Úterý 23. února 1993

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, poslankyně a poslanci, zákon o sociální potřebnosti upravuje podmínky poskytování pomoci občanům v hmotné nouzi, kteří nemohou překonat nepříznivou sociální situaci vlastními silami. Navazuje bezprostředně na zákon o životním minimu, který stanovuje společensky uznanou hranici příjmů, pod níž nastává stav hmotné nouze a občanu je poskytována pomoc formou dávek či služeb sociální péče. Po zkušenostech s aplikací zákona o sociální potřebnosti, který byl přijat v listopadu 1991, se ukazuje nezbytnost některých dílčích změn v poskytování sociální péče. Problematiku sociální potřebnosti přitom můžeme přizpůsobit celkovým koncepčním záměrům sociální politiky i formou dílčího opatření, aniž tím narušíme možnost přijmout v budoucnu komplexní úpravu sociální pomoci.

Základními principy přístupu, které je nezbytné v této oblasti sociální politiky prosazovat, jsou:

1 - odpovědnost občana za sebe a svou rodinu

2 - aktivní přístup k řešení svízelné situace

3 - adresnost a cílenost poskytovaných dávek.

Těmto požadavkům platná právní úprava nevyhovuje, neboť vede k plošnému poskytování dávek, někdy neodůvodněnému, a v některých případech umožňuje i zneužívání této formy pomoci.

V zájmu prosazení uvedených principů, na nichž zamýšlíme vytvořit celý systém sociální pomoci jako jedné ze součástí sociální reformy, navrhujeme přistoupit k dílčí realizaci předpisů o sociální péči.

Při poskytování pomoci sociálně potřebným občanům bude rozhodujícím prvkem individuální posouzení situace každého žadatele. Výše dávek bude odrážet skutečné odůvodněné potřeby občanů, na rozdíl od dosavadní situace, kdy je dávka poskytována ve výši rozdílu mezi příjmem a životním minimem, což vede k poskytování finančních prostředků na fiktivní výdaje, které občanům vůbec nemusely vzniknout. Nový přístup tak umožní reagovat zároveň na odůvodněné vyšší potřeby občanů, než které limitují hranice životního minima.

U občanů žijících ve společné domácnosti bude dávka sociální péče poskytnuta žadateli k doplnění příjmu celé rodiny, a to jen tehdy, splní-li podmínky nároku všechny společně posuzované osoby.

Nelze nadále tolerovat nezodpovědný přístup některých občanů k zajištění rodiny. Za sociálně potřebné se nebudou považovat občané, kteří pracovat nechtějí, střídají bez vážného důvodu zaměstnání, úmyslně maří součinnost s úřadem práce apod. Na druhé straně bude možno považovat za sociálně potřebného i občana, který je umístěn v ústavu sociální péče, a to vzhledem ke skutečnosti, že od 1. března 1993 dochází ze změnám při stanovení výše úhrad v těchto zařízeních, a tak je třeba umožnit, aby u občanů s nedostatečnými příjmy bylo možné přispět na úhradu za pobyt z prostředků sociální péče.

Vedle novely zákona o sociální potřebnosti obsahuje předložený návrh zákona novely dalších právních předpisů navazujících na změnu zákona o sociální potřebnosti.

Předloženým zákonem se dále navrhuje zvýšit důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu v případech, kdy je na důchod odkázán též rodinný příslušný důchodce, a to o 140 Kč měsíčně. Vláda při projednávání zvýšení důchodů v roce 1993 - to je zákon ČNR č. 547/1992 Sb., - odložila zvýšení důchodů upravených z titulu jediného zdroje příjmu až do očekávané úpravy částek životního minima. Po důkladném zvážení všech aspektů sociální situace těchto důchodců vláda navrhuje v souvislosti se zvýšením částek životního minima, k němuž dochází od 1. března 1993, zvýšení hranic důchodu upraveného jako jediný zdroj příjmu u dvojic tak, že budou odpovídat nově stanovené výši životního minima.

Návrh se předkládá i přesto, že v novém systému sociálního pojištění se s úpravou důchodů z titulu jediného zdroje příjmu již nepočítá a situace těchto důchodců bude pravděpodobně v budoucnu řešena dávkami sociální péče.

Souhlasím se změnami a s návrhy dalších právních úprav, obsaženými ve Společné zprávě výborů Parlamentu k návrhu zákona, včetně úpravy navržené garančním výborem na zvýšení hranic důchodů upravených jako jediný zdroj příjmu pro jednotlivce o 80 Kčs. Předložená právní úprava navazuje na zvýšení životního minima, zvýšení důchodů a nově stanovenou právní úhradu v ústavech sociální péče od 1. března letošního roku. Odlišná účinnost nyní projednávaných změn by vedla k opakovaným přepočtům dávek.

Chci vás ujistit, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, že při koncipování navržených změn jsme důsledně konfrontovali naše teoretická východiska s praktickými poznatky sociálních referátů pověřených obecních úřadů a okresních úřadů. Pokládám za potřebné seznámit vás se skutečností, že jsme se při těchto konzultacích nesetkali s odchylným názorem praxe na nezbytnost změn této sféry sociálního zabezpečení.

Prosím vás o projednání a schválení předloženého návrhu zákona.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministrovi Jindřichu Vodičkovi a prosím, aby se slova ujal společný zpravodaj výborů Poslanecké sněmovny pan poslanec Jindřich Němčík.

Poslanec Jindřich Němčík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se společnou zprávou tisku č. 72, kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk č. 111.

Uvedený návrh zákona projednaly pouze dva výbory rozpočtový a výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, jako výbor garanční. Proto mi dovolte seznámit vás krátce s průběhem a hlavními připomínkami, které se vyskytly při jeho projednávání.

Byl bych rád, kdybychom si všichni uvědomili, že se jedná o velmi významný návrh novely, který sice neznamená ani podstatný zásah do rozpočtové oblasti principelně nový institut sociální politiky, ale je výrazným nástrojem politické a etické kultivace sociálního chování občana, protože vytváří překážky k rozvoji sociálně nepřijatelných a společensky nebezpečných životních postojů a vzorců jednání.

Tento zásadní a, můžeme-li to tak nazvat, politickomorální aspekt předloženého návrhu byl podstatným důvodem pro jeho předložení, jak to také dokládá důvodová zpráva i vyjádření a věcné odůvodnění předkladatele, přesto, že již v průběhu projednání se odehrávaly pokusy označit předlohu jako sociálně restriktivní opatření.

Samozřejmě, že i ekonomický aspekt navrhované novely je významný, přesto, že z pohledu souvisejících a předkládaných změn v oblasti sociálních dávek je vlastně rozpočtově neutrální. Jeho význam spočívá v tom, že umožňuje soustředit disponibilní prostředky pro skutečně sociálně potřebné skupiny obyvatel, které se do této situace dostaly bez vlastního zavinění. Ostatně, z poznatků našeho výboru pro sociální politiku a zdravotnictví i z mých vlastních šetření v oblasti sociální politiky vyplývá jednoznačný názor a požadavek odborné i laické veřejnosti na zpřísnění podmínek pro poskytování sociálních dávek i sociální pomoci především s ohledem na míru vlastního podílu na nepříznivou sociální situaci své i svých rodin.

Tento více méně obecný konsensus se projeví při projednávání zákona ve výborech, kde až na výjimky nebyl zpochybňován samotný princip novely, ale obavy vyplývají především ze dvou pozic. Jednak z toho, aby navrhované zpřísnění nepostihlo i skupiny obyvatel, jimž dávky sociální pomoci oprávněně náležejí, ať z hlediska zákona nebo z principu sociální solidarity. V této souvislosti byly vzneseny určité námitky např. vůči obecné definici celkových majetkových poměrů občana rozhodných pro přidělení dávky apod. Lze konstatovat, že právě takové širší definice umožňují dostát duchu novely a posuzovat individuální situaci rodiny nebo občana. Tato námitka je zcela evidentně vedena obavou o kvalitu práce sociálních pracovníků okresních úřadů, obcí, příp. jiných institucí, vyplývající ze zkušeností, arogance a přezíravosti státních úředníků, na které jsme byli zvyklí v uplynulých letech.

Ano, je nutné si poctivě přiznat i určité riziko v tomto smyslu. Chceme-li však zodpovědnost občana za osud svůj a své rodiny, musíme stejně striktně vyžadovat zodpovědnost sociálního pracovníka, státního úředníka, člena zastupitelstva obce a koneckonců i odpovědnost naši, aby v případě nesprávného uplatnění nebo úmyslného neposkytnutí dávky v oprávněném případě bylo ihned a tvrdě postiženo.

Decentralizace rozhodování a moci musí nutně vést a znamenat i decentralizaci zodpovědnosti směrem k obcím, sociálním institucím apod. Jistým limitem je zde - jak se zdá - kvalifikační úroveň pracovníků v sociální oblasti, která byla v duchu paternalistického přístupu minulého období značně opomíjena. Nicméně jsem přesvědčen, že většina terénních pracovníků je schopna - bude-li mít prostor - vyrovnat se i s novými skutečnostmi v této oblasti.

Druhým prvkem, který se objevoval při projednávání návrhu, je skepse vůči ekonomickému zhodnocení dopadů novely. Je však nutno si uvědomit, že se pohybujeme v oblasti sociální, v oblasti, která pracuje pouze s pravděpodobnostními charakteristikami, takže ani přesné demografické údaje neumožňují přesné vyčíslení dopadů, protože podíl občanů, které zpřísnění postihují například nevyplacením dávky, a podíl těch, kteří své chování změní ve směru, o jaký zákon usiluje, lze pouze odhadnout na základě výběrového šetření zatíženého vždy poměrně značnou chybou. A znovu zdůrazňuji, že ekonomický efekt novely není prioritní a primární.

Nyní mi krátce dovolte dotknout se jednotlivých navrhovaných změn tak, jak je máte uvedeny ve společné zprávě. V článku l, bod 1, § 1, odst. 2 se vkládá slovo "ostatní", které v podstatě vyjadřuje skutečnost, aby v rámci kupříkladu rodiny bylo posuzováno chování všech faktorů, které připadají v úvahu pro dávky sociální potřebnosti tak, aby se zamezilo tomu, aby některý z členů rodiny, např. živitel rodiny, vyhýbáním se dejme tomu vyživovací povinnosti ve smyslu nekomunikace s úřadem práce, aby toto chování bylo zahrnuto do celkového zhodnocení stavu a případné dávky byly poskytovány fakultativním způsobem přímo postiženým, tzn. osobám závislým, dětem apod.

Druhá připomínka, obsažená ve společné zprávě k čl. l, bod 1, § 1, odst. 3 písm. c) je určitým kompromisem mezi dvěma návrhy, tzn. návrhem, který je obsažen v novele vládní předlohy, a návrhem, který byl vznesen na rozpočtovém výboru, který požadoval ponechat původní dikci, která se týkala dětí do 15 let. Tento kompromis znamená nebo je vyjádřen dikcí, kdy v návrhu uvedené děti do 10 let věku se nahrazuje slovy "děti, z nichž alespoň jedno je do 10 let věku a ostatní do 15 let věku".

Třetí připomínka obsažená ve společné zprávě řeší situaci rodin, kdy oba členové rodiny jsou postiženi tak, aby dávky, které jsou jim přiznávány, zohledňovaly tuto situaci. Je to opět určitý kompromis mezi návrhem, který i tuto dávku přiřkne pouze jednomu členu, a návrhem, který požadoval, aby byla přiřknuta všem členům rodiny.

O návrhu k článku 5, který vlastně nahrazuje čl. 5 uvedený ve vládním návrhu, již pan ministr hovořil. Snad tady stojí za zmínku skutečnost, že původní vládní návrh představoval zvýšení zhruba o 10 mil. Kč. Uvedený návrh přidává k tomuto zvýšení nutnost dalších 75 mil. Kč, čili dohromady tento návrh představuje zhruba 85 mil. Kč. Toto zvýšení bylo projednáno s vládou a je pokryto v rozpočtu.

Za článek 5 se vkládá nový článek 6 s textem: "Vláda může svým nařízením zvýšit podporu při narození dítěte." Je to poslanecký návrh, který doplňuje vládní návrh a jeho smyslem je umožnit vládě zvýšit tuto podporu při narození dítěte svým nařízením, aniž by musela jít do sněmovny s novelou příslušného zákona. Další články jsou pak příslušně přečíslovány.

Na závěr mi dovolte, abych jako společný zpravodaj za výbory pro sociální politiku a zdravotnictví a rozpočtový výbor, které projednaly v únoru tento vládní návrh, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, a některé navazující zákony, doporučil, aby Poslanecké sněmovna Parlamentu vládní návrh uvedeného zákona schválila s úpravami, o kterých jsem hovořil. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodaji výborů Poslanecké sněmovny Jindřichu Němčíkovi. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první písemně přihlásila s pozměňovacími návrhy paní poslankyně Hana Lagová. Má slovo.

Poslankyně Hana Lagová: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, s mnohými argumenty, které vyvolaly potřebu novelizovat zákon 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, lze v zásadě souhlasit. Tzn., aby se eliminovaly požadavky na dávky těm občanům, kteří se práci vyhýbají, či úmyslně maří součinnost s úřady. Dosud byli a jsou, a nejen u nás, jednotlivci i celé rodiny, pro které je výhodnější žít ze sociální podpory než pracovat. Jsou to ti občané, kteří dobře vědí, nač mají nárok a také se toho tvrdě dožadují. Dávky by se tedy měly dostat občanům, kteří se nikoli vlastní vinou stanou sociálně potřebnými. Čili v základní filosofii zákona se asi neodlišujeme.

Mně však jde o některé aspekty. Chci říci, že veškerá tíha naplnění této novely zákona se přenáší na příslušné úřady v místech, aniž se jim právě zákonem vymezí a tím i ulehčí výkon rozhodovací činnosti. Z návrhu novely vyplývá, že příslušní pracovníci sociálních referátů budou posuzovat odůvodněné náklady na zabezpečení výživy, ostatních základních osobních potřeb, nezbytné náklady na domácnost a nově tedy zavedený institut posuzování majetkových poměrů posuzovaného sociálně potřebného občana. Pokud však v zákoně není přesně definováno, co jsou to celkové majetkové poměry, podle čeho budou tito pracovníci je posuzovat? Podle mého soudu nepostačí, aby toto bylo vymezeno pouhými metodickými pokyny příslušného resortu a nikoli zákonem.

Během těch krátkých dnů, protože tuto novelu jsme projednávali ve čtvrtek minulého týdne, nám někteří pracovníci na příslušných úřadech potvrdili, že pravděpodobně budou vystaveni nátlaku, a očekávali, že mohou být ohroženi i případnou mzdou těch skupin občanů, o kterých jsem hovořila před chvílí, kteří se právě budou těchto nároků dožadovat. A troufám si tvrdit, tak jak oni mi řekli, že nebudou důsledně posuzovat a vcházet do domácností těchto rodin, protože mají oprávněné obavy z případných represí.

Na druhé straně je stále mnoho občanů a bude jich více, kteří balancují na hranici životního minima, avšak nežádají o dávky, také např. proto, že často ani nevědí o takové možnosti, nebo jim to prostě připadá málo důstojné.

Velmi problematický se mi jeví § 7 podle předložené novely, jedná se o příspěvek při péči o blízkou a jinou osobu. Zpřísnění v tomto případě mně jde trochu proti duchu filozofie celé novely, se kterou jsem v úvodu svého vystoupení souhlasila.

Mám tedy v této souvislosti dotaz na pana ministra, zda občan, který se stane sociálně potřebným z důvodů péče o blízkou osobu, tedy podle § 7, odst. 1, podle všech písmen a), b), c), je mu tato doba započítána pro nárok na starobní důchod.

Dříve, než předložím sněmovně některé pozměňovací návrhy, dovolte mi říci ještě poznámku, protože se to týká nejenom zákona o sociální potřebnosti, ale i některých navazujících zákonů. Ve výboru jsme podpořili doplněnou novelu v čl. V, o které jak pan ministr, tak společný zpravodaj hovořili, který se týká zvýšení hranice důchodu, který je jediným zdrojem příjmů, jak pro jednotlivce, tak i pro případy, kdy je na důchod odkázán též rodinný příslušník. Také v konzultacích mně sociální pracovníci potvrdili, že kromě těch občanů, kteří mají tento důchod jako jediný zdroj příjmů přiznaný jako sociální, např. ženy v domácnosti nebo ti občané, kteří nemohli pracovat, jsou hojnými poživateli těchto důchodů především ti, co se práci vyhýbali, ti, kteří si svůj produktivní život zpestřovali pobytem v kriminále a nyní budou pobírat dle návrhu námi podpořeného zvýšený důchod, zhruba stejný jako ti, co si na svůj důchod vydělali celoživotní prací. Tolik jenom poznámka, nyní k pozměňovacím návrhům.

Navrhuji, aby v § 1 odst. 2, tam, kde se říká, že se "...považují za sociálně potřebné, jelikož...", doporučuji nové znění ".. součet jejich příjmů je nižší než hranice sociální potřebnosti". Tedy nové znění za slova "považuji za sociálně potřebné, jestliže ... " zařadit text "součet jejich příjmů je nižší než hranice sociální potřebnosti".

Druhý návrh v § 1 odst. 3 - ponechat původní znění zákona 482/1991 Sb., což zdůvodňuji takto: z předloženého vládního návrhu vyplývá, že se budou tedy zkoumat ostatní možnosti zvýšení příjmů, i když víme, o jaké osoby se jedná, případně připadá tedy v úvahu především prodej majetku. Není-li však definován, jak jsem v úvodu uvedla a nejsou-li hranice stanoveny, důsledky takovéhoto návrhu by mohly být zcela nežádoucí.

Za další doporučuji v § 3 zařadit nový odst. 3, ostatní by byly přečíslovány a tento odstavec by byl ve znění: "Na občanu nelze požadovat prodej věcí, tvořících vybavení domácnosti, odpovídající běžnému standardu, věcí potřebných pro výkon povolání, či živnosti. U zdravotně postižených občanů nebo u rodičů zdravotně postižených dětí nelze požadovat prodej osobního automobilu, rehabilitačních, kompenzačních a jiných pomůcek, popř. jiných věcí obdobné povahy."

Zdůvodnění jsem uvedla ve svém vystoupení na začátku.

Dále v § 7 odst. 1 doporučuji v předposlední větě, poslední část souvětí změnit takto "... peněžitý příspěvek náleží též občanu, který za podmínek uvedených ve větě první pečuje o jinou než blízkou osobu za předpokladu, že se jedná o péči osobní, celodenní a řádnou". To je k odstavci 1.

Dále v tomtéž § 7 doporučuji, aby bylo ponecháno původní znění odst. 4, tak jak je uvedeno v původním znění tohoto zákona.

Na závěr si vás dovoluji, vážená sněmovno, požádat o vstřícnost v tom smyslu, abychom při této příležitosti mohli posoudit, protože jde o spíš komplexní novelu zákona o sociální potřebnosti, též návrhy, které jsme jako skupina poslanců podali ve znění sněmovního tisku 62. Sice tento návrh ani náš výbor neprojednal, ale protože se týká dvou v podstatě dílčích návrhů, dovolila bych si je tu předložit jako pozměňovací návrhy.

Za prvé - v článku I původního zákona o sociální potřebnosti č. 482/1991 Sb., v § 2 odst. 1 se částka "o 500,- Kč měsíčně" nahradí slovy "o 650,- Kč měsíčně".

Za druhé v § 2 odst. 2 se slova "o 500,- Kč měsíčně" nahrazují slovy "o 650,- Kč měsíčně".

Za třetí v tomtéž § 2 se doplňuje odst. 3 ve znění: "Občanům, jimž byly přiznány mimořádné výhody druhého stupně (průkaz ZTP) se částka podle odst. 2 zvyšuje o 300,- Kč měsíčně."

Zdůvodnění je samozřejmě uvedeno podrobně ve sněmovním tisku 62. Pro případ, že jsem takto tyto pozměňovací návrhy zde uvedla, uvádím, že navrhované částky se poskytují sociálně potřebným občanům v případě, jestliže jejich zdravotní stav vyžaduje na základě doporučení příslušných orgánů zvýšené náklady na dietní stravování, a nebo jsou to občané, kteří jsou nositeli průkazu ZTP nebo ZTP-P. Jedná se tedy o občany, kteří mají právo na zvláštní pozornost a ohled společnosti. Děkuji vám za pochopení i těchto doplňujících návrhů.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Daně Lagové. Nemám další písemné přihlášky do rozpravy. Táži se tedy poslankyň a poslanců, kdo se hlásí do rozpravy. Pan poslanec Vačkář má slovo.

Poslanec Jiří Vačkář: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, váženi kolegové, chci k tomuto zákonu říci pouze několik slov. Při průběhu projednávání jsem zjistil, že tato novela byla vypracována již v listopadu loňského roku. Přesto mně byla předložena přibližně 10. února t. r.

Udivuje mě, že v tomto tempu, i když chápu, že je třeba některé věci spojit dohromady, dostáváme zákon, který je potřebný na jedné straně: na druhé straně bude ovlivňovat široké vrstvy obyvatel, v takto krátké lhůtě.

Byl bych rád, abychom pro příště z těchto věcí vyvodili závěry a tyto zákony byly předkládány Parlamentu v potřebném předstihu, abychom k nim mohli zaujmout kvalifikovaná stanoviska, zeptat se ve svém okruhu, zda veškeré jednotlivé články odpovídají tomu, co potřebujeme. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Vačkář ukončil svůj projev. Táži se, kdo ještě se hlásí do rozpravy. Vidím, že se nehlásí nikdo. Rozpravu uzavírám.

Táži se, zda pan ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička si přeje pronést závěrečné slovo. (Ano.) Máte slovo, pane ministře, prosím.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já možná začnu své závěrečné slovo krátkou replikou na příspěvek pana poslance Vačkáře. Skutečně, tento zákon byl vypracován již v listopadu loňského roku. Byl připraven. Tato novela zákona byla připravena, ale v těch událostech, v té práci, kterou bylo nutno vykonat před závěrem minulého roku, prostě tato novela neměla statut nejvyšší priority. Sami si dobře vzpomenete na ten maratón společných schůzí této sněmovny před závěrem loňského roku, kdy skutečně nebyl prostor pro projednání tohoto zákona. Tento zákon, tato novela, nebyla nezbytně nutná k tomu, aby 1. ledna 1993 mohla fungovat samostatná Česká republika.

Nyní k poznámkám paní poslankyně Lagové, k jejím pozměňovacím návrhům.

První byl dotaz paní poslankyně Lagové, zda péče o osobu blízkou se započítává do důchodu. Do důchodu se započítává péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě. Osobní péče o blízkou osobu, která je převážně, nebo úplně bezmocná. Nezapočítává se tedy o osobu starší 80 let, pokud nejsou splněny podmínky v bodě b). To znamená, že péče o osobu blízkou se do důchodu započítává.

Nyní k pozměňovacím návrhům. Smyslem prvního pozměňovacího návrhu bylo vymezit ty případy při posuzování majetkových poměrů žadatele o dávky sociální potřebnosti, o dávky sociálního zabezpečení, vymezit taxativně ty případy, kdy je možno posuzovat ty osoby jako sociálně potřebné resp. potom ochránit žadatele o tuto dávku, aby jim násilím nebyly rozprodány. To byl potom smysl pozměňovacího návrhu - zabránit, aby jim nebyly rozprodány ty věci, které nezbytně potřebují pro svůj život.

Chtěl bych říci, že pokud bychom taxativně vyjmenovali ty případy, kdy je možno zahrnout určitý majetek do majetku, který potom nevyžaduje nebo neumožňuje posuzovat tyto osoby jako za sociálně potřebné, bychom velice zužovali prostor při rozhodování sociálním pracovníkům. Nemyslím si, že by je toto ochránilo event. před nějakým násilím ze strany žadatelů, protože hrozí-li toto násilí, hrozí v případě, i když je to taxativně vyjmenováno, i když to není taxativně vyjmenováno.

Není možné i podle této novely žádat po občanu, aby vydal nějaký svůj majetek nebo prodal nějaký svůj majetek, který mu jasně slouží k jeho osobním potřebám, a tím kryl zvýšené potřeby kryjící životní náklady.

Podle našich informací ani v jiných systémech sociálních dávek vyspělých zemí nejsou hranice ani výčty předmětů používány a sociální pracovníci mají větší možnost konkrétního posouzení. My právě touto novelou chceme dát možnost sociálním pracovníkům, aby skutečně bez svázání se zákonem mohli posoudit objektivně poměry v jednotlivých rodinách a přitom nebyli svázáni jakýmikoli legislativními omezeními. Takže, nedoporučuji přijetí tohoto pozměňovacího návrhu. Smyslem je prostě dát možnost sociálním pracovníkům případ od případu konkrétně posuzovat.

Dalším pozměňovacím návrhem byla úprava situace, kdy se jedná o péči o osobu blízkou. Současná právní úprava umožňuje poskytování dávky z titulu péče o osobu blízkou, která je převážně nebo úplně bezmocná nebo péče o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, aniž je důsledně zkoumána sociální potřebnost osoby, které je dávka poskytována. Zkoumá se pouze její vlastní příjem, nikoli příjem všech posuzovaných osob. K majetkové a sociální situaci občana, o něhož je pečováno, se nepřihlíží, tak dochází k poskytování dávky sociální péče i tam, kdy proto z hlediska předpisů o sociální potřebnosti vůbec nejsou důvody, s cílem promítnout i do této dávky adresnost se nárok na příspěvek navrhuje posuzovat podle obdobných kritérií, jako u ostatních dávek sociální péče podmíněných sociální potřebností.

Upřesňuje se dále rozsah péče, který je důvodem k poskytnutí dávky, a okruh občanů, o něž je pečováno. Dávka se například zatím poskytuje i z důvodu péče o osoby starší 80 let, aniž se zkoumá jestli zdravotní stav této osoby péči jiné osoby vyžaduje. Proto se poskytování dávky váže nyní na nezbytnost celodenní osobní péče o takovou osobu a skutečné řádné poskytování takové péče je podmínkou nároku na dávky.

Při péči o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené se přitom zachovává určité zvýhodnění v rozsahu požadavku na poskytování péče.

Jestli smyslem návrhu paní poslankyně Lagové bylo, aby se tato péče rozšířila ne pouze na osobu blízkou, ale na kohokoli, když se řádně prokáže tím, že se řádně stará o tu osobu... bylo to tak myšleno? Pojďte, paní poslankyně Lagová, prosím, k mikrofonu.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP