Sobota 10. července 1993

Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem poslaneckého klubu Levého bloku k projednávané novele vysokoškolského zákona.

Poslanecký klub Levého bloku konstatuje, že zejména článek II předložené novely zákona představuje tvrdý a bezprecedentní zásah do oblasti pracovněprávních vztahů, pro který neexistuje žádný přijatelný racionální důvod. Takový plošný a nesystémový krok by byl v rozporu s některými principy Listiny základních práv a svobod, Zákoníku práce i Úmluvou MOP č. 111.

Nucení extrémně krátkých pracovních smluv v celé sociální skupině je tedy opatření zjevně diskriminační, které dále zkomplikuje již tak složitou situaci na vysokých školách.

Poslanecký klub Levého bloku nepochybuje o potřebě mobility vědeckopedagogických pracovníků vysokých škol, jež slouží k udržení či zvýšení jejich úrovně a v konečném důsledku i kvality a prestiže samotných vysokých škol. Navrhovaná právní úprava se však orientuje na neadekvátní prostředky.

Požadujeme proto všechny souvislosti opětovně zvážit a zmíněnou problematiku řešit komplexně v připravovaném novém vysokoškolském zákoně. Předložený návrh poslanecký klub Levého bloku nepodpoří. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Soural ukončil svůj příspěvek, zvu k řečništi pana poslance Vorlíčka, připraví se paní poslankyně Mazalová.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánově, nejprve vám musím sdělit, že přednáším na vysoké škole a mohu být tedy považován za podjatého. Na druhé straně jsem v přímém styku s realitou, což zcela zřejmě tvůrcům novely chybí. Jinak by věděli, že pracovníci vysokých škol mají k nim jedinou vřelou prosbu - když nedokážete vysokým školám pomoci, tak jim alespoň neškoďte.

Představa, že k žádoucí mobilitě, zkvalitňování a obnově učitelských sborů přispěje projednávaná novela, článek II, je neživotná teorie, vymyšlená v ústraní ministerských úřadoven, protože konkurenční prostředí nelze uměle simulovat. To se buď vytvoří přirozenou cestou, nebo prostě není. Konkurence, mobilita, zkvalitňování učitelských sborů nastane až tehdy, až společenský status a hmotné ocenění vysokoškolského učitele budou odpovídat jeho kvalifikaci a evropským měřítkům. Ne za situace, kdy univerzitní profesor bere méně než čerstvá absolventka střední ekonomické školy za přepážkou banky.

Současná situace na vysokých školách se nedá vyjádřit jinými slovy, než že je bídná. Za reálného socialismu jsme si mysleli, že jsme na tom na vysokých školách špatně. Ale to jsme netušili, jak to může vypadat za reálného kapitalismu. Mladší kolegové do padesáti let z vysokých škol ve značné míře odcházejí, alespoň to je moje zkušenost z technických vysokých škol. Peníze už nejsou nejenom na vědu, na přístroje, ale dokonce už začíná být problémem kancelářský papír. Nejsou peníze ani na tabulkové mzdy, takže se vyplácejí mzdy okleštěné.

Mohl by mi předkladatel vysvětlit, jak má vzniknout konkurence a mobilita, když prostě o práci na vysoké škole za těchto podmínek pochopitelně zájem není?

Předkládané řešení je podle mého názoru stejně nedomyšlené, stejně málo účinné a je ze stejné duchovní dílny jako kdysi snaha řešit podobný problém tzv. komplexními hodnoceními učitelů. Jediný výsledek bude, že vysokým školám přibude administrativa a náklady se značným množstvím vypisovaných konkursů. Přitom nic nebrání tomu - a já z praxe takových případů znám celou řadu - aby prostě se slabším pracovníkem byl rozvázán pracovní poměr z iniciativy vedoucího katedry naprosto přirozenou cestou, ne z iniciativy děkana, přes hlavu vedoucího katedry, což je centralismus, jaký už dlouho nepamatuji.

Z pracovně právních hledisek mám následující připomínky. V porovnání s pracovníky jiných povolání návrh popírá rovnost lidí v právech, jaký deklaruje Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního systému České republiky. Návrh je navíc ve zřejmém rozporu s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 111 o diskriminaci v zaměstnání a povolání, která je součástí našeho právního řádu. Stejně tak nejsou respektovány základní zásady Zákoníku práce, článek III a IV, které zakazují jakékoli omezení a diskriminaci v právu na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky podle postavení pracovníků, tj. i podle příslušnosti k určitému povolání. Jednorázovou změnu pracovních poměrů pracovníků vysokých škol, sjednaných na dobu neurčitou, na termínované pracovní poměry na dobu 12 měsíců od účinnosti zmíněné novely lze chápat jako faktickou hromadnou výpověď, což nemá ve vývoji pracovního práva obdoby. Ve skutečnosti je navrhované řešení ve svých důsledcích horší než výpověď, neboť pracovník proti němu nemá přímou kvalifikovanou obranu.

Vládou předkládaný návrh řešení otázky pracovních poměrů na dobu určitou pouze u jedné skupiny pracovníků - přičemž nepochybně obdobné požadavky na mobilitu mohou být kladeny i na jiná pracoviště - je diskriminační. Přitom pro žádné jiné kategorie zaměstnanců se obdobná úprava nepřipravuje.

Za současné situace, která je na vysokých školách, je potřeba ponechat přiměřenou míru sociálních jistot, umožňující vybudování perspektivy povolání vysokoškolských učitelů a stimulaci k volbě učitelské dráhy. Nemělo by být podle mého názoru proto zcela vyloučeno uzavírání pracovních poměrů na dobu neurčitou, zejména v kategorii docentů a profesorů.

Navrhovaná právní úprava způsobí další pokles zájmu mladých lidí pracovat na vysokých školách, protože mají-li se nechat takto pracovně znejistit, tak se nechají pracovně znejistit u firmy Procter and Gamble za trojnásobný plat.

Z uvedených důvodů předloženou novelu pracovníci vysokých škol odmítají a já budu hlasovat proti.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí poslanec Ullman. Dáme mu příležitost, aby ji pronesl.

Poslanec Josef Ullmann: Prosil bych o upřesnění, co to znamená termín "pracovníci vysokých škol", zda pan předřečník mluvil se všemi, s některými, se kterými. Mně tento termín - přiznám se - vůbec nic neříká, a tudíž se nemohu rozhodnout.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má paní poslankyně Mazalová, připraví se pan poslanec Šoler.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, návrh novely vysokoškolského zákona, který dnes projednáváme, tzv. malá novela, si klade za cíl mj. "vytvořit příležitost pro odchod vysokoškolských pracovníků a učitelů, kteří nemají náležitou odbornou úroveň a kteří nesplňují i náročná lidská a morální kritéria". Je to uvedeno v důvodové zprávě na straně 2.

Cíl je jistě prospěšný. Návrh novely to ovšem činí způsobem zcela nevhodným. Plošné ukončení pracovního poměru u naprosté většiny vysokoškolských učitelů a vědeckých pracovníků bude mít účel opačný, povede k protekcionismu, k nezájmu schopných lidí o nejisté postavení, k destabilizaci na vysokých školách. Plošné ukončení pracovního poměru není s to samo o sobě zabezpečit výměnu nekvalitního učitele za kvalitnějšího, ale vytváří pouze prostor k výměně, a to nekvalitního za nekvalitního.

Přitom Zákoník práce, tj. právní předpis, kterým se obsah i skončení pracovního poměru vysokoškolských učitelů a vědeckých pracovníků plně řídí, pamatuje na případy, kdy pracovník nesplňuje předpoklady pro řádný výkon práce v § 46, odst. 1 písm. e). Jde tedy jen o to, aby byl zcela adresně využíván, aby vedoucí kateder případně děkani škol byli ochotni jako vedoucí pracovníci se chovat.

Plošné ukončení pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou tak, jak je navrhováno v návrhu novely, je navíc v rozporu s jednou ze základních zásad práva: Pacta sunt servanda - Smlouvy se mají dodržovat.

Právní systémy demokratických států proto ctí smlouvu, nemění hrubým způsobem její obsah.

K uzavření pracovní smlouvy je oprávněn pouze pracovník a zaměstnavatel, žádný zákon (viz. Listinu základních práv a svobod, čl. 9) nemůže založit pracovní poměr. Jestliže pracovník uzavírá pracovní smlouvu na dobu neurčitou a jinak by ji ani neuzavřel, nelze jeho postavení zákonem změnit tak, že se jeho pracovní poměr de facto ukončí. Zákoník práce zná kromě dohody jen taxativní výčet případů, kdy je možné pracovní poměr jednostranně ukončit. Návrh novely tak de facto obchází Zákoník práce.

Připomenout je třeba i skutečnost, že se ukončí pracovní poměry bez nároků na odstupné, i když jedním z důvodů jsou organizační změny u Akademie věd a jí uvolnění pracovníci. (Zákon č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru ve znění zákona č. 37/1993 Sb.)

Závěrem mi dovolte, abych řekla pouze toto. Vysokoškolští učitelé, honorovaní po celá desetiletí podprůměrnou mzdou, budou cítit novelu jako nezájem společnosti o náročnou práci vysokoškolského a vědeckého pracovníka a u mladších z nich bude nutně docházet ke změně jejich pracovního zařazení a k orientaci na práci mimo vysoké školy.

Proto podávám pozměňovací návrh, aby Poslanecká sněmovna stáhla z programu jednání tuto novelu s tím, aby tato problematika byla řešena v novém připravovaném zákoně o vysokých školách.

Předseda PSP Milan Uhde: Chci se zeptat paní poslankyně, zda trvá na tom, aby o jejím návrhu bylo hlasováno okamžitě, nebo až ke konci rozpravy.

Poslankyně Gerta Mazalová: Já myslím, že okamžitě.

Předseda PSP Milan Uhde: Jde o procedurální návrh na stažení tohoto návrhu z pořadu a já o něm musím dát hlasovat.

Kdo je pro návrh paní poslankyně Mazalové, ať zvedne ruku. 60.

Kdo je proti? 66.

Procedurální návrh paní poslankyně Mazalové nezískal nadpoloviční podporu přítomných. Nebyl přijat.

Protože jsem dal příležitost k faktické poznámce panu poslanci Ullmannovi, dávám nyní příležitost panu poslanci Vorlíčkovi, který se přihlásil. Předpokládám, že chce odpovědět.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, nedovolil bych si hovořit za učitele vysokých škol, kdyby to, co jsem zde říkal, nebylo v souladu se závěry III. sjezdu vysokoškolského odborového svazu sdružujícího drtivou část vysokoškolských učitelů.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jiří Šoler, připraví se paní poslankyně Marie Stiborová. Je poslední přihlášená do rozpravy.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedo, vážení ministři, vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem jeden z těch lidí, kteří kdysi pracovali ne na vysokých školách, ale na pracovišti ČSAV a poznali, jakým způsobem tenkrát vypadala komunistická tyranie a jakým způsobem se tenkrát jednalo s pedagogickými a vědeckými pracovníky.

Odbočím trochu od vysokých škol, ne proto, že bych chtěl odvádět vaši pozornost někam jinam, ale proto, že situaci tam znám trochu lépe a domnívám se, že situace na obou pracovištích je podobná.

Když jsem nastoupil v roce 1970 jako aspirant v ústavu makromolekulární chemie na Petřinách, tak jsem tam zažil ono období, kde z tehdejšího pohledu bylo potřeba nehodného ředitele pan prof. Wichterleho nějakým způsobem usměrnit v ústavu a zavést tam jiné vedení. Zažil jsem tam nástup pana prof. Frimla jako ředitele a současně hlavního člověka v akademii a zažil jsem také situaci, kdy jsme my, mladí vědečtí pracovníci, měli prodlužovány pracovní poměry vždycky o další tři měsíce. V té době jsem pracoval na kandidátské práci a mohu vás ujistit, že jakákoliv skutečná a reálná práce za podobných podmínek je velice obtížná a téměř nemožná.

Zažil jsem takové věci, kdy člověk v době, kdy mu za měsíc končila pracovní smlouva, buď odejde někam na stáž nebo má smůlu atd. Sám jsem patřil mezi ty, kterým nakonec povolily nervy a z akademie jsem odešel a hledal větší existenční jistotu. Zažil jsem také kolegu - bohužel si nemohu vzpomenout na jeho jméno - který měl tenkrát tu zvláštní vlastnost, že podepsal Chartu 77 a druhý den, když se to místní kádrovák dozvěděl, měl odstraněnou píchačku u vchodu do ústavu a bylo mu zabráněno vstoupit.

Obávám se, že současný vysokoškolský zákon tak, jak se upravuje, má sloužit podobným účelům. Chápal bych, kdyby cílem bylo zamést na vysokých školách ony staré struktury. Bohužel mám zkušenosti a mám je na konkrétních případech, že cílem tohoto opatření není pouze zbavit se starých struktur a zbavit se jakýchkoliv představitelů politické opozice. Konkrétně mohu jmenovat pana dr. Pancíře, který byl jeden den viděn na demonstraci před televizí, podobně jako onen chartista, a do měsíce s ním byl rozvázán pracovní poměr. To bylo v akademii věd. Pak si dovolil nastoupit na vysokou školu chemickotechnologickou a poté, co se doneslo na tuto školu, že je republikán, tak byl vyhozen i odtamtud.

Máte možnost tady občas vidět redaktorku Špíglu paní dr. Hastlingerovou, která si dovolila kandidovat za Republikánskou stranu do tohoto Parlamentu a samozřejmě, že okamžitě po volbách s ní byl ukončen pracovní poměr. Bohužel tyto případy jsou poměrně časté.

Mohl bych říkat jiné věci. Mohl bych třeba hovořit o nejvyšších kádrech akademie, o panu dr. Zahradníkovi, který již za komunistů v rámci mocenského boje se svým kolegou o vedení ústavu ho udal po stranické linii a onen pracovník, dr. Papoušek, později emigroval a dnes pracuje ve Francii. To znamená, že před tímto nekomunistou prchali i komunisté. Dnes je předsedou ČAV.

Obávám se, že to, co tady chystáte, je hon na čarodějnice, nejen na ty lidi, kteří měli určitou protekci v minulém režimu a možná díky tomu dosáhli svých postů, ale i na lidi, kteří tuto protekci neměli, kteří byli persekuováni tenkrát a jsou perzekuováni i dnes.

Proto bych před tímto honem na čarodějnice chtěl důrazně varovat. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Šoler ukončil svůj příspěvek, zvu k řečništi paní poslankyni Stiborovou, připraví se pan poslanec Václav Exner. S faktickou poznámkou se hlásí poslankyně Nováková.

Poslankyně Eva Nováková: Dovolte mi, abych krátce reagovala na vystoupení pana poslance Vorlíčka. Mám před sebou stanovisko vysokoškolského odborového svazu. Mluvil jen o první části a pravděpodobně opomněl se zmínit o tom, že tento vysokoškolský svaz podal iniciativní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon 172/1990 Sb., o vysokých školách.

Dovoluji si upozornit, že po prostudování jejich iniciativního návrhu shledávám, že tak, jak je předkládán a upraven tento zákon zde námi, který je předložen ke schválení, není v zásadním rozporu s tím, co předkládá vysokoškolský odborový svaz. Je potřeba materiály sledovat v celém komplexu. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Novákové. Slovo má poslankyně Stiborová, připraví se pan poslanec Exner.

Je tu faktická poznámka pana poslance Vyvadila.

Poslanec Jiří Vyvadil: Celé dopoledne se pídím po tomto návrhu. Ocenil bych, kdyby paní poslankyně Nováková čl. II, který je právně korektní, podala jako pozměňovací návrh. Musím říci, že potom budu pro tento návrh zákona hlasovat. Moc bych prosil paní poslankyni Novákovou, aby tento pozměňovací návrh podala. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vyvadilovi a doufám, že nyní může mluvit paní poslankyně Stiborová, které děkuji za trpělivost.

Poslankyně Marie Stiborová: Pane předsedo, dámy a pánové, předesílám, jak říká litera zákona o střetu zájmů, že přednáším na vysoké škole a chci tedy, aby sněmovna o tom byla informována, když se projednává novela vysokoškolského zákona.

Podávám pozměňovací návrh, a to k vládnímu návrhu zákona k tisku 191, a to následující.

V čl. 1 bod 2, to znamená bod, který říká, že v § 27 se za odst. 5 vkládá nový odst. 6, který zní: "Pracovní poměr profesorů vysokých škol se sjednává na dobu neurčitou, s profesory vysokých škol uměleckých lze sjednat i na dobu určitou. Pracovní poměr ostatních učitelů a vědeckých pracovníků se sjednává na dobu určitou. Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat nejdéle na dobu 5 let."

Opakuji, že doporučuji vypustit tento bod 2.

Zdůvodnění mého návrhu jsme vlastně slyšeli v řadě předchozích vystoupení. Připomněla bych jenom dvě základní věci, které mě k tomu nutí, a to, že tento článek je v rozporu s ústavní Listinou práv a svobod a také s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 111, které jsou pro náš právní řád závazné. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Stiborové. Slovo má pan poslanec Exner, připraví se poslanec Ullmann.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, pro případ, že by byl přijat pozměňovací návrh poslance dr. Výborného, navrhuji, aby byly odděleně posouzeny dva důležité body, které se staly nejvážnějším problémem v diskusi.

Konkrétně tedy navrhuji, aby v případě přijetí jeho pozměňujícího návrhu bylo v bodě 5. na konec odst. 6, o kterém se hovoří v bodě 5., který je tam nově vložen, možné doplnit větu: "Na místa profesorů a docentů je možné sjednávat pracovní poměr na dobu neurčitou."

Za druhé navrhuji čl. II vypustit a čl. III přečíslovat. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Slovo má pan poslanec Ullmann, připraví se poslanec Andrej Gjurič.

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, považuji za potřebu a za slušné, abych poděkoval panu Vorlíčkovi za vysvětlení - již jsem pochopil, za koho hovoří.

Aniž bych chtěl replikovat, rád bych panu poslanci Šolerovi řekl, že ač jsem prošel vysokou školou, nikdy jsem tam čarodějnici nepotkal.

K věci samé. Prošel jsem vysokoškolským studiem v době, kdy opravdu tyto jistoty, o které dnes někteří mí předřečníci velmi bojovali, byly perfektní a perfektně fungovaly. Nicméně, protože jsem studoval stavební fakultu, posléze fakultu architektury, zjistili jsme tam jednu dosti zásadní věc. Zabetonované pozice velmi často jsou nejlepší cestou k cementoze mozku. Moc tím ta škola tehdy trpěla a já bych nebyl rád, kdyby tím trpěla nadále.

Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Ullmannovi, slovo má pan poslanec Andrej Gjurič. Další písemné přihlášky do rozpravy nejsou na mém stole.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, mám pár poznámek, i když svým způsobem podstatu věci řekl už kolega Ullmann.

Myslím si, že naprosto zásadním cílem toho, o čem zde mluvíme a k čemu by měly směřovat všechny zákony této sféry se týkající, ale i vysoké školy, jsou koneckonců studenti. Jejich kvalita, jejich perspektiva, kvalita jejich výuky. Z tohoto hlediska celou věc poměřovat především. Vůbec už ne z politického, ani z řady jiných.

Dovolím si říci, že já zase znám situaci a poměry na humanitních fakultách. Ty jsou naprosto příšerné. Z 80% tam učí lidé to, co nikoho nezajímá a co učí 20 nebo 25 let. Dvacet nebo dvacet pět let tam titíž lidé jsou. Mně je jedno, jestli jsou té či oné strany, jestli jsou republikáni nebo nerepublikáni. Mimochodem řečeno, myslím, že stranických vysokoškolských pracovníků je velice málo, ale jde mi o to, co učí. Ve své oblasti to dovedu velice dobře postřehnout. Myslím, že právníci by vám řekli totéž.

Kdybyste se zeptali studentů, řekli by vám to samé. Škoda, dámy a pánové, že vaše polemiky neslyší vysokoškolští studenti. Já s nimi samozřejmě mluvím. Hovoří o tom, že buď jsou přednáškové síně prázdné, protože oni odmítají k těmto asistentům a docentům na přednášky chodit. Tito asistenti tam nadále sedí, ale já úmyslně nebudu říkat jejich jména, protože o to nejde. Řekl bych to proto, abych zkonkretizoval věc. Nebo v některých případech na některých školách tam musí chodit, stále mají povinou výuku bez možnosti vybrat si jakéhokoliv přednášejícího. Jednak prostě proto, že tam není, nebo tam není nikdo kvalitnější.

Do roku 1970 jsem přednášel na tehdejší Fakultě sociálních věd a publicistiky psychologii, v březnu 1970 mě vyhodili kvůli založení KAN. Měl jsem tedy právo na rehabilitaci, té se mi také v roce 1990 dostalo. Nabídli mi, abych se tam vrátil zpět a učil. Já jsem jim tehdy řekl - to absolutně nepřichází v úvahu, protože když jsem 20 let mimo vysokoškolskou oblast, nevím tolik, kolik by bylo třeba, abych těmto studentům skutečně něco podstatného dal. Toto ani v nejmenším nezajímalo moje ostatní kolegy, kteří tam 20 nebo 25 let zůstali. Naprosto klidně učí z učebnic a skript humanitní věci, psychologii, filozofii, práva, a nemají nejmenší stud před tím, že by buď alespoň oni měli zvýšit svoji kvalifikaci, nebo být vystřídáni někým jiným.

A moje třetí poznámka. Na většině světových škol je zcela běžná věc, že tam kontinuitu udržuje vedoucí katedry. Asistenti a docenti se střídají. Buď tam učí externě a ještě mají jiné zaměstnání, nebo skutečně podstupují konkursy. Ale velice tvrdé konkursy. Nikdo nemá, kromě profesora, který je už významná osobnost, jistotu, že tam zůstane.

To je všechno, protože se nebudu vyjadřovat k meritu věci, spíš k tomu, co zde zaznělo, tzn. k argumentům, které zde zazněly. Jestliže s tím něco neuděláme, tak nám na humanitních školách zůstane 80% lidí, kteří neumějí nic - to vám mohu garantovat - a v klidu svých zbahnilých pracoven tam budou žít dalších 20 nebo 25 let. K tomu by to spělo a já si myslím, že by vám studenti za takové sociální cítění pěkně poděkovali. (Potlesk.)

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Gjuričovi. S odpovědí a replikou se hlásí pan poslanec Šoler. Připraví se pan poslanec Zeman.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedo, vážení ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych se zeptat pana poslance Ullmanna, jestli měl někdy možnost vidět komunistického kádrováka či ovčáckého kádrováka či odesáckého kádrováka či něco podobného. Myslím, že tito lidé vypadají velice podobně, velice stejně odstrašujícím způsobem. Na mne působí někdy dojmem čarodějnic. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Gjurič.

Poslanec Andrej Gjurič: (Hovořil z místa.) Konkurs je zcela něco jiného než kádrování.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Ullmann.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP