Čtvrtek 20. května 1993

Návrh zákona spolu se zákonem ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, přejímá jazykovou výbavu ministerstva státní kontroly a tím navrací do kontrolní terminologie výrazy z padesátých let, jako např. "státní kontrola", "kontrolní akce", "protokoly", "kontrolované osoby" a pod.

Termín "státní kontrola" vznikl v SSSR rozdělením původně jednotné stranickostátní kontroly na kontrolu stranickou a kontrolu státní.

Protokoly byly u nás zavedeny v padesátých letech analogicky podle protokolů o výslechu. Podle § 28 vyhlášky ministerstva státní kontroly č. 75/1959 Úl. protokol o prověrce vypracoval kontrolor vždy, měly-li být vyvozeny proti odpovědným pracovníkům důsledky kárné, majetkové nebo trestní. Citovaná vyhláška rozeznává několik forem výsledných materiálů - záznam, protokol, příkaz vedoucího - jejichž volba závisí na kontrolujících a řídí se potřebami řídících orgánů - § 26 a 27 citované vyhlášky. Jde tedy o výraz věcně nevhodný a obecně neudržitelný, který byl již opuštěn v zákoně č. 7/1969 Sb. o Nejvyšším kontrolním úřadě České republiky.

Tohoto výrazu se vystříhal dokonce již citovaný normalizační zákon 103/1971 Sb., který pro výsledný materiál o kontrole použil název "výsledky kontroly". Teprve zákon ČNR 552/91 Sb., zpracovaný ministerstvem státní kontroly, tuto rekvizitu z 50tých let uvedl znovu do zákona.

V § 20 odst. 1 navrhovaného zákona se objevuje výraz "kontrolované osoby". Zřejmě jde o legislativní zkratku, aniž je zde ovšem uvedeno, co a kdo se tímto výrazem označuje. Ze znění § 20, které je shodné s § 10 odst. 1 zák. 552/91 Sb., je možné usoudit, že jde o pracovníky kontrolovaných orgánů a organizací, v nichž mohou být kontrolující podjati, neboť jen zcela obtížně je možně si představit podjatost kontrolujícího vůči kontrolovanému orgánu, tedy právnické osobě, např. k ministerstvu průmyslu nebo ke kontrolované organizaci, např. ČSD.

Naproti tomu v § 21 písm. a), kde se hovoří o objektech, zařízeních a provozech, pozemcích a jiných prostorách kontrolovaných osob, se jedná zcela jistě o kontrolované orgány a organizace. Tato jistota již samozřejmě schází v témž paragrafu v ustanovení písmen b), d) a f).

Samostatnou zajímavou kapitolou je kárná komora. Kárná komora Nejvyššího kontrolního úřadu nemůže být orgánem Nejvyššího kontrolního úřadu, jestliže se skládá z prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a dvou soudců Nejvyššího soudu, které jmenuje předseda tohoto soudu.

Pokud jde o prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, je třeba především konstatovat, že Ústava České republiky nezná institut zvláštní trestní ministerské odpovědnosti, jíž by měl vlastně podléhat prezident Nejvyššího kontrolního úřadu. Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu je tedy trestně stíhatelný stejně jako každý jiný, kdo není poslancem, senátorem, prezidentem republiky nebo soudcem Ústavního soudu.

Zavedením instituce tzv. kárné komory úřadu jde o pokus zavedení vlastního soudnictví ve vlastních věcech. Takovéto právo náleží tradičně pouze samostatným nestátním korporacím, jako jsou např. univerzity, spolky, atd. Ve státním orgánu, jehož organizační struktura je velmi blízká ústřednímu orgánu státní správy - byť s některými dalšími prvky, jako je prokurátorský dozor, nezávislost a nestrannost, jak jsou kladeny na soudní orgány působnosti odpovídající kontrolní funkci zákonodárného orgánu - je značně nevhodné zavádět symptomy porušující představy o nezávislosti, nestrannosti a nepodjatosti Nezávislého kontrolního úřadu. Zde je namístě ponechat rozhodování těchto věcí v pravomoci soudního orgánu, jako např. zvláštního senátu Nejvyššího soudu.

