Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Poprosím kolegu Matulku. Připraví se kolegyně Stiborová.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, v první řadě musím poděkovat kolegovi Vyvadilovi, aniž bychom se domlouvali, uvedl jedno ze dvou témat, o kterém chci hovořit. První téma je to, kterým on skončil a já bych rád začal - tj. koordinace zahraniční politiky mezi prezidentem, vládou a parlamentem. Možná si vzpomenete, že na minulé schůzi Poslanecké sněmovny jsem vznesl interpelaci právě na předsedu vlády Václava Klause a pana ministra zahraničí Zielence ve věci koordinace zahraniční politiky České republiky. V interpelaci jsem vznesl požadavek i na pana premiéra a pana ministra, aby z titulu své odpovědnosti za zahraniční politiku České republiky využili svého vlivu a vyzvali pana prezidenta Havla k větší zdrženlivosti v jeho výrocích opírajících se o jeho subjektivní hodnocení poválečného odsunu sudetských Němců z osvobozeného Československa. Současně jsem vyjádřil své přesvědčení jako občana a poslance, že pan Havel se svými obecně známými výroky se nedopouští nějaké chyby prezidenta začátečníka, nýbrž v nich programově pokračuje, i když si samozřejmě musí být vědom toho, jaké důsledky a hodnocení naší zahraniční politiky jak občany naší země, tak i mezinárodní veřejností, zejména účastnickými zeměmi Postupimské dohody jeho výroky vyvolávají. Nemluvě ostatně o souvislosti mezi výroky pana prezidenta a rostoucí troufalostí a nestydatostí neoprávněných požadavků sudetoněmeckého landsmanschaftu. Odpověď na svou interpelaci jsem dosud neobdržel, neboť neuplynula lhůta mého požadavku na zkrácení lhůty o 5 dnů (nebylo vyhověno). Ať už bude tato odpověď jakákoli, patrně neodstraní mé přesvědčení, že pan prezident od svého subjektivního hodnocení odsunu, výrazně odlišného například od názoru našeho někdejšího prezidenta E. Beneše, rozhodně neupustí.

Domnívám se, že je tedy na čase, aby Poslanecká sněmovna jako vrcholný politický orgán tohoto státu, vzešlý ze svobodných voleb, řekla v této věci jasné slovo. Podle mého soudu nelze připustit, aby v tak citlivé oblasti, jakou je mezinárodní politika, docházelo k odlišnému postupu vlády, prezidenta i parlamentu.

Zahraniční politika musí být pouze jedna. Různit se v této oblasti mohou různé politické strany, o tom se pan ministr zde zmínil a je to logické. Nicméně, nemohou se různit ústavní orgány, neboť ty jsou společným reprezentantem státu a tam je potom pravda, pokud se ústavní orgány různí, nevrhá to dobré světlo na stát jako takový. Máme tedy na vybranou.

První možností je, že vláda i parlament přistoupí na subjektivní názor pana prezidenta, podle něhož odsun sudetských Němců jako následek II. světové války a faktorů, které ji vyvolaly, byl nespravedlivý. Pro tuto možnost samozřejmě nikdy hlasovat nebudu.

Druhou možností je, aby parlament a pokud možno i vláda se jasně vyjádřily, že odsun sudetských Němců z území osvobozeného Československa považujeme za spravedlivé opatření vyplývající z okolností vyvolání a průběhu II. světové války a za akt souladný s principy mezinárodního práva.

Vláda ostatně svůj příklon k tomuto názoru vyjádřila v té části svého programového prohlášení, ve které se hovoří o majetkových nárocích sudetských Němců. Toto řešení se mi jeví jako vhodné a s ohledem na pokračující soukromé iniciativy pana prezidenta a jejich mezinárodně-politické následky jako nanejvýš potřebné a aktuální.

Třetí možností je, že se k této věci nevyjádříme jinak a že nepřijmeme žádné stanovisko. Tuto variantu považuji za nešťastnou.

Jsem přesvědčen, že pokud se totiž parlament a vláda jasně nevysloví v jednoznačném stanovisku k této věci, nebude pan prezident pociťovat žádné zábrany, aby kdekoli prohlašoval cokoli, ať si parlament a vláda myslí cokoli jiného.

Jsem také přesvědčen, že je nanejvýš aktuální a potřebné zahájit resp. zintenzivnit jednání s vládou SRN o odškodnění politických vězňů a obětí II. světové války. Pan ministr v úvodním slovu vyjádřil názor, že nemá smysl připomínat a oživovat stíny minulosti. S tímto názorem v obecné rovině velice vřele souhlasím. Chci však říci, že otázka odškodnění politických vězňů a obětí II. světové války, našich občanů nemůžeme považovat za nějaký stín, nýbrž za neuspokojený nárok morální, politický, právní i obyčejný, lidský.

Stojíme-li dnes na počátku nové etapy vývoje českoněmeckých vztahů, neměli bychom do této etapy vstupovat s historickými dluhy a pohledávkami. Jak známo, pořádek dělá přátele. Myslím, že přátelské vztahy s Německem si přejeme. Máme-li mít nyní i v budoucnu s Německem vztahy ryze přátelské, udělejme si tedy v těchto vztazích definitivní pořádek.

Když v loňském roce ČSFR a SRN uzavíraly novou smlouvu o vzájemných vztazích, mnohé hlasy upozorňovaly, že text smlouvy není jednoznačný a že umožňuje různé hodnocení poválečného odsunu sudetských Němců, a že nepřímo může text smlouvy vyvolávat postupnou exhalaci předkládání neoprávněných požadavků z německé strany. Současný vývoj dává těmto varovným hlasům spíše za pravdu. Abychom tedy v počátku existence našeho státu vstupovali do nové etapy česko-německých vztahů s čistým stolem, považuji za potřebné jasně definovat jednotnou a jasnou politickou vůli při koordinaci všech ústavních subjektů naší zahraniční politiky - tj. prezidenta, vlády a koneckonců i parlamentu.

Já bych rád v této věci podal návrh usnesení, ale chtěl bych se nejprve domluvit s panem předsedajícím. Návrh usnesení bych rád předložil až poté, kdy proběhne rozprava a kdy proběhne odpověď na dotazy, které z rozpravy vzniknou. Je možné, že pan ministr spoustu věcí vysvětlí. Možná bude návrh usnesení zbytečný, nebo bych ho napsal jinak než kdybych ho předkládal teď. Ptám se tedy, jestli bude možné po závěrečném slovu pana ministra udělat třeba na 20 minut přestávku a předložit návrh usnesení po přestávce.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: To není možné. Musela by být znovu zahájena rozprava, musel byste se domluvit s některým z ministrů.

Poslanec Dalibor Matulka: Dobře, já tedy zatím návrh usnesení nepodám. Beru to na vědomí.

Moje druhá poznámka se týká jiné oblasti naší zahraniční politiky. Je tomu teprve několik dní, co byly vyslány ozbrojené síly České republiky do Bosny a Hercegoviny. Je mi dostatečně známo, že se tak nestalo svévolně, nýbrž na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. Nechci zde toto rozhodnutí zpochybňovat ani potřebnost tohoto kroku, stejně jako nechci zpochybňovat rozhodování OSN. Jde mi o něco jiného. Chci upozornit na závažnou okolnost ústavně právní. Je tomu vlastně několik málo týdnů, co na mapě Evropy vznikl zcela nový samostatný stát - Česká republika. A je tomu jen o několik málo dní déle, co zde v této sněmovně byla tomuto státu dána do vínku nová ústava. Na její tvorbě a schválení jsme se různou měrou podíleli všichni, co zde sedíme. Proto by nám dnes nemělo činit problémy připomenout si znění Ústavy České republiky, konkrétně čl. 43, odst. 2, podle kterého lze vyslat ozbrojené síly mimo území republiky jen se souhlasem parlamentu. Ústava přitom nijak nerozlišuje, zda k vyslání ozbrojených sil dochází na základě mezinárodních dohod či rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN nebo nikoliv.

Nelze podle mého názoru ani argumentovat tím, že by šlo o kontinuální pokračování přítomnosti bývalých československých ozbrojených sil v Bosně a Hercegovině. Jednalo se o vojska jiného státu než o který jde nyní a pobyt československých vojsk mimo území ČSFR byl pokud se příliš nemýlím - časově limitován. Nyní jde o nové vyslání ozbrojených sil nového státu.

Z dikce ústavy vyplývá, že souhlas parlamentu musí být dán před vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky, nikoliv tedy až někdy dodatečně.

Chci proto vznést dotaz na jediného zástupce vlády, který zde momentálně je, i když by to spíše byl dotaz pro pana ministra obrany - jakým způsobem se vláda vyrovnala nebo hodlá vyrovnat s ústavní podmínkou podle čl. 43, odst. 2 ústavy a jestliže shledá, že ústava byla opomenuta nebo porušena, jaké z toho vláda hodlá pro sebe a pro parlament učinit závěry. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slovo má paní kolegyně Stiborová, připraví se pan kolega Ortman.

Poslankyně Marie Stiborová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte i mně přičinit několik poznámek k tomu, co jsme zde slyšeli z úst pana ministra Zielence k otázce koncepce zahraniční politiky. Já jsem velice ráda, že tato koncepce skutečně zazněla na půdě parlamentu. Víte také, proč byl tento bod vyvoláván na jednání schůze parlamentu. Bylo to právě z těch důvodů, že mnohdy byly určité rozpory mezi tím, jak vystupují zástupci vlády, jak vystupují někteří poslanci a jak vystupuje prezident republiky. Já se domnívám, že v tomto směru je třeba mít v parlamentu jasno a znát koncepci zahraniční politiky, jak je koncipována vládou České republiky.

Kvituji s povděkem koncepci jak byla předložena. Vidím na tom práci ministerstva zahraničních věcí právě od té doby, kdy byl předložen zahraničnímu výboru tehdejší ČNR v říjnu loňského roku určitý návrh námětů na koncepci zahraniční politiky.

V diskusi, kterou jsme tam vedli, jsem si všimla - podle toho co zaznělo z úst pana ministra - že mnohé věci v tomto směru byly do koncepce zapracovány.

Je pravdou, že se objevily nové skutečnosti po rozdělení státu a určité diskrepance se Slovenskou republikou, které byly neočekávané, i když já bych si dovolila podotknout, že bylo možné je očekávat.

Ve směru zahraniční politiky a její koncepce velmi vítám jako zástupkyně klubu poslanců Levého bloku to, že je koncepce taková, že existuje vyváženost mezinárodních vztahů se všemi sousedními státy i se státy blízkými, a to jak ekonomicky, tak geopoliticky.

Jinou věcí je otázka našeho pohledu na jiné oblasti. Velice významná pro Českou republiku a její zahraniční politiku je otázka integračních procesů, které v Evropě probíhají. Je pochopitelné, že integrační procesy mohou pomoci jak státům, které by někdo mohl nazvat státy bohatými, tak státům, které jsou na tom nepoměrně hůře.

Vím, že v otázkách přidružení nově vzniklého státu, tedy České republiky, k Evropskému společenství se teprve hledají určité cesty, že se tyto otázky určitým způsobem teprve vybalancovávají. Stejně tak je tomu v otázce přidružení České republiky k Radě Evropy. O této problematice víme něco více, protože už jsou vyslány delegace poslanců do těchto mezinárodních organizací, mezinárodních orgánů. Domnívám se ovšem, že otázky evropské dohody o přidružení naší republiky k Evropskému společenství by bylo třeba projednávat na půdě parlamentu, protože - jak je obecně známo - tak tato dohoda musí být schvalována a ratifikována jak parlamenty zemí Dvanáctky, tak zemí, které jsou přidružovány. To je věc, která by podle mého názoru v parlamentě být projednávána měla, a to náležitou formou.

Další velmi významnou záležitostí je mezinárodně bezpečnostní politika. Pravdou je to, co bylo řečeno panem ministrem Zielencem, že zahraniční politika, tedy i zahraničně bezpečnostní politika, je věc konsensuální. Pochopitelně. Jde nám o širokou dohodu, široký konsensus mezi různými politickými stranami jak parlamentními, tak neparlamentními a také o konsensus mezi všemi občany této země. V tomto směru musím upozornit nejen Poslaneckou sněmovnu, ale i vládu a jejího zástupce, který zde sedí, že otázky bezpečnostní politiky a určité snahy některých našich činitelů, a možná i některých vládních činitelů, o vstup do NATO jsou brány některými občany této země s určitými rozpaky. Musím říci, že některé opoziční strany jak parlamentní, tak neparlamentní také tuto záležitost nekvitují s povděkem. Je tomu tak i v poslaneckém klubu Levého bloku.

Pan ministr Zieleniec zde navrhl ve svém expozé různé způsoby, jak řešit mezinárodní bezpečnostní politiku. Ano, i sousední státy postupují v tomto směru obdobně. Víte, že neutralita Rakouska trvá dodnes. Také otázka přidružení se k NATO je dosud s otazníkem.

Myslím, že ve sněmovně by mělo zaznít, že v tomto směru je nutné velké hledání konsensu celé naší společnosti. Nemělo by jít o návrh vlády, ale skutečně o návrh celé společnosti naší republiky.

Další důležitou otázkou je, jak to vypadá s ekonomickou situací z hlediska zahraniční politiky a našich vztahů k těm organizacím, které tady byly zmíněny panem ministrem, např. Mezinárodní měnový fond, Evropská banka, GATT apod.

Domnívám se, že o těchto věcech, které vlastně jsou vždy na jednání vlády a potom na mezinárodní úrovni, se málo v parlamentu ví. Jsou to věci, které by v parlamentu také měly být projednávány.

Nebudu dál už zde řečnit, protože mnohé bylo řečeno v některých vystoupeních mých předřečníků. Dovolila bych si ovšem něco z toho, co jsem zde před chvílí řekla, shrnout do návrhu usnesení.

Dovolte mi tedy, abych navrhla některé body usnesení Poslanecké sněmovny:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky při projednávání bodu Koncepce zahraniční politiky České republiky žádá vládu:

1. zvýšit koordinaci všech ústavních subjektů podílejících se na mezinárodní politice státu, aby tak vláda fakticky garantovala svoji odpovědnost vyplývající z Ústavy České republiky,

2. informovat Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o jednáních o případných vstupech České republiky do ekonomických, politických a bezpečnostních paktů a informovat o právech a povinnostech vyplývajících pro Českou republiku z členství v Mezinárodním měnovém fondu:

3. předložit Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR k projednání a ratifikaci evropskou dohodu o přidružení České republiky do Evropského společenství a předložit harmonogram věcných a systémových opatření, která bude Česká republika na základě ratifikované dohody realizovat." Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji a prosím o písemné předání. Slovo má kolega Ortman, připraví se kolega Zdeněk Trojan.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře zahraničních věcí, vážení kolegové, v dokumentu, který přednesl v ústním proslovu ministr zahraničních věcí pan Zieleniec, se praví: "Má-li se stát naše republika seriózním partnerem na mezinárodním poli, je důležité, aby její základní zahraniční směřování bylo stálé a nepodléhalo náhlým zvratům po každé změně vlády či ministra zahraničí." Souhlasím, nicméně pak musím konstatovat, že sněmovna učinila chybu, když nevyhověla procedurálnímu návrhu mé kolegyně Stiborové na to, aby bylo jednání přerušeno. Domnívám se, že projednávání tak zásadní otázky, jako je koncepce zahraniční politiky, nemůže být projednáváno způsobem, kdy se poslanci dozví ve sněmovně ústní přednes, nemají k dispozici písemnou zprávu, nemohou se sejít kluby, nesejde se garanční výbor, není zkrátka čas na projednání takovéto otázky.

Navíc si myslím, že v dokumentu, který přednesl pan ministr, je řada věcí, které mají zásadní význam, nicméně já takové názory nesdílím. Nevím, z čeho vyvozuje pan ministr větu, která začíná: "Ačkoliv Česká republika má výhodnější geostrategické postavení než Československo ..." a pokračuje dále otázkou obranyschopnosti. Z čeho vyplývá výhodnější geostrategické postavení České republiky, tedy po redukci čs. státu, než Československa? Z hlediska sousedů? Z hlediska velikosti? Bylo by třeba to objasnit.

Odmítám, aby např. náš stát se orientoval jednostranně na ten či onen stát. Myslím si, že z tohoto pohledu by se daleko více měla preferovat úloha takových států, jako je Francie a Anglie.

Nesdílím rovněž názory o jediné možné cestě, a to je NATO. Navíc se domnívám, že otázka zahraniční politiky musí být taková, která je naprosto koncepční, to jest musí zde být jednota výstupů. Je to jednota výstupu Hradu a jednota výstupu resortu, t.j. ministerstva a vlády. Nemělo by docházet k rozdílům, které jsou i na ministerstvu. Mám na mysli rozdíly mezi ministrem a jeho náměstkem.

Domnívám se, že k projednání tak zásadního materiálu, který můžeme schválit, neschválit, vzít na vědomí, či k němu říci nějaké usnesení, je zapotřebí náležité přípravy. Proto vznáším tyto procedurální návrhy.

Za prvé - po mém vystoupení přerušit jednání tak, aby pokračovalo k této otázce zítra ve 13.00 hodin, a pokračoval by normální pořad jednání. V případě, že nebude tomuto návrhu vyhověno, domnívám se, že je možné vyhovět druhému návrhu - ukončit dnes rozpravu, dát prostor pro jednání klubů, neboť předsedové klubů mají právo vystoupit kdykoliv a k čemukoliv, tak, aby mohly zaujmout stanovisko. Poté projednávat otázku zítra. Prosím předsedajícího, aby nechal o návrzích hlasovat.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Jen poprosím o jedno vysvětlení. Znamená to podmínečné hlasování o ukončení tohoto bodu?

Poslanec Jaroslav Ortman: To byl můj první návrh, aby jednání bylo přerušeno a pokračovalo zítra ve 13.00 h. Pak by byl dostatečný časový prostor pro jednání klubů, případně výborů. Nebo - nebude-li vyhověno - se hlasovalo.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, už vím. Děkuji,

Kdo souhlasí s procedurálním návrhem kolegy Ortmana na přerušení projednávání tohoto bodu do zítra 13.00 h, ať zvedne ruku. 58.

Kdo je proti? 55.

Kdo se zdržel hlasování? 8.

Tento návrh nebyl přijat.

Kdo souhlasí s druhou částí přednesenou kolegou Ortmanem, ať zvedne ruku. 47.

Kdo je proti? 47.

I tento návrh nebyl přijat.

Poslanec Jaroslav Ortman: Pane místopředsedo, vážení kolegové, v takovém případě bych chtěl využít obvyklé parlamentní praxe. Když jsme vyhověli před několika hodinami klubu ODS, požádal bych o svolání klubu. Obracím se na vás se žádostí o přerušení schůze na 40 minut, aby se mohl sejít poslanecký klub Levého bloku. Myslím, že i ostatní kluby mohou této přestávky využít.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Kdo souhlasí s návrhem kolegy Ortmana, ať zvedne ruku. Děkuji. Vyhlašuji přestávku na 45 minut.

(Jednání opět zahájeno v 19,20 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokračujeme v přerušeném jednání s tím, že prosím kolegu Trojana, aby se ujal slova.

Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, pozorně jsem vyslechl zprávu pana ministra o vládní koncepci mezinárodní politiky České republiky. Lituji, že tato zpráva nám nebyla předána písemně předem, rozprava k ní by byla záležitostí úplnější a zřejmě také přesnější. Chtěl bych konstatovat, a to rád, že zpráva byla systematická a že velmi zřetelně formulovala představy české vlády o postupech a postojích našeho státu na poli mezinárodní politiky.

Dovolte mi však, abych se zastavil u jednoho aspektu, který v předložené koncepci postrádám a jehož absenci ve zprávě považuji za nedostatek. Ve svém úvodním vystoupení hovořil pan ministr o základních principech naší zahraniční politiky. Jedním z nich je naše integrace do společenství evropských států. V této souvislosti jmenoval, pokud jsem to stačil zaznamenat, tři evropské instituce - ES, NATO a SEU. Z této citace i z dalšího obsahu jeho vystoupení vyplývá, že prioritními otázkami, kterými je zahraniční politika našeho státu usměrňována, jsou otázky ekonomické a bezpečnostní. Nic proti tomu, rovněž s těmito prioritami souhlasím.

Domnívám se ale, že jsou i další oblasti, bez nichž naše integrace do Evropy nebude úplná a zřejmě ani možná. Jsou tu totiž ještě další podmínky, kterým musíme při integraci do Evropy vyhovět. Mám na mysli především záležitosti související se zabezpečováním dodržování a ochrany lidských práv. S tím souvisí i fakt již zmíněný kolegyní Stiborovou, totiž, že ve zprávě nebylo uvedeno nic o vztahu České republiky k Radě Evropy. V jejím programu není jen problematika lidských práv, ale i otázka kompatibility právních systémů, národnostní otázky, problémy migrace - mimochodem ve zprávě pana ministra zmiňované - rasová, náboženská, národnostní a jiné typy nesnášenlivosti, záležitosti ochrany životního prostředí, vědecká a vědeckotechnická spolupráce členských zemí, otázky výchovy a vzdělávání mládeže, kulturní problematika apod.

Nemalý význam ve společenství zemí sdružených v Radě Evropy hraje i soud pro lidská práva při Radě Evropy, který působí jako nezávislý arbitr v případech stížností na porušování lidských práv, které nebyly uspokojivě uzavřeny ani při odvolání k nejvyššímu soudnímu orgánu členského státu. Doufám, že vám všem je známá naše snaha a aktivity, které by České republice, která má v současnosti v parlamentním shromáždění Rady Evropy statut speciálního hosta, zajistily řádné členství v této významné evropské instituci. Toto řádné členství, které by nám mohlo být přiznáno, pokud vše dobře dopadne, v polovině tohoto roku, by mj. příznivě ovlivnilo a podpořilo naše přijímání do orgánů Evropských společenství.

Nechtěl bych, aby moje připomínka byla chápána absolutně. S potěšením jsem v minulém týdnu přivítal skutečnost, že na ministerstvu zahraničí byla zřízena komise pro lidská práva, která se má problematikou lidských práv, národností a dalšími souvisejícími záležitostmi zabývat. Chtěl bych však, aby byl pan ministr tak laskav a vztah vlády ČR k Radě Evropy v závěrečném slově objasnil.

Byl bych také rád, kdyby do seznamu důležitých evropských metropolí, které ve svém úvodním vystoupení citoval, zařadil také Strasburg. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji a prosím kolegu Ortmana, aby se ujal slova.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem klubu poslanců Levého bloku k projednávané otázce.

Klub Levého bloku vyslovuje nesouhlas se způsobem projednávání tak závažné otázky, jakou je koncepce zahraniční politiky České republiky. Koncepce zahraniční politiky se neurčuje na měsíce, ale na roky, tomu však neodpovídá možnost přípravy poslanců. Poslanecký klub Levého bloku dále nesouhlasí s tím, že jedinou reálnou alternativu získání bezpečnostních garancí pro ČR představuje NATO. Jsme zásadně proti začlenění naší republiky do jakéhokoli vojenského seskupení. Jsme proti jednostranné orientaci na kteroukoli mocnost, ale jsme pro vyvážený vztah nejen s našimi sousedy, ale se všemi státy. Od vlády postrádáme ucelenou koncepci vztahů se Slovenskou republikou, zvláště poté, co současnost prokazuje nereálnost záměrů, které vládní koalice prosadila do smluv se Slovenskou republikou. Poslanecký klub postrádá větší koordinovanost zahraniční politiky mezi jednotlivými ústavními subjekty, Poslaneckou sněmovnou, vládou a prezidentem.

Dámy a pánové, klub Levého bloku bude do budoucna trvat na tom, aby všechny klíčové otázky týkající se zahraniční politiky byly projednávány právě zde, v Poslanecké sněmovně.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Paní kolegyně Janů by prosila kolegu Ortmana o písemné podklady. Kdo dál se hlásí do rozpravy? Prosím, kolega Hofhanzl.