Totální kontrola sdělovacích prostředků
a televize obzvlášť dnešními vládnoucími
strukturami nenabízí občanům tohoto
státu přenosy ze zasedací síně
Federálního shromáždění
právě toho, co se zde děje. Proplachování
mozků z doby nedávné pokračuje i dnes.
Tento přenos byl kdysi, když zde byla sehraná
parta Občanského fóra bez jiných stran,
včetně Sdružení pro republiku - Republikánské
strany Československa.
Nazývá-li tento parlament Štefánika
svým, tím spíše by se měl hlásit
k němu jako k osobnosti a k jeho dílu tvořícímu
Československou republiku. Jeho slova dnes by měla
promlouvat k národu, nebrat dnešní situaci
na lehkou váhu, jak nám ji předkládá
hrstka vyvolených, ve skutečnosti hrobařů
národa.
Štefánik říká: "Musíme
stáť na podstate absolútnej jednoty, aby západné
mocnosti videli v nás neoddeliteľnú národnú
jednotu. Nehľadajme nacionalistický sentiment, o nás
a za nás bude rozhodovať naša sila a osobnosť
pre budúce politické kombinácie."
Nikdo z těchto lidí, ať už je to pan Klaus
nebo pan Mečiar, nemá morální právo
na své počínání. Konzumní
společnost přetrvává. Dnešní
garnitura vládců ji ani nechce měnit. Chce
uvést v život stádnost, ve které bude
demoralizovaný člověk přijímat
jakoukoli diktaturu, tedy i tu dnešní, která
se rodí.
Kde jsi, Konráde Henleine, který jsi zvolil český
Liberec za hlavní město vybájené sudetské
župy? Zanechal jsi svoje soukmenovce, kteří
se dnes těší na brzký návrat,
až zde bude vládnout, v Čechách a na
Moravě, po rozpadu tohoto státu, Václav v
pořadí pátý. Ty jsi se odsoudil sám,
ti ostatní budou souzeni dějinnou spravedlností,
která se zvolna, ale jistě naplňuje.
Zakončil bych to slovy T. G. Masaryka: "Nedali jsme
se a nedáme se nikomu a nikdy." Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji vám, pane poslanče. Slovo
má poslanec Vondruška. Pan poslanec Faldýn
má technickou poznámku.
Poslanec SL M. Faldýn: Vážený pane předsedající,
vážené dámy, vážení
pánové. Chtěl bych se zeptat pana poslance
Lhotky, co měl na mysli, že vládní koalice
ovlivňuje sdělovací prostředky a jakým
způsobem se podílela na tom, že dnes se záznam
z tohoto jednání nepřenáší.
Zda by to mohl konkrétně objasnit.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji, pane poslanče. Technická,
poslanec Paulov.
Poslanec SN Š. Paulov: Len by som podotkol, že ten citát
Milana R. Štefánika bol klasickou ukážkou
samoúčelného eklekticizmu.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Slovo bude mít pan poslanec Vondruška.
Připraví se poslankyně Kristková.
V tuto chvíli zde mám ještě sedmnáct
písemných přihlášek do rozpravy.
Prosím, paní a pány poslance, aby to respektovali
při svých faktických poznámkách.
Prosím.
Poslanec SN J. Vondruška: Vážený pane
předsedo, vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění.
V tutéž dobu jako dnes se před padesáti
čtyřmi lety jednalo taktéž o zániku
československého státu. V paměti našich
národů ony dny utkvěly jako dny zrady. Forma
tohoto jednání byla vždy prezentována
jako "o nás bez nás".
Přes veškeré neblahé zkušenosti
z událostí následujících po
hanebné mnichovské smlouvě si nyní
někteří političtí reprezentanti
opět osobují, ba přímo uzurpují
právo, které nemůže nikdy uplatňovat
jakýkoli zástupce. Právo, které je
nejzákladnějším a nepřenosným
právem občana, právo rozhodnout sám
o svém budoucím osudu.
Nyní se obdobně zavrženíhodného
způsobu jednání "o nás bez nás"
mají v úmyslu dopustit političtí představitelé
vůči občanům tohoto státu.
Tím se sami zařazují na úroveň
těch v Mnichově v roce 1938. Zároveň
otevírají možnost dalšího dějství
Braniborů v Čechách.
Dovolím si osvojit názor jednoho politika, který
se vyjádřil ohledně referenda k zániku
ČSFR následovně: "Referendum je výrazem
úcty k demokracii a k právu občana rozhodnout
o svém osudu." Rozdělení ČSFR
referendem by nad jakoukoli pochybnost legitimizovalo toto rozhodnutí
v zahraničí.
Společnost je už tak polarizovaná, že
jedině tento demokratický institut může
nevítězům dát záruku, že
prohráli na základě demokratických
pravidel a ne díky politické manipulaci.
Vážení přítomní. Ve vestibulu
Federálního shromáždění
jsou busty dvou významných mužů našich
národů, kteří se zasloužili o
stát. Je možné jim postavit protějšky.
V případě, že bude návrh ústavního
zákona o způsobu zániku ČSFR schválen
v podobě, v jaké je předložen, tedy
bez upřednostnění referenda, t.j. všelidového
hlasování, předložím zřejmě
návrh na usnesení Federálního shromáždění
či s dalšími návrh zákona ve
znění:
"Článek 1. Václav Klaus se zasloužil
o zánik československého státu.
Článek 2. Vladimír Mečiar se zasloužil
o zánik československého státu.
Článek 3. Busty obou občanů budou
umístěny ve vestibulu Federálního
shromáždění ČSFR.
Článek 4. Jména poslanců Federálního
shromáždění, kteří hlasovali
pro schválení návrhu zákona o zániku
ČSFR, budou na věčnou paměť vytesány
ve vestibulu Národního divadla, pardon, Federálního
shromáždění ČSFR."
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu poslanci. Žádám
ho o písemné předložení jeho
návrhu. Hlásí se pan poslanec Štěpánek
s faktickou poznámkou.
Poslanec SN P. Štěpánek: Rád bych reagoval
na svého předřečníka, který
cudně připomněl pouze operu Bedřicha
Smetany a historickou skutečnost týkající
se Braniborů v Čechách, ovšem opomenul
mnohem početnější národnostní
skupinu, která tady byla před nedávnem.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji, teď se hlásil s technickou
poznámkou pan poslanec Smilka.
Poslanec SN J. Smilka: Nič viac, ako aby si tam pridal
"nefunkčnú federáciu". Že
tí poslanci, ktorí tu hlasovali o rozpade, o nefunkčnej
federácii.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji, pane poslanče. Prosím.
Poslanec SN J. Vondruška: Chtěl bych vás upozornit,
pane předsedající, že jsem se vyjádřil
v tom smyslu, že předložím zřejmě
návrh. Až dle výsledků.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: V pořádku, já jsem řekl,
abyste předložil po ukončení rozpravy
písemně tu část návrhů,
které by mělo Federální shromáždění
projednat. Ještě technická poznámka.
Kolega Bernášek.
Poslanec SN J. Bernášek: Zřejmě předložím
návrh, že komunisté se zasloužili o čtyřicetiletý
marasmus v tomto státě, a tím se přímo
zasloužili o zánik federace.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji za technickou poznámku. Ještě
technická poznámka, poslanec Krejsa.
Poslanec SN J. Krejsa: Já zřejmě předložím
návrh, že poslanci ODS to za dva roky všechno
dorazili. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Slovo bude mít paní poslankyně
Kristková. Připraví se poslanec Havlík.
Upozorňuji kolegu poslance Lhotku, že jsem od něho
obdržel další přihlášku do
rozpravy za paní Kristkovou. Nemohu strpět takovým
způsobem obcházení řečnické
lhůty. Samozřejmě máte právo
přihlásit se opakovaně, ale ne najednou.
To znamená v okamžiku, kdy jste zde promluvil, tak
jsem vaši přihlášku zařadil jako
poslední do rozpravy. Čili jste zařazen v
pořadí, ale až na posledním, teď
už předposledním místě.
Prosím paní poslankyni Kristkovou.
Poslankyně SN M. Kristková: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
vážené paní poslankyně, páni
poslanci, vážení hosté. Zánik
státu nelze považovat za běžnou politickou
záležitost. Pokud je realizován násilím,
jako například na Balkáně. Jde o občanskou
válku a ta je nežádoucí pro každou
občanskou společnost.
Má-li proces rozpadu státu legální
podobu, předpokládá existenci zákonů,
které tento proces činí legálním.
Jestliže při dělení státu se
dopouští politické reprezentace nelegálních
kroků, vždy hrozí nebezpečí,
že nedostatek legality promění politickou situaci
v konfliktní.
Ústavní zákon č. 143/1968 Sb. o československé
federaci ve znění zákonů jej doplňujících
poskytuje jedinou možnost zániku československé
federace.
Vystoupení z federativního svazku jedné z
republik. Zřejmě tato cesta není přijatelná
ani pro jednu z republik československé federace.
Vládní strany hledají cestu, která
by z nich sejmula ódium rozbíječů
státu. Mají velmi nesnadný úkol. Rozdělení
státu jak pro přítomnost, tak pro budoucnost
zůstane historickou skutečností spojenou
s plnou odpovědností za tento čin.
Vládní návrh ústavního zákona
o způsobu zániku ČSFR, parlamentní
tisk 72, předpokládá v § 1 čtyři
varianty zániku federace. Pokud vládní koalici
netíží zásada suverenity občanské
společnosti, ústavní princip, k němuž
se demokratické myšlení propracovalo již
v druhé polovině devatenáctého století,
může nabízet parlamentu nepochybně i
více než čtyři možnosti. Ale pokud
i v této zemi se občanská společnost
považuje za nositele suverenity, potud existuje pouze jediná
možnost legitimního rozdělení státu
- referendum jako vyjádření vůle občanské
společnosti, které náleží nezcizitelné,
nepromlčitelné a nezadatelné právo
rozhodovat o svém vlastním osudu. Tak se vás
ptám, paní poslankyně a páni poslanci.
Můžeme toto právo, jež je součástí
suverenity občanské společnosti a jenom jí
náleží, můžeme ho zcizit pro sebe
my, Federální shromáždění,
nebo Česká či Slovenská národní
rada? Absolutní monarchové si toto právo
přisvojovali. Považovali se za nositele suverenity.
Federální parlament však není absolutní
monarcha, nýbrž demokratická instituce a měl
by se proto chovat tak jako demokratická instituce.
Kladu proto otázku: Máme se vrátit opět
do vývojového stádia počátku
devatenáctého století? Za sebe a za klub
poslanců považuji takovýto návrat do
poměrů devatenáctého století
za nepřijatelný. Ti, co mají sklon k pragmatismu
opomíjejícímu legalitu, a to u profesionálních
politiků je velmi časté, prostě je
to nemoc, mi mohou říci, že to nemá
smysl. Že v situaci, kdy se federace očividně
rozpadá, usilovat o realizaci tohoto rozpadu cestou, která
respektuje způsob realizace politiky ve státě,
kde skutečným nositelem moci je občanská
společnost; může poslanec v roce 1992 akceptovat
účelový postup vlády, který
zcela opomíjí to, co je součástí
evropské demokracie? Může poslanec vzít
na sebe tuto odpovědnost v této věci za občanskou
společnost? Jsem toho názoru, že nikoliv.
Princip suverenity občanské společnosti lze
realizovat jen legální cestou. Bude-li realizován
v našich podmínkách faktickou cestou, může
tato cesta představovat nejrůznější
politické prostředky, včetně násilných
forem. Jsem proto, aby se zachovala legalita, a to znamená
přijmout zákon o referendu nebo zákon o zániku
federace nebo zákon o její transformaci v jinou
formu státoprávního uspořádání
Československa, pokud, a to zdůrazňuji, občanská
společnost se pro takovéto řešení
vysloví.
Východiskem by zde mohlo být několik už
přednesených návrhů zásad,
ať již přednesených klubem LSU, nebo zpracovaných
klubem Sociální demokracie, přednesených
poslancem Fišerou nebo konstruktivní návrh
Miloše Zemana a podobně.
Opustí-li vládnoucí strany ale cestu legality,
může se stát, na což už bylo v tomto
parlamentě několikrát upozorněno,
že skončí v rozporech, jejichž řešení
se neobejde bez stále opakujících se konfliktních
situací. Pro pragmatiky moci je legalita překážkou
v situaci, kdy jim jde o rychlé rozdělení
státu. Bude jim však chybět v situaci, kdy
ponesou důsledky za nelegální rozdělení
tohoto státu.
Za legální nelze považovat dohodu o zániku
federace uzavřenou mezi oběma vládnoucími
stranami. Mohou pouze iniciovat rozdělení státu
při respektování suverenity občanské
společnosti a také legality. Legitimita pro zánik
federace spočívá v tom, že tyto kroky
mohou realizovat jen kompetentní orgány federace.
Vládní strany nechtějí respektovat
ani principy suverenity občanské společnosti
ani legalitu ani legitimitu. Usilují o rozpad federace
na základě dohody mezi sebou, respektive mezi Českou
národní radou a Slovenskou národní
radou, to je orgány, které v současné
době mocensky ovládají.
V takové situaci má občanská společnost
právo, a odkazuji tu na Listinu základních
práv a svobod, být neposlušná této
moci, nerespektující základní ústavní
principy způsobu demokratického vládnutí.
Z hlediska, které tu akcentuji, podal již klub poslanců
LSU pozměňovací návrh.
Dovolte mi, abych vyjádřila naději, že
tento parlament, který je demokratickou institucí
založenou na všeobecném volebním právu,
si zachová svoji funkci a autoritu i v této kritické
situaci, že si ji zachová nedotčenou, nezmenšenou
a nepřesahující své postavení
v demokratickém systému. Parlament, který
se dostane do štíru s občanskou společností,
přestane být jejím reprezentantem. A to nechceme.
V situaci, kdy navrhujeme změnu vládního
návrhu, parlamentního tisku 72, činíme
tak s vírou alespoň v takový stupeň
kompromisu, který ještě může zabránit
tomu, aby společný život v této zemi
se nestal arénou konfliktů, rozporů mezi
dvěma republikami, ale také mezi občany a
jejich politickou reprezentací. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji paní poslankyni, slovo má
poslanec Havlík. Připraví se poslanec Krejsa.
Poslanec SN R. Havlík: Pane předsedající,
rád bych vás poprosil, jestli byste mohl zabimbat,
jestli byste mohl svolat poslance. Rád mluvím k
více zaplněnému davu, než je tady.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Myslím, že poslanci to vědí.
Já bych toto zařízení nerad zneužíval,
protože je určeno k tomu, aby se povolali poslanci
k hlasování. To znamená, když na přání
každého budu poslance svolávat a oni se potřetí
přesvědčí, že je to z jejich
hlediska zbytečné, tak .... Prostě oni vědí,
že tu probíhá rozprava a je jejich věcí,
jestli budou přítomni nebo nebudou.
Poslanec SN R. Havlík: Dobře, proto bych vás
prosil, kdybyste teprve teď začal počítat
můj čas.
Vážený pane předsedající,
vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci. Jsem velice smutný z toho, že
jsme se dnes zde sešli, abychom de facto jednali o bytí
či nebytí společného státu
Čechů a Slováků. Osobně se
domnívám, že tato situace, která nastala,
je důsledkem vzniku absurdního "havlo-klausistánu"
po 17. listopadu 1989, jehož vznikem jsme propásli
jedinečnou šanci začlenění naší
společné státnosti do spolku vyspělých
států světa.
Tím, že se k moci v naší zemi dostal absurdní
dramatik, který své absurdní divadlo rozehrál
na jevišti zvaném Česká a Slovenská
Federativní Republika, a tím že si zvolil za
hlavního představitele svého představení
arogantního experimentátora v oblasti ekonomické,
nás však zbavilo jakékoli šance a zařadilo
naši republiku na chvost zemí třetího
světa. To, jaká absurdní hra se s občany
ČSFR již více než dva roky hraje, pochopili
v české části republiky nejdříve
členové politické strany Sdružení
pro republiku - Republikánské strany Československa
a ve slovenské části republiky členové
Hnutí za demokratické Slovensko. Tito lidé
pak v konečném důsledku odmítli hrát
kompars v této absurdní frašce a vyslovili
se zcela jasně, že odmítají nadiktovanou
roli určenou jim velkým dramatikem. Na scénu
se však opět dostavil arogantní experimentátor
se svým štábem přisluhovačů
a nohsledů a řekl: "Buď budete hrát
svou určenou roli a vyslovíte tak svou bezmeznou
oddanost velkému dramatikovi, nebo jděte a více
se již nevracejte." Po tomto svém činu
pan arogantní experimentátor se svým štábem
rozehrál dosud svou největší partii.
Se sadistickým arogantním úsměvem
začal ...
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Pane kolego, musím vás upozornit, že
se odchylujete od tématu.
Poslanec SN R. Havlík: Já se vrátím
k tématu, prosím, abyste mě nepřerušoval.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Já mám povinnost vás přerušit
a upozornit vás, že se odchylujete od tématu,
protože bych vám musel odejmout slovo.
Poslanec SN R. Havlík: Za chvíli se vrátím
k tématu, myslím, že to není zcela od
tématu, zřejmě se mýlíte.
... začal trhat jednu půlku těla od druhé
a vykřikovat, že je chirurg, kterému jde o
zachování života první půlky
tohoto roztrženého těla. Zapomněl však,
že před každou operací, a tím více
pak před operací, která ve svém výsledku
znamená totální ochrnutí rovnající
se smrti, je třeba souhlasu pacienta. Toto pravidlo arogantní
experimentátor zcela ignoruje a řeže pacienta,
aniž k tomu dal pacient svůj souhlas. Obviňuji
proto arogantního experimentátora pana Václava
Klause z rozbíjení společného státu
Čechů a Slováků, a to bez souhlasu
českého a slovenského národa. Obviňuji
velkého absurdního dramatika pana exprezidenta Václava
Havla, že zrežíroval a i nadále řídí
toto absurdní drama, které vyúsťuje
v současnou státoprávní krizi našich
dvou hlavních národů a nezabraňuje
tak páchání trestného činu
vlastizrady pana Václava Klause a jeho přisluhovačů,
což je vzhledem k jeho značnému vlivu jeho
povinností.
Co se týče vlastního návrhu ústavního
zákona o způsobu zániku České
a Slovenské Federativní Republiky, tak tento návrh
považuji za paskvil, který je v rozporu se současným
ústavním zákonem č. 327/1991 Sb. o
referendu, a neobstojí zde ani použití pravidla,
že pozdější právní norma
nahrazuje právní normu dřívější,
a to především z důvodu, že se
jedná o ústavní zákon.
Dále pak tento návrh ústavního zákona
zcela vynechává z rozhodování v této
tak závažné věci občana, neboť
ani odstavec c) § 1 tohoto návrhu ústavního
zákona tento problém neřeší.
Neboť z důvodů absence novely zákona
č. 327/1991 Sb. se stává tento odstavec takzvanou
mrtvou normou. Abych zde však pouze nekritizoval a ukázal
i svou dobrou vůli ke konstruktivnímu dialogu, navrhuji,
aby byl zrušen celý § 1 tohoto vládního
návrhu ústavního zákona a byl nahrazen
tímto novým textem. § 1 by zněl: "Česká
a Slovenská Federativní Republika zaniká:
a) 1 rok po vyhlášení kladného výsledku
referenda vyhlášeného na základě
ústavního zákona FS nebo ústavního
zákona České národní rady nebo
ústavního zákona Slovenské národní
rady. b) 1 rok po vyhlášení výsledků
ratifikačního referenda ústavního
zákona Federálního shromáždění
nebo ústavního zákona České
národní rady, nebo ústavního zákona
Slovenské národní rady o zániku České
a Slovenské Federativní Republiky nebo o vystoupení
jedné republiky ze stávajícího svazku."
V § 2 odst. 2 se vypouštějí slova "dohoda
České republiky a Slovenské republiky"
v případech uvedených v § 1 písm.
b), c), d), současně za slova § 1 se vkládají
písmena a), b). Zbývající text §
2 odst. 2 zůstává v plném znění.
§ 4 by zněl: "Tento ústavní zákon
nabývá účinnosti dnem stanovení
účinnosti novely zákona č. 327/1991
Sb. o referendu." Děkuji vám za vaši pozornost.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Slovo má pan poslanec Krejsa, připraví
se pan poslanec Jedinák.
Poslanec SN J. Krejsa: Krejsa - Sdružení pro republiku
- Republikánská strana Československa. Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
kolegyně a kolegové, vážení hosté.
Hned na začátku zcela jednoznačně
prohlašuji, že budu hlasovat proti zákonu, o
němž vedeme rozpravu. A nejen za sebe. Včera
jsem se vrátil z Rumunska, kde jsem jako mezinárodní
pozorovatel a člen oficiální delegace Federálního
shromáždění měl při volbách
možnost hovořit s našimi krajany. Můj
hlas proti je i hlasem Čechů a Slováků,
kteří jsou i tam hrdi na svoji původní
společnou vlast. Je hlasem jednolitým, podpořeným
i pracovníky naší ambasády. Bojujte
za nás páni poslanci. Nedopusťte rozbití
Československa. Stejný hlas uslyšíte,
když vyjdete na chvíli ven na Václavské
náměstí, kde probíhá manifestace
za společný stát a prosperující
Československo.
Nechci a nebudu nikoho z vás ani přesvědčovat,
ani unavovat čísly, na kolik miliard korun přijde
případné rozdělení ČSFR.
Lhal bych, kdybych předstíral, že je mi líto
daňových poplatníků, neboť oni
to budou, kdo to všechno zaplatí. Dobře jim
tak, když si ve volbách neviděli na špičku
nosu a naletěli vlastizrádcům z vítězných
politických stran a nepřímo také muži,
který se k potápějící lodi
jménem federace, jak už tu výstižně
zaznělo, nezachoval jako kapitán, ale jako obyčejná
lidská krysa.
Půjdeme-li však k jádru věci, ne Klaus,
ne Mečiar, ne Havel, ale těch 30 % voličů
v obou republikách, kteří jmenovaným
dali svůj hlas, ti jsou pravými viníky situace,
ve které se nacházíme. To oni nechť
jsou prokleti za negaci ideálů zakladatelů
Československé republiky T. G. Masaryka a M. R.
Štefánika. To oni jsou vinni za nové Lidice
naší společné sedmdesátičtyřleté
cesty. Na jejich hlavy padne, dřív než si myslí,
opovržení jejich dětí a vnoučat,
ale to už je jejich problém, jak se vypořádají
s vlastním svědomím. Jejich jména
se do historie psát nebudou. Budou tam jednou provždy,
jako výstražné memento budoucím generacím
zanesena jména každého z nás, vážené
kolegyně, vážení kolegové, těch,
co nedopustí, aby zde byla hanobena památka všech,
kteří za společný stát položili
to nejcennější, své životy. Ale
budou tu navždy i jména poslanců, co zvednutím
ruky pro se postaví do jedné řady s Kainem,
Jidášem, Brutem, farářem Čurdou
či bývalými republikány Mráčkem,
Konopáčem, Houfem a Martínkovou. Většinu
z vás, co si zvolíte tyto vzory, je zbytečné
oslovovat.