Zvláštním případem popření legality činnosti minulého zákonodárného sboru, tedy našich předchůdců, České národní rady, je návrh na zrušení úřadu, jak je to uvedeno v závěrečných ustanoveních návrhu zákona. Platnost aktů České národní rady, zejména aktů, které se týkají právního postavení demokraticky zvolených státních funkcionářů, trvá a patří k obecním principům právního státu, aby adresáti legálních a legitimních právních aktů, v dobré víře akceptovaných, byli každou následující právní úpravou transformováni po celou dobu platnosti jejich funkčního období, založeného zákonem.

K jednotlivým odstavcům nebo bodům návrhu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadě mám několik drobných připomínek. V § 2 odst. 2 by asi mělo být uvedeno, že v jednotlivých oblastech Nejvyšší kontrolní úřad zřizuje dle potřeby svá detašovaná pracoviště, případně podobný text. O detašovaných pracovištích se nikde v návrhu zákona nemluví, pouze se mluví o tom, že sídlo má v Praze.

V § 7 odst. 1 doporučuji vypustit "senáty úřadu a kárná komora", a totéž v paragrafech, které na to navazují.

§ 12 odst. 9 písm. d) doporučuji vypustit, a to z toho důvodu, že to bylo již vypuštěno u funkcí prezidenta a vícepezidenta.

V § 11 - 15 navrhuji doplnit vyjasnění právní úpravy kolegiální rady, a to v tom smyslu, aby zejména byly vyjasněny vzájemně vztahy a vztahy k vedení Nejvyššího kontrolního úřadu.

§ 34 - 44 (tedy paragrafy týkající se kárné komory) doporučuji vypustit.

§ 50 odst. 2 dopracovat a sladit působnosti při předávání ministerstva státní kontroly na Nejvyšší kontrolní úřad.

Závěrem doporučuji:

1. Po dnešní rozpravě přerušit jednání o návrhu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadě.

2. Zbavit návrh zákona veškerých totalitních reliktů.

3. Změnit systém řízení Nejvyššího kontrolního úřadu na monokratický.

4. Vyjmout pasáž o kárné komoře.

5. Zapracovat řadu připomínek nyní vznesených a ty, které ještě budou vzneseny.

6. Předložit takto změněný text návrhu zákona znovu Poslanecké sněmovně běžným postupem.

7. Do přijetí nového zákona přijmout takovou novelu stávajícího zákona, aby tento byl v souladu s ústavou.

Pro jednoduchost stačí, když se bude hlasovat o všech návrzích dohromady. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slovo má kolegyně Mazalová. Připraví se pan poslanec Tomáš Fejfar.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jako nezávislá poslankyně jsem sama poznala, co je to pracovat skutečně nezávisle a objektivně, bez stranických příkazů a omezení, které nám všem mnohdy svazují ruce. Proto chci vyslovit svůj názor. Vyslovit ho mohu ať je jakýkoliv, protože mi to umožňuje právě moje nezávislost, protože žádná politická většina, ani pravicová, ani levicová nemůže ovlivnit moje názory nebo mě vystoupení.

Proto si dovolím říci svůj názor také na návrh zákona (tisk 128) kolegy Mandelíka, který považuji za naprosto účelově likvidační nástroj jakékoliv nezávislé kontroly vůbec. Jsou zde vytvořeny jakési monstrózní orgány určené k tomu, aby systémem většinově diktatury prosadily vedoucí úlohu jedné strany.

Vůle pracovníků v kontrolním orgánu nemusí být vůlí sil politických, ale zásadně musí být vůlí sil odborných. Není zamezeno ovlivnění 15ti členů rady, protože je zcela jasné, že vzdá-li se kterýkoliv člen rady své politické příslušnosti, nemusí se tímto krokem rozhodně vzdát své politické poslušnosti.

Ve společné zprávě je několik zajímavých absurdit. Zmíním se pouze o některých.

§ 3 odst. 1 písm. b) - kontrola plnění státního rozpočtu České republiky a odst. 3 téhož paragrafu Česká národní banka úřadu kontroly nepodléhá. Ptám se, proč zrovna Česká národní banka nepodléhá kontrole, když všude jinde ve světě kontrolována je a proč naopak je kontrolován státní rozpočet, navíc bez provedení příslušných opatření.

§ 4 odst. 3 ve společné zprávě říká, že výsledkem kontrolní činnosti úřadu jsou kontrolní závěry. Ptám se, k čemu jsou kontrolní závěry bez příslušného opatření k nápravě.

Totéž bych mohla říci k § 5, kde úřad zpracovává a předkládá sněmovně stanovisko ke zprávě o průběžném plnění státního rozpočtu a ke státnímu závěrečnému účtu České republiky včetně kontrolních závěrů, ale opět bez opatření.

Dalším monstrózním a podle mého názoru nadbytečným orgánem je kárná komora úřadu, zřejmě opět naše tuzemská atrakce. Je v ní prezident a dva soudci. Tento orgán je podle mého názoru zcela nadbytečný, protože jeho funkci zastává automaticky Nejvyšší soud, přestupky řeší zákoník práce. Úřad by se tedy soudil sám se sebou, jak dalece nezávisle, to už je na něm, a to můžete posoudit.

Návrh zákona, který dnes projednáváme, nemá vůbec co činit s ústavností, má se jím vlastně zrušit Nejvyšší kontrolní úřad, který byl ústavou předvídán, který před vznikem ústavy legálně existoval a ústava ho nikdy nezrušila. Existuje kontinuita právního řádu s výjimkou těch částí, které byly ústavně zrušeny, takže tento úřad je součástí ústavních vztahů a nelze ho zrušit jinak než ústavním zákonem, nikoli zákonem prostým, jak se snaží učinit ten poslanecký návrh zákona, který zde byl předložen. Při jeho přijetí bychom byli skutečnou raritou mezi - jak rádi říkáme - vyspělými evropskými státy. Jeho přijetím bychom popřeli legalitu minulého zákonodárného sboru, České národní rady, když jsme tento nezávislý kontrolní úřad vytvořili, abychom se zařadili mezi lepší část Evropy.

Pamatuji si ještě dnes, jak jsem byli hrdi na to, že vznikl poprvé v našem státě skutečně nezávislý kontrolní úřad, který byl tehdy zárukou nově a bolestně se rodící demokracie u nás. S politicky závislým a tedy nefunkčním kontrolním úřadem je vlastně veškeré kontrola vyloučena. Je to zelená obchodním i politických mafiím, je to špatná vyhlídka na to, že se ústavní zákony budou měnit podle toho, která politická strana bude mít v parlamentě přesilu. V tomto případě bychom skutečně mohli dát sbohem demokracii i právu v našem státě. A to, já věřím, nikdo nechce.

Můj pozměňovací návrh. Pan kolega Skočovský zde řekl, že by měl zákon vylučovat totalitní prvky. V tom případě navrhuji zrušit všech 52 paragrafů. V případě, že tento návrh neprojde, dávám pozměňovací návrh na vypuštění z části 6 názvu kárná odpovědnost - § 34, 35, 36. Z části kárná komora úřadu § 37, 38, kárné řízení § 39 a § 40, 41, 42 a 43, paragraf 44 kárná opatření a v § 45, který následuje s názvem Věstník úřadu, odst. 1 písm. b) vypustit slova "kárný řád". Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji paní kolegyni Mazalové. Prosím kolegu Tomáše Fejfara, připraví se kolega Michal Kraus.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, na rozdíl od svých předřečníků budu za a) velmi stručný, za b) nebudu vzpomínat na vznik zákona o nezávislém kontrolním úřadě a na všechny peripetie, které jsme rnezi tím zažili, i když jsem byl účastníkem všech jednání od samého začátku.

Dovolte, abych dal návrh. Do § 3 odst. 2 na konci věty doplnit slova: "pokud zvláštní zákon nestanoví jinak" a v poznámce pod čarou by mělo být uvedeno "Zákon ČNR č. 527/92 Sb., o Bezpečnostní informační službě ČR".

Odůvodnění: Pokud by návrh byl schválen v předloženém znění, ustanovení v § 3 by bylo kolizní ve vztahu k zákonu ČNR č. 527/92 Sb. o Bezpečnostní informační službě ČR, zejména pokud se jedná o ustanovení § 8 - 10 citovaného zákona, kde je zakotvena parlamentní kontrola činnosti BIS ČR. Dvojí úprava kontroly BIS je nežádoucí nejen z důvodu problematiky budoucího výkladu vzájemného vztahu těchto dvou institutů upravených různými zákony, ale zejména se jeví nezbytným udržet charakter BIS, jak je definován zákonem č. 527/1992 Sb. Jakýkoliv zásah do činnosti BIS ze strany jiného než parlamentního orgánu by nejen popřel účel citovaného zákona, ale ve svých důsledcích by mohl vést až k přímému ohrožení příslušníků BIS a zájmu státu v oblasti získávání zpravodajských informací. Tolik tedy odůvodnění.

Ještě mi na závěr dovolte, abych složil hold panu poslanci Wagnerovi. Nesmírně mi imponuje to, jak on vždycky všechno ví. Já se té jistotě velice obdivuji, protože já jsem dost často velmi nejistý a doufám, že až v této sněmovně budou sedět samí takoví poslanci, jako je pan poslanec Wagner, to budou teprve zákony a to bude opravdový ráj. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Krause, připraví se kolega Payne.

Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedající, pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, vážení hosté, předkládaný návrh zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu považuji za natolik špatný, že neshledávám účelným podrobovat jej kritice paragraf po paragrafu. To ostatně udělali prakticky všichni diskutující přede mnou. Dovoluji si však poukázat na jeho zcela evidentní nedostatky principiálního charakteru v obecné části svého vystoupení a dále pak na dva konkrétní nonsensy, z nichž vyplyne můj procedurální návrh v závěru vystoupení.

Kontrola státního majetku a hospodaření s ním existovala i v těch nejstarších známých státních útvarech v dějinách, v městských státech ve starém Sumeru. Záznamy v podobě klínových tabulek jsou staré až pět tisíc let, a ne každý ví, že přes 90% z nalezených tabulek má charakter právě účetní, evidenční a kontrolní. Místo vrcholné státní kontroly v hierarchii státních institucí bylo již od počátku vázáno na existenci nejvyšší instituce, pod kterou kontrola prakticky vždy spadala. Teprve v antickém světě došlo poprvé v dějinách k rozdělení státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní. V teorii šlo zejména o Aristotelovo dílo Politika, v praxi o Solanovy reformy. Kontrola byla v tomto systému vyčleněna z moci výkonné a podřízena moci zákonodárné, částečně i soudní. Toto uspořádání se zreprodukovalo, jakmile se státní útvary po rozpadu feudalismu začaly opět organizovat na demokratických principech. Jeho konkrétní podoba se odvíjela a dodnes se odvíjí od toho, jak je definován nejvyšší orgán konkrétní demokracie, kterému kontrola slouží. Jen výjimečně bývá, tak jak je tomu dosud u nás v podobě ministerstva státní kontroly, nejvyšší státní kontrola podřízena vládě nebo hlavě státu. Tento model existoval ponejvíce v bývalých socialistických zemích, odpovědnost kontroly císaři byla zaznamenány např. v Etiopii. Ještě řidším jevem, ke kterému se však v naší republice radikálními kroky blížíme, je podřízení kontroly stranickému vedení. Tuto úpravu znali jen v bývalém Sovětském svazu a v bývalé NDR.

V předloženém návrhu zákona je definován Nejvyšší kontrolní úřad jako nezávislý kontrolní orgán. Takto pojaté kontrolní orgány existují zejména ve francouzské právní oblasti. Ve své činnosti jsou vázány jen zákonem, protože nepředkládají výsledky své činnosti ke schválení ani k realizaci žádnému jinému orgánu, tedy vládě či parlamentu, a musejí být organizovány zcela zvláštně, a to zaprvé z hlediska opravných a realizačních prostředků musejí být napojeny na moc soudní nebo musejí být samy organizovány jako soud. Za druhé způsob jejich personálního obsazování osciluje mezi procedurou obdobnou jmenování soudců v oblasti kontinentálního práva a mezi volbou obdobnou ustanovování kontrolních a revizních komisí v politických stranách, občanských sdruženích nebo při volbách soudců v anglosaském právním zákoně. Ani jednu ani druhou podmínku však předložený vládní návrh zákona o českém nezávislém kontrolním úřadě nesplňuje.

Při obhajování tohoto návrhu zákona jsme od tvůrců opakovaně slýchali, že se musíme v kontrolní oblasti přiblížit světovému standardu. S tím nelze než souhlasit, avšak ve většině zemí světa je nejvyšší státní kontrola podřízena vrcholovým zákonodárným sborům, tedy parlamentům. Naplňuje se zde Aristotelova představa o, cituji, "úřadu, jež by vyžadoval a zkoumal účty ostatních úřadů, které spravují státní jmění. Tento úřad však kromě kontrolní pravomoci nesmí vládnout ničím jiným, tedy ani jměním ani další mocí." Konec citátu.

Popsaný model se stále rozšiřuje a obohacuje o další prvky a je i z pragmatického hlediska uznáván jako nejpraktičtější. Ve srovnání s modelem předchozím, to znamená s nezávislou institucí, je kontrole podléhající parlamentu vyčítána nanejvýš její potenciální závislost na politické moci, neboť podle toho, která politická síla dominuje parlamentu, může se částečně měnit obsah činnosti a personální obsazení kontrolních úřadů. Tento jediný nedostatek se však už odstraňuje tak, že post šéfa kontrolního úřadu vítězné politické uskupení tradičně přenechává opozici.

Nejde zde o žádné laciné gesto, ale o velmi moudrý princip objektivizace kontroly a zvýšení důvěryhodnosti demokratických institucí jako takových. Ve světle všech těchto údajů se jeví předložený poslanecký návrh zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu jako značně nepropracovaný a řekl bych až naivní. Deklarativně se zde sice hovoří o Nejvyšším kontrolním úřadu jako o nezávislém institutu, věcně však tento úřad nenaplňuje požadovaná kritéria, o kterých jsem se již zmínil v pasáži týkající se kontrolních úřadů nezávislých na parlamentu.

Z hlediska personálního obsazení je zde zcela patrná snaha využít momentálního poměru politických sil a zabetonovat zde v doživotních funkcích zasloužilé straníky ze stran vládní koalice či z některých jim přidružených satelitů.

Z hlediska procedurálního - mám na mysli zejména oblast zjišťování, prokazování a rozhodování o opravných prostředcích proti kontrolním závěrům - je navrhovaná organizace vhodná nanejvýše pro období stanného práva. Ještě jednou opakuji, že ve státech, které používají systém kontroly nezávislé na parlamentu, musí být Nejvyšší kontrolní úřad buď napojen na moc soudní, kdy případné odvolání posuzuje soud, a nebo musí mít sám organizace soudního typu. Například ve Francii, která má tento organizační model NKÚ nejpropracovanější, se opravné prostředky uplatňují formou soudního řízení, kde NKÚ tvoří zvláštní soudní senát, zájmy státu zastupuje prokurátor, zájmy kontrolovaného subjektu hájí obhájce.

Stejně tak zde naprosto chybí rozměr realizační. Má-li být Nejvyšší kontrolní úřad orgánem samostatným a nezávislým, musí mít možnost svá zjištění následně převést do praxe. O způsobu odstraňování zjištěných nedostatků se předložený návrh nezmiňuje vůbec. Tím zde zákonitě chybí opravné prostředky proti zásahům nařizovaným a prováděným na základě kontrol. Tvůrci návrhu zde patrně vůbec nepochopili, že nezávislý kontrolní úřad znamená především odpovědnost, a pokusili se nám zde podsunout ke schválení něco mezi krávokoněm a ryboptákem.

