Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Občania republík by nemali byť zbavení práva rozhodovať o forme spolunažívania alebo budovania samostatnej štátnosti. Problém tu bol vždy pri položení otázky do referenda a ešte väčší problém zadefinovať federáciu do konkrétnej podoby. Dnes takú definíciu máme. Dnes majú poslanci v rukách tlač 73, je to vládny návrh ústavného zákona, kterým sa mení a dopĺňa ústavný zákon o československej federácii. Zostávalo by zoznámiť s jeho obsahom, resp. s jeho zásadami voličov a položiť im otázku, či sú pre takto štrukturovaný štát.

Istotne, redukujú sa právomoci federácie, v exekutíve ktorej dominovali občania Českej republiky, ale Slovenská republika by si svoje vlastné problémy nielen sama riešila, ale hlavne zodpovedala bez obviňovania českej byrokracie za zlý stav Slovenska.

Ak sa k takto postavenej federácii jedna z republík v referende obráti chrbtom, potom to rešpektujeme a bez hnevu a opovrhnutého urazenia si budujeme samostatné štáty s bremenom zodpovednosti každého jednotlivca, ktoré si v referende na seba vzal. A termín "sverepo sa držať referenda" môže byť daný do paralely "sverepo sa držať svojich politických predstáv o rozbití štátu". Ďakujem vám za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji poslanci Petríkovi. Slovo má poslanec Indruch za Levý blok, připraví se poslanec Orosz. Pardon, technickou poznámku má poslanec Moric, připraví se potom poslanec Orosz za SDĹ.

Poslanec SL V. Moric: Vážení kolegovia! Mal by som niekoľko pripomienok k prednáške pána poslanca Petríka. Hovoril síce, že jeho prednáška je zameraná na českú politiku, ale pretože tu spomínal aj Slovenskú národnú stranu, ktorá sa nikdy netajila svojimi snahami, o čo jej ide, nedá mi, aby som sa k tomu nevyjadril.

V prvom rade hovoril o vznikajúcom českom nacionalizme ako obrane pred slovenským marxizmom. Je obrovská škoda, že v roku 1948 nevznikol slovenský nacionalizmus ako obrana pred českým marxizmom, ktorý bol importovaný na Slovensko. Hovoril, že SNS získala vo voľbách veľmi málo. To je istotne pravda, ale všimnite si program, ktorý vyhral - ten je náš.

Druhá vec. Biblia hovorí, že u cudzieho človeku vadí smietka v oku, ale brvno vo svojom nevidí. Získali sme toľko, koľko KDH - keď málo, tak málo, jedna - jedna. V žiadnom prípade nikde nie sme podnájomníkmi a nič si nechceme zaslúžiť. Sme Slovenská národná strana a bojujeme normálnym demokratickým spôsobom o svoje miesto na slnku. O HZDS pred rokom a pol nikto nepočul, dnes vyhralo voľby. Prečo by sme ich my nemohli vyhrať o štyri roky? Nikomu nebudeme slúžiť, ani neslúžime, pán kolega.

Čo sa týka referenda, Slovenská národná strana je pre referendum, ale doteraz boli mysle občanov masírované jedným smerom. Teraz by sme ich my chceli premasírovať iným smerom, potom bude referendum. Ďakujem. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Ještě promiňte, pane poslanče, hlásí se s technickou poznámkou poslanec Mihalik.

Poslanec SN M. Mihalik: Len jednu vecnú poznámku, čo sa týka referátu poslanca Petríka. Podotýkam, že do volieb do zákonodarných zborov v roku 1990 KDH išlo s programom konfederácie. Ak to niekto považuje za spoločný štát, nechám to už na neho. Len verím, že poslanec Petrík je natoľko dôsledný poslanec, že si tento záznam vo svojom referáte opraví.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji. Slovo má konečně pan poslanec Indruch.

Poslanec SL L. Indruch: Vážený pane předsedající, vážení poslanci, dámy a pánové, poslanecký klub Levého bloku je koaličním klubem komunistických i nekomunistických poslanců. Byli jsme zvoleni ne z vůle politických stran, ale z vůle občanů, našich voličů.

Jsme toho názoru, že dochází k porušování ústavnosti, že vláda ČSFR je dnes vládou likvidační a nastoupila cestu neústavnosti. Poslanci Levého bloku ve Federálním shromáždění v souladu s vůlí svých voličů opětovně vyjádřili své pochopení pro emancipační snahy slovenského národa. Několikrát jsme jasně dali najevo, že neusilujeme o zachování statutu quo československé federace, která - i když v mnoha směrech v uplynulých téměř třech letech svoji základní funkčnost dokázala - se zároveň projevila jako do budoucna sotva udržitelná.

I nadále jsme stoupenci demokratického soužití Čechů, Slováků a ostatních obyvatel ČSFR ve společném svazku. Výše než dogmatické trvání na uspořádání, které se ukazuje jako sporné, klademe trvání na principech ústavnosti, zákonnosti a demokratické účasti všech občanů na utváření dalších osudů státu, který jim stále ještě je všem domovem, a nemůžeme se ztotožnit s tvrzeními, že výsledky voleb z června 1992 osudově předurčily zánik ČSFR, že způsobily neslučitelnost politického a sociálně ekonomického systému obou národních republik a že dokonce ohrozily demokratický vývoj v ČSFR. Nemůžeme se ztotožnit ani s tvrzením, že z voleb vzešel mandát nejsilnějších politických stran ODS a HZDS v podstatě kabinetním způsobem bez projevené vůle občanů jednat závazným způsobem o zrušení ČSFR.

Právo národa na sebeurčení je podle mého názoru právem občanské společnosti, které nelze platně přenést ani na zvolené zástupce, tím méně na reprezentace jen některých, i když třeba momentálně nejsilnějších politických stran.

Proto trváme na stanovisku: bez vyjádření vůle informované občanské společnosti, bez referenda uskutečněného poté, co budou občané zevrubně seznámeni s ekonomickými, sociálními, právními a zahraničně politickými důsledky jak další existence společného státu, tak i jeho případného zániku z jejich vůle, se vydáváme na nebezpečnou cestu ústavního chaosu a v podstatě popírání demokratického charakteru naší společnosti.

8. září jsme se sešli ke společnému jednání, členové Rady Levého bloku, výkonného výboru ÚV KSČ, koordinačního výboru Demokratické levice a poslanci Levého bloku ve Federálním shromáždění a České národní radě. Jednoznačně jsme se shodli na tom, že podporujeme právo národa na sebeurčení a jsme jako Levý blok rozhodnuti za prvé trvat na požadavku informovanosti všech občanů vládou ČSFR o všech předvídatelných důsledcích jak dalšího trvání, tak i případného zániku ČSFR.

Za druhé: Na požadavku uskutečnění referenda, třeba na základě novelizovaného zákona Federálního shromáždění, jako jediného ústavního způsobu rozhodování o existenci československého státu.

Za třetí: Trvat na požadavku důsledného respektování ústavnosti a zákonnosti při řešení státoprávních problémů.

Obyvatelstvo je ideologicky zpracováváno a přesvědčováno, že jiné cesty není než oddělení se Čechů a Slováků ve dvou samostatných republikách. Politické síly, které myšlenku referenda odmítají, chtějí o osudech České a Slovenské Federativní Republiky rozhodnout bez účasti občanů. Tyto síly projevily despekt k samé myšlence ústavnosti a zákonnosti a tak berou na sebe historickou odpovědnost, kterou nejsou schopny dlouhodobě nést. Volby jsou jednou za čas, ale rozpad ČSFR je dlouhodobou záležitostí.

Proto zpytujme naše svědomí, zda to, co se chce po Federálním shromáždění, je v souladu s národními zájmy a potřebami příštích generací.

Nyní mi dovolte pár osobních poznámek na závěr. Osobně se nepovažuji za politika, ale především za občana této společné vlasti. Narodil jsem se v Československu, a v Československu chci i do budoucna se svojí rodinou a se svými přáteli žít a pracovat. Nejde mi o to, aby byla tato federace, která, jak již bylo řečeno, je neudržitelná, ale jde o to, aby tak, jako v manželství, kdy muž a žena se svobodně rozhodnou, že uzavřou právní akt, že vstoupí do manželského svazku, k tomu došlo i v tomto státoprávním uspořádání, aby Česká republika, jako samostatný mezinárodní subjekt a také Slovenská republika, jako samostatný mezinárodní subjekt, udělaly dohodu o společném soužití tak, aby občanům, kteří žijí na tomto území, bylo jasné, co do budoucna očekávají, aby se s tím i vnitřně ztotožnili.

Nelze souhlasit, a já si myslím, že naprostá většina občanů nesouhlasí s tím, aby vznikla samostatná občanství, aby vznikly celnice, aby vznikly problémy ve společných manželstvích, protože osobně jsem ze společného manželství - manželka je ze Slovenska - a vím, jaké problémy ze společných manželství vzniknou a mohou nastat. Někdo řekne, že jde o maličkost, že je to drobnost, když se les kácí, padají třísky, ale já také nemohu souhlasit s tím, když místopředseda Federálního shromáždění pan Zelenay v jednom rozhovoru pro noviny řekl, že kdo nastoluje problematiku společných manželství, že je demagog, a že je to demagogické a neudržitelné. Myslím si, že nemá pravdu. V našem rozhodování musíme vzít v úvahu to, co naše občany pálí a řešit vše za účasti našich občanů. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji vám. Slovo má poslanec Orosz, připraví se poslanec Lux za KDU-ČSL. Poslanec Orosz je za SDŠ.

Poslanec SN L. Orosz: Vážený pán predseda, vážené kolegyne, vážení kolegovia, vážení hostia! Na úvod mi dovoľte stručnú poznámku k zmyslu a obsahu dnešnej mimoriadnej schôdze parlamentu. Je pre nás nepochopiteľný cynický postoj niektorých zástupcov vládnej koalície a, žiaľ, aj niektorých členov federálnej vlády k jej konaniu. Predpokladám totiž, že je v záujme väčšiny poslaneckých klubov - podotýkam, že klubu SDŠ určite, nájsť urýchlene a zodpovedne - a pritom ústavnou cestou - východisko zo súčasnej štátoprávnej krízy, aj keď je samozrejmé, že tieto poslanecké kluby majú v súčasnom období rozdielnu predstavu o finálnom riešení tejto otázky. To však nič nemení na skutočnosti, že v tom prípade, keď toto riešenie chceme nájsť, je nevyhnutné, aby sa minimálne tieto predstavy zblížili.

Vychádzajúc z výsledkov volieb nie je možné popierať právo víťazných politických síl iniciovať ústavnou cestou vo Federálnom zhromaždení ich predstavu riešenia štátoprávneho usporiadania. Zároveň ale, vychádzejúc z výsledkov týchto volieb, je zrejmé, že ak sa má zachovať ústavný postup tohto riešenia, je nevyhnutné, že koalícia musí hľadať odpoveď na otázku, ktorý z opozičných poslaneckých klubov prípadne podporí nimi navrhované riešenie a za akých podmienok. Bolo by od koalície neseriózne, keby sa o to nepokúšala na pôde parlamentu, pred zrakom verejnosti a pomocou vecných argumentov a radšej sa spoliehala na zákulisné machinácie. Domnievam sa, že je najvyšší čas, že sa táto diskusia dostala na pôdu parlamentu.

Dovoľte mi teda niekoľko poznámok o tom, aký postoj zaujíma Strana demokratickej ľavice k legislatívnym návrhom, ktoré by mali viesť k vyriešeniu štátoprávneho usporiadania.

Najprv k zmene ústavného zákona o československej federácii, o kompetenčnom zákone. Chcem zdôrazniť, že vítame skutočnosť, že tento návrh bol aj v súlade s programovým vyhlásením vlády vypracovaný a predložený na rokovanie 4. schôdze Federálneho zhromaždenia. Považujem za žiadúce prerokovať ho primárne a zároveň mu venovať patričnú pozornosť, a to najmä z toho hľadiska, že kým sa ústavnou cestou nerozhodne o inej forme usporiadania vzťahov medzi Českou a Slovenskou republikou, mal by práve on vytvoriť takú formu ústavného usporiadania, ktorá aspoň čiastočne vyhovuje predstavám oboch republík, a to bez ohľadu na to, či bude na obdobie troch mesiacov alebo na obdobie dlhšie. Zároveň považujeme za úplne prirodzené, že v prípade schválenia tohto ústavného zákona bude predovšetkým úlohou federálnej vlády zabezpečiť jeho uvedenie do života, ktoré by mohlo aj na prechodnú dobu zaistiť riadne fungovanie ústavne existujúcich federálnych inštitúcií. Žiaľ, taký stav v súčasnej dobe neexistuje, a to rozhodne nie vinou opozície. Strana demokratickej ľavice s navrhovaným ústavným zákonom principiálne súhlasí, svoje prípadné pripomienky bude formulovať na rokovaní výborov, poprípade na 4. schôdzi.

Niekoľko poznámok k iniciatívnemu návrhu skupiny poslancov na novelizáciu ústavného zákona o referende. Chcel by som zdôrazniť, že nám nie je celkom jasný obštrukčný postoj koalície k tomuto riadne predloženému návrhu, ktorý je zameraný na to, aby bol vyradený z programu 4. schôdze. Kto pozná jeho vecnú stránku, vie, že tento v konečnom dôsledku uľahčuje a rozširuje možnosti dospieť ústavnou cestou k rozdeleniu federácie. Za situácie, keď nie je dopredu známe, či sa dosiahne potrebná zhoda pri prijímaní ústavného zákona o spôsobe zániku federácie, je tento postoj koalície pozoruhodný, ale zároveň aj potvrdzujúci skutočnosť, že koalícia s uplatnením referenda pre riešenie štátoprávneho usporiadania reálne nepočíta, čo naostatok vyplýva i z dnešného vysúpenia predsedu vlády. Na druhej strane ho farizejsky zaradila do obsahu ústavného zákona o spôsoboch zániku federácie.

K ústavnému zákonu o zániku federácie. Prerokovanie tohto ústavného zákona podmieňujeme predchádzajúcim alebo aspoň súčasným predložením ústavného zákona o spôsobe rozdelenia majetku československej federácie. Túto požiadavku považujeme za principiálnu, pretože považujeme za nemožné rozhodnúť o prípadnej liberalizácii podmienok zániku federácie bez toho, že nám bude zrejmé, že k pokojnému a ústavnému zániku federácie, ktorého súčasťou musí byť i dohoda o rozdelení majetku, je vôbec možné pokojnou a ústavnou cestou dospieť.

Zároveň musím konštatovať, že ústavný zákon o spôsobe zániku federácie považujeme v predloženej podobe z legislatívno-technickej, ale aj vecnej stránky za nejasný a nedopracovaný a v tejto podobe teda pre nás prakticky neakceptovateľný.

V záujme informovania našich politických partnerov považujeme samozrejme za potrebné vyhlásiť, že v prípade, keď by došlo k meritórnemu rozhodovaniu o zániku federácie, budeme presadzovať vyhlásenie referenda. Len uplatnenie referenda totiž vychádza, podľa nášeho názoru, z rešpektovania princípov legitimity a legality, ktorých by sme sa mali pri takom závažnom rozhodovaní držať.

Z toho, čo som uviedol, je zrejmé, že poslanci SDŠ sú pripravení konštruktívne prispieť k priebehu rokovania o závažných legislatívnych návrhoch, týkajúcich sa štátoprávneho usporiadania. Pri hľadaní pozitívneho východiska zo súčasnej situácie bude pre nás kategorickým imperatívom princíp ústavnosti, od ktorého nemôžeme v záujme nás všetkých ustúpiť.

Uvedomujeme si vážnosť doby i skutočnosť, že stojíme pred rozhodnutím so závažným historickým dopadom. V tejto súvislosti nemôžeme neupozorniť na skutočnosť, že ku každému zodpovednému a serióznemu rozhodovaniu je potrebná dostatočná suma informácií o dôsledkoch tohto rozhodnutia. Tieto informácie poslanci, aspoň poslanci opozičných strán, rozhodne nemajú.

Celkom opodstatnená požiadavka, ktorú sme formulovali pri prerokovávaní programového vyhlásenia vlády, aby bola spracovaná súhrnná analýza ekonomických, sociálnych a medzinárodne-politických dôsledkov rozdelenia federácie, bol poslancami vládnej koalície zmietnutý zo stola. Vieme, že spracovanie tohto dokumentu nie je jednoduché. Prognózovať ďalší vývoj je veľmi ťažké. V každom prípade je ale seriózne aspoň sa o to pokúsiť. Tento informačný podklad je pre nás, poslancov, nevyhnutný.

Je totiž naivné domnievať sa, že budeme asistovať pri rozhodovaní o budúcom osude Čechov a Slovákov bez toho, aby sme aspoň čiastočne nevideli za magický horizont 1. 1. 1993. O to viac, že SDŠ sa nikdy netajila s tým, že pre ďalší vývoj oboch našich národov považuje za optimálne zachovať určitú formu ich spolužitia, ktorá by vyhovovala obom partnerom.

V súvislosti s tým, čo som uviedol, SDŠ doporučuje doplniť uznesenie z dnešnej schôdze nasledovne:

Federálne zhromaždenie žiada vládu ČSFR predložiť na 5. spoločnú schôdzu SŠ a SN:

1. Analýzu medzinárodne-právnych, ekonomických, sociálnych a kultúrnych dôsledkov zániku československej federácie.

2. Na základe analýzy dôsledkov zániku federácie vypracovať projekt nového vzťahu spolužitia oboch republík a predložiť ho Federálnemu zhromaždeniu vo forme zásad ústavného zákona o riešení česko-slovenských vzťahov.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji. Prosím pana poslance, aby předložil písemně svoje doplňovací návrhy k usnesení. Slovo má poslanec Lux za KDU-ČSL. Připraví se poslanec Bystrický za SSD.

Poslanec SL J. Lux: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, dámy a pánové, po celé období od listopadu 1989 jsme jednoznačně stáli za společným státem. Nabízeli jsme variantu spolkového uspořádání s rozsáhlými kompetencemi minimálně tří spolkových zemí. Spolkové uspořádání totiž, jak můžeme sledovat ve vyspělých demokratických a prosperujících státech světa, je uspořádání, které díky optimální decentralizaci politické moci nejlépe umožňuje realizovat hospodářskou prosperitu a svobodný rozvoj občanů. Moderní chápání tohoto uspořádání znamená uplatňování územního a občanského principu a jeho nadřazení nad princip národní.

Společný stát, který má společnou armádu, měnu a je jediným subjektem mezinárodního práva, je nespornou významnou hodnotou, o kterou je nutno usilovat. Jsou zde nejen objektivní výhody hospodářské, geopolitické a obranné, ale i idea, za níž bojovali naši otcové.

Naše iniciativy k zachování fungujícího společného státu se neomezovaly jen na opakované jednání na nejrůznějších úrovních včetně úrovně národních rad, ale poslanci KDU-ČSL podnikli též cesty na Slovensko, kde hovořili s představiteli politických stran, a to i neparlamentních, historiky, politology, umělci a samozřejmě také s občany. Dnes stojíme před zodpovědným úkolem. S legitimitou vzešlou z nedávných voleb zaujmout postoj k vývoji a proměně naší společnosti k rozdělení ČSFR. Já osobně, a jsem přesvědčen, že i většina občanů České republiky, jsem necítil potřebu rozdělení. Zdá se mi iracionální zpívat hymnu o jedné sloce a vygumovat klín z vlajky, která přestává být mou. Existuje nejen tato ztráta vnějších znaků, ale v srdci je vedle zmatku i bolest nad ztrátou či neschopností.

Volby na Slovensku znamenaly však porážku těch politických sil, které se zasazovaly o společné Československo. Více než polovina slovenských voličů se vyslovila pro ty politické strany, které měly ve svém programu buď úplnou samostatnost Slovenska, nebo jeho vlastní mezinárodně právní subjektivitu či podobné přístupy. To v podstatě znamená, že slovenští voliči dali důvěru stranám, které více či méně zdůrazňovaly samostatnost Slovenska, zatímco v českých zemích neusilovala o samostatnost či mezinárodně právní subjektivitu České republiky ani jedna významnější politická strana.

Před touto skutečností nemůžeme zavírat oči. Vyjadřuje jasnou a nepřehlédnutelnou vůli většiny slovenského národa - žít v samostatném státě. Velmi často se argumentuje tím, že bez vyjádření občanů v referendu nelze uskutečnit tak závažný krok, jakým je rozdělení státu. Tento argument nebereme na lehkou váhu a nechceme jej a priori odmítat. Chceme však zdůvodnit náš názor, který lze ve stručnosti vyjádřit těmito slovy: již není o čem v referendu hlasovat.

Naše federace je, jak známo, dvoučlenná. Z povahy tohoto faktu vyplývá, že k soužití v jakékoli podobě je zapotřebí souhlasného stanoviska obou subjektů. Pro osvěžení naší společné paměti jen opakuji známá fakta. Jak jsem již uvedl, profederální strany na Slovensku ve volbách naprosto neuspěly. Vítězné strany na Slovensku trvají na vlastní mezinárodně právní subjektivitě. V červenci byla vyhlášena a přijata deklarace o svrchovanosti a byla přijata ústava Slovenské republiky, která je ústavou samostatného státu.

Z těchto skutečností vyplývá závěr, že Slovensko jednoznačně vyjádřilo ve volbách a skutcích SNR vůli oddělit se z federace a být zcela samostatným státem. Nepřísluší nám zkoumat, zda k takovému vyjádření vůle má SNR oprávnění či zda byla povinna o této otázce vyhlásit referendum. Jsme v pozici, kdy slovenská strana učinila rozhodnutí, na které má právo, a my toto rozhodnutí respektujeme.

Úsilí, o rychlé vyřešení vleklého státoprávního problému je výrazem odpovědnosti vůči voličům. Setrvání v tomto stavu blokuje ekonomickou reformu a je politicky velmi destabilizující a nebezpečné. Je naší prvořadou povinností usilovat o to, aby proces vytvoření dvou samostatných států ve střední Evropě byl důstojný a pokojný. Je v našem zájmu nezavřít dveře, nebourat mosty a ponechat, ale především následně vytvářet prostor pro co nejužší budoucí spolupráci dvou rovnocenných partnerů. Je tady obrovská škála společných zájmů, od provázané ekonomiky, infrastruktury, až po desítky tisíc smíšených manželství.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, naším největším imperativem je lidský a morální rozměr v politice. Považujme za svou povinnost nalézt společnou řeč v pokojné cestě k dvěma samostatným státům a zabraňme projevům nesnášenlivosti a malosti.

Dovolím si prohlásit za sebe a stranu, kterou reprezentuji (KDU-ČSL), že byť je tento proces pro nás politováníhodný, jsme připraveni se vší zodpovědností nebránit rozdělení ČSFR, ale naopak je urychlit a zasadit se o jeho důstojný a pokojný průběh. Chránit v tomto procesu zájmy občanů České republiky, kteří dali svůj hlas demokracii, sociálně tržnímu hospodářství a morální odpovědnosti v politice, ale též usilovat o respektování zájmů občanů Slovenské republiky.

Chceme být vstřícní a již dnes chránit a budovat mosty s našimi přáteli na Slovensku. Právním aspektem skutečnosti vyhlášení ústavy Slovenské republiky jsou pochybnosti o tom, zda na jejím území dále platí zákony federace. Zde je nutné vzít v úvahu naši odpovědnost jako nejvyššího orgánu federace a ujistit občany, že se nemusí obávat o svoji bezpečnost a svůj majetek.

Z tohoto důvodu navrhuji Federálnímu shromáždění, aby na této společné schůzi přijalo následující usnesení: