Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi Piťhovi. Konstatuji, že v rozpravě zazněly tři návrhy na usnesení. Vzhledem k jejich charakteru není možno vzít jeden za základ a myslím, že o nich budeme muset rozhodnout individuálně, o každém zvlášť.

Pan kolega Opatřil navrhl, aby Poslanecká sněmovna přijala následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna žádá, aby ministr školství, mládeže a tělovýchovy předložil Poslanecké sněmovně propracovanou koncepci", pak jste ještě, pane kolego, dodal "která by uspokojila odbornou veřejnost", ale myslím, že to není možné nechat v tom návrhu. To byla spíš poznámka k tomu. To byl jeden návrh.

Další návrh zazněl z úst pana poslance Sourala a ten je delší. Vzhledem k tomu, že rozprava trvá několik hodin, přečtu všechny návrhy, abychom mohli rozhodnout:

"Poslanecká sněmovna po rozpravě k informaci ministra školství, mládeže a tělovýchovy o situaci ve školství a koncepci rozvoje této oblasti

I. konstatuje, že

a) dosavadní postup ministerstva neodpovídá potřebě kvalitativních změn českého školství,

b) existuje rozpor mezi programovým prohlášením vlády ČR a některými představami ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o transformaci školství,

c) je nezbytné podstatné zvýšení výdajů v rozpočtové kapitole školství.

II. žádá vládu ČR, aby

a) učinila rozpočtové opatření v zájmu posílení kapitoly školství, a to nejméně o další 2 mld. Kč,

b) novelizovala nařízení vlády 251/92 Sb., a to nejpozději do konce května 1993."

Jako třetí návrh z rozpravy, který jsem si stihl zaznamenat byl návrh pana poslance Karase, který navrhl, aby Poslanecká sněmovna vzala zprávu přednesenou panem ministrem Piťhou na vědomí.

Dámy a pánové, nyní rozhodneme o těchto návrzích usnesení hlasováním v tom pořadí, jak zazněly, K jednotlivým návrhům tady nezazněl žádný pozměňovací návrh. Tedy nejprve k návrhu pana poslance Opatřila, který zní:

"Poslanecká sněmovna žádá, aby ministr předložil Poslanecké sněmovně přepracovanou koncepci."

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu usnesení, ať zvedne ruku! 74. Děkuji.

Kdo je proti? 65.

Kdo se zdržel hlasování? 19.

Konstatuji, že tento návrh nebyl přijat.

Nyní rozhodneme o návrhu pana poslance Sourala.

Chcete, pane navrhovateli, abychom hlasovali o návrhu jako celku? (Ano.)

Kdo je tedy pro přijetí tohoto návrhu usnesení tak, jak jej přednesl pan poslanec Soural, ať zvedne ruku. 70.

Kdo je proti? 55.

Kdo se zdržel hlasování? 30.

Tento návrh nebyl poměrem hlasů 70 : 85 přijat.

Návrh pana poslance Karase:

"Poslanecká sněmovna bere zprávu přednesenou panem ministrem Piťhou na vědomí."

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku. 67.

Kdo je proti? 61.

Kdo se zdržel hlasování? 35.

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 67 : 96.

Jako poslední možnost, kterou jsem ovšem měl přednést před chvílí, je formulace, která vlastně vyplývá z prezidiální zprávy, či názvu bodu, který probíráme, což by byla možnost přijmout usnesení:

"Poslanecká sněmovna bere na vědomí informací pana ministra Piťhy k aktuální problematice v oblasti školství." (Je to malinko upřesňující.) Prosím, pan poslanec Wagner se hlásí.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, mám za to, že v rozpravě podobný návrh, jak přednesl pan předsedající, nezazněl a možnost podle zákona o jednacím řádu je vlastně jenom jediná. Navrhne-li to někdo a bude-li s tím sněmovna souhlasit, můžeme obnovit rozpravu a podat návrh. Ne-li, skončila ta debata bez usnesení. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Jsem si vědom tohoto stavu. Byl bych to byl dořekl tak, jako tak. Byl jsem v podstatě tím rozhodnutím sněmovny pověřen, abych vlastně funkci zpravodaje vykonal já. Návrh na otevření rozpravy, ani vystoupení člena vlády není. Konstatuji, že jsme projednali bod č. 2 a přistoupíme k projednání bodu č. 3.