V praxi by podle navržených představ pánů poslanců vládní koalice Nejvyšší kontrolní úřad fungoval asi tak, že skupina doživotně zakrechtovaných členů úřadu by si nezávisle na parlamentu prováděla kontrolní činnosti podle svého rozmaru v rozsahu a se zaměřením, které by se jevilo zajímavé jen jim. Jakékoliv opravné prostředky proti jejich aktivitám by nepřicházely v úvahu. Stačí se jen podívat na § 28 předlohy. Předpokládám, že podobný odvolací systém se v současnosti aplikuje u srbských jednotek v Bosně a Hercegovině.

Ale co je nejdůležitější - práce úřadu by skončila podle § 32 tím, že kontrolní závěry komusi předají, například vládě, parlamentu atd. Každý, kdo se v životě věnoval po určitou dobu kontrole, ví velmi dobře, že každá nekvalita a neobjektivnost ve zjišťovací fázi se jako bumerang vrací ve fázi realizační, v etapě, kdy se zjednává náprava. To však už NKÚ podle představ předkladatelů nemusí zajímat. Tady máš, vládo, parlamente, naše závěry a ukaž, co umíš. Že jsou neobjektivní, že jsou odfláknuté? Co je nám po tom!

Nevím, opravdu nevím, zda něco takového chceme. Navíc podle mého názoru by tato země neměla vybírat ten nejsložitější model NKÚ, to znamená nezávislý, který - a to je zapotřebí stále opakovat - vyžaduje nesmírně komplikovaný systém personálního a procedurálního zabezpečení. Domnívám se zcela v rozporu s předloženým návrhem, že NKÚ má být založen

1. jako orgán odpovědný parlamentu v etapě schvalování plánu činnosti, skládání účtů ze své činnosti, předávání výsledků k realizaci a složený ze členů volených parlamentem na omezenou dobu,

2. opravné prostředky vůči jeho zjištěním musí být přezkoumatelné soudem.

V oblasti konkrétních, resp. dílčích ustanovení projednávaného návrhu zákona, považuji za nutné upozornit na dvě další zcela zřejmé nesprávnosti, které mohou NKÚ, ale i celý demokratický systém správy této země zpochybnit.

Prvou záležitostí je neomezené rozšiřování kontrolní působnosti úřadu do sfér, které mu nikdy nemohou příslušet - viz § 4 odst. 1 písm. d), kde se navrhuje umožnit NKÚ kontrolu ve všech nepodnikatelských subjektech, tedy včetně soukromých nadací, spolků, odborů i politických stran. Mimo ignorování čl. 97 ústavy je tato pasáž dalším dokladem nesystémovosti předloženého návrhu. Ruku v ruce s tím jdou i další paragrafy návrhu, například § 5 odst. 1, který počítá s tím, že NKÚ bude oprávněn i v odborech či politických stranách kontrolovat, zda jejich - cituji - "činnosti jsou účelné a hospodárné". Stejně tak se tvůrci předlohy domáhají toho, aby NKÚ byla umožněna kontrola všech skutečností, bez ohledu na druh a stupeň utajení, avšak bez toho, aby v témže návrhu zajistili i ochranu takovýchto skutečností.

Druhou stejně hrubou chybou návrhu zákona je úporná snaha docílit za každou cenu právního nástupnictví mezi NKÚ a ministerstvem státní kontroly ČR. Je to demonstrativní ukázka účelu světícího prostředky. Předkladatelé návrhu jsou kvůli osobním či stranickým zájmům ochotni svázat ruce i nohy svému tzv. nezávislému institutu tím, že jej učiní přímým dědicem všeho toho, co napáchal jeho závislý předchůdce. Má-li být proto NKÚ funkční, nemůže jeho kontrolní působnosti NKÚ jít za rámec čl. 97 ústavy a v žádném případě není možné připustit, aby na NKÚ přešla jakákoliv práva nebo právní vztahy z ministerstva státní kontroly ČR, jehož právním nástupcem by měl být spíše buď Úřad vlády či kontrolní úřad vlády, rozhodně však ne NKÚ.

Vážení kolegové, dámy a pánové, v úvodu svého vystoupení jsem avizoval předložení procedurálního návrhu, nyní tak tedy činím. Vzhledem k dříve řečenému a vzhledem k rozhodnutí sněmovny o procedurální návrhu kolegy Wagnera doporučuji projednávání tohoto návrhu zákona hned ukončit, návrh stáhnout z pořadu jednání dnešní schůze a urychleně vypracovat návrh zcela nový, který bude prost elementárních nedostatků a bude splňovat všechna kritéria pro existenci a řádné fungování tak důležité instituce, jakou bezesporu Nejvyšší kontrolní úřad je.

Vás, páni kolegové a paní kolegyně z poslaneckých míst vládní koalice, chci požádat, abyste zvážili, zda je skutečně účelem hry silou převahy několika málo hlasů prosadit přes zásadní odpor opozice své bez ohledu na následky. Pouvažujte, zda by i v tomto případě nebyl mnohem prospěšnější, účelnější a stabilitu více slibující přístup, který tato sněmovna zvolila při projednávání ústavy, když plénu byl předložen návrh, jenž byl výsledkem koncensu a kompromisu mezi koalicí a opozicí a vyhověl většině připomínek opravdových znalců a expertů. Důvěryhodnost tak důležitého orgánu, kterým NKÚ bezesporu je, může být ohrožena schválením většinou pár hlasů a důvěra v něj bude nejen u nás, ale i v zahraničí podstatně nižší, než kdyby byl schválen 160 či 170 hlasy.

Přátelé, odložte stranické klapky a pokuste se pouvažovat jako normální lidé - bez zaujatosti, předpojatosti a stranickosti. Za případnou podporu svého návrhu vám srdečně děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Než budeme hlasovat o procedurálním návrhu kolegy Krause. (Z pléna: po hlasování.) Ano, po hlasování. Podle § 25 jednacího řádu upozorňuji na to, že budeme hlasovat v průběhu rozpravy. Kdo tedy souhlasí s návrhem kolegy Krause, abychom ukončili projednávání tohoto bodu - a nerozuměl jsem, komu se ukládá zpracovat nový návrh.

Poslanec Michal Kraus: (Z místa.) Já jsem navrhoval, aby se bod ukončil a stáhl z pořadu jednání.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dobře, čili jenom první část.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku. 85.

Kdo je proti? 80.

Kdo se zdržel hlasování? 6.

Takže tento návrh nebyl přijat.

Faktická poznámka - prosím, já vám nerozumím. (Z místa - poslanec, jehož jméno nebylo uvedeno: Kontrola počítání.) Prosím, aby se svých funkcí ujali ověřovatelé, pane kolego Skočovský, upozorňuji, abyste neodcházel nikam. Pan kolega Vik, aby nikam neodcházel. Prosím Kancelář, aby uzavřela dveře. S faktickou poznámkou se hlásí mnoho lidí. Na prvním místě místopředseda Vlach.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane předsedající, dámy a pánové, už jsem tu mnohokrát konstatoval, že náš jednací řád nám neumožňuje dokonale vyřešit podobně situace. Je-li zpochybněn výsledek hlasování, zároveň není možno uzamknout dveře a omezit osobní svobodu kteréhokoliv poslance, takže dojde vlastně k novému hlasování o téže záležitosti.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím, abyste neuzavírali dveře. prosím pana poslance Gjuriče.

Poslanec Andrej Gjurič: (Z místa.) Já jsem přesně tuto poznámku ze strany opozice čekal a tak se jí zeptám, jestli by nebylo jednodušší, aby se rovnou hlasovalo po jménech. (Potlesk.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP