Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, obracím se v interpelaci na pana premiéra. Listina základních práv a svobod a ratifikované a vyhlášené Úmluvy Mezinárodní organizace práce zaručují všem zaměstnancům právo sdružovat se s jinými, na ochranu svých zaměstnaneckých, hospodářských a sociálních zájmů. Nedávno schválená novela zákoníku práce podstatně omezila práva odborových organizací při ochraně oprávněných zájmů zaměstnanců a doslova vylučuje možnost ochrany těchto zájmů v případech, kdy na pracovišti soukromého podnikatele není ustavena odborová organizace. Podle průzkumů existuje dnes odborová organizace jen u 22% soukromých zaměstnavatelských subjektů. Nejsou také řídké případy, kdy zaměstnavatelé si na svém závodě odbory nepřejí. Mohl bych posloužit řadou konkrétních případů. Zcela netolerantní k odborům je i představitel Sdružení českých podnikatelů ČR pan Rudolf Baránek. Podle novelizovaného zákoníku práce v § 21 může zaměstnavatel svým vlastním předpisem stanovit pracovně právní nároky, vyjma nároků mzdových a cestovních, které se jinak upravují v kolektivních smlouvách, jestliže u něho nepůsobí odborová organizace.

Postup při ochraně zájmů zaměstnanců na pracovištích, kde nepůsobí odbory, upravuje Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 135 o ochraně zástupců pracovníků v podniku a o úlevách, které jim mají být poskytovány. Byla přijata 23. června 1971. Česká republika ji dosud neratifikovala. Žádám tedy pana premiéra, aby sdělil Parlamentu důvody, které brání tomu, aby Česká republika přistoupila k uvedené Úmluvě Mezinárodní organizace práce, resp. kdy k ní hodlá přistoupit. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Prosím, aby se ujal slova pan poslanec Votava a aby se připravil pan poslanec Jiří Šoler.

Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych přednesl dva krátké dotazy na členy vlády. Jako první je to dotaz na ministra kultury pana Pavla Tigrida.

Vážený pane ministře, na základě jakých kritérií jste rozhodl o personálním složení Rady Národního divadla? Za druhé, proč musel ustanovení Rady Národního divadla oznámit národu předseda KSČM doc. Grebeníček a proč jste tak neučinil, pane ministře, vy sám?

Na to navazuje můj dotaz na ministra zahraničních věcí pana Josefa Zielence. Vážený pane ministře, za krátkou dobu skončí divadelní sezóna. Jaké bude vaše závazné vyjádření k uměleckým výsledkům souboru Národního divadla za tuto sezónu?

Dále mi dovolte, abych přednesl interpelaci na ministra zahraničních věcí pana Josefa Zielence ve věci aktuálních problémů česko-německých vztahů. Vážený pane ministře, při svém vystoupení na mezinárodní konferenci Evropa a my dne 14. května 1994 jste vyslovil názor, že českoněmecké vztahy jsou v současné době lepší, než byly po rozdělení ČSFR loni v lednu. Tento váš názor zazněl v situaci, kdy je stále více našich občanů vážně znepokojováno právě vývojem česko-německých vztahů, především pokud jde o aktivity tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu. Ten, jak známo, stále razantněji požaduje odvolání Benešových dekretů, přiznání práva na vlast odsunutým Němcům a majetkové vyrovnání s nimi. Dostává se jim přitom nebývale otevřené podpory německých vládních míst, jak o tom svědčí např. vyhlášení spolkového ministra zahraničí Klause Kinkela při setkání s tzv. vyhnaneckými politiky v poslaneckém klubu CDU-CSU, které mimo jiné obsahovalo upozornění české a polské vládě, že Spolková republika nepovažuje problém odsunutých Němců za uzavřený a vyřešený.

Jde opravdu o znepokojivý projev, tím hůře, že s ním vystoupil právě 5. 5., v den, kdy náš národ vzpomínal 49. výročí vypuknutí květnového povstání českého lidu, které zahájilo poslední fázi osvobození naší vlasti od nacistické poroby. K jejímu nastolení významně napomáhali právě henleinovští sudeťáci a na níž se ostatně podíleli i někteří dnešní význační představitelé neblaze proslulých vyhnaneckých organizací.

