Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji poslanci Opatřilovi. Prosím paní poslankyni Bumbovou, aby se ujala slova.

Poslankyně Stanislava Bumbová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, chtěla bych reagovat na finanční situaci ve školství, tedy na první část vystoupení pana ministra.

Programové vyhlášení vlády z 13. 7. 1992 říká, že vláda si je vědoma významu vzdělání pro každého jednotlivce, pro ekonomický i kulturní rozvoj společnosti a pro celý charakter budoucího státu. Situace ve školství se ale vyvíjí jinak, než se praví v citovaném materiálu. Problémy zejména finančního rázu mají všechna zařízení. Kritický stav příliš nezmění ani přidaná jedna miliarda, neboť na školství chybí - jak už tady bylo řečeno ústy pana ministra - 4,5 miliardy Kč. Nedostatek financí se projevuje v omezené činnosti mateřských škol, mnohé se z funkčně zařízených budov stěhují do provizorních, dochází k propouštění učitelek mateřských škol aniž se nabízí vhodná forma rekvalifikace. Počet dětí ve třídách se má zvýšit, v některých místech se naopak počítá s uzavřením.

Prostředky určené na mzdy i přes úsporná opatření nepokryjí celý rok 1993. Přitom obce příliš velké finanční prostředky rovněž nemají. Někde se objevují - a to už tady také bylo řečeno - i nekompetentní rozhodnutí školských úřadů, jako je např. příkaz na snížení pedagogických a provozních pracovníků striktně o 20%.

Z anket přitom vyplývá, že školka je pro mladé rodiny v současné době nepostradatelná. Praxe ukazuje, že je utopické a dnes nemyslitelné i z ekonomického hlediska, aby předškolní výchova byla přenesena do rodin. Už z toho důvodu je nutné zachovat vysoký standard poskytovaných služeb v těchto zařízeních. Bylo by tedy asi nejvhodnější zařadit mateřské školy opět do započítaných aktivit.

Restriktivní opatření mají neblahý vliv také na základní a střední školy. Snížil se počet dělených hodin. To se týká především výuky jazyků (a tam je to velmi potřebné), omezilo se vyučování povinně volitelných předmětů, došlo i ke snížení učebního plánu v jednotlivých třídách, omezily se např. hodiny tělesné výchovy, což je při dnešním rytmu života velice problematické, nemluvě už o dalších doplňkových formách výuky, které ze škol mizí, jako jsou např. lyžařské kursy, exkurse.

Nyní se objevil další problém, který se týká základních škol. Dochází ke sporům o přesunu financí za žákem, do rozpočtu obce, kam dojíždí. Přidělená částka 563 Kč na žáka, kterou vymezuje zákon o rozpočtu, nestačí. V průměru se počítá s částkou 2000 Kč. Některé obce už limit na provoz vyčerpaly a další finance zatím nemají. Úsporná opatření diskriminují především státní školy. U nestátních chybí kontrola, jak je nakládáno se svěřenými státními finančními prostředky. Nelze tedy souhlasit s tím, aby se prostředky ušetřené na státních školách přesunuly na soukromé. V tom řešení není.

Snad nejsložitější je situace ve středních odborných učilištích. Vládne zde značná nekoncepčnost, hrozí možnost postupného rozkladu, aniž je zpracována alternativa nová, není vyřešena otázka sponzorství. Existují případy, kdy rodiče platí značné částky tzv. sponzorům, jen aby se jejich dítě vůbec mohlo vyučit.

Podle materiálů ministerstva školství zatím není přesně vyčíslena potřeba finančních prostředků na přípravu státních učňů.

U vysokých škol je situace rovněž velmi nepříznivá. Částka určená na mzdy tak jako u ostatních zařízení nekryje ani potřeby, které se mají ze zákona realizovat už od 1. ledna 1993.

Totéž se týká provozu a investic. Finanční problémy vysokých škol se pak mají řešit i na úkor studentů zavedením školného, jak je zamýšleno již od podzimu r. 1993. Ještě v odpovědi na moji otázku, která se týkala školného, mi pan premiér Klaus odpověděl, že se s tím počítá nejdříve až od r. 1994/95, až bude zaveden komplexní systém, který se týká sociálního zabezpečení.

