Národohospodársky a rozpočtový výbor,
vtedy ešte Slovenskej národnej rady, vyjadril súhlas
a odporúča tento návrh prijať. Podobne
výbor pre poľnohospodárstvo, lesné a
vodné hospodárstvo Slovenskej národnej rady
odporúča prijať.
Česká národná rada prostredníctvom
ústavno-právnych výborov tiež súhlasí
s jeho prijatím, podobne výbory hospodárske
a výbory finančné.
Pokiaľ ide o výbory Federálneho zhromaždenia,
hospodárske výbory sa problematikou zaoberali jednak
v súvislosti so svojím iniciatívnym návrhom,
jednak v rámci prerokovávania návrhu, ktorý
im bol prikázaný snemovňou. Ďalej sa
osnovou zákona zaoberali výbory finančné
a rozpočtové. V obidvoch prípadoch sa výbory
vyjadrili kladne, to znamená, súhlasia s navrhovanou
právnou úpravou. Avšak ich uznesenia obsahujú
ďalšie požiadavky, ktoré ústavno-právne
výbory vzali na vedomie.
Pretože ide o problematiku týkajúcu sa ekonomickej
oblasti, a nebola navrhnutá žiadna právna úprava,
výbory ústavno-právne sa nemohli týmito
odporúčaniami zaoberať a je vecou uvedených
výborov, ako budú ďalej postupovať.
Za ústavno-právny výbor Snemovne ľudu
tento návrh zákona o dočasnom obmedzení
postupu podľa zákona o konkurze a vyrovnaní
č. 327/1991 Zb., tlač 101 a 113, odporúčam
prijať.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Porubskému.
Slovo má poslankyně Šablicová, zpravodajka
výborů Sněmovny národů.
Společná zpravodajka výborů SN O.
Šablicová: Dovoľte mi nadviazať na slová
navrhovateľa i pána kolegu Porubského s tým,
že v podstate aj ústavno-právny výbor
Snemovne národov odporúča tento návrh
prijať s týmito dvoma legislatívno-technickými
upresneniami. Ústavno-právne výbory navrhujú,
aby deň nadobudnutia účinnosti zákona
bol stanovený konkrétnym dátumom medzi obdobím,
kedy zákon je vyhlásený v Zbierke zákonov
a dobou nadobudnutia účinnosti, ktorá sa
uvádza v zákone. Zákon je vyhlásený
okamžikom rozoslania príslušnej čiastky,
pričom dátum odoslania je uvedený na prvej
strane príslušnej čiastky Zbierky zákonov.
Dokiaľ príslušná čiastka nie je
k dispozícii, je dátum nadobudnutia účinnosti
v prípade, že sa tak stane vyhlásením,
poznáme len redakciu Zbierky zákonov.
Po prerokovaní voľného termínu, ktorý
by ste mohli, ak si tento názor osvojíte, navrhnúť,
by mohlo ísť o deň 22. 10., kedy vyjde najbližšia
Zbierka zákonov. V tom prípade by sa tlač
113 menila § 2 tak, že tento zákon nadobúda
účinnosť 22. 10. 1992. Upozorňujem,
že je to konzultované, takže je to reálne.
Ďalšia legislatívno-technická poznámka
bola navrhovaná ústavno-právnymi výbormi
v § 1, kde by za slovo "konkurz" (čiže
odo dňa účinnosti tohto zákona do
šiestich mesiacov môže súd vyhlásiť
konkurz), to by bola jednička s tým, že by
sa poukazovalo, že ide o zákon č. 328/1991
Zb., o konkurze a vyrovnaní, pretože celý návrh
zákona tento údaj neobsahuje, a nie je každý
právnik alebo poľnohospodár, aby mu bolo hneď
jasné, že ide o doplnenie tohto zákona. (Doslovný
zápis.)
Toto sú dve legislatívno-technické upresnenia.
V prípade, že by sme rozhodli doplniť znenie
tlače 113, tak vám môžem prečítať
návrh ústavno-právnych výborov na
uznesenie k návrhu zákona o dočasnom obmedzení
postupu podľa zákona o konkurze a vyrovnaní.
Výbory ústavno-právne
Snemovne ľudu a Snemovne národov, v zmysle §
39 ods. 4 zákona č. 56/1991 Zb., o Rokovacom poriadku
Federálneho zhromaždenia, po prerokovaní uvedeného
návrhu zákona na svojej spoločnej schôdzi,
konanej 30. 9. 1992, na ktorej boli zhrnuté výsledky
prerokovávania výborov finančných,
rozpočtových, hospodárskych Snemovne ľudu
a Snemovne národov a výborov Slovenskej národnej
rady, navrhujú
Snemovni ľudu a Snemovni národov, aby predložený
návrh schválili v tomto znení.
Zákon o dočasnom obmedzení postupu podľa
zákona o konkurze a vyrovnaní:
Federálne zhromaždenie Českej a Slovenskej
Federatívnej Republiky sa uznieslo na tomto zákone:
Odo dňa účinnosti tohto zákona do
šiestich mesiacov môže súd vyhlásiť
konkurz len pre predlženie dlžníka.
Tento zákon nadobúda účinnosť
22. 10. 1992".
Poznámka: bod 1, teda konkurz, upresňujeme o ktorý
zákon ide, teda o zákon č. 328/1991 Zb.,
o konkurze a vyrovnaní.
V Prahe 2. 10. 1992
Opakujem: odporúčanie obidvoch výborov ústavno-právnych
je kladné.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji. Zahajuji rozpravu k této
věci. Jako první se již včera časně
odpoledne přihlásil pan poslanec Zeman. Dalším
přihlášeným je poslanec Pavel Novák,
dále poslanci Jan Veselka, poslanec Buzalka, poslanec Jedinák,
poslanec Valenčík a poslanec Ransdorf. Nyní
prosím pana kolegu poslance Zemana, aby se ujal slova.
Poslanec SL M. Zeman: Jsem rád, že si pan předsedající
tentokrát nespletl moje jméno. Děkuji vám
za to, pane předsedající.
Vážené Federální shromáždění,
jsem v tomto ctihodném sboru od ledna 1990, ale bohužel
nebo bohudík, ještě nikdy jsem se nesetkal
s tak kafkovsky absurdním zákonem, jako je nám
předkládán nyní. Proč? K odpovědi
na tuto otázku se stačí podívat na
kalendář. Je 9. října.
Tento zákon má zamezit bankrotům, které
měly podle předchozího zákona o bankrotu
a vyrovnání začít 1. října.
Protože dosud platí zákon o sbírce zákonů,
podle něhož zákon nabývá účinnosti
až dnem publikace v této sbírce plus termín
na rozeslání, existuje reálná naděje,
že faktická účinnost tohoto zákona
bude někdy v listopadu. Vytvořil se zde legislativní
hiát. Proč?
Nechci naprosto kritizovat iniciativu poslanců hospodářských
výborů, kteří, byť opožděně,
tento návrh zákona předložili. Chci
kritizovat federální vládu, jejíž
politika je v této oblasti naprosto kompatibilní
s politikou vlády minulé, která rok věděla
o této situaci a rok nebyla schopna podniknout naprosto
nic k tomu, aby nám tento zákon předložila.
Vláda uvádí některé zajímavé
důvody pro odložení účinnosti
bankrotů. Mezi nimi je na prvním místě
skutečnost, že díky pomalému postupu
kupónové privatizace hrozí určité
argumentované nebezpečí. Tato námitka
je jistě správná, ale zalétněme
na okamžik myšlenkami do období před dvěma
lety, kdy nám právě kupónová
privatizace byla doporučována jako nejrychlejší
privatizační metoda. Toto byl hlavní a v
podstatě jediný argument, proč byla ve Federálním
shromáždění prosazována.
Chtěl bych konstatovat, že touto metodou dosud, bohužel,
nebyl privatizován ani jediný státní
podnik, jestliže si uvědomíme, že akcionáři
dosud nevstoupili do svých práv, a to už zcela
pomíjím situaci, kdy zejména rozptýlení
nemotivovaní vlastníci se budou moci zcela svobodně
rozhodnout, zda chtějí být akcionáři
podniků bankrotujících nebo pro změnu
podniků, které dlouhodobě nevyplácejí
žádné dividendy.
S jistou lítostí zde připomínám,
že když jsem navrhoval známou kryptokomunistickou
metodu privatizace zvanou "Esop", která by v
naší zemi vytvořila tisíce malých
socialismů, jak se namítalo, a která dostala
svůj legislativní základ za vlády
známého amerického ultralevičáka
Ronalda Reagana v roce 1984, že by tato metoda podle všech
zahraničních zkušeností přivedla
již dnes většinu bývalých státních
podniků do privatizovaných rukou motivovaných
vlastníků, tedy zaměstnanců. A problém,
před kterým stojíme, by zde prostě
nebyl. To je tedy první argument.
Druhý argument vyplývá z celkové filozofie
vlády, která se řídí zásadou,
že musíme ponechat maximální prostor
svobodným, tržním mechanismům a vláda
má do situace podniků včetně jejich
platební neschopnosti co nejméně intervenovat.
Je to postoj poměrně pohodlný, připomínající
postoj člověka, který se dívá
na požár a říká, že to díky
působení přírodních sil stejně
jenom vyhasne. Ano, vyhasne, ale ráno se probudíme
na spáleništi.
Domnívám se, že vláda měla, a
to jí také bylo navrhováno, aplikovat další
kryptokomunistické postupy typu strategického plánování,
které se úspěšně po více
než čtyřicet let aplikují v Japonsku,
aby odstranila rakovinu, která prožírá
naši ekonomiku a jmenuje se platební neschopnost.
Vzpomínám si, jak se zde veselil federální
ministr hospodářství v minulém funkčním
období československého parlamentu, když
se podařilo dočasně hodnotu této insolvence
zastavit na úrovni šedesáti miliard korun.
Dnes, vážení kolegové, je tato hodnota
více než třikrát vyšší,
aniž by se nad tím kdokoliv vzrušoval a obával
se dominového efektu.
To, co doposud bylo provedeno, byly skutečně kosmetické,
nikoliv radikální a chirurgické úpravy.
Vzájemné započtení pohledávek
nevyvolalo prakticky žádný efekt. Ke skutečnému
efektu nevedlo ani převedení úvěrů
na trvale se obracející zásoby na Konsolidační
banku.
Pokud jde o oddlužení podniků, které
bylo financováno celkovou částkou padesát
miliard korun z fondu národního jmění,
z nich však asi dvanáct miliard šlo na rekapitalizaci
bank, pak toto oddlužení bylo prováděno
podle čistě administrativních, nikoliv tržních
kritérií, v podstatě podle toho, kde kdo
měl jaké známosti. Skutečně
dokonalý postup směrem k tržní ekonomice.
Těm kolegům, kteří nemají pocit,
že identifikace perspektivních podniků, které
stojí za to sanovat, a kterým má stát
nebo vláda poskytovat pomoc, je pouze záležitostí
minulosti, ale že to je záležitostí moderní
industriální a strukturální politiky,
bych chtěl doporučit článek levicového
plátku The Economist, jako tzv. "cover paper",
to znamená článek, jehož titul se uveřejňuje
na první stránce a který zní: Příležitost
pro strategické plánování. Zejména
kolegové, kteří jsou mocni jazyka anglického,
by se s tímto textem měli seznámit, aby zjistili,
jak jed komunismu hluboko pronikl i do nejprestižnějšího
ekonomického žurnálu světa.
Tím se dostávám závěrem k oné
centrální otázce.
Kdo nám zaručuje, že vláda nebude pokračovat
během následujícího půl roku
ve svém ekonomickém nicnedělání.
Kdo nám zaručuje, že se nesoustředí
pouze na své sebevražedné pokusy, které
nám demonstruje každým svým krokem.
Kdo nám zaručuje, že během tohoto půl
roku platební neschopnost dále nevzroste. Co nám
vlastně dává důvod pro odklad.
Nemůžeme snad očekávat, že splní-li
se záměry některých politických
sil, dojde za onoho půl roku k rozpadu federace. A pak
se bude lacině a demagogicky tvrdit, že je to právě
tento rozpad, který způsobil nekontrolovatelnou
řetězovou reakci bankrotů.
Nemyslím si, vážení kolegové,
že bychom měli vládě vystavovat bianko
směnku. A protože se domnívám, že
každá kritika má být doprovázena
pozitivním návrhem, chtěl bych vám
závěrem předložit ten návrh,
na němž se shodly výbory finanční
a rozpočtové. Mimochodem bez rozdílu politické
příslušnosti, protože toto je věc
výsostně ekonomická. Guvernér Tošovský
byl například v našem výboru proti odložení
bankrotů, ministr financí Klak byl naopak pro odložení
bankrotů. Diskutujme o tom věcně a neoblékejme
si při každé příležitosti
svá stranická trička. Co tedy navrhuji.
V souladu s usnesením našich výborů,
které se bohužel neobjevilo ve zpravodajské
zprávě, navrhuji, aby vláda konečně
začala pracovat. Dovolte mi tedy, abych v poslední
minutě, kterou mám, vám přečetl
návrh tohoto usnesení:
"1. Federální shromáždění
žádá vládu ČSFR, aby do 30. 11.
1992 předložila Federálnímu shromáždění
konkrétní program řešení platební
neschopnosti velkých podniků.
2. Federální shromáždění
žádá vládu ČSFR, aby prostřednictvím
federálního ministerstva kontroly zajistila kontrolu
účinnosti dosavadních opatření
na snížení platební neschopnosti státních
podniků (vzájemné započtení
pohledávek, převod úvěrů na
TOS do konsolidační banky a oddlužení)
a podala FS zprávu o výsledcích této
kontroly do 30. 11. 1992."
Poslední věta, kterou bych vám chtěl,
vážení kolegové, říci,
zní takto. My zde explicitně diskutujeme o riziku
bankrotu československých podniků. Uvědomte
si, prosím, fakt, nikoli na základě emocí,
že náš implicitní problém je problém
bankrotu oficiálních vládních ekonomů.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Zemanovi. Dalším
přihlášeným do rozpravy je poslanec
Pavel Novák. Než se ujme slova, je tady prosím
jedno oznámení, velmi závažné,
ztratil se dnes ve Federálním shromáždění
elektronický diář Casio. Kdo by měl
o něm nějakou povědomost, ať jej odevzdá
mně sem, abych ho mohl předat tomu člověku,
kterému se ztratil.
Faktickou poznámku, poslanec Rajčan.
Poslanec SN M. Rajčan: Prosil by som spravodajcov, aby
v texte, v slovenskom znení, opravili "predlženie",
česky předlužení za "nadmerné
zadlženie". Tým sa myslí zadlženie
väčšie, než je hodnota majetku.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Samozřejmě, to jsou technické
věci, které budou patřičně
zapracovány do textu. Prosím, nyní pan poslanec
Novák.
Poslanec SN P. Novák: Vážené Federální
shromáždění, vážení
hosté, veškeré argumenty uvedené v důvodové
zprávě pro odložení platnosti zákona
č. 328/1991 Sb. považuji za relevantní. Kumulace
dopadů z rozbití ČSFR s nebezpečím
řetězových bankrotů by měly
neblahé následky v sociální oblasti,
růstu nezaměstnanosti i v dalším poklesu
kupní síly se všemi dopady do státního
rozpočtu i do ekonomiky.
Jsou možné negativní dopady na bankovní
sféru, jisté na drobný soukromý sektor.
Stav soudnictví a ekonomické legislativy je špatný.
Riziko spekulací je posilováno možnostmi korupce
ve státní správě, chybějící
etikou některých státních úředníků,
a to i vysoce postavených, ovlivňované absencí
zákona o konfliktu zájmů. Tento proces může
vážně narušit sociální smír,
který je jedním z důležitých
záměrů ČSSD. V neposlední řadě
by mohlo skutečně dojít k narušování
privatizace a ohrožení transformačního
procesu ekonomiky.
Kupónová privatizace, která byla volební
demagogií deklarována jako rychlá metoda,
se vůbec jako rychlá neukazuje. Naopak. Tam, kde
bylo užito standardních metod, již k privatizaci
došlo. Jen valná většina podniků
privatizovaných touto rychlou metodou na své rozptýlené
vlastníky teprve čeká. Nevíme ani,
kdy nám skončí teprve první vlna této
rychlé metody.
Protože odklad působnosti tohoto zákona, který
se navrhuje, povede mimo jiné k tomu, že dopady bankrotů
budou přesměrovány od státu na kupónové
akcionáře, a protože ČSSD ve svém
volebním programu přes vyjádřené
výhrady proti této metodě přislíbila
hájit zájmy těchto vlastníků,
těchto akcionářů, jsem při
rozhodování, jak hlasovat, nucen volit mezi dvěma
zly. Že dopady na akcionáře budou, že
se skutečně budou privatizovat bankroty a dojde
k následnému zklamání těchto
vlastníků a oslabí se podpora transformace,
nepřispěje k sociální ani politické
stabilitě této země. To je zřejmé.
Negativní aspekty odkladem působnosti tohoto zákona
ovšem řešeny nebudou. Jen odloženy. O jak
nesystémové řešení v rámci
vládní koncepce transformace ekonomiky jde, to by
nám měli sdělit poslanci této strany,
která reformu "á la ODS" realizuje. Anebo,
že by se i oni zalekli mariánského příkopu,
jeho pověstného dna, ke kterému se naše
ekonomika dnes blíží?
Nejsem vůbec přesvědčen, že navrhovaná
opatření mohou zmírnit dopady z hrozících
bankrotů v budoucnosti za oněch šest měsíců,
a proto podporuji návrh usnesení Miloše Zemana,
který alespoň zčásti naději
na zmírnění těchto dopadů může
urychlit.
Proti přijetí tohoto zákona svědčí
i postoj guvernéra SBČS pana inženýra
Tošovského.
A v Lidových novinách 7. 10. byl publikován
názor pana viceguvernéra ústředí
SBČS pro Českou republiku pana M. Kerouše.
Předpokládám, že většina
z poslanců, kteří budou dnes rozhodovat o
zákoně, o odložení tohoto zákona,
tento článek četli. Je velice fundovaný.
Tyto názory tedy svědčí proti a zpochybňují
argumentaci předkladatelů tohoto návrhu a
tudíž i těch, kteří si tento
stav objednali, totiž našich vládních
politekonomů. Pokud si naši vládní odpůrci
zásahu státu do ekonomiky začínají
uvědomovat důsledky svých dogmatických
omylů, jisté zrnko naděje na zmírnění
nebo alespoň zpomalení procesu rozpadu ekonomiky,
zapojení fondu národního majetku, respektive
jiných prostředků například
zahraničních půjček, jisté
zrnko naděje potom zbývá.
Proto přijetí tohoto návrhu, s vědomím
značné rozpornosti působení odkladu,
podpořím. Děkuji vám za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji. To byl pan poslanec Pavel
Novák. Další je přihlášen
poslanec Veselka. Poté vystoupí poslanec Buzalka.
Nyní má slovo poslanec Veselka.
Poslanec SN J. Veselka: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte, abych vám
předložil stanovisko k projednávanému
návrhu zákona o dočasném omezení
postupu podle zákona o konkursu a vyrovnání.
Není tomu tak dlouho, kdy představitelé české
vlády, představitelé státní
banky a celá řada politických a hospodářských
představitelů vydávala prohlášení
o tom, že se těší na první bankroty
podniků v naší republice. Nyní přicházejí
s návrhem na odložení platnosti zákona
o konkursu a vyrovnání s obavou, že tento zákon
není koncipován na naše nestandardní
podmínky. Rozumím-li tomu dobře, pak za šest
měsíců bude naše ekonomika srovnatelná
s vyspělými zeměmi? Tomu nemůže
věřit ani největší optimista.
Jako dlouholetý ekonom výrobního podniku
se vnitřně bráním zásahům
do objektivního působení ekonomických
zákonů. Na druhé straně však
uznávám řadu argumentů, které
podporují nutnost odložení působnosti
tohoto zákona po dobu minimálně šesti
měsíců, zejména z důvodů
dopadů do sociální sféry.
Aby však oddálení působnosti zákona
o konkursu a vyrovnání mělo smysl, je nutno
současně provádět zásadní
opatření, která nejen oddálí
účinnost zákona, ale najdou cesty ze složité
ekonomické situace.
Jako zemědělský ekonom se chci zabývat
výhradně složitostí zemědělské
prvovýroby. Monopol odběratelů a v letošním
roce i nepříznivé klimatické podmínky
ukázaly, že zemědělské podniky
opět budou hospodařit z podstaty na úkor
jmění podniku, a to i přes výrazné
snížení nákladů na výrobu.
Nedostatek finančních prostředků způsobil
neúnosný pokles hmotných vkladů do
výroby, dochází ke snížení
potřebných vstupů, snižuje se úrodnost
půdy. Důsledek je jasný. Většina
zemědělských podniků se dostala do
platební neschopnosti. Podle zákona o konkursu a
vyrovnání naplňuje obsah § 1, cituji:
"Dlužník je v úpadku, jestliže má
více věřitelů a není schopen
po delší dobu plnit své závazky."
Obsah tohoto paragrafu naplňuje podle mého odhadu
osmdesát až devadesát procent všech zemědělských
podniků.
Navrhovaný odklad účinnosti zákona
o konkursu a vyrovnání odloží samozřejmě
vyhlášení úpadku, ale nebude řešena
podstata problému. Pro řešení problémů
v zemědělství je nutné, aby federální
vláda zajistila realizaci následujících
opatření:
a) odložení splátek daně z objemu mezd
a odměn ve výši jedné poloviny ročního
odvodu v zemědělských podnicích,
b) řešit odložení splátek úvěrů
v zemědělství, a to nejmémě
o jeden rok,
c) řešit oddlužení zemědělských
podniků ze zdrojů Fondu národního
majetku a Českého pozemkového fondu,
d) vypracovat nová pravidla úvěrování
biologických zásob a snížit úrokovou
sazbu z těchto úvěrů s maximální
sazbou 6 %,
e) projednat s peněžními ústavy možnost
financování spoluúčasti na řešení
problémů v zemědělství, zejména
poskytnutí úvěrů ke krytí pohledávek
po lhůtě splatnosti.
Uvedená opatření podle mého názoru
zajistí, aby zemědělství mohlo i nadále
efektivně vyrábět, aby byla zajištěna
minimální rentabilita, která i pro nově
vznikající podnikatelské subjekty, t.j. soukromé
firmy, akciové společnosti, družstva vlastníků,
bude velmi důležitá.
Jsem plně přesvědčen, že navrhovaná
opatření mohou zcela plně řešit
problematiku zemědělství, které, ať
chceme či nechceme, pracuje v podmínkách
biologického procesu, který naštěstí
nemůžeme ovlivnit či změnit. I přes
výhrady, které k přijetí zákona
mám, bude většina poslanců LSU podporovat
přijetí zákona o odkladu účinnosti
zákona o konkursu a vyrovnání, protože
v probíhající transformaci zemědělských
družstev je uplatnění konkursu nemyslitelné.
Dále jsem pevně přesvědčen,
že navrhovaná opatření, pokud budou
realizována, vytvoří podmínky pro
to, aby v krátké době mohly zdravé
podniky fungovat i v budoucnu. Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: To byl poslanec Veselka. Nyní
prosím poslance Buzalku a připraví se poslanec
Jedinák.
Poslanec SL V. Buzalka: Vážený pán predsedajúci,
vážené Federálne zhromaždenie!
Zákon č. 328/1991 Zb., o konkurze a vyrovnaní
mal byť jedným z najvýznamnejších
ekonomických zákonov, ktorý mal do ekonomického
procesu zaviesť významný makroekonomický
nástroj, umožňujúci trvalý proces
ozdravovania ekonomiky, selekciu neschopných a nie reorganizovateľných
subjektov a ukončenie niektorých nereálnych
podnikateľských snov.
V zdravej ekonomike sa proces bankrotu uskutočňuje
ako organická súčasť hospodárskeho
života a je vyvažovaný zakladateľskými
aktivitami. Podľa dynamických charakteristík
a trendov, zahrňujúcich oba tieto javy, sa usudzuje
na momentálny stav ekonomiky, či na pozitívny
alebo negatívny dopad niektorých globálnych
politických a makroekonomických vplyvov alebo opatrení
v ekonomike. V našich podmienkach je však problém
neporovnateľne zložitejší. Hospodárska
situácia je dobre známa, nebudem unavovať opakovaním
najnovších čísel. Pre mňa je
najzávažnejšie, že sa stále prehlbuje
kríza rozhodujúcich podnikov, ich platobná
neschopnosť rastie do astronomických čísel
a nevidíme zatiaľ ani náznak pozitívneho
riešenia. Sám pán Klaus označil tento
problém z teoretického hľadiska za taký
náročný, že jeho riešiteľ
by si zaslúžil Nobelovu cenu a pokiaľ viem, tak
vo Švédskej akadémii sa doteraz nechystajú
túto cenu udeliť nám.
Z tohto hľadiska zaznieva z úst našich odborníkov
názor, že návrh na dočasné obmedzenie
postupu podľa zákona o konkurze je len pokusom zodpovedných
odvaliť balík problémov do budúcnosti
a vyhnúť sa momentálnej zodpovednosti za neúspech
procesov ekonomickej reformy aj za cenu, že ide o zjavný
protiklad s inde proklamovanou nutnosťou rýchleho
postupu reformy.
Pokiaľ by dočasné obmedzenie postupu sa prijalo
bez ďalších aktívnych opatrení
a účinnej systémovej prípravy ekonomického
prostredia na účinnosť zákona, bolo
by celé odloženie skutočne len únikovým
politickým manévrom a pomohlo by predĺžiť
agóniu podnikov, konzervovať bezvýchodiskový
stav a nechať pokračovať rozklad podnikových
managementov.
V tomto zmysle sme v klube poslancov SDĽ pripravení
podporiť návrhy aktívnych opatrení výborov
hospodárskych a výborov finančných
a rozpočtových a prípadne ich iniciovať
aj do slovenského prostredia.