Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo,
vážený pane místopředsedo vlády,
vážená sněmovno. Doplnil bych úvodní
velmi optimistická slova místopředsedy vlády
a ministra financí ČR pana Kočárníka
poněkud kritičtějším pohledem,
abychom získali reálnější obraz
loňského roku.
Dle mého soudu není rok 1992 z pohledu ekonomického
vývoje zdaleka jenom rokem úspěšným,
kde převažují pozitivní tendence, jak
je nám zdůrazňováno v předložené
zprávě. Myslím teď tisk 226. Ve svém
vystoupení bych to chtěl doložit některými
argumenty a na závěr doporučit rozšíření
usnesení. Jsem názoru, že hospodářská
politika by měla být důležitou součástí
vládní ekonomické politiky. Vzhledem k tomu,
že byla diskutována na mimořádné
8. schůzi Poslanecké sněmovny, nebudu se
k této úvodní části státního
závěrečného účtu, k
problematice ekonomiky vracet, i když by si to určitě
zasloužila z pohledu určité rozporuplnosti
vývoje a jednotlivých ekonomických trendů.
Chápu tuto ekonomickou část státního
závěrečného účtu pouze
jako určité pozadí, na kterém se odvíjelo
rozpočtově hospodaření českého
rozpočtu.
Cílem českého rozpočtu na rok 1992
bylo dodržet princip vyrovnaného rozpočtu,
což se stejně jako v roce 1991, kdy rozpočtový
deficit dosáhl výše 13,6 mld korun, nepodařilo
dodržet. Jeden z rozhodujících důvodů
vidím v dalším hlubokém poklesu výkonu
ekonomiky, a tím i příjmové stránky
českého rozpočtu. Dokumentoval bych to na
některých příkladech z předloženého
materiálu. Především to byl pokles hrubého
domácího produktu v roce 1992 o 7,1%, v roce 1991
byl pokles o 14%. Průmyslová produkce v loňském
roce poklesla o 10,6%, zemědělská produkce
o 11,8%. Výrazným schodkem skončila i obchodní
bilance, pasivum dosáhlo výše 22,6%. Přitom
víme, že v roce 1991 bylo ještě aktivní
saldo ve výši téměř 25 miliardy
korun. Udržet při tomto poklesu vyrovnaný státní
rozpočet znamenalo další škrty ve výdajích,
a to nejen obecního rozpočtu. Víme, že
to bylo provedeno formou zákona na páté schůzi
ČNR v říjnu 1992, kdy veřejné
rozpočty byly pokráceny o 17,5% v celkové
výši téměř 6 miliard korun. Obdobná
situace byla i v kapitole školství, zdravotnictví
a dalších.
Domnívám se, že cesta postupných restrikcí
rozpočtu bez povzbuzení příjmové
stránky je cesta krátkozraká a neperspektivní.
Tímto způsobem je možno prakticky úspěšně
dosahovat vyrovnaného rozpočtu, až jeho vyrovnanost
bude na úrovni nula. Problém škrtů v
rozpočtu se z minulých let kumuluje. Zaostávají
nejen platy v celé rozpočtové sféře
- mám teď na mysli zejména zdravotnictví,
školství, dopravu i odměny pracovníků
finančních úřadů, což
sebou nese opakovanou nespokojenost pracovníků a
hrozbu porušení sociálního smíru
s možnou vlnou stávek, ale především
nám začínají zaostávat investice
do společnosti, údržba stávajícího
stavu apod.
Druhou stranou této restriktivní části
je pak další recese ekonomiky s negativním
dopadem do státního rozpočtu České
republiky. Již při projednávání
předběžných hospodářských
výsledků za rok 1992 jsme konstatovali, že
skutečný schodek bude vyšší než
avizovaný jednomiliardový propad, že problém
bude uzavření hospodaření federálního
rozpočtu spojené s rozdělením státu
a tedy další potřebnost zadlužení
České republiky, což se tímto předloženým
návrhem státního závěrečného
účtu potvrdilo.
Podle mých informací zároveň vzrostla
zadluženost státu bankovnímu sektoru během
roku 1992 z 54 miliard na 97 miliard, což je téměř
80%. Považuji proto za nezbytné poukázat na
některé momenty, které je třeba brát
v úvahu při hodnocení rozpočtového
hospodaření.
Za prvé. Komplikovaná se mi jeví otázka
přístupů k určení rozpočtu,
který je základem pro hodnocení dosažené
skutečnosti. Řadu let je zavedena praxe, že
komentář ke státnímu závěrečnému
účtu je postaven na upraveném rozpočtu,
který zahrnuje některé změny rozpočtu
realizované v průběhu roku. Tato praxe znemožňuje
zejména v oblasti výdajů hodnotit plnění
rozpočtu schváleného parlamentem.
Za druhé. Problém představuje také
reálnost příjmů zapracovaných
do rozpočtu. Ministerstvo financí je při
sestavování rozpočtu vedeno pochopitelnou
snahou maximalizovat v návaznosti na nezbytné výdaje
i příjmy státního rozpočtu.
Konfrontace se skutečností pak vede jako např.
v roce 1992 u odvodů z objemu mezd, které byly sníženy
o 6 mld. korun, k nutným úpravám rozpočtu.
Za třetí. K rizikům rozpočtového
hospodaření patří i nedostatek či
mezera v právních normách. Např. v
roce 1992 došlo ke značnému nadhodnocení
daně nahrazující daň z obratu, kde
odhad byl 4 - 5 miliard korun, plnění půl
miliardy korun. To jsou teď údaje federální.
Tento důsledek je způsoben mj. i neprovázaností
obchodního zákoníku s devizovým zákonem
v otázce podnikání fyzických a právnických
osob nezapsaných do obchodního rejstříku.
Těmto podnikatelům umožňoval obchodní
zákoník navazovat přímé obchodní
vztahy se zahraničím, ale devizový zákon
jim platební styk se zahraničím neumožňoval
až do provedené novelizace.
Za čtvrté. K problémům patří
rovněž nepřehlednost rozpočtu, nízká
rozpočtová kázeň a disciplina poplatníků
daní, neúměrné množství
rozpočtových změn, kde v loňském
roce bylo provedeno v průběhu celého roku
téměř 600 změn.
Za páté. Za varující rozpočtový
signál považuji i nezbytnost přejímání
závazku státu za poskytnutý úvěr,
kdy příjemce jako subjekt není solventní
a neumožňuje plnit funkci ručitele. Z tohoto
pohledu je třeba důsledně prověřovat
možnosti dlužníka a v případě
oprávněného a životaschopného
podnikatelského záměru raději pomoci
formou přímé dotace.
Za šesté. Svůj vliv na rozpočet měla
samozřejmě i příprava přechodu
financování zdravotnictví ze státního
rozpočtu na plné financováni Všeobecnou
zdravotní pojišťovnou a řada dalších
faktorů, které nebudu z pochopitelných důvodů
komentovat. Je objektivní a chci podtrhnout minulou realitu,
že v souvislosti s rozdělením státu
a volbami do zákonodárných sborů v
roce 1992 návrh státního rozpočtu
ČR připravila jiná vláda, než
která ho realizovala. Obdobně to platí i
o zákonodárných sborech.
Na závěr doporučení - považuji
za nezbytné zavést do státního rozpočtu
samostatnou kapitolu "Státní dluh České
republiky". Odůvodňuji to současnou
reálnou finanční situací státu,
kdy se stát dostal do pozice dlužníka vůči
věřitelům a není vhodné to
skrývat v kapitole všeobecné pokladní
správy.
Pokud voláme po zprůhlednění rozpočtu,
tak toto je jedna z možností, která nám
to umožní.
Ještě poznámku. Postrádal jsem v předložené
zprávě i v úvodním slově ministra
financí k návrhu státního závěrečného
účtu za rok 1992 i přístup vlády
nebo ministerstva financí k usnesení České
národní rady z 29. schůze dne 19. prosince
1992 k vládnímu návrhu státního
rozpočtu České republiky na rok 1992, kde
zejména v části B Česká národní
rada požádala vládu České republiky
o předložení řešení některých
problémů.
Na závěr mi dovolte doplnit usnesení o bod
- jedná se o tisk 356. Jsou tam body I, II, III, doporučoval
bych doplnit bod IV - "žádá vládu
České republiky o urychlené předložení
návrhu na změnu rozpočtových pravidel
tak, aby v samostatné rozpočtové kapitole
státní dluh byla transparentně vyjádřena
pozice republiky vůči věřitelům
včetně dluhové služby". Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Recmanovi. Prosím pana poslance Exnera, aby
se ujal slova.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane
místopředsedo, pane místopředsedo
vlády, dámy a pánové, je naprosto
pochopitelné, že předkladatel ve svém
stanovisku akcentoval spíš pozitivní a optimistické
výsledky, které se podařilo z hlediska státního
závěrečného účtu najít.
Přesto pokládám za správné,
abych požádal o vysvětlení k některým
věcem, které byly předloženy ve stanovisku
Nejvyššího kontrolního úřadu
České republiky k státnímu závěrečnému
účtu.
Na existenci tohoto materiálu a celou řadu problémů,
na které tento materiál poukazuje, ve svých
vystoupeních neupozornil ani pan předkladatel, ani
pan zpravodaj k danému tématu. Myslím si,
že věci uvedené v tomto stanovisku, není
možně v této sněmovně přejít
bez slůvka komentáře. Prosím, zda
by mohly být jednotlivě skutečnosti podrobněji
okomentovány.
Dále by mne zajímal konkrétní názor
týkající se problematiky nízkých
příjmů z oblasti bankovních a peněžních
služeb. Jde o skutečnost, že státní
rozpočet získal z této oblasti menší
částku, a to podstatně menší,
než byla rozpočtována, a dávám
to do souladu se skutečností, že význam
tohoto sektoru v našem národním hospodářství
a ekonomice až nepřiměřeně roste,
do souvislosti s tím, že například nárůst
mezd v tomto sektoru je absolutně nejvyšší
ze všech sfér národního hospodářství,
což kontrastuje s celkovou chudobou jiných podniků,
srovnatelných co do bohatství a velikosti.
Dále bych prosil, bylo-li by možné vysvětlit
celkový pohled na náklady na státní
správu v roce 1992 a jejich překročení
o více než 1 miliardu korun. Přitom toto překročení
nastalo v celé řadě státních
úřadů. Dovolím si upozornit například
na neplánované zvýšení neinvestičních
výdajů pro aparát ministerstva životního
prostředí o více než 22 miliard korun.
Jsem toho názoru, že by bylo správné
- je-li to možné - uvést v této souvislosti
údaje, které by charakterizovaly celkový
stav nákladů na státní správu.
Podle materiálů, které máme k dispozici
z minulého volebního období, z jara roku
1992, náklady na státní správu v roce
1991 vzrostly o 146% proti roku 1989. Nyní se tedy konstatuje
překročení rozpočtovaných nákladů,
které byly vyšší než v roce 1991.
Myslím, že by bylo správně ukázat
konkrétně, jaký růst v této
oblasti je. Celý tento vývoj je v kontrastu s tvrzením
pana premiéra Klause při jednání s
naším klubem, kde nám plně dal za pravdu,
že vývoj nákladů na státní
správu je naprosto nepřiměřený,
a poukázal na neodpovědné jednání
předchozí vlády v této oblasti.
Současná vláda však měla plné
pololetí na to, aby případně provedla
alespoň mírnou regulaci v této oblasti. Bohužel,
ačkoliv v jiných oblastech se regulace, řekněme,
podařila, tak v této oblasti došlo k převisu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Exnerovi a prosím pana poslance Wagnera,
aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Hájek.
Pan poslanec Wagner není přítomen, prosím
pana poslance Josefa Hájka, aby se ujal slova.
Poslanec Josef Hájek: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
opravdu stručně z toho důvodu, že dané
skutečnosti jsou skutečně pouhou výpovědí
o minulosti, tedy víceméně neovlivnitelné,
navíc pro letošní rozpočty vlastně
nezůstal kámen na kameni. Metodicky se vše
změnilo, nová daňová soustava, takže
nelze odvozovat některé zákonitosti dalšího
rozpočtového pohybu z údajů loňského
roku. Navíc máme poprvé český
rozpočet bez závislosti a jeho postavení
v celé rozpočtově soustavě.
Chci však konstatovat a hlavně upozornit, že
v průběhu minulého roku došlo prokazatelně
k některým výrazným kvalitativním
změnám v rozpočtové politice republiky.
Chtěl bych upozornit, že ve struktuře příjmů
dochází k neúměrnému přesunu
zátěže na obyvatelstvo. Příjmy
z hospodářství České republiky
byly splněny pouze na 90%, naopak daně od obyvatelstva
a poplatky byly plněny na 125%. Na úrovni místních
rozpočtů pak daně a poplatky od obyvatelstva
byly plněny na 400%. Myslím, že je to trend,
kterého bychom si měli jako poslanci všimnout
a zaznamenat ho.
Za druhé významný posun nastal u státních
aktiv a pasiv. K 31. 12. 1992 byla bilance na úrovni aktiv
- pasiv vyrovnaná s úrovní 1,326 miliard
Kčs. Rozpočtový rok končí téměř
s 20miliardovým přesahem pasiv, tj. ve stavu výrazného
předlužení. U podnikatelských subjektů
bychom řekli, že v jasně bankrotové
pozici.
Nedomnívám se, že všechny operace se státními
aktivy prošly Českou národní radou v
souladu s platnými rozpočtovými pravidly.
Chtěl bych říci, že emise dluhopisů
na krytí loňského schodku státního
závěrečného účtu byla
uplatněna až v 1. čtvrtletí tohoto roku,
čili, že státní rozpočet byl
na hranici právního výkladu, a financována
bankovním úvěrem.
Součástí státního závěrečného
účtu - o tom se tady nemluvilo - je vlastně
i jakési sblížení se závěrečným
účtem federace, první a poslední,
ale významné.
Není zde totiž v návrhu na usnesení
řešena otázka stavu rozdělení
aktiv a pasiv, která podle mého názoru výraznou
měrou ovlivní rozpočtovou a dluhovou pozici
České republiky v roce letošním.
Z těchto důvodů navrhuji rozšířit
usnesení takto: přidat bod 4 s touto dikcí
- "Sněmovna upozorňuje vládu na negativní
vývoj v růstu finančních pasiv ČR
a na potřebu urychleně přijmout zákon
o státní pokladně pro transparentnost finančních
operací prováděných v průběhu
roku." Dále přidat bod 5 - "Sněmovna
žádá vládu, aby v rámci kontrolní
zprávy za první pololetí předložila
sněmovně delimitovanou úroveň federálních
aktiv a pasiv včetně reálného zhodnocení
jejich kvality, aktualizovala vnější a vnitřní
zadlužení republiky. a dluhovou službu a převzaté
státní záruky za poskytnuté úvěry."
Toto je jako žádost o rozšíření
pravidelné rozpočtově zprávy za druhé
čtvrtletí.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Hájkovi, chci se zeptat, zda se pan poslanec
Wagner hlásí do rozpravy. Prosím, předávám
mu slovo.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, s ohledem na pozdní
hodinu nepovažuji za rozumné mluvit dlouho, a proto
se pouze zmíním velice stručně o některých
aspektech, o nichž se považuji za potřebné
zmínit proto, aby se vědělo, že vnímáme,
co je v rozpočtovém hospodaření špatné.
Dávám tím samozřejmě příležitost,
každá zkratka je nebezpečná, aby v závěrečném
slově mohlo být reagováno nepřesně.
Jsem si toho vědom.
Považuji za hlavní chybu skutečnost, že
nebyly dodrženy přísliby, které na úrovni
tehdy ještě federální, ale i české,
od roku 1990 pravidelně dávali ministři financí,
že komunistická metodika rozpočtování
bude opuštěna, dojde k situaci v níž se
vrátíme k průhlednosti rozpočtu, dobře
známé z první republiky. Prozatím
mám pocit, že spíše trend je opačný.
Do řady věcí je čím dále
tím méně vidět.
Považoval bych proto za potřebné rozhodnout
zde, v této sněmovně, zcela jednoznačně
a jasně, aby bylo ministerstvu financí, tedy vládě
uloženo, aby byla vláda zavázána do
nějaké rozumné doby, tedy do vypracování
návrhu státního rozpočtu roku 1993,
1995 - předložit novou metodiku státního
rozpočtu s novými rozpočtovými pravidly.
To je první návrh.
Dále už bych jen požádal pana ministra
financí, ale pojistil bych se tím, že to navrhuji
jako součást usnesení, aby parlament obdržel
nejpozději do 31. 7. podrobný výčet
státních aktiv a pasiv podle účtů
a položek tak, aby základ, z něhož Česká
republika k 1. 1. 1993 vychází, byl parlamentu dostatečně
znám a bylo vše jednoznačně průhledné.
Doufám, dámy a páni poslanci, že si
uvědomujete, co znamená, když nejsou pod kontrolou
státní aktiva a pasiva.
Dále bych doporučil sněmovně, aby
přes neúctu, kterou projevila k NKÚ nyní
existujícímu, vzala v úvahu, že jeho
stanovisko ke státnímu závěrečnému
účtu je velmi vyvážené a že
by bylo rozumně toto stanovisko převzít celé
do usnesení, což též navrhuji. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Wagnerovi. Chtěl bych upozornit na to, že
jsem se pokoušel zachytit vámi formulované
návrhy usnesení. V tom prvním, který
jste přednášel, jste použil formulaci
zavazuje vládu - což samozřejmě nejde.
Můžeme žádat nebo doporučovat.
Chci se zeptat, zda chcete nějakým rozumným
způsobem upřesnit návrh na usnesení,
a pak bych vás chtěl jménem navrhovatele
resp. jménem zpravodaje požádat, abyste předal
své návrhy písemně.
Kdo se prosím dále hlásí do rozpravy?
Pan poslanec Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Všem se vám,
dámy a pánové, omlouvám. Snad je to
zčásti neznalostí, zčásti únavou.
Rád bych korigoval svůj původní návrh.
Nenavrhuji třetí bod usnesení vypustit úplně.
Navrhuji z tohoto třetího bodu vypustit slova "emisí
státních dluhopisů České republiky
podle navrženého zákona Parlamentu České
republiky". Tak je to ještě přesnější
a konzultoval jsem to s dalšími odborníky.
Zdůrazňuji, že tím nevyjadřuji
nepodporu nebo odpor proti navrženému zákonu.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Výbornému za toto upřesnění.
Chci se zeptat, kdo se dále hlásí do rozpravy
(nikdo). Jestliže nikdo, rozpravu k tomuto bodu končím,
uzavírám.
Chci se zeptat pana ministra Kočárníka, zda
si přeje vystoupit. (Ano.) Prosím tedy, aby se ujal
slova.
Místopředseda vlády a ministr financí
ČR Ivan Kočárník: Vážený
pane předsedající, pane předsedo,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, i když už je strašně moc pozdě,
považuji za potřebné reagovat na některé
připomínky, které zazněly v rozpravě.
Je mi hrozně líto, ale nemohu v žádném
případě přijmout zhodnocení
pana poslance Recmana. Skutečně vývoj ekonomiky
v roce 1992 byl takový, jaký byl, a nemůžeme
z jednotlivých skutečností hodnotit celek.
Žel, musíme vycházet od celku, nesmíme
na jednotlivé skutečnosti zapomínat, a to
vláda činí. Přehlížet
to, že skutečně celkové výsledky
ekonomiky, makroekonomické výsledky jsou takové,
jaké jsou, a musíme se srovnávat se zeměmi,
které jsou srovnatelné. Nemůžeme se
srovnávat se zeměmi, které mají za
sebou 50, 70 let poklidného vývoje. Musíme
se srovnávat se zeměmi, které mají
za sebou "X" let totální devastace jejich
ekonomik.
Prohlašuji, že v rámci tohoto srovnání
Česká republika v roce 1992 měla suverénně
nejlepší výsledky. Platí to o poklesech
produktu, a chceme-li z nich usuzovat o chybách v hospodářské
politice, platí to i o jiných ekonomikách,
které jsou velmi silně zasaženy rozpadem trhu
RVHP, jako je Finsko atd. Je velmi nekorektní hodnotit
dobré výsledky, na které podle mého
názoru každý občan v České
republice může být pyšný, je tak
lehce shazovat.
Pokud jde o to, že byly zkráceny výdaje v rozpočtu,
bylo by poctivé říci, že i když
byly tyto výdaje zkráceny v místních
rozpočtech, přesto skončily místní
rozpočty ve velkém přebytku. Čili
nic zlého se v zásadě nestalo ani v těchto
místních rozpočtech, pouze vláda a
spolu s ní i Parlament ČR - za což jsem já
vyjádřil svůj dík i dík vlády
- schválil určité zkrácení
výdajů, takže nedocházelo ke zbytečnému
plýtvání penězi daňových
poplatníků, jako tomu bylo v r. 1991.
Pokud jde o to, že je hodnocena v materiálu skutečnost
ve vztahu k upravenému rozpočtu, to je naprosto
pochopitelné, protože tento upravený rozpočet
je posledně platným rozpočtem, který
tento parlament schválil. Samozřejmě, že
jestliže parlament schválí nový rozpočet,
tento nový rozpočet je tím pravým
rozpočtem, a ne ten původní rozpočet.
Provádět spekulace - co by, kdyby - není
rovněž korektní.
K vyjádření pana poslance Exnera - já
jsem z důvodu stručnosti, za což se omlouvám,
zde nehovořil o stanovisku k Nejvyššímu
kontrolnímu úřadu. V rozpočtovém
výboru, když jsme probírali zprávu Nejvyššího
kontrolního úřadu, tak jsem se k němu
vyjádřil. V zásadě - pokud bych to
chápal jako kritiku - to není kritika, spíše
upozornění. Je tam hovořeno zejména
o operacích ve státních aktivech a pasivech,
na které upozorňuje Nejvyšší kontrolní
úřad, ale vzhledem k tomu, že operace probíhaly
na obou stranách bilance, nedošlo k žádnému
zkreslení rozpočtového hospodaření.
Dále bych chtěl říci, že jsem
nehovořil o některých věcech z toho
prostého důvodu, že vláda, za kterou
já předkládám zprávu o rozpočtu
za rok 1992, o závěrečném účtu,
operace, o kterých hovořil pan poslanec Exner, neschválila.
Ty schválila předchozí vláda. Je mi
velmi obtížné hovořit o tom, že
byly schváleny prostředky pro ministerstvo životního
prostředí. Tam se zřejmě pan poslanec
uřekl, že by ministerstvo životního prostředí
dostalo 22 mld. Kč, to by se rozpočet zcela jistě
zhroutil. Zřejmě to bylo 22 miliónů.
Nicméně bylo to rozhodnutí minulé
vlády.
Pokud tam byla připomínka k příjmům
za bankovně technické služby, že jsou
velmi nízké v podmínkách, kdy banky
se rozvíjejí dynamicky, dosahují velkých
zisků, je to pouze jistou metodickou - řekl bych
- ne změnou, ale systémem vykazování,
že příjmy z bankovně technických
služeb byly vždy v minulosti v rámci rozpočtově
skladby jako jedna položka. Nicméně banky přešly
do podnikatelského sektoru, čili jejich příjmy
z jejich činnosti jsou v rámci podnikatelského
sektoru. Nejde tam o to, že bychom banky šetřili,
ale příjmy jsou zahrnuty jinde.
Pokud pan poslanec Hájek hovořil o poměru
příjmů z hospodářství,
daně od obyvatelstva, že dochází k přesunu
daňového břemene, myslím, že
to také není úvaha korektní, protože
si musíme uvědomit, že došlo k většímu
růstu mezd v loňském roce, než bylo
předvídáno. Z těchto vyšších
mezd byly pochopitelně i vyšší příjmy
od obyvatelstva. Samozřejmě, že z hlediska
struktury rozpočtu to potom vypadá, jako že
se přesunulo daňové břemeno. Daňové
břemeno zůstalo stejné, sazby daně
se nezměnily.
Souhlasím, že transparentnost rozpočtu chceme
mít všichni. Vláda usiluje o to, aby rozpočet
byl transparentnější. Kdo sledoval rozpočty
v jednotlivých letech, které byly předkládány,
nepochybně zaregistruje, že jsou daleko a daleko podrobnější.
Tím nechci říci, že jsou dokonalé,
rozhodně je v transparentnosti co zlepšovat. Nicméně
vláda jde tím směrem, aby byly rozpočty
daleko a daleko přehlednější, než
tomu bylo v minulosti.
Pokud jde o pozměňující návrh
pana poslance Výborného, souhlasím s ním.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu ministru Kočárníkovi. Chci se zeptat
pana poslance Ježka, zda můžeme přistoupit
k projednávání návrhu na usnesení,
tedy pracovat s tiskem 356. (Ano.) Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Tomáš Ježek: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno, dovolte mi ještě několik stručných
vět, kterými bych reagoval na vystoupení
kolegů Recmana, Hájka, Exnera a dalších,
kteří opakovaně - i na rozpočtovém
výboru se to ozvalo jako hlavní problém rozpočtu
roku 1992 i vývoje rozpočtu hospodaření
v roce 1993 - poukazují na pokles produkce, jakoby ukazatele
produkce byly tím absolutně nejdůležitějším
číslem, které nás zajímá.
Není tomu tak.
Jestliže platí - a ono platí - že přecházíme
na zcela nový typ společnosti, nový typ hospodaření,
zakládáme soukromé vlastnictví, zcela
bezpochyby dochází k tomu, k čemu mělo
dojít, co jsme chtěli, aby se stalo, totiž,
že se opouští to, čemu jsme říkali
"výroba pro výrobu" a chcete-li v jazyce
technickém - mění se dramaticky koeficienty
Leontžeffovy matice. To znamená, že se mění
chování v oblasti nákladů. Čili
dochází k tomu, k čemu přesně
mělo dojít. Těmito čísly bych
se naprosto nenechal vyrušovat a nepovažoval bych to
vůbec za nic, co by nás mělo znepokojovat.
Nyní k pozměňovacím návrhům.
K návrhu tak, jak jsem ho já přednesl, přednesl
pozměňovací návrh kolega Výborný
s tím, že v bodě III. část B
by se vypustila poslední věta, která popisuje
způsob úhrady schodku, kde se praví, že
to je emisí dluhopisů, proto, že záhy
o tom budeme mít další bod našeho jednání.
Pane předsedající, měli bychom asi
dát hlasovat o návrhu kolegy Výborného.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano.
Jeho návrh zazněl jako první. Sice ho na
závěr rozpravy upřesňoval, ale myslím
si, že první pořadí neztratil, takže
bychom měli o vypuštění části
bodu III, jak to navrhl poslanec Výborný, hlasovat
jako o prvním pozměňovacím návrhu
k tisku 356. Přeje si sněmovna, aby tento pozměňovací
návrh zazněl znovu? Není tomu tak.
Ptám se, kdo je pro přijetí pozměňovacího
návrhu pana poslance Výborného, ať zvedne
ruku. 122.
Kdo je proti? Nikdo.
Tento pozměňovací návrh byl přijat.
Část bodu III ve smyslu návrhu pana poslance
Výborného byla vypuštěna.