Toto je tedy jen útlý výčet problémů ve školství. Je jich samozřejmě daleko více. V materiálu ministerstva školství o finanční situaci se konstatuje, že úsporná opatření zasáhnou většinou ty nejpotřebnější, to je děti z rodin sociálně slabších. Pouhé konstatování pochopitelně nestačí. Podle mého je povinností této vlády najít takové řešení, aby dopady současné ekonomické situace byly na školství co nejmenší. Zvolené kroky však zatím svědčí o tom, že se uplatňují provizorní řešení a panuje nahodilost. Děkuji za pozornost, (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Bumbové a prosím paní poslankyni Stiborovou, aby se ujala slova. Připraví se pan poslanec Soural.

Poslankyně Marie Stiborová: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte i mně, abych reagovala velmi krátkým příspěvkem na za prvé písemně předloženou zprávu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k situaci ve školství a také k exposé pana ministra Piťhy.

Vím, že se velice obtížně vystupuje po dlouhém vystoupení pana ministra, které ukázalo reflexi ministerstva vůči školství, Řekla bych, že podle toho, jaký právě projev pana ministra byl i pokud se týká písemného materiálu je asi zcela zásadní, že právě reflexe ze strany ministerstva vůči školství, jako takovému, chybí. Je pravdou, že asi nemůžeme počítat výchovu, vzdělávání v tom směru, že budeme chodit na kulturu, na zmrzlinu, na výlety: v tom směru plně souhlasím s panem ministrem. Ale jde o to, aby děti, studenti, čili mládež této země měla možnost získat to, co je běžné v jakékoliv - a to podtrhuji: v jakékoliv jiné zemi.

Byla zde zmiňována finanční situace panem ministrem Piťhou, že skutečně prostředky na školství chybí. Bylo tady zdůvodněno, asi z jakého důvodu se k tomu přistupuje, že jsou skutečně prostředky snižovány a nejsou vydávány tak, jak by bylo potřeba. Miliarda, o které se hovoří, která bude uvolněna, bylo řečeno, že nedostačuje a že 4 miliardy by možná požadavky mohly pokrýt. Já se v tomto směru zmíním o jedné části resortu školství, a to vysokých škol.

Připomínám, tak jak i vyplývá ze zákona, že pracuji ve vysokém školství, tzn. že mám z toho směru určité zkušenosti, ale zároveň nechci v tomto směru jít pro svůj vlastní zájem, proto říkám, že v resortu školství pracuji.

Bylo řečeno panem ministrem Piťhou, jestli jsem dobře rozuměla, jestli ne, pan ministr jistě upřesní, že do vysokých škol bude dáno z miliardy, která byla uvolněna, 150 až 200 miliónů korun. Říkala jsem cosi o reflexi ministerstva školství vůči školství a v tom směru podtrhuji - vůči vysokému školství. Vím, že fakulty různých vysokých škol mají schodek od 2 miliónů až po 27 miliónů. Podle počtu fakult, které v republice máme, je zcela evidentní, že 150 až 200 miliónů, jestli takto to bylo chápáno, nebude dostačovat.

Situace na vysokých školách je taková, že samozřejmě vysoké školy vzhledem k autonomitě chtějí reagovat na situaci samostatně a věc řešit.

Je to i pro vysoké školy ovšem situace velice, velice problematická. Hledají se úsporná opatření, která rezultují nejenom od toho, že se hledá, jak by se sehnaly prostředky určitými mezinárodními institucemi: v tom směru je tato věc v pořádku: nebo jak by se vybíraly určité prostředky i od studentů.

Je tady ovšem věc taková, že úroveň školství, a to na vysokém školství, v tomto směru klesá tak, že vzhledem k tomu, že nedostačují prostředky, jsou vylučovány určité části výuky, a to praktické výuky, jako jsou laboratorní cvičení, terénní cvičení, čili věci, které pro studenty mají nezadatelný význam, protože je učí pro praktický život, tak jak budou potřebovat.

Ráda bych se v tomto směru zmínila o materiálu, který byl předložen ministerstvem, a na straně 17 budu citovat deklarování, co je zde řečeno: "Dále je nutné vysokým školám umožnit větší rozsah vědecké činnosti, bez níž jsou vysoké školy degradovány na učiliště předávající známé informace, ale nevedoucí ke vzniku nového."

