Úterý 27. září 1994

Poslanec Jan Vik: Děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové, já budu velmi stručný a nebudu ani rozebírat průzkumy veřejného mínění, neboť nejlepším průzkumem bude naše hlasování. Dovolte mi, abych i přes to, co zde řekl kolega Mašek, jménem poslanců Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa, vyjádřil podporu předloženému návrhu na vypuštění instituce senátu z Ústavy České republiky. My republikáni jsme sami podobný návrh po více než rok prosazovali, ale bohužel nebyl akceptován. Přeji tomuto návrhu více štěstí a také větší podporu poslanců, abychom se již jednou provždy institutu senátu zbavili. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Kryčer. Chystám se poté uzavřít rozpravu, pokud se nikdo nepřihlásí.

Poslanec Jan Kryčer: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já jsem s velkým zaujetím vyslechl přednášku pana poslance Maška, a vlastně ona byla tím důvodem, který mne vyprovokoval k tomu, abych zde vystoupil. Domnívám se, že á priori označovat všechny zastánce jednokomorového parlamentu za levicové je více než pochybné tvrzení, neboť se nezakládá na pravdě. Domnívám se, že pan poslanec Mašek sice čerpal velmi významně z anglosaského právního a parlamentního systému, ale kdyby skutečně byl pečlivý a vybíral i z toho anglosaského systému a došel dejme tomu do Velké Británie a podíval se na to, jak funguje House of Lords, na základě čeho, jakým způsobem, tak by zjistil, že paralela s druhou komorou, to znamená s naším senátem, je pochybená. A to i z hlediska funkčního. Taktéž podíváme-li se na druhé komory dále ve světě, zjišťujeme, že druhá komora, tzv. senát, ne všude a ne zdaleka plní takovou funkci, jak si ji představuje ústava, tak jak byla schválena. Mám tím na mysli tak vzdálené země, jako je Thajsko, kde senát je jmenován panovníkem, a můžeme skončit u Státní dumy, která je vrcholným orgánem ruským a nepochybně má zcela odlišnou funkci, než si představuje pan Mašek, od funkce senátu v rámci našeho ústavního a parlamentního systému. Chci tím naznačit, že pojem senát a druhá komora je pojem velmi variabilní, lze s ním jakkoli kalkulovat, lze jím také žonglovat a šikovně argumentovat, ale rozhodně nelze tvrdit, že ten, kdo je zastáncem jednokomorového systému, bude automaticky levicový. To je nesmyslné a proti tomu bych se velmi ohradil.

Domnívám se také, že zkušenosti z první republiky, tak jak zde byly navrhovatelem naznačeny, mají své hluboké opodstatnění. Nebyl to totiž jenom pan Peroutka, který mluvil o tom, že senát je nefunkční, ale byli to také zastánci normativní školy, mimo jiné dr. Bulín a dr. Kubeš, kteří se zmiňovali také o tom, že senát v té podobě, jak fungoval za první republiky, byl skutečně nefunkční, a domáhali se jeho zrušení. Vystupovali jako poslanci Národního shromáždění. Ve vystoupeních dr. Kubeše je možno toto doložit.

Otázka, zda jednokomorový nebo dvoukomorový senát vychází více méně z vůle parlamentu a hlavně z toho, v jaké situaci se nachází stát, ve kterém se rozhodujeme, zda jednokomorový nebo dvoukomorový parlament.

Chci říci jednu podstatnou věc. Domnívám se, že za současné doby a ve stavu myšlení, v jakém se nacházíme, je již samotná funkce a existence senátu do jisté míry degradována tím, jak jsme se my jako sněmovna k této instituci postavili - to si dovoluji kolegyním a kolegům připomenout. A současně také tím, jak následně byla pitvána existence či neexistence senátu v našich masmédiích.

