Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedo, vážení kolegové z vlády, dámy a pánové poslanci, odpusťte mi, že vás budu dnes zatěžovat více svými úvodními slovy a závěrečnými slovy a materiály, které projednáváme, leč dovolte mi, abych zdůvodnil vládní návrh zákona, kterým se zvyšuje státní vyrovnávací příspěvek nezaopatřeným dětem a některé další sociální dávky.

Předloženým zákonem se navrhuje zvýšit některé nemocenské, důchodové a státní sociální dávky, určené převážně rodinám s dětmi, a to zaopatřovací příspěvek, příspěvek na byt vojáka, pohřebné, státní vyrovnávací příspěvek nezaopatřeným dětem a částku, o níž se zvyšuje částka životního minima některých zdravotně postižených občanů při posuzování sociální potřebnosti.

V návaznosti na zvýšení rodičovského příspěvku k němuž dojde na základě nařízení vlády č. 143/94 Sb., od října letošního roku se navrhuje zrušit nárok poživatelů rodičovského příspěvku na státní vyrovnávací příspěvek. Zde bych ještě vysvětlil: ten rodičovský příspěvek bude zvýšen z 1500 na 1740 Kč. V tomto případě byl vyplácen ještě státní vyrovnávací příspěvek ve výši 140 korun, který bude zrušen, takže nominální zvýšení bude vlastně o 100 Kč u rodičovského příspěvku.

Nyní k jednotlivým opatřením, která jsou obsahem návrhu zákona. Je to zvýšení zaopatřovacího příspěvku a příspěvku na byt vojáka. Uvedené státní dávky jsou vypláceny v době konán(základní nebo náhradní vojenské služby, popřípadě civilní služby. Zaopatřovací příspěvek se navrhuje zvýšit z dosavadních 680 na 750 Kč u dětí a z dosavadních 910 na 1000 Kč u ostatních oprávněných, nejčastěji jsou to manželky vojáků. Příspěvek na byt vojáka se navrhuje zvýšit z dosavadních 600 na 660 Kč, tedy na stejnou částku, jakou činí podle současné právní úpravy částka životního minima stanovená jako potřebná k úhradě nezbytných nákladů na domácnost u jednotlivce.

Tímto zákonem, který projednáváme dnes, navrhujeme zvýšit i pohřebné. Navrhuje se stanovit výši pohřebného na 3000 Kč. Tato změna znamená zvýšení pohřebného - tato dávka nebyla zvyšována už od roku 1956 - a zároveň sjednocení jeho výše. Podle dosavadní právní úpravy je výše odstupňována podle věku zemřelého od 200 do 1000 Kč. Po schválení této předlohy by pohřebné bylo v jednotné výši 3000 Kč.

Změny u státního vyrovnávacího příspěvku: navrhujeme zvýšit státní vyrovnávací příspěvek nezaopatřeným dětem, které žijí v rodinách s příjmem do 1,5 násobku životního minima, a to z dosavadních 220 na 320 Kč měsíčně. U nezaopatřených dětí v rodinách s příjmem od 1,5 do dvojnásobku životního minima navrhujeme ponechat výši této dávky beze změny, to je ve výši 220 Kč měsíčně.

V návaznosti na nařízení vlády č. 143/94 Sb., na základě kterého bude s účinností od 1. října 1994 zvýšena výše rodičovského příspěvku z dosavadních 1500 na 1740 Kč měsíčně, se navrhuje tímto zákonem zrušit nárok poživatele rodičovského příspěvku na státní vyrovnávací příspěvek.

Zvýšení částky životního minima u některých zdravotně postižených občanů při posuzování sociální potřebnosti: navrhujeme zvýšit částku, o níž se zvyšují u některých zdravotně postižených občanů při posouzení sociální potřebnosti částky životního minima, a to z dosavadních 500 na 600 Kč. U občanů se zvýšenými náklady spojenými s potřebou dietního stravování se takto zvyšuje částka životního minima stanovená jako potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a u občanů těžce zdravotně postižených - to jsou ti, kteří jsou držiteli průkazky ZTP/P - částka stanovená jako potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.

Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1. října letošního roku. Náklady spojené s navrženými změnami by měly v roce 1994 činit 194,8 mil. Kč a v roce 1995 částku 736,8 mil. Kč.

Návrh zákona byl projednán ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a v rozpočtovém výboru. Ve společné zprávě se doporučuje zvýšit výši příplatků k výchovnému a k přídavkům na děti, to je dávky vyplácené při péči o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, a to z dosavadních 500 na 600 Kč měsíčně u mírnějšího stupně postižení a z dosavadních 700 na 800 měsíčně u postižení těžšího. Toto opatření se týká zhruba 22 000 dětí, na něž tato dávka náleží k přídavkům na děti, a 1500 dětí, na něž se příplatek vyplácí s výchovným. Přijetí tohoto opatření znamená v roce 1995 zvýšení nákladů ve výši 28 mil Kč. Tento pozměňující návrh přednesl pan poslanec Krása a byl předkladatelem doporučen a výborem přijat.

S uvedeným návrhem obsaženým ve společné zprávě těchto výborů souhlasím i nyní a žádám vás o schválení návrhu zákona ve znění společné zprávy obsahující tuto změnu. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru práce a sociálních věcí Jindřichu Vodičkovi za jeho výklad. Udílím slovo společnému zpravodaji výborů panu poslanci Václavu Krásovi. Prosím, pane společný zpravodaji.

Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, vládní návrh zákona, kterým se zvyšuje státní vyrovnávací příspěvek nezaopatřeným dětem a některé další sociální dávky (tisk 1040), projednaly na svém zasedání výbor pro sociální politiku a zdravotnictví a výbor rozpočtový. Oba výbory doporučují sněmovně tento vládní návrh zákona k přijetí, a proto já jako zpravodaj doporučuji sněmovně i přijmout tento zákon ve znění společné zprávy.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodaji výborů poslanci Václavu Krásovi a otevírám rozpravu. Písemně se do ní přihlásili tyto poslankyně a tito poslanci: paní poslankyně Eva Fischerová, paní poslankyně Gerta Mazalová, pan poslanec Jaroslav Štrait a paní poslankyně Anna Váchalová. Prosím, aby přihlášení řečníci přistupovali k řečništi v tomto pořadí. Jako první to tedy bude paní poslankyně Eva Fischerová, připraví se paní poslankyně Gerta Mazalová.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi několik slov k projednávanému vládnímu návrhu zákona, kterým se zvyšuje státní vyrovnávací příspěvek nezaopatřeným dětem a některé další sociální dávky. Původní verze z jara tohoto roku v připomínkovém řízení ještě obsahovala návrh zvýšení přídavků na děti, ale z příčin mně zcela neznámých tento návrh z první verze vymizel. Tolik k rozšíření informací poslanců, pro které sociální otázky nejsou hlavní pracovní náplní.

Dnes bychom si měli také všimnout, že celková situace naší rodiny zatím nedoznala podstatného zlepšení. Pokles porodnosti, vysoká rozvodovost s následnou mnohdy kritickou situací nekompletní rodiny stále trvá. Reálnou skutečností je pokles životní úrovně rodin s dětmi. To všechno jsou stále jedny z nejvážnějších problémů naší společnosti.

V rodinách s nezaopatřenými dětmi je už od počátku minulého roku v porovnání s rokem 1989 zřetelně patrný pokles kupní síly čistých reálných příjmů. Počátkem tohoto roku ztráta činila 25%.

Podstatnou úlohu v příjmech rodiny mají bezesporu přídavky na děti a státní vyrovnávací příspěvek. Navrhované zvýšení státního vyrovnávacího příspěvku pro děti pouze v rodinách s příjmem nižším než jedenapůlnásobek životního minima jednoznačně svědčí o snaze snížit podíl sociálních příjmů na celkovém příjmu rodiny. Náklady na výchovu dětí se postupně stávají téměř soukromou záležitostí rodičů a podpora státu se postupně omezuje. V Listině základních práv a svobod se v čl. 32 odst. 5 praví: "Rodiče, kteří pečují o dítě, mají právo na pomoc státu".

Zda pomoc státu je dostatečná nebo ne, posuďte vážení kolegové, prosím, sami. Uvedu několik čísel, která jistě nejsou přesná - jak se říká - na haléř, nicméně o něčem svědčí. Ve čtyřčlenné rodině se dvěma nezaopatřenými dětmi ve věku od 10 do 15 let jedenapůlnásobek životního minima představuje částku 2650 Kč na člena rodiny, což je asi 40% průměrné mzdy. 1,8násobek životního minima ve stejných podmínkách činí 3177 Kč, to je asi 46% průměrné mzdy. Dvojnásobek životního minima rovněž za této situace odpovídá příjmu 3525 Kč na člena rodiny a tato částka odpovídá asi 51,4% průměrného příjmu jednotlivce.