Plně s tímto souhlasím, Jenom nevím, a proto se táži pana ministra, jak chce resort tuto věc realizovat, aby nedocházelo naopak k tomu, že úroveň vědeckého výzkumu na vysokých školách je snižována proto, že nejsou prostředky nejenom na praktická cvičení, ale ani na výchovu diplomantů a doktorantů, čili účastníků postgraduálního studia, čili ani na rozvoj základního začleňování se do vědeckého výzkumu nejen našeho, ale i celosvětového.

Prosila bych v tomto směru jednu věc: aby bylo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy informováno i o tom, že klesá úroveň i v jiných oblastech, a to takovým způsobem, že při naší cestě do Evropy, která je tak často skloňována, dochází skutečně ke snižování výuky jazyků. Bylo to zde řečeno paní poslankyní Bumbovou z hlediska středních škol, situace na vysokých školách je obdobná.

Mohu zde citovat jednu fakultu University Karlovy, a to fakultu pedagogickou. V poslední době zde bylo projednáváno, že dojde k rušení určitých kateder jazyků a tzv. JASPEXU, tzn. že bude snížena v tomto směru vzdělávací možnost pro studenty pedagogických fakult ve výuce cizích jazyků. Ocitovala bych zde to, co bylo řečeno panem děkanem prof. Kotáskem, tedy děkanem Pedagogické fakulty University Karlovy. Je samozřejmé, když se projednávala tato záležitost na pedagogické fakultě, vznesli pracovníci fakulty mnoho připomínek s tím, že tato věc je neblahá nejen pro vlastní fakultu, ale pro výchovu pedagogů a pro výchovu mladých lidí obecně. Pan děkan odpověděl vlastním pracovníkům s tím, že by se měli obrátit na poslance, kteří je zastupují v této sněmovně, čili Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Činím tedy to, co bylo ústy pana děkana řečeno.

Nebudu dále rozebírat situaci v oblasti vysokého školství. Jenom bych chtěla znovu připomenout a apelovat na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, a na vládu ČR s tím, aby prostředky, o kterých se nyní hovoří že budou vyčleněny na ministerstvo školství, čili na školství jako takové, byly zvýšeny minimálně na úroveň tří miliard. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Stiborové a prosím pana kolegu Sourala, aby se ujal slova.

Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, právě před chvílí jste všichni obdrželi významný dokument, který se nazývá "Hlavní zásady transformace českého školství". Při zběžném - bohužel při zběžném - prolistování tohoto dokumentu musím konstatovat, že se jedná o vizi přestavby školství, která odpovídá úhlu pohledu státního úředníka, který je přesvědčen skálopevně, že je osvícený a že je nenahraditelný, a který si myslí, že vše co činí, činí dobrého pro mé děti a pro děti vás zde přítomných. Chci konstatovat, že přiznávám právo na omyl každému, byť sebevýznaměji postavenému člověku, ale odmítám, aby se omyl stal státní politikou.

Chtěl bych trošku doložit tvrzení, které se zdá příliš příkré. Nemám s sebou dokument, ale paměť mi snad neselže, když na straně 5 tohoto dokumentu předkladatel tvrdí, že nelze v českém školství dát větší prostor a důvěru rodičům, aby definovali vzdělávací cestu pro své děti, učitelům, širší občanské společnosti, protože - cituji možná, nebo parafrázuji - nemáme dostatečné množství připravených odborníků, kteří jsou schopni splnit nároky na management, nemáme dostatečně připravenou výkonnou českou školskou inspekci atd. Ptám se, kdy to budeme mít, kdo to rozhodne, který orgán státní správy nebo který orgán státu. Kdybychom takto uvažovali v jiných rovinách společenského života - a teď si trošičku zahraji, byť je mi ta role nepříjemná - na poslance vládní koalice, tak jsem přesvědčen, že plány a úvahy, které jsou obsaženy v programovém prohlášení vlády, by se příliš neposunuly, možná naštěstí pro tuto společnost. Ale nicméně chci tuto roli sehrát do konce a konstatovat, že mě poněkud překvapuje, pokud ministr vlády, jehož programové prohlášení klade tak obrovský důraz na schopnost člověka definovat přesně své zájmy a uzpůsobit své chování těmto zájmům, předkládá dokument - já nevím po poradě s kým, já nevím po konzultaci s kým - který má být tak závažným dokumentem pro budoucnost české vzdělanosti a českého školství.

