Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu společnému zpravodaji a otevírám
rozpravu, dávám slovo panu místopředsedovi
vlády Janu Kalvodovi, dále se písemně
do rozpravy přihlásili páni poslanci Benda,
Vorlíček, Loukota a Vrzal.
Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda:
Pane místopředsedo, já se nehlásím
do rozpravy, jenom se omlouvám za opomenutí, kterého
jsem se dopustil, tedy konstatovat, že společná
zpráva výboru je pro předkladatele přijatelná
a akceptuje ji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu místopředsedovi vlády a prosím
pana poslance Marka Bendu.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo,
vážení členové vlády,
dámy a pánové, dovolím si vám
přednést jménem koaličních
klubů, tedy expertní skupiny všech klubů,
která připravila dva pozměňovací
návrhy k zákonu, kterým se mění
a doplňuje zákon 328/91 Sb., o konkursu a vyrovnání.
Oba návrhy byly projednány s příslušnými
resortními ministry a ti s nimi vyslovili souhlas.
Návrhy se týkají těch výjimek
z privatizace, o kterých bylo již hovořeno.
První se týká § 67, odst. 9, kde se
předpokládá, že pro podniky, které
jdou do druhé vlny kupónové privatizace,
bude doba, po kterou může být vyhlášen
konkurs, pozastavena po dobu, co jsou akcie v nabídce kupónové
privatizace a vydávány DIKům.
Vzhledem k tomu, že se domníváme, že toto
opatření je snad účelné, ale
že může dojít k situacím, kdy řekněme
se podnik dostane do tak kritické situace, že jakékoliv
zdržování konkursu i s ohledem na zájmy
DIKů je škodlivé jak pro DIKy, tak pro podnik
i pro věřitele podniku, shodli jsme se na tomto
pozměňovacím návrhu.
Odstavec 9 by zněl: "Konkurs nelze prohlásit
u dlužníka, u něhož bylo podle privatizačního
projektu alespoň 50% akcií zařazeno do nabídky
kupónové privatizace, výjimku může
povolit na návrh ministerstva vláda, své
rozhodnutí sdělí příslušnému
soudu." Po této tečce navazuje v podstatě
stejný text, jenom dochází ke slovním
úpravám, aby to dávalo smysl. "Doba,
v níž nelze konkurs prohlásit, běží
od doby zveřejnění dlužníka v
seznamu akciových společností, které
budou v dané privatizační vlně privatizovány
použitím investičních kupónů
- odkaz 6a/ tak, jak je v návrhu zákona podaném
vládou do uplynutí dvou měsíců
od předání akcií dlužníka
držitelům investičních kupónů
a investičních privatizačních fondů."
Nyní dochází ke druhé změně.
Původní vládní návrh předpokládal,
že zde se přerušuje běh lhůt pro
podání návrhu na povolení ochranné
lhůty a běh ochranné lhůty my se domníváme,
že to není rozumné a po projednání
s příslušnými ministry navrhujeme, aby
tato věta zněla takto: "Po tuto dobu se nepřerušuje
běh lhůt k podání návrhu na
povolení ochranné lhůty, jakož i běh
ochranné lhůty."
Poslední věta zůstává - "Účinky
podle § 5d) trvají i po dobu přerušení
lhůt."
Dochází tedy k určitému zpřísnění.
Především tam probíhají lhůty
k prohlášení konkursu a k podání
návrhu na povolení ochranné lhůty
a za druhé vláda má v případě
kritických podniků možnost konkurs vyhlásit
i v průběhu druhého kola kupónové
privatizace.
Pokládám toto opatření za správné
a myslím si, že nikoho nezvýhodňuje,
protože druhé kolo ještě nebylo zahájeno,
čili každý z investorů bude dobře
vědět, jaká jsou pravidla hry a k čemu
může dojít.
Druhá změna, kterou navrhujeme, se týká
§ 67c), kde současné znění obecně
prodlužuje ochrannou lhůtu pro zemědělskou
prvovýrobu. Zde při jednáních i s
představiteli vlády jsme narazili na dva problémy.
