Předseda PSP Milan Uhde: Otázka
pana místopředsedy Kasala zní, zda můžeme zodpovědně hlasovat,
když rozprava ještě nedozněla. Zaznamenal jsem váš návrh a jsem
připraven dát o něm hlasovat, až skončí rozprava. Domnívám se,
že se vcelku nic nezmění. Děkuji, pane poslanče, za pochopení.
Zvu paní poslankyni Petru Buzkovou, připraví se paní Eva Fischerová.
Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, účinná sociální politika a udržování sociálního smíru patří mezi základní předpoklady úspěšné transformace a dalšího pozitivního vývoje ekonomiky a životní úrovně občanů.
Vláda vychází z toho, že především občan je odpovědný za své sociální postavení a že obec a rodina tvoří základní sociální prostor, v němž se vytváří existenční zázemí jednotlivce. Stát k tomu vytváří podmínky, zejména právní, ekonomické a organizační.
Moje úvodní citace byla úvod kapitoly V. nazvané sociální politika - vládního prohlášení vlády vzešlé z parlamentních voleb v r. 1992.
Bohužel se musím, a to oprávněně, domnívat, že vládním návrhem novely zákoníku práce není dodržen už tento základní a nejobecnější úvod kapitoly - sociální politika - ve vládním prohlášení.
Tento návrh zákona nejenže nevytváří podmínky, zejména právní, ekonomické a organizační k tomu, aby občan mohl být odpovědny za své sociální postavení; tento návrh novelizace liberalizuje tam, kde by měl spíše zakazovat z toho důvodu, že dochází k vážnému ohrožení bezpečnosti práce, popř. života a zdraví, a zakazuje tam, kde by naopak měl liberalizovat, zcela uvolnit a dát prostor dohodám.
Abych mohla podložit tato svá tvrzení, budu citovat dvě ustanovení vládního návrhu novely zákoníku práce.
Jako první se zaměřím na návrh novelizace, § 60a), který v podstatě nyní má upravovat výši odstupného. Současná právní úprava v zákoně č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru, stanoví výši odstupného na dva měsíce s tím, že je možné prostřednictvím kolektivní smlouvy sjednat odstupné vyšší, a to až do výše trojnásobku průměrné měsíční mzdy. Bohužel návrh novely zákoníku práce, místo aby liberalizoval a dal prostor k dohodám, v podstatě zakazuje, a nebo neumožňuje jakékoli dohody prostřednictvím kolektivních smluv, stanoví odstupné jako dvouměsíční, bez jakékoliv možnosti navýšení.
Když si vzpomenu na argumentaci zástupců vlády, nebo některých poslanců, která hovořila proti tomuto návrhu ve výborech a před začátkem jednání ve sněmovně, vždy se opírala o to, jako by si odbory mohly něco samy nadiktovat do kolektivní smlouvy.
Vážení, kolektivní smlouva je dvoustranným volním aktem. To znamená, že může být uzavřena tehdy, když se pro ni vyjádří obě strany - to znamená nejen odbory, ale i zaměstnavatelé. To znamená, že takovýmto návrhem vy neumožníte zaměstnavatelům i v případě, ze oni sami by chtěli, že by to pro ně bylo výhodné, ze by např. chtěli nějakým způsobem se domluvit se zaměstnancem, aby odešel ze zaměstnání i na dohodu a mohli ho nějakým takovým způsobem motivovat. Tato možnost motivace se bere.
Proto zde navrhuji, abychom se vrátili k té úpravě, která je v tuto chvíli v platnosti, tzn., že odstupné bylo dvouměsíční, jak je navrhováno vládou, ovšem s možností zvýšení odstupného až na výši trojnásobku prostřednictvím kolektivní smlouvy.
Tento návrh legislativně upravuji takto. Do § 60a) doplnit nový odst. 2). Odst. 2) a 3) označit jako 3) a 4). Odst. 2) by potom zněl: "V kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu lze odstupné podle odst. 1 zvýšit až o trojnásobek průměrného výdělku, popř. stanovit podmínky, za kterých toto odstupné přísluší; to se vztahuje i na zaměstnavatele, kteří neprovozují podnikatelskou činnost." Tolik k mému prvnímu návrhu.
Můj druhý pozměňující návrh se vztahuje k bodu 93 vládního návrhu novelizace. Zde se dotýkám problémového okruhu, o kterém jsem hovořila v úvodu, že vládní návrh zcela liberalizuje tam, kde by naopak měl spíše zakazovat z důvodu ohrožení bezpečnosti práce, popř. života nebo zdraví.
Zde se jedná o absolutní liberalizaci zákazu noční práce žen. Důvodová zpráva k tomuto říká: Navrhuje se přizpůsobit právní úpravu noční práce s ustanovením Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 171 o noční práci, neboť v současné době se globální zákaz noční práce žen stává závažnou překážkou v zaměstnávání žen nočními pracemi, které ženy mohou vykonávat stejně dobře jako muži, bez jakékoli větší újmy na zdraví.
Zákaz noční práce žen se i v našich podmínkách začíná chápat jako diskriminace žen. Já bych zde skutečně nedoporučovala povolit noční práci ženám těhotným a matkám malých dětí do jednoho roku dítěte, i když jinak s celkovou liberalizací noční práce žen lze souhlasit. Přísná ochrana zákonem je však nezbytná tam, kde žena zodpovídá též za budoucí nebo nově narozený život. Absolutní liberalizace je podle mého názoru neodůvodněná.
Ponechání výjimečného zákazu noční práce žen ve zmíněných případech nijak neodporuje Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 171, která u nás nebyla dosud ratifikována, na níž se odvolává důvodová zpráva. Naopak, článek II. § 2 Úmluvy umožňuje úplně či částečně vyloučit z jejího rozsahu omezené kategorie pracovníků, pokud vůči nim bude aplikace Úmluvy vytvářet zvláštní problémy podstatné povahy.
Článek VII. § 1 Úmluvy mimo jiné ukládá přijmout opatření k zajištění alternativy noční práce pro ženy, které budou vykonávat tuto noční práci před a po narození dítěte.
Z úmluvy přitom nevyplývá, ze rozhodnutí o takové alternativní práci má být ponecháno na vůli ženy, naopak dikce uvedeného článku VII naznačuje kategoričnost tohoto opatření. Délka období ochrany je stanovena pouze jako minimální, je zde 16 týdnů a tudíž je její navýšení záležitostí jednotlivých států.
To je v podstatě vše, co jsem chtěla říci k tomu zákazu noční práce těhotných žen a žen pečujících o děti do jednoho roku věku. Chtěla bych, vážené kolegyně a vážení kolegové, apelovat na vás všechny, apelovat na ženy zasedající v této sněmovně, apelovat i na ty poslance, kteří velmi často hovoří o ochraně nenarozeného dítěte. Apeluji na vás, abyste dobře zvážili své hlasování v tomto případě a mysleli přitom na to, v jakém zdravotním stavu se velmi často rodí novorozenci, jak často dochází k deformacím, jaká je v dnešní době úmrtnost narozených dětí apod. Je sice pravda, že každá žena musí sama rozhodovat za sebe, zda v těhotenství chce nebo nechce pracovat, nicméně toto není otázka pouze té ženy, je to i otázka jejího zdraví a zdraví jejího dítěte.
Tento svůj návrh legislativně
formulují tak, že navrhuji vypustit bod 92 a 93 vládního návrhu
novely, to znamená, nenovelizovat § 151 odst. 3 a nenovelizovat
§ 156 odst. 3. Pokud tento můj pozměňovací návrh bude přijat,
bude nutné provést ještě úpravu v bodě 35 vládního návrhu. Děkuji
za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
paní poslankyni Buzkové. Slovo má paní poslankyně Eva Fischerová,
připraví se paní poslankyně Hana Orgoníková.
Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedo, dámy a pánové, pokusme se, prosím vás, oprostit od skutečnosti, že právě teď projednáváme jablko sváru. Zamysleme se nad problémem noční práce těhotných žen především jako lidé, jako ženy, a nikoli pouze jako právníci v zajetí úmluv. Součástí národního programu obnovy a podpory zdraví ČR je, jak všichni víme, mimo jiné problematika zdravé rodiny a tím i zdravých dětí. Bohužel musím konstatovat určitou krizi české rodiny, o čemž svědčí řada skutečností. Zmíním se jen o těch, které s projednávaným problémem do jisté míry úzce souvisejí.
Rodina je primární skupina, kde se fyzicky a psychicky formuje osobnost člověka. Potřebuje jako základní podmínku pro svou funkci především určitý stereotyp, který je jedním ze základů stabilního zázemí v této nejmenší demokracii společnosti. Dokladem čehosi skutečně nezdravého v naší rodině je pokles míry reprodukce pod hodnotu 1,00, to je pod záchovnou hranici reprodukce obyvatel České republiky. Tato skutečnost má řadu příčin. Je to bezesporu patologické těhotenství a stále častější spontánní potrat. Nelze oddiskutovat, že na počátku bludného kruhu je především vyčerpání ženského organizmu s průvodními negativními jevy, jako je např. kouření, pití nadměrného množství kávy s cílem odstranit únavu z noční směny. I laikům musí být jasné, že organizmus ženy je za normálních okolností citlivější, natož pak v těhotenství. Noční práce představuje značnou zátěž pro nastávající matku i pro nenarozené dítě. Snad nikdo z nás nepochybuje o tom, kdy vlastně vzniká život a jaké právní, zdravotní i etické povinnosti naše společnost v tomto směru má.
Přestaňme uvažovat o omezování osobní svobody, zakážeme-li těhotné ženě pracovat v noci. Uvědomme si, že naše mládež po čtyřiceti letech nesvobody nemohla vyspět do odpovědné svéprávnosti a přístupu k rodičovství, když navíc vyrůstala v atomizované rodině, v hromadných zařízeních a často i na ulicích. Je stále ještě málo rodin, které si uvědomují, že zdravé dítě má větší cenu než v privatizaci získaný velkoobchod. O to více se právě proto rodí dětí nervózních, těžko zvládnutelných a jinak zdravotně postižených. Budeme-li pouze počítat, zjistíme, že je lépe příčinám předcházet, i když cestou zákona, než následky platit ve formě léčby.
Dámy a pánové, nikomu z vás, ať už lékařům či laikům, jistě nepřipadají svobodu omezující různá preventivní opatření, kterým se občan musí podle platných předpisů podrobit. Jsou to různá povinná očkování, preventivní prohlídky dětí zdánlivě zdravých a hlavně prenatální prohlídky, mnohdy velmi nepříjemné, bez nichž však žena nedostane dávky v souvislosti s narozením dítěte. Stejně oprávněné a svobodu neomezující je okamžité přeřazení těhotné ženy ze sebemenšího pracovního rizika.
To vše jsou svým způsobem direktivní
opatření, jsou však plně oprávněná, protože povinností společnosti
je chránit nejen matku, ale i nenarozené dítě. Pokusme se proto
zvážit všechny aspekty, ale hlavně mějme při svém rozhodování
o zákazu noční práce těhotných žen na zřeteli zdraví našich dětí.
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
paní poslankyni Evě Fischerové. Slovo má paní poslankyně Hana
Orgoníková, připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, považuji za nutné, protože nebyl vyslyšen hlas volající po zbrusu nové právní úpravě, vyjádřit se k některým ustanovením návrhu novely zákoníku práce. Při zpracovávání pozměňovacích návrhů jsem vycházela zejména z podkladových materiálů poskytnutých komorou odborových svazů.
Nejprve navrhuji přeformulování první věty § 22 odst. 3, jejíž nové znění je navrhováno v bodě 24 návrhu. Navrhuji toto nové znění: "Příslušné odborové orgány mají právo vykonávat u zaměstnavatelů kontrolu nad dodržováním pracovně právních předpisů, závazků, vyplývajících z kolektivních smluv, vnitřních předpisů, včetně mzdových, jakož i mzdových závazků za skupiny zaměstnanců."
Důvodem nové formulace této věty je existující znevýhodňování některých skupin zaměstnanců a nemožnost kontroly odborových orgánů, pokud jde o dodržování mzdových předpisů. Při přijetí navrhované formulace bude umožněno odborovým orgánům kontrolovat i to, zda zaměstnavatel nečiní rozdíl mezi tuzemskými a zahraničními zaměstnanci.
Dále navrhuji namísto návrhu úpravy uvedené v bodě 33 návrhu novely zařadit do § 30 odstavce 2, 3, 4 a 5 v tomto znění:
"Odstavec 2. Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat nebo opětovně prodloužit
a) s tvůrčími zaměstnanci vědy, výzkumu a vývoje,
b) se zaměstnanci k výkonu činnosti, pro kterou je předepsáno školní vzdělání uměleckého směru,
c) s učiteli vysokých škol,
d) se zaměstnanci dočasně uvolněnými pro výkon práce v zahraničí,
e) s poživateli starobního nebo invalidního důchodu, s poživatelkami vdovského důchodu, které dosáhly věku 57 let,
f) se zaměstnanci, o kterých tak stanoví zákon, kolektivní smlouva nebo mezinárodní smlouva.
Odstavec 3. Se zaměstnanci, kteří nejsou uvedeni v odst. 2, lze sjednat pracovní poměr na dobu určitou opětovně jen v případech, kdy to vyžaduje přechodná potřeba zaměstnavatele nebo kdy o to občan zaměstnavatele písemně požádá. Za opětovně sjednaný pracovní poměr na dobu určitou se považuje pracovní poměr, který má vzniknout před uplynutím doby 12 měsíců po skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky.
Odstavec 4: Pracovní poměr na dobu určitou nelze sjednat
A) s absolventy středních a vysokých škol, odborných učilišť a učilišť, vstupujícími do pracovního poměru na práci odpovídající jejich kvalifikaci, přičemž absolventem se rozumí zaměstnanec, jehož celková doba zaměstnání v pracovním nebo obdobném poměru nedosáhla po úspěšném ukončení studia, případně přípravy na studium dvou let, přičemž se do této doby nezapočítává doba vojenské základní, případně náhradní služby a civilní služby nahrazující tuto službu, doba mateřské dovolené a další mateřská dovolená a doba, na kterou zaměstnavatel podle § 127 odst. 2 omluvil nepřítomnost muže v práci, protože mu příslušel rodičovský příspěvek.
B) s mladistvými.
Odst. 5: Zákaz podle odst. 4 neplatí v případech, kdy fyzická osoba požádá zaměstnavatele o sjednání pracovního poměru na dobu určitou."
K tomuto poměrně rozsáhlému návrhu mne vede skutečnost. že institut uzavírání opakovaných pracovních poměrů na dobu určitou je stále více v praxi zneužíván, a to nejen tím, že se tímto způsobem v podstatě nahrazuje institut zkušební lhůty. Takové postupy vedou ke značným sociálním nejistotám zaměstnanců, a proto považujeme za nezbytné zachování a zpřesnění pravidel a omezení uzavírání takových pracovních poměrů opakovaně. Tato otázka je ve své podstatě otázkou koncepční a bude nelehkým úkolem legislativců navržení nové účinné ochrany zaměstnanců před zneužíváním tzv. řetězovitě uzavíraných smluv na dobu určitou, aniž by k tomu existoval závažný důvod na straně zaměstnavatele.
Pokud mohu uvést případ ze zahraničí, potom zejména právní úprava v SRN zakazuje uzavírat opakující se pracovní poměry, pokud k takovému postupu není závažný důvod.
Vážené kolegyně a kolegové, ještě
bych se chtěla vyjádřit k problematice vypuštění zákazu noční
práce žen. O této problematice zde hovořila již kolegyně Buzková.
Jsem však nucena konstatovat, že zásadně nemohu souhlasit s upuštěním
od zákazu noční práce u těhotných žen. Současné sociální tlaky
v mnoha případech nutí těhotné ženy využívat všech výdělečných
možností a někdy je těhotná žena postavena před otázku, zda zajistit
finanční prostředky pro svoji rodinu, a to třeba i na úkor zdraví
ještě nenarozeného dítěte. Rozhodně nechci paušálně obviňovat
ženy, které se rozhodnou pro tržní řešení z nedostatku odpovědnosti,
protože jsou mnohdy objektivními podmínkami nuceny k takovému
těžkému rozhodnutí. Nemohu se však zbavit přesvědčení, že zdraví
dítěte je přednější a že stát je povinen zajisti takové sociální
podmínky, aby žena takto váhat nemusela. Jakýkoliv návrh směřující
k zachování zákazu přinejmenším u těhotných žen musím z celého
srdce podpořit. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
paní poslankyni Haně Orgoníkové. Slovo má pan poslanec Jaroslav
Štrait, připraví se kolega Jindřich Němčík.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, než přednesu pozměňovací návrhy, dovolte mi čtyři poznámky.
K navrhované novele zákoníku práce lze vznášet celou řadu závažných návrhů především proto, že je i v rozporu s Evropskou sociální chartou a dalšími mezinárodními úmluvami a dochází k dalšímu oklešťování zaměstnaneckých a odborových práv v České republice.
Druhá poznámka. Je skutečností, že novela zákoníku práce byla připravována bez účasti alternativních odborových organizací a říkám to proto, že dnes již zdaleka Českomoravská komora odborových svazů nereprezentuje zájmy všech odborářů a zdaleka ne všech zaměstnanců. Odborová organizovanost je i pro vaši informaci u nás dnes kolem 40 %.
Poznámka číslo tři. Za předpoklad k tomu, abych novelu mohl podporovat, považuji 10 klíčových pozměňovacích návrhů. V podmínkách 40 % organizovanosti v odborech a narůstajícího počtu zaměstnavatelských subjektů nelze nechat zaměstnance bez ochrany. Ti nemohou přicházet o nároky dosud poskytované pouze prostřednictvím kolektivních smluv. Vyžaduje to však, aby navrhovaný vnitřní předpis nebyl pouze jednostranným právním aktem zaměstnavatele, ale výsledkem dohody se zaměstnanci. Do budoucna se jeví jako nezbytné obnovit institut závodních rad, kde by byli zástupci jednotlivých odborových organizací a zaměstnanců neorganizovaných.
Jako poslanec a představitel jedné z alternativních odborových centrál, Odborového sdružení Čech, Moravy, Slezska, jsem však povinen říci, že představitelé Českomoravské komory odborových svazů v uplynulých letech vůči vládě důrazní a korektní nebyli stejně tak jako i k parlamentu. Nelze snídat s premiérem a pár týdnů před vlastním sjezdem hovořit jinak. V jednáních tripartity je potřeba postupovat moudře a důrazně. To se v uplynulých letech nestalo. Důsledky si každý člen odborů spočítá sám.
Vážení kolegové, podávám tyto pozměňovací návrhy.
K bodu 1 - nadpis "Základní zásady" nad článkem III. se ponechává.
K bodu 2 - články III - X se ponechávají v platnosti. Zdůvodnění: Jde o zaměstnanecká práva uváděná v základních mezinárodních předpisech, které ratifikovala i naše republika.
K bodu 10 - odst. 2 v § 7 se vypouští.
K bodu 20 - odst. 1 v § 18 se vypouští.
K bodu 23 - v § 21 odst. 1 se upravuje na znění: "Nároky, které lze podle tohoto zákona upravit v kolektivních smlouvách (§ 20 odst. 3, 4), je možné u zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace, stanovit vnitřním předpisem."
§ 21 odst. 3 se upravuje na znění: "Vnitřní předpis je neplatný, pokud nebyl vydán písemně nebo je v rozporu s právními předpisy nebo byl vydán bez projednání se zástupci zaměstnanců nebo byl vydán zaměstnavatelem, u něhož působí odborová organizace."
Zdůvodnění: Vnitřní předpis považuji za jedno z klíčových ustanovení novely. Je mu však třeba dát odpovídající hodnotu, jinak je docela bezzubý a bude jen jednostranným právním aktem.
K bodu 33 - § 30 ponechat v platnosti. Zdůvodnění: Už tady souhlasím s předřečníky, kteří zdůvodňovali opakování pracovního poměru na dobu určitou.
K bodu 43 - V nově vkládaném § 60 a) odst. 1 připojit jednu větu. Celý odstavec by pak zněl: "Zaměstnanci, u nichž dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písmeno a) - c) nebo dohodou z týchž důvodů, náleží při skončení pracovního poměru odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. V kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu lze stanovit až pětinásobek průměrného výdělku."
Mimo řady uváděných argumentů akcentuji situaci tzv. seniorů, zaměstnanců, kteří pracovali u určitého zaměstnavatele dlouhou řadu let a nacházejí se v předdůchodovém věku. Je obecně známo, že tito lidé hledají práci obtížně.
K bodu 82. V § 136 se odstavec 3 ponechává v platnosti.
Zdůvodnění: ponechání kontroly bezpečnosti práce v rukou odborů a také poskytnutí doslova zanedbatelného příspěvku odborům na kontrolu je z hlediska přijímané novely také velmi důležité. Odbory dosud suplují chybějící systém kontroly státu i pojišťoven. Finanční prostředky, které ve velmi nízké částce poskytuje stát, jsou využívány především pro prevenci - kterou by však už dnes nedělal nikdo - a na školení kontrolorů, kteří toto dělají bezplatně.
K bodu 85. V § 140, odstavec 1, změnit text na toto znění:
"Zaměstnavatelé jsou povinni zabezpečovat zaměstnancům ve všech směnách stravování i vhodné nápoje, tuto povinnost nemají vůči zaměstnancům vysílaným na pracovní cestu."
Zdůvodnění: je podstatný rozdíl, když zaměstnavatel je povinen zabezpečit ve všech směnách stravování, nebo ho jen může "umožnit".
K bodu 91. § 151 a § 152 včetně nadpisů ponechat v platnosti. V tom případě vypustit také návrhy uvedené v bodě 35, odst. f) a body 92 a 93 vypustit celé.
Jde o absolutní zákaz noční práce těhotných žen atd. I zde v tomto smyslu již bylo kvalifikovaně argumentováno.
K bodu 118. § 227 a § 227a) se ponechávají v platnosti; slovo "organizace" se nahrazuje slovem "zaměstnavatel" a slovo "pracovník" se nahrazuje slovem "zaměstnanec".
Zdůvodnění: vzhledem k současnému
stavu na trhu pracovních sil nepovažujeme za prospěšné, aby nebyli
zaměstnáváni absolventi středních odborných učilišť a nebyl jim
aspoň v této přechodné době umožňován tzv. tovaryšský růst. Stejně
tak by se k uvedenému měly vyjádřit odbory, resp. perspektivně
závodní rada, o které jsem se zmiňoval. Prakticky ve všech dnešních
nabídkách zaměstnání se vyžaduje delší praxe. O nově vyučené je
zájem velmi malý.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan
poslanec Štrait ukončil svůj příspěvek. Slovo má pan poslanec
Jindřich Němčík, připraví se pan poslanec Pavel Hirš v případě,
že má pozměňovací návrh. Protože nemá, tak paní poslankyně Kolářová.
Také ne. Proto se připraví pan poslanec Zdeněk Trojan.
Poslanec Jindřich Němčík: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesl jeden doplňující návrh.
Navrhuji, aby za bod 11 byl zařazen nový bod 11a), který zní:
V § 195 odst. 1 ve větě druhé se slova "ke zvýšení přiznaných důchodů podle těchto předpisů" vypouštějí.
V bodu 111 návrhu novely zákoníku práce se navrhuje zrušit limity omezující dosud výši poskytované náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která zaměstnanci vznikla z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Cílem navrhované změny je, aby zaměstnanci byla hrazena skutečná škoda.
Tato úprava, proti které při projednávání
žádný výbor Parlamentu nezaujal negativní stanovisko, však současně
neumožňuje odstranit určité nespravedlivé zvýhodnění některých
poškozených zaměstnanců, spočívající v tom, že při výpočtu náhrady
za ztrátu na výdělku se nebere v úvahu valorizace invalidních
důchodů. V případě, že pracovníku byl v důsledku pracovního úrazu
nebo nemoci z povolání přiznán invalidní nebo částečný invalidní
důchod, nepřihlíží se v současné době podle platné úpravy obsažené
v zákoníku práce k opakovaným valorizacím těchto důchodů. Od průměrného
výdělku před vznikem škody se odečítá původně přiznaný, nikoli
skutečně vyplácený invalidní důchod. Tato skutečnost pak má dva
závažné důsledky. Jednak vytváří nerovnost mezi poškozenými pracovníky
podle data, kdy byl přiznán důchod, a při odstranění limitu pracovník
v celkovém souhrnu dostane více než činí skutečná škoda, čili
než činí skutečná ztráta na jeho výdělku.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
panu poslanci Němčíkovi. Slovo má pan poslanec Zdeněk Trojan.
Připraví se pan poslanec Michal Kraus.
Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vaši pozornost obrátil k zdánlivě malému problému, jehož vyřešení může dosvědčit vaše humánní a sociální cítění.
Na úseku náhradní rodinné péče odborníci, osvojitelé i pěstouni řadu let poukazují na skutečnost, že náhradní rodiče zpravidla nemohou čerpat mateřskou dovolenou, neboť děti bývají do osvojení i pěstounské péče většinou předávány mnohem později než ve věku do 8 měsíců, což je věk stanovený současnou právní úpravou pro získání nároku na mateřskou dovolenou při převzetí dítěte do náhradní rodinné péče. Z dlouhodobých zkušeností, z mnoha vědeckých výzkumů, našich i zahraničních v oblasti náhradní rodinné péče vyplývá, že děti, které strávily měsíce a často léta v nevyhovujícím rodinném prostředí a posléze v ústavní péči, vyžadují téměř vždy při předání do náhradní rodiny neméně času, péče a pozornosti, kolik potřebuje novorozené dítě. Navázání nových citových vazeb a zmírnění téměř pravidelného opoždění v psychickém i tělesném vývoji je velmi náročný a dlouhodobý proces. Důležitým faktorem úspěšné adaptace dítěte v novém prostředí je trvalý kontakt s novou matkou, aby dítě alespoň v počátečních měsících nemuselo nastoupit ihned do jeslí, nebo do školky, nebo aby se nová rodina nedostala do existenčních problémů čerpáním neplaceného volna, jak bývá situace často řešena.
Z těchto důvodů v zájmu sociálně ohrožených dětí navrhuji, aby v ustanovení § 160, odst. 2 zákoníku práce byla slova "8 měsíců" nahrazena slovy "8 roků". Tato úprava by se jiných právních předpisů nedotkla, ani by s nimi nebyla v rozporu a nevyžádala by si ani žádné mimořádné nároky na státní rozpočet. Změna by se týkala nejvýše několika set dětí ročně, což v celostátním měřítku je počet zanedbatelný, velice významně by však ovlivnila harmonický, psychosociální vývoj konkrétních dětí, které jsou předány do náhradní rodinné péče.
Zmíněnou novelizaci se Fond ohrožených dětí snaží prosadit několik let, přičemž s ní vyslovili souhlas i odborníci pracovní skupiny ustavené Ministerstvem zdravotnictví ČR v řešení problematiky týraných a zanedbaných dětí a rovněž Asociace manželských a rodinných poraden, sekce pro náhradní rodinnou péči. Přijetí této úpravy by představovalo jeden z vysoce humánních a významných kroků ve prospěch rodiny, byť jen náhradní.
Děkuji za pochopení a podpoření
předloženého návrhu.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji
panu poslanci Zdeňku Trojanovi. Slovo má pan poslanec Michal Kraus.
Připraví se pan poslanec Pavel Hirš.