Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové.
Ve Federálním shromáždění
při projednávání této věci
došlo nejen k tomu omylu, o němž hovořil
předřečník, na který jsem samozřejmě
rovněž chtěl upozornit, ale došlo posléze
i k dalším omylům. Otázka je, kterého
chybného aktu se máme chytit, kde začít,
odkud se má ten problém začít řešit.
Ale já jsem chtěl upozornit na něco zcela
jiného. Mnozí kolegové přede mnou
osvětlili právní stránku věci
zcela zřetelně. Já jsem chtěl upozornit
a dokumentovat na vystoupení několika lidí
ve FS, že vyvolání emocí a rozhodování
pod jejich tlakem je to nejhorší, co se může
stát. Už tehdy ve FS měl někdo pocit,
že rozhodujeme špatně. A jak znám tuto
sněmovnu, zachovala by se stejně jako tehdejší
Federální shromáždění.
Nechtělo názor svého nejmladšího
poslance kolegy Vilda vzít na vědomí. Kolega
Vild měl velmi stručné vystoupení
a kdybychom ho byli poslechli, neměli bychom dnes co řešit.
Přečtu. Nejmladší poslanec FS Sněmovny
lidu kolega Vild řekl:
"Vážený pane předsedo, dámy
a pánové, jsem tu nejmladší, mám
trému a mrzí mě, že ve svém prvním
vystoupení se postavím skoro proti vám všem.
Ano, nejsem pro to, abychom vládní návrh
zákona, tisk č. 11, přijali. Proč?
Myslím, že bychom zde měli schvalovat obecné
zákony, jejichž každý detail dokážeme
zdůvodnit voličům. Ale jak zdůvodním
já, že se má vrátit tento konkrétní
klášter bez toho, abych prozkoumal všechny materiály,
které jsou ke každému jednotlivému případu
dostupné? Mohu to tady schválit jedině na
základě toho, že důvěřuji
vládnímu výběru, že vybrala ty
správné objekty.
Ale podle mého názoru to nestačí.
Proto navrhuji tento zákon neschválit. Současně
doporučuji vládě, aby v těch případech,
kde to uzná za vhodné, na základě
všech podkladů majetek řádům
a kongregacím třeba již zítra vrátila".
Tolik kolega Vild před čtyřmi roky ve Federálním
shromáždění.
Ten problém byl zcela jiný než se ukazuje dnes
tady. Byla jiná atmosféra a jiná doba. To
byla též dobová atmosféra. My jsme všichni
tehdy byli zejména pod dojmem toho, co velmi pregnantně
řekl místopředseda federální
vlády Mikloško ve svém úvodním
slově. On řekl: "Všichni víme,
že řehole měly a mají v našich
národech skoro tisíciletou tradici. Na jaře
1950 se však za dvě noci podařilo Bezpečnosti
a milici likvidovat prakticky všechny mužské
a ženské řehole v Československu. Byl
to čin nevídaný v civilizovaném světě
a zůstalo to jako černá skvrna naší
historie. Řehole tehdy ztratily asi 850 svých objektů
a asi 15 000 členů bylo internováno do táborů
atd."
Pod dojmem tohoto jsme rozhodovali a chtěli napravit křivdy.
To ale neznamená, že ti, kteří v sále
neseděli, kteří byli odpovědni za
kvalifikované vykonávání své
práce, nejsou zodpovědni. Oni ji totiž kvalifikovaně
nevykonávali.
Pan místopředseda tehdejší federální
vlády Mikloško rovněž zcela jednoznačně
dokazuje, kde byla vina. Říká: "Dnes
jde celkem o 74 klášterních budov a některých
stavebních pozemků kolem nich. Původně
jich bylo 96, které koncem května nebyly schváleny
v předsednictvu Federálního shromáždění,
protože administrativní nedostatky jednotlivých
objektů byly tehdy konstatovány. Za dva týdny,
které jsme tehdy měli na upřesnění
seznamu a odstranění nedostatků, vypadlo
ze seznamu dalších 26 budov, 12 z Čech a 14
ze Slovenska. Dnešní stav je 60 objektů z Čech
a 14 ze Slovenska. Tento výběr objektů provedla
konference vyšších řeholních představených,
která zastřešuje řehole, zastupuje je,
je právním subjektem. S nimi spolupracovala komise
odborníků předsednictva federální
vlády, která všechny tyto dokumenty zkontrolovala,
takže seznam, který nyní předkládám
k návrhu zákona, je přesný a splňuje
kritéria, která se stanovila."