K tomuto bodu jste obdrželi písemný podklad. Zprávu přednese ministr hospodářství pan Karel Dyba. Prosím ho, aby se ujal slova.

Ministr hospodářství ČR Karel Dyba: Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci ... (Předsedající: Dámy a pánové, promiňte pane ministře, prosím o klid, abyste se chovali zdvořile k členovi vlády, který vystupuje a s pochopením, třeba i ke mně, který by měl sledovat a nemám šanci při hluku ve sněmovně. Prosím, pane ministře, zahajte další pokus ... Pánové, prosím vás, abyste buď opustili sněmovnu, na což máte samozřejmě právo, a nebo abyste usedli na svá místa a ukončili jistě zajímavou a závažnou konverzaci.)

Děkuji. V úvodu je nezbytné předeslat tři, čtyři důležité poznámky technického charakteru, které jsou velmi významné pro interpretaci obsahu následující zprávy o stavu národního hospodářství České republiky.

Především bych rád zdůraznil, že předložená zpráva musí být chápána jako doplněk státního závěrečného účtu, který bude předložen této sněmovně v souladu se zákonem na příštím zasedání. Ve státním závěrečném účtu, jak známo, bude položen důraz především na rozpočtovou politiku, což je důležitý, ne-li nejdůležitější nástroj hospodářské politiky vlády.

Z tohoto hlediska zpráva zde předložená není, a nemůže být v tomto okamžiku plně vyčerpávající.

Na druhé straně, zpráva, která vám byla v písemné podobě předložena, zahrnuje některé aspekty mikroekonomického charakteru, které nutně nenajdete ve státním závěrečném účtu.

Tento mikropohled je zdůrazněn v dodatku ke zprávě, který je velmi rozsáhlý a který může být zájemcům případně distribuován v písemné podobě během zasedání. To za prvé.

Dále je velmi důležité zdůraznit, že výkonnost ekonomiky je determinována celou řadou skutečností, které jsou nezávislé na vůli vlády. Toto musí být zdůrazněno, protože příliš přežívá představa, že je to především vláda, která "může za výsledky ekonomiky". Jde totiž o to, že krátkodobá výkonnost ekonomiky je určována mnoha faktory, které jsou na vůli vlády nezávislé. Především jde o determinaci dnešního vývoje předcházejícím dlouholetým ekonomickým vývojem. Typickým příkladem zde může být infrastruktura, silnice, telekomunikace, železnice, bytový fond atd. a jejich stav, což nemůže být změněno kouzelným proutkem naráz. Jde také, a možná ještě více, o vzorce chování hospodářských subjektů, které jsou rovněž determinovány minulostí a nelze je opět naráz změnit.

Dále, a to je velmi podstatné, existuje v podmínkách otevřené ekonomiky, jako je naše, její silná determinovanost vnějšími podmínkami. Jinými slovy, nad vývojem ekonomiky ve světě, ať už je to v Rusku, či v západních zemích, či na Slovensku, nemáme absolutně žádnou kontrolu a jestliže v těchto zemích bude hospodářský rozpad, recese či krize, pak to nutně velmi silně ovlivňuje přes zahraniční obchod výkonnost české ekonomiky.

Hospodářská politika vlády, ať už její makroekonomický rozměr či systémové změny, je tak jen jedním z činitelů, i když důležitých, ovlivňujících dynamiku hospodářského vývoje.

Konečně pro rozumnou interpretaci dále uváděných skutečností je třeba vědět, že statistický odraz reality v transformující se ekonomice je nutně poznamenán problematickou vypovídací schopností statistických dat. Do jisté míry zde jde o objektivní záležitosti. A proto plnější obraz o hospodářském vývoji můžeme získat jen po hlubším studiu různých typů dat a zkoumání jejich vzájemné konzistence. Pokud toto neuděláme, zůstaneme jen na povrchu jevů a dopustíme se chyb i v hospodářské politice.

