Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, na úvod musím říci, že jsme ve stejné situaci jako na výboru, kdy po úvodním slovu pana ministra i po zpravodajské zprávě předsedy našeho výboru řada věcí, o kterých jsem chtěl hovořit, už nemá smysl, protože pan ministr zde řadu věcí vysvětlil a uvedl na pravou míru, jak jsem si představoval, že by to ve zprávě bývalo mělo být obsazeno.

Přesto je ale několik věcí, které ve zprávě postrádám a na které bych chtěl sněmovnu upozornit. O první věci zde již hovořil pan předseda našeho výboru, o tom, že zpráva neobsahuje analytické prvky, analýzu, jak je v úvodu deklarováno.

Nicméně jsme se na výboru dohodli, že ministerstvo vnitra takovouto analýzu, jakmile toho bude schopno, předloží našemu výboru. S tím ale souvisí i to, že jsem předpokládal, že ministerstvo vnitra alespoň dnes, jak jsme o tom ve výboru hovořili, předloží jakési vyhodnocení kroků k otázce bezpečnosti v našem státě od roku 1990, které v tomto rezortu byly učiněny, vyhodnocení těchto kroků a také určité poučení, protože ne všechny kroky, které v této oblasti byly učiněny, byly účinné.

O prevenci zde již pan ministr hovořil. Ta ve zprávě také chyběla. Musím zde říci, že když jsme projednávali podobný materiál týkající se protidrogové politiky, tak tam ministerstvo vnitra na tuto oblast kladlo velký zřetel. Náš výbor i já to velice kvitoval. Bohužel v této zprávě tato velice důležitá oblast chyběla.

Další oblast, kterou postrádám v této zprávě, je oblast vztahu mezi občany a policisty, to znamená budování důvěry mezi těmito dvěma složkami, které by se měly podílet na potírání zločinu v naší republice.

Také mám určité výhrady ke stati zprávy, která hovoří o srovnávání zločinnosti či trestných činů v České republice a v některých západoevropských zemích. Chápu do určité míry snahu ministerstva vnitra uklidnit občany a situaci u nás tím, že se srovná situace u nás a situace v některých zemích západní Evropy.

Nicméně musím zde podotknout, že je rozdílná klasifikace trestných činů u nás a klasifikace trestných činů v některých z vybraných zemí, které jsou zde porovnávány. Např. jsou v těchto zemích trestné činy klasifikovány jako trestné činy v oblasti dopravy, v oblasti hospodářství. U nás jako trestné činy klasifikovány nejsou, takže je logické, že v těchto zemích by měl být počet trestných činů vyšší než u nás.

Toto srovnávání, že jsme zhruba na stejné úrovni, se domnívám, že není příliš uklidňující. Se závěry našeho výboru souhlasím. Také jsem pro takové usnesení hlasoval, protože se domnívám, že tuto zprávu můžeme vzít na vědomí jako materiál popisující současnou situaci v oblasti bezpečnosti.

Tak jak byl tento materiál koncipován, tak jsem se nedomníval, že by mě materiál přesvědčil, že ministerstvo vnitra provádí koncepční kroky, které by vedly ke zlepšení bezpečnostní situace. Jak jsem říkal na začátku, pan ministr zde některé kroky nastínil.

Nezbývá mi, než doufat, že tyto kroky budou realizovány a že se bezpečnostní situace u nás v nejbližší době výrazně zlepší. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Grossovi. Zvu k řečništi pana poslance Václava Klučku. Připraví se pan poslanec Zdeněk Vorlíček.

Poslanec Václav Klučka: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, dovolte mi seznámit vás se stanoviskem poslaneckého klubu Levého bloku k informaci ministra vnitra o bezpečnostní situaci v České republice přednesené na 12. plenární schůzi Poslanecké sněmovny.

Ochrana a bezpečnost občanů vycházejí ze základních práv daných ústavními zákony. Jedná se o daleko širší oblast, než nám bylo v informaci prezentováno.

informace nehodnotí podíl všech rezortů, které svým působením ovlivňují kriminalitu a předcházení trestné činnosti. Proč tak významnou oblast zájmu občanů nezhodnotila komplexním způsobem vláda s předložením zprávy Poslanecké sněmovně?

