Hovořil jsem tady o tom, že na poznámku opozičních
poslanců reagoval jeden poslanec ODS, označil sám
sebe málem za zločince, který by se měl
skrývat, atd., to už nechci rozvádět.
Končím tedy resumé tady z toho: Potrefená
husa se vždycky ozve.
Dále rád bych tady rozvinul tu poznámku,
uprostřed které jsem byl přerušen. Protože
tady se neustále vyskytují stejné argumenty,
které byly používány během dvou
let existence Republikánské strany v neparlamentní
formě, to stejné se ozývalo. Tady jsem už
uváděl některé případy,
co to je za spolek pouličních křiklounů?
Je zajímavé, že většina z těch,
co nás nejvíce kritizovali a zostouzeli ve státních
sdělovacích prostředcích jako neparlamentní
politickou stranu, prostě dnes z politické scény
zmizela. Někteří úplně, jako
např. pan Dienstbier, někteří částečně
vybouchli při volbách jako všelijací
ti Bratinkové, Kalvodové atd., kteří
nám také dnes dělají největší
ostudu a největší problémy v česko-slovenských
vztazích. Dále jak dopadli, nedovolili si ani kandidovat,
taková politická strana, jako je Křesťanskodemokratická,
jejíž předseda je autorem výroku o tom,
že v případě potřeby by se někam
posílala armáda. Tak buď neví, co činí,
nebo neví, co mluví. Potom by měla samozřejmě
následovat určitá opatření,
anebo je zodpovědný za svá slova, která
zbytečně vyvolala obrovskou aféru a obrovské
problémy právě ve vztazích česko-slovenských.
Zcela zbytečné výroky, ale už vůbec
nekomentuji silácké výroky takových
neúspěšných politiků jako Kalvoda,
Bratinka, kteří velmi mohutně vykládali,
co by se mělo, nebo nemělo, přitom občané
při volbách jim dali odpověď zcela jasnou,
ačkoli si jistě pamatujete, jak tam stáli
s jednou rukou v kapse a vykládali - nejsme strana jedné
ženy, na těch plakátech třikrát
pět metrů.
Jelikož jsem byl několikrát zmíněn
v předchozích vystoupeních nebo v různých
faktických a jiných poznámkách, byly
tady zmíněny mé výroky ze zahájení
3. společné schůze o připravovaných
postech pro poslance, ano, musím to znovu opakovat, pokud
to někomu ještě stále není jasné.
Je to případ korupce; nabízet - pokud odhlasujete
to, co chceme my, tak se o vás postaráme. O některé
se už stará vládní koalice teď.
Já nechci, abyste se hlásili, ale přihlaste
se ti z poslanců vládní koalice, kteří
už mimo poslanecký mandát zastávají
plno dalších křesel, takže nevědí,
kam si sednout dřív. Dokonce nejen po Praze, že
nevědí na kterou židli si sednout dřív,
ale oni to přece nevědí, jak jsem uváděl
minule, a mrzí mě, že to musím opakovat,
oni to nevědí ani tady v této místnosti,
zda mají sedět náhodou tady nebo tam. Prakticky
vůbec nevědí, kam si mají sednout.
To je nutné si uvědomit. Já to musím
bohužel konstatovat znovu, ale asi platí : opakování
matka moudrosti; takže mi promiňte, že jsem to
znovu skutečně zopakovat musel. Ale nejde jen o
poslance vládní koalice, kteří mě
jistě mohou potvrdit ta slova, že zastávají
jiné státní funkce apod., byť se při
zasedání jednotlivých výborů
vymlouvali na to: Já jsem ve funkci dva dny, já
ještě nemohu odpovědět na otázku
členů jednotlivých výborů,
co se týká třeba programového prohlášení
a dalších otázek vlády, státní
rozpočet atd. Je to sice taková výmluva,
která se používá v mateřské
školce, prosím, já jsem tam tehdy nebyl a na
základní škole, když se zrovna probírala
vyňatá slova, ale prosím. Jsou noví,
ale musím konstatovat, že je to fakt.