Z logiky vyjádření místopředsedy
vlády je zřejmé to, co je zřejmé
z logiky vyjádření kteréhokoliv člena
české vlády v podobné věci.
On samozřejmě osobně nemůže zkontrolovat
příslušné seznamy a příslušné
podklady. Mluví však jménem úřadu,
který řídí, a ten to měl učinit.
Z vyjádření pana místopředsedy
vlády Mikloška je rovněž zřejmé,
že to nebyla federální vláda po volbách,
ale již federální vláda před
volbami roku 1990, která proces přípravy
tohoto zákona zajistila. Víme od místopředsedy
tehdejší federální vlády, který
se tím zabýval, pana doktora Hromádky, že
tento zákon proběhl řádným
připomínkovým řízením.
Nyní tedy přistupujeme k tomu, kde je odpovědnost.
Odpovědnost je zřejmě u těch, kteří
v připomínkovém řízení
byli povinováni se k předmětným věcem
vyjádřit a přijít na kloub nepravostem.
Někdo mohl omylem předložit návrh, který
předložen byl a stal se součástí
zákona, ale státní aparát fungoval
nedostatečně a na chybu nepřišel. Kdo
ve státním aparátě to byl, je povinností
identifikovat ještě dnes a je to velmi jednoduché,
protože v archivech musí být zaznamenáno
a uloženo, která připomínková
místa návrh zákona dostala k vyjádření,
jak se vyjádřila a kdo to tam měl v ruce.
Připravoval to Úřad místopředsedy
vlády a samozřejmě to příslušelo
federálnímu i českému ministerstvu
financí a také příslušným
odborům pro věci finanční tehdejších
ONV, dnešních Okresních úřadů,
které vedly evidenci majetku. Tady zřejmě
někde došlo k chybě a tuto chybu není
třeba najít proto, abychom měli viníka,
ale proto, abychom si na tomto konkrétním příkladu
ukázali, jak je za emotivně vyhrocené situace
rizikové rozhodovat podle návrhů velmi tvrdě
prosazovaných, ale velmi nepřesně zdokumentovaných.
Je to důležité proto, abychom v každé
chvíli věděli, že ani ministr vlády,
ani místopředseda vlády, ani vyšší
ústavní činitel nejsou chráněni
před omylem a lží. On jí mohl uvěřit.
Samozřejmě už asi nikdy nikdo nedokáže,
jestli to byla lež, jestli to bylo úmyslné
nebo neúmyslné.
Já bych si dovolil ještě pro dokreslení
atmosféry té situace citovat jedno vystoupení,
protože zde odeznělo, že argumenty tehdy byly
trojího druhu: ekonomické, politické a mravní.
Ale ony byly ještě jedny, a na to upozornil ve svém
tehdejším vystoupení dnešní předseda
sociální demokracie Miloš Zeman. Byly ještě
argumenty etické. On to uvedl na příkladu
jednoho objektu, kteří možná mnozí
znáte. Asi 30 km jižně od Prahy je město,
které se jmenuje Mníšek pod Brdy.
Nad ním je kopec, který se jmenuje Skalka. Na tom
kopci postavil Dientzenhofer překrásný kostel,
vedle něj vyrostl klášter, boží
muka, křížová cesta a poustevna, později
prosperující hotel a ještě později
tzv. "Tichý dům" spisovatelky Růženy
Svobodové. Začátkem padesátých
let se v Mníšku pod Brdy začala těžit
ruda asi tak bohatá na kov jako marxismus na myšlenky.
Bylo nutné, aby tyto extrémně chudé
rudy byly upravovány v Mníšku, kde vznikly
Hrudkovny. Byl to podnik tak nerentabilní, že byl
zastaven dokonce v šedesátých letech. Bohužel
byl poddolován dokonce i opěrný pilíř,
takže Dientzenhoferův kostel se zřítil
a teprve nyní se opravuje. Klášter zpustnul,
zřítil se hotel, zřítil se dům
spisovatelky. Blízko těchto ruin si později
jeden z bývalých ministrů zahraničního
obchodu vybudoval velice nevkusnou chatu. Komunistický
režim tak zanechal v Mníšku - a já se
obávám, že to není jediné místo
- jasný památník jak své ekonomické
racionality, tak své kulturní politiky.
Proč tento příklad uvádím?
Protože se domnívám, že tady nemluvíme
jenom o lidech, ale mluvíme také o stavbách,
které esteticky oživují a dotvářejí
krajinu. Samozřejmě mluvíme i o dobrovolných
komunitách, které tyto stavby oživují.
Aby bylo zřejmé, že v řešení
tohoto sporu nejde o žádný spor levice a pravice,
ale jde o spor práv, proto jsem citoval tehdejší
vyjádření Miloše Zemana, které
ani nikdo z největších "nepřejníků"
sociální demokracie nemůže označit
za levicové.
Abych ještě citoval ze druhého břehu
- považuji za velmi důležité zmínit
se, že proti návrhu řešit problém
jako problém věcný, jako potřebu demokratické
cesty společnosti, nebyli ani poslanci za tehdejší
KSČM, za něž promluvil kolega Ransdorf. Kolega
Ransdorf to byl, kdo přesně a brilantně specifikoval,
že už od roku 1968 bylo možné tento problém
řešit. Dokázal také, že cesta práva
se neotevírá až v tuto chvíli. To je
to, co se tady objevilo v naší kontroverzi s kolegou
Výborným a Motyčkou.
Já neshledávám důvodu, abych se za
cokoli omlouval. Pane kolego, já jsem samozřejmě
nehovořil o jednotlivcích. Hovořil jsem o
kolektivech, které zde beze sporu existovaly v podobě
politických stran, Československé strany
socialistické a Československé strany lidové
za minulého režimu. Mohl bych z brožurky ještě
citovat vyjádření dnešního místopředsedy
vlády Luxe, který se po listopadu 1989 na půdě
Federálního shromáždění
spolu s ostatními velmi přičinil o to, aby
se dramatizovala situace, aby se to řešilo cestou
nikoli práva, ale cestou emocí, aby se pod tlakem
emocí rychle rozhodovalo. Byli to právě oni,
kteří se mohli po celá léta jako legálně
existující politické strany pokusit byť
za cenu, že by svou legalitu ztratili (nejen strany, ale
hlavně ti, kteří by to za ně vyslovili)
tuto myšlenku vyslovit.
To, myslím, pánové, byla povinnost nejen
vás, ale abych byl zcela konkrétní, i toho,
kdo je dnes v týmu našeho poslaneckého klubu
a ke konci režimu byl tajemníkem poslaneckého
klubu Federálního shromáždění,
jedné z těch tehdy také stran.
Když někdo z tohoto místa mluví, musí
si být vědom toho, že mluvíme o věcech,
které mají význam, jako tato, politický,
ale i význam národní. To je to, k čemu
je potřeba se zmínit závěrem. V této
brožurce, abych nezdržoval (nebudu už citovat),
v protokolu je jasně a zřetelně řečeno,
že zástupci církví dali jasně
a nepokrytě najevo, že tento seznam je seznam hodnověrný,
a že je tudíž mravní povinností
učinit to, k čemu je vyzýval nyní
nedávno, měli jste všichni možnost si
to přečíst v tisku, arcibiskup pražský.
Arcibiskup pražský vyzýval onen řád,
aby postupoval podle nejlepšího vědomí
a svědomí. To je to, co mi tady schází;
postup morálky, protože nejde o nic menšího,
než když jde o Národní divadlo, které
v dějinách této země má své
mimořádné postavení. Je naší
povinností nikoliv rozhodovat pod tlakem, že jde o
Národní divadlo a jde na druhé straně
o církevní řády, ale rozhodovat, abychom
nepoškodili jedny ani druhé, protože obojí
má velké místo v české národní
historii. Měli bychom postupovat tak, aby právu
byla otevřena cesta a současně aby byly zachovány
hodnoty, o nichž se tady mluvilo jako o hodnotách
čtyř kategorií. Mravní stavím
na místo první, potom právní, politické,
a na poslední ekonomické.
Mám zato, že ti, kteří se ozvali až
strašně pozdě, za práva někoho
jiného, a celá dlouhá léta je pomáhali
potlačovat, tak v danou chvíli vyvíjejí
obrovský tlak na to, aby se právě priorita
dala hodnotám ekonomickým. Upřednostňuji,
a vždy jsem upřednostňoval hodnoty mravní,
a pak ty další. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Wagnerovi. Prosím pana poslance Řezáče,
aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Výborný.
Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený
pane místopředsedo, vážené kolegyně
a kolegové, souhlasím se vším, co zde
při posledním vystoupení řekl pan
poslanec Černý. Mám jedinou výhradu.
Tu záležitost, řekl bych, procesní povahy,
kterou považoval za neodstranitelnou, můžeme
odstranit formou pozměňovacího návrhu.
Proto činím tyto pozměňovací
návrhy, podle verze č. 5, s dvěma dalšími
změnami.
Za prvé. Navrhuji změnu názvu zákona,
a to "Návrh na vydání zákona,
kterým Česká republika nabývá
vlastnické právo k některým nemovitostem".
Návětí před prvním paragrafem:
"Zákon ze dne, kterým Česká republika
nabývá vlastnické právo k některým
nemovitostem".
Parlament České republiky se usnesl na tomto zákoně.
Pozměňovací návrh. § 1 - "Česká
republika (dále jen republika) nabývá vlastnictví
k těmto nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí
na listu vlastnictví č. 591 pro obec Hlavní
město Praha a katastrální území
Nové Město."
Za prvé. "Budova č.p. 1435".
Za druhé. "Pozemek, č. parcelní 944/2".
Pozměňovací návrh k § 2. Nikoliv
záznam, ale zápis. "Zápis vlastnického
práva k nemovitostem podle § 1 provede katastrální
úřad z moci úřední s odvoláním
na tento zákon". Za slovem "zápis"
poznámka ad 2.
Pozměňovací návrh k § 3. "Právo
hospodaření k majetku podle § 1 vykonává
Národní divadlo v Praze".
Pozměňovací návrh k § 4 odst.
1. "Za nemovitý majetek uvedený v § 1
odst. 1 poskytne republika náhradu ve výši
platných cenových předpisů".
Odkaz 3 pod čarou.
Odst. 2. "Náhradu poskytuje Ministerstvo financí;
náhrada je splatná, ale nikoliv do 31. prosince
1994, jak je ve verzi 5, nýbrž do jednoho měsíce
od účinnosti zákona". Jestliže
řádu odejmeme nemovitý majetek, není
důvodu, aby čekal do konce roku na zaplacení
náhrady.
Pozměňovací návrh k § 5. "Úkony
potřebné k provedení tohoto zákona
jsou osvobozeny od daní a poplatků".
Pozměňovací návrh k § 6. "Tento
zákon nabývá účinnosti dnem
vyhlášení". Jakékoliv další
paragrafy původního návrhu vypustit, pokud
nějaké jsou. Pod čarou, odkaz 1, § 1
zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí
České republiky (katastrální zákon).
Odkaz 2, § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech
vlastnických a jiných věcí, práv
k nemovitostem. Odkaz 3. Část první vyhlášky
Ministerstva financí ČR č. 393/1991 Sb.,
o cenách staveb pozemků, trvalých porostů,
úhrada za zřízení práva k osobnímu
užívání pozemků a náhradách
za dočasné užívání pozemků,
ve znění vyhlášky č. 110/1992
Sb., vyhlášky č. 611/1992 Sb. a vyhlášky
č. 38/199 Sb.
Nejsem si zcela jist, ale myslím, že jsme vyhlášku
č. 110/1992 Sb. nedávno zrušili jiným
právním předpisem. To jsou všechny moje
pozměňovací návrhy.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Řezáčovi. Pan poslanec Matulka
další faktická poznámka.
Poslanec Dalibor Matulka: Já mám jenom upozornění
či prosbu na pana zpravodaje, aby můj pozměňovací
návrh, který jsem přednesl už v úvodu
rozpravy, považoval za pozměňovací návrh
předložený stejným způsobem jako
poslanec Řezáč, pouze s onou drobnou textovou
změnou (jedna koruna).
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan
poslanec Výborný. Připraví se pan
poslanec Josef Hájek.
Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a
pánové, i když poznámku o tom, že
poslanci křesťanských stran mají v pracovní
náplni víru, považuji za poněkud nechutnou
a velmi osobní, vrátím se k věcnému
projednání celého zákona. Budu se
pokoušet, zcela bez emocí, vyvrátit některé
argumenty, které zde zazněly.
Pan poslanec Drápela nás upozornil, mne osobně
a kolegu Motyčku, že prý jsme přehlédli,
že onen zákon č. 298/1990 Sb. restituoval neexistující
stavbu neexistující právnické osobě.
Ale, tomu tak samozřejmě není, a ani by nemohlo
být. Takové tvrzení je v principu vyloučeno.
Řád sv. Voršily římské
unie přirozeně existoval podle kanonického
práva, ale to by vás vůbec nemuselo zajímat
jako zákonodárce. Byť by i byla sporná
právní subjektivita podle práva státního,
tak citovaným zákonem ji řád prostě
nabyl. Tento zákon tento řád označil
za subjekt práva a povinností.
Pokud jde o stavbu samotnou, i kdyby byla správná
námitka, že se nejednalo o samostatnou stavbu ve smyslu
stavebního řádu, i kdyby byla správná,
tak opět tímto zákonem bylo prohlášeno,
že to prostě je samostatná věc. Je pojmově
vyloučeno tvrdit, že zákon restituuje neexistující
věc neexistující právnické
osobě. Opravdu pojmově vyloučeno. Toto jsme
nepřehlédli.
Řeč poslance Vladimíra Řezáče,
ta první, byla velmi hezká, zvláště
když kolega Řezáč prohlásil,
že nemůže souhlasit se všemi mými
vývody. Použil při tom známého
triku, který je jaksi velmi oblíbený v našem
společném povolání, jak v mém,
tak kolegy Řezáče, protože pak už
ve své řeči nevyvrátil jediný
můj argument, ale mluvil o úplně něčem
jiném. Nakonec dospěl v podstatě ke stejným
závěrům jako já.
Dospěl k tomu, že ona verze zákona předložená
jako tisk 747, je naprosto neúnosná. Právně
neúnosná, neboť dospěl k závěru,
že zákon, byť třeba omylný v této
věci, je zákon. Zodpovědně prohlašuji,
ano, jsem přesvědčen, že se poslanci
Federálního shromáždění
tehdy, když řádu restituovali tuto budovu,
mýlili, že neměli dobré informace. Jsem
o tom přesvědčen. Dokázat to nemohu,
stejně jako zastánci jiného přesvědčení
nemohou dokázat opak. Dokazování tady nemá
smysl. Bylo něco vráceno někomu. Bylo přesně
označeno, co se komu dává. Předtím
jsem použil slova "vrací", bylo to chybně.
Co se komu dává. Poslanec Toman tehdy ve Federálním
shromáždění výslovně a
správně uváděl, že jde o nahražení
72 darovacích smluv zákonem. To bylo velmi přesné.
Zbývá tedy návrh poslance Řezáče,
perfektně přednesený, kromě poznámky
číslo 3 pod čarou, protože ona vyhláška
v krátkosti pozbyde účinnosti. Již je
ve Sbírce zákonů publikována nová
vyhláška, takže znalec práva, poslanec
Řezáč nepochybně poznámku pod
čarou opraví. Já to za něj dělat
nebudu. K návrhu, který přednesl poslanec
Řezáč, dlužno říci tolik.
Konečně to někdo pojmenoval pravými
slovy. Konečně někdo nepředstíral,
že jakoby napravuje chybu, ale prohlásil, že
chce vyvlastnit. To je to, co je na tomto návrhu pozitivní.
Aspoň se nic nepředstírá. Aspoň
se říká, ano, my to chceme vzít, protože
se jedná o veřejný zájem. Mně
se to samozřejmě nezdá - a tím reaguji
na to, co řekl poslanec Wagner - nejde o Národní
divadlo, jde o jednu z provozních budov a Národní
divadlo od přijetí zákona bezchybně
slouží veřejnosti. Opravdu ho nikdo nezavřel.
Také se k tomu nikdo nechystá. Ale budiž. Je
tady vyvlastňovací zákon, resp. jeho návrh.
Myslím, že správně kolega Černý
upozornil na to, že by asi bylo záhodno, aby takový
zákon byl projednán ve výborech, aby se k
němu vyjádřila vláda, zvláště,
když je velmi sporné tvrzení poslance Řezáče
o tom, že náhradu podle platné nové
vyhlášky, nikoliv té, kterou on citoval, by
obdržel Řád římské unie.
Domnívám se, že by náhradu obdržel
nynější vlastník nebo vlastník,
který dnem vkladu do katastru vlastnictví nabude.
Nerozumím tomu, proč by to měla obdržet
Českomoravská provincie Řádu svaté
Voršily.
Protože tento nový návrh nikdo neprojednal
v žádných výborech, byl rozdán
včera, předkladatelem zákona nepřednesen,
přednesen pouze poslancem Matulkou v jedné verzi
a poslancem Řezáčem ve druhé verzi,
bude jistě správné, vyhoví-li sněmovna
procedurálnímu návrhu poslankyně Röschové.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Výbornému. Faktická poznámka
pana poslance Kozla. Připraví se pan poslanec Josef
Hájek.
Poslanec František Kozel: Doufám, že skutečně
nezneužiji technickou poznámku. Pokud by mě
všichni přítomní i nepřítomní
dobře poslouchali, na začátku jsem hovořil
o 4 verzích. Ne proto, že bych se spletl, ale proto,
že jsem si plně uvědomoval, že verze 5
je zcela jiný zákon, že to je čistě
vyvlastňovací zákon a že musí
být podán normální cestou tak, jak
náleží každému návrhu zákona.
Hovořil jsem o 4 verzích a verze 5 byla dána
s tím, že nebude-li pro tento parlament schůdná
ani jedna z těchto 4 verzí, potom je zde připravena
verze 5, kterou je možno podat a asi bude podána.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Kozlovi. Prosím pana poslance Hájka,
aby se ujal slova.
Poslanec Josef Hájek: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
velice krátce. Nechci se vyjadřovat k dané
problematice ani v oblasti právní ani v oblasti
politické a dokonce ani ne v oblasti ekonomické,
ale velmi úzce v oblasti rozpočtové, protože
zde zazněla jedna námitka, tuším od
kolegy Motyčky, která dala vlastně jakýsi
otazník k verzi číslo 1, k doporučenému
usnesení Poslanecké sněmovny.
Myslím, že návrh usnesení upravila změna
slovesa "ukládá - žádá"
vládu a pan kolega Motyčka řekl, že
vláda se nevyjádřila, že také
nemusí vykonat. Je to žádost a vláda
není povinna poslechnout toto usnesení. Je to de
facto jakési doporučení.
Chtěl bych rozpočtově připomenout,
že v případě neakceptování
tohoto doporučení, Poslanecká sněmovna
má v rukou další nástroje, jak tuto
rozpočtovou vůli naplnit, přinejmenším
nástroj vyřešit ve své svrchovanosti
rozpočtovým zákonem a dokonce i druhý
nástroj, velmi jednoduchý, který je plně
v kompetenci jen a jen sněmovny, tzn. vyřešit
tento problém na úkor státních aktiv.
To nemůže udělat ani vláda, to může
udělat jen Poslanecká sněmovna.
Tolik bych přispěl při vašem rozhodování
k určitému širšímu objektivnímu
posouzení k vzneseným námitkám. Jinak
si troufnu vyslovit jakýsi odhad, protože zde bylo
někdy dost demagogicky namítáno a ukazován
dopad tohoto zákona na tzv. daňového poplatníka.
Rozdíl podle mého názoru ve verzi číslo
1 a číslo 5 je rozdíl, který má
hodnotu 200 mil korun. Taková je naše rozpočtová
cena. To jsme možná u verze číslo 5
ještě hodně střídmí. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Hájkovi. Hlásí se kolega Vyvadil.
Poslanec Jiří Vyvadil: Budu velmi stručný.
Chtěl bych říci, že kolega Řezáč
- a je to třeba zdůraznit - podal pozměňovací
návrh. I ze slov autorů vyplývalo, jako že
jde o nový návrh zákona, jako by nebylo možné
o něm hlasovat. Nepochybně je nutno hlasovat o pozměňovacím
návrhu kolegy Řezáče a v tomto ohledu
ani nemůže mít pravdu kolega Černý,
že jde o nový zákon, který musí
mít nové lhůty. Mnohokrát jsme to
tady zažili. Je to běžný standartní
pozměňovací návrh.
Na druhé straně lze říci, že
je to výrazná změna. Jsou to dvě koncepce.
Jsem přesvědčen o tom, že je nezbytné,
aby poté, co se sejdou kluby poslanců a projednají
tyto věci, se sešlo i politické grémium,
protože to jsou zcela odlišná pojetí.
Sám jsem dospěl k názoru, že není
možné vyvlastnit, neboť není komu, ale
může převážit názor, že
skutečně vyvlastňovat je nezbytně
nutné. Jde o závažné otázky.
Je třeba to promyslet. I v tomto ohledu by zněl
procedurální návrh tak, aby po schůzi
poslaneckých klubů se sešlo politické
grémium a tuto zásadní otázku vyřešilo.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Vyvadilovi. Dámy a pánové,
zazněly zde dva procedurální návrhy.
Pana poslance Kozla, který navrhoval, abychom přerušili
do zítřka před ukončením rozpravy
projednávání tohoto bodu a dali prostor poslaneckým
klubům na to, aby se problémem zabývali do
zítřka.
Paní poslankyně Röschová navrhovala,
abychom v závěru rozpravy přerušili
projednávání tohoto bodu a dali tam více
prostoru pro jednání všeho druhu a přerušili
jednání do příští schůze.
Chci se nyní zeptat, zda nebude námitek proti tomu,
abychom se nejprve zeptali na procedurální návrh,
na souhlas sněmovny s procedurálním návrhem
paní poslankyně Röschové, který
byl několikrát opakován a podpořen
ještě dalšími - podle mé logiky
dává větší prostor pro jednání,
a pokud by neprošel, bude na řadě návrh
pana kolegy Kozla a pokud by ani ten neprošel, musíme
pokračovat v jednání.
Pokud by tedy zpravodaj a navrhovatel nepožádali o
přestávku na zpracování pozměňovacích
návrhů, což předpokládám,
že by učinili, tak to by mi tou sestupnou řadou
připadalo logické. Jestli nebude námitek,
dovolil bych si vás ještě jednou odhlásit
- byl zde značný pohyb - prosím, abyste se
zaregistrovali ještě jednou a chystám se dát
hlasovat o procedurálním návrhu paní
poslankyně Röschové, který byl podpořen
ještě několika poslanci v rozpravě.
Nyní tedy rozhodneme o pozměňovacím
návrhu hlasováním.
Dámy a pánové, kdo je pro, abychom přerušili
projednávání tohoto bodu do příští
schůze Poslanecké sněmovny. Pan poslanec
Lom má náhradní kartu č. 9. Kdo je
proti? Kdo se zdržel hlasování?
Tento procedurální návrh byl přijat.
79 hlasů bylo pro, 58 proti a 15 se zdrželo hlasování.
Konstatuji, že jsme přerušili projednávání
tohoto bodu a přistoupíme k projednávání
dalšího bodu, který můžeme v tomto
okamžiku zvládnout ještě před přestávkou
na oběd a jednání některých
výborů.
Jde o
Dámy a pánové, předložený
vládní návrh zákona, který
jste obdrželi jako sněmovní tisk 1100 nám
odůvodní pan ministr Stanislav Bělehrádek,
kterého prosím, aby se ujal slova.
Ministr pro hospodářskou soutěž ČR
Stanislav Bělehrádek: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, dámy a pánové. Základním
smyslem předkládaného návrhu zákona
je vytvořit legislativní podmínky pro transparentní
a nediskriminační zadávání
veřejných zakázek financovaných z
veřejných prostředků na uzavírání
smluv s dodavateli, kteří předloží
nejvýhodnější nabídku a umožní
podat námitky vůči jednotlivým úkonům
zadavatele. Rovněž lze v případě
porušení zákona přijmout nápravná
opatření, včetně uložení
sankcí.
Potřeba zákonné úpravy v oblasti zadávání
veřejných zakázek je vyvolána současným
stavem, kdy tato činnost probíhá mimo oblast
právních předpisů. Současná
existence zákona o zadávání veřejných
zakázek v ČR je jednou z hlavních podmínek
pro připojení k Evropské unii, která
vyplývá z projednané asociační
dohody. Cílem vládního návrhu zákona
o zadávání veřejných zakázek,
je aplikovat tržní mechanizmus hospodaření
s veřejnými prostředky. Musí být
minimalizována možnost ovlivnění průběhu
veřejné soutěže a jejího výsledku
stanovením jasných podmínek a postupů
uplatňovaných vůči všem účastníkům
stelně. Jako základní metoda výběru
z veřejné zakázky se stanoví obchodní
veřejná soutěž, která se od postupu
obchodního zákoníku liší. Jde
zejména o zpřístupnění a zpřísnění
postupu pro zadavatele při vyhlašování
soutěže, posuzování a hodnocení
nabídek, v úpravě tzv. dvoustupňové
veřejné obchodní soutěže a ve
způsobu uzavírání smluv.
Pouze v zákonem stanovených případech
se připouští zadání veřejné
zakázky na základě výzvy více
zájemcům či pouze jednomu zájemci.
Práce na tomto zákonu byly zahájeny počátkem
roku 1993, kdy vláda uložila Ministerstvu hospodářství
zpracovat zásady tohoto zákona. Zásady tohoto
zákona o zadávání veřejných
zakázek byly projednány rozpočtovým
a hospodářským výborem Parlamentu
v říjnu 1993. Připomínky těchto
výborů byly plně přijaty a využity
při zpracování tohoto zákona. Současně
byly do nich zapracovány všechny další
připomínky nejen od oficiálních účastníků
připomínkového řízení,
ale od jednotlivců a dalších organizací,
které na spolupráci přistoupily. Ustanovení
zákona byla také konzultována s orgány
Evropské unie, Evropského sdružení volného
obchodu, Organizací pro hospodářskou spolupráci
a rozvoj a Spojených národů. Legislativní
rada vlády potvrdila jeho srovnatelnost s předpisy
Evropské unie. Návrh zákona byl vládou
schválen koncem června 1994 a v měsíci
září byl projednán v rozpočtovém,
v ústavně právním a hospodářském
výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu.
Cílem předkladatelů bylo zpracovat zákon,
který nebude potřebovat další podzákonné
normy, pokryje celou oblast zadávání veřejných
zakázek a bude jednodušší dodržet
jeho postupy než pracně hledat cesty k jeho obcházení.
Ministerstvo pro hospodářskou soutěž
zabezpečí dohled nad dodržováním
tohoto zákona včetně postihu těch,
kteří ho nebudou respektovat. Trh veřejných
zakázek přináší podle poznatků
členských zemí Evropské unie úspory
veřejných prostředků ve výši
5 - 10%. Zavedení systému v naší republice
bude realizováno s minimálním dopadem na
zvýšení výdajů státního
rozpočtu a mělo by postupně vést ke
stejným úsporám jako v Evropské unii.
Věřím, že tento veřejností
dlouho očekávaný zákon bude dnes schválen.