Efekt předložené informace chápeme jako statistiku podílu české Policie a ministerstva vnitra, bez polohy analytické s představou opatření budoucích, která povedou snad k lepší efektivitě v přímém boji s kriminalitou.

V jak hlubokém kontrastu s tvrzením, že v případě České republiky nejde o vývoj trestné činnosti, který by svou dynamikou a výsledností překračoval rámec průměru ve srovnatelných státech, je ta skutečnost, ze občané se stále více bojí jak kriminality obecné, tak především nových nebezpečných prvků organizovaného zločinu?

Toho se bojí lidé, kteří svými daňovými odvody přispívají především na ochranu svého života a majetku. Nebo snad má vláda jiný názor na způsob financování v oblasti předcházení a boje s trestnou činností? Občan má právo být důsledně informován o způsobech řešení jeho ohrožení trestnou činností. Není možné současný stav hodnotit jako cestu k anarchii a zmatku.

Proč došlo ke zpoždění příprav a zákonů, jakými jsou zákon o soukromých bezpečnostních službách, nový zákon o zbraních a střelivu a novela zákona o obecní policii? Nebo se vláda a příslušné ministerstvo domnívá, že stávající legislativní nekrytí činnosti soukromých bezpečnostních služeb, zájem o získání nových zbraní a střeliva, případně rozpory v činnostech obecní policie nejsou potenciálem k zvýšení bezpečnostního rizika? Praxe a realita nás o tom téměř každodenně přesvědčují.

Oceněna je v předložené informaci oblast prevence. Nedozvěděli jsme se, proč nebylo splněno usnesení vlády č. 22 ze dne 20. 1. 1993, kde v části III, bodu 3 bylo uloženo zpracovat program sociální prevence a prevence kriminality. Pan ministr sice dnes konstatoval, že tento program je chystán a bude předložen. Došlo ovšem minimálně k čtyřměsíčnímu zpoždění. Vzhledem k předneseným skutečnostem náš poslanecký klub doporučuje přijmout následující usnesení:

"1. Poslanecká sněmovna konstatuje, že stav bezpečnostní situace v České republice je krajně znepokojivý a stále se zhoršující.

2. Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky k učinění neodkladných řešení k nápravě tohoto vývoje a předložení zprávy o přijatých opatřeních v termínu do 31. 12. 1993."

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Klučkovi. Zvu k řečništi pana poslance Vorlíčka, připraví se pan poslanec Miroslav Čapek.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, poněkud opomíjeným aspektem bezpečnostní situace v České republice je bezpečnost občanů v dopravě. Nevím proč. Zahyne-li totiž motorista při dopravní nehodě, není to záležitost pro něj i pro rodinu o nic méně tragická, než kdyby se stal obětí loupežné vraždy. Evropou se řídíme, jen když se nám to hodí. V západoevropských zemích mají na sto miliónů kilometrů ve Švédsku 1,15 nebo ve Velké Británii 1,29 usmrcených, ale patří tam nehodovost k nejdiskutovanějším společenským problémům. My máme v České republice na sto miliónů kilometrů 5,8 mrtvého, ale dopravní situaci ve zprávě ministra vnitra je věnován jeden odstavec. Přitom dopravní situace se v České republice pronikavě zhoršila. Počet dopravních nehod se v prvním pololetí roku 1993 zvýšil o 29% proti roku 1992, a oproti roku 1989 se údajně zdvojnásobil. Počet nehod, kde viníkem byl řidič, stoupl dokonce o 47,4%.

Byl jsem zvědav na závěry, které z toho Policie ČR a ministerstvo vnitra vyvodí. Jediné, co bylo veřejnosti předloženo, byla iniciativa ministerstva vnitra ČR snížit rychlost v obcích ze 60 na 50 km za hodinu. To je podle mého pseudořešení, protože to, co se na našich komunikacích děje, je jednak projevem nekázně řidičů, jednak vymizením dopravní policie z křižovatek a důležitých dopravních tepen, což pozoruji zejména v Praze. Zde už začíná být třeba projevem srdnatosti vjet na zelenou hned do křižovatky, protože to ji často tryskem ještě přejíždějí samozřejmě na červenou příslušníci horních deseti tisíc v automobilech světových značek z druhého směru. Jsou-li oba pruhy v jednom směru plné, patří v Praze k dobrému tónu majitelů silných vozů řítit se doleva po tramvajových kolejích až ke křižovatce a tam se vehementně cpát do regulérních proudů. Proč by se to nedělo, když na křižovatce policistu, který by zjednal pořádek, většinou nezastihnete?

Trochu se v poslední době v pražské dopravě začali vyskytovat městští policisté poté, co jsem se obrátil na ředitele správy policie v hlavním městě Praze dr. Hofmana s několika dotazy. Za prvé, dokdy bude trvat tento stav zaviněný tím, že dopravní policisté nejsou tam, kde mají být. Tedy v dopravě. Kde jsou a čím se zaměstnávají. Za druhé proč se neřeší neutěšená pražská dopravní situace vyplývající z dopravní nekázně, respektive jaká opatření pan ředitel k odstranění zmíněných problémů hodlá udělat. Za třetí, zda si pan ředitel nemyslí, že musí solidním motoristům připadat jako výsměch "řešení" prudkého nárůstu počtu nehod návrhy na snížení rychlosti v obci, když nehody jsou především zcela zřejmý důsledek nekázně řady "taky motoristů", cítících, že není kontrola jejich počínání a postih.

Pan ředitel mi odpověděl, že moje hodnocení dopravně bezpečnostní situace v hlavním městě Praze považuje za objektivní a také souhlasil s názorem, že snížení rychlosti jízdy v uzavřené osadě samo o sobě problém neřeší a v žádném případě vývoj dopravní nehodovosti v podstatě neovlivní. Ve většině problémů mi pan ředitel doporučil obrátit se pro řešení na pana ministra vnitra, což tímto činím.

Z odpovědi pana ředitele vyplývá, že se v Praze trvale snižují počty policistů dopravní pořádkové služby, což cituji pana ředitele - "nemůže nechat nikoho klidným". V současné době je na celou Prahu denně v průměru k dispozici pouze 6 - 8 dopravních policistů. Celkem by bylo třeba zvýšit stav minimálně o 150 dopravních policistů, nemluvě o potřebě rozhojnění technických prostředků například pro kontrolu rychlosti jízdy, což je obojí mimo pražské možnosti. Prosím tedy pana ministra, aby se vyjádřil, jak napomůže k řešení této situace v Praze, protože nejúčinnějším prostředkem - jak známo - je, když policisté vyrukují do terénu. To klesá totiž počet nehod na polovinu.

Druhá otázka na pana ministra. Do roku 1989 působilo v České republice 87 autoškol. Systém byl sice "ohavně" monopolní, ale fungovala přísná kontrola činnosti. Dnes je autoškol registrováno přes 900 a jejich kontrolní systém se zhroutil. Povinný obsah výuky figuruje často jen v třídní knize, ne ve výuce. Autoškoly se chovají natolik "tržně" a vycházejí zákazníkovi vstříc takovým způsobem, že byli experti Besipu šokováni. Množí se autokursy typu "řidičský průkaz snadno a rychle", samozřejmě za částky patřičně zvýšené a s obsahem neodpovídajícím vyhláškám a závazné učební osnově. Negativní důsledky takového autoškolství považují odborníci za prokázané.

Ptám se tedy pana ministra, jak zde hodlá jeho resort zasáhnout.

Třetí otázka. Vleklým problémem v dopravě České republiky je často hrubá nekázeň řidičů cizinců, vědomých si toho, že policie může vybírat pokuty jen v české měně. 500 korun je pro ně směšná částka, popřípadě cizinci prohlásí, že českou měnu prostě nemají. Jde o závažný problém řešitelný novelou zákona nevelkého rozsahu. Ptám se tedy pana ministra, kdy přijde jeho resort s řešením i tohoto vleklého problému.

Rád bych se nyní ve druhé části zabýval jinou opomíjenou souvislostí růstu kriminality v posledních letech, kteréžto téma bych nazval "Morální a politické aspekty bezpečnostní situace v České republice". Aniž bych chtěl dělat panu ministru Rumlovi advokáta, není totiž alarmující bezpečnostní situace v České republice zdaleka jen důsledkem profesních nedostatků policie ministerstva vnitra. O rozsahu a charakteru kriminality dobře vypovídají čísla projednávané zprávy a čísla ze Zprávy o činnosti Generální prokuratury. Je to věrné zrcadlo morálního stavu společnosti a ten koreluje se společenskými ideály, které vládnoucí garnitura nastolila a s veřejným vystupováním některých vládních reprezentantů.

Ptám se, jaký pozitivní morální posun společnosti se dá očekávat za situace, kdy je univerzálním společenským ideálem zbohatnutí doslova jakýmkoliv způsobem, charakterizované výrokem jednoho bývalého náměstka, který vzdal ve veřejném projevu hold prostitutkám a vekslákům, neboť první projevili podnikatelského ducha? Co se dá očekávat jiného než právní nihilismus ve společnosti, jestliže k ekonomické reformě a postupu privatizace se jeden z jejich autorů doslovně vyjádřil cituji: "Bude to divoký západ. Bylo tomu tak v Americe ve 20. letech, proč ne tady." Při tomto přístupu je zcela zákonité, že máme své privatizační aféry, své Al Capony, první vraždy na ulici za bílého dne. Ušlechtilé vize Václava Havla o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí se rozplynuly v politickém a privatizačním mumraji, jehož některé rysy připomínají opravdu divoký západ. To má samozřejmě neblahé dopady na společnost. Demoralizace má jeden z podstatných kořenů ve znechucení občanů, které lze dokumentovat burcujícími výsledky Institutu pro výzkum veřejného mínění z června tohoto roku. Z tohoto výzkumu vyplývá, že 64% občanů České republiky se domnívá, že společnost je vedena tak, aby se uspokojovaly zájmy menší části občanů. Rozuměj nových papalášů. Dvě třetiny občanů považují za téměř nemožné dovolat se spravedlnosti a dosáhnout splnění oprávněných požadavků. U téměř jedné třetiny občanů se následkem této situace projevuje strach, nejistota a vztek. To jsou výsledky výzkumu.

Zdrojem právního nihilismu řady našich občanů je, že se v naší zemi beztrestně - jak říká jeden psycholog - cituji: "vytváří vrstva lidí, kteří si osobují právo na vlastní výklad zákonů. V jejich mikrosvětě některá pravidla neplatí a jiná platí v jiném smyslu."

Po zkušenostech s projednáváním návrhů jistých zákonů musím bohužel říci, že některými projevy se k této vrstvě svérázných vykladačů práva řadí i část členů tohoto ctihodného sboru. Myslíte, že ke zlepšení morálního stavu společnosti přispěli někteří vládní činitelé, když dlouho a veřejně projevovali zřejmou nechuť zkoumat, zda některý kapitál má špinavý zdroj, zatímco civilizované státy takovému kapitálu už různými opatřeními prosazení dávno znesnadnily, nebo své zpoždění rychle dohánějí, jako to nedávno učinil parlament Německa? Jakou šanci má v této společnosti prosazování pravdy, spravedlnosti a morálky, když ten, který byl pro široké vrstvy občanů zosobněním těchto ideálů, začal v jejich prosazování z politických důvodů lavírovat a kupříkladu v případě sudetských Němců používání principu kolektivní viny odsoudil, aby později podepsal dva zákony na principu kolektivní viny založené?

A tak mi nezbývá než konstatovat, že nevalnou morálku předlistopadové společnosti dorazila polistopadová politická garnitura jednak nastolením primitivního ideálu peněz jako nejvyšší hodnoty a jednak primitivní ideou nezasahování státu téměř nikde a v ničem, což za daných podmínek dílo zkázy dokončilo. Výsledkem je ekonomická džungle, z níž těží různé kliky a mafie, i právní džungle, kdy např. odsouzený vrah taxikáře je po odvolání u krajského soudu, protože se řízení protáhlo, propuštěn z vazby, následně dvakrát ukradne vozidlo a je s pomocí služební zbraně zastaven a lapen, načež je opět propuštěn z vazby a nyní běhá po svobodě. To nefabuloval Hitchcock, to je případ z Prahy 4!

Na bezpečnostní situaci v České republice je nejpozoruhodnější bohorovný klid české vlády, vyjádřený názorem ministra vnitra, že se vlastně u nás ani nic mimořádného neděje, protože - jak praví zpráva o bezpečnostní situaci - "navzdory trojnásobnému zvýšení kriminality od předlistopadových poměrů patří Česká republika stále k zemím s nižší mírou trestné činnosti". Že kriminalita je pro naše občany problém číslo jedna, se bagatelizuje tvrzením, že to "leží v rovině psychologické". Spolu s většinou občanů této země si odmítám psychologicky zvykat a považuji za skandální, že vláda pomíjí obavy občanů v této oblasti a dlouhodobě nevěnovala dostatek pozornosti a času potřebným změnám v trestním zákonodárství a zesílení trestní represe. Vždycky bylo něco důležitější. Dneska všechno ovládají církevní restituce.

Co nás tato laxnost při řešení bezpečnostní situace stojí zahraničně politicky a ekonomicky, nám sdělil v hospodářském výboru nedávno ředitel Czechinvestu, když komentoval situaci v zahraničí poté, co se v listu Financional Times objevila zpráva o brutální vraždě taxikáře za bílého dne na Václavském náměstí. A co to znamená vnitropoliticky? Nejlépe to vyjádřil jeden z našich prominentních režisérů a ostrý kritik předlistopadových poměrů, který dnes řekl: "Jakou cenu má svoboda, když se musím bát vyjít za dne z vlastního domu. Jestli je tohle svoboda, pak mi dejte zpátky totalitu."

Vážené dámy, vážení pánové, rozsáhlejším vystoupením jsem chtěl nejen podtrhnout závažnost projednávaného tématu, ale odmítnout i jeho zužování na počet policistů a na to, kolik budou mít pistolí za pasem. Bezpečnostní situace má velice komplexní kořeny a ovlivňují ji i věci zdánlivě odlehlé a podceňované.

Například, co ve své pseudoliberálnosti dovolí ministerstvo kultury promítat mládeži v kinech či prodávat na videokazetách.

Apeluji proto na členy české vlády, aby si byli při svém jednání nadále více vědomi své zodpovědnosti za stav věcí veřejných, než tomu bylo dosud. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Zvu k řečništi pana Miroslava Čapka, připraví se pan poslanec Jozef Wagner.

Poslanec Miroslav Čapek: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Se zájmem jsem si prostudoval zprávu nazvanou informace o bezpečnostní situaci v České republice, se kterou jsme se mohli seznámit na schůzi Poslanecké sněmovny 16. září t.r. Myslím, že se všichni shodneme na tom, že bezpečnostní situace v České republice není uspokojivá a zcela oprávněně je tato problematika na prvním místě nespokojenosti občanů České republiky při prováděných výzkumech veřejného mínění.

Nárůst trestné činnosti je podmíněn zcela nepochybně změnou společenského systému po listopadu 1989. Je třeba vidět, že odpovědnost za bezpečnostní situaci je na orgánech ministerstva vnitra a policie. Souvisí to však se stavem policistů a ekonomickým zajištěním a vybavením policejních orgánů. Mám za to, že na stavu policie a výsledcích policie se podílí významnou měrou i otázka jistoty policistů, pokud se týká jejich dalšího působení u policie. Pod záminkou očisty policejních řad dochází k odchodu i schopných policistů. Policisté nemají jistotu, že při nových prověrkách na ně nepřijde řada a nebudou muset odejít. Pokud by věděli, že se s nimi počítá definitivně v řadách policie, mám za to, že by to přispělo ke stabilizaci. S tím totiž souvisí otázka zákona o státní službě, případně zákona o služebním poměru. Je třeba jasně říci, jakým způsobem chce stát upravit postavení příslušníků policie. Samozřejmě nejen policie, ale i armády a dalších složek. A absence zákonné normy je v tomto případě nepochybná.

V této souvislosti vyvstává otázka reorganizace policie jako takové. Transformace bývalého federálního ministerstva vnitra a bývalých federálních policejních sborů do složek resortu Ministerstva vnitra ČR byla sice Ministerstvem vnitra ČR zvládnuta velmi dobře, ale zůstává otázkou k diskuzi, zda se převedení bývalých federálních složek neodrazilo na sníženi kvality tohoto resortu. Ptám se proto pana ministra, kolik na Ministerstvu vnitra ČR a Policii ČR, především na policejním prezidiu pracuje policistů a osob z bývalých federálních policejních sborů a bývalého federálního ministerstva vnitra, a kolik příslušníků Policie ČR a Ministerstva vnitra ČR odešlo nebo muselo odejít ze svých míst v souvislosti s absorpcí těchto federálních resortů. Dovolím si vyjádřit názor - a domnívám se, že přehled trestné činnosti to potvrzuje zda nové vedení Policie ČR a konkrétně nový policejní prezident je tou správnou osobou, která může zvládnout zamýšlenou reorganizaci Policie ČR. O jeho odborných kvalitách si dovolím přinejmenším pochybovat. Vnucuje se mi totiž otázka, zda policii jako takovou neřídí po odborné stránce (nebo spíš není nuceno po odborné stránce řídit) Ministerstvo vnitra ČR než samotný policejní prezident. K samotné reorganizaci policie se bude nutno vyjádřit až při projednávání této otázky v branném a bezpečnostním výboru a nechci toto dále rozvíjet.

Pokud jde o efektivnost samotné policejní práce, mám za to, že není využívána efektivně možnost diferencovaných odměn. Protože např. zcela odlišná je trestná činnost na severní Moravě, v severních Čechách a v Praze, a jiná trestná činnost je např. v jižních Čechách nebo jižní Moravě. Zatížení policistů je totiž různé. Např. jeden policejní vyšetřovatel, konkrétně z okresu Teplice, vyšetřuje a zpracovává tolik trestných činů, jako např. všichni vyšetřovatelé okresu Prachatice, přičemž jak vyšetřovatel v okresu s menším nápadem trestné činnosti, tak vyšetřovatel v okrese s enormním výskytem trestné činnosti jsou odměňováni naprosto stejně.

Chtěl bych upozornit na jednu skutečnost - vím, že je tento fakt diskutabilní a že může být napadán z různých stran - a to, že na enormním nárůstu té nejzávažnější trestné činnosti, jako jsou vraždy, se podílelo zrušení trestu smrti.

Byla zde zmiňována kriminalita cizinců v České republice. Pan ministr poukazoval na podíl občanů bývalého Sovětského svazu, Rumunska, bývalé Jugoslávie a dalších na kriminalitě v České republice. Pravdou však ale zůstává - a to zmíněno nebylo, že na třetím místě podílu cizinců na kriminalitě páchané v České republice cizinci se v prvním pololetí na třetím místě umístili občané Spolkové republiky Německo. Jejich podíl na celkové kriminalitě cizinců činí 11,72%. Navíc se domnívám, že toto číslo je podceněno, neboť orgány policie nedokážou postihnout veškerou trestnou činnost cizinců u nás. Toto číslo jsem citoval ze zprávy, která nám byla předložena.

S tím pak ale souvisí - nedotýká se to pak už policie - praxe soudů, kdy nedochází k vzetí cizích státních příslušníků do vazby a jejich následné vycestování pak znemožní dokončení trestního řízení postavením těchto pachatelů před soud. Příkladem může být násilný přejezd kamionu na hraničním přechodu na Cínovci. (Hluk v sále.)

Předseda PSP Milan Uhde: Promiňte, pane poslanče. Páni poslanci, prosím vás, není možné se chovat tímto způsobem. Pan kolega Čapek jako každý jiný poslanec má právo, aby jeho projev byl buď vyslechnut, nebo aby aspoň nebyl rušen. Hlasitý hovor není možný. Znovu to dnes připomínám.

Poslanec Miroslav Čapek: K tomu se pak řadí problém neexistence smluv o právní pomoci mezi Českou republikou a některými státy, zejména státy, ze kterých máme největší podíl trestné činnosti cizinců u nás.

Mám za to, že stejně tak, jako je dávána pozornost readmisní smlouvě s Německem a dalšími státy týkající se uprchlíků, mělo by se stejné úsilí věnovat uzavření smluv o právní pomoci zejména v trestních věcech. Je o mně známo, že nejsem zastáncem obecních policií, neboť peníze investované takovýmto způsobem by mohly být dány resortu ministerstva vnitra. Jde o určité přesouvání odpovědnosti státu za bezpečnost občanů na obecní a městská zastupitelstva. S tím pak souvisí určitá kompetenční neujasněnost ve vztahu Policie ČR, obecní a městské policie, Celní stráže a v samotné Policii určité také ne zcela ujasněné kompetence Policie samotné ve vztahu k orgánům cizinecké a pasové služby a Pohraniční policie, což však, podle mého názoru, jsou otázky koncepčního charakteru.

Dovolte, abych se v závěru vyjádřil k Policii jako k celku. Úctu a vážnost občanů si Policie musí získat zcela nepochybně sama. Stát však musí, a je povinen, vytvořit pro práci Policie takové podmínky, aby tato mohla plnit svoji hlavní funkci, a to je ochrana občanů a jejich majetku. Vláda, která se tímto nebude řídit, pozná krátkozrakost takovéhoto postoje na volebních výsledcích. Proto se připojuji k těm, kteří apelují na vládu, aby kromě dosavadní pozornosti zvýšila úsilí při zajišťování bezpečnosti občanů a jejich majetku. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Josef Wagner. Připraví se pan poslanec Votava.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, původně jsem měl pocit, že se pouze vyjádřím k té části informace o bezpečnostní situaci v ČR, ve které pan ministr hovoří o finančních problémech, protože jsem to byl já, kdo navrhl sněmovně a podle jehož návrhu sněmovna pozvala na dnešní schůzi pana ministra financí. Nicméně po tom, co jsem tady vyslechl, považuji za důležité reagovat na slova svých předřečníků, byť velmi stručně. Sdílím v plném rozsahu názor svého předřečníka, že příčinou obtížné bezpečnostní situace je především změna společenských poměrů. To ano, ale ještě prvotnější důvod je ten, že zde bylo 42 let, které znemožnily občanovi České republiky, aby mohl svobodně dýchat a ten šok, ta změna, není příčinou. Příčinou je oněch 42 let, kdy se tak chovat nemohl. Byl bych rád, aby si právě ti předřečníci, kteří přede mnou mluvili, tuto skutečnost uvědomili, byť v mnohém mnozí z nás s nimi budou souhlasit. Očekával bych právě od nich postup poněkud střízlivější. To jsem považoval za důležité připomenout, byť ne zcela je to záležitost věcná.

Především si myslím, že nikdo ode mne nebude očekávat, že bych dělal advokáta vládě anebo kterémukoliv jejímu členu. Nicméně považuji za potřebné ocenit úsilí ministra vnitra, který sám z vlastní iniciativy seznámil sněmovnu se situací ve svém rezortu a v bezpečnostní situaci země. Samozřejmě sdílím i jím dnes vyslovený názor, tedy názor nový, ne vyslovený v původních zprávách, že to není jen záležitost tohoto rezortu, ale že je to problém širší. Nedomnívám se ani, že to je problém dvou ministerstev a bezpečnostních služeb. Je to problém společenské situace v této zemi.

Nyní bych si dovolil, dámy a pánové, kolegové především z koalice, požádat vás, abyste přes všechnu ostrost slov, která jsme zde vyslechli od těch, kteří byť velmi málo osobně, ale jménem strany, za kterou zde jsou, patří k těm, kdo nesou odpovědnost, tak přesto abyste vzali jejich slova vážně, protože téměř z 99% každý myslící muž či žena v této zemi může podepsat, co zde řekli. Ta situace je skutečně vážná, a tím, že ji budeme bagatelizovat, tak ten, kdo to říká, ničeho nedosáhne. Poprosil bych jen o jediné. Vnímejte a nesnažme se chovat přezíravě k žádnému názoru.

Jen velmi málo bych si dovolil pohovořit na okraj předložených zpráv. Pan ministr vnitra by se mohl v té části zprávy - pokud schválíme příslušné usnesení navržené panem Šumanem - kterou bude vláda připravovat, zabývat ještě dvěma aspekty, které myslím, že by mohly být významné. Připouštím, že v této chvíli možná neměl ani dostatek podkladů, ani dostatek uzavřených případů. Nicméně si myslím, že by bylo rozumné zabývat se otázkou latentní kriminality a kriminality v policejních službách.

Nyní mi dovolte vyjádřit se k tomu, kvůli čemu jsem se vlastně přihlásil. Přihlásil jsem se proto, abych reagoval na slova, která zde řekl pan ministr Kočárník ve chvíli, kdy se vyjádřil k tomu, co odeznělo v rozpravě k jinému bodu minulé schůze, který s tímto měl souvislost, k bodu plnění státního rozpočtu. Vzpomínáte-li si, já jsem tehdy, podobně jako ve své zprávě pan ministr vnitra, upozornil na to, že zejména nedostatek peněz brání Policii a vnitru fungovat. Pan ministr to popřel a výslovně řekl, cituji: "K tomu, co říkal pan poslanec Wagner, bych chtěl říci, že nikdo výdajovou stránku rozpočtu neznásilňoval." Potom je tady krásná demagogie o tom, jak Parlament schvaluje či neschvaluje. Domnívám se, že je zbytečné, abychom se častovali slovní ekvilibristikou, a proto budu pouze citovat stanovisko ministra vnitra, člena téže vlády, které je členem i pan ministr financí. Ve zprávě pan ministr vnitra řekl mimo jiné: "Z předchozí zprávy je ale patrné, že možnosti Policie jsou omezené a že její další schopnost stabilizovat současnou nepříznivou situaci je přímo závislá na výši rozpočtu ministerstva vnitra."

Jen proto, že vás nechci zdržovat, necituji obsáhlejší pasáže o stejném problému, které zde pan ministr vnitra zmínil. Ale pan ministr financí mi s úsměvem a s hrdostí, že mu nemůže být odpovězeno, protože tak učinil v závěrečném slově, řekl: "Připadá mi to tak, že argumentace odpovídá jednomu z Murphyho zákonů. Nesouhlasí-li fakta s teorií, tím hůře pro fakta." A samozřejmě obdržel váš potlesk.

Domnívám se, pane ministře financí a místopředsedo vlády, že to byla typicky nekorektní argumentace snažící se zneužít závěrečného slova k tomu, aby se názor, vyslovený opozičním poslancem, a to názor relevantní, jak bylo dokázáno pozdějším stanoviskem jiného člena vlády, ponížil, a aby se ukázalo, jak geniálně funguje tato vláda a jak je vlastně bez problému, jak všechno dobře řídí. Domnívám se, pane ministře financí a místopředsedo vlády, že tento váš postoj vychází z logiky velmi prosté, že je vaší zkušeností z minulé éry se takto chovat a že to má do jisté míry souvislost se zákonem, který jsme zde před časem přijímali, u jehož přijímání já jsem nebyl a ústavní stížnost proti němu jsem podepsal, se zákonem o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

Domnívám se, pane ministře financí a pane místopředsedo vlády, že návyky z té doby máte jistě též proto, že tento zákon vás obviňuje, na rozdíl ode mne, kterého činí obmyšleným. Nechci tuto teorii rozvíjet, ale byl bych rád, kdybych naposled musel takto reagovat proti členu vlády, který takovýmto svým jednáním, vyslovenou lží v parlamentu, že peníze neovlivnily činnost policie a ministerstva vnitra, vytváří ono křivé společenské vědomí, ony křivé názory, které hlubokou společenskou krizi v této zemi jen prohlubují. Domnívám se, že je to jednání nehodné člena vlády, a očekávám, pane místopředsedo vlády a ministře financí, vaši omluvu. Děkuji za pozornost.