Opět se k tomu vracím. Nejde tu jen o poslance.
Jde tady i o to, že je zapotřebí pro člověka,
který se výrazně podílel na likvidaci
Československé republiky, pro Václava Havla,
zajistit nějakou další prebendu. Jelikož
jako prezident Československé republiky je nepřijatelný,
tak česká vládní koalice vyhlásila
buď Havla, nebo nic. To znamená, kvůli křeslu
jednoho jediného člověka, a to ještě
s dosti pochybnou pověstí, abych navázal
na zasedání imunitního a mandátového
výboru, tak kvůli postu jednoho jediného
člověka, je schopna vládní koalice
česká raději obětovat budoucnost Československé
republiky a jejích lidí jenom proto, aby pro tohoto
člověka zajistila křeslo. Je to adekvátní?
Křeslo pro jednoho člověka, který
si náramně zvykl na ta cukrátka, na tu moc,
na tu slávu, na to pozlátko, které je s touto
funkcí spojeno, tak jenom pro to, aby pro tohoto člověka
zajistili křeslo, tak pro to raději obětují
celý stát. Jak je vůbec možné,
že něco takového prošlo předsedovi
vlády, který vykládal: buď Havel, o
něčem jiném se nebudeme bavit. To je vyloženě
naschvál, schválně položeno, ano, Havel
je nepřijatelný pro slovenskou část
Československé republiky, to znamená není
se o čem bavit.
Přitom právě Václav Havel, o kterém
už tady byla řeč a souvisí to i se státoprávním
uspořádáním, kdo se podílel
na těch problémech Československé
republiky, kdo svým krajně nevhodným vystupováním
na Slovensku, svojí vyloženou provokací, kdy
vystoupil na tribunu a místo toho, aby k lidem na Náměstí
SNP v Bratislavě začal hovořit, tak je vybídl
k tomu, aby drželi pusu. Jak jinak si vysvětlit poznámku:
A teď budeme držet 2 minuty ticha. Normálně
se drží minuta, najednou se měly držet
dvě minuty. To bylo stejné, jako kdyby těm
občanům na Náměstí SNP řekl:
Mlčte! Nebo držte pusu! Dá se to říci
samozřejmě ještě i jinak. A nebylo to
první takovéto vystoupení na Náměstí
SNP v Bratislavě.
Co říci k tomu l4. březnu a jeho vystupování
Václava Havla. Přece prezident nebo kterýkoliv
vládní činitel se může dostat
do situace, kdy zrovna nestojí před zástupem
lidí, kteří by s tím souhlasili. To
se může člověku stát. Já,
když se podívám na některé ty
lavice, tak to mám zrovna z první ruky. Ale to neznamená,
že bych utíkal. Mojí povinností je postavit
se těm lidem, říci jim svůj názor,
sice tady je to pravděpodobně zbytečné
někoho přesvědčovat, ale pokusit se
třeba.
Podívejte se např. na Helmuta Kohla. Ten za stejné
situace šel k těm lidem přesto, že proti
němu směřovala sprška syrových
vajíček, ale on šel k těm lidem. Co
udělal Václav Havel? Začal utíkat.
A co to znamená, jestliže začnu utíkat
před davem lidí. Vyvolám zcela přirozenou
lidskou reakci, která je v nás zakotvena ještě
kdysi dávno z pravěku, takový atavismus,
a samozřejmě se ten dav vydal po jeho stopách.
Můžeme to hodnotit zcela jednoznačně
jako úmyslnou provokaci, která měla přilévat
oleje do ohně, rozhořívajícího
se ohně problému mezi Čechy a Slováky.
Zcela nevhodné jednání. Co by se prezidentovi
mohlo stát více. Kdyby takto opatrnicky postupoval
třeba prezident Spojených států amerických,
tak ten by vůbec nemohl na veřejnost. A přesto
prezident jde mezi lidi, hovoří s lidmi a přesto
riskuje, že na každého čtvrtého
prezidenta se střílelo a každý desátý
to zaplatil životem. A přesto ten prezident si je
vědom toho, že s tou funkcí nebere jen pozlátko,
fanfáry a to pěkné, jenom tu smetanu z toho,
ale že samozřejmě si s tím bere i všechny
následující povinnosti. Takže, kdo nejvíc
přispěl, nebo který člověk
je jedním z těch, který nejvíce přispěl
k rozpadu Československa a k těm problémům?
