známa kniha George Orwella New Speak - Nový jazyk. Jsme teď v situaci, že úsilí o zachování společného státu se prohlašuje za destrukční činnost. Jak je to možné? Všichni jsme vázáni ústavou, všichni jsme skládali slib věrnosti České a Slovenské Federativní

Republice. Až dosud úsilí směřující k jejímu zničení je posuzováno jako trestný čin podle platného trestního zákona. Mějme na vědomí určité skutečnosti a chovejme se tedy podle toho!

Chci říci jednu věc: Československá sociální demokracie je stoupencem práva na sebeurčení národů, rozhodně nemá nic proti tomu, aby Slovenská republika dosáhla plné samostatnosti, nemá nic proti tomu, aby se československý stát rozdělil, ale za jednoho předpokladu: Že to bude skutečně spojeno s jasně projevenou vůlí občanů. K tomu je ústavním prostředkem referendum. Skutečně bychom neměli tento ústavní prostředek, který jsme zavedli do naší ústavy právě v uplynulém období, znevažovat tím, že budeme hovořit o nestabilní politické situaci, že budeme hovořit o nebezpečí politické kampaně, která by před referendem předcházela, že budeme hovořit o tom, že občané nejsou dostatečně vyspělí, aby tohoto ústavního prostředku mohli používat.

Politické strany, které tu jsou zastoupeny, až na Slovenskou národní stranu neměly ve svých volebních programech požadavek zániku Československa. Je třeba tedy, aby občané vzali tuto věc vážně na vědomí, aby se ptali poslanců, které volili, jak to, že si dovolují takto zacházet s mandátem, který získali ve volbách. Ve volbách - znovu zdůrazňuji - až na poslance Slovenské národní strany nikdo z poslanců tu přítomných nedostal právo na to, aby v parlamentu prosazoval zánik Československa. (Potlesk.)

Pokud tedy demokracii bereme vážně, nechápeme ji jenom jako zaklínací floskuli, z níž pro naše chování nic nevzniká. Potom tedy nemůžeme odmítat referendum jako ústavní prostředek k řešení této věci.

Uznávám, že dosavadní ústavní úprava referenda není dokonalá, považuji za možné, aby se změnil ústavní zákon o referendu v tom smyslu, aby i Federální shromáždění mohlo podat návrh občanům, zda si přejí nebo nepřejí rozdělit ČSFR na dva zcela nezávislé státy. Tento návrh je jasný

a i problematika jeho formulace by skutečně nemusela činit žádné potíže za předpokladu, že budeme chtít respektovat vůli občanů, kterou by referendum mělo vyjádřit.

Připomínám těm, kteří tak často odmítají referendum, jako něco, co prý není v souladu s principy zastupitelské demokracie, že referendum je běžným instrumentem v řadě západoevropských zemí a v řadě zemí je přímo stanoveno jako povinný ústavní prostředek, který se musí použít, jde-li například o změnu hranic státu, viz například Spolkovou republiku Německo. Připomínám i referendum, které probíhá v řadě evropských zemí při schvalování nebo rozhodování o připojení k Maastrichtské smlouvě. Užívá se argumentace, že lidé už jsou věčnými diskusemi unaveni a že si přejí rychlé rozhodnutí. Říká se, že federace je v agónii, že rozpad je nevyhnutelný a také se tvrdí, že rozpad se uskuteční pokojně a civilizovaně.

Měli bychom se ptát, kdo odpovídá za to, že jednání, které vítězné strany vedly po volbách, neskončila úspěšně v tom smyslu, že by usilovaly o změnu československé federace, pokud je nevyhovující, ale že by se chovaly v rámci ústavního stavu, respektovaly existující ústavní rozdělení kompetencí a toto rozdělení kompetencí dávalo dostatek prostoru pro vlády republikové i pro vládu federální k jejich konání. Může se stát, že různé nedostatky spojené s činností těch nebo oněch orgánů nebo lidí, kteří je představují, se svádí na to, že není vyřešeno státoprávní uspořádání. Je to myslím obráceně. Jestliže federace nefunguje, pak je to odpovědností vítězných stran, které tvoří vládní koalice, a které mají orgány jak federální, tak republikové ve svých rukou. Musí tedy odpovědět, proč se to stalo. Nemůžeme přece říkat, že federace nefunguje 4 měsíce jenom proto, že to je asi doba, která nás dělí od rozhodnutí Václava Klause, jestli bude premiérem vlády federální nebo vlády české. Na osudu osobního rozhodnutí jednoho člověka, jehož politický význam samozřejmě nikterak nezlehčuji, nemůže přece záležet osud státu.

