Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedající,
vážení přítomní, v rozpravě
bylo celkem 25 vystoupení, při nichž vystoupil
21 řečník. Pouze dva poslanci předložili
návrh buď k postupu či způsobu projednávání
bodu, tzv. procedurální návrh, nebo návrh
na usnesení.
Prvním z nich byl pan poslanec Wagner, který řekl,
že předkládá dva návrhy, a to
jeden tzv. procedurální a druhý na usnesení.
Procedurální návrh jsme už vyřídili.
Pokud jde o druhý návrh, podařilo se mi z
jeho řeči zachytit dvě myšlenky, které
by mohly být předmětem hlasování.
Pokusím se je formulovat. Pokud by s formulacemi pan poslanec
Wagner nesouhlasil, bylo by dobré, aby je buď upřesnil
nebo s nimi nějakým způsobem jako autor naložil.
První z těchto návrhů: "Poslanecká
sněmovna Parlamentu žádá vládu
České republiky, aby ustavila veřejnou rozvojovou
společnost na využití bývalého
vojenského prostoru Ralsko-Mladá."
Druhý návrh usnesení, který jsem vydedukoval
z řeči pana poslance Wagnera, zněl: "Poslanecká
sněmovna Parlamentu doporučuje, aby vláda
České republiky uvažovalo o vypsání
nové výběrové soutěže."
Souhlasí pan poslanec s oběma mými formulacemi?
(Ano.) Děkuji. Myslím, že by bylo vhodné
dát hlasovat o těchto návrzích v pořadí,
jak byly předneseny.
(Místopředseda Ledvinka: Po částech?)
Pokud s tím bude pan poslanec souhlasit, potom po částech.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: O slovo
se ještě hlásí pan ministr Dyba, prosím,
aby se ujal slova.
Ministr hospodářství ČR Karel Dyba:
Chci se vyjádřit k usnesení. V jednom
ze svých návrhů, které předložím
vládě, je skutečně použito institutu
rozvojové společnosti, ale jsou i jiné možné
varianty, a proto bych nedoporučoval variantu, aby parlament
svým usnesením zavazoval vládu k tomuto kroku.
Nemusí to být zrovna to nejlepší řešení
ve prospěch lidí, kteří tam žijí.
Pokud jde o druhý návrh, zaznělo zde mnoho
slov na téma, jak to všechno spěchá,
jak chceme těmto lidem pomoci atd. Doporučoval bych,
aby to parlament také zvážil.
Není vyloučeno, že třeba tak nakonec
rozhodnutí vlády skončí, ale předepisovat
tady vládě, co má udělat, když
to zase nemusí být v zájmu lidí, kteří
tam žijí, není na místě. Proto
bych byl v tomto směru velmi opatrný. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji,
o slovo se hlásí pan kolega Wagner. Prosím,
aby se ujal slova.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, pan ministr má pravdu
zřejmě v tom, že by asi nebylo rozumné,
abychom vládu striktně zavazovali k určitému
postupu. Doporučuji proto v obou případech
podmíněně formulovat naše usnesení
tak, aby vláda tyto dvě možnosti uvážila.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Do rozpravy se nikdo jiný nehlásí, a proto
ji končím. Prosím o hlasování.
Kdo souhlasí s prvním návrhem pana kolegy
Wagnera, ať zvedne ruku! 64.
Kdo je proti? 55.
Kdo se zdržel hlasování? 23.
Tento návrh nebyl přijat.
Kdo souhlasí s druhým pozměňovacím
návrhem kolegy Wagnera, ať zvedne ruku! 66.
Kdo je proti? 53.
Ani tento návrh nebyl přijat,
Prosím, pane společný zpravodaji, o další
návrh.