Celkový kontext tohoto vystoupení a následných projevů na sudetoněmeckých dnech v Norimberku, opět za asistence představitelů bavorské, ale i spolkové německé vlády, vzbuzuje obavy, že nejde o jakousi folklorní záležitost či předvolební rétoriku, jak jsou dnes občas podobná vystoupení vykládána, mimo jiné i velvyslancem České republiky v Bonnu panem Grušou při různých příležitostech, ale o součást dlouhodobější strategie, která má za cíl připravit svět na stupňující se hegemonistické nároky SRN jak vůči střední a východní, tak ale i vůči západní Evropě.

To, že podobné projevy a výroky vyvolávají znepokojení i u demokraticky smýšlejících Němců, ukázala některá protestní vystoupení během sudetoněmeckých dnů, ale rovněž vyhlášení známého spisovatele Güntera Grasse při jeho nedávném pražském pobytu. Mimo jiné vytýkal české vládě, že by měla být mnohem rozhodnější při reagování na nehorázné revanšistické požadavky z německé strany.

Ptám se vás proto, pane ministře, na základě jakých skutečností se domníváte, že během uplynulého jedna a půl roku od vzniku ČR došlo ke zlepšení česko-německých vztahů. Vycházíte snad ze zvyšující se jednostranné závislosti ČR na německém kapitálu, koncernech, ať již automobilových, tiskových či jakýchkoliv jiných, a bankách, které rovněž není v souladu s českými národními zájmy? Po této stránce, pokud jde o upevňování právě jednostranné závislosti ČR na německém kapitálu, se asi česko-německé vztahy opravdu zlepšily. Ale je otázka, zda-li je toto zrovna žádoucí.

Dne 21. května t. r. se uskutečnil v Ústí nad Labem první národní sněm Klubu českého pohraničí, občanského sdružení, které si klade za cíl rozhodně čelit nehorázným požadavkům sudeťáckých organizací na revizi výsledků druhé světové války. Tento sněm mimo jiné schválil výzvu vládě a Parlamentu ČR. Jakožto ministr zahraničí byste se měl vyjádřit k této věci především právě vy. Zajímalo by mne, jaké je vaše stanovisko a jak hodláte na výzvu Klubu českého pohraničí reagovat.

A konečně interpelace na premiéra ČR pana Václava Klause ve věci návštěvy generála Pinocheta v České republice. Vážený pane předsedo vlády, v těchto dnech navštívila ČR chilská delegace, která přijela na pozvání a. s. Omnipol jednat o nákupu zbraní. V této delegaci je i bývalý chilský fašistický diktátor a dnes vrchní velitel pozemních sil armády Chilské republiky generál Augusto Pinochet. Jeho jméno je symbolem militaristického pučisty a uzurpátora, který svrhl demokraticky zvolenou vládu Lidové jednoty, krvavého diktátora, který má na svědomí tisíce uvězněných, mučených a zavražděných lidí, mnohých politických, odborových aktivistů, umělců a dalších osobností, bezohledného likvidátora lidských, občanských a sociálních práv ve své zemi. Názorně tak ztělesňuje nelidskost kapitálu a jemu sloužících politických a vojenských elit, které jsou schopny nejbrutálnějším způsobem odhodit všechny své deklarace o demokracii a lidských právech, kdykoliv se jim zdá, že by jejich zisky a moc mohly být ohroženy. Nepřekvapuje proto ani, že je vzorným žákem Mezinárodního měnového fondu a velkým stoupencem monetaristických teorií zastánců nejtvrdšího kapitalismu.

Návštěva generála Pinocheta vyvolala v našem veřejném životě protichůdné reakce. Na jedné straně proti ní protestovali např. mnozí zahraniční novináři a demonstrovali aktivisté skupin mládeže, nejrozhodněji vystupujících proti autoritářství, fašismu a militarismu. Na druhé straně se bohužel ozvaly také hlasy netající se obdivem k chilskému exdiktátorovi, a to bohužel rovněž z této sněmovny. Argumentace to byla přitom opravdu pozoruhodná a lze jen očekávat, že dalším krokem dotyčných obdivovatelů bude ospravedlňování Mussoliniho a Hitlera. Vždyť i oni se ve své době rozhodně zasloužili o zastavení nástupu komunismu.

Okolnosti návštěvy generála Pinocheta jsou přitom velmi podezřelé. Ministr obrany pan Baudyš se vyjádřil, že politicky umožnil Pinochetovu cestu do České republiky váš postoj při nedávné návštěvě Chile, což jste vy sám rozhořčeně dementoval. Ptám se tedy, do jaké míry jednání, která jste vedl v Chile, skutečně připravila půdu pro tuto návštěvu. Je dostatečně známým rysem současné politické kultury či spíš stupidity zejména v oblasti zahraniční politiky ČR, že vždycky, když nějaký ústavní činitel se dopustí určitého faux pas, je jeho postup obhajován tím, že tak učinil jako soukromá osoba, občan a pod., nikoli jako představitel státu. Také generál Pinochet přijel nyní na soukromou návštěvu.