Dámy a pánové, bylo by možná příliš lehkomyslné, kdybychom se omezili pouze na obecné konstatování. To prosím vás, ze strany ministerstva školství, to, co je obsaženo v tomto dokumentu, nejsou pouze nezávazné fráze, úvahy, diskutabilní materiál. V mnoha případech ministerstvo školství z této představy postupuje v praktických krocích. Uvedu konkrétní případy: z legislativní dílny ministerstva školství zatím na náš stůl se dostaly některé závažné dokumenty. Například připomenu návrh zásad novely vysokoškolského zákona a tyto zásady jsou skutečně postaveny v tom duchu, jak se v dokumentu, který máte před sebou, v podstatě na každé stránce prolíná. Není potom divu, že příslušné parlamentní komise, a to jak parlamentní komise pro vědu, tak i parlamentní komise pro transformaci školství, k těmto zásadám přijaly usnesení velice závažná, kritická a odmítavá. Máte někde mezi dokumenty návrh tzv. malé novely vysokoškolského zákona. Je to opět krok nekoncepční, který nejenže je chybný z hlediska legislativního - a to je výraz velice mírný, protože se jedná skutečně doslova a do písmene o necivilizovaný vstup do oblasti pracovního práva - ale také bude mít, pokud bude přijat, vážné důsledky pro samotnou elitu vzdělanosti.

Mohl bych pokračovat dál. Finanční situaci popsala kolegyně Bumbová a někteří další velice výstižně, ale ministerstvo neučinilo nic, co samo v některých pasážích svého dokumentu slibuje, aby se hledaly nové zdroje, alternativní zdroje financování, aby se hledaly nové postupy, jak toto významné odvětví společenského života posílit a udržet.

A ještě jednu poznámku k finanční situaci. Je zde požadavek posílit rozpočet. Myslím si, že by to mělo být součástí usnesení a pak se k tomu vyjádřím v konkrétní podobě. Ale chci říci, že zatím, bohužel, většina diskusí ve veřejnosti i na stránkách tisku se rozvíjí na téma, že není za co topit, že není peněz na elementární údržbu, že nejsou peníze na platy, To všechno je pravda, ale mnohem závažnější je to, že školství z hlediska investiční činnosti, výdajů na investice se dostává do situace, kdy v budoucnosti nebude schopen tento resort plnit základní funkce. O tom jsem přesvědčen. A když jsem se zeptal zodpovědného náměstka ministra školství, jak počítá, že v budoucnosti by rozpočet měl být v oblasti investic posilován, jakým způsobem, pan náměstek konstatoval na zasedání výboru, že v budoucnosti rozpočet bude muset být v této kapitole řešen v kvantitativních krocích, skocích geometrickou řadou, aby bylo možno vůbec vykompenzovat důsledky, které podcenění této částky v rozpočtu má pro resort. Přeji si, aby se hospodářství v této zemi vyvíjelo tak, aby mohla být do investic dávána částka řádově vyšší než doposud. Mám obavy, že tomu tak nebude.

Na straně x dokumentu, který máte před sebou, hovoří ministerstvo o poslání učitelů, o nezbytnosti, aby tato sociální skupina byla plně doceněna ve své práci a určité motivaci, která by této sociální skupině měla být nabídnuta. Chci věřit, že ministerstvo toto své přání myslí upřímně. Jsem však na pochybách, zda bude v praxi realizováno, o to více, že již příliš dlouho platí vládní nařízení č. 251/1992 Sb., které v praxi umožňuje, že učitelé a vychovatelé na školách za stejnou práci za stejných podmínek jsou naprosto rozdílně odměňováni a tím jsou fakticky uráženi za to, že někdo není schopen vyřešit problém, který považuji za velice závažný a klíčový.

