Poslanec Martin Přibáň: Vážený
pane předsedo, vážení páni ministři,
dámy a pánové, dovolte mi ještě
dříve, než budu předveden před
mandátový a imunitní výbor, abych
se krátce zastavil u dvou aspektů interpelace, kterou
zde nyní projednáváme. Prvním aspektem
budiž osoba bývalého ředitele Školského
úřadu v Brně dr. Viléma Buriánka,
kterého se pan kolega Grulich ve své interpelaci
tak vehementně zastával.
Pan dr. Buriánek přišel do z funkce z místa
vedoucího odboru školství MěNV města
Brna, kterou vykonával od roku 1990. Nedostatky, o kterých
se v odpovědi na interpelaci zmínil pan ministr,
se projevovaly již v této době. Svým
přístupem ke konfliktním situacím,
které řešil tak, že si jich nevšímal,
přispěl výrazně k téměř
naprostému rozvratu v jednom učitelském sboru
na jedné brněnské základní
škole. Celý případ tehdy nakonec šetřil
vyšetřovatel Policie a ministerstvo státní
kontroly. Tajemník národního výboru
dr. Venclík tehdy udělil dr. Buriánkovi přísnou
důtku za "....porušení pracovní
kázně, čímž došlo k celé
řadě porušení právních
předpisů na pracovišti". Tehdejší
ministr státní kontroly doporučil dokonce
"zvážit personální výměnu
ve vedení odboru školství, protože tito
pracovníci" - rozuměj, dr. Buriánek
a spol. - "....neřešili vzniklou situaci na odborné
úrovni".
Problémem byl v tomto případě fenomén,
kterým bylo a možná ještě je brněnské
školství pověstné, totiž podivné
podnikatelské aktivity některých škol.
Jistě každý pochopí, že nejlépe
se podniká tam, kde jsou dobře vybavené školní
dílny a prostorná tělocvična. Učitelé,
kteří byli na zmíněné škole
vyšetřeni Policií, byli sice z hlediska právního
uznáni nevinnými, v oblasti občansko-právní
a morální byly však závěry, jak
jsem již uvedl, jiné. Pikantní je, že
se oba podřízení školského úřadu
pod vedením dr. Buriánka stali řediteli škol,
kde je shodou okolností jak dobře vybavená
dílna, tak prostorná tělocvična. S
oběma se setkáváme jako s hlavními
iniciátory kampaně na obranu dr. Buriánka.
Když k tomu připočteme 16 prokazatelně
neregulérních konkursů na ředitele
škol, je nám jasnější, proč
byl tzv. Klub ředitelů brněnských
škol v celé kampani tak aktivní.
Řešení problémů jejich neřešením
praktikoval dr. Buriánek nejen ve funkci ředitele
odboru, ale i v době svého působení
na školském úřadě. K jednomu
z nejotřesnějších případů
patří v Brně poměrně známý
případ učitele základní školy,
který trpěl vážnou nervovou chorobou,
jež se projevovala častými záchvaty,
při kterých postižený ztrácel
možnost sebekontroly i v době vyučování.
Čteme-li ve zprávách či spíše
zoufalých prosbách ředitele dotyčné
školy, ve kterých žádal přeřazení
učitele na nepedagogickou práci, jaký průběh
tyto záchvaty měly, čeho všeho musely
být děti svědky, očekávali
bychom briskní zásah kompetentních orgánů.
Ten skutečně přišel: ředitel
školy byl dr. Buriánkem pokárán za nehumánní
přístup k podřízenému a já
osobně, když jsem na tyto skutečnosti poukazoval,
jsem byl nařčen z toho, že nechápu nutnost
zařazení nemocných mezi zdravé. To
proto, aby si děti zvykaly, že něco takového
je zcela běžné. Ohánět se v této
souvislosti - jako dr. Buriánek zákoníkem
práce je nepřijatelné. Jako ředitel
školského úřadu měl povinnost
řešit situaci v zájmu zdraví dětí.
A to jak psychickému, tak vzhledem k tomu, že nemocný
pedagog při výuce zacházel s elektrickými
přístroji a těžkými nástroji,
tak i fyzickému. Ukládá mu to nejen zákon,
ale především Mezinárodní úmluva
o právech dítěte, kterou náš
stát ratifikoval předloni.
Ptám se tedy: Bylo odvolání dr. Buriánka
vedeno důvody politickými nebo odbornými?
Kdo se snaží celou záležitost z jakýchkoliv
důvodů politizovat?
Druhým aspektem budiž potom způsob, jakým
pan poslanec Grulich charakterizoval ve své interpelaci
svého zřejmě úhlavního nepřítele
- paní Sumcovou, která byla po dr. Buriánkovi
pověřena řízením úřadu
do doby vypsání konkursu. Snad ani jedna v interpelaci
uvedená charakteristika není pravdivá. Namátkou
uvádím některé citace z interpelace
do kontrastu se skutečností.
1. "Paní Sumcová je učitelkou malby
porcelánu bez úplného vysokoškolského
vzdělání." Bez ohledu na to, že
paní Sumcová nikdy nebyla učitelkou malby
porcelánu, považuji za podivné, vyjadřuje-li
se pan Grulich s despektem k jejímu vzdělání
a ani trochu mu nevadí, že paní Sumcová
má vysokoškolské vzdělání
sice plně, ale přece jen pouze nahrazující
z důvodů politických, konkrétně
náboženských, tedy důvodů, které
předurčila strana, jíž pan poslanec
Grulich - nechť mi promine tento drzý exkurs do jeho
minulosti - v jisté době horlivě sloužil.
(Potlesk ze strany poslanců KDU - ČSL.)
2."Od června 1991 je krajská školní
inspektorka bez konkursního řízení."
Upozorňuji, že v té době žádný
inspektor nebyl jmenován na základě konkursního
řízení.
3. "Dne 22. března 1992 se účastní
konkursu na funkci vedoucí školského inspektorátu.
Z osmi účastníků se umisťuje
s propastným rozdílem jako sedmá, pouhý
bod před posledním uchazečem."
O místo vedoucí školního inspektora
se v uvedené době ucházelo 42 osob. Po prvním
kole řízení postoupilo do druhého
kola 8 uchazečů, zde paní Sumcová
skutečně skončila jako sedmá. Takovéto
nakládání s fakty ponechávám
bez komentáře.
4. "Je obklopena skupinkou obdobných účastníků
konkursního řízení, z nichž někteří
neuspěli již dvakrát. Jeden z nich je paní
Sumcovou a jejím kroužkem všemi způsoby
protlačován na funkci inspektora a vedoucího
odboru. Jeho jméno i jméno dalšího,
který se také přihlásil k revoluci,
se objevuje na seznamu agentů StB."
Pomineme-li nekonkrétnost a chtěnou tajuplnost takového
obvinění, musím konstatovat, že zřejmě
došlo v názorech sociálních demokratů
k zásadní změně. Někteří
sociální demokraté totiž zřejmě
zásadně přehodnotili svůj názor
na seznamy Rudé Krávy, jestliže údaje
zde uvedené používají v interpelacích
na ministry české vlády. (Potlesk ze strany
poslanců KDU - ČSL.)
Cíl je zde, dámy a pánové, jednoznačný.
Zostudit člověka, který měl tu drzost,
že nahradil ve funkci dr. Buriánka. Zostudit člověka
na půdě sněmovny však zřejmě
sociální demokraté považovali za nedostatečné.
Jak jinak si mám vysvětlit, že text interpelace
včetně urážlivých a snad i žalovatelných
výroků rozeslal na přímý pokyn
kolegy Grulicha tajemník městského výboru
ČSSD Brno, exkomunista dr. Vojtěch Matějíčný,
na každou školu s průvodním dopisem. Totéž
na stejný pokyn provedl na sekretariátě v
Opavě.
Přiznám se, dámy a pánové,
přiznám se, vážený kolego Grulichu,
že se mi z takového jednání udělalo
poněkud mdlo. Ale jelikož jsem člověk
vstřícný, chci věřit, že
jste učinil to, co jste učinil v zájmu stability
a dobrého chodu brněnského a opavského
školství. Chci věřit, že v "
Komenského dílnu lidskosti" se jednou promění
i vaše stranické sekretariáty. Děkuji
za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Předseda PSP Milan Uhde: Než dám slovo
kolegovi Rudolfu Opatřilovi, dávám slovo
poslanci Václavu Trojanovi ke krátké technické
poznámce.
Poslanec Václav Trojan: Vážený
pane předsedo, vážení přítomní,
jenom dvě věty. Dovoluji si požádat
všechny kolegy bez ohledu na jejich stranickou příslušnost,
aby zvážili smysluplnost dalšího rozvádění
detailů této situace, domnívám se,
že tuto věc je třeba řešit jinak
než několikahodinovou debatou ve sněmovně.
(Potlesk v levé části sálu.)
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Rudolf Opatřil. Přihlásil se pan poslanec
Grulich.
Poslanec Rudolf Opatřil: Dámy a pánové,
bylo by nevhodné, aby se jednalo s touto interpelací
poněkud emocionálně. Bylo by nevhodné,
aby kterákoliv z těchto nesvářených
stran z toho nějak profitovala. Pan kolega Trojan ve své
technické poznámce vyjádřil naprosto
jasně stav, který by měl být nám
všem vlastní. Sám jsem se před několika
hodinami vyjádřil poněkud kriticky k činnosti
ministerstva školství, o kterém je řeč.
Ze všech příspěvků na toto téma,
které jsme zde slyšeli, vyplynula podobná obava,
a to o stav tohoto resortu. Ať už se na to podíváme
z kterékoliv strany. Z tohoto důvodu si myslím,
že zájmem nás všech by mělo být
- a to ať jsme z kterékoliv politické partaje
- postavení a vůbec činnost ministerstva
školství, bylo by velmi dobré a velmi vhodné,
kdyby pan ministr Piťha předložil celkovou koncepci
práce svého ministerstva, a to v nejbližším
možném termínu, kterým - jak si dovolím
soudit - je příští společná
schůze Parlamentu. Což podle mého soudu je
dostatečná časová rezerva na to, aby
mohly být připraveny kvalifikované materiály
tak, abychom se jako poslanci mohli s nimi seznámit a zaujmout
kvalifikované stanovisko. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Opatřil
ukončil svůj projev. Hlásí se pan
poslanec Jozef Wagner, dále je přihlášen
pan poslanec Václav Grulich. Další písemné
přihlášky nemám.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, nechci vystoupit k této
cause. Chci vystoupit pouze s faktickou poznámkou k tomu,
co zde řekl pan kolega Přibáň na adresu
pana Vojtěcha Matějíčného.
To se prostě nedělá. Já bych mohl
v každém vystoupení, kolikrát zde vystupuji
- a moji kolegové totéž - vystupovat se stejnou
dikcí a říkat: exkomunista místopředseda
české vlády, ministr financí, exkomunista
ministr české vlády ministr hospodářství,
exkomunista ministr české vlády ministr průmyslu
a obchodu atd. Domnívám se, že tudy cesta nevede.
Očekával bych, že se pan kolega Přibáň
omluví nejen za to, že to takto použil a zavedl
by tím neblahý zvyk, ale též za to,
že neřekl pravdu. Pan Vojtěch Matějíčný
nebyl členem KSČ. (Potlesk v levé části
sálu.)
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Václav Grulich. Je posledním přihlášeným
do rozpravy,
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, dámy
a pánové, bylo by jednoduché na urážky
odpovídat urážkami, na ironii odpovídat
ironií. Nebyl by to pro mě žádný
problém, natolik už se známe. (Veselost v pravé
části sálu.) Ironizovat umíme všichni.
To si nezakrývejme. Možná, že pan kolega
Šimánek chce být nazýván ctihodným,
i když mi tak nepřipadá, ale jsem ochoten ho
tak nazývat. O to tu nejde. Račte si laskavě
uvědomit, pokud si vzpomenete na obsah mé dnešní
řeči, že tam nepadlo z mé strany hodnotící
slovo o některém z obou ředitelů školských
úřadů. Pokud tam bylo nějaké
hodnocení, byla to citace z dopisů některých
orgánů nebo shromáždění
příslušného okresu.
Po celou tu dobu jsem kritizoval jednu podstatnou věc:
způsob, jakým je prováděna personální
politika, způsob jakým byli oba jmenovaní
ředitelé vyměněni. Kritizoval jsem
porušení školského zákona.
Zde zazněly dlouhé tirády na to, který
z těch obou byl horší a ještě špatnější.
Je třeba připomenout, že když jim pověřený
úředník předával odvolací
dekret, v obou případech na dotaz, proč je
odvoláván ten který ředitel z funkce,
bylo odpovězeno nevím. Odvolací dekret byl
holý - odvolávám vás ke dni 1. listopadu.
To jsou fakta. Zde můžeme stavět slovo proti
slovu, jednu tirádu proti druhé, můžeme
tady být do devíti. Ale holý fakt zůstává
faktem, že je porušován školský zákon,
že je podivným způsobem, nezákonným,
prováděna výměna značně
vysokých úředníků našich
škol, kteří spadají do resortu MŠMT.
To zde, myslím, dostatečně dokumentoval i
předseda příslušného výboru
dr. Kozel.
Znovu musím konstatovat, že v této rozpravě
tato skutečnost nebyla ani v nejmenším zpochybněna.
Děkuji vám.
Předseda PSP Milan Uhde: Do rozpravy se ještě
hlásí pan poslanec Kozel. Má slovo s faktickou
poznámkou. Dále se hlásí pan poslanec
Ullmann.
Poslanec František Kozel: Rád bych upřesnil
pana poslance Grulicha. Není pravda, že jsem vyslovil
pochybnost s odvoláním obou ředitelů.
Naopak jsem řekl, že plně podporuji pana ministra
Petra Piťhu v tom, že oba ředitele odvolal. Ale
s čím jsem nesouhlasil, to byla procedura, s jakou
byli tito dva ředitelé nahrazováni jinými.
To jen pro upřesnění.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji. Slovo má
pan poslanec Josef Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane
předsedo, dámy a pánové, budu hovořit
velmi krátce, nebudu vás zdržovat. Domnívám
se dokonce, že to, co zde proslovím, může
tuto rozjitřenou atmosféru poněkud uklidnit.
Znám jedno velmi krátké pravidlo, které
se mi vždy v životě vyplatilo používat:
Podle ovoce jejich poznáte je.
Ti z nás, kteří vědí, co je
to svědomí, nechť zkusí potichu, ne
za tímto pultem, tímto svědomím zvážit,
jaké ovoce by přineslo ponechání těchto
pracovníků v jejich úřadech a jaké
ovoce, doufám, přinese jejich odvolání.
Nemusíte to říkat u pultu, ale velmi vás
prosím, zabývejte se tím osobně. Děkuji
vám. (Potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde: O slovo se dále
přihlásil pan poslanec Dalibor Matulka. Má
je mít.
Poslanec Dalibor Matulka: Pane předsedo, dámy
a pánové, pokusím se hovořit také
jen velice krátce.
Pamatuji se, že v roce 1990 jsem na národním
výboru města Brna interpeloval ve věci způsobu,
jakým byl pan doktor Buriánek dosazen do funkce
vedoucího odboru školství. Také mi šlo
o způsob, jakým byl dosazen.
Interpelace byla vyřízena v můj neprospěch,
protože v roce 1990 nebylo možné, abych získal
většinu, i když si myslím, že jsem
měl pravdu.
Jestliže dnes je zde interpelace, která kritizuje
způsob, jakým byl pan dr. Buriánek odvolán
z jiné funkce, je to pro mne jakýmsi zadostiučiněním
a překvapujícím zjištěním,
že boží mlýny melou zřejmě
pomalu, ale ještě.
Chtěl bych reagovat na slova pana ministra Piťhy,
když mluvil o dopise, který byl rozeslán na
všechny školy. Mne to donutilo k zamyšlení,
já bych tuto praxi tak dalece neodsuzoval.
Donutilo mne to k zamyšlení, zda by tuto praxi, pokud
jde o interpelace, nebylo vhodné poněkud i rozšířit,
aby se okruh těch lidí, kterých se problém
leckteré interpelace týká, měl možnost
seznámit se nejen s interpelacemi samotnými, ale
i s odpověďmi na ně. Aby si veřejnost
mohla udělat lepší obrázek o tom, kdo
v této sněmovně má většinu,
kdo v ní má pravdu a jaký je v tom rozdíl.
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Nevidím žádnou
další přihlášku do rozpravy. Rozpravu
proto uzavírám. Jsem rovněž toho názoru,
že žádné slovo je v tuto chvíli
lepší než kterékoli stručné
slovo.
Nicméně musíme uzavřít tuto
rozpravu návrhem usnesení. Držím se
toho, co řekl pan poslanec Grulich, že s odpovědí
není spokojen. Proto předkládám sněmovně
tento návrh usneseni:
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
na interpelaci poslance Václava Grulicha na ministra školství,
mládeže a tělovýchovy P. Piťhu
ve věci porušení zákona při odvolání
ředitelů školských úřadů
v Brně a v Opavě, uvedenou v tisku 51 A."
Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne
ruku! 55.
Kdo je proti tomuto usnesení, ať zvedne ruku! 54.
Kdo se zdržel hlasování? 20.
Tento návrh usnesení nebyl přijat.
Pokusím se předložit opačný návrh.
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
na interpelaci..." hlásí se pan poslanec Vyvadil.
Poslanec Jiří Vyvadil: Pane předsedo,
nejrozumnější návrh podal pan poslanec
Kozel. Prosím, aby o jeho návrhu bylo hlasováno.
Předseda PSP Milan Uhde: Neuvědomuji si,
že by pan poslanec Kozel podal nějaký návrh.
Pan poslanec Kozel pouze vyjádřil své mínění.
Pane poslanče, prosím, zpřesněte to.
Poslanec František Kozel: Vyslovil jsem názor,
že by neměla být odpověď přijata
z toho důvodu, že by měla být doplněna
o informaci, jaké důsledky byly vyvozeny z toho,
že poměrně vysocí státní
úředníci opakovaně porušovali
zákon.
Předseda PSP Milan Uhde: Na hlasování
nemá toto mínění vliv. Je třeba
hlasováním vyjádřit, že souhlasíte
s míněním pana poslance Kozla.
Znovu opakuji, že předkládám opačný
návrh:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
na interpelaci poslance Václava Grulicha na ministra školství,
mládeže a tělovýchovy Petra Piťhu
ve věci porušení zákona při odvolání
ředitelů školských úřadů
v Brně a Opavě uvedenou v tisku 51 A."
Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne
ruku! 68.
Kdo je proti tomuto návrhu? 52.
Kdo se zdržel hlasování? 12.
Tento návrh byl přijat.
Zbývají nám dvě odpovědi na
interpelace. První z nich zaslal místopředseda
vlády a ministr financí Ivan Kočárník
na interpelaci poslance Oldřicha Vrchy ve věci kritického
stavu v zásobování pitnou vodou v oblasti
Letovicka, Drahanské vrchoviny a části Vyškovska
- jde o tisk 212 ze VII. volebního období České
národní rady. Odpověď byla předložena
jako tisk 76 A. Její projednávání
bylo řídícím schůze přeloženo
na další schůzi Poslanecké sněmovny,
neboť nebylo přijato usnesení.
Táži se pana poslance Oldřicha Vrchy, zda považuje
odpověď za uspokojivou, nebo zda trvá na svém
původním stanovisku. Nepovažujete nadále
odpověď za uspokojivou. Otevírám k tomuto
tématu rozpravu. Kdo se do ní hlásí?
Nehlásí se nikdo, rozpravu uzavírám
a předkládám návrh usnesení
v tom smyslu, v jakém se vyjádřil autor interpelace
pan poslanec Oldřich Vrcha.
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
na interpelaci poslance Oldřicha Vrchy na místopředsedu
vlády a ministra financí Ivana Kočárníka
ve věci kritického stavu v zásobování
pitnou vodou v oblasti Letovicka, Drahanské vrchoviny a
části Vyškovska, uvedenou ve sněmovním
tisku 76 A.
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 53.
Kdo je proti? 27.
Kdo se zdržel hlasování? 43.
Tento návrh nebyl přijat. Zkusím předložit
sněmovně opačný návrh.
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
na interpelaci poslance Oldřicha Vrchy na místopředsedu
vlády a ministra financí Ivana Kočárníka
ve věci kritického stavu v zásobování
pitnou vodou v oblasti Letovicka, Drahanské vrchoviny a
části Vyškovska uvedenou ve sněmovním
tisku 76 A."
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 61.
Kdo je proti? 51.
Kdo se zdržel hlasování? 7.
Konstatuji, že tento návrh byl přijat.
Poslední odpověď zaslal ministr školství,
mládeže a tělovýchovy Petr Piťha
na interpelaci poslance Jiřího Vyvadila ve věci
udělení názvu Českoslovanská
akademie obchodní dr. Edvarda Beneše škole v
Praze 2, Resslova 8 uvedeno ve sněmovním tisku 31.
Odpověď byla předložena jako sněmovní
tisk 31 A.
Táži se pana poslance Jiřího Vyvadila,
zda považuje odpověď za uspokojivou. Ne, nepovažuje.
Otevírám k tomuto tématu rozpravu. Kdo se
do ní hlásí? Hlásí se pan poslanec
Vyvadil.
Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane předsedo, vážený pane ministře,
milé kolegyně, vážení kolegové,
vím, že už všichni jsme do určité
míry vyčerpáni. Sám jsem velice, velice
zvažoval, jaké stanovisko mít k odpovědi
pana ministra. Nebudu zakrývat, že až na čtyřicet
procent jsem se blížil k tomu, že vlastně
s ním souhlasím. Ale problém byl v tom, že
samotný demokratický tisk mne vedl k tomu, abych
dostál svým poslaneckým povinnostem, abych
věci uvedl tak, jak jsou, bez ohledu na to, jak nakonec
tato vážená sněmovna věci rozhodne.
Jde o problém na první pohled - někdo by
řekl maginární. Jde o to, která škola
bude mít název Českoslovanská akademie
obchodní a zda to bude škola Resslova ulice č.
5, a nebo Resslova ulice č. 8.
V první fázi to vypadá, že je to jaksi
k smíchu. Právě proto, že si uvědomuji,
že jsem toliko opoziční poslanec, a protože
si uvědomuji, že když promlouvá opoziční
poslanec, vždy to má nádech opozičního,
raději bych citoval z novin, které věci vidí
z jiného úhlu pohledu, v jiných dimenzích
a možná lépe, možná vtipněji
a možná výstižněji.
Zrovna dnes Český deník uveřejnil
článek "Causa Českoslovanská
akademie obchodní". Protože ne každý
kupuje noviny jako já - od Rudého práva až
po Český deník - tak ne každý
tento článek četl. Proto budiž mi -
a jednací řád to nezakazuje - dovoleno přečíst
tento článek. Bude to v rámci tolerance.
Historie: Českoslovanská akademie obchodní,
které byl před druhou světovou válkou
udělen čestný název Dr. Edvarda Beneše,
vznikla před 120 lety. V říjnu 1872 zahájila
vyučování v prostorách v najatých
místnostech Obecního domu na Malém náměstí
č. 4. Zásluhu na založení ČAO
měl obchodnický spolek Merkur a jeho cílem
bylo dohnat zaostávání Čechů
a čelit dravosti. Vynechám pár řádek,
abych to zkrátil.
V roce 1909-1915 - je to nad lidské síly - působil
na této škole jako profesor náš druhý
prezident dr. Edvard Beneš. Ten ve svém vzpomínkovém
článku k 50. výročí založení
školy zdůraznil duch svobody a volnosti, který
vládl na škole mezi profesory a žactvem, a výchovu
k vlastenectví, Za protektorátu v září
1944 byla Českoslovanská akademie obchodní
vyhoštěna ze své budovy a na její místo
byl nastěhován německý lazaret. Po
květnu 1945 byly okamžitě zahájeny práce
na obnově školní budovy tak, aby Českoslovanská
akademie obchodní včas zahájila činnost
ve své budově v Resslově ulici č.
8.
Díky šťastným okolnostem od založení
školy do konce války a třem poválečným
letům se podařilo vybudovat skvělý
kredit školy, která svým absolventům
otevírala dveře bank, největších
firem, státních institucí a diplomatických
služeb.
Mimochodem, pane předsedo, já bych prosil, aby byl
učiněn pokyn k tomu, aby lidé vnímali,
nebo aby odešli.
V roce 1948 prožívala ČAO, její profesoři
a žáci, nástup komunistické moci. Nemalý
počet žáků byl pronásledován
za účast na pochodu studentů na Hrad, následoval
postih studentů obecně nesouhlasících
s novým totalitním režimem. Škole byl
odňat její název, zabrán veškerý
majetek, profesorský sbor rozptýlen do všech
koutů země. A v neposlední řadě
- možná, že si někdo myslí, že
je to nepodstatné - řada z nich zavřena.
Od doby protektorátu byla ČAO v roce 1961 podruhé
vyhoštěna ze své budovy v Resslově ulici
8. Archiv a zakládací listiny včetně
seznamu absolventů přemístěn do Resslovy
5, bývalého ženského výrobního
spolku, od té doby střední ekonomické
školy. Urputný odpor. Zatímco obnovení
vyučování ČAO v její historické
budově v Resslově 8 proběhlo v roce 1945
okamžitě a bez problémů, naráží
požadavek absolventů na odstranění křivd
spáchaných komunisty na této škole na
urputný odpor, který trvá od března
1989 do dnešních dnů. V čele tohoto
odporu je jednak ředitelka Obchodní akademie v Resslově
5, bývalá funkcionářka KSČ,
která si z násilného aktu komunistického
režimu vybudovala nárok na název "Českoslovanská"
pro OA, kde dosud sama řediteluje, to je pro Resslovu 5.
Dále zde figurují, jsou to páni z dřívějších
dob, zřejmě zavázaní absolventi, kteří
utvořili spolek na podporu ČAO, a pak pracovníci
ministerstva školství a nakonec i ministr kontroly
dr. Němec. Ti hájí bezpráví
do posledního dechu. Od května 1989 jednali absolventi
ČAO Resslova 8 s ministerstvem školství o vrácení
názvu historické budovy školy a po dlouhé
bezvýsledné korespondenci teprve v květnu
1990 vrátil ministr školství Adam dekretem
této škole její název. Protistrana však
tento dekret neuznala a přes mnohá vyzvání
ředitelstvím ČAO zadržovala a dosud
má stále v držení archiv, zakládací
listiny a všechny doklady a seznamy žáků.
Rok po předání dekretu ČAO byl utvořen
spolek absolventů ČAO dr. Edvarda Beneše v
Praze 2, Resslova ulice, který byl registrován pod
neúplnou zkratkou.
Závěrem, abych to úplně zkrátil,
protože přečíst si to může
úplně každý, je počínání
ministerstev, spolku i paní Rambouskové, to je ředitelka
jedné z té školy, zcela pochopitelné.
Dědicům komunistických vládců
se název Českoslovanská akademie obchodní
zalíbil, protože má stodvacetiletou tradici.
Její pověst je výsledkem poctivé dlouholeté
práce, je symbolem solidnosti, známkou dobré
kvality a tudíž je jako dobře zavedená
firma příslibem kapitálu. Ten má zřejmě
plynout z kapes bývalých absolventů žijících
u nás či v zahraničí, kteří
ve své důvěře přehlédnou,
že nepodporují svou školu, ale školu zcela
cizí. Toto je pro současné komunistické
podnikatele velice významný fakt. Lze tedy usuzovat,
že v pozadí problému s názvem ČAO
je konkrétní snaha určitých osob ve
spolku v Resslově 5, a tedy - říkají
novináři, já to jenom přečtu
- na ministerstvu školství i na ministerstvu kontroly
na získání nemalých zisků.
Chtěl bych k tomu říci jednu věc.
Předevčírem jsme tady přijali vyšetřovací
komise týkající se určitých
akcí. Když vystoupí jakýkoli německý
kancléř, řekne "My Němci neseme
odpovědnost za minulé období". Já,
když za mnou přicházeli představitelé
tohoto petičního výboru, popravdě
řečeno měl jsem pocit, že jde o problém
možná nedůležitý, ale tito lidé
40 let žili v minulém systému a 40 let měli
problémy s tím, že byli absolventy Českoslovanské
akademie obchodní dr. Edvarda Beneše. A problémy
měli vážné. Jsou to staří
lidé a na věcech lpí. Vím, že
není možné všechno napravit, ale na druhé
straně se domnívám, že byť je jediná
věc, která by napravena měla být,
tak napravena býti musí.
Pan ministr školství přijal rozhodnutí,
které - musím říci - do určité
míry je velmi rozšafné a je natolik rozšafné,
že - znovu říkám - na 40% se mi téměř
líbí. Rozhodnutí je takové, že
ulice Resslova, škola v Resslově 5 je Českoslovanská
akademie obchodní a Resslova 8 je Českoslovanská
akademie obchodní dr. Edvarda Beneše. Teoreticky vzato
je tedy mé interpelaci v jedné části
vyhověno. Nicméně mimo vší pochybnost
soudružka ředitelka z druhé strany bude moci
žít z onoho krásného názvu Českoslovanská
akademie obchodní, která má tradici 120 let.
Dovedu si asi představit, jak asi tato věc dopadne,
ale z určitých morálních principů
s tímto rozhodnutím nemohu souhlasit a z toho ohledu
vyplývá můj návrh usnesení.
Děkuji.