Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane
předsedo, dámy a pánové, dovolte,
abych vás seznámil se stanoviskem poslaneckého
klubu Levého bloku k projednávané novele
vysokoškolského zákona.
Poslanecký klub Levého bloku konstatuje, že
zejména článek II předložené
novely zákona představuje tvrdý a bezprecedentní
zásah do oblasti pracovněprávních
vztahů, pro který neexistuje žádný
přijatelný racionální důvod.
Takový plošný a nesystémový krok
by byl v rozporu s některými principy Listiny základních
práv a svobod, Zákoníku práce i Úmluvou
MOP č. 111.
Nucení extrémně krátkých pracovních
smluv v celé sociální skupině je tedy
opatření zjevně diskriminační,
které dále zkomplikuje již tak složitou
situaci na vysokých školách.
Poslanecký klub Levého bloku nepochybuje o potřebě
mobility vědeckopedagogických pracovníků
vysokých škol, jež slouží k udržení
či zvýšení jejich úrovně
a v konečném důsledku i kvality a prestiže
samotných vysokých škol. Navrhovaná
právní úprava se však orientuje na neadekvátní
prostředky.
Požadujeme proto všechny souvislosti opětovně
zvážit a zmíněnou problematiku řešit
komplexně v připravovaném novém vysokoškolském
zákoně. Předložený návrh
poslanecký klub Levého bloku nepodpoří.
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Soural ukončil
svůj příspěvek, zvu k řečništi
pana poslance Vorlíčka, připraví se
paní poslankyně Mazalová.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený
pane předsedo, vážení členové
vlády, dámy a pánově, nejprve vám
musím sdělit, že přednáším
na vysoké škole a mohu být tedy považován
za podjatého. Na druhé straně jsem v přímém
styku s realitou, což zcela zřejmě tvůrcům
novely chybí. Jinak by věděli, že pracovníci
vysokých škol mají k nim jedinou vřelou
prosbu - když nedokážete vysokým školám
pomoci, tak jim alespoň neškoďte.
Představa, že k žádoucí mobilitě,
zkvalitňování a obnově učitelských
sborů přispěje projednávaná
novela, článek II, je neživotná teorie,
vymyšlená v ústraní ministerských
úřadoven, protože konkurenční
prostředí nelze uměle simulovat. To se buď
vytvoří přirozenou cestou, nebo prostě
není. Konkurence, mobilita, zkvalitňování
učitelských sborů nastane až tehdy,
až společenský status a hmotné ocenění
vysokoškolského učitele budou odpovídat
jeho kvalifikaci a evropským měřítkům.
Ne za situace, kdy univerzitní profesor bere méně
než čerstvá absolventka střední
ekonomické školy za přepážkou banky.
Současná situace na vysokých školách
se nedá vyjádřit jinými slovy, než
že je bídná. Za reálného socialismu
jsme si mysleli, že jsme na tom na vysokých školách
špatně. Ale to jsme netušili, jak to může
vypadat za reálného kapitalismu. Mladší
kolegové do padesáti let z vysokých škol
ve značné míře odcházejí,
alespoň to je moje zkušenost z technických
vysokých škol. Peníze už nejsou nejenom
na vědu, na přístroje, ale dokonce už
začíná být problémem kancelářský
papír. Nejsou peníze ani na tabulkové mzdy,
takže se vyplácejí mzdy okleštěné.
Mohl by mi předkladatel vysvětlit, jak má
vzniknout konkurence a mobilita, když prostě o práci
na vysoké škole za těchto podmínek pochopitelně
zájem není?
Předkládané řešení je
podle mého názoru stejně nedomyšlené,
stejně málo účinné a je ze
stejné duchovní dílny jako kdysi snaha řešit
podobný problém tzv. komplexními hodnoceními
učitelů. Jediný výsledek bude, že
vysokým školám přibude administrativa
a náklady se značným množstvím
vypisovaných konkursů. Přitom nic nebrání
tomu - a já z praxe takových případů
znám celou řadu - aby prostě se slabším
pracovníkem byl rozvázán pracovní
poměr z iniciativy vedoucího katedry naprosto přirozenou
cestou, ne z iniciativy děkana, přes hlavu vedoucího
katedry, což je centralismus, jaký už dlouho
nepamatuji.
Z pracovně právních hledisek mám následující
připomínky. V porovnání s pracovníky
jiných povolání návrh popírá
rovnost lidí v právech, jaký deklaruje Listina
základních práv a svobod, která je
součástí ústavního systému
České republiky. Návrh je navíc ve
zřejmém rozporu s Úmluvou Mezinárodní
organizace práce č. 111 o diskriminaci v zaměstnání
a povolání, která je součástí
našeho právního řádu. Stejně
tak nejsou respektovány základní zásady
Zákoníku práce, článek III
a IV, které zakazují jakékoli omezení
a diskriminaci v právu na spravedlivé a uspokojivé
pracovní podmínky podle postavení pracovníků,
tj. i podle příslušnosti k určitému
povolání. Jednorázovou změnu pracovních
poměrů pracovníků vysokých
škol, sjednaných na dobu neurčitou, na termínované
pracovní poměry na dobu 12 měsíců
od účinnosti zmíněné novely
lze chápat jako faktickou hromadnou výpověď,
což nemá ve vývoji pracovního práva
obdoby. Ve skutečnosti je navrhované řešení
ve svých důsledcích horší než
výpověď, neboť pracovník proti
němu nemá přímou kvalifikovanou obranu.
Vládou předkládaný návrh řešení
otázky pracovních poměrů na dobu určitou
pouze u jedné skupiny pracovníků - přičemž
nepochybně obdobné požadavky na mobilitu mohou
být kladeny i na jiná pracoviště - je
diskriminační. Přitom pro žádné
jiné kategorie zaměstnanců se obdobná
úprava nepřipravuje.
Za současné situace, která je na vysokých
školách, je potřeba ponechat přiměřenou
míru sociálních jistot, umožňující
vybudování perspektivy povolání vysokoškolských
učitelů a stimulaci k volbě učitelské
dráhy. Nemělo by být podle mého názoru
proto zcela vyloučeno uzavírání pracovních
poměrů na dobu neurčitou, zejména
v kategorii docentů a profesorů.
Navrhovaná právní úprava způsobí
další pokles zájmu mladých lidí
pracovat na vysokých školách, protože
mají-li se nechat takto pracovně znejistit, tak
se nechají pracovně znejistit u firmy Procter and
Gamble za trojnásobný plat.
Z uvedených důvodů předloženou
novelu pracovníci vysokých škol odmítají
a já budu hlasovat proti.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji. S faktickou
poznámkou se hlásí poslanec Ullman. Dáme
mu příležitost, aby ji pronesl.
Poslanec Josef Ullmann: Prosil bych o upřesnění,
co to znamená termín "pracovníci vysokých
škol", zda pan předřečník
mluvil se všemi, s některými, se kterými.
Mně tento termín - přiznám se - vůbec
nic neříká, a tudíž se nemohu
rozhodnout.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má paní
poslankyně Mazalová, připraví se pan
poslanec Šoler.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, kolegyně a kolegové, návrh
novely vysokoškolského zákona, který
dnes projednáváme, tzv. malá novela, si klade
za cíl mj. "vytvořit příležitost
pro odchod vysokoškolských pracovníků
a učitelů, kteří nemají náležitou
odbornou úroveň a kteří nesplňují
i náročná lidská a morální
kritéria". Je to uvedeno v důvodové
zprávě na straně 2.
Cíl je jistě prospěšný. Návrh
novely to ovšem činí způsobem zcela
nevhodným. Plošné ukončení pracovního
poměru u naprosté většiny vysokoškolských
učitelů a vědeckých pracovníků
bude mít účel opačný, povede
k protekcionismu, k nezájmu schopných lidí
o nejisté postavení, k destabilizaci na vysokých
školách. Plošné ukončení
pracovního poměru není s to samo o sobě
zabezpečit výměnu nekvalitního učitele
za kvalitnějšího, ale vytváří
pouze prostor k výměně, a to nekvalitního
za nekvalitního.
Přitom Zákoník práce, tj. právní
předpis, kterým se obsah i skončení
pracovního poměru vysokoškolských učitelů
a vědeckých pracovníků plně
řídí, pamatuje na případy,
kdy pracovník nesplňuje předpoklady pro řádný
výkon práce v § 46, odst. 1 písm. e).
Jde tedy jen o to, aby byl zcela adresně využíván,
aby vedoucí kateder případně děkani
škol byli ochotni jako vedoucí pracovníci se
chovat.
Plošné ukončení pracovního poměru
sjednaného na dobu neurčitou tak, jak je navrhováno
v návrhu novely, je navíc v rozporu s jednou ze
základních zásad práva: Pacta sunt
servanda - Smlouvy se mají dodržovat.
Právní systémy demokratických států
proto ctí smlouvu, nemění hrubým způsobem
její obsah.
K uzavření pracovní smlouvy je oprávněn
pouze pracovník a zaměstnavatel, žádný
zákon (viz. Listinu základních práv
a svobod, čl. 9) nemůže založit pracovní
poměr. Jestliže pracovník uzavírá
pracovní smlouvu na dobu neurčitou a jinak by ji
ani neuzavřel, nelze jeho postavení zákonem
změnit tak, že se jeho pracovní poměr
de facto ukončí. Zákoník práce
zná kromě dohody jen taxativní výčet
případů, kdy je možné pracovní
poměr jednostranně ukončit. Návrh
novely tak de facto obchází Zákoník
práce.
Připomenout je třeba i skutečnost, že
se ukončí pracovní poměry bez nároků
na odstupné, i když jedním z důvodů
jsou organizační změny u Akademie věd
a jí uvolnění pracovníci. (Zákon
č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném
při skončení pracovního poměru
ve znění zákona č. 37/1993 Sb.)
Závěrem mi dovolte, abych řekla pouze toto.
Vysokoškolští učitelé, honorovaní
po celá desetiletí podprůměrnou mzdou,
budou cítit novelu jako nezájem společnosti
o náročnou práci vysokoškolského
a vědeckého pracovníka a u mladších
z nich bude nutně docházet ke změně
jejich pracovního zařazení a k orientaci
na práci mimo vysoké školy.
Proto podávám pozměňovací návrh,
aby Poslanecká sněmovna stáhla z programu
jednání tuto novelu s tím, aby tato problematika
byla řešena v novém připravovaném
zákoně o vysokých školách.
Předseda PSP Milan Uhde: Chci se zeptat paní
poslankyně, zda trvá na tom, aby o jejím
návrhu bylo hlasováno okamžitě, nebo
až ke konci rozpravy.
Poslankyně Gerta Mazalová: Já myslím,
že okamžitě.
Předseda PSP Milan Uhde: Jde o procedurální
návrh na stažení tohoto návrhu z pořadu
a já o něm musím dát hlasovat.
Kdo je pro návrh paní poslankyně Mazalové,
ať zvedne ruku. 60.
Kdo je proti? 66.
Procedurální návrh paní poslankyně
Mazalové nezískal nadpoloviční podporu
přítomných. Nebyl přijat.
Protože jsem dal příležitost k faktické
poznámce panu poslanci Ullmannovi, dávám
nyní příležitost panu poslanci Vorlíčkovi,
který se přihlásil. Předpokládám,
že chce odpovědět.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený
pane předsedo, vážené dámy a
pánové, nedovolil bych si hovořit za učitele
vysokých škol, kdyby to, co jsem zde říkal,
nebylo v souladu se závěry III. sjezdu vysokoškolského
odborového svazu sdružujícího drtivou
část vysokoškolských učitelů.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Jiří Šoler, připraví se paní
poslankyně Marie Stiborová. Je poslední přihlášená
do rozpravy.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedo, vážení ministři,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, jsem jeden z těch lidí, kteří
kdysi pracovali ne na vysokých školách, ale
na pracovišti ČSAV a poznali, jakým způsobem
tenkrát vypadala komunistická tyranie a jakým
způsobem se tenkrát jednalo s pedagogickými
a vědeckými pracovníky.
Odbočím trochu od vysokých škol, ne
proto, že bych chtěl odvádět vaši
pozornost někam jinam, ale proto, že situaci tam znám
trochu lépe a domnívám se, že situace
na obou pracovištích je podobná.
Když jsem nastoupil v roce 1970 jako aspirant v ústavu
makromolekulární chemie na Petřinách,
tak jsem tam zažil ono období, kde z tehdejšího
pohledu bylo potřeba nehodného ředitele pan
prof. Wichterleho nějakým způsobem usměrnit
v ústavu a zavést tam jiné vedení.
Zažil jsem tam nástup pana prof. Frimla jako ředitele
a současně hlavního člověka
v akademii a zažil jsem také situaci, kdy jsme my,
mladí vědečtí pracovníci, měli
prodlužovány pracovní poměry vždycky
o další tři měsíce. V té
době jsem pracoval na kandidátské práci
a mohu vás ujistit, že jakákoliv skutečná
a reálná práce za podobných podmínek
je velice obtížná a téměř
nemožná.
Zažil jsem takové věci, kdy člověk
v době, kdy mu za měsíc končila pracovní
smlouva, buď odejde někam na stáž nebo
má smůlu atd. Sám jsem patřil mezi
ty, kterým nakonec povolily nervy a z akademie jsem odešel
a hledal větší existenční jistotu.
Zažil jsem také kolegu - bohužel si nemohu vzpomenout
na jeho jméno - který měl tenkrát
tu zvláštní vlastnost, že podepsal Chartu
77 a druhý den, když se to místní kádrovák
dozvěděl, měl odstraněnou píchačku
u vchodu do ústavu a bylo mu zabráněno vstoupit.
Obávám se, že současný vysokoškolský
zákon tak, jak se upravuje, má sloužit podobným
účelům. Chápal bych, kdyby cílem
bylo zamést na vysokých školách ony
staré struktury. Bohužel mám zkušenosti
a mám je na konkrétních případech,
že cílem tohoto opatření není
pouze zbavit se starých struktur a zbavit se jakýchkoliv
představitelů politické opozice. Konkrétně
mohu jmenovat pana dr. Pancíře, který byl
jeden den viděn na demonstraci před televizí,
podobně jako onen chartista, a do měsíce
s ním byl rozvázán pracovní poměr.
To bylo v akademii věd. Pak si dovolil nastoupit na vysokou
školu chemickotechnologickou a poté, co se doneslo
na tuto školu, že je republikán, tak byl vyhozen
i odtamtud.
Máte možnost tady občas vidět redaktorku
Špíglu paní dr. Hastlingerovou, která
si dovolila kandidovat za Republikánskou stranu do tohoto
Parlamentu a samozřejmě, že okamžitě
po volbách s ní byl ukončen pracovní
poměr. Bohužel tyto případy jsou poměrně
časté.
Mohl bych říkat jiné věci. Mohl bych
třeba hovořit o nejvyšších kádrech
akademie, o panu dr. Zahradníkovi, který již
za komunistů v rámci mocenského boje se svým
kolegou o vedení ústavu ho udal po stranické
linii a onen pracovník, dr. Papoušek, později
emigroval a dnes pracuje ve Francii. To znamená, že
před tímto nekomunistou prchali i komunisté.
Dnes je předsedou ČAV.
Obávám se, že to, co tady chystáte,
je hon na čarodějnice, nejen na ty lidi, kteří
měli určitou protekci v minulém režimu
a možná díky tomu dosáhli svých
postů, ale i na lidi, kteří tuto protekci
neměli, kteří byli persekuováni tenkrát
a jsou perzekuováni i dnes.
Proto bych před tímto honem na čarodějnice
chtěl důrazně varovat. Děkuji vám.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Šoler
ukončil svůj příspěvek, zvu
k řečništi paní poslankyni Stiborovou,
připraví se pan poslanec Václav Exner. S
faktickou poznámkou se hlásí poslankyně
Nováková.
Poslankyně Eva Nováková: Dovolte mi,
abych krátce reagovala na vystoupení pana poslance
Vorlíčka. Mám před sebou stanovisko
vysokoškolského odborového svazu. Mluvil jen
o první části a pravděpodobně
opomněl se zmínit o tom, že tento vysokoškolský
svaz podal iniciativní návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje zákon 172/1990
Sb., o vysokých školách.
Dovoluji si upozornit, že po prostudování jejich
iniciativního návrhu shledávám, že
tak, jak je předkládán a upraven tento zákon
zde námi, který je předložen ke schválení,
není v zásadním rozporu s tím, co
předkládá vysokoškolský odborový
svaz. Je potřeba materiály sledovat v celém
komplexu. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní
poslankyni Novákové. Slovo má poslankyně
Stiborová, připraví se pan poslanec Exner.
Je tu faktická poznámka pana poslance Vyvadila.