Za prvé definice zemědělské prvovýroby,
protože tak, jak je to v zákoně, je to příliš
obecné a mohlo by docházet k tomu, že podniky,
které mají řekněme jen jedno políčko,
na kterém něco sklízejí, a jinak je
to gigantické ČKD nebo něco podobného
- teď jsem nemyslel zrovna tento podnik, nýbrž
typ podniku - takže tyto podniky by měly tu šestiměsíční
lhůtu. - To byl první problém.
Druhý problém spočíval v tom, že
vláda zamýšlela, aby byl pozastaven bankrot
podniku, resp. vyhlášení konkursu u podniků
zemědělské prvovýroby ve vegetačním
období od 1. dubna do 30. září, Zněním,
které je ve vládním návrhu, prostě
dochází k prodloužení ochranné
lhůty na šest měsíců, aniž
by se určovalo, jestli je to v zimě nebo v létě,
jestli to skutečně padne do toho vegetačního
období nebo nepadne. Toto jsme nepokládali za odůvodněné,
a proto navrhujeme nové znění § 67c).
§ 67 c) odst. 1: "Konkurs nelze vyhlásit u dlužníka,
který je právnickou nebo fyzickou osobou, jehož
převážným předmětem činnosti
je zemědělská prvovýroba, v období
od 1. dubna do 30. září, přičemž
běh lhůt k podání návrhu na
povolení ochranné lhůty, jakož i běh
ochranné lhůty podle § 5a) a 5c) není
přerušen. Účinky podle § 5d) trvají
i po tuto dobu."
To je odstavec 1 a odstavec druhý by právě
definoval zemědělskou prvovýrobu a zněl
by takto:
"Zemědělskou prvovýrobou se rozumí
hospodaření na zemědělských
pozemcích, jehož výsledkem jsou rostlinné
nebo živočišné produkty před jejich
dalším zpracováním." - Dojde tedy
k tomu, že normální zemědělské
podniky, které pracují v zemědělské
prvovýrobě, mají stejné podmínky
jako ostatní podniky, stejné lhůty, pouze
nebude možné vyhlásit přímo konkurs
či přímo takový podnik likvidovat
nebo spravovat bankrotujícím způsobem v době,
kdy je zaseto a čeká se na sklizeň.
To jsou tedy dva pozměňovací návrhy,
které si jménem představitelů koaličních
klubů dovoluji přednést.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Bendovi a prosím pana poslance Vorlíčka,
připraví se pan poslanec Loukota.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený
pane předsedající, vážení
členové vlády, dámy a pánové,
považuji projednávání tohoto zákona
z hlediska české ekonomiky za jeden z klíčových
okamžiků. Mé vystoupení proto bude obsáhlejší
úměrně k závažnosti tématu.
Nejprve bych se vyjádřil k předloženému
paragrafovanému znění, ve druhé části
bych se pak chtěl zabývat širšími
souvislostmi problému.
Poslanci naší strany podporovali zákon č.
328/1991 Sb. a chápali ho jako způsob, jak
vyřešit postavení podniků s nízkou
úrovní hospodaření, udržujících
se jen prostřednictvím přerozdělovacích
procesů. Tehdejší výhrady našich
poslanců se týkaly jak plošného působení
zákona, tak nebezpečí řetězových
úpadků. Později se těchto problémů
začala bát i vládní koalice a tak
bylo uplatnění zákona posunuto i podruhé
s tím, že lhůta bude využita k řešení
dlouhodobé platební neschopnosti podniků.
Důvody, proč se to nestalo, se budu zabývat
později.
V právě předloženém zákoně
je pro mne klíčovým § 1a), pokud bude
upraven tak, aby podniky v druhotné platební neschopnosti
vzniklé vinou státu, například plněním
některých vládních zakázek,
podniky, které jsou během dvou až tří
let perspektivně schopny změnit svou hospodářskou
situaci, mohly obdržet státem garantovaný úvěr,
který by jim pomohl překlenout současné
období insolventnosti.
K tomu je třeba - podle mého - škrtnout v tomto
paragrafu slova "zřízené zákonem
", což tímto navrhuji.
Pozitivně hodnotím, alespoň pro průmyslovou
sféru, opatření zákona, zaměřená
proti případným majetkovým spekulacím
ze strany podnikových manažerů, kteří
by se jinak mohli "dobře připraveným
bankrotem" osobně obohatit.
V zemědělství, v družstvech vlastníků
nemusí být tato opatření přijímána
tak jednoznačně a nejsem si jist, jestli tam plně
obstojí.
Ustanovení o ochranné lhůtě nepovažuji
za nesporná. Věřitelský výbor,
omezené nakládání s konkursní
podstatou a společná jednání konkursních
věřitelů nemusí fungovat jen v ochranné
lhůtě.
Mohou být součástí vyrovnávacího
či konkursního řízení, tak
jak to bylo například v zákoně č.
64/1931 Sb., který byl mimochodem mnohem propracovanější.
Domnívám se, že sama ochranná lhůta
je nadbytečná. Činnosti v ní jsou
proveditelné v rámci konkursního řízení
a tato lhůta může nebezpečně
prodloužit majetkové nejistoty a způsobit snížení
konkursní podstaty. Proto doporučuji ustanovení
v ochranné lhůtě v § 5 a) - 5 e) vypustit.
V § 27 odst. 2 doporučuji vypustit možnosti prodeje
mimo dražbu jako záležitosti vymykající
se veřejné kontrole.
§ 67 odst. 9 - ustanovení o vynětí podniků
s 50 a víceprocentní kupónovou účastí
z konkursu doporučuji vypustit. Ekonomické
postavení podniku se nezmění tím,
že se na něj vyhlásí konkurs. Doporučuji
opak. Podniky, na něž bude třeba vyhlásit
konkurs, nesmějí být zařazeny do kupónové
privatizace.
§ 67 odst. 1 - je třeba přesněji vymezit,
co jsou to osoby blízké vedoucím pracovníkům
dlužníka.
Myslím, že by bylo chybou se v rozpravě soustředit
jen na právní stránku minimalizace negativních
důsledků bankrotu. S nebezpečím bankrotů
je spojena řada dalších problémů.
Domnívám se, že za prvé je nutné
především odstranit příčiny,
které působí, že se naše podniky
dostávají do úpadku v tak masovém
měřítku. Za druhé negativním
důsledkům bankrotu podniků nelze čelit
jen právní úpravou, jak jsem říkal,
ale i maximální pomocí státu
jako zakladatele, respektive akcionáře při
úsilí podniku o překonání tohoto
stavu. Nikde ve světě úpadky nevítají
jako "samoočistný" proces, ale snaží
se jim zabránit, protože vždy znamenají
velké hospodářské škody. Nevím,
proč v České republice bychom se měli
chovat jinak.
Chci se proto ve svém dalším vystoupení
zabývat dvěma otázkami. Co jsou podle mého
mínění příčiny současného
stavu českých podniků a jak zabránit,
aby se jejich problémy nadále neopakovaly, a proč
je podle mého mínění vláda
spoluzodpovědná za tento stav, a jaké problémy
v souvislosti s bankroty nechala nevyřešeny.
Dnes se problémy podniků zauzlily natolik, že
nemá-li se destabilizovat hospodářská
i politická situace celého státu, nelze spoléhat
jen na nějaký automatismus působení
zákona o konkursech a vyrovnáních. Smutným
vysvědčením minulých vlád je
už to, že teprve ve třetím roce ekonomické
reformy, má začít fungovat zákon,
bez něhož si fungování ekonomiky žádná
vyspělá země představit nedovede.
Právě touto a dalšími chybami v postupu
transformace ekonomiky vlády minulé i současná
nechaly dospět věci tak daleko, že - okrouhle
řečeno - na konci roku 1992 měly banky v
bývalé České a Slovenské Federativní
Republice v podnicích rozpůjčováno
okolo 700 mld. Kčs, podniky si navzájem dluží
dalších 160 - 250 mld. Kčs - (odhady se různí),
tedy zhruba dvě třetiny ročního objemu
státního rozpočtu. Odhaduje se, že do
bankrotu se může dostat okolo 300 českých
podniků. Rád bych na tomto místě přesnější
čísla slyšel od vlády.
Ukazuje se, že tvůrci ekonomické reformy řadu
věcí odhadli špatně. Vždyť
o zákonu o bankrotech, jehož znění dnes
budeme napravovat, napsal v srpnu 1991 Václav Klaus ještě
jako federální ministr financí, že zákon
o úpadku urychlí nejen potřebné oddělení
zrna od plev, ale pomůže také upevnit tolik
chybějící finanční disciplinu
ve vztazích mezi podniky. Dále Václav Klaus
tvrdil, že je zcela nesmyslné strašit nás
úpadkem celé ekonomiky. Opak je prý pravdou.
Zákon o úpadku otevírá cestu k jejímu
ozdravění. Roční odklad konkursu
podle § 67 pak interpretoval jako období šance
pro podniky, které si vyřeší své
problémy, protože bude nad jejich hlavami viset Damoklův
meč bankrotu. Tolik Václav Klaus v roce 1991.
Stal se však opak toho, co konstruktéři ekonomické
reformy a osnovatelé zákona č. 328/1991 Sb.
tvrdili. Platební neschopnost, která se před
přijetím zákona počítala v
desítkách, se nyní uvádí ve
stovkách miliard. Nedošlo k proklamovanému
oddělení zrna od plev, ale počet "zaplevelených"
podniků se zvýšil řadou geometrickou.
Proto pokládám za nutné pojmenovat příčiny
tohoto stavu a považuji za nevyhnutelné, aby se korigoval
dosavadní postup ekonomické transformace. Jinak
budou očekávání ozdravných
ekonomických procesů, spjata s touto novelou, zase
jen jednou z řady dosavadních iluzí, na které
všichni doplácíme.
Chování podniků se nezměnilo žádoucím
způsobem, jak to předpokládal po přijetí
zákona č. 328 Václav Klaus, z několika
důvodů, které stručně shrnu.
Tvůrcové zákona předpokládali,
že se po jeho přijetí začnou chovat
podniky jako tržní subjekty. K tomu ovšem nestačí
zákon o bankrotech, ale je třeba i tržní
prostředí. Jenže u nás se zatím
v nejlepším případě a nadneseně
řečeno vytvořil trh zboží a služeb,
ne však trh kapitálu a práce. A nesplnil se
další důležitý předpoklad
- neproběhla vlastnická transformace. Podniky si
proto ponechaly řadu stereotypů v chování
a adaptovaly se na situaci nějak přežít
období, kdy centrálně plánovaná
ekonomika byla už pryč, a plný trh a vlastnická
transformace byly ještě daleko. Kdo jim to může
zazlívat? Uvědomme si, že ta bájně
rychlá kupónová privatizace ponechala podniky
v předprivatizační agónii od jara
1990 až do 2. čtvrtletí tohoto roku, kdy -
dopadne-li všechno dobře - začnou probíhat
první krůčky transformace, valné hromady
akcionářů a volba nového managementu.
Jenže pak je zapotřebí ještě zpracovat
zaměření, cíle, strategické
plány podniku. A jsme na začátku roku 1994.
Položíme-li si otázku, kdo a kdy zavinil tento
stav, tak to byli podle mého tvůrci dnešního
scénáře ekonomické reformy, který
dostal svou podobu ve Federálním shromáždění
v září 1990. Původní
koncepce dnešního Fondu národního majetku,
jak byla zpracována experty tehdejší české
vlády, sledovala jiný a podle mne efektivnější
postup ekonomické transformace, který si kladl za
cíl nejprve rychlou deetatizaci a kapitalizaci všech
státních podniků na bázi konkursní
podstaty jejich majetku.
Myšlenkou této koncepce bylo, aby od 1. 1. 1991 souběžně
s liberalizací cen a zahraničního obchodu
vystupovaly na trhu kapitálově jasně definované
odstátněné podniky, které by pro přežití
se musely starat o zachování a rozmnožování
základního kapitálu, nebo by se ekonomicky
položily. Nemohly by žít z podstaty, nebo se
dokonce chovat podle hesla: "po nás potopa".
Změna této koncepce, kterou provedli oponenti v
čele s V. Klausem, znamená podle mého počátek
dnešní neutěšené situace, charakterizované
čísly, která jsem řekl v úvodu.
Mimochodem Treuhandanstalt ve Spolkové republice na území
bývalé NDR zmíněnou strategií
rychlé deetatizace a následné privatizace
standardními metodami dosáhl podstatně lepších
výsledků a my bychom se z toho měli poučit.
Popírám-li úspěšnost dosavadního
postupu ekonomické reformy v České republice,
nejde o opoziční nadsázku. Úspěch
v ekonomice se nedá totiž měřit spokojeností
Mezinárodního měnového fondu. Reálným
obrazem je ekonomická situace převážné
většiny občanů a podniků a institucí,
ve kterých pracují. K dříve uvedeným
číslům na podporu tohoto tvrzení ještě
několik dalších, čerpaných z
oficiálních statistických údajů:
Porovnáme-li rok 1992 oproti roku 1989, tak zjistíme:
reálné mzdy obyvatel nižší zhruba
o 27%, hrubý domácí produkt nižší
zhruba o 22%, užitý domácí produkt
vzhledem k vyššímu vývozu než dovozu
v r. 1992 nižší dokonce o 34%.
Pro ty, kterým to mnoho neříká - uvedená
čísla znamenají v ekonomickém vývoji
skok zpět asi o 15 let! Říkám to proto,
že analýza příčin našich
hospodářských neúspěchů
nebyla vládou provedena a je snaha ve druhém kole
privatizace v dosavadních chybách tvrdohlavě
pokračovat. Pak nám ovšem nemůže
pomoci žádná novela zákona o bankrotech.
Považuji za nezodpovědné, že po tak dlouhém
váhání o účinnosti zákona
o bankrotech bude tento zákon nakonec spuštěn,
aniž byla vládou mezitím připravena
řada opatření, která by minimalizovala
bankroty vyvolaná rizika, např. riziko podstatného
zvýšení nezaměstnanosti a případného
sociálního vření v nejvíce
postižených regionech - kupř. na Kladensku,
na Ostravsku a jinde. V roce 1992 se dopad plné platnosti
zákona o bankrotech na nezaměstnanost odhadoval
číslem 300 tis. lidí. Rád bych slyšel
k tomu stanovisko vlády.
Riziko složitého procesu likvidace podniků
dotčených kupónovou privatizací. Jsem
zvědav, co se bude dít, až řada kupónových
akcionářů zjistí, že má
v rukou bezcenné papírky. Možnost, že
řada podniků druhé vlny privatizace se nakonec
dominovým efektem propadne do konkursů, stane se
neprivatizovatelnými a jejich krize bude pokračovat.
Riziko, že se proces agónie řady podniků
prodlouží neschopností obchodních soudů
vyřešit procesně tolik případů
úpadků, protože o fungování těchto
soudů na přiměřené úrovni
se vláda doposud nepostarala. Za značně pravděpodobné
pokládám, že se zmíněný
dominový efekt bankrotů v dnešní hospodářské
situaci nepodaří odvrátit zapojením
uvažované částky z prostředků
Fondu národního majetku prostřednictvím
Konsolidační banky k odkupu části
těžko dobyvatelných pohledávek, až
se začnou požadavky na fond hrnout ze všech stran.
Za nejkardinálnější nedostatek vlády
ovšem považuji neexistující strategii
v oblasti strukturální a průmyslové
politiky. To vlastně znemožňuje objektivně
rozhodnout, kromě případů evidentně
nezachranitelných, komu podat při úpadku
pomocnou ruku a komu ne, jak by to vyžadoval § 1 předloženého
zákona. Samotná výše zadlužení
podniku nemusí mít souvislost s potenciální
životaschopností podniku, resp. perspektivností
jeho výrobního programu. Takže dnes může
zkrachovat i pro Českou republiku velmi žádoucí
podnik jen proto, že vládě koncepce budoucího
rozvoje českého průmyslu chybí! Přitom
řada z těchto podniků se může
cítit minulými vládami poškozena, ať
už pro nedobytné pohledávky v zahraničí
v důsledku různých zahraničně
politických rozhodnutí, nebo pro finanční
pravidla, která jim zdaňovala i fiktivní
zisky, a když se podnik dostal do úzkých a
nebyl schopen včas platit daně, tak byl za to v
zápětí drsně penalizován. Pravidla
ekonomické reformy dusí podniky, zato umožňují
skvělý život bankám. Např. Komerční
banka v roce 1991 vykázala zisk ve výši 11,6
miliardy korun a rentabilitu čistého zisku k vlastnímu
jmění téměř 30%. Podniky živoří,
banky kořistí a vláda přihlíží!
Závěrem shrnuji - novelizace zákona o bankrotech
nemůže sama o sobě představovat nějaký
ozdravný prostředek pro českou ekonomiku,
nebude-li doprovázena promyšleným spolupůsobením
vlády, zabraňujícím nadměrným
hospodářským škodám a nebude-li
doprovázena změnami ve scénáři
ekonomické reformy, které by odstranily hlavní
příčiny, pro něž se podniky vůbec
do nebezpečí bankrotu masově dostávají.
Kromě již dříve uvedených připomínek
k jednotlivým paragrafům zákona bych zdůraznil,
že návrh je ze strany vlády nedostatečně
podložen kvantifikovaným rozborem situace. Neznáme
počet ohrožených podniků, ani výši
zadlužení. Nejsou uvedeny odhady dopadů na
nezaměstnanost, Nejsou podrobněji popsány
zásady, se kterými chce vláda do procesu
bankrotů vstupovat, protože zvláště
u klíčových podniků se spoluzodpovědnosti
zbavit nemůže. Nejsou odhadnuty rozpočtové
důsledky bankrotů. Není uveden obranný
mechanismus, který bude chránit bankovní
ústavy před důsledky bankrotů. Jednou
z možných příčin dnešního
chování bank může být právě
obava z dopadu bankrotů na ně.
Obracím se na předkladatele, aby nás seznámil
s představami vlády o řešení
zmíněných problémů ještě
před závěrečným hlasováním.
Chybí formulace jasné hospodářské
strategie ČR, bez níž nelze použít
záchranné prostředky při aplikaci
zákona účelně, tj. pro udržení
odvětví a podniků, které vykazují
jednoznačné komparativní výhody a
mohou být zdrojem budoucího rozvoje české
ekonomiky. Zřejmé chyby dosavadního postupu
ekonomické transformace, o kterých jsem mluvil,
by měly být ještě před spuštěním
druhé vlny privatizace odstraněny. Je třeba
v ní také přestat bránit širší
paletě forem majetkového uspořádání
privatizovaných podniků, včetně větší
možnosti participace zaměstnanců. Jestliže
ve Spolkové republice na území bývalé
NDR může po privatizaci více než 130 podniků
zcela nebo z části patřit jejich zaměstnancům,
tak je už snad čas, aby naši fundamentalisté
přestali být "papežštější
než papež".
Problémy, které jsem uvedl, by si z tohoto hlediska
zasloužily přednostní pozornost české
vlády. Bez jejich řešení bude mít
navrhovaná novela zákona jen velmi omezenou účinnost
a smysl pro rozvoj ekonomiky České republiky. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Vorlíčkovi, prosím pana poslance
Loukotu, připraví se pan poslanec Vrzal.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající,
dámy a pánové, poslanci poslaneckého
klubu Sdružení pro republiku - Republikánské
strany Československa nepodpoří vládní
návrh zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon 328/1991 Sb., o konkursech a vyrovnání.
Jako pravicová strana nehodláme přispět
svými hlasy k prodlužování agónie
neperspektivních podniků, z kterých se v
mnoha případech mezitím staly zaopatřovací
ústavy. Mohu pouze konstatovat, že vládní
koalice tímto návrhem zákona učinila
krok doleva. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci, prosím pana poslance Vrzala (Poslanec Vrzal
z místa: Vzdávám se slova.) Děkuji,
prosím paní poslankyni Mazalovou, připraví
se pan poslanec Křížek.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážený parlamente český.
S návrhem zákona souhlasím, projde určitě
jistě nějakými změnami a bude připomínkován.
Dovolím si mít k němu připomínku
stručnou. Návrh zákona neřeší
povinnost zaplacení dlužníka, i když je
podnikatel odsouzen zaplatit a nezaplatí, tak se prakticky
nic neděje, peníze jsou nevymahatelné, není
ani potrestán vězením, protože na rozdíl
od vyspělých evropských zemí u nás
vězení pro dlužníky zatím nejsou.
Je to způsobeno také přetížeností
soudů a ti, kteří hospodařili nezodpovědným
způsobem, nemohou být nějak potrestáni.
Jinak je bankrot pro některé podniky výhodný.
Peníze, které podnikatel vydělával
bokem, se dají zachránit tím, že vyhlásí
bankrot, založí nový podnik, mezitím
peníze převede na někoho jiného, příbuzného,
přítele a pod. Má-li např. dluh 10
mil., firmu v ceně 1 mil., je pro něho výhodné
za jistých podmínek bankrot vyhlásit.
Podle mne je také hlavní odstranit druhotnou platební
neschopnost, o které už tady bylo hovořeno,
která vznikla bez viny podniku, který nedostal zaplaceno.
To by měl podle mne řešit stát. Podniky
přešly z bývalého režimu do nynějšího
a většina z nich je v druhotné platební
neschopnosti ne vlastní vinou. S tím se však
podle mne vláda zabývala jen velmi málo a
myslím, že je to ke škodě podnikatelů.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
paní kolegyni Mazalové a prosím pana poslance
Křížka, dále se připraví
pan poslanec Kozák.
Poslanec Josef Křížek: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážená vládo, vážené
kolegyně a kolegové. Dříve než
přednesu pozměňovací návrh
k novele zákona 328/1991 Sb., dovolte mi poznámku
k samotnému zákonu. Měl jsem možnost
prostudovat si stanoviska expertů ze státní
university Iowa, ze dne 18. - 19. února letošního
roku k českému zákonu o bankrotu. Jedná
se o tento dokument. Uvedení experti srovnávají
náš zákon s americkým zákonem.
Současný zákon o bankrotu ve Spojených
státech amerických je vlastně novelizovaný
zákon o bankrotu z roku 1978. Zmíněný
zákon platí od roku 1898, tedy plných osmdesát
let, což svědčí o jeho nesporné
kvalitě.
Americký zákon o konkursu a vyrovnání
je postaven na dvou principech. Za prvé, uplatnění
zákona má poskytnout dlužníkovi možnost
nového startu, ne jej finančně zruinovat.
Za druhé, poskytnout věřitelům dlužníka
spravedlivou část z majetku dlužníka.
Uplatnění tohoto principu umožňuje zákon,
ozdravující působení v tržní
ekonomice. Zákon o bankrotu, platný ve Spojených
státech amerických, rovněž zakazuje
- a to bych chtěl zdůraznit podání
návrhu nuceného vyrovnání vůči
farmáři, toto je legislativní a politická
uvážlivost realizovaná kongresem. Oprávněnost
tohoto zákona spočívá na faktu, že
produkce farmářů podléhá sezónním
výkyvům a povětrnostním podmínkám.
A nyní k mému pozměňovacímu
návrhu.
Navrhuji změnu v § 67c) vládního návrhu,
kterým se mění a doplňuje zákon
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání takto.
Je-li dlužníkem provozovatel zemědělské
prvovýroby, je ochranná lhůta od 1.4. do
31.12., a to v každém roce: právo dlužníka
navrhnout její prodloužení tím není
dotčeno. Odůvodnění: navrhovaná
lhůta se shoduje s kritickým obdobím pro
podnikatele v zemědělské prvovýrobě.
Příjmy podnikatelů v zemědělské
prvovýrobě jsou tvořeny z podstatné
části za produkci rostlinné výroby,
které časově spadají do období
po žních a v řepařských oblastech
je to navíc listopad a prosinec. Navíc je skutečností,
že podniky zpracovatelského průmyslu nemají
dostatek finančních prostředků ani
skladovacích kapacit na vykoupení celé produkce
rostlinné výroby.
Z pohledu prvovýrobce je výhodné posunout
realizaci některých komodit z důvodů
vyšších realizačních cen, např.
u pšenice, sladovnického ječmene, brambor,
cukrovky a podobně. A ten rozdíl v cenách
je významný, jestliže např. u potravinářské
pšenice je po žních cena 2.800 korun, za tři,
čtyři měsíce je to 3.300 i více
za tunu.
Vážení kolegové, přijetím
mého pozměňovacího návrhu máte
možnost prokázat, že ani této sněmovně
nejsou cizí už zmíněné principy
opravdu funkčního zákona o konkursu a vyrovnání,
to je umožnit dlužníkovi možnost nového
startu a poskytnout věřitelům dlužníka
spravedlivou část majetku dlužníka.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Křížkovi a prosím pana
poslance Kozáka. Mám poslední písemnou
přihlášku pana poslance Wagnera, poté.