Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanci slíbili věrnost České a Slovenské Federativní Republice, takže já bych byl rád, aby také svůj slib splnili. Pokud mají nějaké jiné postranní zájmy, jako že jsme měli třeba málo prezidentů, měli jsme jen jednoho, budeme mít dva, měli jsme málo ministrů zahraničních věcí, takže už máme tři, pokud chce někdo podporovat tento způsob rozbíjení Československa, tak prosím, těžko mu v tom můžeme bránit, ale my jsme zásadně proti jakémukoliv takovému postupu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Hovořil poslanec Sládek. Vzhledem k tomu, že poslanec Bartakovics se vzdal slova, budou nejprve následovat technické poznámky.

(Nesrozumitelné výkřiky na galerii.)

Prosím pořadatele, aby obnovili pořádek na galerii.

Poslanec SL M. Hajník : Vážený pane premiére, pane předsedající, dámy a pánové, jak jsme před chvíli slyšeli vystoupení pana Sládka, je opravdu nemilosrdným kritikem všeho a všech. Jak nám sdělil, toto své dnešní vystoupení si asi jel natrénovat včera na brněnskou manifestaci. My jsme ovšem měli včera jednání zahraničního výboru, kterého je pan Sládek také členem. Dostavil se na jednání zahraničního výboru, podepsal se, odešel a už nepřišel. My jsme měli na programu jednání návrhy zákonů o zániku federace, novelu kompetenčního zákona a další důležité věci. Čili pan Sládek vlastně svévolně opustil jednání tohoto výboru z ryze soukromých účelů a neomluvil se. Předpokládám, že z jeho neúčasti budou vyvozeny patřičné disciplinární závěry.

Je vidět, že kritéria, která uplatňuje na sebe, jsou poněkud jiná, než ta, která uplatňuje u ostatních. Kritizuje u všech poslanců, co se mu nelíbí, včetně poslaneckých platů. Svůj čas, který by měl věnovat poslanecké práci, věnuje svým soukromým akcím. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji. Dále se s faktickou poznámkou hlásí kolega Korger.

(Hlas z pléna : Chcel by som upozorniť pána poslanca Sládka, že podľa posledných prieskumov verejnej mienky, které boli robené v minulom mesiaci, vláda Slovenskej republiky - pokiaľ sa nemýlim - má podporu 71 % obyvateľstva a Slovenská národná rada 70 %. Ďakujem.)

Poslanec SN J. Korger: Prosím vás, promiňte, já si občas čtu v historii. Při projevu pana poslance Sládka mi chyběl závěr. Nechybělo tam prosím vás, pane kolego, es kommt der Tag? A nebo prosím vás, není to parafráze jiného projevu ve smyslu - my se jezdíme do Moskvy učit, jak vás budeme věšet?

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Další technická poznámka.

Poslanec SN J. Koutský : Pan poslanec Sládek byl prý minulý týden v Mostě a prý byl fyzicky napaden předsedou vlastní místní organizace. Tolik k jeho popularitě.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Prosím vás, těch faktických poznámek je příliš mnoho. Hned vám, pane doktore, dám příležitost odpovědět. Nyní prosím faktickou poznámku.

Poslanec SN K. Haťapka: Včera som viedol zahraničný výbor a musím konštatovať, že pán poslanec Sládek sa mi riadne ospravedlnil. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji. Není-li dalších technických poznámek, má doktor Sládek příležitost k odpovědi.

Poslanec SL M. Sládek: Děkuji za tuto příležitost. Seděl jsem na tom zahraničním výboru celé dva dny, od rána do večera. Takže to je zcela jednoznačná záležitost. K tomu jednání zahraničních výborů - pan kolega jistě ví, kolik lidí tam nebylo. To je jedna věc.

A další věc, co se týká toho výroku. Nevím, zda stojí za to na to vůbec reagovat, ale přece jenom. Co se týká toho "es kommt der Tag" atd., tak já bych se pana kolegy zeptal, kolik vět z té němčiny se naučil. Jestli postřehl tady jenom tu jednu nebo vlastně kolik? Pokud chce konzultovat různá díla v originále v německém jazyce atd., tak mu samozřejmě k tomu mohu posloužit. Myslím, že jsem na to vybaven dost. Díky.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Já doufám, že tímto skončily technické poznámky. A jak již jsem řekl, kolega Bartakovics se vzdal slova, čili jako poslední přihlášený za poslanecké kluby má slovo pan poslanec Klaus za Občansko-demokratickou stranu.

Poslanec SL V. Klaus: Vážené Federální shromáždění, mně se teď bude obtížně mluvit po tom extempore vhodném, pro pedagogicko-psychologickou poradnu. Ale to už je bohužel realita našeho dnešního parlamentu.

Budu zde hovořit v této souvislosti o tématu, které dnes máme na programu. To je otázka, jak dále naložit s naší dosud společnou zemí, s Československem, jak dále pokročit v kultivované formě její transformace, jejího zániku. Budu tady hovořit jako český politik. Nechci předstírat, že je to pro mne určitý problém jako pro poslance Federálního shromáždění, ale jako český politik jsem povinen hájit zájmy České republiky a české národní zájmy, jakkoliv jsem vždy vysoce ctil hodnoty a tradice našeho společného státu.

Období, které prožíváme, je období vysoce nebezpečné a obtížné. Poslední zbytky systému uspořádání střední a jihovýchodní Evropy vzniklé po první světové válce se nyní v nové mezinárodně politické situaci za nového rozložení politických sil v Evropě i ve světě bortí. Proces, který nyní prožíváme, však není jen procesem boření a zániku, ale také procesem vytváření něčeho nového. Je naší povinností, abychom této nové skutečnosti pomáhali do světa a abychom se jí snažili ovlivnit v duchu zájmů, které zastupujeme. Každý z nás v duchu zásad, které jsou nám nadřazeny, to znamená v duchu zásad smíření, přátelství a spolupráce. To je naše společná zodpovědnost, společná zodpovědnost Čechů i Slováků, společná zodpovědnost koalice i opozice.

Pokud bych se chtěl snažit zformulovat to, co do bezprostřední budoucnosti považuji za základní český zájem, za základní český zájem v situaci jednoznačného, jednosměrného a nezastavitelného slovenského emancipačního procesu, a co - jak jsem přesvědčen - není a nemůže být v konfliktu se zájmem slovenským, došel bych bezpochyby k těmto dvěma základním bodům.

Za prvé - proces rozdělení čs. federace musí proběhnout civilizovaně a kulturně, nesmí do budoucna zatížit vztahy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou.

Za druhé - do budoucna jsme povinni ve vztazích mezi Českou a Slovenskou republikou zachovat v nejširší možné míře vše vzájemně výhodné a pozitivní z minulosti. Na těchto obecných zásadách se dnes patrně již všichni shodujeme. Potíže vznikají, jakmile začneme hovořit o cestách a prostředcích, jak je prosadit a o politických řešeních, v nichž se mají zhmotnit.

Zmínil jsem se o společné zodpovědnosti nejen Čechů a Slováků, ale i v tomto smyslu o společné zodpovědnosti vládní koalice a opozice. Respektuji, že v normálním světě je napětí mezi koalicí a opozicí hybným motorem parlamentní demokracie.

Považuji proto za zcela přirozené, že se opozice snaží najít a formulovat teze pro veřejnost přitažlivé, že usiluje o to, aby nalezla nové spojence, že hledá mechanismy jak dosáhnout změny v poměru sil na politické scéně, a že se snaží zvrátit politická rozhodnutí, která nebyla učiněna v její prospěch. Přitom všem je však zapotřebí, aby současně převládala pragmatická politika, která by současně byla politikou zásad zakotvených hlouběji než jen ve chvilkovém prospěchu toho či onoho politického uskupení. Jinak chybí základní konsensus, bez něhož se nedá žádná politika, natož politika v tak těžké době, provádět.

Hlavní nebezpečí, kterému dnes musíme čelit je, že se v naší rozpadající se federaci vytvoří nepřehledná chaotická situace, která v sobě skrývá zárodky zbytečných konfliktů, a která oddaluje do nekonečna uklidnění a stabilizaci. Myslím, že je naším cílem, společným cílem všech v tomto Federálním shromáždění, se toho vyvarovat.

Chtěl bych říci pár slov o referendu jako o způsobu zániku federace v této době. Slyšíme zde, i jinde řadu líbivých argumentů ve prospěch referenda. Cesta, kterou v politice volíme však předně musí být cestou schůdnou. Jinak na ni občan vždy doplatí, a my nemáme právo něco takového dopustit. Dnes jsme v situaci, kdy už i některé z opozičních stran dospěly k poznání, že dohoda s nynější slovenskou reprezentací o zachování rozumné federace není možná. To samozřejmě neznamená popření nesporného faktu, že česká ale i slovenská veřejnost v této otázce je rozdělena. Bude-li referendum o zachování či zrušení federace, nepochybně se v Čechách vysloví spousta lidí pro federaci už proto, že jim jejich sentimentální vztahy k myšlence Československa brání vůbec brát v úvahu to, co si přejí nebo nepřejí Slováci. Podobný problém v orientaci ve všech zákrutech státoprávní problematiky existuje i na Slovensku a víme dobře, že řada lidí současně žádá společný stát a současně samostatnost Slovenska. Nedomníváme se, že pokud by snad za této nepřehledné situace v referendu zvítěžili zastánci dosavadní formy společného státu, že je možné, aby přes toto referendum s tímto případným výsledkem, zůstal společný stát zachován. Výsledkem by potom mohlo být jenom to, že se bude federace dále, tentokráte již zcela nekontrolovaně a zcela chaoticky rozkládat.

Takový vývoj není ani v českém, a jsem si jist, že ani ve slovenském zájmu a vědomě k němu mohou přispívat jen zastánci zásady, čím hůř - tím lépe. Bohužel, jejich hlasy zde dnes ve Federálním shromáždění slyším.

Z toho všeho pro mne, pro Občanskou demokratickou stranu, vyplývá jediné. O řešení státoprávní situace musí v této chvíli rozhodnout tento zákonodárný sbor. Teprve v okamžiku, když selže tak, že nebude schopen ze sebe vydat žádné rozhodnutí, je třeba uvažovat o jiném postupu.

Pokud jde o cíl politických proměn, o formu budoucího soužití České republiky a Slovenské republiky, je třeba v první řadě dbát na to, aby řešení, k němuž dospějeme, bylo jednoznačné a transparentní. Nesmíme se utápět v mlhavých dvojsmyslech, musíme zachovat postup, při němž nejprve vzniknou, a fakticky a právně se budou konstituovat dva nezávislé a zcela samostatné státy. Tyto státy se teprve pak dohodnou na způsobu soužití a jeho smluvním zakotvení.

Věřím, že jsme všichni, kteří zde jsme, přesvědčeni společně o prospěšnosti a užitečnosti budoucích těsných česko-slovenských vztahů. To nemůže - doufám - být předmětem sporu. Spojuje nás blízkost geopolitická a historická, vzniklá dlouholetým soužitím a vzájemností ve středoevropské oblasti v řadě společně sdílených státních útvarů v minulosti. Spojuje nás řada společných zájmů, současných i budoucích, zejména v ekonomické oblasti a naším úkolem je udělat vše pro to, aby tyto vztahy byly co nejlepší.

Docela na závěr mi dovolte malou poznámku. HZDS i ODS se staly zde i dnes terčem výtek, že zásadní státoprávní otázky řeší na vzájemných setkáních, a že tato fóra nejsou reprezentativní. Tím se implikuje obvinění, že jsou obcházeny legální instituce a legální techniky parlamentní demokracie. To není pravda a toto obvinění musím rozhodně odmítnout.

HZDS a ODS se mohou domluvit jen na tom, co chtějí společně prosazovat ve federální vládě nebo na tom, co chtějí společně navrhnout nejvyššímu zákonodárnému sboru. Nic víc, nic míň.

Jednání nejsilnějších stran vládní koalice nejen že nejsou zavrženíhodná, jsou užitečná a nezbytná k nerušené práci státních orgánů. HZDS a ODS nechtějí a samozřejmě nemohou samy, s vyloučením jiných, rozhodnout ani o rozdělení státu, ani o formě budoucího soužití České republiky a Slovenské republiky a také to nedělají. Jsou však povinny koordinovat a sjednocovat svůj postup už proto, že jinak hrozí chaos a rozvrat politické scény.

Věřím, že Federální shromáždění přistoupí na této své schůzi konstruktivním způsobem ke klíčovým otázkám naší země, a že zajistí, aby výsledek byl pozitivní. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji poslanci Klausovi. Jeho vystoupením skončila také vystoupení zatím přihlášených mluvčích poslaneckých klubů.

S technickou poznámkou se hlásí poslanec Dostál.

Poslanec SN P. Dostál: Je to opravdu velice krátká faktická poznámka. Vážený pane předsedo české vlády, kdybychom se podívali do stenografického záznamu vašeho projevu, tak jste v prvních dvou větách použil spojení transformace federace. Já vás ujišťuji, že pokud by opravdu šlo o transformaci federace v nějaký jiný státní útvar, pak se nebojím říci, že budete mít podporu i opozičních poslanců. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Ještě jedna technická poznámka.

Poslanec SL V. Filip: Pane předsedající, dámy a pánové, pane předsedo české vlády, dovolte mi, abych vám řekl, že mě s Československou republikou nebo s ČSFR nespojuje žádný sentiment. Moje matka je z Tater a otec pocházel z Krkonoš. Jsem přesvědčen, že pokud jste použil slov, že je to i společným úkolem a odpovědností opozice, aby přispěla ke klidnému průběhu a stabilizaci politické scény, je potřeba, abychom se zamysleli nad tím, proč je pro vás referendum neschůdné.

Jsem přesvědčen, že současný zákon o referendu je možné novelizovat ve Federálním shromáždění a vyhlásit ho zde a nebo schůdným způsobem - jste vedoucí politickou silou v českém parlamentu - můžete iniciovat referendum podle současně platného zákona v českém sněmu. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Hovořil poslanec Filip. Dále se s technickou poznámkou přihlásil poslanec Kostya.

Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající, dámy a pánové, velice rád bych panu Klausovi věřil. Jeho vyjádření o upřímné snaze české vlády o úzkou spolupráci se Slovenskou republikou, pokud dojde k zániku federace. Ale potom nerozumím, proč člen vaší vlády, ministr zahraničních vztahů, pan Zieleniec hovoří spíš o možném státním či nadstátním celku s Německem. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Než udělím slovo dalším přihlášeným do rozpravy, mám ještě jednu faktickou informaci k zamyšlení.

Doposud v rozpravě promluvilo 9 řečníků za poslanecké kluby. Jednáme více než dvě a půl hodiny. Zatím mám před sebou dalších 24 písemných přihlášek do rozpravy. Prosím, abyste si to v duchu spočítali a včas si rozvážili eventuální návrhy pokud jde o přestávku, večeři, odlet speciálu, přeložení jednání na zítřejší den apod. Všechny tyto akce, zvláště když nefunguje zdejší restaurace, vyžadují určitý předstih. Proto bych prosil, aby příslušné návrhy byly podány také s jistým předstihem, aby bylo možno věci zajistit.

Nyní uděluji slovo poslanci Fišerovi a připraví se poslanec Dostál.

Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, snad tím prvním, čím bych měl začít, by měla být výzva, která zde zazněla z úst poslance Klause a současně předsedy české vlády. Z jeho projevu jsem pochopil, že tato role se vzájemně přece jen trochu těžko slaďuje. Nicméně jsem zaslechl slova "smíření, spolupráce", slova, která jsou velmi vítána a která byla adresována právě na stranu opozice.

Od ní se očekává odpovědnost, vstřícnost a přirozeně zabezpečení schůdnosti návrhů, které jsou předkládány. Nemohu si pomoci, ale slova, která byla současně adresována na stranu opozice, musejí vyvolat v této opozici, a ve mně jako opozičním politikovi vyvolaly okamžitě, ostražitost. Jestliže jsou přece jen podkládány této opozici určité pocity, určité záměry, pak je zcela přirozené, že tato opozice se bude dostávat do určitého střehu a dostává se znovu zpět do opozice. My přece nestojíme za svými stanovisky, pokud jde o společný stát nebo pokud jde o referendum jen proto, že to děláme z politické konjunktury. Kdybychom to dělali, myslím, že by to bylo opravdu velmi neseriózní a nečestné. Když se taková slova říkají a když se hovoří o pravděpodobné motivaci partnera nebo tedy protivníka, stále ještě nevím, jak jsme chápáni, pak je třeba velmi pečlivě zvažovat slova, která jsou použita, má-li se začít hovořit o smíření, spolupráci a odpovědnosti.

Samozřejmě je třeba také vážně hovořit o tom, co se rozumí pod rozhodováním tohoto parlamentu a pod jeho selháním. Ústavní cesty jsou ústavní cesty. Rozhodnutí tohoto parlamentu o nepřijetí určitého návrhu je rozhodnutí, nikoliv jeho selhání. Chtěl bych to konstatovat se vší vážností, protože nic jiného ústava nezná. Ta nezná selhání parlamentu, protože odmítl návrh, byť by to byl návrh vládní koalice sebesilnější.

Taková slova svědčí o něčem, co opravdu spíš člověka naplňuje úzkostí a obavou o přístup k právu, ústavnosti a budoucnosti i v případě obou samostatných států. Mně nezbývá než se ptát, kdo bude potom zastupovat - po těchto slovech samostatně konstituované státy, jak se tyto samostatně konstituované státy budou dohadovat, na základě jakých principů, když zaniknou nikoliv na základě legálního postupu? Státy zanikají tím, čím vznikají. Kdyby vznikly samostatné státy český a slovenský nelegálním způsobem, nerad bych jim věštil podobný konec. Kdybych vyšel z některých vystoupení jiných, která zde zazněla, a zejména z jednoho, takové proroctví by nemuselo být až tak vzdálené od případné pravděpodobnosti. Ale nechci se podílet na tom, co vyvolává chaos.

Chtěl bych jít také raději tou pozitivní cestou, ale v tom případě se musím znovu ještě obrátit na pana předsedu Stráského, protože bohužel musím říci, že i v jeho vystoupení jsem zaslechl podobný tón, který se mě osobně dotkl. Nemohu si pomoci, ale tím, že trváme na referendu, my nezneužíváme práva občana. Bohužel toto zaznělo, možná, že to bylo přeřeknutí, možná, že to nebylo tak míněno, ale opravdu ten, kdo trvá na referendu, trvá na právu občana a je si vědom následků, které to může mít.

My jsme o této věci mnohokrát uvažovali a přesto všechno musím říci, že v případě, že by se občané, ať už ze sentimentálních nebo racionálních důvodů na obou stranách vyjádřili pro společný stát - copak vy nejste jako strany vládní koalice na konci 20. století při, s prominutím vší úctě k vašemu vzdělání a znalostem, schopni se dohodnout? (Potlesk.) Vy nejste schopni na základě rozhodnutí vůle lidu konsensuálně vládnout?

Já samozřejmě připomínám, že to není zaměřeno proti jakémukoliv právu na sebeurčení, že je nutné hledat řešení pokud možno rychlá, že je nutné hledat řešení, která budou umožňovat vyjít z tohoto nejasného stavu. Já si také myslím, že je třeba uvažovat případně o tom, jak urychlit možnost referenda a jak případně pracovat dál na novele zákona nebo jak uvažovat o těch způsobech, které navrhujete, aby byly schvalovány referendem. Ale nezlobte se, nemůžeme si dovolit nechat líbit to, co říkáte, že my sveřepě, bezohledně trváme na referendu. Já bych opravdu chtěl slyšet faktické věcné argumenty pro to, že když referendum se vysloví pro společný stát, že zde bude Jugoslávie. Chtěl bych také slyšet ty argumenty, které se musejí říci, že když dojde k rozdělení státu 1. 1. neústavním způsobem, že to bude lepší.

Bylo řečeno, že by nebyla připravena kampaň pro referendum, že by zde vůbec byla jakási politická nepřipravenost v případě referenda. Já se ptám, řešení občanství Čechů a Slováků je vyřešeno? Celní unie je vyřešena? Měnová otázka je vyřešena? Naše mezinárodní postavení a dělení majetku je vyřešeno?

A je jasná otázka - já jsem velmi ocenil pana předsedu vlády, nevím, který den to bylo v rozhlase, kdy říkal, že není dořešena otázka armády. Byl jsem naopak velmi překvapen tvrzením předsedy české vlády, že provést to dělení bude snadné. Myslím, že je o čem hovořit, protože to je opravdu velmi vážná věc.

Kdo pamatuje, když tento parlament projednával, jak ústavně zabezpečit armádu právě tak, aby nebyla zneužitelná pro cokoliv a aby byla plně vázána na ústavní stav, tak ví, o jak závažnou otázku šlo. To lze řešit tak lehce? A myslíte si, že to bude lehce procházet ústavním vývojem?

Pane předsedo vlády, já jsem se snažil ve svém vystoupení k vašemu, tedy k programovému prohlášení této vlády, vystupovat velmi vstřícně. Vy si na to vzpomínáte. Řekl jsem, že budeme podporovat právo, že opoziční poslanci budou podporovat tuto vládu v ústavních krocích, byť z řady důvodů nebudou moci hlasovat pro její programové prohlášení. To byly vstřícné kroky, ale byla už v těchto vstřícných krocích určitá upozornění, dokonce to snad ani nebyly podmínky. To upozornění spočívalo v tom, že by nebylo dobře, aby docházelo k likvidaci centrálních orgánů federace zřízených na základě ústavních zákonů okamžitými, v podstatě svévolnými kroky. (Potlesk.) Naštěstí v tento okamžik pan místopředseda vlády zde je, protože tehdy jsem citoval jeho výroky, které říkaly už tenkrát, že je určen k tomu, aby vlastně příslušné orgány zlikvidoval.

Bude se ještě hovořit o konkrétních číslech. Pane místopředsedo, já si myslím, že tato cesta, jak byla činěna, je doslova výzvou pro opozici, aby se postavila proti. Jak se může opozice zachovat v takovéto chvíli, když je obcházen ústavní stav a jsou činěny kroky ještě před tím, než se učinilo rozhodnutí zde, aby už to nešlo jinak. Co má tato opozice dělat jiného? Má to snad chválit? (Potlesk.) Má se snad opravdu stát opozicí Národní fronty? Dámy a pánové, moje otázka je jasná, souvisí ale ještě s jedním momentem, který považuji za velmi závažný. Zpráva, kterou jsme dostali na poslední chvíli, a to nevyčítám, protože sami jsme chtěli toto závažné jednání, hovoří o tom, že tato vláda se zavázala připravit podmínky pro hladké fungování dvou svrchovaných států a současně že se zavázala navrhnout výraznou redukci v počtu a velikosti federálních orgánů a ústředních orgánů státní správy. Současně se zde konstatuje, že těmito předpokládanými novelami kompetenčních ústavních zákonů - nebudu to citovat celé - se má vyjít svým způsobem vstříc budoucímu státoprávnímu uspořádání. To je jádro věci. Tady je téma debaty a ne, podle mého názoru, ve velmi zjednodušeném a právně naprosto nepřijatelném návrhu zákona o způsobu zániku federace.