Poslanec Jiří Vyvadil: Celé dopoledne
se pídím po tomto návrhu. Ocenil bych, kdyby
paní poslankyně Nováková čl.
II, který je právně korektní, podala
jako pozměňovací návrh. Musím
říci, že potom budu pro tento návrh
zákona hlasovat. Moc bych prosil paní poslankyni
Novákovou, aby tento pozměňovací návrh
podala. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Vyvadilovi a doufám, že nyní může
mluvit paní poslankyně Stiborová, které
děkuji za trpělivost.
Poslankyně Marie Stiborová: Pane předsedo,
dámy a pánové, předesílám,
jak říká litera zákona o střetu
zájmů, že přednáším
na vysoké škole a chci tedy, aby sněmovna o
tom byla informována, když se projednává
novela vysokoškolského zákona.
Podávám pozměňovací návrh,
a to k vládnímu návrhu zákona k tisku
191, a to následující.
V čl. 1 bod 2, to znamená bod, který říká,
že v § 27 se za odst. 5 vkládá nový
odst. 6, který zní: "Pracovní poměr
profesorů vysokých škol se sjednává
na dobu neurčitou, s profesory vysokých škol
uměleckých lze sjednat i na dobu určitou.
Pracovní poměr ostatních učitelů
a vědeckých pracovníků se sjednává
na dobu určitou. Pracovní poměr na dobu určitou
lze sjednat nejdéle na dobu 5 let."
Opakuji, že doporučuji vypustit tento bod 2.
Zdůvodnění mého návrhu jsme
vlastně slyšeli v řadě předchozích
vystoupení. Připomněla bych jenom dvě
základní věci, které mě k tomu
nutí, a to, že tento článek je v rozporu
s ústavní Listinou práv a svobod a také
s Úmluvou Mezinárodní organizace práce
č. 111, které jsou pro náš právní
řád závazné. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní
poslankyni Stiborové. Slovo má pan poslanec Exner,
připraví se poslanec Ullmann.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, vážená
vládo, dámy a pánové, pro případ,
že by byl přijat pozměňovací
návrh poslance dr. Výborného, navrhuji, aby
byly odděleně posouzeny dva důležité
body, které se staly nejvážnějším
problémem v diskusi.
Konkrétně tedy navrhuji, aby v případě
přijetí jeho pozměňujícího
návrhu bylo v bodě 5. na konec odst. 6, o kterém
se hovoří v bodě 5., který je tam
nově vložen, možné doplnit větu:
"Na místa profesorů a docentů je možné
sjednávat pracovní poměr na dobu neurčitou."
Za druhé navrhuji čl. II vypustit a čl. III
přečíslovat. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Exnerovi. Slovo má pan poslanec Ullmann, připraví
se poslanec Andrej Gjurič.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane
předsedo, vážená vládo, dámy
a pánové, považuji za potřebu a za slušné,
abych poděkoval panu Vorlíčkovi za vysvětlení
- již jsem pochopil, za koho hovoří.
Aniž bych chtěl replikovat, rád bych panu poslanci
Šolerovi řekl, že ač jsem prošel
vysokou školou, nikdy jsem tam čarodějnici
nepotkal.
K věci samé. Prošel jsem vysokoškolským
studiem v době, kdy opravdu tyto jistoty, o které
dnes někteří mí předřečníci
velmi bojovali, byly perfektní a perfektně fungovaly.
Nicméně, protože jsem studoval stavební
fakultu, posléze fakultu architektury, zjistili jsme tam
jednu dosti zásadní věc. Zabetonované
pozice velmi často jsou nejlepší cestou k cementoze
mozku. Moc tím ta škola tehdy trpěla a já
bych nebyl rád, kdyby tím trpěla nadále.
Děkuji vám.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Ullmannovi, slovo má pan poslanec Andrej Gjurič.
Další písemné přihlášky
do rozpravy nejsou na mém stole.
Poslanec Andrej Gjurič: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, mám
pár poznámek, i když svým způsobem
podstatu věci řekl už kolega Ullmann.
Myslím si, že naprosto zásadním cílem
toho, o čem zde mluvíme a k čemu by měly
směřovat všechny zákony této
sféry se týkající, ale i vysoké
školy, jsou koneckonců studenti. Jejich kvalita, jejich
perspektiva, kvalita jejich výuky. Z tohoto hlediska celou
věc poměřovat především.
Vůbec už ne z politického, ani z řady
jiných.
Dovolím si říci, že já zase znám
situaci a poměry na humanitních fakultách.
Ty jsou naprosto příšerné. Z 80% tam
učí lidé to, co nikoho nezajímá
a co učí 20 nebo 25 let. Dvacet nebo dvacet pět
let tam titíž lidé jsou. Mně je jedno,
jestli jsou té či oné strany, jestli jsou
republikáni nebo nerepublikáni. Mimochodem řečeno,
myslím, že stranických vysokoškolských
pracovníků je velice málo, ale jde mi o to,
co učí. Ve své oblasti to dovedu velice dobře
postřehnout. Myslím, že právníci
by vám řekli totéž.
Kdybyste se zeptali studentů, řekli by vám
to samé. Škoda, dámy a pánové,
že vaše polemiky neslyší vysokoškolští
studenti. Já s nimi samozřejmě mluvím.
Hovoří o tom, že buď jsou přednáškové
síně prázdné, protože oni odmítají
k těmto asistentům a docentům na přednášky
chodit. Tito asistenti tam nadále sedí, ale já
úmyslně nebudu říkat jejich jména,
protože o to nejde. Řekl bych to proto, abych zkonkretizoval
věc. Nebo v některých případech
na některých školách tam musí
chodit, stále mají povinou výuku bez možnosti
vybrat si jakéhokoliv přednášejícího.
Jednak prostě proto, že tam není, nebo tam
není nikdo kvalitnější.
Do roku 1970 jsem přednášel na tehdejší
Fakultě sociálních věd a publicistiky
psychologii, v březnu 1970 mě vyhodili kvůli
založení KAN. Měl jsem tedy právo na
rehabilitaci, té se mi také v roce 1990 dostalo.
Nabídli mi, abych se tam vrátil zpět a učil.
Já jsem jim tehdy řekl - to absolutně nepřichází
v úvahu, protože když jsem 20 let mimo vysokoškolskou
oblast, nevím tolik, kolik by bylo třeba, abych
těmto studentům skutečně něco
podstatného dal. Toto ani v nejmenším nezajímalo
moje ostatní kolegy, kteří tam 20 nebo 25
let zůstali. Naprosto klidně učí z
učebnic a skript humanitní věci, psychologii,
filozofii, práva, a nemají nejmenší
stud před tím, že by buď alespoň
oni měli zvýšit svoji kvalifikaci, nebo být
vystřídáni někým jiným.
A moje třetí poznámka. Na většině
světových škol je zcela běžná
věc, že tam kontinuitu udržuje vedoucí
katedry. Asistenti a docenti se střídají.
Buď tam učí externě a ještě
mají jiné zaměstnání, nebo
skutečně podstupují konkursy. Ale velice
tvrdé konkursy. Nikdo nemá, kromě profesora,
který je už významná osobnost, jistotu,
že tam zůstane.
To je všechno, protože se nebudu vyjadřovat k
meritu věci, spíš k tomu, co zde zaznělo,
tzn. k argumentům, které zde zazněly. Jestliže
s tím něco neuděláme, tak nám
na humanitních školách zůstane 80%
lidí, kteří neumějí nic - to
vám mohu garantovat - a v klidu svých zbahnilých
pracoven tam budou žít dalších 20 nebo
25 let. K tomu by to spělo a já si myslím,
že by vám studenti za takové sociální
cítění pěkně poděkovali.
(Potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Gjuričovi. S odpovědí a replikou se hlásí
pan poslanec Šoler. Připraví se pan poslanec
Zeman.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedo, vážení ministři,
vážené kolegyně, vážení
kolegové, chtěl bych se zeptat pana poslance Ullmanna,
jestli měl někdy možnost vidět komunistického
kádrováka či ovčáckého
kádrováka či odesáckého kádrováka
či něco podobného. Myslím, že
tito lidé vypadají velice podobně, velice
stejně odstrašujícím způsobem.
Na mne působí někdy dojmem čarodějnic.
Děkuji vám.
Předseda PSP Milan Uhde: S faktickou poznámkou
se hlásí pan poslanec Gjurič.
Poslanec Andrej Gjurič: (Hovořil z místa.)
Konkurs je zcela něco jiného než kádrování.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Ullmann.