Předseda SN R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec.
Teraz má slovo pani poslankyňa Freiová, potom
sa pripraví pán poslanec Murgaš, poslanec Kostya,
poslanec Duray a poslankyňa Bellušová.
Poslankyně SN M. Freiová: Vážený
pane předsedo, milí přátelé,
včera odpoledne mne požádal místopředseda
sněmovny dr. Peřich, abych k vám jménem
poslanců Křesťanskodemokratické strany
promluvila právě já, protože jsem žena.
Uvažovala jsem chvíli, jaká je logika tohoto
požadavku, a uvědomila jsem si, že patrně
tato: klub Křesťanskodemokratické strany, který
byl střídavě uznáván, střídavě
neuznáván, existoval i neexistoval, se v tomto ctihodném
shromáždění ocitl v roli chytré
horákyně, která přichází
i přijíždí, je nahá i oblečená,
přichází ve dne i v noci. Protože tuto
pohádku všichni známe, nemusím zvláště
připomínat, že právě chytrá
horákyně dovedla být občas velmi platná,
protože viděla věci ostře a jasně
a její rady zpravidla nebývaly marné. Doufám
tedy, že naše existence tady mohla být přínosem
pro ostatní.
Chtěla bych ovšem říci také za
nás, že i my - i když naše existence byla
jednou nahá, jednou oblečená - jsme se v
tomto shromáždění cítili dobře,
protože tu vládla dělná atmosféra,
mluvilo se tady věcně a myslím, že většině
z nás, jak jsme tu seděli, šlo opravdu o věc.
Potud tedy děkuji jménem poslanců Křesťanskodemokratické
strany vám všem.
Příležitost žádá, abychom
vám také něco popřáli.
Já bych to formulovala asi takto. Když jsme kandidovali
do posledních voleb, činili jsme to proto, že
jsme chtěli dobrovolně na sebe vzít kus veřejné
odpovědnosti. A to je fakt, na kterém nemění
nic to, co se v poslední době proti nám píše
ve sdělovacích prostředcích, jako
by nám bylo bývalo šlo a jako by nám
i nyní šlo jen o nějaké dobře
placené a ještě ke všemu pohodlné
zaměstnání.
Já bych proto ráda popřála nám
všem - vám všem abychom všichni jako celek
i jako jednotlivci (podle toho, jak situace bude vypadat) našli
způsob, jak tuto vůli k veřejné odpovědnosti
uskutečnit a uplatnit i nadále. Děkuji vám
všem.
Předseda SN R. Zelenay: Teraz vystúpi poslanec Murgaš,
po ňom pán poslanec Kostya.
Poslanec SN J. Murgaš: Vážený pán
predseda, vážené kolegyne a kolegovia, milí
priatelia! O štrnásť dní bude koniec roku
1992. 31. december tohto roku bude nielen prahom nového
roku 1993, do ktorého sa patrí popriať vám
hodne úspechov v práci aj v rodinnom živote,
radosti zo všetkého, čo človek robí
pre radosť svoju v prospech svojho okolia a svojho národa.
Tento deň bude aj prahom, cez ktorý vykročíme
spoločne aj my, poslanci, do novej budúcnosti, poznemanenej
zánikom Federálneho zhromaždenia.
Dovoľte nám preto úprimne poďakovať
za doterajšiu korektnú a ľudskú spoluprácu
so všetkými klubmi na pôde tohto najvyššieho
zákonodarného orgánu.
Dovoľte z tohto miesta poďakovať všetkým
pracovníkom Federálneho zhromaždenia za vytvorenie
skutočne výborných podmienok pre zodpovednú
prácu, ktorú sme tu museli vykonávať.
Do ďalšej verejnej činnosti aj do prostého
občianskeho života vám všetkým
osobne, vašim rodinám, politickým stranám
a hnutiam prajeme úspech a veríme, že aj v
budúcnosti budeme v našich kontaktoch ako ľudia
dobrú spoluprácu hľadať a nachádzať
vždy práve to, čo nás bude spájať,
nie to, čo nás bude rozdeľovať. Úcta
vám všetkým a našej dobrej spolupráci!
Předseda SN R. Zelenay: Ďakujem. Teraz má slovo
pán poslanec Kostya. Predpokladám, že bude
hovoriť na danú tému, ako ma upozornil, aby
som ho nemusel prerušiť.
Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedo, kolegyně a
kolegové, nikdy mi nevadilo, že za téměř
dva a tři čtvrtě roku mne tady téměř
nikdo nepojmenoval správně. Pane předsedo,
na rozloučenou a pro všechny - jmenuji se Kostya (výslovnost
Košťa).
Nyní k věci. Když jsem v podobné situaci,
kdy končil parlament minulý, měl odpovědět
na otázku autorů knihy "99 parlamentních
rozhovorů": jak si představujete příští
parlament, nenapadlo mne nic chytřejšího než
uvést, že si přeji, aby parlament byl takový,
aby mne a mé kolegy, nás všechny, nehodnotil
podle barvy stranické legitimace, ale podle toho, co každý
z nás umí, jak je pracovitý a kolik úsilí
bude ochoten věnovat společné věci.
Je samozřejmé, že to byla idea, že to
bylo velké přání, které se
pochopitelně nenaplnilo. Přesto bych chtěl
poděkovat všem těm, kteří se
ke mně a k našemu klubu (který nepatřil
k nejoblíbenějším v tomto parlamentě)
chovali tak, že i když měli jiné názory,
o které se s námi přeli, vždy zachovávali
smysl pro fair play, smysl pro dodržování pravidel
hry, a to i tehdy, když šlo o věci, které
v daném okamžiku nejsou výhodné.
Já jsem si to uvědomil - a vy si to zřejmě
podvědomě uvědomujete všichni - když
tyto principy a pravidla fair play začali porušovat
ostatní vůči nám.
Já osobně, protože tady už bylo řečeno
hodně moudrého, bych vám chtěl vnuknout
jednu jedinou myšlenku: zamyslete se nad podivným
paradoxem vývoje posledních dnů a týdnů,
že každý z nás vnitřně cítí,
že se začíná spor vyhraňovat
ne levopravě, ne mezi vládní koalicí
a opozicí, ale že se začíná jaksi
institucionalizovat a že se začínají
zlepšovat vztahy mezi těmi, kteří se
ještě před nedávnem považovali
za politické odpůrce a najednou v některých
stranách přestáváme rozumět
vlastním lidem.
Já to říkám proto, že i když
zůstaneme v politice, nebo řada z nás odejde,
měli bychom pamatovat na to, že to, co jsme si před
třemi lety slibovali, že v tomto státě
bude demokratický a právní, se právě
na základě porušování těch
principů, o kterých jsem mluvil na začátku,
může stát něco, co si z nás nikdo
nepřeje. V okamžiku, kdy podlehnu touze něco
dokázat i za cenu, že poruším zásadu,
pravidlo a fair play, dostávám se na cestu, které
se bojím. A já osobně jsem zažil v tomto
parlamentě i při sledování jednání
parlamentu českého i slovenského mnohokrát
euforii, mnohokrát potlesk a později doba ukázala,
že to tak jednoznačně slavné v následujících
dnech nebylo.
Já bych sobě a nám všem přál,
aby se mé určité obavy a pesimismus v následujících
dnech nenaplnily, abychom všichni, každý udělal
to, co je v jeho silách, a to ve vzájemném
vztahu i uvnitř svých politických stran.
Na závěr děkuji vám všem za to,
že jsme se mohli alespoň v tento poslední den
rozloučit takovými hezkými slovy, jaká
tady zazněla.
Přeji vám osobně za náš klub
všechno nejlepší v nastávajících
dnech a ať je ten rok 1993 a všechny další
lepší, než byly předcházející.
Děkuji. (Potlesk.)
Předseda SN R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec.
Teraz vystúpi pán poslanec Duray a potom nakoniec
pani poslankyňa Bellušová.
Poslanec SN M. Duray: Vážený pán predseda,
vážená Snemovňa národov! Je to
posledný deň zasadnutia parlamentu štátu
česko-slovenského. Deje sa to niekoľko dní
pred zánikom tohto štátu, pred koncom tohto
historického intermezza v národnom živote Čechov,
Slovákov a časti národov, ktoré sa
ocitli na území tohto štátu.
Keď v súvislosti s týmto oakmžikom hodlám
povedať len niekoľko viet, dovoľte mi, aby som
to urobil dvojjazyčne. (Další část
svého projevu přednesl poslanec Duray maďarsky.)
Vážený pán predseda, vážená
Snemovňa národov, sme v podobnej situácii,
ako pred 74 rokmi. Štát, ktorý nevznikol z
vôle ľudu, obývajúceho toto územie,
ani teraz nezaniká z rozhodnutia občanov. Naši
predkovia vtedy taktiež odmietali tento stav, ako aj teraz
nesúhlasíme s protizákonným konaním.
Za legitímne pokladáme to, čo vzniká
z vôle ľudu. Štát zaniká verný
svojim tradíciám. Ďakujem za pozornosť
a všetkým vám prajem príjemné
Vianoce a mnoho trpezlivosti a znášanlivosti v novom
roku a v ďalších nových rokoch. (Potlesk.)
Předseda SN R. Zelenay: Ďakujem vám, pán
poslanec. Pani kolegyňa Bellušová.
Poslankyně SN E. Bellušová: Vážení
priatelia, nielen tu v sále, ale v kadžom kúte
a v každej miestnosti tohto parlamentu! Dovoľte mi,
aby som za seba a za každého z nás, za celé
Hnutie za demokratické Slovensko poďakovala vám,
ale hlavne pracovníkom Federálneho zhromaždenia,
všetkým tým, od otvárania brány
ráno až do neskorého večera, ktorí
prispeli k tomu, aby sme dokázali prekonať všetky
ťažkosti, ktoré nás sprevádzali
počas celého uplynulého obdobia.
Zároveň mi dovoľte, aby som za nás všetkých
poprosila aj o prepáčenie, keď sme častokrát
tým, ktorí robili to najlepšie, podávali
aj pohár horkej vody.
Všetci si myslíme, že nie je treba hovoriť
veľa a preto nebudem ani ja. Pretože som presvedčená,
že prijatím zákona o zániku federácie
nekončí priateľstvo nielen medzi Čechmi
a Slovákmi, ale ani priateľstvo medzi žiadnymi
národnosťami, žijúcimi ako v Českej
republike, tak v Slovenskej republike.
Predsa len si myslím, že by sme si mali uvedomiť,
že všetci máme miesto v tomto svete života
a svetla a že urobíme všetko pre to, aby sme
dokázali pevne stáť, ale aj trpieť za
pravdu, za dobro, za veľkosť v človeku, ale hlavne
za slobodu, pochádzajúcu z duše.
A pretože o pár dní prežijeme najkrajšie
sviatky roka vo svojich rodinách a so svojimi blízkymi,
prežime ich ako sviatky pokoja, ktoré sú sviatkami
pokoja a mieru na celom svete.
Preto mi dovoľte, aby som bola aspoň trochu poetická
a popriala vám, nech tichá hudba veselosti po dobu
celých Vianoc vám v ušiach znie a nech ten
rok nastávajúci všetkým vám pokoj,
zdravie a porozumenie prinesie. Nech zvony zvonia a srdcia plesajú,
nech sviece horia a ľudia si šťastie prajú.
Keď máme k novej štátnosti už len
krok, prajem vám ešte raz šťastné
Vianoce a ešte šťastnejši nový rok.
Ďakujem. (Potlesk.)
Předseda SN R. Zelenay: Ďakujem pani poslankyni. Týmto
sme ukončili vystúpenia klubov a prosím,
aby na dobu môjho vystúpenia prevzal riadenie schôdze
pán podpredseda Peřich.
Řízení schůze převzal místopředseda
SN V. Peřich.
Předsedající místopředseda
SN V. Peřich: Prosím pana předsedu, aby shrnul
naše jednání a řekl své slovo.
Předseda SN R. Zelenay: Vážené kolegyne,
vážení kolegovia, drahí priatelia! Uvažoval
som, čo mám vlastne povedať. V živote
som si prejavy nepísal a mal som veľké nutkanie,
aby som si ho napísal teraz, ale povedal som si, že
nie.
Charakteristikou nás všetkých, čo tu
sedíme, alebo drvivej väčšiny bolo to,
že sme mali pevnú chrbticu a, myslím si, že
to zostane aj naďalej.
Chcel by som osloviť mojich českých priateľov.
Milí federálni Česi! Je to smutné
aj radostné, že sa tu stretávame naposledy.
Smutné v tom, že vy ste sa stali federálnymi
Čechmi a pochopili ste to až teraz. Radostné
v tom, že aj keď na konci, začali sme ladiť
spoločne. Myslím si, že to je to najcennejšie.
Najcennejšie na tom je to, že konečne máme
vzájomné partnerské vzťahy. Za to chcem
poďakovať vám všetkým, všetkým
poslaneckým klubom českým. Konečne
sme sa začali navzájom rešpektovať, konečne
sme začali cítiť a snažiť sa cítiť,
čo si myslí ten druhý.
Smutné je to v tom, že to prišlo až tak
neskoro. Možno, keby to prišlo skôr, ten vývoj
by bol možno trochu iný, aj keď si nemyslím,
že úplne iný. Ale nie je to naša vina,
dokonca ani vina našich otcov. Tak sa dejiny vyvíjajú.
Sedemdesiatštyri rokov tu spolu žijeme a vždy sa
opakovali rovnaké chyby, rovnaké nedostatky, používali
sa rovnaké metódy a viedlo to k rovnakým
negatívnym výskedkom. My sme po prvý raz
dokázali niečo iné.
Demokracia má dve formy. Formu priamu a nepriamu. Formu
priamu - prostredníctvom referenda a vôle ľudí
a nepriamu - prostredníctvom poslancov. Obe tieto formy
sú rovnocenné, preto tu sedíme. Preto sme
prijímali celý rad kľúčových
zákonov, ktoré rovnako ovplyvňujú
život ľudí. Keď sa prijme zásadný
ekonomický zákon, ekonomická reforma, ovplyvní
to život ľudí minimálne tak, ako keď
sa dva štáty spoja, alebo jeden štát sa
rozdelí.
Nikto nikdy nespochybňoval tento mandát, ani my
nemáme právo ho spochybňovať. My máme
mandát na to, aby sme zastupovali ľudí. Vy
v Českej republike zastupujete milióny voličov,
ktorí vás volili, hlavne vy, ktorí ste potrebovali
trikrát viac hlasov, aby ste sa sem dostali. Preto vám
chcem poďakovať, že sme sa nakoniec dokázali
dohodnúť. Je faktom, že nás čakajú
ťažké časy. To stále ešte
hovorím k českým kolegom. Stále ešte
presne nevieme, čo bude. Nevieme osobne, čo bude,
len predpokladáme čo bude s naším štátom,
čo bude s vaším štátom, čo
bude s našimi národmi, ako bude prebiehať ekonomická
reforma. Ešte stále to máme v rukách
a predpokladám, že to budeme mať v rukách.
Takže, veľa šťastia, priatelia!
Milí federálni Slováci! História sa
opakuje. Každá slovenská reprezentácia,
ktorá prišla do Prahy, bola takto označená.
Je trošku smutné a radostné, že sme označení
práve takto aj my. Smutné v tom, že história
sa opakuje, smutné v tom, že sa hodnotí len
podľa toho, kde niekto pôsobí a nie podľa
toho, čo reprezentuje a radostné v tom, že
vás nikto nekúpil, nikto vás nezlomil, že
ste reprezentovali svoje presvedčenie. Za to vám
ďakujem.
Takže, milá federálna Snemovňa národov,
je to zvláštne stretnutie, ale ja dávam procedurálny
návrh, aby to nebolo posledné stretnutie. Možno
je to trocha nostalgia, ale ja vás pozývam v mene
- myslím si - všetkých slovenských reprezentantov,
bez ohľadu na národnosť, na zasadnutie Snemovne
národov v roku 2002, keď sa stretneme 16. decembra.
Dúfam, možno ako súkromné osoby, možno
ako politici, možno ako poslanci, niektorí ako penzisti,
kde si trochu zaspomíname a zhodnotíme, ako sa vyvíjali
naše vzájomné vzťahy.
Myslím, že bude potrebné, aby sa česká
a slovenská politická reprezentácia naďalej
stretávala. Sme si veľmi blízki, odstránili
sme trecie plochy, možno nejaké problémy budú
- určite budú, nebuďme naivní, budú
medzi nami problémy - musia byť, pretože sme
susedia a nebudú vždy naše záujmy totožné.
Ale práve politici sú za to, aby tieto trecie prlochy
odstraňovali. Myslím si, že stretnutia pravidelné
musia byť.
Myslím si, že teraz ukončíme naše
stretnutie, ukončíme našu schôdzu, ale
máme právo ešte sa na niečom uzniesť,
máme právo uzniesť sa na tom, že sa ešte
chceme stretnúť. Chcel by som nám popriať
hodne šťastia, zdravia a božieho požehnania.
V Mladej fronte som sa dočítal, že končiaci
politici dostávajú funkcie. Chcel by som povedať,
že nie končiaci a nedostávajú funkcie.
Politici zostanú. Prajem vám, aby ste zostali v
politike. Staré slovenské príslovie hovorí,
že niekto navarí kašu a niekto ju zje. Ale ja
hovorím: "Uvidíme, koho z toho bude bolieť
brucho." (Potlesk.)
Takže, priatelia, poprajme si, ako sa hovorilo vo Francúzsku.
Keď zomrel kráľ, hovorilo sa: "Nech žije
kráľ!" My teraz hovoríme, že končí
štát. Ja hovorím: "Nech žije! Nech
žije Česká republika, nech žije Slovenská
republika! Spoločne vykročme do tej Európy,
pomáhajme si a nech nám to všetko vyjde! "
Ďakujem vám. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
SN V. Peřich: Váš potlesk byl poděkováním
panu předsedovi. Já mu nyní odevzdávám
řízení schůze.
Řízení schůze převzal předseda
SN R. Zelenay.
Předseda SN R. Zelenay: Kolegyne a kolegovia! Chcel by
som poďakovať pracovníkom vôbec, hlboko
sa ospravedlňujem, že som sa pozeral na vás
a myslel som na vás aj na nás a zabudol som na tých,
ktorí zabezpečovali všetko, že sme nakoniec
mali slušné prijateľné podmienky, urobili
z toho minima maximum, takže srdečné poďakovanie
všetkým, ktorí to pre nás pomáhali
zabezpečovať. (Potlesk.)
Kolegyne, kolegovia! Dal som jeden procedurálny návrh,
ktorý vzbudil úsmevy, ale ja hovorím úprimne,
ja sa s vami, aj moji priatelia sa s vami chcú stretnúť.
Pozývame vás do Bratislavy a toto hlasovanie by
som dal tak, aby sme videli, že máme chuť sa
stretnúť. Takže, stretneme sa o deviatej hodine
16. decembra 2 002 na Bratislavskom hrade. (Potlesk.) Sme uznášaniaschopní,
ale tu budem musieť nechať hlasovať trojpätinovou
väčšinou. Prosil by som, budeme hlasovať.
Faktická poznámka, pán poslanec Kostya.
Poslanec SN L. Kostya: Pane kolego, vážení
kolegové, kolega Masopust včera řekl, že
pravidla hry se dodržují do konce. Text nebyl předložen
48 hodin předem. Žádám, abychom si to
odhlasovali. (Potlesk a smích.)
Předseda SN R. Zelenay: Môžeme hlasovať,
pretože je to návrh na uznesenie, takže hlasujeme
nadpolovičnou väčšinou prítomných.
Kto je za tento procedurálny návrh, nech zdvihne
ruku a stlačí tlačidlo!
Hlasování: 9.48
Kto je za tento návrh?
(SN 86)
Kto je proti?
(SN 0)
Kto sa zdržal hlasovania?
(SN 5)
Ďakujem. Konštatujem, že zo sto jeden prítomných
hlasovalo osemdesiat poslancov za, nikto nebol proti, päť
sa zdržalo hlasovania a desať poslancov ignorovalo.
Aj pán poslanec Jíčinský. Myslím,
že som ho trocha podpichol.
Budeme hlasovať o návrhu uznesenia, že Snemovňa
národov odporúča všetkým svojim
členom na základe pozvania slovenských členov
Snemovne národov, aby sa uskutočnilo stretnutie
politikov, hodnotiace stretnutie členov Snemovne národov
na Bratislavskom hrade 16. decembra o deviatej hodine roku 2002.
Toto je návrh uznesenia. Prosím, pán kolega!
Len procedurálny návrh.
Poslanec SN J. Krejsa: Myslím, že naši slovenští
přátelé by měli mít stejné
pochopení, jako jsme měli my, a navrhuji, aby setkání
nebylo v 9 hodin ráno, ale ve 13 hodin odpoledne. (Potlesk
a smích v sále.)
Předseda SN R. Zelenay: Ďakujem. Ja ako navrhovateľ
prijímam túto úpravu. Nevieme, či
budú letecké spoje Praha - Bratislava, aby ste sa
mohli dostať, keď budú iné dopravné
prostriedky, keď pôjdete na koňoch, prípadne,
aby ste to stihli. Takže budeme o tomto návrhu hlasovať.
V oboch častiach Snemovne národov sme uznášaniaschopní.
Kto je za tento návrh s tým, že to bude od
trinástej hodiny, nech zdvihne ruku a stlačí
tlačidlo!
Hlasování: 9.49
(SN-ČR 41, SN-SR 49)
Kto je proti?
(SN-ČR 0, SN-SR 0)
Kto sa zdržal hlasovania?
(SN-ČR 1, SN-SR 3)
Konštatujem, že v slovenskej časti Snemovne národov
bolo štyridsaťdeväť poslancov za, nikto proti,
traja sa zdržali. V českej časti hlasovalo
štyridsaťjeden poslancov za, nikto nebol proti, jeden
poslanec sa zdržal hlasovania. Ignorovalo sedem poslancov.
Pýtam sa pána profesora Jičínského,
aký navrhuje spôsob riešenia.
Poslanec SN Z. Jičínský: Myslím, že
bychom na
Silvestra mohli udělat dohodovací řízení.
Předseda SN R. Zelenay: Zatiaľ máme len nezhodné
uznesenie. Vzhľadom na to, že teraz upravím procedúru,
pretože je to zvykové právo, ktoré zavádzame,
ako predsedajúci si to osobujem, vzhľadom na to, že
je to pozvanie slovenských poslancov, ktorí odsúhlasili,
že pozývajú českých kolegov a
od českých kolegov závisí, či
sa tohto stretnutia zúčastnia a vzhľadom na
to, že to bola trojpätinová väčšina,
pozvanie platí, stretnutie sa bude organizovať. Procedurálne
to v podstate schválené bolo, pretože pri procedúre
stačí nadpolovičná väčšina.
Uvidíme sa 16. decembra roku 2 002 o trinástej hodine
na Bratislavskom hrade. Dúfam, že to bude na mieste,
kde bola schvaľovaná Ústava Slovenskej republiky.
Kolegyne a kolegovia, ďakujem všetkým, ktorí
sa zúčastnili dnešného zasadnutia. Chcel
by som upozorniť, že sa vynasnažíme, aby
ste dostali do lavíc pamätnú listinu o dnešnom
zasadnutí, ktorú ste podpisovali. Bude rozmnožená.
Je robená tak, aby Česká republika mala jeden
orginálny exemplár a Slovenská republika
rovnako jeden exemplár.
O chvíľu budeme pokračovať v spoločnej
schôdzi. Zatiaľ do videnia, zbohom a nech nám
v novom roku pán Boh pomáha! (Potlesk.)