Poslanec Josef Holub: Druhým, kdo podal návrh
na usnesení, byl pan poslanec Fejfar Ota. Jeho návrh
zní následovně:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu bere na vědomí
informaci vlády o výsledku soutěže na
využití bývalého vojenského prostoru
Ralsko-Mladá a doporučuje vládě, aby
se před konečným rozhodnutím podrobně
zabývala všemi podněty, které byly v
průběhu projednávání tohoto
bodu v Poslanecké sněmovně předneseny."
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kdo souhlasí
s tímto návrhem na usnesení, ať zvedne
ruku. 121.
Kdo je proti? Nikdo.
Konstatuji, že byl přijat tento návrh na usnesení.
Děkuji společnému zpravodaji. Konstatuji,
že jsme projednali další bod podle schváleného
programu.
Vážené kolegyně, vážení
kolegové, dovolte mi dvě technické poznámky.
Dovolte mi, abych, byť trochu opožděně,
omluvil neúčast předsedy Poslanecké
sněmovny pana Milana Uhdeho na naší schůzi,
protože včera odletěl jako zástupce
České republiky na státní pohřeb
prezidenta Turecké republiky Turguta Özala. Předpokládá
se, že se pan předseda vrátí ve čtvrtek
ve večerních hodinách. Druhá technická
záležitost. Na základě žádosti
politického grémia a organizačního
výboru Poslanecké sněmovny Kancelář
Poslanecké sněmovny ve foyeru pro vás pro
všechny proti podpisu připravila identifikační
vložky do poslaneckých průkazů. Prosím,
abyste si je během dne převzali.
Přistupujeme k dalšímu bodu. Podle schváleného
programu je jím
Prosím ministra zahraničních věcí
pana Josefa Zielence, aby se ujal slova. Zároveň
vás prosím o klid.
Ministr zahraničních vztahů ČR
Josef Zieleniec: Vážený pane předsedající,
vážená sněmovno, zahraniční
politika je důležitým nástrojem zajišťujícím
vnější podmínky pro svobodný
život občanů, bezpečnost a prosperitu
státu. Dvojnásobně to platí pro zemi,
která má omezené možnosti zajišťovat
svými vlastními silami obranu a bezpečnost,
která sama prochází rozsáhlou společenskou
a ekonomickou transformací a která leží
uprostřed evropského kontinentu, dnes otřásaného
největšími změnami od konce první
světové války. Pro zemi, která jako
nový subjekt mezinárodního práva vznikla
teprve před necelými čtyřmi měsíci.
Česká republika si proto musí být
zvlášť vědoma významu definování,
zaměření i stylu své zahraniční
politiky.
Jedním z hlavních úkolů zahraniční
politiky nového státu musí být jasné
definování politických, ekonomických
a bezpečnostních zájmů. Je nutno znát
zájmy jiných států a hledat oblasti
shody a rozporů.
Zahraniční politika je pak konkrétním
vyjádřením zájmů státu
při respektování poměrů existujících
v mezinárodním společenství. Nezbytným
předpokladem úspěšné zahraniční
politiky je proto vytvoření její ucelené
koncepce, formulování české zahraničně
politické doktriny, která bude vyjádřením
nejen zájmů občanů českého
státu, ale která zároveň přihlédne
k jeho síle a možnostem.
Česká zahraniční politika nevisí
ve vzduchoprázdnu. Vyplývá mimo jiné
z geopolitického postavení českého
státu, jeho bezpečnostních a ekonomických
možností a potřeb, české identity
a jejich historických tradic a současného
a předpokládaného vývoje ve světě.
Ještě před vznikem samostatné České
republiky vypracovalo tehdejší ministerstvo mezinárodních
vztahů první koncepci zahraniční politiky
pro vznikající samostatný český
stát, kterou na podzim minulého roku schválily
česká vláda a zahraniční výbor
ČNR.
Rozdělením Československa se změnily
jak geopolitické podmínky tak i vnitřní
předpoklady české zahraniční
politiky. Česká republika vstupuje do mezinárodního
společenství jako nový stát, který
se může opírat o historický odkaz československé
státnosti z období masarykovské První
republiky. Z geopolitického hlediska se Česká
republika oddělila od té části poddunajského
prostoru, která bezprostředně sousedí
s nestabilními pásmy východní a jihovýchodní
Evropy. Její význam se zvýší
zejména poté, co se stane součástí
pásma stability v západní Evropě.
K tomu ji předurčuje její historie, geografická
poloha, tradice politické demokracie a snaha o vytvoření
občanského a právního státu
dodržujícího lidská práva.
Jádrem koncepce české zahraniční
politiky je definování cílů a z nich
vyplývajících úkolů a priorit.
Hlavní cíle české zahraniční
politiky jsou: prosazování, obhajoba a obrana životních
zájmů občanů České republiky
a podpora a upevňování stability, bezpečnosti
a hospodářské prosperity České
republiky a jejího postavení v rodině evropských
demokratických zemí.
Pro zahraniční politiku z toho vyplývají
pro budoucnost tyto hlavní strategické úkoly:
1) Usilovat o vyvážené, bezkonfliktní
a partnerské vztahy a spolupráci se sousedními
zeměmi, tedy Německem, Polskem, Rakouskem, Slovenskem
a také s Maďarskem. Zvláštní péči
přitom věnovat vztahům se Slovenskou republikou.
Vytvářet podmínky pro stabilitu a korektnost
a uplatnění řádu běžného
v mezinárodních vztazích.
2) Spoluvytvářet zahraničně-politické
smluvní a legislativní podmínky pro postupné
zapojování a členství České
republiky v hlavních evropských hospodářských,
politických a obranných organizacích, jako
jsou Evropské společenství, Severoatlantická
aliance a Západoevropská unie.
Za tím účelem prohlubovat přátelské
vztahy s USA, Německem, Francií, Velkou Británií,
jakož i s dalšími evropskými státy,
zejména členy Evropského společenství
a Evropského sdružení volného obchodu.
3) Sledovat vývoj ve východní a jihovýchodní
Evropě, udržovat styky se zeměmi postkomunistického
světa, vyhledávat v nich možnosti k obchodní
a ekonomické spolupráci a přispívat
k jejich celkové stabilizaci. Je totiž i v našem
zájmu, aby se situace v Rusku, na Ukrajině i na
Balkáně vyvíjela spořádaným
a pokojným způsobem směrem k politické
demokracii a tržně založené prosperitě.
Vztahy se zeměmi vně euroatlantické oblasti
nepředstavují existenční zájmy
ani strategickou nebo specifickou prioritu ČR na nejbližší
období. Nicméně vztahy v ose Sever-Jih mohou
v globálním měřítku přerůst
v konfliktní problém, stejně jako některé
jiné celosvětové problémy, přesahující
rámec regionu nebo kontinentu.
Proto bude česká zahraniční politika
věnovat trvalou pozornost jak vztahům k mimoevropským
zemím, tak k problémům globálního
rozsahu, jakými jsou migrace obyvatel, otázky životního
prostředí, nezákonný obchod s drogami,
boj proti terorismu a organizovanému zločinu.
Zahraniční politika je uskutečňována
formou bilaterálních a multilaterálních
vztahů.
Vztahy k sousedům patří k primárním
životním zájmům každého
státu. Pro Českou republiku jako nový stát
to platí dvojnásob. Je nezbytné vyhledávat
prvky společných zájmů a vyhýbat
se krokům, které by snahy o zapojení do evropského
kontextu zpochybňovaly. Česká zahraniční
politika, poučena meziválečným obdobím,
kdy vztahy s těmito zeměmi nebyly dobré,
bude usilovat o jejich rozvoj na bázi spolupráce,
partnerství a přátelství.
Zvláštní péči bude Česká
republika věnovat vztahu se Slovenskem. Dobré vzájemné
vztahy jsou nepochybně vkladem pro evropskou stabilitu
a jistě přispějí k růstu důvěryhodnosti
ČR. Každé vážnější
operativní rozhodnutí v zahraniční
politice, které se dotýká nebo se může
dotýkat Slovenské republiky, je zapotřebí
posuzovat z hlediska dlouhodobých zisků a ztrát.