Chci také samozřejmě říci, že učitelstvo očekává, že bude tento problém bezodkladně a urychleně řešen. Dámy a pánové, dáváte výrazně najevo, že jste splnili svou určitou povinnost souhlasit s opozicí, že je nutno řešit na půdě parlamentu situaci ve školství, ale že však nemáme příliš času na to, aby se věci seriózně zvážily, aby se prodiskutovaly, a aby se ty myšlenky, které zazněly, byť třeba v úvodním slově ministra, řádně prodiskutovaly. Proto mi nezbývá, než navrhnout usnesení, které si myslím, že by sněmovna měla projednat a případně přijmout. Tento návrh si dovolím, pane místopředsedo, formulovat téměř v té podobě, abych vám usnadnil práci, která by mohla být základem pro jednání. Navrhuji toto usnesení:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky po rozpravě k informaci ministra školství, mládeže a tělovýchovy o situaci ve školství a koncepci rozvoje v této oblasti

I. konstatuje, že

a) dosavadní postup ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy neodpovídá potřebě kvalitativních změn českého školství,

b) existuje rozpor mezi programovým prohlášením vlády a některými představami ministerstva školství a mládeže o transformaci školství,

c) je nezbytné podstatně zvýšit výdaje v rozpočtové kapitole "školství":

II. žádá vládu, aby

1. učinila rozpočtové opatření, které by znamenalo posílení kapitoly "školství" o další dvě miliardy korun,

2. urychleně novelizovala nařízení vlády č. 251/1992 Sb., a to nejpozději do konce května letošního roku."

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Souralovi a prosím pana poslance Vorlíčka, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Karas.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi několik improvizovaných poznámek. Shodou okolností je nás zde několik vysokoškolských pedagogů a já mám za povinnost říci, že také - byť na částečný úvazek - přednáším na Českém vysokém učení technickém.

Pan ministr líčil finanční situaci škol, jakoby šlo o analogii rodiny, která uvažuje, zda děti rozmazlí koupí svetru, nebo jim koupí jenom zmrzlinu.

Já jsem ve své nedávné interpelaci - budu mluvit o vysokých školách, protože tam znám situaci nejlépe - vylíčil situaci v daleko chmurnějších barvách, protože ona prostě vypadá jinak.

Pro vysoké školy jako celek chybí 631 mil. Kč - jak se dočtete v interpelaci, abyste věděli, o jaký řád problému jde. Dnes z té miliardy, dostanou-li VŠ 150 - 200 miliónů, jak řekl pan ministr, na té úrovni mohou řešit své problémy. Aby bylo jasné, o jaké problémy jde - a že nejde jen o problémy Českého vysokého učení technického, o kterých jsem mluvil ve své interpelaci - ocitoval bych vám z dopisu, který funkcionáři Pedagogické fakulty Karlovy university poslali parlamentu. V něm uvádějí, že na konferenci rektorů v Pardubicích navrhlo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, aby chybějící částka byla kompenzována za cenu drastických úspor. Na příklad přeložením prázdnin z léta na zimu, zrušením části výuky, apod. Na to reagovala tato fakulta návrhem, že zruší tři katedry, a to katedru tělesné výchovy, jazyků a filozofie. Před tím již děkan uvedené fakulty zrušil pomocné vědecké síly. Pomocné vědecké síly, to už je od dob Rakouska osvědčený způsob, jak přitahovat nadané studenty k vědecké práci, a my tento způsob nyní zrušíme!

Školní rok, výuku v zimním semestru chce tato fakulta zahájit o měsíc dříve, tj. v září, a ukončit ji v listopadu. Zde bych zdůraznil - na prosinec chce pro zaměstnance vyhlásit bezplatnou dovolenou. Myslím si, že pro advokáty pracující v oblasti pracovněprávní to bude přímo sousto.

Jediné, co ministerstvo školství svým postupem dosáhlo, je, že sjednotilo a zradikalizovalo vysokoškolské studenty. Studenti v Olomouci odhlasovali požadavky, že si představují sociální podpory tak, že je chtějí dostat do kapsy, a to až 1800 Kč měsíčně, což považuji za nesmysl, ale takto už situace dospěla.

Ve své interpelaci jsem položil panu ministru několik otázek. Bohužel odpověď pana ministra se nesla v duchu formulací, že si uvědomuje tíživou situaci a že jedná s ministerstvem financí a toto jednání probíhá poměrně úspěšně apod. Nedostal jsem patřičné informace, které jsem potřeboval, a odpovědi na otázky, které učitelská veřejnost klade.

