Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Další věc. Federální vláda není v stavu předložit jakoukoli analýzu negativních důsledků rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky, abych to nazval oficiálně, byť já neustále používám - a myslím, že plno občanů - název Československá republika, který si získal alespoň v prvních dvaceti letech po roce 1918 skutečně ten nejlepší zvuk ve světě. Federální vláda tedy neustále údajně není schopna - nevím, jak je schopna to ještě vysvětlit - předložit, prostě nepředložila. Nikomu, ať to byly odbory nebo kdokoli jiný, předložit analýzu negativních důsledků rozpadu československé federace. Přitom se nemůže vymlouvat, že by neměla pro to podklady.

Dovolte mi tedy, abych zde citoval velmi stručně některé pasáže z materiálu zpracovaného federálním ministerstvem zahraničních věcí právě k otázce negativních důsledků možného zrušení československé federace.

Tamější odbor analýz a plánování byl pověřen sledováním důsledků, které přicházejí v úvahu v mezinárodních vztazích pro československé zájmy v souvislosti s možným zrušením federace. Veškeré příspěvky různých odborů atd. byly zahrnuty do celkové analýzy. Jsou zde zahrnuty příznaky ohrožení či symptomy poškození československých zájmů ve střednědobé perspektivě.

Rekapituluji uvedené symptomy a soustřeďuji se na charakterizování hlavních směrů ohrožení českých a slovenských zájmů poškozením mezinárodního postavení státního subjektu, který je zastupuje, respektive subjektů, které by je měly zastupovat v budoucnu, jakož i příslušnými souvislostmi.

Odraz možnosti zániku federace v československých mezinárodních vztazích. Jsou zachyceny příznaky oslabení mezinárodního postavení České a Slovenské Federativní Republiky, které zřetelně souvisejí s možností jejího zániku, jak jsou dokumentovány na jednotlivých podbodech. To znamená omezení stykové činnosti, patrné v odkládání nebo rušení připravovaných oficiálních návštěv, omezování diplomatických zastoupení v České a Slovenské Federativní Republice - ne tedy, že my bychom něco omezovali, ale omezují samozřejmě i státy u nás - odklad či zastavení jednání o mezinárodních smlouvách, zpomalení přílivu investic do České a Slovenské Federativní Republiky a jiná omezení hospodářské spolupráce či pomoci, nepříznivá publicita, kterou samozřejmě z perspektivních důvodů nelze rozhodně podceňovat, dále nepříznivé prognózy uplatňování českých a slovenských zájmů v mezinárodním prostředí.

V zásadě tyto aspekty lze charakterizovat v následujících odstavcích:

1) Nejistota stran vývoje v prostoru dnešního Československa, jeho dopadu na mezinárodní spolupráci a situaci v něm. Okamžitým odrazem této nejistoty je útlum mezinárodně politické stykové aktivity, zejména s dlouhodobějším zacílením. Nejistotou vyvolaný pokles funkčnosti federace v mezinárodním společenství není vyrovnáván orientací mezinárodního společenství na kontakty s jednotlivými budoucími národními subjekty. Náznaky kolapsu komunikace ČSFR s mezinárodním prostředím se tedy již projevují, byť ne v tak velké míře, protože stále ještě jakžtakž federální zahraniční služba funguje. Nejistota se spíše zaměřuje do útlumu v hospodářských aktivitách.

2) Obrat v hodnocení Československa je podstatným odrazem projevů vůle významných politických subjektů federaci rozpustit. Hodnocení prezentované zúčastněnými činiteli jako důvod rozdělení je mezinárodními partnery bráno jako důvod k přehodnocení dosavadních úvah o úloze Československa ve středoevropském prostoru a v současných komplexních transformačních procesech. Obrat v hodnocení se obráží v publicitě věnované Československu v zahraničních sdělovacích prostředcích. Zkratkovité a nepřesné ad hoc komentáře masmédií samozřejmě tím pádem nejsou ani spolehlivým zrcadlem změn postojů k Československu na státní úrovni.

Československo bylo odsunuto samozřejmě na periférii zájmů. Může to vyplývat i z těžkostí, které prožívají země například západní Evropy, ale je to samozřejmě dáno i těmi našimi neustálými dohady, které bohužel se vlečou už dva a půl roku a k ničemu nevedou.

V představách politiků řady vyspělých zemí byla Československu připisována úloha stabilizačního faktoru v oblasti, ať už se týká politiky, bezpečnosti, případně transformace právě toho našeho prostoru. V procesu začlenění do západního společenství cestou asociace a integrování do Evropského společenství jsme aspirovali na první místo. Bohužel, Československu se kdysi dávno přikládala významná úloha např. i v procesu regionální spolupráce, např. Visegrádská trojka a středoevropská iniciativa. Tato doba je samozřejmě už také pryč. Těžko stát, který se sám rozpadá, může hrát úlohu stabilizujícího faktoru.

Vývojem k rozdělení se Československo posunulo v očích mezinárodních politických kruhů do pásma nejistých experimentů a předpokládaná pozitivní role se zúžila na naději mezinárodní, že proces dezintegrace se v případě Československa, ačkoliv by to byl světový unikát, obejde bez jakýchkoliv násilných činů nebo krveprolití.

Takže místo té uvažované silné úlohy, co se týká středoevropské integrace atd., místo stabilizujícího faktoru, kterým Československo bylo nebo alespoň ty pokusy byly i za E. Beneše, tak místo tohoto tady už zbývá jen naděje, že my na rozdíl od všech ostatních států a občanů různých zemí si to mezi sebou vyřídíme hladce. Já tedy i tuto naději samozřejmě sdílím, protože nepředpokládám, že by občané ČSFR se uchylovali k takovýmto věcem.

3) Zpomalení procesu integrace je skutečností doložitelnou minimálně tím, že ČSFR vypadla z balíku připravovaných ratifikací asociačních dohod zemí Visegrádské trojky. V případě ČSFR nelze dojednaný text asociační dohody nadále považovat za relevantní. Budou muset být sjednány dohody nové na základě odděleně hodnocených předpokladů, výchozích předpokladů obou nově vzniklých národních republik. Je pravděpodobná snaha více členských zemí Evropského společenství o znovu projednávání podmínek, znovu odsouhlasení těch podmínek, které už jednou byly přiznány v původní dohodě s Českou a Slovenskou Federativní Republikou.

A samozřejmě, jestliže přistoupily v uplynulých dvou letech nebo jestliže kterákoliv země v uplynulých dvou letech přistoupila na relativně výhodné podmínky pro ČSFR, bylo to podmíněno také politickým tlakem, protože bylo nutné vytvořit "měkké přistání" zemím, které se osvobodily ze socialistické soustavy, bylo nutné jim dát zelenou, ukázat jim: Ano, teď to samozřejmě půjde, protože je nutné v občanských pospolitostech těchto zemí vyvolat dojem, že ta perspektiva je vždy samozřejmě lepší a překonat takovouto setrvačnost nebo odpor, vzpomínání na "staré dobré časy", protože na určitou úroveň sociálního zabezpečení si samozřejmě občané zvykli. Jednou zažitá věc, věc, kterou jednou občané zažijí, ta už se z jejich kolektivního povědomí samozřejmě nikdy nevymaže. Ta tam zůstane a občané zcela přirozeně tuto věc očekávají i v novém uspořádání. Takže, aby se překonala tato setrvačnost, aby se občanům umožnilo snáze zapomenout na "staré, zlaté, dobré časy", samozřejmě v uvozovkách, proto byly dány těmto zemím, mimo jiné také Československu, dá se říci, relativně výhodné podmínky pro nás.

Ovšem v případě, že se situace změní, bude se znovu jednat o různých dohodách a lze předpokládat, že nové dohody už budou podstatně méně výhodné, protože samy země, které je uzavírají, budou v podstatně horší ať politické, nebo ekonomické situaci. Což samozřejmě dnes můžeme konstatovat třeba v případě Evropského společenství, Británie atd., kdy jistě už dneska mají podstatně méně nálady na dlouhá rokování o výhodných dohodách pro

Československo, aby Československu nebo vznikajícím zemím pomohli, protože sami mají dneska už dost starostí, ať už tedy státních, politických, ekonomických, tak samozřejmě i personálních, protože dneska má například i John Major problémy i s tím, aby se vůbec na tom postu udržel.

Ve všech budoucích jednáních je tedy zapotřebí, abych shrnul, počítat s podstatně horší výchozí pozicí nástupnických států ČSFR.

Z hlediska předpokládaných kroků integrace zemí je tedy Československo ve zpoždění proti ostatním partnerům, ať už je to Polsko, Maďarsko, se kterými jsme byli dosti srovnáváni, ale ne jenom vůči těmto relativně zachovalým zemím, jako je Polsko a Maďarsko, ale dokonce i vůči zemím, které donedávna byly pro integraci zcela teoretickými partnery, kdy se vůbec diskuse o jejich přičlenění, nebo vůbec diskuse o diskusi o přičlenění odsouvala kdesi kdysi do příštího tisíciletí.

Bohužel musíme tedy konstatovat, že v současné době se Československo díky svým tendencím k rozpadu nebo tendencím vládní garnitury k rozpadu řadí k takovým zemím, jako je Bulharsko a Rumunsko.

A to jistě chce někdo diskutovat o tom, že jejich debaty o jejich přičlenění k Evropským společenstvím, to byla utopie ještě do nedávna. Dnes jsme v tom pásmu utopie samozřejmě i my. Zatím nemáme nic jiného, než pravidelná ujištění premiéra české vlády, který v jednom deníku Čs. televize vystupuje třeba třikrát, čtyřikrát a na začátku, vprostřed a na konci nás ubezpečí o tom, že byl ve Washingtonu, že se tam prošel po Kapitolském vrchu, a že to domluvil, a že to je výborné. Po tom vrchu před tou bílou budovou se tam může projít kdekdo. Turisté jsou vítáni, natočit na videokameru nebo vyfotografovat se tam může skutečně nechat kdekdo. Kdo samozřejmě z naší země, kdo na to má, ovšem z takové Ameriky se tam může klidně uklízečka z Minnesoty nechat natočit na video a v pozadí s vlající vlajkou na Kapitolském vršku, může vykládat o tom, že byla uvnitř v Kongresu, a že to tam se všemi projednala, a že to je výborné a že jaksi o nic nejde.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pane poslanče, poměry amerických uklízeček příliš nesouvisejí se státoprávním uspořádáním. Volám vás k pořádku.

Poslanec SL M. Sládek: Prosím vás, já se omlouvám, ale co nesouvisí se státoprávním uspořádáním než výroky předsedy ODS, zároveň premiéra české vlády, který také prosazuje to rozdělení Československa a utěšuje občany o tom, že v případě když se rozpadnete, nebojte se, bude to dobré. Tak co jiného se týká státoprávního uspořádání a budoucího osudu Československa? Podle mne je to velmi relevantní, ať již tedy výrok Václava Klause a nebo výroky moje.

Bohužel, co se týká rozvinutých zemí, tak tam Československo přepustilo své místo Maďarsku. Tam to je zcela jednoznačné. My jsme ho ztratili, v té Visegrádské trojce jsme jakéstakés vedoucí postavení měli díky zachovalosti naší země, tam jsme ho ztratili a bohužel jsme ho přepustili Maďarsku, které byť slabší, milerádo samozřejmě na to uprázdněné místo se dostalo. Což je tedy zcela přirozená věc, Maďarsku to ani vyčítat nemůžeme.

Z hlediska integrace v nejobecnější poloze se nástupnické státy České a Slovenské Federativní Republiky nemohou vyhnout novému přezkoumávání, nakolik splňují podmínky, jež byly u České a Slovenské Federativní Republiky považovány za splněné už před několika lety. Např. bude nutné přezkoumat, jak nástupnické státy ČSFR plní takové závazky jako např. - lidská práva, fungování demokratických institucí atd. Je to zcela si myslím oprávněný předpoklad a bude to i oprávněný požadavek zemí, do jejichž společenství integrovat chceme.

Vzhledem k souvislosti integrace a transformace mezinárodního přijímání a mezinárodní spolupráce, respektive pomoci a závislosti úspěšné ekonomické a sociální transformace na mezinárodní spolupráci a pomoci nelze v dlouhodobější perspektivě vyloučit u obou nástupnických republik různé nepříznivé důsledky zrušení federace pro integraci do pásma demokracie a prosperity, což je věc si myslím, zcela jednoznačná.

Už se pomalu blížím k závěru. Není nad to splnit přání zvláště těch - prosím vás, já se omlouvám opozičním poslancům, kteří vydrželi, ale nevím, proč bych se měl nějak omlouvat poslancům vládní koalice, kteří tady tak jako tak stejně nejsou, znovu opakuji, takže je to vlastně od ničeho nezdrželo, oni se mohli dále věnovat svým různým vedlejším činnostem, jak podnikatelským ...

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pane doktore, já jsem vás podle § 23 jednacího řádu odst. 1 upozornil na to, že jste se odchýlil od projednávané věci. Protože upozornění nevedlo k nápravě, používám § 23 odst. 2 a slovo vám odebírám. Můžete samozřejmě požádat sněmovny, aby o vašem protestu rozhodly hlasováním.

Poslanec SL M. Sládek: Prosím vás, není třeba, abych já žádal, aby se hlasovalo o tom vašem závěru. Podle jednacího řádu já mám právo se znovu opakovaně hlásit do diskuse, takže mi dovolte pane předsedající, abych se opakovaně přihlásil do diskuse, pokud tady samozřejmě není nějaký předřečník.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Několik předřečníků tady samozřejmě ještě je.

Poslanec SL M. Sládek: Tak dobře, tak končím.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Teď se, pane doktore, laskavě posaďte, a potom se můžete samozřejmě opakovaně přihlásit.

S technickou poznámkou se hlásí poslanec Lhotka. Poslanec SL J. Lhotka: Já bych měl doplňující věc k proslovu pana poslance Sládka a to k tomu podílu viny bývalého prezidenta Václava Havla na dnešním politickém stavu. Chtěl bych zde citovat krátký úryvek z londýnského týdeníku, ze Sundey Times z roku 1991. Ten článek byl také ve stručnosti přetištěn nebo otištěn v Lidové demokracii dne 16. září 1991. Cituji: "Havel a jeho veselí muži hýbají starou Prahou. Kolují pověsti o impozantních pitkách, vyvolávajících dojem, že Hrad se stal prezidentovým útočištěm zaplněným stárnoucími hippies, užívajících na útraty veřejnosti ..."

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pane poslanče, nejde o faktickou poznámku.

Poslanec SL J. Lhotka: To jde právě, protože pro příště je třeba věnovat pozornost výběru prezidenta.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: To rozhodnutí je na mne, jako na předsedajícím. Opakuji znovu: Proti odejmutí slova máte právo vznést námitku ke sněmovnám.

Další se přihlásila do rozpravy paní poslankyně Rybková, připraví se pan poslanec Valenčík.

Poslankyně SL M. Rybková: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Stojíc na tomto místě, je mi zcela jasné, že má pozice je velice nelehká, protože hovořit po tak vynikajícím řečníkovi, jako je pan doktor Sládek, je jistě těžké. Nicméně mi dovolte, abych své a doufám že krátké vystoupení zahájila slovy klasika

J. B. Shawa: "Ze všech lidí, s nimiž jsem se v životě setkal, má ke mně ten správný vztah jedině můj krejčí. Kdykoliv k němu přijdu, znovu mi bere míru, zatímco ostatní si mne jednou už změřili, zaškatulkovali a hotovo. Nikdo víc už se s měřením mé osoby nezdržuje." Tato slova lze úspěšně aplikovat na situaci, která se zde na tomto fóru vytvořila v souvislosti se státoprávním uspořádáním. Poslanci opozičních stran zaškatulkovali vládní koalici a její přívržence do krabic, které nesou nápisy

- rozbíječi státu, termiti rozežírající federální strom, ničitelé úspěšného federálního manželství, kriminální živly a tak podobně. Kromě těchto hesel jsme se mohli v našem tisku dočíst a v televizi slyšet, že současný vývoj v tomto státě se rovná dalšímu Mnichovu a že poslanci nemají vyšší inteligenci než lid, a tudíž nemají právo za inteligentní národ rozhodnout.

Musím přiznat, vážení páni poslanci opozičních stran, že vaše fantazie, s níž jste nám přiřkli všechny tyto přívlastky, nezná hranic. Vy jste se však vyzbrojili pouze jedním heslem: A to je referendum. Toto, pro vás všemohoucí zaklínadlo nesete na štítu, kterým se hodláte ochránit před jedem vládní koalice.

Za tímto štítem pak s vámi kráčí, jak tvrdíte, lid, ale kdo to je ten lid, nejste to náhodou vy sami, páni poslanci ? (Potlesk.) Za ty dva dny, během nichž zde vedeme učené debaty o státoprávním uspořádání, nebylo ještě nic podstatného řečeno, pouze se zde otáčí flašinet referenda. Bohužel musím konstatovat, že argumenty vládnoucích stran, federální vlády i samotného federálního premiéra vám do uší nepronikají, neboť je máte ucpané čtyřicetiletým blátem marxistických teorií. (Potlesk, hluk v sále.)

Dovolte mi, vážení kolegové, abych vám na závěr svého vystoupení poradila, abyste se vzdali svých utkvělých představ a vyrovnali se s realitou. Není jiné cesty. (Výkřiky v sále, potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji paní poslankyni. S technickou poznámkou se hlásí dr. Sládek.

Poslanec SL M. Sládek: Děkuji paní poslankyni za Občanskou demokratickou stranu, že tak hezky parafrázovala výroky Gustáva Husáka po okupaci Československa v srpnu 1968. (Potlesk.)

Poslanec SL J. Lhotka: K otázce referenda a k paní poslankyni. Je nutné referendum, musíme si vzít ponaučení z toho, jak právě nyní dopadlo referendum ve Francii. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji. Slovo má poslanec René Svoboda.

Poslanec SL R. Svoboda: Jen maličkost. Když tady paní poslankyně mluvila o jediné cestě současného vývoje, chtěl bych jí připomenout slova Klementa Gottwalda o generální linii. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji. Jelikož nejsou další faktické připomínky, uděluji slovo poslanci Valenčíkovi. Dále se přihlásil poslanec Hajník.

Poslanec SL R. Valenčník: Vážený pane předsedající, vážení poslanci, paní poslankyně přede mnou začala citátem, já bych tedy také začal krátkým citátem. Je to od jednoho z nejvýznamnějších mužů v historii naší země, kterému organizace UNESCO věnovala právě letošní rok. Je to výrok: "Kvaltování všeliké toliko hovadům ku prospěchu jest."

Nechtěl jsem vystupovat. K vystoupení mě přiměl pan poslanec Ryška z vládní strany HZDS, a to nikoliv proto, že bych s ním nesouhlasil, ale naopak proto, že s ním souhlasím a jako představitel opozice chci ukázat, že jsou-li pronášena rozumná slova, je povinností opozice na tato slova pozitivně reagovat. Doufám, že jsem tím panu poslanci Ryškovi z HZDS nepřitížil.

Chtěl bych říci jednu věc, že totéž, co v podstatě navrhoval, je obsaženo v tisku, který jsme před malou chvíli dostali všichni na stůl, kde řada poslanců opozičních stran navrhuje podobné kroky jako pan poslanec Ryška. Abych nejmenoval návrhy z našeho klubu, myslím, že to je jmenovitě soubor návrhů, které přednesl pan poslanec Fišera. Doufám, že ještě dnes o nich budeme hlasovat skutečně podle svého svědomí a podle obsahu těchto materiálů.

Nemohu bohužel ve svém vystoupení plně obejít otázku úvodního vystoupení pana premiéra Stráského, ve kterém mimo jiné uvedl, že cesta zachování rozumné federace není již možná. Chtěl bych uvést citát z jeho vystoupení při projednávání programového prohlášení vlády. Tehdy jsem také vystoupil a uvedl jsem, že pokud bychom neprojednávali příslušný tisk, který byl předložen jako programové prohlášení vlády, ale jeho vystoupení, které by bylo oním programovým prohlášením vlády, nepochybně bych pro toto programové prohlášení vlády hlasoval, protože mimo jiné zde je tato formulace, kterou přečtu:

"Federální vláda má nejen prostor, ale i povinnost chovat se a rozhodovat tak, aby po uplynutí tohoto termínu", má se na mysli termín 30. září, "byl návrat k fungující federaci možný." Myslím, že tyto dvě věci je třeba si dát do souvislostí. Jak je možné, že dnes nám týž premiér tvrdí, že návrat k fungující federaci není možný, zatímco před nedávnem tvrdil, že je povinností vlády a vláda k tomu také má prostor jednat tak, aby to možné bylo.

Co selhalo? Chovali se snad naši občané třeba i na ulicích tak, že by zablokovali možnost udržení fungující federace nebo nějakou její rozumnou transformaci? Nechovali. Chovaly se tak podnikové managementy v obou republikách? Nechovaly. Jediný, kdo se tak mohl chovat, je patrně vláda sama.

Ačkoliv je zde řada osob, kterých si osobně velmi vážím, raději je nebudu jmenovat, abych jim nepřitížil, tak k vládě jako celku nemám důvěru. Pokud se vláda chová tak, jak se chová, patrně je vystavena silnému tlaku. Já jsem o jedné z příčin tohoto tlaku mluvil ve svém minulém vystoupení, kde jsem jako příklad uvedl čtvrtý bod dohody mezi ODS a HZDS, který je podle mého názoru mimoústavní nebo protiústavní a od kterého se bohužel doposud ani jeden poslanec z příslušných stran nedistancoval. Čím je tento tlak dán? Myslím si, že oba naše národy jsou natolik kulturní, že takovýto tlak, který je sebevražedný, sebezničující, by samy nevyprodukovaly. Myslím, že zde má podstatnou úlohu i mezinárodní kontext.

Ostatně, dnes jsem si mohl přečíst informaci o tom, co řekl ministr zahraničních věcí pan Zieleniec včera v Benešově na tiskové konferenci, kde doslova uvedl (prosím, aby tomu věnovali pozornost i poslanci ze Slovenska): "Československá republika přestává mít bezprostřední kontakt s podunajským prostorem, který je přímou cestou k nekrytému jihu Evropy, zatímco my", tedy Česká republika, "jsme vklíněni do německého jazykového prostoru." Tato myšlenka rozhodně není nová - zbavíme se Slovenska jako poslední výspy Balkánu, za řekou Moravou ať se odehrává cokoliv, my využijeme své spřízněnosti s německým prostorem a budeme byť i periferní, avšak přece alespoň nějakou součástí onoho vyspělejšího světa.

Nic proti tomu. Dejme tomu, že tato úvaha má své oprávnění. Opomeňme otázky národní, považujme celou věc za čistě pragmaticky chápanou. Podle mého názoru při této představě o dalším budoucím vývoji, o tom, zbavit se Slovenska a vklínit se do německého prostoru, přijmout jeho pravidla hry, se zapomíná na jednu podstatnou věc. Zdůrazňuji - osobně považuji německou kulturu v řadě věcí za kulturu, která dosáhla nejvýznamnějších úspěchů v dějinách celé lidské kultury.

Nepodezírejte mě z nějakého protiněmeckého postoje. Osobně jsem totiž přesvědčen, že pokud politiku budeme řídit těmito kroky, pokud zánikem československého státu otevřeme prostor pro zesílení německého vlivu na našem území, kde nebudeme rovnocenným partnerem, vypouštíme džina z láhve, protože velmi negativně ovlivníme ne příliš klidnou německou vnitropolitickou scénu, kde sílí pravicový extremismus a kde narůstají ekonomické potíže, které jsou odrazem celkového neuspokojivého vývoje ekonomiky světa jako celku.

Proto bych chtěl apelovat na všechny poslance, kteří zde jsou a kteří budou rozhodovat nejen dnes, ale i v příštích dnech o závažných otázkách, aby při rozhodování o těchto otázkách zvažovali i celkový mezinárodní kontext, aby vývoj v Československu nepřispěl k uvolnění těch sil ve světě, které by mohly působit opět pustošivě, tak jak tomu bylo nejedněkrát v minulosti. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji vám. Slovo má poslanec Hajník, připraví se znovu poslanec Sládek. Pardon, promiňte, už před tím jsem nezaregistroval technickou poznámku. Poslanec Olej.

Poslanec SN J. Olej: Predpokladám, že vláda ČSFR má veľmi významné problémy a musí ich práve teraz riešiť, keď sa nemôže zúčastňovať prerokovávania bodu programu, ktorý znie: "Správa vlády ČSFR o súčasnej situácii...." Bol by som rád, keď vláda nemá možnosť sledovať túto diskusiu, aby sme ju prerušili a počkali, dokiaľ sa aspoň zodpovedný člen vlády nebude môcť zúčastniť prerokovávania tohto bodu programu vo Federálnom zhromaždení.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pane kolego, beru vaši připomínku na vědomí. Prosím personál, aby zjistil, zda-li jsou ještě členové vlády přítomni v budově a požádal je, aby se dostavili na závěr rozpravy. Nicméně si dovoluji upozornit, že tato rozprava trvá celý den, tedy už druhý den, a členové vlády byli ještě velmi nedávno přítomni. Teprve po vystoupení jednoho pana poslance, které trvalo více než hodinu, se někteří vzdálili. Ještě technická poznámka.

Poslanec SL P. Švec: Vážení kolegovia, teraz idem dopredu, pretože si myslím, že to, čo chcem povedať ako faktickú poznámku k predrečníkom má takú váhu, že by som na vás rád videl.