Struktura mého výkladu po tomto úvodním vstupu bude následující: Nejprve se zmíním o tom, jaké byly vnější a vnitřní podmínky hospodářského vývoje v roce 1992. Pak budu hovořit o tom, jaká byla hospodářská politika vlády v roce 1992. Dále jako třetí a nejrozsáhlejší bod uvedu výsledky ekonomiky v roce 1992 a nakonec uzavřu vystoupení stručnou charakteristikou výsledku ekonomiky na počátku roku 1993.

Tak tedy bod první - vnitřní a vnější podmínky hospodářského vývoje v roce 1992. Dříve, než je budu charakterizovat, dovolte abych připomenul, že zásadní souhlas obyvatelstva s probíhající hlubokou transformací ekonomiky a společnosti byl potvrzen v červnových volbách. Nová koaliční vláda pak své záměry a cíle konkretizovala v programovém prohlášení, ve kterém zdůraznila nutnost uchovat dosavadní rasanci a tempo ekonomické reformy a případně je i zrychlit tam, kde je to možné.

Jak známo, z hlediska vnitřních podmínek, zejména ve druhém pololetí minulého roku nepříznivě ovlivnil průběh transformace na naší vůli nezávislý proces postupného rozdělování společného státu. Hlavní pozornost vlády byla nutně v té době věnována přípravě a uzavření smluv mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, aby tak ekonomické náklady spojené s rozdělením federace byly co nejnižší. Z hlediska vnějších podmínek se pro rok 1992 původně očekávalo, že obnovení hospodářského růstu ve vyspělých tržních ekonomikách, kam směřovala již velká většina našeho exportu, pomůže udržet a zlepšit exportní výkonnost české ekonomiky. Později se ukázalo, že dosažené výsledky ekonomiky členských zemí OECD v loňském roce nepotvrdily předpoklady o vývoji na světových trzích a k výraznější konjunktuře na těchto trzích nedošlo. To také vede k přiostření podmínek přístupu na tyto trhy, protože u některých komodit byla zavedena, jak známo, nová ochranářská opatření.

A konečně proti očekávání působil na ekonomiku nepříznivější i pokračující rychlý rozpad trhů bývalých zemích RVHP.

Nyní, za druhé, k těm hlavním směrům hospodářské politiky v roce 1992 a k jejím cílům. Rozhodující záměr a globální cíle směřovaly k udržení a posílení makroekonomické stability, ale při současném uvolňování restriktivní politiky. Ve finanční politice bylo základním cílem udržet vyrovnané veřejné rozpočty, především kontrolou jejich výdajové stránky v závislosti na vývoji příjmů. V rámci transformačního působení rozpočtu bylo také prosazováno snižování výdajů ve prospěch podnikového sektoru při růstu veřejných výdajů na investice a růstu transferových plateb dávek pro obyvatelstvo. Zároveň byly už poskytovány i jisté zdroje na podporu podnikatelských aktivit, zejména v oblasti drobného podnikání a exportu.

Měnová politika je dnes v rukou plně nezávislé České národní banky. To je třeba velmi zdůraznit a uvědomit si, že jde o zásadní rozdíl oproti situaci centrálně plánované ekonomiky. Vláda nezávislost České národní banky a autonomii měnové politiky považuje za nezbytný pilíř zdravého hospodářského vývoje. zejména v dlouhém období. Na druhé straně by uvítala, kdyby měnová politika v roce 1992 byla pružnější a bankovní sektor jako celek více respektoval zvláštnosti současného transformačního procesu české ekonomiky a prokázal větší ochotu podílet se na nákladech současného transformačního procesu.

Vláda se domnívá, že i při větší vstřícnosti bankovního sektoru vůči podnikatelskému sektoru např. poskytováním úvěrů i zlepšením kvality bankovních služeb by byla možná stabilizace vnitřní i vnější kupní síly měny.

V oblasti vnějších vztahů bylo prioritou jak rozpočtové, tak měnové politiky zajištění stabilizovaného devizového kursu koruny vůči volně směnitelným měnám. K tomu bylo nutné udržovat kontrolovatelnou výši zahraničních dluhů, které by nepřesáhly schopnost ekonomiky dostát svým vnějším závazkům. Usilovalo se i o jisté aktivum běžného účtu platební bilance v konvertibilních měnách s cílem posílit devizové rezervy.