Ptám se proto, jak dlouho bude naše vláda umožňovat návštěvy osobám, které v jiných demokratických zemích, např. v Nizozemsku, tak tak unikly zatčení za zločiny proti lidskosti. Proč vládní představitelé, kteří se nedávno tak razantně postavili proti návštěvě poslance ruské Dumy Vladimíra Žirinovského v České republice a označili jej za nežádoucí osobu, neprotestovali proti cestě generála Pinocheta a neznemožnili a. s. Omnipol jeho pozvání.

Jsou snad příznivě nakloněni jeho osobě? V tom případě stojí za uvážení připomenout úsloví: Pověz mi, jaké máš přátelé, a já ti povím, kdo jsi.

Zároveň vám dávám podnět, pane premiére, aby vláda České republiky vyvinula tlak na a. s. Omnipol k okamžitému přerušení dalších jednání s chilskou stranou, která vyslala do naší země reprezentovat osobu pochybnou, jako je generál Pinochet.

Domnívám se, že odpověď na moji interpelaci nemusí být tak složitá, aby bylo nutné na ni odpovídat písemně do 30 dnů. Jsem přesvědčen, že pan premiér je schopen reagovat ihned a ocením, když mně odpoví ústně, jak to učinil již na minulé schůzi sněmovny při jiné interpelaci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Votavovi. Pan premiér se v průběhu vaší řeči již o slovo přihlásil. Rád mu ho uděluji.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Musím se přiznat, že odpovědět musím, protože mně opravdu dělá potíže poslouchat nehorázné drzosti pana poslance Votavy. Už je toho dost a je třeba to rázně říci. Implikovat zde, že pan Pinochet je naším přítelem, současně se přiznávat k tomu, že přítelem pana poslance je spíše pan Žirinovskij než pan Pinochet apod., jsou věci, které v tomto demokraticky zvoleném Parlamentu nemají obdoby a já si myslím, že není potřeba, abychom je tady poslouchali.

Prohlašuji, že o žádné návštěvě pana Pinocheta se při jednání státní delegace v Chile nehovořilo s nikým ani slovo a tato návštěva s mou cestou do Chile nemá žádnou souvislost. Říkal jsem to mnohokrát, opakuji to znovu.

Myslím, že tato debata, pane poslanče, není debata o lidskosti a nelidskosti kapitalismu a socialismu, jak jste se nám snažil nabízet. Myslím, že východiskem je to, že Chile je demokratickou zemí, že v této chvíli s touto zemí máme normální vztahy, že respektujeme její demokraticky zvolený režim a z formálního hlediska nám nezbývá, než respektovat chilskou metodu vyrovnání se se svou vlastní minulostí. Jestliže Chile si zvolilo svou formu vyrovnání s minulostí, my jsme si zvolili též svou formu a velmi bychom se divili, kdyby nám někdo chtěl naši formu vyrovnání se s minulostí hodnotit.

Opakovaně jsem řekl, ze nikdo z nás nediskutuje o tom, jestli poslední šéfové komunistického režimu, páni Jakešové nebo kdokoliv jiný, mají nebo nemají pas, mohou, či nemohou cestovat do ciziny. Myslím, že bychom se velmi divili, kdyby někdo začal protestovat, že někdo z bývalých komunistických potentátů jede na dovolenou do Španělska, Řecka nebo kamkoliv jinam. Prosil bych, aby se tyto věci tady nerozvíjely, jsou zlé, falešné a hloupé. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu premiérovi za jeho odpověď na interpelaci pana poslance Votavy. Ptám se pana poslance Votavy, zdali je s odpovědí spokojen.

Poslanec Vratislav Votava: Je mi to velice líto, ale jsem nucen konstatovat, že s odpovědí spokojen nejsem.

Za prvé proto, že se nepovažuji za přítele pana Žirinovského, jak mně tady bylo podsouváno. Chtěl jsem naopak ukázat, že generál Pinochet a Žirinovskij mají něco společného, něco, co by právě pro demokraticky smýšlející lidi mělo být nepřijatelné.

Další věc je ta, že jsem zde vůbec nechtěl rozvíjet diskusi o nelidskosti kapitalismu a socialismu a ani o chilské cestě vyrovnávání se s minulostí, to v žádném případě. Ptal jsem se na zcela konkrétní věci. Proč česká vláda umožnila návštěvu generála Pinocheta? Jakým způsobem bude dále postupovat, zdali bude reagovat na výzvy, které se objevily, a to nejen zde z mé strany, ale i další výzvy, aby vyvinula tlak na a. s. Omnipol, aby touto formou vedená jednání byla zastavena, protože na rozdíl od pana premiéra se domnívám, že toto je věc, která poškozuje jméno České republiky. Jestliže se zde volně pohybuje člověk, který má na svědomí to, co je odsuzováno na celém světě - mimochodem žádný z představitelů ani minulého režimu, předlistopadového, v naší zemi nebyl nikdy dán na žádnou listinu organizace Amnesty International jako někdo, kdo by mohl být v kterékoliv zemi zatčen pro otázky mučení, záhadného mizení lidí apod. Domnívám se, že toto srovnání také neodpovídá skutečnosti.

Zkrátka a dobře s odpovědí nesouhlasím, považuji ji za neuspokojivou a domnívám se, že se zcela záměrně vyhnula meritu věci, které je pravděpodobně nepřijatelné, takže se s tímto mým podnětem, který jsem vznesl, zachází tak, jak se s ním zachází. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Votavovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Dalibor Matulka.

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, chápu, že do tématu tak ostře politického jako je návštěva generála Pinocheta v České republice patří ostrý tón. Nicméně rád bych se ohradil proti slovníku. Jestliže na adresu pana poslance Votavy řekl pan premiér slova jako "drzost a hloupost", domnívám se, že toto do jednáni Poslanecké sněmovny nepatří a nedopouští se takového jednání člověk, kterého maminka slušně vychovala.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, zdá se, že bude třeba potom, co rozpravu ukončím, přistoupit k hlasování ve smyslu názoru pana poslance Votavy. Dovolte mi předložit následující návrh na usnesení.

Odhlašuji všechny a prosím o novou prezentaci.

Slyšte návrh na usnesení.

"Poslanecké sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Vratislava Votavy ve věci návštěvy pana Augusta Pinocheta v České republice."

Kdo souhlasí s tímto usnesením, ať to dá v hlasování, které má pořadové číslo 80, najevo zvednutím ruky a stisknutím tlačítka. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování skončilo.

Pro bylo 34 poslanců, proti 71, zdrželo se 9 poslanců. Tento návrh nebyl přijat.

Budu tedy formulovat opačné usnesení.

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Vratislava Votavy ve věci návštěvy pana Augusta Pinocheta v České republice."

Kdo je pro toto usnesení, ať to dá v 81. hlasování, které právě začíná, najevo patřičným způsobem. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Hlasování skončilo výsledkem pro 78, proti 28, 12 poslanců se hlasování zdrželo. Návrh na usnesení byl přijat.

Dalším, kdo je přihlášen do rozpravy, je pan poslanec Jiří Šoler. Dále se připraví paní poslankyně Hana Orgoníková.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, vážení poslanci, vážené poslankyně, chci se obrátit s interpelací na ministra zdravotnictví dr. Luďka Rubáše ve věci poskytování neodkladné lékařské péče.

Podle informací sdělovacích prostředků došlo v pátek ve večerních hodinách k dopravní nehodě, při níž byli vážně zraněni účastníci, kteří byli pracovníky lékařské pohotovostní služby převzati do sanitních vozů a potom měli problémy najít v Praze nemocnici, která by byla ochotna poskytnout lékařskou péči těmto lidem. Nechci se dotýkat této konkrétní události, protože o ní mám informace velice hrubé. Chci se tázat zcela obecně, jestli podobné situace nastávají často a jestli skutečně život lidí, kteří jsou zcela bezmocni, buďto jsou v bezvědomí, nebo nejsou schopni se sami o sebe postarat, jsou ohroženi tím, že jim vlastně není poskytnuta nezbytná lékařská péče, kterou tyto situace vyžadují.

Mám vlastní zkušenosti z nemocnice v Motole z roku 1990, kdy jsem nebyl v nějakém silně beznadějném stavu, ale reakce lékaře byla, že mi vysvětlil, že mám infarkt a že do této nemocnice nepatřím a měl bych se autobusem odebrat do nemocnice v Třebotově. Silně mne neuspokojil a přesvědčil mne o tom, že jsou situace, kdy je člověk zcela bezmocný a silně závislý na veřejných službách, např. v oblasti zdravotnictví, a že takovéto situace by ve vyspělé společnosti neměly nastávat. Proto chci položit panu ministru zdravotnictví několik otázek. Za prvé se ho chci zeptat, zda situace v obecném smyslu, kterou líčily sdělovací prostředky, odpovídá skutečnosti.

Za druhé se chci zeptat - pokud neposkytnutí neodkladné lékařské péče ohrožuje život a zdraví pacienta, může dojít k naplnění paragrafu trestního zákona o neposkytnutí pomoci? Jsou z toho vyvozovány odpovídající závěry? Jaké?

Další otázka. Všichni lékaři jsou vázáni pravidly lékařské etiky a Hippokratovou přísahou, kterou při promoci skládali. Domnívám se, že popisovaná situace těmto pravidlům odporuje. Jsou z toho vyvozovány odpovídající závěry? Jaké?

Otázka číslo 4. Jaká opatření hodláte učinit, aby se situace v poskytování neodkladné lékařské péče zlepšila? Chápu, že pro lékaře není jeho lékařská služba pouze povolání, kterým slouží veřejnosti, ale je pro něj také řemeslem a lékař očekává, že nějakým způsobem bude za svou službu veřejnosti odměněn. Proto nechci tyto záležitosti brát zcela kategoricky. Přesto se domnívám, že k položení podobných otázek je zralá situace. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Šolerovi. S odpovědí na dotazy - alespoň tak jsem rozuměl panu poslanci Šolerovi - chce vystoupit pan ministr zdravotnictví. Pro pořádek se zeptám pana Šolera. Šlo o interpelaci nebo o dotazy? (O interpelaci.) O interpelaci. Děkuji.

Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vládo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych krátce odpověděl na interpelaci týkající se fungování systému Záchranné služby v Praze a fungování systému záchrany ohroženého života na území České republiky obecně.

Je pravda, že vždy v minulosti docházelo, dochází a i v budoucnosti bude docházet k mnoha situacím, kdy průběh od záchrany života někde na ulici po ošetření Rychlou záchrannou službou, po předání do zdravotnického zařízení a jeho propuštění nebude probíhat zcela idylicky. Je to situace, která je společná všem zdravotním systémům a je způsobena tím, že ve hře je především individuální schopnost jednotlivých účastníků tohoto procesu aktivně a adekvátně reagovat na situace, které jsou často nové, které vyžadují vysokou odbornou kvalifikaci na jedné straně, ale také vysokou schopnost lidského individua rychle, správně reagovat na často velmi vážnou a vyhrocenou situaci.

Pokud v poslední době zaznívají hlasy, že dochází k nějakým prodlevám mezi první předlékařskou a lékařskou pomocí na jedné straně a předáním pacienta do lůžkového zdravotnického zařízení na straně druhé, je mi velmi líto, že tyto informace zaznívají často velmi zkresleně a jednostranně na stránkách novin nebo v televizních šotech, kde celou situaci líčí řidiči Záchranné služby, není předán mikrofon lékaři a dokonce není k odbornému stanovisku vyžádán ani lékař přijímající nemocnice, ani Ministerstvo zdravotnictví. Pokusil jsem se na tento stav již reagovat včera v tiskovém komuniké, ve vyjádření ve sdělovacích prostředcích a v České televizi. Chtěl bych ke svému vyjádření říci toto.

Praha disponuje velmi hustou sítí lůžek na anesteziologicko-resuscitačních odděleních a lůžek intenzivní péče. Těch je v Praze 510, lůžek na ARO 87. Je samozřejmé, že ne všechny pražské nemocnice jsou vždy bezprostředně připraveny přijmout jakýkoliv neomezený počet pacientů s jakoukoli diagnózou. Velmi důležitá je dokonalá koordinace mezi dispečinkem Záchranné služby, která podle zjištěného charakteru poranění vyhledává vhodné zařízení, které by mělo být příjmovým místem pro zraněného nebo nemocného. Mnohdy dochází právě na této úrovni ke komunikačnímu a organizačnímu selhání. Musím říci ale naprosto důrazně, že chyby jsou na straně individuálního zvládnutí problému, nikoliv na straně systému organizace nebo financování zdravotní péče, jak bylo zcela chybně mnohokrát v poslední době řečeno.

Lůžka intenzivní péče - ať resuscitační nebo intenzívní - jsou kryta systémem všeobecného zdravotního pojištění tak, že plně pokrývají náklady na péči o pacienty, kteří ji potřebují. Přesto se domnívám, že situace není ideální a vstoupil jsem již do kontaktu s Rychlou záchrannou službou v Praze. Budu jednat s primátorem, s řediteli pražských nemocnic a také ve snaze najít lepší způsob komunikace, než se to podařilo doposud, a také lepší způsob koordinace předávání pacientů z Rychlé záchranné služby na lůžková oddělení jednotlivých nemocnic.

Podle mých dosavadních poznatků přes občasné problémy v celém systému nedochází k nějakým zásadním výpadkům a není znám ani jeden případ, kdy by pozdním vyhledáním lůžkové zdravotní péče na anesteziologicko-resuscitačním oddělení nemocnic byl ohrožen život nebo závažně zhoršen zdravotní stav postiženého. Přesto si nechávám předložit velice podrobnou analýzu za posledních 12 měsíců, abych se tímto problémem znovu zabýval.

Co se týká etické stránky celé záležitosti, je plně v kompetenci České lékařské komory. Stránka porušení zdravotní péče po stránce právní, zanedbání povinností jednotlivých článků celého systému spadá do kompetence státu a samozřejmě, že každé takové provinění se trestá podle platných právních předpisů.

Chtěl bych na závěr říci, že shledávám v této situaci jeden velmi nepříjemný aspekt. V poslední době se problematika zdravotnictví, poskytování zdravotní péče, selhání lékařů, laborantů, ale i jiných článků celého systému velice často ve společnosti diskutuje. Je to správné, je to pochopitelné a je to důkaz toho, že zdraví jako jedna ze základních priorit svobodného života nachází svoje místo i ve sdělovacích prostředcích. Na druhé straně se velmi často stává, že vyjádření, která by měla mít velmi odborný a řekněme často uvážlivý charakter, jsou nahrazována velmi panickými výkřiky typu "přes hranice k nám proudí infikovaná krev", "smrticí bakterie jsou mezi námi" a podobnými vyjádřeními, která už jsem komentoval na začátku svého vystoupení.

Myslím, že je tady velký prostor pro novinářskou etiku. Ačkoliv nerad vyjadřuji takové soudy, myslím, že každý, kdo taková vyjádření publikuje na stránkách novin nebo v televizním zpravodajství, by měl brát v úvahu jeden fakt, že ne všichni lidé jsou schopni kriticky posoudit obsah takových slov, že je mezi námi řada lidí, kteří jsou na zdravotní péči bezprostředně závislí a pro které vyjádření o nebezpečných virech, bakteriích a krevních konzervách mohou znamenat významné zhoršení jejich psychického stavu a výrazné obavy, které ve svých konečných důsledcích mohou skutečně jejich zdraví ohrozit.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Rubášovi. Ptám se pana poslance Šolera, zda je s odpovědí spokojen.

Poslanec Jiří Šoler: Já bych chtěl poděkovat panu ministrovi za velmi obsáhlou odpověď, která vyčerpala nejen otázku mé interpelace, ale dokonce i poněkud širší problematiku zdravotnictví. Nemohl jsem od pana ministra samozřejmě očekávat podrobnější odpověď na dotaz, který byl vznesen takto apriori, bez jakékoliv přípravy. V tomto smyslu mě odpověď uspokojuje. Pouze bych uvítal, kdybych mohl dostat od pana ministra písemnou odpověď, týkající se konkrétních opatření, kterou bude moci zpracovat po podrobnějším přístupu k mému dotazu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Rozumím tomu tak, že s odpovědí na interpelaci souhlasíte a pan ministr kývnutím dává najevo, že vyhoví vaší žádosti o písemnou odpověď na některé otázky, které jste v průběhu svého vystoupení řekl.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám všem sdělil, že pan poslanec Bachna má kartu č. 20. Zároveň mi dovolte - protože se chystám dát hlasovat - abych vás odhlásil a požádal o novou prezentaci.

Budeme hlasovat o usnesení:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra zdravotnictví Luďka Rubáše na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci poskytování lékařské péče." (Dovolte mi toto zestručnění.)

Kdo souhlasí s tímto usnesením, ať to v 82. hlasování dá najevo zvednutím ruky a stisknutím tlačítka. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování skončilo.

Výsledek je 80 hlasů pro, nikdo proti, 7 se zdrželo. Konstatuji, že návrh usnesení byl přijat.

Dalším přihlášeným je paní poslankyně Hana Orgoníková. Prosím, aby se ujala slova.