Bohužel, musím ho tady citovat znovu, už tady
jednou jeho jméno padlo - Václav Havel.
Dále, abych nezapomněl, jenom jednu technickou připomínku,
že totiž, aby se nezapomnělo, jelikož pan
Jajtner se jaksi vyjadřoval neurčitě v rozhovoru
pro Rudé právo, rád bych mu připomněl,
že minule tu byl návrh poslance Krejsy o hlasování,
zda by se nemělo přijít v plavkách
atd. Byl bych rád, aby se na návrh tohoto usnesení
nezapomnělo.
Když tady zaznívaly faktické poznámky,
na které reaguji, tak jsem si uvědomil jednu věc.
O mně těžko někdo může říci,
že bych příliš trpěl strachem nebo
takovými nějakými vlastnostmi. Ale přiznám
se, že tady jsem poprvé pocítil trochu strachu,
a to z lidí, kteří jsou schopni a ochotni
pro ideologii obětovat vše, kteří s
krví podlitýma očima se znáčkem
různého tvaru na klopě, jsou jednou ochotni
dělat úderku po únoru l948, potom úderku
po listopadu l989 a kdykoliv jindy. Prostě podle toho,
která ideologie je teď na postupu, k té politické
straně se dá a budu se za ně bít zcela
nekompromisně bez ohledu na to, zda bych byl ochoten nebo
schopen udat rodinu, udat manželku atd., poprvé jsem
tady pocítil, že v tomto parlamentu ze strany české
vládní koalice jsou lidé, kteří
jsou v rámci ideologie ochotni obětovat úplně
všechno bez ohledu na budoucí důsledky, bez
ohledu na nejelementárnější, na ty nejzákladnější,
abych nepoužíval ty výrazy jako vládní
koalice, na ty nejzákladnější lidské
vztahy.
Jsou to takoví novodobí gottwaldovci, kteří
mají teď, jak už to tady bylo řečeno
několikrát, zrovna tento tvar odznáčku
na klopě, příště budou mít
jakýkoliv jiný, půlměsíc nebo
cokoliv jiného, a jsou ochotni obětovat cokoliv.
Z těch lidí jde skutečně strach a
je povinností všech slušných lidí,
aby se tady tomuto proudu zcela jednoznačně postavili.
Protože žádná ideologie, žádný
systém, žádná tržní ekonomika
nebo něco takového nestojí za to, aby se
tady znovu dělaly takové pořádky,
které tu byly kdysi dávno a kterých bohužel
naše republika už prožila tolik; naše republika,
která díky těmto přesvědčeným,
ať už o socialistické, komunistické ideologii,
o křesťanství nebo o čemkoliv jiném
prožila přece už tolikrát. Mimochodem
těm, kteří mají křesťanství
v názvu své strany, těm bych rád připomenul,
kdysi dávno se upalovalo i pro protivení se křesťanské
ideologii. Takže to zase není nic úplně
tak nového, ale já už bych byl rád,
abychom se tady toho jednou provždy zbavili.
Dále technická. Bylo předloženo usnesení
klubu poslanců Republikánské strany a já
bych, aby nedocházelo k nějakým problémům,
tak pro formu samozřejmě souhlasíme s tím
upravit v návrhu usnesení. Tam je uvedeno Československá
republika.
Ono to kdysi stačilo. Před dvěma lety kdyby
tento parlament smazal jedno "S" z názvu, tak
se ušetřilo mnoho času a pravděpodobně
i budoucích problémů. Takže když
už to tedy tak je, tak pro formu, upravit místo Československá
republika - Česká a Slovenská Federativní
Republika v náležitých tvarech.
Dále abych se dostal k té vlastní řeči.