Zásadou musí být naprostá korektnost
a věcná vstřícnost. Základním
cílem je dosažení kooperativního a přátelského
vztahu dvou nezávislých států, vycházejícího
ze společných tradic, společně sdílených
hodnot demokracie a svobody a potřeby dobrého sousedství.
Česká zahraniční politika bude usilovat
o spolupráci a koordinaci a bude otevřena možnostem
společného postupu se Slovenskem v těch oblastech,
kde to bude ku prospěchu občanů obou zemí
a ne v rozporu se zájmy České republiky.
Oboustranný záměr udržovat vysokou úroveň
vztahů je kodifikován Smlouvou o dobrém sousedství,
přátelství a spolupráci.
Je třeba počítat s tím, že osobitost
vzájemného vztahu ČR a Slovenska, pramenící
ze společného života ve federaci a charakterizovaná
sdílenou kulturou, hustou sítí osobních
a rodinných vztahů a ekonomických vazeb,
ač sama pro budoucí intenzitu vzájemných
vztahů výhodná, uplatnění řádu
běžného v mezinárodních vztazích
zpočátku spíše znesnadní. Ekonomiky
obou zemí jsou stále ještě propojeny
daleko silněji, než je tomu u států
Evropského společenství. Očekávané
snížení obratu vzájemného obchodu
může mít nepříznivý dopad
na ekonomiku obou republik. Je proto žádoucí
tento jev minimalizovat, resp. se pokusit jeho důsledky
rozložit v čase a získat tak prostor pro potřebnou
adaptaci. Přinejmenším z krátkodobého
hlediska je nutné počítat s další
divergencí vývoje v obou republikách, vyplývající
z reálného postavení a posuzování.
Významným a dnes velmi aktuálním problémem
je vybudování funkční, společně
obsluhované hranice mezi Českou republikou a Slovenskem.
Česká republika je vystavena rostoucímu bezpečnostnímu
a ekonomickému ohrožení, které je způsobováno
ilegální a nekontrolovanou migrací přes
její území, směřující
zejména do SRN. Při neexistenci česko-slovenské
státní hranice České republice hrozí
v souvislosti s úpravou azylových zákonů
v Německu vracení a hromadění neúspěšných
žadatelů o azyl. Nezajištění východních
hranic by se mohlo rovněž negativně projevit
při rozhodování západoevropských
států o sukcesi do bezvízových dohod
ČSFR.
Hranice je důležitá i z důvodu boje
proti organizovanému zločinu, terorismu, obchodu
s drogami, zbraněmi apod.
Cílem České republiky je přistoupit
na evropský standard migrační a bezpečnostní
politiky. Ve vztahu ke Slovensku to znamená dojednat smluvně
takový režim na společné hranici, který
na jedné straně uchová její vysokou
propustnost pro české a slovenské občany,
ale který na straně druhé omezí ilegální
migraci občanů třetích států
do České republiky.
Úsilí o budování dobrých sousedských
vztahů je zatím ohroženo nedořešenými
problémy nedokončeného dělení,
zejména problémem majetkového a finančního
vypořádání. Jestliže před
1. lednem byly právem oddělovány procesy
vedoucí k zániku federace od aktivit vedoucích
k utváření nových vztahů, je
nyní užitečné oddělit řešení
konfliktních zbytků zániku bývalého
Československa od utváření perspektivních
dlouhodobých vztahů. Česká republika
je poprvé v roli vyspělejšího a silnějšího
partnera. K rozhodnosti při hájení státních
zájmů tak přistupuje požadavek velkorysosti
a pohotovosti k pomoci, úměrné jejímu
postavení.
Nemohu se na tomto místě nezmínit o problému,
který tak zatěžuje naše současné
vztahy se Slovenskou republikou, o majetkovém vyrovnání.
Na základě vývoje jednání v
posledních týdnech, zejména postupu, jaký
volí slovenská strana, jsem dospěl k závěru,
že současná slovenská politická
reprezentace nehodlá uzavřít spravedlivou
dohodu. Neustálé změny postojů slovenských
vyjednavačů vedou k tomu, že jednání
téměř nepostupují. Vršení
surrealistických požadavků, jako např.
odškodné za know how federálních institucí,
za vlajku či za vesnice na Spiši, posouvají
jednání do neseriózní polohy.
Jsem přesvědčen, že další
jednání nepovedou k cíli. Budou pouze eskalovat
atmosféru napětí a nervozity. Domnívám
se, že v zájmu dobrých budoucích československých
vztahů bychom měli jednání přerušit,
a to bez dohody. Vrátit se k tomuto problému by
Česká republika mohla třeba za několik
let, kdy - jak věřím - na Slovensku bude
větší vůle k dohodě.
Vážená sněmovno, jedním z nejvýznamnějších
partnerů České republiky je Německo.
V našem zájmu je usilovat o všestranný
kooperativní rozvoj vztahů s Německem na
rovnoprávném základě. Oba státy
mají nejdelší společnou hranici a jejich
vzájemný vztah se vyvíjel po staletí.
Německo po svém sjednocení se opět
zařadilo mezi přední politické a hospodářské
světové mocnosti. Je také jediným
naším sousedem, který je členem Evropských
společenství. V rámci Evropských společenství
je považováno za hlavní politický, hospodářský
a finanční motor evropské integrace.
Česko-německý vztah byl a zůstává
asymetrický. Německo se podílí velkou
měrou na českém zahraničním
obchodě a na investicích do hospodářství.
Pro Němce mají vztahy k České republice
dílčí význam, ale přesto nabývají
na důležitosti. Problémy Německa po
sjednocení jsou podstatně komplikovanější,
mnohostrannější a dlouhodobější,
než se očekávalo. Chce-li se Německo
zařadit do kontextu dnešní politiky a získat
plnou důvěru, musí mít dobré
a těsné vztahy zejména se svými sousedy.
Pro Českou republiku je šancí Německo
demokratické a prosperující, "evropské"
a federalizované. Bude-li Česká republika
provádět vyváženou politiku, nemusí
se politické ani hospodářské síly
svého souseda bát, Naopak, může jí
plně využít ve svůj prospěch
tak, jak to už léta činí jiné
země. Česko-německé vztahy je třeba
orientovat do budoucnosti a zaměřit na problémy,
které nás spojují, nikoliv rozdělují.
Velký význam mají zejména hospodářské
projekty napojující Českou republiku na evropské
komunikační, energetické a dopravní
sítě, projekty na ozdravění životního
prostředí a spolupráce ve vědě
a kultuře. Je žádoucí těžit
ze spolupráce s jednotlivými spolkovými zeměmi
i z kontaktů v příhraničních
oblastech. Jsem přesvědčen, že to je
ta správná cesta v našich vzájemných
vztazích. Neustálé otevírání
historie nic nevyřeší, pouze vyvolává
strašidla minulosti. Stíny česko-německých
vztahů lze překonat pouze rozsáhlou mnohavrstevnou
spoluprací prospěšnou pro obě strany.
Není jiné cesty, než rozředit stíny
minulosti v pozitivní budoucnosti.
Ministerstvo zahraničních věcí vede
v současné době jednání s německou
stranou o sukcesi České republiky do Smlouvy o dobrém
sousedství a přátelské spolupráci
a do dalších smluv a dohod. Rovněž budou
zahájena jednání, která umožní
odškodnění českých občanů
perzekuovaných za druhé světové války.
Ve vztahu k požadavkům Sudetoněmeckého
krajanského sdružení česká vláda
nepřipustí posun zákonem stanovené
hranice pro restituce a možnost usazování cizích
státních příslušníků
na území České republiky bude vázat
na naše členství v Evropských společenstvích.
Česká republika rozumí důvodům,
které Německo vedou ke změně vlastního
azylového zákonodárství, a k německé
žádosti o spolupráci v bezpečnostní
a migrační politice se staví v zásadě
kladně. Nezbytnou podmínkou podepsání
dohody s Německem je však dohoda o společné
hranici se Slovenskem a zpřísnění
vízového režimu vůči zemím,
které jsou hlavním zdrojem migračních
proudů.
Středem zájmu české zahraniční
politiky se staly i vztahy s Rakouskem. Spojují nás
historické vazby, je to náš významný
hospodářský a obchodní partner, druhý
největší po Spolkové republice. Patří
k vyspělým demokratickým státům
a úspěšně kandiduje za člena
Evropských společenství. Oboustranný
zájem na co nejširší spolupráci
potvrzují i četné oficiální
a pracovní návštěvy v průběhu
prvních měsíců letošního
roku.
Pomineme-li některá rušivá témata,
jako jsou české jaderné elektrárny
či překážky vývozu našeho
zboží do Rakouska, jsou naše vztahy nekonfliktní.
Velké možnosti se nabízejí i v oblasti
regionální a příhraniční
spolupráce. Česká zahraniční
politika se zaměřuje zejména na spolupráci
v oblasti hospodářství a obchodu, dopravy,
ekologie, turistiky, a legislativy.
Dne 1. prosince 1992 vstoupila v platnost Dohoda o zóně
volného obchodu mezi Českou a Slovenskou Federativní
Republikou a státy Evropského sdružení
volného obchodu, tedy i Rakouskem. S Rakouskem bylo uzavřeno
více než 70 dvoustranných smluvních
dokumentů a vzájemné vztahy v řadě
oblastí jsou upraveny i na základě mnohostranných
smluv. V prosinci 1992 se obě strany dohodly, že do
doby ukončení procesu sukcese budou i nadále
používat smlouvy sjednané mezi Československem
a Rakouskem.
V koncepci české zahraniční politiky
zaujímají i Polsko a Maďarsko významné
místo. S nimi nás kromě historických
tradic pojí i do jisté míry společné
problémy. Obě tyto země se potýkají
s analogickými těžkostmi a mají stejně
jako Česká republika velkou šanci dostat se
relativně rychle a úspěšně mezi
země se stabilní pluralitní demokracií
a efektivním tržním hospodářstvím.
Tato skutečnost byla spolu se snahou vymanit se ze sféry
sovětského vlivu jedním z podnětů
k rozvinutí trilaterální spolupráce,
která později vstoupila ve známost pod názvem
"Višegradská trojka". Dne 21. prosince 1992
byla v jejím rámci podepsána dohoda o vytvoření
zóny volného obchodu.
V budoucnosti chce česká zahraniční
politika pokračovat v mnohostranné spolupráci
ve středoevropském regionu v těch konkrétních
regionech, kde existují zřetelné společné
zájmy nebo kde existují společně řešitelné
regionální problémy. Má-li mít
spolupráce v rámci Višegradské skupiny
smysl, musí se toto uskupení umět postavit
čelem ke konkrétním praktickým problémům
našeho regionu - k uvolňování bariér
ve vzájemném obchodu, k problematice migrace apod.
Nemělo by v budoucnu docházet k tomu, aby jeden
stát této skupiny zavedl jednostranné omezení
obchodu vůči ostatním, aniž tento krok
s nimi konzultoval. Události související
s embargem na obchod s dobytkem obnažily slabinu višegradské
spolupráce, na kterou naše diplomacie už delší
dobu upozorňovala - hypertrofii dalekosáhlých
politických prohlášení a malé
praktické výsledky. Budeme proto pokračovat
v naší snaze, aby se tento poměr obrátil,
aby se Višegrad stal tak potřebnou praktickou regionální
spoluprací. O takovou spolupráci Česká
republika velmi stojí.