Jsem zastáncem jednokomorového systému. Ne proto, že bych se domníval, že by senát nemohl plnit účely, o kterých mluvil pan poslanec Mašek, ale domnívám se, že historická tradice naší země i států okolních, se kterými jsme byli hluboce svázáni naší historií, to vše mluví pro to, aby pokud by nějaká komora měla být, tedy komora druhá, měla by to být komora zemí. A stavěl bych se spíše za princip rakouský nebo německý. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Kryčerovi, slovo má pan poslanec Vladimír Řezáč. Připraví se pan poslanec Sochor s procedurálním návrhem.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, nebudu hovořit tak dlouho, jak hovořil zástupce navrhovatelů, ani jak hovořil kolega poslanec Ivan Mašek. Pro mne byla obě tato vystoupení zajímavá, ale chci říci, že je nesprávně problém postaven tak, že je to spor mezi pravicí a levicí. Žádný společenský problém není levý nebo pravý, ale je věcný, je to problém reálné povahy. Všechny přednesené argumenty mají určité racionální jádro. Jde o to, zda praktická zkušenost z dějin Československé republiky, dnes České republiky dává za pravdu jednokomorovému nebo dvoukomorovému parlamentu.

Lze z dějin a z historie politických právních učení hravě odargumentovat, že není pravdou to, co řekl kolega Mašek, že by autoři, kteří se politicky klonili k pravici nebo k levici, byli automaticky nalevo pro jednokomorový a napravo pro dvoukomorový parlament. Tam daleko větší roli hrály určité tradice dané země nebo konkrétní historické školy, a ne konkrétní zaměření a nějaké sympatie k určité části politického spektra daného představitele nebo autora nebo dokonce celé sociální skupiny.

Stačí zvážit jenom to, jakým způsobem se vyvíjel problém řešení dělby moci Johna Locka "Dvou pojednání ve vládě", otištěných v roce 1690, nebo Charles de Louis Montesquie "Duch zákonů" 1748, John Stuart Mill "Úvahy o vládě ústavní" a další. Můžeme jít do 20. století - Roberto Michels. Nebudu vás s tím zdržovat. Chci říci jenom to, že pro mne je rozhodující, co se dělo v Československé republice od jejího vzniku a jaké byly praktické zkušenosti z fungování dvoukomorového parlamentu za první republiky, a co o tom napsali jak odborníci z ústavního práva, tak politici, kteří to prožívali na vlastní kůži.

Už tady dr. Kryčer řekl některé autory, kteří byli členy ústavní komise, která připravovala Ústavní listinu z 29. února 1920. Bylo jich více, nebyl to jen profesor Hetzl, který byl nejen odborníkem ústavního práva, ale i administrativního práva. Byli to další významní univerzitní profesoři, kteří zastávali odlišné názory. Nakonec vývoj první republiky ukázal, že dvoukomorový parlament nefungoval v Československé republice dobře. Když se podíváte na známou práci "Demokracie dnes a zítra", kterou napsal druhý prezident Republiky československé Edvard Beneš v letech 1939 - 1942, v poslední osmé kapitole, v sedmé části této kapitoly najdete velice podrobný rozbor, jak senát za první republiky velice špatně fungoval a proč se neosvědčil, proč by si ho Edvard Beneš nikdy nepřál. Může na to mít samozřejmě kolega Mašek odpověď, že Edvard Beneš patřil orientací k levici, ale tam byly naprosto konkrétní důvody, proč by neměla naše republika v zájmu své stability dvoukomorový parlament mít.

A docházíme k tomu, proč vůbec v Ústavě České republiky, kterou jsme zde schválili 16. prosince před necelými dvěma roky, vlastně prošel senát. Proto, že to byl velký kompromis, koalice ustupovala asi pěti body a opozice také asi v pěti bodech. Byl to podle mne kompromis nešťastný, který potom nenaplněním senátu velice hýbal naší zemí. Ptám se tedy, co ukazuje na nezbytnost senátu, když v této sněmovně není vůle naplnit ústavu, takže při opakovaných hlasováních v této sněmovně jsme byli demokraticky většinou proti tomu, aby byla ústava naplněna a nechtěli jsme prozatímní senát, a přitom senát v ústavě necháváme. Tím vytváříme naprosto patovou situaci a pro pohled zvenku to vypadá tak, jako když to nemyslíme s ústavou vážně, neboť nechceme ani senát naplnit, a na druhé straně nechceme ho ani vypustit z ústavy.

Domnívám se, že jeden z těchto dvou kroků je nutno učinit. Když tato sněmovna už jednou nebo dvakrát rozhodla, že nehodláme naplňovat senát, pak logicky musíme přikročit k tomu, že dojde k novele ústavy. Vadí mi na tom jenom jedno. Je rozhodně nedobré vůči nám i vůči zahraničí, aby se novelizovala ústava za necelé dva roky od jejího přijetí. Jestliže došlo k takové výrazné neshodě v této sněmovně, že fakticky zde většina senát nechce, potom by bylo logickým krokem přistoupit k novele ústavy a skutečně senát vypustit, jak navrhovatelé navrhují.

Chci závěrem dodat, že jsem se zúčastnil zajímavé debaty, která pak byla zpracována v televizi koncem srpna 1992 ještě před přijetím ústavy a vystupoval tam dnešní soudce Ústavního soudu univerzitní profesor mnichovské, pražské i brněnské university dr. Vladimír Klokočka, DrSc., pan profesor Jičínsky a významný odborník Svobodné Evropy na otázky ústavního práva. Všichni tři zastávali názor, že je naprosto nesmyslné, aby unitární stát, kterým Česká republika od 1. ledna 1993 bude, a také se jím stala, měl dvoukomorový parlament. Dovozovali na tom, že tato druhá komora ve skutečnosti bude fungovat jako druhá komora ve federativním státě a bude vlastně unitární stát rozbíjet a bude se na ni nabalovat regionální lobby. Pamatujte si na moje slova, jestli někdy k naplnění senátu dojde, že takto se vývoj bude pohybovat. Nedojde vůbec k tomu, co si od toho slibuje kolega Ivan Mašek, i když věřím v poctivost jeho přesvědčení a úmyslů, ale obávám se, že tak senát fungovat nebude, protože tak nefungoval ani za první republiky.

Konečně mi dovolte ještě poslední slovo závěrem. Myslím si, že nemá cenu hodnotit jednotlivé názory, jestli jsou levicové nebo pravicové. Argumenty kolegy Maška byly racionální, se zájmem jsem je vyslechl a nedomnívám se, že jsou pravicové. Domnívám se, že jsou to názory člověka, který je pro dvoukomorový parlament, a stejně tak se domnívám, že jsem se vám snažil racionálně říci, proč si myslím, že by mělo být vyhověno návrhu na novelu ústavy. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vladimíru Řezáčovi. Slovo má pan poslanec Vítězslav Sochor, který ohlásil přednesení procedurálního návrhu.

Poslanec Vítězslav Sochor: Vážený pane předsedo, pane místopředsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové, jelikož mi to připomíná některé situace už z minulosti, kdy jsem byl v parlamentu, měl bych jednoduchý procedurální návrh.

§ 27 odst. 3 jednacího řádu nám umožňuje tajnou volbu, o které bez rozpravy může rozhodnout sněmovna. Jelikož tajná volba se nám v otázce senátu už jednou osvědčila, myslím, že v tomto případě nikdo nebude moci hovořit o levici a pravici, všichni rozhodneme správně. Žádal bych potom pana předsedu, aby o tom nechal hlasovat.

Předseda PSP Milan Uhde: Trváte, pane poslanče, na hlasování okamžitě nebo po skončení rozpravy?

Poslanec Vítězslav Sochor: V jednacím řádu je uvedeno "o návrhu procedurální povahy podle § 27 se hlasuje okamžitě".

Předseda PSP Milan Uhde: Trváte tedy na tom, aby byl jednací řád naplněn. Viděl jsem faktickou poznámku pana poslance Výborného. Té dám příležitost, aby byla pronesena. Potom budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Vítězslava Sochora.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo, dámy a pánové, faktická poznámka se dvěma možná třemi větami dotkne toho, co pronesl kolega Řezáč. Chci říci, že je liché dovolávat se zkušeností tam, kde žádné zkušenosti neexistují, neboť neposuzujeme roli a funkci senátu podle ústavy z roku 1920, ale mluvíme o ústavě z 16. prosince 1992.

Pokud jde o požadavek na tajné hlasování o zákonu, považuji ho za nesprávný, nemravný a dokonce neústavní. (Potlesk.)

Předseda PSP Milan Uhde: Přesto byl procedurální návrh pronesen a dám o něm hlasovat neprodleně, jak to jednací řád předpisuje. Předtím vás však všechny odhlašuji. Žádám, abyste se znovu všichni zaregistrovali.

Dávám ve 25. hlasování na této schůzi rozhodnout o procedurálním návrhu pana poslance Vítězslava Sochora, aby se o projednávaném návrhu ústavního zákona hlasovalo tajně.

Kdo podporujete tento návrh, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování skončilo.

Ze 163 přítomných podporovalo tento návrh 54 poslankyň a poslanců, proti bylo 83, 26 se zdrželo. Návrh nebyl přijat.

Do rozpravy se hlásí paní poslankyně Mazalová, dávám jí slovo.

Poslankyně Gerta Mazalová: Pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, budu velmi stručná. Chci jen podotknout, že nepovažuji tajné hlasování za nemorální nebo nemravné, jak tady bylo řečeno. Je to taková obrana méně statečných poslanců.

Já osobně mohu naštěstí hlasovat, jak chci. Já jsem si tady pozorně vyslechla všechny citáty klasiků, které tady citoval pan kolega Mašek a byly skutečně perfektně citovány, některé z nich znám, ne všechny, ale mám zato, že pan kolega Mašek na rozdíl ode mne cítí vnitřní potřebu Senátu. Já ji osobně necítím, já ho považuji za zbytečný. Hovořil zde o funkcích kontrolních, brzdících a přitom všichni víme, že tyto funkce vlastně v Senátu nejsou. Je tam jediná funkce, se kterou souhlasím, a to je funkce stabilizační, s tím musím souhlasit. Senátor má skutečně stabilně zajištěný stálý příjem a postavení. (Pobavení v sále.) S tím myslím souhlasíme všichni. Funkce ochlazovací, na rozdíl od pana kolegy Maška, mě spíš rozpaluje v tomto případě.

Pan kolega zde hovořil o krizi vlády, bez Senátu samozřejmě. Ale vláda, jak všichni víme, pracuje dál a pokud si pamatujeme, pan premiér Klaus - a já mu věřím - hovoří o její stabilitě jako o vzoru pro všechny ostatní postkomunistické země. Nemám důvod panu premiérovi nevěřit.

Dále pan kolega Mašek staví otázku Senátu pravice - levice. Podle mne je to spíš otázka rozumu. Potřebuje tato malá republika dva parlamenty, je to pro ni přínosem anebo pouze ekonomickou ztrátou? To je dilema, které tady musíme vyřešit. Mám pocit, že by Senát měl smysl pouze při zřízení tří zemí a nemá smysl v případě centrálně vedeného státu.

Dále se pan poslanec Mašek domnívá, že malý orgán v přibližně stejném zastoupení jako tato sněmovna by nemohl pracovat. Nechápu proč. Podle mého názoru vždycky pracuje menší pracovní skupina efektivněji a lépe než skupina, která je počtem veliká. Můžeme porovnávat s různými komisemi, máme v tomto směru všichni zkušenosti. Dnes si zastíráme fakt, možná záměrně, kdy se odhlasoval tento nepotřebný institut do Ústavy. Já jsem tehdy pro Ústavu nehlasovala, nehlasovala jsem tedy ani pro Senát. Ty strany a hnutí, které neměly zastoupení ve FS, neměly ani potřebu vytvoření útočiště pro své federální poslance. Ty na tom byly lépe. Osobně mám zato, že je zbytečné vytvářet tuto léčebnu pro dlouhodobě nemocné a zasloužilé poslance. To už je podle nás minulost, na kterou všichni vzpomínáme s troškou hořkosti, ta už je za námi. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda PSP Milan Uhde: Uzavírám rozpravu, protože se do ní už nikdo nehlásil. Táži se představitele navrhovatelů, zda si přeje použít práva a pronést závěrečné slovo. Je tomu tak, slovo má pan poslanec Václav Grulich.

Poslanec Václav Grulich: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, společný zpravodaj bude mít zjednodušený úkol, protože žádný pozměňovací návrh nepadl. Možná, že nějaký zachytil, já ne. Nicméně rád bych se stručně vyjádřil k tomu, co tady zaznělo.

Velmi oceňuji poznámku pana poslance Výborného. Skutečně, jedná se o tuto dobu, o tento Parlament, o tento stát v roce 1994. Ne tedy o příklady ze Spojených států severoamerických, kde jak víme samozřejmě funguje Senát, ale za zcela jiné struktury státu, jiných historických a ostatních podmínek. Proto, jak víte, jsem ve svém úvodním slově také nemanipuloval tím - i když to můžeme doložit - že Senát za první republiky skutečně funkční nebyl a stalo se pouze jednou jedinkrát, že vrátil zákon poslanecké sněmovně. To je ovšem nepodstatné.

Podstatná je jiná věc. Zanedlouho uplynou dva roky od přijetí naší Ústavy. Ústava naplněna nebyla, platí dodatek Ústavy, kde tato Poslanecká sněmovna je nerozpustitelná. Neprošlo několik návrhů na volby do Senátu. Táži se tedy, jestli tato Poslanecká sněmovna sice chce dodržovat zákonný stav, protože je-li to v Ústavě, je podle zákona, ale nedemokratický stav, kdy tato sněmovna zaujímá jinou pozici a jinou funkci, než by měla ve skutečně demokratickém státě mít a zaujímat.

Není nutné rozebírat jednotlivé argumenty, které tady padaly. Je nutné si uvědomit, že tady nejde o boj levice - pravice, koalice - opozice, jde o naplnění demokratických principů demokratického státu. Velice vás proto prosím, abyste právě tuto úlohu Poslanecké sněmovny a její legitimity v tomto nenaplnění Ústavy při svém hlasování zvážili.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Václavu Grulichovi. Slovo má společný zpravodaj poslanec Marek Benda. Vidím, že se chystá svého práva využít.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, moje postavení je opravdu poměrně jednoduché, protože v rozpravě vystoupilo 6 poslanců, z nichž žádný nepřednesl pozměňovací návrh, takže myslím, že můžeme hlasovat o celku návrhu zákona, jak byl předložen.

Dovolím si jen dvě poznámky. V závěrečné řeči tady řekl pan kolega Grulich, že nebylo schváleno několik zákonů o volbách do Senátu. Pro upřesnění - nebyl schválen jeden zákon o volbách do Senátu.

Druhá poznámka se tyká vystoupení kolegyně Mazalové. Domnívám se, že je celkem lhostejné, jaký stav má Senát vůči nám, jestli nás ochlazuje nebo rozpaluje, ale že to je součást Ústavy a tak bychom se k tomuto návrhu zákona měli stavět. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji společnému zpravodaji poslanci Marku Bendovi. Všechny vás odhlašuji a prosím, abyste se znovu zaregistrovali.

Budeme ve 26. hlasování na této schůzi hlasovat o návrhu poslankyně Petry Buzkové a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, podle sněmovního tisku 989, ve znění společné zprávy výborů, podle sněmovního tisku 998.

Změnu majority jsem signalizoval, takže doufám, že je správně zakodována. Nemá nikdo žádnou technickou poznámku nebo nechce upozornit na nějakou závažnou překážku v našem hlasování? (Ne.)

Kdo podporujete předložený návrh dejte to prosím najevo tím, že stisknete tlačítko a zvednete ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování skončilo.

Ze 167 přítomných podporovalo tento návrh 73, proti bylo 83, hlasování se zdrželo 10, jeden nehlasoval. Návrh nebyl přijat. Nebylo dosaženo ani nadpolovičního kvóra, nemluvě o kvóru třípětinovém.

Projednali jsme tento bod. Děkuji představiteli navrhovatelů i společnému zpravodaji.

V této chvíli jsem se chystal vyhlásit čtvrthodinovou přestávku, ale protože mě předseda poslaneckého klubu ODA požádal o přestávku půlhodinovou, aby mohl jejich klub připravit projednání určitého přespříštího bodu pořadu, rozhodl jsem se vyjít mu zároveň vstříc a vyhlašuji třicetiminutovou přestávku, po které budeme v jednání pokračovat. Buďte, prosím, dochvilní, dnešní schůze by měla skončit v 18.30 hodin.

(Jednání přerušeno v 15.32 hodin.)

(Schůze znovu zahájena v 16.16 hodin.)

Předseda PSP Milan Uhde: Vážené paní poslankyně, páni poslanci, dostal jsem zprávu, že oba kluby, které zasedaly, už své zasedání skončily. Vracejí se do sněmovny, a proto prosím i vás, abyste zaujali svá místa a umožnili plynulý průběh druhé části dnešního zasedání.

Především všechny odhlašuji a prosím, abyste se všichni znovu zaregistrovali magnetickými kartami. Zatím nejsme schopni usnášení. Prosím, zaregistrujte se.

Jako další bod budeme projednávat

VII.

Návrh poslance Roberta Koláře a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky

Tento návrh jste obdrželi jako sněmovní tisk 1047. Odůvodní jej za skupinu předkladatelů pan poslanec Kolář. Žádám ho, aby se ujal slova.

Poslanec Robert Kolář: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych krátce odůvodnil novelu zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky. Tato novela se dotýká v zásadě dvou okruhů problémů. První okruh problémů souvisí s rozšířením okruhu působnosti při hrazení nákladů spojených s vyhoštěním cizinců z území České republiky. Podle stávajícího znění zákona v podstatě tyto náklady - pokud je není schopen uhradit cizinec - hradí buď dopravce, který jej dovezl, nebo ten, který jej zaměstnával a ve všech ostatních případech ministerstvo vnitra, takže v podstatě stát z peněz daňových poplatníků. My se domníváme, že tento okruh je třeba rozšířit o další osoby, to je ty, které cizince na území naší republiky pozvaly. Tím by se zvýšila jejich odpovědnost za tento jejich čin.

Druhá rovina souvisí se sjednáváním bezvízových dohod. Při sjednávání těchto dohod především se zeměmi, které jsou problematické zejména z hlediska země původu těchto cizinců, se narazilo na určité problémy. Při současném znění zákona nelze uplatnit určitá regulativní opatření, která jsou nezbytná při vstupu těchto cizinců na území naší republiky. Jedná se například o omezení v případě, že tento cizinec nemá dostatek finančních prostředků na pobyt v naší republice, dále o možnost orgánů vyžadovat od cizince potvrzení o služební cestě, pokud jede na služební cestu, nebo například potvrzení zdravotnického zařízení nebo lázní o tom, že hodlá cizince přijmout do své péče, pokud k nám tento jede na léčení. Jelikož tato regulativní opatření nebylo možno opřít o stávající znění zákona, navrhujeme v této novele zákon o tyto záležitosti rozšířit.

Nedostatky, které vyplývají ze současné právní úpravy, by se měly globálně řešit při nové předloze zákona o pobytu cizinců na území České republiky, která však bude projednávána v tomto parlamentu zřejmě v první polovině příštího roku. Proto považujeme za nezbytné námi navrhované úpravy přijmout.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji poslanci Robertu Kolářovi a zvu k řečništi paní poslankyni Hanu Marvanovou, která vystupuje jako společná zpravodajka výborů. Odůvodní předloženou společnou zprávu výborů, kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk 1166. Máte slovo, paní společná zpravodajko.

Poslankyně Hana Marvanová: Předložený návrh zákona projednaly výbory petiční, pro lidská práva a národnosti, branný a bezpečnostní výbor, ústavně právní výbor a zahraniční výbor.

Výbor petiční, pro lidská práva a národnosti návrh projednal a vzal jej pouze na vědomí, ostatní tři výbory návrh doporučily Poslanecké sněmovně ke schválení.

Tento poslanecký návrh projednala rovněž vláda. I vláda ve svém stanovisku s tímto návrhem vyjádřila souhlas, ale zároveň doporučila, aby věcný záměr předložené novely, s nímž souhlasí, byl lépe legislativně vyjádřen. Při projednávání ve výborech se tak stalo, takže společná zpráva obsahuje nutné zpřesnění legislativní. Doporučuje Poslanecké sněmovně, aby tento předložený návrh schválila ve znění společné zprávy.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní společné zpravodajce poslankyni Haně Marvanové a otevírám k tomuto bodu rozpravu. Nemám do ní písemné přihlášky. Táži se, kdo se hlásí z místa zvednutím ruky. Nevidím žádnou zvednutou ruku, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že ani společná zpravodajka ani představitel navrhovatelů nemají, co by dodali v rámci závěrečného slova.

Budeme tedy ve 27. hlasování rozhodovat o návrhu poslance Roberta Koláře a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, podle sněmovního tisku 1047, ve znění společné zprávy výborů, podle sněmovního tisku 1166.

Kdo souhlasí s předloženým návrhem, ať to dá najevo tím, že stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? 27. hlasování skončilo.

Ze 127 přítomných bylo 107 pro, nikdo proti, 13 se zdrželo, 7 nehlasovalo. Návrh zákona byl přijat. Děkuji panu poslanci Robertu Kolářovi i paní poslankyni Haně Marvanové.

Další bod je

VIII.

Návrh poslance Stanislava Kozáka a dalších na vydání zákona, kterým se doplňuje zákon ČNR č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona č. 162/1993 Sb. (sněmovní tisky 10831167)

Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní tisk 1083. Odůvodní jej pan poslanec Karel Mach. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Karel Mach: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, dovolte mi, abych odůvodnil krátkou novelu zákona na ochranu zvířat proti týrání, která má umožnit jednu prostou věc, to znamená zejména odchyt drobné zvěře.

Usnesením vlády z 11. 8. 1993 č. 441 byl odsouhlasen přístup České republiky k tzv. Bernské konvenci, Úmluvě o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť. V příloze 4 této Úmluvy jsou uvedeny zakázané prostředky a způsoby zabíjení a odchytu a jiných forem využívání, rozděleno pro ptáky a savce. U savců pak není zákaz odchytu do sítí bezvýjimečný.

Zákon č. 246/1991 Sb., vtělil v předstihu tyto zákazy do právního řádu tak, že odchyt savců do sítí zakázal absolutně. Znemožnil tak dosavadní provádění odchytu zajíců.

Návrhem na doplnění zákona se tedy sleduje uvést zakázané způsoby lovu do souladu s Bernskou konvencí a nezpřísňovat tak nad její požadavky předpisy o myslivosti. Úplné znění zákona o myslivosti bylo vyhlášeno pod č. 512/1990 Sb., která je v České republice na vysoké profesionální úrovni a jako taková je uznávána i v zahraničí. Text doplňku zákona používá formulace výjimky Bernské konvence k chytání savců do sítí.

Zákonným zákazem lovu do sítí se jistě nesledovalo znemožnění odchytu zajíců, které je prováděno vždy jen k tzv. zazvěřování, a nikdy k zabíjení. Při zazvěřování se odchycení zajíci vpouští do jiných honiteb pro plnění geofondů, zachování stavů anebo k stabilizaci populace určitého druhu zvířat. Pokusy ukázaly, že zatím je umělý odchov zajíce prakticky neproveditelný a i pro něj by nakonec bylo nutno zvěř odchytávat.

Zajíci se odchytávají do třířadých sítí s různými velikostmi ok, kde chycený zajíc visí několik vteřin, než jej obsluha ze sítě vyjme a přemístí do bedničky. Odchyt je prováděn pod veterinárním dohledem. Zajíci se vyšetřují, značkují a je pro ně vystavováno veterinární osvědčení.

Při odchytu jsou tedy přítomny orgány, kterým je svěřen dozor nad dodržováním zákona na ochranu zvířat pro týrání. Není znám jiný technologický způsob, který by byl z hlediska této ochrany výhodnější. Stavění plotů a nahánění zajíců do zúženého prostoru přineslo daleko vyšší možnost poranění zvěře, a především její stres. Imobilizace narkotizační střelou nemůže u tak malého zvířete vyloučit zásah mimo svalovinu.

Okresní úřady schvalují každoročně určitý počet zvěře určené k lovu, a to rozděleně na odstřel a odchyt pro danou honitbu. V dalších honitbách počet zvěře, kterou lze vypustit k zazvěřování.

Tam, kde je provedeno zazvěřování některého druhu zvěře, není samozřejmě po určitou dobu povolován jeho lov. Po vykrytí požadavků na zazvěřování v tuzemsku bylo v minulých letech dováženo na zazvěřování v cizině, především do Francie a Itálie ročně cca 7 - 10 tis. zajíců v ceně 2,5 tis. Kč za kus.

Ústřední komise na ochranu zvířat pro týrání, zřízená podle zákona 246/1992 Sb., zaujala při jednání ze dne 15. 11. 1993 stanovisko, že dosud prováděný odchyt zajíců nelze považovat za týrání zvířat.

Ministerstvo životního prostředí z hlediska ochrany přírody resp. přístupu České republiky k Bernské konvenci nemá námitek proti provádění odchytu zajíců do sítí. Ministerstvo zemědělství poukázalo na to, že v jeho návrhu zákona na ochranu zvířat proti týrání, zákaz odchytu zajíců nebyl obsažen. Toť úvodní slovo.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP