Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Sněmovna lidu

Nepřítomní poslanci Sněmovny národů zvolení v České republice:

K. Dyba, P. Gandalovič, R. Havlík, O. Kádner, I. Kočárník, J. Krejsa, M. Kristková, J. Lux, M. Macek, D. Malíř, P. Mozga, M. Ransdorf, J. Schneider, M. Tošovský, P. Válka, J. Vodehnal

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:

L'. Dolgoš, M. Duray, L. Gajdošíková, K. Haťapka, J. Hlavatá, L'. Javorský, R. Kováč, Á. Král, I. Lenský, Š. Nižňanský, J. Olej, J. Smolec, J. Vrábel

Poznámka redakce: Účast poslanců Sněmovny národů byla ve zprávě zpracována podle záznamů o hlasování, jelikož originál prezenčních listin nebyl v době zpracování zpráv k dispozici. Jako nepřítomní poslanci jsou uvedeni ti, kteří se tento den nezúčastnili žádného hlasování a které počítač takto evidoval ve všech záznamech.

Schůze zahájena: 8.51 hodin.

Předseda SN R. Zelenay: Kolegyne a kolegovia! Dovoľte mi, aby som vás privítal na poslednej schôdzi Federálneho zhromaždenia. Program je veľmi jednoduchý. Mali by sme sa vzájomne rozlúčiť. Nechcem z toho, pochopiteľne, robiť kar, takže urobíme posledné dve hlasovania. Prvé hlasovanie, v ktorom si schválime program, a na konci budeme hlasovať o ukončení poslednej schôdze.

Sme uznášaniaschopní v oboch častiach Snemovne národov.

Kolegyne a kolegovia! Kto je za program, v ktorom, pokiaľ budú, by mali byť vystúpenia predstaviteľov jednotlivých klubov, ktorí sa prihlásia, a predsedu Snemovne národov.

Pýtam sa, či sú k tomuto programu nejaké doplnky alebo iné návrhy. Nevidím. Budeme preto o tomto programe hlasovať.

Kto je za tento program, nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo!

Hlasování: 8.53

(SN 92)

Kto je proti?

(SN 0)

Kto sa zdržal hlasovania?

(SN 5)

Konštatujem, že z deväťdesiatich siedmich prítomných poslancov Snemovne národov deväťdesiatdva hlasovalo za, nikto nebol proti, päť sa zdržalo hlasovania a nikto neignoroval.

Konštatujem, že program schôdze bol schválený. Zároveň by som chcel aj poďakovať kolegom, ktorí sa zdržali hlasovania. Tým sme ukázali, že v Snemovni národov aj na poslednom zasadnutí naďalej panuje demokratickosť.

Teraz sa pýtam, kto z predstaviteľov klubov by chcel vystúpiť. Otváram v tomto bode rozpravu. Pán poslanec Fišera. Písomné prihlášky nemusíte dávať.

Poslanec SN I Fišera: Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych v tuto chvíli použil oslovení "vážení přátelé", protože jsem nabyl pocit, že přes rozdílnost názorů se mezi námi vytvořily vztahy, které bych mohl za přátelské, přes názorové rozdíly, označit.

Právě proto ale moje slova budou velmi otevřená a možná v některých chvílích tvrdá, protože i mezi přáteli se mají říkat upřímná, a proto někdy tvrdá slova.

Hovořím na půdě Sněmovny národů a chtěl bych v tuto chvíli říci, že se osobně velice omlouvám - a myslím si, že to mohu říci i za jiné - že jsme právě na této půdě Sněmovny národů nedokázali dostatečně pochopit situaci těch poslanců a těch občanů, kteří netvoří automaticky a samozřejmě součást Čechů a Slováků jako národů. Neuměli jsme dostatečně, a to už vyplývá z názvu této sněmovny, vyjádřit situaci Čechoslováků, Maďarů, Poláků, Němců, Ukrajinců atd. Říkám to proto, že v budoucnosti možná bychom jednou měli o tomto problému mnohem otevřeněji a čistěji uvažovat snad i proto, že právě zde, v této sněmovně, se uplatnil jeden ze základních principů, který vlastně předurčoval šanci spolužití těch, kteří nejsou početně rovni, to je zákaz majorizace, nebo raději bych řekl jakási gentlemanská dohoda, která umožňuje, aby práva těch, kteří nejsou ve většině, byla také chráněna.

Říkám to proto, že jsem zde viděl jakýsi model budoucnosti a já bych tu budoucnost nerad viděl jako zcela uzavřenou.

Dovolte mi, abych se vyjádřil ke druhé otázce. Je to otázka poslaneckého slibu. Sám jsem několikrát uvažoval o tom, jaká je míra závaznosti tohoto slibu. Poslední události ukázaly zcela jednoznačně, že nedodržení jednoho slibu a jedné dohody vyvolává nedodržování jiných dohod, jiných slibů, a promiňte mi to slovo, že ho nyní použiji, byť je tvrdé, ale je výrazem spíš snahy říci přátelům zcela otevřeně, co si myslím. Je třeba přerušit ten nešťastný řetěz lehkomyslných zrad, které se v této zemi a v tomto státě, který ještě v tuto chvíli existuje, tak často objevoval. Myslím si, že to je neobyčejně důležité pro budoucnost obou dvou samostatných států a pro demokratické základy jejich budoucnosti.

Dovolte mi, abych to třetí, co řeknu, se zaměřilo opravdu už jen na budoucnost. Řekl jsem nedávno pro norský rozhlas a ujelo mi to v cizím jazyce, že pokud zůstanou Čechy a Slovensko součástí společenství svobodného demokratického západního světa, že se tak mnoho až nestalo, když se rozcházíme. Doufám, a chtěl bych vyjádřit pevnou víru, že v tomto poněkud zmateném světě, slova, která zde pronesl prezident Bush, když nás navštívil, nebudou opuštěna. Tenkrát řekl, že Československo patří definitivně ke společenství svobodných států. Ale současně také řekl, že svoboda se musí hájit.

Doufám a přeji si stejně jako vy, aby ty důvody, které nás vedly k tomu, abychom stáli za obranou společného státu, aby ty důvody, které nás občas naplňovaly skepsí, se nestaly skutečností.

Přál bych nám všem, aby oba dva nové samostatné státy našly svoji jasnou a pokud možno klidnou demokratickou budoucnost. Děkuji vám.

Předseda SN R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Slovo má pán poslanec Holáň za KDU-ČSL, potom vystúpi pán poslanec Dvořák za LSU, po ňom pán poslanec Mlčák za ODS, pán poslanec Bystrický za sociálnu demokraciu Slovenska, pán poslanec Hrivík za Slovenskú národnú stranu, pán poslanec Rajnič za KDH.

Poslanec SN V. Holáň: Já už rovnou řeknu vážení přátelé. Za sebe i za klub bych se rád rozloučil a rád bych vám nabídl také dvě myšlenky.

Za prvé chci říci, že mám úctu k tomuto

Federálnímu shromáždění i k této sněmovně, protože mám pocit, že vykonala obrovskou práci. Toto shromáždění bylo často, řekl bych, až vláčeno blátem, bylo nenáviděné a nechtěné a vykonalo přitom takovou práci, jako žádné shromáždění před ním v našich dějinách a málokteré evropské. Podařilo se mu, přestože téměř každý z nás cítí bolest z rozloučení dvou republik, udržet stabilitu a přesvědčit světové veřejné mínění, že jsme kulturním státem. Byla to obrovská věc a dokonce mám pocit, že jsme se zachovali všichni velmi dobře v této věci, že jsme pochopili nutnost chránit stabilitu této země až natolik, že jsme upustili od obrany nás samotných.

Druhá poznámka se týká naší práce. Pro všechny z nás je určitě naše práce velmi důležitá. Zabrousím trošičku na tenký led a poznamenám, že odstoupivší pan prezident a kandidát na prezidenta českého, když odcházel z funkce, a často i později, říkal, že má pocit, že potřebuje dokončit práci, kterou začal, pokračovat v ní,a vytvářel pro to dokonce podmínky, ovlivňoval i způsob, jímž by chtěl tuto práci vykonávat. Já mám dojem, že jsme ve stejné situaci. I my všichni cítíme, že jsme ještě nevykonali všechnu práci, a chceme ji vykonat, jsme dokonce přesvědčeni, že vykonána má být. Také jsme se pokusili pro to vytvořit podmínky již třeba zmíněným § 4 v zákoně o zániku. Prozatím ovšem tato věc není dobojována.

Konečně mi tedy zbývá nějak poděkovat vám všem, každému z vás bez ohledu na to, zda stojí v koalici nebo zda stojí v opozici, za osobní příklad, osobní ponaučení. Měl jsem příležitost v posledních dnech to mnoha z vás říci osobně.

Chci také poděkovat všem z úřadu a ze zařízení tohoto Federálního shromáždění, počínaje legislativním odborem a pokračuje přes knihovnu a čítárnu a všechny ty služby, které pro nás byly vykonány.

Konečně chci popřát oběma novým státům, kterým jsme pomohli uvědoměle a ukázněně na svět. Přeji jim nejen prosperitu, ale přeji jim i spravedlnost a poctivost, protože mám pocit, že jen prosperita bez spravedlnosti není k ničemu.

Na závěr vám přeji hezké vánoce, hezký nový rok a i všechna další léta. (Potlesk)

Předseda SN R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Pán poslanec Dvořák za LSU. To poradie ďalej som hovoril, už neviem, ako ste po sebe išli, ale tak, ako som predtým hovoril.

Pán poslanec Dvořák, prosím, máte slovo.

Poslanec SN L. Dvořák: Vážený pane předsedo, vážení kolegyně a kolegové, vážení přátelé, každému z nás se myslí točí určité myšlenky. Někomu takové, někomu jiné. Spíš bychom měli myslet na svátky vánoční, shánět dárky a dělat to, co se dělá běžně při každých vánocích. Ale realita je trochu jiná. Realita je taková, že skutečně dojde k tomu, že se rozdělíme na dva samostatné subjekty. Někteří z vás pochopili situaci, někteří stále nechápou. Žili jsme tady 74 let ve společném státě, já myslím dobře, a že to bylo ku prospěchu celé společnosti. Ale realita je skutečně taková, že to magické datum 1.ledna 1993 povede ke dvěma samostatným státům.

Proto mi dovolte jménem svým i za klub LSU vyjádřit taková tři přání. Ať nové subjekty, které vzniknou a budou se budovat, vznikají na základech a principech Masarykovy demokracie, ať tady převládá myšlenka sociální spravedlnosti, morálky a křesťanské snášenlivosti. To jsou hodnoty, za kterými bychom měli stát, o které bychom měli usilovat a které skutečně něco říkají. Ať oba státy jsou státy ekonomicky silné, prosperující, aby skutečně byly rovnocennými partnery v rámci sjednocující se Evropy. Pokud tomu tak nebude, budeme hrát podřadné housle, a to sjednocování v rámci Evropy pro nás nebude takové, jak se domníváme nyní.

A třetí naše přání je takové: Jsme Slované a měli bychom se také mezi sebou tak chovat. Byl bych velmi rád, kdyby vztahy mezi Čechy a Slováky na základě budování samostatných států byly maximálně vstřícné, byly takové, aby pomáhal jeden druhému, a byly oboustranně vzájemně výhodné. To cítí občané jak České republiky, tak Slovenské republiky, a tomu by se měla podřídit jak vládní koalice, tak i zákonodárné sbory České a Slovenské republiky.

Na závěr mi dovolte poděkovat jménem klubu LSU za to, že jsme dokázali vytvořit, podle mého soudu, slušný kolektiv, že jsme přes rozdílnost názorů dokázali vystupovat tak, že jsme zajistili ústavní rozchod naší republiky, a to je signál pro budoucnost, že bychom měli nadále ve všech procesech postupovat ústavní a legální cestou.

Na závěr bych popřál všem hezké svátky vánoční, vyčištění těch myšlenek, které nám ty svátky narušují, ať to prožijeme v klidu a pohodě. Děkuji. (Potlesk)

Předseda SN R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Kto bol ďalší v poradí? Prosím, pán poslanec Mlčák, potom pán poslanec Bystrický.

Poslanec SN J. Mlčák: Vážení přátelé, domnívám se, že v tuto chvíli, kdy jsme všichni plni všelijakých myšlenek, všelijakých nápadů, všelijakých předsevzetí, se jaksi nehodí vést dlouhé řeči. Já také nebudu dlouho mluvit.

Není to tak dávno, co jsme se poprvé sešli v této sněmovně, a dnes tady sedíme naposledy. Za tu krátkou dobu nebo nedlouhou dobu jsme ale, domnívám se, všichni zjistili jedno. Při těch dlouhých jednáních oficiálních i neoficiálních, jsme zjistili, že jsme slušní lidé. Pokud nám zůstane toto vědomí, myslím si, že to bude dost. Já vám přeji všechno dobré. (Potlesk)

Předseda SN R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec.

Prosím, pán poslanec Bystrický.

Poslanec SN L. Bystrický: Vážení priatelia! Dovoľte, aby som aj ja použil toto oslovenie - a to s plným vedomím významu tohto slova - a aby som zároveň konštatoval, že poznanie a možnosť použiť toto oslovenie na tomto fóre je pre mňa najväčšou devízou, ktorú si z tohto parlamentu odnášam.

Keď som sem pred necelým pol rokom prišiel - ako väčšina z vás - bola v týchto prietoroch atmosféra, ktorá ešte zrejme nevyprchala, atmosféra predchádzajúcich desaťročí, atmosféra, ktorá - či sme si to uvedomovali alebo nie - bola veľmi silne zakorenená v každom z nás.

Boli sme plní odhodlania, pevných a neústupných postojov, skrátka - vládla tu nálada bojových polí a predvolebných tribún. Ako sme sa postupne stretávali a konfrontovali so skutočnosťou, tvrdou realitou politického života parlamentu, v ktorom sedia poslanci, zastupujúci dvanásť parlamentných strán, dochádzali sme k presvedčeniu, že miera práva na vyjadrovanie a obhajovanie vlastného názoru nie je merateľná žiadnymi fyzikálnymi veličinami a nie je dokonca ani priamo úmerná počtu hlasov, získaných vo voľbách, percentám, ktoré nás do tohto parlamentu vyniesli.

Som presvedčený - ako väčšina z vás - že som tu absolvoval vnútornú transformáciu, a to oveľa skôr, ako sme začali uvažovať o transformácii poslaneckých mandátov. Absolvoval som ju spolu s väčšinou z vás a preto si dovolím to oslovenie "priatelia" zopakovať. Bola to transformácia z obyvateľa na občana - na človeka, ktorý je schopný a ochotný vo chvíľach, keď to život vyžaduje, povýšiť záujmy spoločnosti nad záujmy osobné, nad predsudky a predsavzatia vlastné. Vedieť sa odosobniť, vedieť zabudnúť, ku ktorej skupine patrím, ktoré skupinové záujmy nemôžem obhajovať, ako o tom tu výstižne hovoril pán poslanec Fišera, to nie sú len formálne atribúty.

Medzi vami sedí veľa ľudí, ktorých si nesmierne vážim, pretože som ich za ten polrok poznal ako ľudí skutočne čistých a čestných. A patria medzi nich ľudia, ktorí sú členmi rôznych politických strán. Ich rokovanie bolo pre mňa veľakrát príkladom a ich chovanie je pre mňa aj prísľubom, pokiaľ ide o budúcnosť.

Dovoľte, aby som neladil moje slová v pochmúrnej atmosfére, ktorá by možno zodpovedala nielen významu dnešného dňa, ale aj počasiu, ktoré vládne vonku.

Či si to prajeme alebo nie, každé historické obdobie, každý zlom je síce koncom určitého procesu, ale zároveň aj začiatkom nového. Tam, kde čosi končí, niečo nové začína. Je vecou tých, ktorí prispievali k zániku, ktorí sa podieľali na uzatvorení jednej historickej periódy, aby svojím počínaním stanovili východiská pre začiatok toho nového.

Dovoľte, aby som konštatoval, že sme sa svojej úlohy v týchto súvislostiach pri stanovovaní hraníc a východísk nového zhostili so cťou. Je teraz vecou iných, tých, ktorým sme odovzdali štafetu, aby rovnakým spôsobom v plnení svojich úloh pokračovali.

Ja im v tom prajem veľa úspechov - tak, ako prajem veľa úspechov aj vám všetkým. Nepochybujem o tom, že väčšina z vás sa z politiky nevytratí a bola by škoda, keby sa tak stalo.

Tak, ako prajem veľa úspechov a šťastia vám, tak aj všetkým pracovníkom Kancelárie Federálneho zhromaždenia a ďakujem im za ich čistú, profesionálnu a perfektnú prácu.

Dovolím si zakončiť známym: "Do videnia v lepších časoch!"

Předseda SN R. Zelenay: Teraz vystúpi poslanec Hrivík, potom poslanec Rajnič. Ospravedlňujem sa, ak som prehliadol niekoho v poradí. Prosím pána kolegu Hrivíka.

Poslanec SN P. Hrivík: Vážený pán predseda, vážené posklankyne, vážení poslanci! Dovoľte, aby som vás pozdravil na poslednom zasadnutí našej snemovne aj v mene poslancov Slovenskej národnej strany, ktorá ako prvý politický subjekt vniesla do tohto parlamentu myšlienku zvrchovnej, samostatnej Slovenskej republiky.

Cítime hrdosť aj zadosťučinenie nad tým, že nám bolo umožnené podieľať sa na uskutočnení tejto idey, ktorá pre nás znamenala a znamená dovŕšenie historického procesu národno-emancipačného snaženia nášho slovenského národa.

V našom úsilí nás povzbudzovalo presvedčenie, že naše túžby a snaženia nie sú neplodným rokovaním, ale že sú súčasťou reálna, kedy národy Európy - hlavne tie ponížené - s plným nádychom slobody začali uplatňovať právo na svoje povýšenie, právo na sebaurčenie.

Myšlienka rozdelenia ČSFR na dva samostatné a suverénne štáty uspela až v tomto krátkom volebnom období. Toto rozdelenie chápeme ako vyriešenie stále odkladaných historických problémov, ako transformáciu vzťahov medzi Čechmi a Slovákmi do novej, vyššej, pozitívnej kvality.

Verím, že stredoeurópsky priestor, vymedzený súčasnými hranicami ČSFR, zostane oázou mieru, pokoja, obojstranne výhodnej spolupráce, vzájomnej tolerantnosti a vzájomného pochopenia medzi Českou republikou a Slovenskou repuzblikou, medzi českým a slovenským národom a príslušníkmi ostatných menšín a etnických skupín. Myslím, že to zodpovedá našim záujmom, našej kultúrnej a politickej vyspelosti.

Ešte raz vám všetkým a všetkým tým, ktorí sa podieľali na činnosti a práci tohto zákonodarného orgánu, ďakujem za spoluprácu. Prajem tiež prosperitu a demokraciu samostatnej Českej republike a všetkým jej občanom. Ďakujem za pozornosť.

Předseda SN R. Zelenay: Ďakujem. Prosím vás všetkých, kolegovia a kolegyne, zostaňte tu, je to skutočne posledné zasadnutie! Prosil by som, aby ste neodchádzali. Myslím, že takto sa už ťažko niekedy stretneme. Zostaňme spolu, bez tej cigarety to už vydržíte, skoro bude koniec.

Poslanec SN A. Rajnič: Vážený pán predseda, vážené kolegyne a kolegovia! Uvedomujem si význam tejto historickej chvíle, kedy sa naše zákonodarné zhromaždenie - doteraz najvyšší zákonodarný zbor - stretlo na svojom poslednom zasadnutí, aby sa z vôle mocných tohto sveta rozhodlo urobiť bodku za tým, čo tu za štyridsaťdva rokov tieto dva národy prežili.

Nerád by som tu navodzoval atmosféru, hlavne nie v tomto období, kedy my kresťania - a spolu s nami kresťanský ľud - si pripomíname očakávaný príchod toho, ktorý na seba vzal všetky viny sveta, aby nás zachoval pre ďalší život, pre život večný.

Viem, že naše spoločné súžitie, súžitie vzájomne si tak blízkych národov, ako sú národy český a slovenský, je možné hodnotiť z rôznych pohľadov, podľa toho, z akého zorného uhla sa na to kto pozerá.

Ja by som povedal, že to je možné prirovnať k súžitiu v manželstve. Spoločné manželstvo môže fungovať vtedy, keď rešpektuje jeden partner druhého, keď v manželstve vládne tolerancia, vzájomná úcta a zároveň sa uznávajú základné ľudské hodnoty.

Z tohto pohľadu je naozaj možné hodnotiť naše súžitie ako rozumné a vzájomne prospešné. Veď každý národ je svojím spôsobom jedinečný a obohacuje svojimi rudimentárnymi danosťami toho druhého.

Dovoľte mi teda, aby som v mene klubu KDH na záver vyjadril čo najúprimnejšie poďakovanie všetkým vám, kolegom a kolegyniam. Nechcem už opakovať to, čo tu bolo povedané, ako sme spolu nastúpili a akým spôsobom sme sa vo svojom myslení a konaní pretransformovávali.

Chcel by som ale z tohto miesta naozaj poďakovať pracovníkom Kancelárie Federálneho zhromaždenia, všetkým zložkám, všetkým úsekom. Ťažko by som mohol vymenovať všetkých a nechcel by som na nikoho zabudbúť. Naozaj by som poďakoval za úprimné a milé prostredie, ktoré sa nám tu snažili vytvárať, pretože pri našej práci sme to naozaj potrebovali. Môžeme skutočne povedať, že takéto prostredie a takáto atmosféra zo strany týchto pracovníkov boli vytvárané.

Zároveň by som chcel nám všetkým na prahu nového roku, na prahu vzniku dvoch nových štátov popriať dobré zdravie a pokojný život v našich nových republikách. Toto mi dovoľte popriať nám všetkým a zároveň všetkým našim najbližším.