Budeme i nadále podporovat aktivity, které přispějí
k udržení politické a ekonomické stability
ve střední Evropě a k další liberalizaci
vzájemného obchodu. Zároveň však
angažovanost České republiky v této
spolupráci nesmí brzdit naplňování
jejího hlavního cíle, jímž je
členství v Evropských společenstvích,
v NATO a v Západoevropské unii. Proto také
budeme odmítat další institucionalizaci Višegradské
skupiny i snahu o vytváření paralelních
integračních struktur vedle Evropských společenství
a NATO.
Polsko je naším významným sousedem,
s nímž má český stát druhou
nejdelší hranici. Spojuje nás s ním
kromě jiného i společná snaha o nalezení
optimálního vztahu s Německem. Jeho význam
ve střední Evropě po rozdělení
Československa vzrostl. Česká republika bude
bilaterálnímu vztahu s Polskem věnovat trvalou
pozornost i s vědomím, že na jejím území
žije početná polská menšina.
V bilaterálních vztazích s Maďarskem,
se kterým sice nemá český stát
již společnou hranici, ale tradice vztahů je
hluboká, bude česká strana brát ohled
na své specifické vztahy se Slovenskem. Bude prospěšné
rozvíjet přátelské a kooperativní
vztahy po linii jak bilaterální, tak multilaterální.
Vážená sněmovno, pro postavení
České republiky ve společenství evropských
států má velký význam úroveň
a intenzita vztahů s významnými mocnostmi
- Velkou Británií a Francií. Tyto státy
se významnou měrou podílejí spolu
s Německem na formování strategie Evropských
společenství a jsou členy skupiny G 7. Česká
republika usiluje o další rozvoj dvoustranné
spolupráce zejména v oblasti hospodářství
a obchodu. Významným investorem je Francie. Značný
potenciál pro rozvoj vzájemných vztahů
mají ostatní západoevropské země,
jako je Itálie, Španělsko, Nizozemí,
Belgie, Švédsko, Švýcarsko apod.
Vztahy s USA zaujímají v české zahraniční
politice velmi důležité místo. Jsme
si vědomi významné role, jakou měly
Spojené státy pro porážku komunismu
a znovunabytí naší svobody a demokracie. Česká
republika má zájem na vojenské, politické
i hospodářské přítomnosti Spojených
států v Evropě jako významném
příspěvku ke stabilitě celého
kontinentu.
Je v zájmu České republiky rozvíjet
styky i s ostatními průmyslově vyspělými
zeměmi, zejména s Japonskem a Kanadou. Jedním
z důležitých úkolů je podnítit
zájem japonských podnikatelů o investice
v České republice.
Důležité místo v české
zahraniční politice budou nadále zaujímat
vztahy se zeměmi východní a jihovýchodní
Evropy. Jejich potřeba je dána zejména hospodářskými
a obchodními zájmy, ale i historickou tradicí.
Protože postkomunistický svět je dnes zmítán
hlubokými politickými, etnickými a hospodářskými
krizemi, budou mnohé státy této oblasti,
zejména Rusko a Ukrajina, perspektivně hrát
v evropských politických a hospodářských
vztazích závažnou a nepřehlédnutelnou
roli. Nelze ani přehlížet rizika, která
jsou s krizovým vývojem na území bývalého
Sovětského svazu a bývalé Jugoslávie
spojena.
Česká zahraniční politika si uvědomuje
zejména význam našich vztahů s Ruskou
federací a Ukrajinou, naše zájmy o dobré
a rovnoprávné vztahy potvrzují i návštěvy
ministrů v posledních týdnech.
Základním principem je vyváženost vztahů
k Rusku a Ukrajině. Ruská federace zůstává
pro Českou republiku významným zdrojem strategických
surovin, Ukrajina důležitým tranzitním
územím. Nedořešené problémy
z minulosti, zejména československé pohledávky,
by neměly bránit rozvoji hospodářských,
obchodních i smluvních vztahů všude
tam, kde to bude oboustranně výhodné.
Česká zahraniční politika bude na
mezinárodních fórech podporovat pokojný
vývoj Ruska, Ukrajiny a Běloruska k demokracii a
tržní ekonomice.
Česká republika má bohaté tradice
vztahů s balkánskými zeměmi. Vleklý
válečný konflikt, který provází
rozpad bývalé Jugoslávie, se nás přímo
i nepřímo dotýká a riziko jeho rozšíření
je hrozbou pro celý evropský kontinent. Česká
republika se aktivně podílí na řešení
konfliktu. Naše vojenská jednotka je na území
Chorvatska zapojena do mírové operace OSN, na úrovni
pozorovatelů jsme zastoupeni v misích evropských
společenství a KBSE a důsledně se
řídíme příslušnými
rezolucemi Rady bezpečnosti OSN.
Živé kontakty a rozvoj zejména hospodářských
a obchodních vztahů s nově industrializovanými
a rozvojovými zeměmi jsou předpokladem pro
uchování a v budoucnosti i posílení
postavení České republiky ve světě.
Přednostně se budeme orientovat na ty země
Asie, Afriky a Latinské Ameriky, které mají
v příslušném regionu vliv, jsou perspektivní
z hlediska hospodářské a obchodní
spolupráce, mají tradiční vztahy s
naší zemí, jsou politicky stabilní a
respektují lidská práva.
Česká zahraniční politika přistupuje
ke vztahům s rozvojovými zeměmi s vědomím
složitosti vztahů Sever - Jih. Na mezinárodních
fórech chceme podporovat takové iniciativy a programy,
které podpoří vědomí sounáležitosti
České republiky se západoevropskou civilizací
a ve spolupráci s jinými státy a s přihlédnutím
k našim možnostem se zapojíme do programu technické
a humanitární pomoci.
Vážená sněmovno, pro formulování
celkové bezpečnostní a zahraničně
politické koncepce státu jsou výchozí
bází hospodářskostrategické
zájmy a záměry České republiky.
Pro nejbližší desetiletí se jeví
jako nesporné, že hlavní bezpečnostní
záruky, politicky stabilizující vliv a stimuly
hospodářského rozvoje může Česká
republika nalézt především v maximálním
zapojení a aktivní účasti ve světové
ekonomice. To je zejména v těch mezinárodních
organizacích a institucích, které dnes určují
směry, tvářnost, podmínky a pravidla
vývoje vyspělého světa a Evropy zvlášť.
Činnost těchto organizací, resp. spolupráce
s nimi, je proto důležitým úkolem české
zahraniční politiky, na jehož úspěšném
plnění závisí míra integrace
České republiky do vyspělé Evropy.
Při realizaci strategických zájmů
se česká zahraniční politika zaměřuje
na aktivitu hlavních světových ekonomických
metropolí. V Bruselu, kde je sídlo Evropských
společenství, ve Washingtonu, kde je sídlo
Mezinárodního měnového fondu a Světové
banky, v Londýně, kde je sídlo Evropské
banky pro obnovu a rozvoj, v Paříži, kde je
sídlo OECD a v Ženevě, kde je sídlo
GATT a Evropské hospodářské komise.
Při naplňování cílů
kombinujeme postup v instituční a bilaterální
rovině. Česká zahraniční politika
podporuje všechny aktivity, které povedou k úspěšnému
završení ekonomické transformace. Z krátkodobého
hlediska je rozhodující zejména podpora rychlé
privatizaci, i českému exportu na platebně
schopné trhy a přílivu zahraničních
investic. Česká zahraniční politika
se snaží také napomáhat napojení
dopravních, energetických a komunikačních
sítí České republiky na základní
evropskou infrastrukturu.