Mzdová politika si především kladla za cíl, aby se mzdový vývoj jako takový nestal autonomním inflačním impulsem. Dočasně se tak využívalo systému mzdové regulace, který byl v průběhu roku podle vývoje uvolňován.

Na mikroekonomické úrovni pokračovala realizace zásadního systémového kroku, a to privatizace státního vlastnictví. Privatizace s rozvojem tržních vztahů je pokládána za hlavní předpoklad zásadních změn chování podnikové sféry, a tím pro její urychlenou adaptaci a uvolňování výrobních zdrojů, dosud stále zbytečně vázaných v některých neefektivních výrobách. Především touto cestou lze dosáhnout efektivních strukturálních změn v podnicích a pak v ekonomice jako celku.

Při podpoře vzniku rozvoje malých a středních soukromých podniků v oblasti průmyslu, služeb a částečně i zemědělství byly používány formy a metody konformní se základními principy fungování trhu. Koncepce státních podpor vycházela z toho, že podnikatelské riziko musí být rozloženo na stát, podnikatele a peněžní ústavy. Podpory byly poskytovány především ve formě záruk na úvěry a částečně byly hrazeny úroky ze získaných úvěrů.

Připomínám, že v minulém roce byly založeny nové instituce, jejichž cílem je podpora a rozvoj podnikání, jako byly Českomoravská záruční a rozvojová banka na podporu drobného a středního podnikání, Exportní garanční a pojišťovací společnost, známá pod zkratkou EGAP, podporující vývoz a Agentura pro zahraniční investice a rozvoj České republiky, orientovaná na podporu vstupu zahraničního kapitálu.

Zemědělská politika v České republice vycházela ze zásadní nutnosti přizpůsobení produkce zemědělství trvale nižší úrovni poptávky při současné hluboké restrukturalizaci. Šlo především o prosazování a podporu obnovy původních vlastnických vztahů k půdě a ostatnímu majetku spolu s transformací podnikatelských struktur a dílčí regulaci trhu prostřednictvím Fondu tržní regulace.

Cílem regionální hospodářské politiky bylo především podporovat rozvoj nových aktivit v hospodářsky slabších oblastech.

V zahraničně obchodní politice se v souladu se záměry podařilo zlepšit podmínky pro náš zahraniční obchod zejména uzavřením prozatímní dohody se zeměmi ES a dohody se zeměmi ESVO, Evropského sdružení volného obchodu, a byla uzavřena řada dohod o zamezení dvojího zdanění, o repatriaci kapitálu na podporu zahraničního investování u nás.

V sociální politice bylo hlavním úkolem pokračovat v započatém programu sociální reformy. V tomto rámci došlo k úpravě hlavních sociálních dávek návazně na růst životních nákladů a mezd. Stručně připomínám, že byl zvýšen rodičovský příspěvek, byly zvýšeny důchody a byla také zvýšena hranice minimálních důchodů. V oblasti zaměstnanosti byl zdokonalen systém poskytování podpor v nezaměstnanosti a značné prostředky byly vynakládány na rekvalifikaci a aktivní politiku zaměstnanosti. Na úrovni tripartitních jednání probíhala komunikace hlavních sociálních partnerů, u které také asistovala vláda.

Na závěr této pasáže zopakuji, že hospodářská politika usilovala především o zajištění těchto stěžejních cílů:

1. Nepřekročit míru inflace ve výši 12 - 15% vzestupu cenové hladiny v roce 1992 oproti roku 1991.

2. Posílit vnitřní konvertibilitu koruny.

3. Postupně zastavit pokles růstu výkonnosti s tím, že pokles úrovně reálného hrubého produktu v roce 1992 oproti roku 1991 se měl pohybovat v rozmezí od 3 do 6%.

4. Usilovat o to, aby míra nezaměstnanosti nepřesáhla 5 - 7%.

Jaké byly základní tendence a výsledky hospodářského vývoje?

Za prvé - hospodářský vývoj byl podle názoru vlády České republiky v roce 1992 celkově charakterizován převahou pozitivních tendencí. Cenová liberalizace ve své realizaci pokročila dále k praxi běžně uplatňované v zemích Evropského společenství a zhruba 95% cen bylo plně liberalizováno. Přitom míra inflace, měřená přísně indexem vzestupu hladiny spotřebitelských cen, v loňském roce činila něco přes 11%. Nebyla tak dosažena ani dolní hranice původně předpokládané úrovně míry inflace 12 - 14%.

Na vývoj tuzemských cen kladně působil devizový kurs, který byl i nadále stabilizován na úrovni dosažené po devalvaci na konci roku 1990 vůči koši vybraných měn. Zároveň vývoj platební bilance, o kterém za chvíli budu hovořit, svědčí o tom, že kurs koruny si díky devalvaci v roce 1990 zachoval svůj proexportní účinek.

Teď řeknu několik dat o vývoji vnější rovnováhy a zde použiji pouze pro Českou republiku odhadů za loňský rok a skutečných dat pro federaci.

Z hlediska vnější rovnováhy je podstatné, že běžný účet platební bilance federace v konvertibilních měnách v roce 1992 skončil pozitivním saldem ve výši zhruba 0,2 miliardy US dolarů.

Odhad pro Českou republiku by byl vždy o něco lepší. Přitom schodek obchodní bilance byl více než kompenzován aktivem bilance služeb, tj. cestovního ruchu, dopravy, atd.

Příliv zahraničního kapitálu do federace se v roce 1992 oproti roku 1991 téměř zdvojnásobil. Zatímco v roce 1991 činil zhruba 600 miliónů amerických dolarů, v roce 1992 to bylo 1,1 miliardy dolarů a převážná část tohoto přílivu, to jest zhruba 1 miliarda skončila v ČR.

Příznivý vývoj devizových rezerv bankovní soustavy v průběhu osmi měsíců r. 1992 vedl k rozhodnutí o omezení čerpání zahraničních půjček, tj. nevyužití určité části stabilizačního úvěru, který nám byl poskytnut Mezinárodním měnovým fondem, Avšak od září začaly hrubé devizové rezervy klesat až na nejnižší úroveň v r. 1992 v prosinci. To jak známo souviselo s nejistotou, s rozdělením republiky.

Růst hrubé zadluženosti projevující se od poloviny roku se v jeho závěru zastavil na úrovni 9,5 mld. amerických dolarů, což znamená, že ve srovnání s koncem roku 1991 nedošlo k její podstatnější změně. Připomínám, že to jsou údaje o hrubé zadluženosti. Kdybychom se podívali na čistou zadluženost, byla by podstatně nižší. A bohužel některé údaje o tom, co nám dluží zahraničí, jsou takové, že v nejbližší budoucnosti nemůžeme mnoho od této ciziny, ve smyslu splatnosti toho, co nám dluží, očekávat. Zejména se to týká starých ruských dluhů vůči nám.

Co se týče rozpočtu, pak celkově vykázala soustava veřejných rozpočtů na území ČR přebytek ve výši 1,4 miliardy a tím významně přispěla k celkové stabilizaci ekonomiky. Připomínám, že Česká republika je jedinou zemí bývalého bloku socialistických zemí, která má rozpočtové výdaje plně pod kontrolou a vyrovnaný rozpočet. To je výsledek, který nám závidí řada západních vlád.

Na nízké úrovni byl v minulém roce stabilizován také vývoj nezaměstnanosti. Po jejím růstu v roce 1991, který kulminoval v lednu minulého roku, došlo k postupnému snižování počtu uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadech práce. Na konci roku 1992 činil celkový počet nezaměstnaných 135 tis. osob a míra nezaměstnanosti dosáhla 2,57%, což je v mezinárodním kontextu úroveň velice nízká. To však, jak známo, souvisí s udržováním jisté přezaměstnanosti v podnicích v předprivatizačním období a má to i své negativní důsledky v situaci na trhu práce, zejména v některých regionech.

O tom, že rok 1992 byl v ekonomice úspěšným obdobím, zejména ve své druhé polovině, svědčí skutečnost, že se podařilo zastavit hospodářský pokles a v řadě sektorů ekonomiky došlo k oživení, které našlo syntetický odraz ve vývoji agregátní nabídky měřené objemem hrubého domácího produktu. Přesto, že hrubý domácí produkt za rok 1992 podle předběžných údajů poklesl asi na 7%, ve stálých cenách samozřejmě, proti předcházejícímu roku, došlo počátkem druhého pololetí k zastavení jeho poklesů a k postupné obnově růstové dynamiky především ve 4. čtvrtletí předcházejícího roku. To ukazuje názorně zvýšení hrubého domácího produktu ve 4. čtvrtletí r. 1992 o 3,8% proti stejnému čtvrtletí r. 1991. Nejvýraznějším nositelem oživení výkonnosti se stalo stavebnictví, kde se objem celkové stavební výroby v r. 1992 zvýšil o 22 % oproti roku 1991, samozřejmě v reálném, ve fyzickém vyjádření, tj. očištěno od cenové změny. Vysokou dynamiku měla přitom výroba v malých stavebních podnicích, které pružně reagovaly na poptávku po menších stavebních akcích, jako jsou rekonstrukce, opravy a adaptace.

Od září 1992 se podařilo zastavit pokles celkové průmyslové produkce, která však v celoročním výsledku byla v porovnání s rokem 1991 stále ještě nižší asi o 10%. Uvnitř tohoto poklesu byla ovšem opačná tendence u malých podniků do 25 pracovníků, jejichž celková produkce v loňském roce oproti roku 1991 vzrostla asi o 300%.

Určitá pozitivní změna byla v přístupu podnikové sféry, kdy se managementy snažily zejména ve druhém pololetí snižovat zásoby. Ve většině organizací tak byla produkce v souladu s tržními principy více zaměřena na výrobu prodejních výrobků a rostoucí poptávka byla realizována i ze zásob.

Připomínám, že při interpretaci poklesů průmyslové výroby za uplynulé dva roky musíme vzít v úvahu několik okolností. Především tento pokles je vyvolán z velké části objektivními vnějšími vlivy, ztrátou východních trhů. Dále při hodnocení nesmíme zapomínat, že

za prvé údaje o průmyslové produkci před rokem 1990 byly vždycky ze systémových důvodů nafouknuté:

za druhé rozsah průmyslu v ČR byl ve srovnání se srovnatelnými zeměmi vždycky v uplynulých čtyřiceti letech nadměrný,

za třetí průmysl po čtyřicet let fungoval a celá ekonomika fungovala ve skleníkovém prostředí uzavřené ekonomiky.

To všechno je třeba vzít v úvahu pro správnou interpretaci minulých dvou let.

Pozitivní vývoj v průběhu loňského roku, co se týče průmyslové a zejména stavební výroby, se odrazil i v oživení nákladní silniční dopravy, jejíž výkony v tunokilometrech v r. 1992 vzrostly o 8,7% oproti roku 1991. Trvale se zvyšovala nabídka a rostla výkonnost v tak zanedbaném sektoru obchodu a všech ostatních finančních a dalších služeb.

Charakteristickým rysem minulého roku bylo tak oživení jednotlivých částí celkové poptávky, které právě určovalo výše uvedený pohyb nabídkové strany ekonomiky.

Především poptávka domácností se v průběhu roku 1992 trvale zvyšovala, což bylo umožněno především vlivem růstu reálných příjmů obyvatelstva. K příjmům se ještě vrátím. Postupné výrazné oživování poptávky na vnitřním trhu dokumentují údaje o vývoji maloobchodních prodejů, které se v roce 1992 zvýšily ve fyzickém vyjádření, tedy objemově zhruba o 20%. Jestliže započteme i růst cen, pak nominální vzestup na trhu, resp. maloobchodních prodejů v roce 1992 oproti roku 1991 byl o více než 30%.

Velmi podstatné pro hodnocení loňského roku je, že v roce 1992 došlo k oživení investiční poptávky, jejíž meziroční růst je možno dnes rámcově odhadovat v rozmezí od 5 - 10% v reálném vyjádření. Doufám, že v době, kdy bude prezentována zpráva rozpočtu, již budeme mít k dispozici přesnější data.