V souvislosti s jednáním se po volbách užívala argumentace, že federace není možná proto, že česká a slovenská vláda mají natolik odlišnou hospodářskou politiku, že to není možné a že by se v České republice znemožnila realizace hospodářské reformy.

Předseda Česká vlády Václav Klaus před několika dny hovořil o tom, že hospodářská politika Slovenské vlády se nemůže lišit významně od politiky vlády české. Jakou hodnotu má tedy tento argument, užívaný svého času proti úsilí o uchování československého státu. Hovoří se o tom, že rozpad se uskuteční pokojně, civilizovaně, že vytvoří předpoklady pro to, aby se další spolupráce mohla úspěšně rozvíjet. Rád bych tomu věřil, ale pro tato tvrzení nejsou až dosud žádné podklady. Dojde-li k rozpadu ČSFR, bude dlouho používána z obou stran argumentace, že za ty či ony nedostatky a těžké jevy, které toto rozdělování budou provázet, je odpovědna ta či ona druhá strana. S touto argumentací se setkáváme již dnes a po rozdělení její váha velmi vzroste.

Váženým kolegům bych připomněl článek Václava Valeše Vytypovali falešného nepřítele v Národní obrodě ze 27. 8. 1992, v němž je, myslím, velmi objektivně a střízlivě vyložen komplex problémů, které budou spojeny s dělením hospodářství v ČSFR. I řada dalších rozborů ukazuje na nepříznivé důsledky, které rozpad ČSFR přinese, jak z vnitropolitického hlediska, kam řadím i tyto nepříznivé důsledky hospodářské, ale i psychologické, tak i z hlediska mezinárodního.

Jsem si vědom toho, že cena svobody i národní nezávislosti se neměří penězi, ale zároveň chceme-li o těchto věcech vážně rozhodovat, musíme vědět, co to všechno bude znamenat a musí to vědět i naši občané. Až dosud bylo velmi málo rozborů, které se zabývaly tím, co to všechno bude znamenat, jaké důsledky v těch či oněch oblastech života našich občanů s tím budou spojeny. Jestliže tedy občané mají definitivně rozhodnout, zda ČSFR má zmizet z mapy světa, nebo zda by přece jen nebylo výhodnější v nějaké podobě zachovat čs. státnost - a teď užívám obecnějšího termínu, neužívám tu záměrně formu čs. federace - pak by bylo třeba opravdu občanům podat přesné informace o stavu jednání s mezinárodními institucemi a dosahu na uzavřené smlouvy. Myslím, že jednání, které vedl ministr zahraničí Moravčík v Bruselu z tohoto hlediska neskýtá zrovna příliš příznivé předpoklady pro rychlé uzavření smlouvy o přidružení s oběma novými republikami za předpokladu, že vzniknou.

Připomínám tu požadavek, který jsem vznesl na federální vládu, při projednávání jejího programu, aby vyslala delegace do Mezinárodního měnového fondu i do dalších mezinárodních institucí a podala zprávu jaké důsledky bude mít z hlediska našich dosud trvajících závazků rozdělení ČSFR. A bylo by třeba podat i Federálnímu shromáždění přesnější podklady, zatím dosud je nemáme, jak se uskuteční například rozdělení dosud jednotné soustavy železnic, jak se uskuteční rozdělení soustavy telekomunikací, spojů a jaké to bude mít důsledky a jak se rozdělí zahraniční služba a zejména jaké jsou předpoklady, že všechno to se dá stihnout do 1. ledna 1993. A že od 1. 1. 1993 oba nové státy, které by měly fungovat zcela samostatně, budou takto samostatně moci fungovat. Podívejme se i na to, že v současné době po rozpadu Jugoslávie ani mezi novými následnickými státy nejsou vztahy zdaleka ideální. A to nemám na mysli tam, kde se bojuje, mám na mysli vztahy mezi Slovinskem a Chorvatskem. Zejména bych požadoval, aby federální vláda včas připravila dohody, o kterých se hovořilo v jednáních dvou vítězných politických stran, které se týkají postavení občanů, kde se slibuje, že občané z jedné republiky budou moci mít na území druhé republiky stejná práva jako tomu je dosud - dosud jsme ovšem jeden stát. A aby při těchto rozborech doložila, zda to je vůbec možné, jak právně, tak i společensko-politicky a hospodářsky.