Všichni velmi dobře víme, co je a co není možné při současných životních nákladech za tyto peníze zajistit. Z publikovaných údajů Ústavu pro hospodářskou politiku víme, že koncem února tohoto roku žilo 130 tisíc domácností pod hranicí životního minima. Také všichni víme, že náplň i výši životního minima je třeba přehodnotit, protože bezesporu nejsou v souladu s výší ani skladbou životních nákladů našich občanů. Hlavně však vykazuje životní minimum dlouhodobou nepříznivou relaci k průměrné mzdě.

Jsem přesvědčena, že kriterium 1,5násobek životního minima pro zvýšení státního vyrovnávací příspěvku pro nezaopatřené děti není v souladu se současnými možnostmi rodiny. Navrhuji proto v čl. 4, § 3 A, odst. a) projednávaného zákona číslovku 1,5 změnit na 1,8.

Pro dokreslení situace uvádím: V případě, že bychom ponechali v platnosti 1,5násobek životního minima, by se zvýšení týkalo pouze 40% nezaopatřených dětí. Kdybychom podpořili zvýšení na 1,8násobek životního minima, zlepšili bychom situaci asi 55 % dětí. Kdyby kriteriem byl dvojnásobek, týkalo by se zvýšení vyrovnávacího příspěvku 70% nezaopatřených dětí.

Mnozí kolegové - a já přesně vím kteří - namítnou: Vůle založit rodinu, mít a dobře vychovat dítě, se nedá zaplatit. Tomu se musí něco jiného obětovat. Ano, je to pravda. Toto však platí nejen pro rodiče, ale platí to i pro celou společnost, kterou bude živit i orientovat nová generace, a dětí nám ubývá. Dámy a pánové, indické přísloví praví: Král potřebuje jednoho syna, bohatý muž dva, ale chudý muž dvacet. Naše společnost zdaleka ještě není bohatá a dětí potřebuje více než dost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Evě Fischerové. Slovo má paní poslankyně Gerta Mazalová, připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, já stejně jako pan zpravodaj doufám v to, že tento zákon bude přijat, protože podle mého názoru je naprosto nutný. Přesto však i dobrá věc i méně dobrá věc se musí vždy zkritizovat.

Tento zákon, kterým se zvyšuje státní vyrovnávací příspěvek nezaopatřeným dětem a některé další sociální dávky podle mého názoru neřeší skutečné problémy potřebných mladých a neúplných rodin s dětmi. Přitom jsou to zrovna tyto rodiny, které jsou nejvíce postihovány dopady ekonomické reformy, dopady připravovaných změn, ať se týkají reforem ve zdravotnictví (viz novela zdravotního řádu), sociální sféry či jiných resortů. Odpovědnost sice dopadá na příslušné orgány ministerstev, vlády a podobně, ale to nic nemění na tom, že dopady převážně ekonomické ucítí dosti bolestně hlavně ti nejvíce potřební.

U bezmocnosti, vypláceného příplatku pro bezmocnost ve výši 400 - 600 Kč, by se podle mého názoru nemělo přihlížet k nejvyššímu úhrnu pobíraných důchodů 3100 Kč, kdy po dosažení této částky příplatek pro bezmocnost není vyplácen bez ohledu na stupeň postižení. Podle mého názoru by měla být výjimka pro bezmocnost, protože tito občané se skutečně nemohou nijak obohatit. Já věřím, že těmto lidem nemůže závidět ani ten nejhorší člověk. Být bezmocný, být odkázán pouze na péči jiných osob, často velice drahou, je samo o sobě velkým neštěstím, utrpením a ztížením života.

U výživného na děti většinou u rozvedených neúplných rodin by se zase nemělo přihlížet k životnímu minimu podle nařízení vlády č. 336/93 Sb. V případě, že otec dětí výživné nehradí, by měl Okresní úřad převzít povinnost za otce a od neplatícího otce dětí výživné vymáhat a sankcionovat jej v příslušné výši. Věřím, že by na tom finančně získal. Nemělo by se přihlížet ani k příjmům druha, popřípadě nevlastního otce, kdy v mnoha případech se úplné rodiny opět vzhledem k ekonomické situaci hroutí.

Vzhledem k zákonu č. 185/93 Sb. v mnoha případech dítě výživné nikdy nedostane, pokud jejich otec je v důchodu a má založenou novou rodinu. Okresní správa sociálního zabezpečení nemůže vzhledem k současnému platnému zákonu sdělovat příjmy osob samostatně výdělečně činných. Tím je znemožněno zvýšení vyživovací povinnosti otce dětí i vymáhání výživného.

Pan ministr Vodička mi při jednání našeho výboru odpověděl, že situaci osamělých matek s dětmi způsobuje právě otázka neplacení výživného různými asociály, lumpy apod. Já to tak úplně nevidím. V případě těchto asociálních živlů sociální úřady většinou bez problémů vyřeší situaci. Horší je to však u případů, které jsou častější, u neplatících lidí dobře ekonomicky postavených, podnikatelů, funkcionářů na vysokých postech apod. U osob ve výkonu trestu, které mají vyživovací povinnost k dětem, by měl být zajištěn přednostně pracovní poměr, aby mohlo být vypláceno nejen výživné, ale i přídavky na děti v případech, kdy je matka v domácnosti nebo pobírá rodičovský příspěvek od Okresní správy sociálního zabezpečení, na který není vázána výplata přídavků na děti. Protože rozvedená matka na mateřské dovolené dostává státní vyrovnávací příspěvek 140 Kč plus rodičovský příspěvek 1500 Kč, v těchto případech není podle zákona nárok na výplatu přídavku na děti a jejich výplata propadá státu. Děti své přídavky nikdy nedostanou, neboť výplata přídavků je vázána na nemocenské pojištění pracujících. Má-li matka nebo otec děti ve své péči a není-li zaměstnaná z důvodu péče o děti, má podle mého názoru automaticky dostávat rodinné přídavky od Okresní sociální správy.

Problém výživného dnes není jen to, že musí jít soudní cestou, která je zdlouhavá, ale například i to, že díky mlčenlivosti pracovníků finančních úřadů o daňových přiznáních rodičů, díky zákonu o správě daní a poplatků, který jsme přijali, dochází nejen k prodloužení rozhodnutí o celé záležitosti, ale hlavně k nedobytnosti potřebných údajů.

Ekonomická situace dětí je zabezpečována pouze rodičem, který má děti ve své péči. Není pravdivá argumentace, že zvýšením rodičovského příspěvku bylo ženám na mateřské dovolené sociálně přilepšeno. V praxi jsou totiž valorizované dávky ve skutečnosti obratem odebírány odborem sociální péče z doplňujících sociálních dávek do životního minima. O jakékoliv kompenzaci růstu životních nákladů - nebyl u skupiny matek na mateřské dovolené z neúplných rodin, závislých na sociální podpoře - nelze hovořit. Je to přelévání z jedné nádoby do druhé. V jednom poschodí sociálního úřadu se dávky papírové dají, ve druhém opět odejmou. Proto se mi jeví jako naléhavé hodnocení sociální potřebnosti diferencovat samostatně tuto skupinu, neboť poměry jejich dětí jsou nepoměřitelně tíživější než u dětí z úplných rodin, vzhledem k tomu, že zde není prováděna kompenzace jejich životních nákladů druhým rodičem.

Náš stát podepsal úmluvu o právech dítěte. Máme Listinu lidských práv a svobod. Zatím se jí ohánějí většinou ti, kteří zákony a řády této republiky soustavně porušují. Přijali jsme zákon na ochranu zvířat, který stále vylepšujeme, ale děti jsou bezbrannější než zvířata a mají právo na ochranu tím více. Nemají možnost na sebe upozornit jako jiné skupiny ve společnosti a ani nejsou zatím voliči, o jejichž přízeň by se jednotlivé politické strany ucházely a soupeřily. Jejich matky běhají po úřadech a shánějí sociální dávky, vyřizují množství potvrzení a papírů, aby pak dostaly rozhodnutí o příspěvku na výživu, kde odbor péče o občany rozhodl dle § 100 zákona o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění zákona č. 132/1982 Sb., podle § 5 zákona č. 402/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění zákona ČNR č. 84/1993 Sb., snížit příspěvek na výživu dětí počínaje příkladně dnem 1. 6. 1993 ze 600 Kč na 467 Kč, protože přesáhly hranici o deset, dvacet korun.

Vzhledem k novele zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno. Stačí jedna koruna, desetikoruna a dítě má poloviční porci oběda. To je podle mého názoru tvrdé.

K ostatním paragrafům bylo na našem výboru pro sociální politiku a zdravotnictví řečeno vše. Budou určitě podávány pozměňovací návrhy. Nemohu než dodat svůj souhlas s nimi. Bohužel v našem výboru neprošly.

Pohřeb už před třemi lety se nepořídil ani za tři tisíce, i když beru toto zvýšení jako dobrou věc, ale můj názor je, že stejně neuhradí celou částku. Zvýšení jeden a půl násobku na dvojnásobek lze také jenom doporučit. Pro mladou rodinu s dětmi je dnes utopií pořídit si byt, otázka stravování, které pohltí minimálně třetinu rozpočtu. Když se tak rádi obracíme pro příklady nyní zase na západ, vybírejme si správné země a správné příklady. Např. Švédsko, kde zvyšují daně, aby nemuseli snižovat sociální dávky a aby se ubránili dopadům na zdravotnictví. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Mazalové. Omlouvám se panu poslanci Štraitovi, který oznamuje, že nemá pozměňovací návrh, zatímco na přihlášce paní poslankyně Váchalové je uvedeno, že s sebou pozměňovací návrh přináší. Ve smyslu jednacího řádu dostává tedy přednost. Prosím, paní poslankyně, zvu vás k řečništi a pan poslanec Jaroslav Štrait se připraví. Slovo má paní poslankyně Anna Váchalová.

Poslankyně Anna Váchalová: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážená sněmovno, návrh zákona, kterým se zvyšuje státní vyrovnávací příspěvek nezaopatřeným dětem a některé další sociální dávky, je v důvodové zprávě podložen tvrzením, že se v průběhu letošního roku očekává zvýšení životních nákladů až o 9%. potvrzuji to, co přede mnou uvedla paní poslankyně Fischerová.

Z průběžných statistických údajů je zřejmé, že dochází k neustálému poklesu reálných příjmů právě v rodinách s dětmi. Stačí si jen připomenout, jaký podíl znamenají sociální dávky, tj. přídavky na děti, státní vyrovnávací příspěvek na celkových příjmech rodiny. Vedle toho vidíme, jak neúměrně stoupá další zatížení rodičů zdražením jízdného, školních pomůcek apod.

Je-li kritériem přiznání sociální dávky násobek životního minima, pak je s podivem, zda stanovené hranice životního minima již nejsou reálně pod hranicí hmotné nouze. Ze statistických údajů České národní banky lze například vyvodit, že podíl hranice životního minima činil necelých 60% průměrného příjmu.

Proto se stavíme za návrh, aby zvýšení, státní vyrovnávací příspěvek, byl vyplácen všem dětem žijícím v rodinách s příjmem do dvojnásobku životního minima.

Pozornost veřejnosti je zřejmá také u úpravy sociální dávky nazvané "pohřebné". Nejde nám o rozporování navrhovaného zvýšení, ale o požadavek, aby Ministerstvo financí uplatnilo vliv na usměrňování cen pohřebních služeb, které díky její privatizaci nekontrolovatelně rostou a občanům nezbývá než se mu podřídit. Tento požadavek jsme uplatňovali i vůči Ministerstvu práce a sociálních věcí již začátkem roku.

Uvedu pozměňovací návrhy. V čl. 4 v § 3 A vládního návrhu zákona v odstavci pod písm. a) ve třetím řádku místo 1,5 násobku životního minima navrhuji dvojnásobek životního minima. Ostatní text beze změn.

Další pozměňovací návrh se týká zákona č. 188 Sb., § 70, to je zvýšení částky, která se přiznává občanům tak těžce zdravotně postiženým, že jsou trvale odkázáni na pomoc druhé osoby. Předesílám, že zvýšení důchodu pro bezmocnost zůstává od roku 1988, kdy byla stanovena jeho dosavadní výše, stále stejná. Smyslem jeho přiznání bylo, aby občané, kteří jsou odkázáni na pomoc jiné osoby, měli finanční prostředky na částečnou úhradu poskytovaných pečovatelských služeb. Částky na tyto úhrady jsou přímo stanoveny přílohou 152 z roku 1988, novelizovanou vyhl. 182/1991 Sb., dále novelizováno vyhl. 28/1993 Sb., a vyhl. č. 137/1994 Sb. Oproti roku 1988 došlo k závažnému navýšení částek za pečovatelskou službu samotným pečovaným. Jedná se v první vyhlášce z roku 1988 o 19 různých úkonů, ve druhé novele je to již 21 úkonů.

Poprosím stenografky a předám jim potom podrobnější přehled denních sazeb. Nebudu vás s tím zdržovat. Uvedu jenom, že v první vyhlášce č. 152/1988 činí součet požadovaných poplatků za různé služby 74 korun a za tytéž služby v roce 1991 novelou 182 činí 165 korun. Uvedu jeden příklad za všechny. Placení průvodcovské služby pro nevidomé v roce 1988 bylo 3 Kč, v roce 1991 - 15 Kč. Dle sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí důchodů zvýšených pro bezmocnost je evidováno celkem 136 tisíc.

Navrhované zvýšení o 50% by činilo cca ročně 250 milionů. Dovolte mi připomenout informaci pana ministra Kočárníka ze srpna, že ze státního rozpočtu pro rok 1994 je zatím přebytek 19 mld. Navrhovaná částka z toho činí jen 2%.

Vzhledem k tomu, že se přijetí nových sociálních zákonů předpokládá až od roku 1996, nemohu bohužel souhlasit se záporným postojem pana ministra Vodičky k mému pozměňovacímu návrhu.

Nový zákon připravuje sice zásadní změnu ve formě pečovatelské služby na služby osobní asistence, ale to je všechno ve stádiu příprav. Situaci bezmocných občanů je nutno řešit ihned.

Proto si dovoluji podat následující pozměňovací návrh.

Do čl. l zařadit nový bod 1 tohoto znění. § 70 odst. 1 zní: "Jeli důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhu jinou osobou, zvyšuje se mu důchod popř. úhrn důchodů a) při částečné bezmocnosti o 300 Kč, při převážné bezmocnosti o 600 Kč, při úplné bezmocnosti o 900 Kč měsíčně".

Bod 2: "Důchod popř. úhrn důchodů spolu se zvýšením pro bezmocnost nesmí přesáhnout měsíčně částku 4800 Kč".

Dále navrhuji změnu v čl. V. To je další pozměňovací návrh. V § 2 odst. 1 a 2 se částka 500 Kč nahrazuje částkou 750 Kč.

Odůvodnění. Situace je stejná jako u předešlého návrhu. Jedná se o novelu zákona o sociální potřebnosti. § 2, který pomáhá řešit situaci občanů životně odkázaných na diety, dále občanů těžce zdravotně postižených, a to pouze těch, kteří se pohybují na hranici životního minima. To podtrhuji, aby si sněmovna uvědomila, že se jedná jen o ty těžce zdravotně postižené občany, kteří se pohybují na hranici životního minima.

Připomínám sněmovně některá fakta, která jsem uvedla na červencovém plenárním zasedání. Je obecně známo vládě i poslancům, že od roku 1991 došlo ke značnému zvýšení životních nákladů nejen v oblasti bydlení, ale po uplatnění daně z přidané hodnoty i k narůstající inflaci v potravinách.

Uvedla jsem tady v červenci již oblast bydlení u těžce tělesně postižených. V roce 1991 bezbariérová garsoniéra, tedy byt a služby - 371 Kč. V roce 1993 to již bylo 733 Kč. V roce 1994 - 1060 Kč. Porovnejte si poměr v roce 1991 - 371 Kč, v roce 1994 již 1060 Kč. U bytu 2 + 1 v roce 1991 - 687 Kč. V roce 1993 - 1719 Kč. V roce 1994 - 2630 Kč.

Pokud se týká občanů životně odkázaných na dietní stravování, znovu podtrhuji skutečnost, že toto mohou uplatňovat na základě potvrzení ošetřujícího lékaře jen ti občané, kteří se pohybují na hranici životního minima.

Uvedu několik příkladů. Např. ceny při bezlepkové dietě v roce 1991 - 2 kg bezlepkové mouky stály 24 Kč. V roce 1994 - 44 až 49 Kč. Bezlepkové piškoty 10 Kč, nyní 19 Kč. Rýže 8 Kč, nyní 17,50 Kč.

Základní stravovací denní normy u některých diet (je to ověřováno přímo v nemocnici, nejsou tam započítávány provozní náklady): při dietě žlučníkové v roce 1991 - 22 Kč, nyní 44,17 Kč. Neslaná dieta - 18 Kč, nyní 45,90 Kč. Dieta diabetická - 25 Kč, nyní 52,20. Dieta jaterní - 25 Kč, nyní 61,80. Tím budu končit.

Uvedené údaje mluví jasnou řečí. Proto k navýšení, které navrhuje tisk 1040, předkládám již uvedené pozměňovací návrhy. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Anně Váchalové. Zvu k řečništi pana poslance Jaroslava Štraita. Připraví se pan poslanec Andrej Gjurič, jehož písemná přihláška je zatím poslední, která byla do rozpravy podána.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, k navrhované vládní předloze o zvýšení státního vyrovnávacího příspěvku, tedy k vládní předloze 1040, konkrétní návrh nepřednesu. Sděluji však, že v klubu KSČM budeme všechny návrhy, které tíživou situaci rodin se závislými dětmi a se zdravotně handicapovanými občany zlepší, podporovat.

Omezím se přesto na několik konstatování, která dílčím způsobem prokáží, že pokles kupní síly, zvláště u rodin s dětmi, je nejvyšší ze všech sledovaných sociálních skupin. Jako příklad si vezmu rodinu s jedním dítětem, kde oba rodiče jsou zaměstnaní a dítě je staré do 8 let. Propad reálných příjmů od roku 1989 je nejvyšší v rodinách zemědělských - o 34%, v průmyslu - o 22%, ve stavebnictví - o 19%, ve školství - o 18%, ve zdravotnictví - o 16%.

Jedinými odvětvími, která vykazují vzestup reálných příjmů, jsou rodiny vztahující se k pojišťovnictví - o 2% a k peněžnictví dokonce o 45%.

Velmi složitá situace je v domácnostech důchodců s dětmi, které se přibližují k životnímu minimu. Pochopitelně, že máme zpracované údaje i o rodinách s více dětmi. V této otázce znovu upozorňujeme na otázky nepříznivého populačního vývoje.

Tak jak už konstatovala paní poslankyně Fischerová, politiku, kde náklady na výživu, výchovu a vzdělání dětí se stávají stále více soukromou záležitostí rodičů, nepovažujeme za správnou. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Slovo má pan poslanec Andrej Gjurič. Zvažte prosím přihlášky do rozpravy, protože se chystám rozpravu uzavřít.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, kolegové a kolegyně, chci přece jenom říci cosi obecnějšího, něco, co si teď myslím po dvou diskusích ke dvěma zákonům, že je potřeba, aby bylo řečeno.

Odehrává se tady cosi, co bych nazval "boj o dávky". Ať tady ve sněmovně anebo ve výborech, vždy je tento boj veden znovu a znovu, a asi bude. Nedávno to byly zásady zákona o sociální podpoře, kdy to zase byl "boj o koeficienty". Tento boj resp. idea, názor, postoj, ovšem velice zjednodušuje celou sociální problematiku. Jsou to ty obvyklé jednoduché odpovědi na složité problémy. Kdokoli z nás, já sám také, by velice rád vystoupil a navrhoval zvýšení, přidání tady a onde. Je to totiž velice dobré a velice příjemné. Jenomže změny, opatření a vazby v sociální oblasti nejsou takto lineární, takto mechanické, ale jsou strukturální. Jinak řečeno, není tady přece jenom dávková složka či oblast dávkové politiky.

Velice zdůrazňuji, a vždy jsem to dělal, význam třetí oblasti sociální péče, sociálních služeb a lidské kooperace, komunitní spolupráce.

Tam se dá dělat spousta věcí. Jenom to nebylo dříve zvykem. Tam je třeba působit právě teď, kdy je tady reálně dluh posledních 40 let, finanční a ekonomické zatížení, kdy prostě dělíme jenom to, co nám po někom jiném zbylo. Asi si ovšem budeme muset zvyknout, že tento boj bude věčný anebo dlouhodobý. Jde totiž klasicky o 2 způsoby přístupu k sociální problematice a k sociální politice. Nechci je nějak dál kategorizovat, nějak známkovat, ale jsou to dva politicky rozdílné přístupy.

My nejsme nesociální. Mohl bych tu vyjmenovat řadu aktivit a jednání, opatření a rozhovorů, které jsem měl v posledním měsíci, týdnu, dnes dopoledne. Všechny se týkaly sociální práce.

Jenom jsme sociální trochu jinak, ne tak jednoduše. To, co sledujeme, je cesta od socialistického státu k sociální společnosti. Děkuji vám za pozornost.