(Mohl bych požádat o trochu vody?) Co se týká
vlastního státoprávního uspořádání,
reakce na prohlášení vlády. Rád
bych v úvodu pronesl jedno. Rád bych požádal
slovenské poslance, aby neposuzovali české
a moravské poslance např. podle již zmíněného
pana Bratinky a pana Kalvody. (Voda byla přinesena - potlesk.)
Děkuji. To by bylo základní nedorozumění.
Posuzovat Čechy a Moravu podle takových výtečníků
jako Bratinka, Kalvoda, "Zeleněc" nebo "Želeněc",
ono se neví, zda se to má číst česky
nebo polsky. Podle nich to posuzovat, to by skutečně...
(K řečnickénu pultu přichází
lékař a ptá se, zda řečník
nepotřebuje pomoc.) Tady se mi nabízí lékař,
zda je lékař nebo není, to nevím,
ale nabízí se mi, zda mi není špatně.
Ubezpečuji vás všechny, že ne, že
naopak je mi výborně. (Potlesk a vzrušení
v sále.) Prosím vás, když už jsme
u toho, ano, když budu potřebovat, milerád
si řeknu, ale pokud vím, tak lékaři
skládají tzv. Hippokratovu přísahu,
a tam je mimo jiné řečeno, že budou
pomáhat lidem. Doufám, že lékařům
nemusím tuto přísahu citovat. Takže
bych byl rád, aby se touto přísahou také
řídili a nepoužívali svého vzdělání
k tomu, aby se snažili vyvolat, navodit nějakou tu
situaci, která by měla zlehčit osobu řečníka.
Bylo by dobré, abyste si takovéto elementární
věci ujasnil.
Dále bych byl rád, aby slovenští poslanci
neposuzovali Čechy a Moravany podle té hrstky zoufalců,
kteří při neúspěšné
volbě Václava Havla pokřikovali tady před
Federálním shromážděním,
kteří byli v rozporu se zákonem vpuštěni
do těsné blízkosti Federálního
shromáždění a kteří, jak
jistě víte, pokřikovali úplně
na všechny poslance bez ohledu na národnost a bez
ohledu na to, koho volili a nevolili. Takže tady je vládní
garnitura, která vyvolává zcela zbytečné
problémy a zcela záměrně zbytečné
problémy z hlediska Československé republiky,
záměrné a úmyslné problémy
z hlediska vládnoucí garnitury, která se
snaží vydat Českou republiku nebo to, co zbude
z Československé republiky v západní
části a vydat ji Německu. Tam je to zcela
jednoznačné.
Rád bych také, aby se ujasnila jedna věc,
já nespoléhám na žádnou imunitu.
Já to řeknu na náměstí, říkal
jsem to celé dva roky, kdy jsem žádnou imunitou
netrpěl, snad kromě spalniček a černého
kašle nebo proti čemu se očkuje. Říkám
to tak, jak si to myslím a jak to říkám
samozřejmě všude. Je to zcela záměrná
činnost likvidovat
Československo a vydat je otrocky sousedům. To bych
rád, abychom si to uvědomili hned do začátku,
že nelze posuzovat jednotlivé občany nebo občany
této země podle pár takových výtečníků,
kteří ještě pomalu ani nevědí,
odkud vlastně jsou, protože, a k tomu se ještě
dostanu, např. k původu pana Bratinky, Gála
apod. Zase si uvědomte, pokud se rozpadne Československo,
co bychom my tady třeba s takovým Fedorem Gálem
v Praze dělali? (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Pane poslanče, já vás jsem
nucen upozornit ve smyslu jednacího řádu,
abyste hovořil k věci. Vaším tématem,
které jste uvedl, je státoprávní uspořádání.
Žádám vás tedy, abyste hovořil
k věci.
Poslanec SL M. Sládek: A co jiného je státoprávní
uspořádání než osud občanů
v rozděleném Československu? Přece
si někdo nemůže myslet, že zůstane
tam, kde zrovna teď přednáší na
Karlově univerzitě nebo někde jinde? Co jiného
je tématem tady toho státoprávního
uspořádání - osud Československa.
Zatím jsem se od tohoto tématu neodchýlil
ani jedním jediným slovem. Byl bych rád,
abyste mě laskavě tedy nepřerušoval,
protože odhlasována byla neomezená doba projevu.
Díky.
Jsem samozřejmě rád, že jsou tady zástupci
ODS, atd., že si to přišli poslechnout, jinak
tady celý den nebyli. Jsem rád, oceňuji to.
Další věc, než se dostanu k těm
jednotlivým bodům, tak např. spolkové
uspořádání Československa.
Je to věc, která je prosazována, která
by jistě byla, alespoň podle mínění
opozice, užitečná. Ovšem má to
jeden háček. Bylo by zapotřebí přiznat
Moravě a Slezsku to, co jejich jest. A najednou narážíme
tady na obrovský odpor těch lidí, kteří
se ohánějí demokracií, těch
lidí, kteří se ohánějí
nějakým tím sebeurčením a samosprávou
atd., např. u pana Klause.
Jsem přesvědčen o tom, že např.
pan Klaus velmi brzy opustí tu svoji rétoriku, že
ne spolkové uspořádání. Teď
vykládá ne spolkové uspořádání,
třeba za čtrnáct dní udělá
kotrmelec a bude vykládat ano spolkové uspořádání.
Protože třeba u pana Klause, jelikož je to čelný
představitel té strany, která rozbíjí
Československo, si už na tyto kotrmelce budeme muset
velmi rychle zvyknout. Protože jistě víte sami,
jak dlouho byly některé politické strany
označovány za nedemokratické. Není
to tak dávno, co pan Klaus přijal pozvání
klubu levicových nebo komunistických poslanců
nebo Levého bloku a tam vykládal: "Dělení
na demokratické a nedemokratické politické
strany, to je jen předvolební rétorika."
Takže chvíli mu to posloužilo, teď to odhodil
a vykládá zase diametrálně něco
odlišného. Takže teď vykládá
ne spolkovému uspořádání, ale
nějaké regiony, takže je docela možné,
že za chvíli, až se mu to nebude hodit, přehodí
výhybky jako KDU-ČSL a začnou vykládat
ano spolkovému uspořádání a
chceme spolkové země Česká, Moravskoslezská
a zvláštní statut pro Prahu.
Spolkové uspořádání by bylo
jediným možným uspořádáním,
které by vyhovovalo do budoucna, ať již celé
Československé republice nebo republice České.
Regionální uspořádání
by potom znamenalo tuhou centralistickou vládu, která
by si v ničem nezadala s tím minulým, ačkoliv
podle mého názoru ta současná vládnoucí
garnitura v ledasčem tu minulou garnituru samozřejmě
překonala. Oni tady už někteří
ti zmínění nejsou, tak o nepřítomných
jenom v dobrém, takže abych to nekomentoval.
Přiznat Moravě, co Moravě a Slezsku skutečně
náleží. A tady na to samozřejmě
už musíme pamatovat i dneska, když debatujeme
o osudech Československé republiky. Nemůžeme
říkat přece dneska ano, domluvíme
se na rozdělení a ponechat to všechno na někoho
jiného nebo na jindy a na potom atd.
To přece nelze. Jestliže řekneme "a",
musíme říci také "b". Jestliže
řekneme ano, rozdělíme, musíme také
říci, jaké jsou připraveny varianty
pro trosky nebo pro ty části republiky, které
vzniknou na území Československé republiky.
Na Moravu a Slezsko se tady neustále zapomíná.
Za celou tu dobu se o nich vůbec nehovořilo. Přitom
je to podstatná složka Československé
republiky. Nezanedbatelná složka, ať co se týká
rozlohy, obyvatelstva, průmyslové produkce, zemědělské
produkce. Za celou tu dobu nepadla zmínka, že by bylo
nutné také Moravě a Slezsku přiznat
odpovídající statut. Nelze to odtrhávat.
Nelze říkat, že státoprávní
uspořádání znamená jenom nějaké
řeči, nebo projednávat zákony o Československé
republice.
Opřel bych se tady i o výroky členů
federální vlády, kteří říkali,
že je nutné pamatovat i na ty vzniklé budoucí
státy, že je zapotřebí urychleně
schválit různé zákony, aby budoucí
vzniklé republiky, které vzniknou na troskách
Československa, aby mohly federální legislativu
převzít do své legislativy. Na jedné
straně je to používáno federální
vládou jako určitý argument, proč
urychlit projednávání zákona o zániku
federace atd., takže bych byl rád, aby nejenom pod
tímto argumentem, že je zapotřebí schválit
zákony, které budou potřebné i budoucím
národním republikám, ale aby to použili
i z hlediska budoucího uspořádání
Československé republiky. To by bylo k tomu spolkovému
uspořádání. Optimální
varianta, podle nás, navrhovaná mnoha politickými
stranami, přijímaná velkým množstvím
občanů, bohužel na úrovni orgánů
federace naprosto ignorovaná.
Nemohu se ubránit jednomu dojmu. Celou tu dobu se tady
debatuje o tom, zda rozdělit či nerozdělit,
ale málo se tady hovoří o negativních
důsledcích. Federální vláda
byla požádána různými seskupeními
o předložení variant řešení
negativních důsledků atd., nemá se
k tomu. Já se k tomu ještě samozřejmě
vrátím.
Z našeho pohledu musím konstatovat, že rozdělení
Československa se neobejde bez obrovských problémů.
Nejenom nějakých dílčích, že
někde někdo vytrhá koleje nebo pražce,
to jistě ne, ale bez skutečných problémů,
a to nejen ekonomických, protože to je problém,
který lze třeba překonat, ale bez obrovských
problémů morálních a historických.
Vezměme si třeba jen poslední případ,
který je široce komentován ve světovém
tisku (takový Londýn, nebo alespoň část
Londýna tím určitě žijí,
jsou to čerstvé informace). Je to osud cyrilometodějské
tradice. Celou dobu se přijímalo Československo
jako dědic cyrilometodějské tradice. Cyril
a Metoděj byli vlastní všem občanům,
všem národům naší země.
Jakmile rozdělíme Československo, tak se
samozřejmě budeme muset podělit i tady o
to. Ubezpečuji vás (je tady návrh pana poslance
Dostála, že bychom se rozdělili, my bychom
si např. vzali Cyrila, někdo jiný zase Metoděje),
proto jsem záměrně hovořil o cyrilometodějské
tradici. Lze toto přejít konstatováním,
že se nic neděje, že o nic nejde, že už
se tím dnes nikdo netají, což samozřejmě
uznávám, ale lze to přejít mávnutím
ruky? Podle mého názoru rozhodně ne.
Jak můžeme přejít mávnutím
ruky takovou součást, podstatnou součást
naší kulturní tradice? Vždyť z toho
vyvěrají, ať už se to někomu líbí,
nebo nelíbí, oba naše národy. Malinko
opakování, matka moudrosti. Čili malinko
do historie, i když se samozřejmě omlouvám,
jelikož předpokládám, že všichni
poslanci jsou velmi vzdělaní. Úplně
se tady opomíjejí kořeny našich národů
ve Velké Moravě a vztah cyrilometodějské
tradice k této kdysi pradávné říši.
V současné době kardinál Tomko, který
je velmi znám, vyvíjí nebývalou iniciativu
směřující k tomu, aby cyrilometodějská
tradice byla přenesena na Slovensko, aby jaksi takovým
garantem nebo gesční republikou pro Cyrila a Metoděje
byla Slovenská republika. Zdánlivá drobnost,
ale já si myslím, že to není od věci,
že musíme respektovat i náboženské
cítění našich občanů.
Takže např. takový Velehrad na Moravě
sídlit bude, s tím se musíme smířit
a musíme urovnat i tyto, zdánlivě nedůležité
záležitosti. Myslím si však, že pro
nábožensky cítící občany
je to velmi důležitá věc, a dokonce
se z toho může stát (i když ve středu
Evropy se nepěstují náboženské
války nebo války z náboženských
důvodů), ale mohlo by se z toho stát třeba
jablko sváru - kdo je tedy tím garantem cyrilometodějské
tradice, zda budoucí Česká republika anebo
zda budoucí Slovenská republika.
Upozorňuji, že co se týká kardinála
Tomka, jeho iniciativa se rozjela už ve velkém stupni.
Mrzí mě, že obdobně místní
arcibiskupství nevyvíjejí shodnou iniciativu,
protože to přece nelze ponechat na velkorysosti. Vím,
že se často říká - při
dělení Československé republiky buďme
velkorysí. Promineme jim budovu ambasády, třeba
někde se Česká republika podělí
o ambasádu "Uganda Urundi", jelikož adekvátní
této ambasádě je ambasáda v nějakém
jiném křováckém státě.
Samozřejmě, tam jistě velkorysí být
můžeme. Jde tady však nejen o hmotné statky,
materiální záležitosti, ale i duchovní
tradici. (Ať se tomu poslanci ODS smějí jak
chtějí, je to prostě tak.) Myslím
si, že ta duše v systému, který prosazujete
vy, a nebo si myslíte, že ho prosazujete, tak ta duše
by tam měla mít rozhodně přednost
před hmotou (pokud ovšem nechcete navazovat na klasiky
marxismu-leninismu).
Další je otázka občanství. Jak
už jsem se tady zmínil v úvodu, co třeba
s Fedorem Gálem, abych to nebral moc abstraktně,
protože by to nemuselo být zdaleka srozumitelné.
Když vycházíme z toho, že vznikne Česká
republika a Slovenská republika, kdo bude občanem
té které republiky? Bude to tak, že občanem
vznikajících, řekněme nových
národních republik, budou lidé podle místa
trvalého pobytu? Takže v této chvíli,
kdo se honem narychlo přihlásí v Praze anebo
v Brně, tak má občanství České
republiky; kdo se honem narychlo přihlásí
naopak, tak má občanství Slovenské
republiky?
Nepředpokládáte například,
nezamyslel jste se někdo z vás nad tím, že
by mohla ta otázka nastat úplně jinak? Že
by se například občanství v první
fázi udělovalo podle národnosti zapsané,
podle rodičů, a teprve v další fázi
by se přihlíželo k tomu, aby se netrhaly rodiny.
Jakmile bychom takto přistoupili k udělování
občanství, že by následoval obrovský
exodus, především směrem na východ,
protože na Slovensku nemůžeme třeba říci,
že by v Bratislavě bylo tolik českých
náměstků, jako tady máme třeba
ty Bratinky, Gály apod.
Nezamyslel se nikdo nad touto otázkou, že např.
jedna z republik by si mohla stanovit kritéria pro udělování
občanství srovnatelná minimálně
se Švýcarskem. To znamená např. deseti
až patnáctiletou čekací dobu, posudky
z bydliště atd., čili velmi přísná
kritéria. Protože by se republika např. domnívala,
že je na tom dobře, že je perspektivní,
ať už politicky, tak ekonomicky, a tím pádem
že samozřejmě by se měla bránit
přílivu přistěhovalců, a to
bez ohledu na to, zda přistěhovalci pocházejí
z bývalých socialistických zemí, zda
pocházejí ze zemí třetího světa
nebo zda pocházejí z bývalé bratrské
země, která se jmenovala Česko nebo Slovenská,
ale to už je jedno, ale prostě z té druhé
než mateřské.
Dalším problémem v tomto je problém
cikánské populace. Zatím se hovoří
- 30. září se rozpadne něco, 1. ledna
se rozpadne zase něco, do 1. ledna se to zlikviduje všechno,
alespoň podle snů vládní koalice.
Nezamyslel se někdo o tom, že uprostřed zimy,
1. ledna by bylo nutné se vypořádat např.
s cikánskou populací, která je ve své
většině nyní v Čechách
a na Moravě, a přitom nemá nárok ani
na proklamované udělení občanství,
jak to proklamuje vládní koalice? To znamená
udělením podle místa trvalého pobytu.
Přišla sem jedna cikánská rodina, dostala
třeba na Žižkově byt, přihlásila
se tam k trvalému pobytu, do čtrnácti dnů
je tam těch rodin dvacet. Oni se tam sice směstnají
bez problémů, ale hlášeni tam rozhodně
nejsou.
Takže ani podle zásad, které dnes navrhuje
vládnoucí koalice, by tito lidé po 1. lednu
neměli nejmenší právo pobývat
např. v Čechách a na Moravě, protože
to je především tento jednosměrný
problém. Zamyslel se někdo i nad tímto problémem,
když se říká, že schválíme
zákon o zániku federace.
Je to výborné, vypořádání
majetku, rozdělíme ambasády, paní
Vašáryová je s někým jiným
přeřízne asi na půl, nebo něco
takového. To se dobře pronáší,
ale myslel někdo na ty lidi, kterých je 15 miliónů,
kteří jsou rozeseti libovolně po Československé
republice, protože ji považovali za svůj domov,
za svoji mateřskou zem, takže libovolně se
stěhovali z jednoho konce na druhý, rodiny se proplétaly,
ekonomické a další příbuzenské
vztahy atd. Myslel někdo na to, že v případě
rozpadu Československa k 1. lednu 1993 takových
odhadovaných 500 000 Cikánů v českých
zemích a na Moravě by bylo bez nejmenšího
nároku na udělení jakéhokoli občanství
v nástupnických státech, samozřejmě,
pokud by se nevrátili třeba do Velkého nebo
Malého Šariše, odkud mnohdy do Prahy přišli?
Ať už se někomu moje slova zdají nebo
nezdají tvrdá, je samozřejmě věc
toho, jak si to kdo přebere, je to prostě konstatování
faktu. Ono to tak je! Koneckonců, jděte se podívat
na nějaké čtvrti v Praze, jděte se
podívat třeba na nějaké čtvrti
Brna, Klatov, Mostu, Chánova a jděte si ověřit,
kolik lidí tam dostane občanství podle návrhu
vládní koalice. Doufám, že vládní
koalice se tomu stačí přizpůsobit.
To, že tento problém bude nutné řešit,
vychází především z toho, že
občané, ať už v České nebo
ve Slovenské republice - v budoucích samostatných
zemích - se samozřejmě nebudou chtít
zabývat těmito problémy, a těžko
může někdo očekávat, že
budou Cikány vítat s otevřenou náručí
a že pro ně budou vytvářet nějaké
podmínky, když každý z nástupnických
států bude mít dost svých problémů.
Nyní vznikne najednou nějaký horký
brambor, který se bude přehazovat z místa
na místo.
Dostal jsem dopis z Nejdku, kde došlo 30. srpna ráno
ve 2.15 hodin ke střetnutí dvou příslušníků
městské policie s několika Cikány.
Cikáni se podle tohoto vylíčení vrhli
na policisty, odzbrojili je, postupně jim vzali obušek
atd. Nakonec policisté použili toho posledního
prostředku, který jim zbýval, to znamená
střelné zbraně. Došlo k nějakým
problémům a dnes jsou tito policisté, příslušníci
městské policie, jeden je ve vazbě, jeden
je stíhán na svobodě, jen proto, že
si dovolili použít běžný postup
a protože se bránili proti přesile Cikánů.
Myslíte si, že za takovýchto okolností,
že za takovýchto případů, kterých
je den co den plno, že občané, ať už
České nebo Slovenské republiky, budou celí
nadšení z toho, že mají možnost si
na svém území ponechat a občanství
udělit bývalým občanům Československé
republiky, kteří se podílejí ze 75%
na trestné činnosti? Vždyť jednou z nejjednodušších
cest, jak výrazně snížit kriminalitu,
by bylo vyřešit právě tento problém.
Jistě, mezi Cikány je také mnoho slušných
občanů, slušných rodin, ovšem ti
se od té většiny, která se podílí
na trestné činnosti, distancují.