Otázky bych zopakoval. Vysoké školy např. pálí tento problém: Co pan ministr dělá proti tomu, že není ministerstvem financí dodržováno platné ustanovení vysokoškolského zákona o nezdaňování hospodářské činnosti vysokých škol, resp. jak pan ministr hodlá řešit kolizi dvou zákonů, které v tomto státě existují, ve prospěch škol?

Druhý dotaz, který nestále zní: Kvestoři vysokých škol 4. 2. 1993 poslali panu ministru určité návrhy, jak alespoň částečně kritickou situaci vysokých škol řešit. Jestli by se tedy pan ministr mohl konkrétně vyjádřit, co z toho podporuje, co už pro to udělal a co ještě hodlá udělat. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vorlíčkovi. Prosím pana poslance Karase, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Šoler.

Poslanec Jiří Karas: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v mnoha obměnách ve všech sdělovacích prostředcích a i zde ve sněmovně zaznívá kritika na celkově špatnou finanční situaci v celé oblasti školství. Není jistě pochyb o tom, že prostředky věnované na školství jsou nižší, než bychom si přáli a než by bylo optimální pro rozvoj vzdělávacího systému. Neznám však jedinou oblast v této zemi, do níž po celkové, víme kým zaviněné, duchovní i materiální desetiletí trvající devastaci, bylo možné poskytnout optimální množství prostředků a kde by nebylo nevyhnutelné provádět velké úspory. Je to daň za minulost, kterou dnes platíme všichni a všude.

Právě však školství bylo dlouhá léta tou oblastí, která zůstávala na okraji zájmů, a jedinou starostí bylo udržet ideologickou spolehlivost vzdělávacího systému.

Po listopadu patřilo školství k odvětvím s jednoznačně nejmenšími příjmy a přes několikeré zvyšování platů je stále na úrovni nižší než řada oborů. Budovy škol byly a jsou v devastovaném stavu a jejich vybavení na úrovni zcela neodpovídající světovému vývoji. Hmotné podmínky se však nemění z roku na rok. Podstatné však jsou i další zásadní změny ve školství a o jejich provádění mne pan ministr Piťha svým vystoupením jednoznačně přesvědčil.

Dámy a pánové, navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přijala ke zprávě přednesené panem ministrem Piťhou usnesení tohoto znění:

"Poslanecká sněmovna vzala zprávu přednesenou ministrem Piťhou na vědomí."

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Karasovi, prosím pana poslance Šolera, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Koronthály. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Wagner.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, v předchozím vystoupení jsme vyslechli lamentaci nad tím, cože nám tady po 42 letech zanechali. Jistě velmi správná lamentace. Velmi správná, ale mám vážnou obavu, že když nebudeme kritičtí sami k sobě, že se budou jiní ptát, co za sebou zanechala vláda ODS a koalice. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Doufám, že po přijetí nového jednacího řádu budeme mít při řízení schůze snazší pozici při rozhodování o tom, co je přípustné jako poznámka tohoto typu a co ne. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Poslanec Jiří Šoler: Vážené předsednictvo, vážení páni ministři, vážené poslankyně a vážení poslanci, vážení hosté, oblíbeným argumentem minulého režimu, který ještě občas slyšíme z úst našich voličů, bylo, že i my, absolventi základních, středních a vysokých škol, jsme vystudovali za dělnické peníze. Vynecháme-li pochybný třídní nádech, který tato formulace obsahuje, potom to můžeme vyslovit tak, že minulá společnost umožnila vystudovat na státní náklady z rozpočtových prostředků všech občanů mnohé z nás.

I nás se starší generace právem ptá, za jaké peníze jste vystudoval vy, pane poslanče, vy, pane ministře, vy, pane premiére. (Potlesk.) Domnívám se, že i naše generace by měla dát analogickou možnost studia generaci nastupující. Tomu by měly odpovídat i materiální a jiné podmínky škol. A to je starostí nás, zástupců lidu této země, jak takové podmínky vytvořit. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šolerovi. Prosím pana poslance Koronthályho, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Krámek.