Středa 13. října 1993

Začátek schůze Poslanecké sněmovny

13. října 1993 v 9.23 hodin

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a 183 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, ministr vnitra J. Ruml, ministr dopravy J. Stráský, ministr práce a sociálních věcí J. Vodička.

(Jednání zahájeno v 9.23 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené paní kolegyně, vážení kolegové, prosím, abyste se dostavili do sněmovny, abychom mohli zahájit druhý den naší schůze.

Pro stenozáznam uvádím, že pan poslanec Grulich má náhradní kartu č. 4, pan poslanec Macháček náhradní kartu č. 5, pan poslanec Páv má náhradní kartu č. 3 a paní poslankyně Janů má náhradní kartu č. 1.

Vážené kolegyně a kolegové, abychom využili času, chystám se navrhnout jednu drobnou změnu, kterou bych však - přiznám se - vám sdělil rád tak, abyste ji slyšeli.

Včera jsme rozhodli svým hlasováním o tom, že dnes ráno budeme projednávat vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 88, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti atd. Je to bod, který bychom mohli projednávat právě teď. Dovolil bych si vás požádat o to, abychom přerušený bod Zpráva o bezpečnostní situaci projednávali ihned v návaznosti na projednávání tohoto bodu vzhledem k tomu, že jsem byl požádán členem vlády, panem ministrem Rumlem, o tuto úpravu a změnu vzhledem k pořadu jednání vlády.

Pokud by sněmovna souhlasila nebo neměla námitek proti tomuto postupu, přistoupili bychom k projednávání bodu v upraveném pořadu označeném číslem

IV.

Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

Předložený vládní návrh zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 498, odůvodní ministr práce a sociálních věcí pan Jindřich Vodička. Prosím ho, aby se ujal slova.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych krátce zdůvodnil předložený návrh zákona.

Předložený návrh na úpravu přídavků na děti a výchovného představuje první krok v procesu transformace současného systému společenské pomoci rodinám s dětmi na systém státní sociální podpory a navazuje na opatření provedená ve prospěch rod in s dětmi, která byla realizována v tomto roce, jimiž se posilnily příjmy rodin, zejména s menšími dětmi, a byla uskutečněna některá nová systémová opatření.

Tyto kroky v letošním roce již učiněné byly:

1. zvýšení rodičovského příspěvku,

2. zvýšení podpory při narození dítěte,

3. přijetí zákona o jednorázovém přídavku na nezaopatřené děti,

4. změna státního vyrovnávacího příspěvku na dávku poskytovanou do rodin s dětmi do stanoveného příjmu.

Základním principem návrhu je nevázat jako dosud výši přídavků na děti a výchovného na počet dětí v rodině, ale stanovit výši přídavků na děti a výchovného v závislosti na věku dítěte. Výše přídavků na děti a výchovného se upravuje vládním návrhem zákona tak, že její výše bude činit měsíčně na každé dítě 1/3 částky životního minima, potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb podle zákona o životním minimu. To znamená, že na dítě do 6 let by tato dávka činila 340 Kč, na dítě ve věku od 6 do 10 let 380 Kč, na dítě ve věku od 10 do 15 let 450 Kč a na dítě starší 15 let 490 Kč. Výše dávky v závislosti na částkách životního minima odráží náklady na děti rozdílného věku.

Současně návrh obsahuje rozšíření dosavadního okruhu nezaopatřených dětí o skupinu osob do 18 let věku, které nejsou zaměstnány, jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání, avšak nemají nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Odůvodněnost této změny vychází zejména ze skutečnosti, že tyto děti zůstávají zpravidla v rodině a vyživovací povinnost rodičů nadále trvá.

Návrh právní úpravy též navazuje na nový daňový systém. Dosavadní přídavky na děti se s rostoucím počtem dětí v rodině v průměru na dítě zvyšují, zatímco v novém systému daně z příjmu fyzických osob byly zavedeny nezdanitelné částky stejné na každé dítě. Dosavadní konstrukce přídavků na děti měla smysl ve starém daňovém systému, kdy sleva na dani ze mzdy byla poskytována bez ohledu na počet dětí. Ponechání dosavadního stavu by znamenalo znevýhodnění rodin s jedním nebo dvěma dětmi.

Uvedená změna bude v převážné většině případů znamenat zvýšení výše dávky, konkrétně ve všech případech rodin jedno a dvoudětných a u vícedětných rodin s dětmi školního věku. Vzhledem k tomu, že rodina se třemi a více dětmi při určité věkové skladbě dětí, např. tři děti do 6 let věku, náležejí dosud přídavky na děti nebo výchovné v částce vyšší než navrhované částky odvozené od životního minima dítěte, navrhuje se v těchto případech formou přechodných ustanovení zachovat dosavadní výši přídavků na děti a výchovného, aby se žádné rodině nesnížila nominální hodnota poskytovaných dávek proti dosavadnímu stavu.

Současně se navrhuje zachovat dosavadní výši přídavků na děti a výchovné v případech, kdy tyto dávky téhož oprávněného jsou vypláceny více příjemcům a v případě souběhu nároků. Výše nákladů na realizaci této právní úpravy by při přijetí vládního návrhu zákona představovala v tomto roce 560 milionů korun. Tyto náklady by byly pokryty v rámci schváleného rozpočtu výdajů na sociální zabezpečení z kapitoly 313 ministerstva práce a sociálních věcí pro rok 1 993.

Finanční dopad pro rok 1994 ve výši 3,36 miliardy korun je zapracován do návrhu rozpočtu na rok 1994.

Tolik, dámy a pánové, krátké zdůvodnění návrhu novely zákona, který máme nyní projednávat.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi Vodičkovi a dávám slovo společnému zpravodaji výborů panu poslanci Martinu Sykovi, aby nám zdůvodnil předloženou společnou zprávu výborů. Připomenu ještě, že tuto zprávu jste obdrželi na minulé schůzi jako sněmovní tisk 515. K dnešnímu jednání vám byl rozdán ještě sněmovní tisk 515 A, což je Zpráva výborů Poslanecké sněmovny o výsledku projednání uvedeného vládního návrhu zákona.

Prosím pana zpravodaje, aby se ujal slova.

Poslanec Martin Syka: Pane předsedající, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tisk 468, tedy tento zákon, projednaly v měsíci září výbor rozpočtový a výbor pro sociální politiku a zdravotnictví a v měsíci říjnu poté výbor hospodářský a ústavně právní výbor. Vzhledem k tomu, že při projednání tohoto tisku nedošlo ke sjednocení pozměňovacích návrhů tak, aby mohla být připravena na základě projednání všech čtyř výborů společná zpráva, byla vyhotovena zpráva výborů Poslanecké sněmovny o výsledku projednání vládního návrhu zákona tak, jak ji máte od včerejšího dne před sebou na lavicích.

Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví a rozpočtový výbor ve svých usneseních navrhují určité navýšení tak, jak je uvedeno ve zprávě. Výbor hospodářský vzal vládní návrh na vědomí a výbor ústavně právní ve svém usnesení podpořil vládní návrh.

Vzhledem k výše uvedenému, co jsem předtím řekl, ústavně právní výbor a porada zpravodajů, která se sešla včera ráno, doporučují projednat tedy vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů - tedy tisk 498, ve znění vládního návrhu. A v rozpravě, do které se přihlásím potom, předložím veškeré pozměňovací návrhy, tak, jak zazněly ve výborech, k hlasování sněmovně v rámci rozpravy. Tolik úvodem a prosím pana předsedajícího, aby otevřel rozpravu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu společnému zpravodaji. Pokud by nebylo námitek ze strany již písemně přihlášených do rozpravy, považoval bych osobně za logické, abychom ve smyslu vystoupení pana společného zpravodaje dali panu poslanci Martinu Sykovi šanci vystoupit v rozpravě jako prvnímu. Pokud by nebylo námitek, považoval bych to za rozumné. Jestliže je tomu tak, děkuji za pochopení a prosím pana poslance Syku, aby se ujal slova.

Poslanec Martin Syka: Pane předsedající, děkuji a dovolil bych si sněmovně předložit tyto pozměňovací návrhy:

Na základě usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a rozpočtového výboru:

V článku I. bod 2 § 24 odst. 1 zní: "(1) přídavky na děti činí měsíčně a) 380 Kč na dítě do 6 let věku, b) 420 Kč na dítě od 6 do 10 let věku, c) 500 Kč na dítě od 10 do 15 let věku, d) 540 Kč na dítě starší 15 let."

V článku II. bod 3 § 71 odst. 4 zní: "(4) výchovné činí měsíčně a) 380 Kč na dítě do 6 let věku, b) 420 Kč na dítě od 6 do 10 let věku, c) 500 Kč na dítě od 10 do 15 let věku, d) 540 Kč na dítě starší 15 let."

Další pozměňovací návrh vyplývající z usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví:

V článku III. odst. 1 v první větě za slova "pokud je to" vložit slova "pro oprávněného".

Dle usnesení ústavně právního výboru k článku III. odst. 1, 2, 3, 4 - slova "30. září 1993" nahradit slovy "31. října 1993".

K článku III. odst. 1 - v první větě za slova "pokud je to" vložit slova "pro oprávněného".

Dále potom článek IV. zní: "(1) Přídavky na děti ve výši podle tohoto zákona náležejí poprvé za měsíc listopad 1993. Na děti, na něž náležely za měsíc říjen 1993 přídavky na děti, náleží za měsíc listopad 1993 ještě částka ve výši rozdílu mezi úhrnem částek přídavků na děti, které by náležely podle tohoto zákona, a výší přídavku na děti, které na všechny tyto děti náležely v měsíci říjnu 1993 podle předpisů platných před účinností tohoto zákona, včetně případného doplatku přídavků na děti."

Odsek 1: "Pokud se přídavky na děti vyplácejí různým příjemcům, náleží na každé dítě poměrná část rozdílu stanoveného podle předchozí věty."

"(2) Výchovné k důchodům ve výši podle tohoto zákona náleží poprvé při splátce výchovného k důchodům splatným v měsíci prosinci 1993. Na děti, na něž náležela v měsíci listopadu 1993 splátka výchovného k důchodům, náleží v měsíci prosinci 1993 ještě částka ve výši dvojnásobku rozdílu mezi úhrnem částek výchovného k důchodům, která by náležela podle tohoto zákona, a výší výchovného k důchodům, která na všechny tyto děti náležela v měsíci listopadu 1993 podle předpisů platných před účinností tohoto zákona, včetně případného doplatku k výchovnému k důchodům."

Odsek 2: "Pokud se výchovné k důchodům vyplácí různým příjemcům, náleží na každé dítě poměrná část rozdílu stanoveného podle předchozí věty. Rozdíl podle tohoto odstavce nenáleží na děti, na něž náleží rozdíl podle odstavce 1."

Článek V. zní: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1993."

To jsou pozměňovací návrhy, které se objevily v usneseních výborů, které tento vládní návrh projednaly. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Sykovi a chystám se předat slovo panu poslanci Ivanovi Maškovi, který se přihlásil do rozpravy jako první. Připraví se pan kolega Janeček.

Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, sociální politika minulého režimu se vyznačovala kromě jiného třemi aspekty, které byly oprávněně kritizovány. Prvním takovým aspektem byla určitá plošnost této politiky, tedy poskytování dávek i těm, kteří tyto dávky nepotřebovali.

Druhým trochu opačným aspektem byla nivelizace příjmů a tato pak vedla ke ztrátě motivace. Následek spolu se státním dirigismem byla pauperizace celé společnosti a s tímto zchudnutím se potýkáme dodnes a budeme se s ním potýkat ještě léta.

Třetí aspekt, který byl kritizován, byl trend k individuálnímu přístupu. Tento trend, který se zaměřoval na osobu a nikoli na přirozené jednotky jako je rodina, byl samozřejmě vlastní totalitnímu státu, netýkal se jen sociální politiky.

Byla to přirozená snaha postavit osamělého jedince proti mocnému státu. Nová sociální politika, a zejména bych ji předpokládal u pravicové vlády, by tedy zřejmě měla sledovat právě opačné. Měla by být zaměřena na potřebné, a to takovým způsobem, aby je stimulovala, pokud je to možné, k tomu, aby se postavili na vlastní nohy a měla by být dále zaměřena nikoliv na jednotlivce, ale především na rodinu jako základní jednotku a pilíř společnosti a státu. Předložený návrh zákona jde bohužel směrem právě opačným. To by samo o sobě ještě nebylo nic příliš hrozného, kdyby tento návrh nebyl předkládán jako krok k cílovému řešení, protože jestli toto řešení má být tímto směrem, tak bych se ho velmi obával. Návrh tedy na rozdíl od toho, co se píše v důvodové zprávě, je nadále úplně plošný, prostředky přiděluje i rodinám, které to zjevně nepotřebují.

Dále oproti tomu přístupu založenému minulým režimem zde dochází k výrazně vyšší individualizaci. Paradoxně dokonce je to tak, že zákon se zaměřuje na konkrétní individuum, to je na konkrétní dítě a měří jediný znak, to je věk. Tento systém je z hlediska sociálního zcela nesmyslný, i když na první pohled se zdá být spravedlivý. Není to systém, který by byl nějak objevný. Je to systém, který například soudy při určování výživného používají samozřejmě již dlouhá léta, ale tady je třeba vidět jeden rozdíl. U soudu se skutečně posuzuje individuální konkrétní případ konkrétní rodiny, a to, že obvykle je výživné na dítě zvyšováno se vzrůstajícím věkem a tedy jeho potřebami souvisí s tím, že obvykle také roste příjem té povinné osoby, obvykle otce.

Naopak při zvolení tohoto přístupu pro zákon dochází k paradoxní věci. Na rozdíl od takovéhoto jánošíkovského přístupu bohatým brát a chudým dávat je zde sice přístup opačný, ale z hlediska sociálního ještě škodlivější, to je sebereme potřebným, abychom dali méně potřebným a dokonce i těm, kteří to vůbec nepotřebují.

Pan ministr zde hovořil o tom, že návrh především zlepší příjmy v rodinách s jedním a dvěma dětmi. Sám přiznal, že poškodí některé, a to většinu rodin se třemi dětmi. Stejně tak se to týká rodin s dětmi čtyřmi, už méně pak rodin s více dětmi, protože tam to věkové rozložení povede k tomu, že se ten dopad zákona vyrovná. Nejvíce poškozeni tímto zákonem tedy budou přímo ti, kteří sociální podporu státu nejvíce potřebují a kteří jako rodina jsou pro stát nejvíce žádoucí. Budou to mladé rodiny se třemi malými dětmi. Domnívám se, že podporování rodin s jedním nebo dvěma dětmi jde přímo proti základům tohoto státu. Podporuje totiž vymírání obyvatelstva, protože ani průměrně dvě děti nestačí k více než prosté reprodukci. Z tohoto hlediska je zřejmě z hlediska státu nejžádoucnější podpora rodin s alespoň třemi dětmi. Je třeba se na to podívat takto: Jestliže rodina bude mít tři malé děti ve věku do 6 let a nejhůře na tom bude, bude-li je mít ve věku od 3 do 6 let, protože matka, která u těchto dětí pravděpodobně bude doma a je žádoucí, aby byla doma, nebude pobírat ani tzv. mateřský příspěvek, který se pobírá do tří let věku nejmladšího děcka, tak tato rodina bude tímto návrhem zákona poškozena o 190,- Kč. Zatímco na druhé straně rodina, která má jedno dítě starší 15 let, kde už není třeba, aby matka byla doma, oba rodiče jsou zaměstnaní, tak jí bude nadlepšeno o 250, nebo dokonce 290,- Kč. To je jedna věc.

Ale druhá věc je ta, že rodina, která má tři malé děti, je velmi pravděpodobně ve většině případů rodina mladých rodičů, zatímco rodina s dětmi staršími než 15 let nebo obecně se staršími dětmi má obvykle rodiče starší, což je dáno přirozeností toho, jak dochází k reprodukci v lidské společnosti. Zde docházíme k tomu, že ani důvodová zpráva, ani pan ministr ve své úvodní řeči, ani pan zpravodaj se nezmínili o tom, že je známo, že příjmy rodin starších lidí, řekněme mezi 35 až 45 let, jsou výrazně vyšší než příjmy těch mladých rodin s malými dětmi. Čili, my zde přidáme skoro 300,- Kč rodině, která to evidentně nepotřebuje, protože patří do vyšší příjmové kategorie, oba rodiče jsou zaměstnaní, dítě je starší 15 let a dokonce v případě potřeby si může přivydělávat, zatímco v rodině, kde je jen jeden člen z pětičlenné rodiny výdělečně činný, a to poměrně s nízkým příjmem oproti těm lidem věkově starším, tyto peníze sebereme a děti takto malé si samozřejmě nemohou přivydělávat už proto, že to zakazuje zákon a mezinárodní úmluvy.

Pan ministr řekl, že z tohoto důvodu je zde ve vládním návrhu článek III, který řeší to poškození a těm rodinám, které měly k 30. září nárok, který byl vyšší, než by byl podle vládního návrhu, tak částka bude dorovnána na nominálně stejnou hodnotu, jak se píše v důvodové zprávě. Chtěl bych říci, že zaprvé nominální hodnota není z hlediska rozumné teorie hodnot vůbec žádnou hodnotou. Je to snad hodnota nebo věc důležitá z hlediska teorie reklamy nebo psychologických manipulací, ale nikoliv z hlediska teorie hodnot. Musíme se dívat spíš na hodnotu reálnou a tady zase musím říci, že mám za to, že důvodová zpráva je nedostatečná, protože pokud je zde nějaké srovnání a ukazatele jsou velmi pochybné, je tady srovnání s rokem 1992 nebo s rokem 1990 a nikoli například s 1. 1. 1985, kdy byly tyto dávky ve výši, která dodnes platí, přiřčeny.

Je velmi pravděpodobné, že reálná kupní síla těchto dávek je podstatně nižší než je v relaci v důvodové zprávě uvedeno. Navíc není pravda, že i nominální výší, bude-li přiřčena těmto rodinám, nebude v nominální hladině nikdo poškozen. Bude. Nejenže bude, bude-li přijat návrh ústavně právního výboru na nový článek, který zde přednesl zpravodaj, na článek, který v rámci slibu daného veřejnosti má dávky dát již za říjen, tak v takovém případě dojde ke zpětnému poškození dětí již narozených od 30. září do dne účinnosti zákona, pokud to budou třetí a další děti v rodině. Tyto rodiny a tyto děti evidentně a zřetelně poškodíme.

Navíc nejde jen o tyto děti, tedy děti narozené v tomto krátkém období, ale domnívám se, že díky způsobu, jakým lidé rodí děti, je třeba uvažovat s delším časovým horizontem, a to minimálně 9 měsíců. V tom případě se jedná o poškození všech dětí třetích a dalších, které jsou již počaty.

Zdůvodnění, že 90% rodin a tedy i voličů bude mít nadlepšeno a pouze 5% jich bude poškozeno, je zdůvodnění hodné politika před volbami, ale nikoliv ministra práce a sociálních věcí.

Když jsem uvažoval nad celým návrhem a nad tím, jak tento návrh zlepšit, musím říci, že se mi to nepodařilo a že mám velké obavy, jestli nadále ministerstvo bude pokračovat v reformě sociální politiky v tomto směru. Domnívám se, že dosavadní systém, který přihlížel k počtu dětí v rodině, a tedy přece jen se díval na rodinu jako na základní jednotku, byl v podstatě lepší než systém navržený, i když mu lze vytknout řadu chyb.

Vzhledem k propagaci tohoto návrhu, ke které již došlo, vzhledem k tomu, že veřejnost tento návrh očekává, není dost dobře rozumné ho v současné době zamítnout a případně vrátit ministerstvu k novému vypracování.

Dochází zde skutečně ke zvýšení přídavků na děti a to je zřejmě věc žádoucí. Toto zvýšení je přibližně 107 korun na jedno dítě. Domnívám se proto, že je v podstatě lepší, než upravit dávky tak, jak to navrhuje vládní návrh, zvýšit současné dávky přibližně o těchto 107 korun. Díval jsem se na to a chci podat návrh, který by to nezvyšoval přesně o 107 korun, ale trochu ve směru vládního návrhu by pro rodiny s jedním a dvěma dětmi přidával na jedno dítě 110 korun a u rodin se třemi a více dětmi by přidával na dítě 100 korun.

Navrhuji zvýšit přídavky na děti ve stávajícím znění zákona 188/1968 Sb. a výchovné ve stávajícím znění zákona č. 100/1988 Sb., a to takto:

Na jedno dítě 310 korun, na dvě děti 870 korun, na tři děti 1510 korun, na čtyři děti 2120 korun a na každé další dítě 450 korun.

Pokud se nemýlím, celkově se jedná o stejnou částku, jakou by vláda vynaložila na předložený vládní návrh. Splnění tohoto návrhu znamená tuto změnu promítnout do bodu 2 článek I vládního návrhu a bodu 3 článek II. vládního návrhu a dále pak vypustit v článku I body 3 a 4, v článku II body 1, 4 a 5 a celý článek III, který má napravit škody, které tento návrh napáchá.

Zároveň bych chtěl podat procedurální návrh. Navrhuji před uzavřením rozpravy přerušit projednávání tohoto bodu a přikázat věc příslušnému výboru a zároveň umožnit jednání klubů. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Maškovi. Promiňte, pane kolego, musím se přiznat, že jsem nezachytil přesně procedurální návrh. Pane kolego Mašku, zní tak, přerušit před ukončením rozpravy poté, co zazní vystoupení všech přihlášených. Tak tomu mám rozumět. Dobře. Děkuji.

Slova se ujme pan kolega Janeček, připraví se paní poslankyně Fischerová.

Poslanec Josef Janeček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že předkládaný návrh zákona se dotýká oblasti rodin, a vzhledem k tomu, že rodina je jedním ze základních pilířů konzervativní politiky, věnoval jsem se této problematice podrobně, všechny možné varianty jsem se snažil propočítat, zpracoval jsem k danému tématu i grafy a z těchto údajů bych mohl být v některých konkrétních případech ještě kritičtější než kolega Mašek.

Problém je však v tom, že tento zákon podle toho, co víme, bude v platnosti jeden rok. Protože kdyby měl být v platnosti neustále, tak třeba u rodin se čtyřmi dětmi by došlo k propadu proti současnému stavu zhruba o 30 000 na dětských přídavcích. Vzhledem k tomu, že se jedná o zákon, který by měl být ve funkci pouze jeden rok, tak jsem si dovolil vzhledem k této časové souvislosti vypracovat porovnání starého a nového systému.

Z porovnání vyplývá, ze za prvé nový systém je vždy výhodnější pro rodiny s jedním nebo dvěma dětmi. Nový systém je nevýhodný pro každou rodinu, kde se nově narodí třetí, čtvrté nebo další dítě. Nový systém je výhodnější pro rodiny se staršími dětmi a je nevýhodný pro rodiny s malými dětmi.

Vzhledem k počtu dětí v českých rodinách lze říci, že nový systém je výhodnější zhruba pro 90 až 95% rodin. Je nevýhodný pro oněch zbývajících zhruba 5% rodin, ale jedná se o ty rodiny, kde se narodí nové dítě po účinnosti tohoto zákona. Až do 31. 12. 1994, kdy by měl vstoupit v platnost nový zákon o sociální podpoře. U vícečetných rodin, u kterých by došlo k nominálnímu snížení přídavků na děti, to je v těch rodinách, kde již tyto děti jsou narozené, se má podle navržené předlohy postupovat podle článku III odst. 3 tak, že se provede dopočet do původní výše. Neřeší se zde však ty případy nově narozených dětí.

Proto předkládám pozměňující návrh, který by tuto mezeru vyřešil. Tento návrh by zněl:

V článku III za odst. 3 zařadit nový odst. 4 a odst. 4 přečíslovat.

Znění odst. 4 by bylo:

"Jde-li o dítě narozené do 31. 12. 1994 po nabytí účinnosti tohoto zákona a toto dítě bude v době narození třetím nebo dalším nezaopatřeným dítětem, na které rodině náležejí přídavky na děti nebo výchovné k důchodu, použije se obdobné ustanovení odstavců 1 a 3 v čl. IV."

Jde o to, aby u těchto rodin byl možný dopočet, to znamená, aby neklesla nominální výše přídavků na děti v tomto ročním období.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Prosím paní poslankyni Fischerovou, aby se ujala slova. Připraví se paní poslankyně Mazalová.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, transformace sociální politiky nepochybně není problém jednoduchý, ani finančně nenáročný a není dokonce ani politicky indiferentní. Jsou určité skupiny našich spoluobčanů, jejichž životní podmínky s ohledem na proklamovaný princip solidarity nelze pominout. Je proto naší prvořadou povinností tuto situaci odpovědně řešit. Jsem přesvědčena, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit nekompromisně trvat na návrhu vládním a odmítat poslanci navrhované zvýšení přídavků na děti z 0,33 na 0,37násobek životního minima. Mám totiž obavy, že možné narušení sociálního smíru by nás v této přechodné době mohlo stát podstatně víc než pochopení obtížné situace mladých rodin a hlavně osamělých rodičů.

Vezmeme-li v úvahu statistiku rodinných účtů, zjistíme, že přídavky na děti činily v roce 1990 8,3% čistého příjmu, v roce 1992 5,8% a v současné době to bude ještě podstatně méně. Jsem přesvědčena, že i částky životního minima s ohledem na životní náklady už koncem tohoto roku nebudeme moci považovat za reálné. Nelze nevidět vyšší náklady na bydlení, na vzdělání i na nezbytné kulturní vyžití mladé rodiny.

Dámy a pánové, žádám vás proto o podporu pozměňovacích návrhů, které doporučil výbor pro sociální politiku a zdravotnictví a výbor rozpočtový, neboť jsem přesvědčena, že každá, byť sebemenší podpora přispívá také ke stabilizaci rodinného života.

Po zvážení situace si dále dovoluji předložit ještě jeden pozměňovací návrh, a sice v čl. III nový odstavec 1, který zní: "Přídavek na dítě a výchovné bude činit 0,37násobek životního minima dítěte v závislosti na věku dítěte. Přídavky na děti a výchovné se automaticky zvýší ode dne, kdy se zvýší částky životního minima." Další body prosím přečíslovat.

Systém automatické valorizace dávek ve vztahu k dynamice životního minima je jednou z nosných tezí transformace sociální politiky. Je jedním z nejpodstatnějších faktorů zaručujících určitou bazální jistotu sociálně slabším skupinám obyvatel, mezi něž rodiny s malými dětmi bezesporu patří. Systém automatické valorizace považuji za natolik užitečný, že se domnívám, že stojí za neodkladnou realizaci i za cenu diferencovaných adresných přístupů s ohledem na výši příjmu rodiny. Půjdeme-li naopak cestou malých novel, ztratíme více času a vyvoláme vždy určitou společenskou destabilizaci, kterou považuji za zcela zbytečnou.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost, za pochopení a za vaši podporu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Fischerové a prosím paní poslankyni Mazalovou, aby se ujala slova. Připraví se paní poslankyně Lagová.

Pro stenozáznam: Pan poslanec Sojka má náhradní kartu č. 6, paní poslankyně Buzková má náhradní kartu č. 2.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP