Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: O slovo se přihlásil pan ministr Novák, který chce reagovat.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, chtěl bych reagovat hned na interpelaci pana poslance Krause. Ušetříme tím trochu naše lesy, nebudeme muset zbytečně tolik papírovat.

Pan poslanec se ptá, co mě vedlo k vyjádření, že naše země nepotřebuje finanční prokuraturu. Odpovídám, že jsem takovéto vyjádření nikde ve sdělovacích prostředcích, ani jinde, neřekl. Pouze v souvislosti s legislativním procesem vedoucím k přijetí návrhu zákona proti legalizaci příjmů z trestné činnosti, jinými slovy, zákona proti praní špinavých peněz, jsem si po jednání Legislativní rady vlády vyjádřil, že si dovedu představit i jiný orgán, nežli finanční prokuraturu, který by prováděl analýzu dat podle tohoto zákona a určitou jejich kontrolu. Pokud tato odpověď pana poslance uspokojí, budu rád.

Snad k té části interpelace vůči panu premiérovi, kdy pan poslanec vyslovuje obavu, aby se Česká republika nestala pračkou špinavých peněz, mohu říci, že horizont pro jednání zákona, pracovně řečeno, "proti praní špinavých peněz" vládou a jeho předložení Parlamentu vidím v průběhu jednoho, maximálně dvou měsíců, takže myslím, že i tato obava pana poslance je v tuto chvíli lichá. Věřím, že návrh zákona v té podobě, v jaké je připraven, bude Poslaneckou sněmovnou akceptován.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. S faktickou poznámkou kolega Wagner.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, využívám dobrodiní jednacího řádu, který praví, že vystoupí-li člen české vlády, je otevřena rozprava. Přesto nebudu nad rozsah faktické připomínky.

Pane ministře, vy jste byl tak laskav, že jste sdělil, že do jednoho či dvou měsíců obdrží tato sněmovna, a bude moci schválit, zákon, který upraví poměry tak, aby pokusy o praní špinavých peněz mohly být postihovány tvrději, nebo možná dokonce velmi tvrdě. To je hezké, ale kritika nebyla směřována na to, co učiníte nyní. Ta byla směřována na to, ze až do této chvíle jste neučinili nic a vláda je za polovinou svého funkčního období. Jen pro pořádek si dovoluji připomenout, že od roku 1970 v různých zemích světa tyto zákony existují, že existují dokonce celoevropská pravidla upravená Evropským společenstvím a že nebylo tak velmi složité za tyto dva roky vzít jakoukoli zahraniční předlohu, podívat se na ní a předložit k řešení tento velmi důležitý návrh, kdyby vláda České republiky na věci měla zájem.

Mám zato, že jste zájem neměli, nemáte. Proto nic není a proto daňový poplatník, občan České republiky, musí doplácet na vaši neschopnosti nezájem řešit věci obecné. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, pan ministr Novák.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák: Vážený pane předsedající, považuji slova pana poslance za trochu laciná. Obávám se, že i trochu předvolební. K tomu, aby mohl být napsán návrh zákona, stačí jediné. Sednout si ke stolu, vzít si ony předlohy, o kterých hovoříte, a takovýto návrh zákona prostě napsat.

Mohu na tomto místě říci, že iniciativa k tomu, aby byl připraven návrh zákona proti praní špinavých peněz, vzešla z řad ODS. Vaše strana mohla kdykoli přijmout podobné rozhodnutí. Nepochybuji o tom, že vaše strana má dostatek právníků, kteří jsou schopni takovýto návrh zákona připravit. Navíc vycházím-li z vašich slov, že stačí prakticky opsat úpravu, která se osvědčila v jiné zemi. To za prvé.

Za druhé. Většina evropských zemí přijala podobné zákony až v průběhu roku 1993. Z bývalých postkomunistických zemí má podobný návrh jako součást svého právního řádu pouze země jediná, a tou je Maďarsko.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou se hlásí kolega Wagner.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, pan ministr spravedlnosti by možná ve všech ostatních případech mohl mít pravdu, že se může jednat o předvolební rétoriku. Domnívám se, že v mém případě je důkaz absolutní, že se tímto problémem nezabývám pár dnů před komunálními volbami. Byl jsem to já, komu na jeho otázku tehdy federální ministr financí odpovídal ve věci špinavých peněz již v roce 1991 ve FS a řekl onu slavnou větu, že žádné nejsou, protože jsme všichni dělali do svačiny. Domnívám se, že v duchu této věty a v duchu špatné ideologie jste žili dlouhou dobu než jste se probudili k životu, jak praví pan ministr spravedlnosti a ODS něco předložila. Nevím, že by něco předložila, ale vím přesně, že předložila sociální demokracie návrh zákona, který k tomu má co říci.

Ještě mi dovolte jednu poznámku. Je strašlivou demagogií, ale strašlivou a ne dnešní a ne poprvé, kterou se opoziční strana obviňuje nebo opoziční poslanec, že měl šanci něco předložit. Vy, pánové, kteří sedíte ve vládních lavicích, máte za sebou desetitisíce úředníků, kteří jsou živi z platů, které platí řadový poplatník, jste odpovědni za to, abyste je řídili tak, aby pracovali na věcech, které tato země potřebuje. Opozice nemá nic jiného než svá místa v této sněmovně. Nemá tudíž výkonný aparát k tomu, aby předkládala návrhy, ale může je posuzovat, pokud byste je předložili, a je povinna vás vyzývat, abyste je předložili. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Gross.

Poslanec Stanislav Gross: Kolegové a kolegyně, budu velice stručný. Chtěl bych jenom panu ministrovi Novákovi připomenout, že v první polovině tohoto roku jsme do Parlamentu návrh zákona, který tuto problematiku řešil, jak v paragrafovaném znění, tak i v zásadách, předložili.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Omlouvám se panu kolegovi Šolerovi, že tak dlouho musel čekat. Nebylo to mojí vinou. Má zde 2 přihlášky.

Poslanec Jiří Šoler: Napřed přečtu interpelaci na pana ministra životního prostředí ve věci zneužití objektu Národního parku Šumava k nacistickým provokacím.

Vážený pane ministře, jedním z nedávných výdobytků bylo zřízení Šumavského národního parku. Jedná se o ochranu dobře zachovalého ekosystému, který má sloužit nejen zachování přírody, ale též umožnit kontakt lidí s přírodou v rámci harmonizace vztahů člověka k přírodě a mezi lidmi navzájem.

Proto jsem byl šokován, když jsem v lokalitě Knížecí pláně v zasklené skříni na objektu označeném symbolem Národního parku našel štvavé nacistické materiály, které hrubě zkreslovaly historii kraje, zejména zamlčovaly okupaci Sudet nacistickým Německem a naopak ignorovaly, že odsun sudetských Němců byl v souhlase s mezinárodními dohodami a Chartou OSN.

Domnívám se, že takové štvavé nápisy do tohoto prostředí nepatří a žádám o nápravu. Chápu, že státní orgán nemůže zamezit tomu, aby nějaký vandal nastříkal třeba sprejem hákový kříž. To je politováníhodné, je zapotřebí to odstranit, ale chápu, že tomu zabránit nelze. Pokud se to ovšem objevuje v zasklené skříni na objektu označeném symbolem Národního parku, potom to asi není tento jednoduchý případ.

To, že různé pohledy na tyto záležitosti lze řešit bez zbytečných konfliktů, mě naopak ukázala návštěva muzea v dolnorakouské vsi Kautsenu, kde expozice ukazuje historii kraje na obou stranách hranice způsobem přijatelným pro obě strany. Kéž by bylo možno doladit vztahy z Bavorskem podobně. To je téma interpelace na pana ministra Bendu.

Nyní tady mám ještě interpelaci na předsedu vlády ČR doc. ing. Václava Klause, CSc., ve věci harmonizace environmentální politiky České republiky s evropskou politikou.

Vážený pane premiére, v poslední době jsem se věnoval studiu evropských dokumentů týkajících se péče o životní prostředí, např. rozsáhlý dokument "The European Common Garden" - Evropská společná zahrada - vydaný mezinárodní neziskovou organizací "Group of Sesimbera" na základě podkladů meziparlamentního setkání Východ - Západ konaného v květnu 1992 ve Štrasburku a iniciativy poslanců parlamentů Globe Europe. Potěšilo mne, že mezi gramotnými Evropany dosud platí ta definice Evropy, kterou mne kdysi vyučovali v úpadkových komunistických školách, totiž od Britských ostrovů a Pyrenejského poloostrova až po Ural a Kavkaz. Mohu doložit.

Zřejmě ani vaše vzdělávací iniciativa v těchto zemích nezpůsobila, aby nás do Evropy přestali počítat. Evropští environmentalisté dělají vše pro to, aby nás zapojili do celoevropské spolupráce, dokonce na jaře tohoto roku uspořádali v Praze schůzku poslanců Parlamentů střední a východní Evropy. Zatím co Rumuni, Poláci či Bulhaři již dávno do Evropy vstoupili a s evropskými demokratickými strukturami pilně spolupracují, my jsme zatím pouze napodobili primitivní biologický proces reprodukce dělením.

Naštěstí, pane premiére, je ekologie přírodní věda, která nezná hranice a prostě nedovolí vyloučit část ekosystému z politických důvodů. A tak, zatím co my žvaníme o vstupu do Evropy, Evropa s námi marně navazuje kontakt, protože gramotní Evropané vědí, že bez nás se neobejdou.

V nedávné době zpracovalo ministerstvo životního prostředí návrh Akčního environmentálního programu pro naši republiku, který je v plném souladu se závěrem schůzky ministrů životního prostředí v Luzernu v roce 1993, který na rozdíl od diletantského mlácení prázdné slámy v Dobříši v roce 1991 přinesl konkrétní výsledky, z Deklarací ministrů životního prostředí EHS, s Environmentálním akčním programem pro Evropu a s Environmentálním akčním programem pro střední a východní Evropu. Bohužel vláda tento program odmítla. Podle mých informací je opět připravován zideologizovaný program dobříšského typu, který místo řešení skutečných problémů hledá umělé problémy v minulosti. Moje snaha o dialog s ministrem životního prostředí na toto téma, ať už na půdě parlamentu či mimo tuto půdu, nebyla na rozdíl od dialogu s evropskými strukturami úspěšná. Obávám se, že opět žvaníme o vstupu do Evropy, místo abychom využili její nabídky na konkrétní účinnou spolupráci. Jako to konečně děláme i v jiných oblastech již celých pět let.

Pane premiére, žádám vás, aby vláda věnovala politice péče o životní prostředí pozornost, kterou si zaslouží, a místo umělých obstrukcí skutečně využila nabídky Evropy na spolupráci. Právě evropští environmentalisté by nám mohli ukázat, že místo prázdného žvanění a stranických půtek lze problémy skutečně řešit v atmosféře vzájemného respektu a plodné spolupráce. Evropa se v této oblasti bez nás neobejde, proto se chopme nabízené ruky ke spolupráci.

Žádám vás, aby vláda a její členové umožnili otevřenou diskusi na toto téma, a to jak s poslanci Parlamentu, tak s širokou ekologickou veřejností. Kabinetní politiky bylo v této zemi za posledních 40 let již dost.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Kuchaře, připraví se pan kolega Bílý.

Poslanec Vlastislav Kuchař: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, ve dnech 20. - 22. října tohoto roku členové výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí měli možnost pracovně navštívit Rakousko a seznamovat se s aktivitami v oblasti obnovy vesnice a také měli možnost zúčastnit se mezinárodní ekologické akce UTEC Absorga 94 ve Vídni.

Právě k tomuto druhému problému bych chtěl položit dvě otázky panu ministru životního prostředí Bendovi a tyto dvě otázky si předtím dovolím odůvodnit.

Českou republiku reprezentoval na výstavě UTEC Absorga 94 stánek nadepsaný a zaštítěný Ministerstvem životního prostředí České republiky. Jeho podoba byla ve srovnání s obdobnými stánky zemí - jako příklad uvedu např. Slovensko a Chorvatsko - naprosto nedůstojná. Naprosto nedůstojné mi připadalo také jeho vybavení, kde se návštěvníci mohli obeznámit se stavem životního prostředí v České republice, např. také oním vám velmi dobře známým kapesním skládacím materiálem, který jste jeden každý obdrželi do svých schránek na příslušných výborech. Kromě tohoto materiálu pak ještě dva až tři tištěné materiály, dva až tři kruhové grafy na stěně stánku, čímž je vlastně výčet možností, v nichž byla Česká republika představena, stejně jako problematika životního prostředí v ní, vyčerpána.

Rozdíl mezi stánkem českým a ostatními stánky byl také v tom, že zatímco stánek slovenský a chorvatský byl uveden za návštěvy příslušného ministerstva daného resortu, stánek český neuvedl nakonec ani náměstek, jehož jméno zde nebudu uvádět, neboť ani ten si pro tuto záležitost neudělal čas.

Konečnému vyznění a zájmu veřejnosti rozhodně nepřispívá takováto podoba prezentace našich aktivit v zahraničí a onen zájem také podle této prezentace vypadal.

Domnívám se, že v této souvislosti se sluší, aby pan ministr životního prostředí Benda mi odpověděl na tyto dvě otázky:

Za prvé - jaký byl skutečný podíl Ministerstva životního prostředí České republiky na koncepci a záměru české expozice uvedené pod hlavičkou Ministerstva životního prostředí na Mezinárodním ekologickém veletrhu UTEC Absorga 94?

Za druhé - nakolik konzultovalo ministerstvo životního prostředí svůj záměr s ministerstvem zahraničních věcí a jeho prostřednictvím případně s českou ambasádou ve Vídni v souvislosti s rakouskými aktivitami vůči České republice právě na poli ekologickém?

Věřím, že způsob naší prezentace v zahraničí není otázkou koaliční a opoziční, ale je otázkou nás všech, důstojné reprezentace státu. Věřím, že s plnou vážností pan ministr Benda na mé otázky odpoví. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dále je přihlášen kolega Bílý, připraví se pan kolega Stodůlka.

Poslanec Jiří Bílý: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vládo, poslankyně a poslanci, obracím se se svojí interpelací na nepřítomného ministra vnitra Jana Rumla. Tato interpelace se týká otázek, které úzce souvisejí s činností jeho resortu. Jedná se o občany, kteří mají narušenou duševní nebo tělesnou integritu. Předpokládám, že ministr vnitra bude se mnou souhlasit, že státní orgány by měly věnovat zvýšenou pozornost občanům trvale upoutaným na lůžko či trpícím duševní chorobou, zvláště pokud jsou buď objektem trestné činnosti, nebo sami pachateli.

V poslední době jsem se přesvědčil, že v této oblasti není všechno v pořádku. Místo, aby vyšetřovací orgány zvýšily v těchto případech úsilí o zjištění všech důkazů nutných k meritornímu rozhodnutí, spíše se jedná o nějaké "sumární" řízení. Nechce v tomto případě zasahovat do nezávislosti orgánů činných v trestním řízení, ale mnohé indicie svědčí o tom, že v mnohých případech se jedná o neprofesionální přístup k řešení případů, které se dotýkají této skupiny občanů.

V této souvislosti mi dovolte vás seznámit s případem náhlého úmrtí akademického malíře Antonína Hály dne 17. července 1993 v Praze - Bohnicích. Šetření zde bylo ukončeno rozhodnutím vyšetřovatele Policie hl. m. prahy dr. Ždimery z důvodu, že se nejednalo o trestný čin ani přečin, a že Antonín Hála - občas hospitalizovaný v Psychiatrické léčebně v Praze - Bohnicích - spáchal sebevraždu oběšením.

Zarážející je, že pozůstalí byli vyrozuměni o smrti Antonína Hály opožděně, s velkou časovou prodlevou, opravdu přesahující schopnost chápání, že dodnes nemají jeho pozůstatky. Údajně 17. července 1993 předal nadpor. Lorenc zesnulého pohřební službě MANGL v Praze k převozu na patologii, kde měl zesnulý zůstat do ukončení šetření smrti.

Příbuzná v den oznámení smrti, kdy se dodatečně o tom dověděla, podepsala na odboru sociálních věcí, že zařídí pohřeb. Toto bylo známo i pohřební službě MANGL. Teprve koncem dubna 1994 byly pozůstatky odvezeny ke kremaci z Prahy do Jindřichova Hradce a 29. dubna 1994 zpopelněny bez vědomí pozůstalých. Pozůstalým dodnes není jasné, kdo platil náklady na uložení pozůstatků a kremace.

Mé otázky na ministra vnitra zní: Jak je možné, že orgány Policie sjednávají bez vědomí nejbližších příbuzných pohřeb? Kdo zaplatil nemalé náklady na uchování, převoz a kremaci zesnulého? Proč orgány Policie zcela opožděně informovaly příbuzné? Proč orgány Policie dodnes nic neučinily, aby příbuzní dostali popel zesnulého?

Šetření násilné smrti psychicky nemocných lidí by mělo být co nejúplnější. Jsou to lidé, kteří se často nemohou bránit, kteří v rozpoznávání reality jsou výrazně omezeni. Z tohoto hlediska je nepochopitelné, že nebyla v tomto případě nařízena soudní pitva a nebyl zjištěn pohyb zemřelého před jeho úmrtím. Ostatně údajné místo úmrtí Antonína Hály - altánek, který se nachází v blízkosti Psychiatrické léčebny - měl být místem nejedné sebevraždy. Kolují mezi nemocnými v Psychiatrické léčebně v Praze - Bohnicích zprávy, že toto místo slouží k odložení zemřelých pacientů s problematickou diagnózou úmrtí.

Poslední otázka tedy zní: Prověřovaly orgány Policie častý výskyt údajných sebevražd v tomto zahradním altánu? To je vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dále žádám pana kolegu Stodůlku, připraví se pan kolega Klučka.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený člene vlády, interpeluji ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického.

Vážený pane ministře, obrátili se na mne občané z města Opavy se žádostí o vysvětleni fám a informací kolujících městem Opavou, a to ohledně privatizace obchodního domu Prior, dříve Breda a Weinstein v Opavě. Jelikož nejsem pracovníkem příslušného ministerstva, ani jeho ministrem, nebyl jsem schopen jejich dotazy zodpovědět a kolující fámy vyvrátit, slíbil jsem jim však, že se postarám, aby tyto otázky vysvětlil odpovědný ústavní činitel.

Nejprve ke kolujícím fámám. Obchodní dům Prior v Opavě byl údajně privatizován vaším ministerstvem v roce 1992, přičemž snad byla zvolena obálková metoda. Fond národního majetku měl za tento obchodní dům údajně požadovat částku ve výši kolem 70 mil. Kč. V soutěži měl pozdější nabyvatel skončit na druhém místě, přesto však obchodní dům získal. po získání tohoto obchodního domu měla být Fondem národního majetku kupní cena snížena o zásoby a pohledávky na objektu váznoucí, které údajně zbyly tomuto fondu, takže kupní cena za objekt v centru Opavy měla činit pouhých 25 mil. Kč. Do současné doby snad ani tato snížená cena nebyla Fondu národního majetku zaplacena.

Nyní to, co občané považují za nejvýznamnější. Objekt měla získat firma Breda, resp. pan Kamil Kolek, významný představitel ODA v Opavě.

Tento čtyřiadvacetiletý podnikatel, několik měsíců před tím pracující údajně jako gastarbeiter v Rakousku, veřejně v tisku prohlašoval, že pro něj není žádným problémem zaplatit, neboť získal vysoké úvěry nejvýznamnějších rakouských bank. Tato informace zřejmě nebyla pravdivá, neboť poté začal shánět peníze žádostmi o ručení města Opavy a okolních obcí.

Když se mu to nepodařilo u města Opavy, podařilo se mu to u města Kravaře. Jeho zastupitelstvo v březnu 1994 schválilo: "Poskytnutí ručení obecním majetkem ve výši 50 miliónů Kč na úvěr Breda, s.r.o. Opava, pana Kamila Kolka (do konce roku 1994)". V květnu 1994 toto městské zastupitelstvo schválilo: "Úmysl navýšit ručení majetkem města firmě Breda, s.r.o. pana Kamila Kolka o dalších 70 miliónů Kč (celkem se jedná o 120 miliónů Kč)". Vnucují se zde velmi nepříjemné asociace, uvědomíme-li si, že společnosti s ručením omezeným významného opavského představitele ODA ručí svým majetkem město, v jehož čele stojí starosta Mgr. Tošer, významný republikový představitel ODA.

V současné době prý ministerstvo pro správu a privatizaci národního majetku uvažuje, že panu Kamilu Kolkovi odprodá další obchodní dům Prior, tentokrát v Krnově.

V souvislosti s výše uvedeným vám, vážený pane ministře, kladu tyto otázky:

1) Je pravdou, že obchodní dům Prior v Opavě, dříve Breda a Weinstein, byl prodán firmě Breda, s.r.o., popřípadě panu Kamilu Kolkovi?.

2) Je pravdou, že k privatizaci tohoto obchodního domu byla použita obálková metoda?

3) Je pravdou, že nabídka pana Kamila Kolka nebyla nabídkou nejvyšší?

4) Je pravdou, že původně požadovaná cena byla snížena?

5) Je pravdou, že při snížení ceny šlo o pohledávky a zásoby, které zbyly Fondu národního majetku?

6) Je pravdou, že podle zákona měly být tyto pohledávky součástí prodeje?

7) Je pravdou, že by šlo o změnu podmínek soutěže?

8) Je pravdou, že kupní cena za tento obchodní dům nebyla do dnešního dne zaplacena? A pokud byla, kdy bylo datum splatnosti a kdy byla zaplacena?

9) Je pravdou, že pan Kamil Kolek je účastníkem soutěže o privatizaci obchodního domu Prior v Krnově?

V této interpelaci je příliš mnoho slov jako "snad, údajně, možná". Je možné, že tyto otázky iniciují ti, jimž se privatizace nelíbí vůbec, nebo jimž se nelíbí privatizace tohoto objektu. Tyto otázky byly však položeny a já považuji za nutné na ně odpovědět. Dvě věci jsou však nesporné. Od opavských občanů jsem slyšel na vlastní uši povzdech "zlatý Prior dříve". Druhou je ta skutečnost, že majitel či majitelé provedli v objektu bez stavebního povolení stavební úpravy tak, že odborníci z oboru požární ochrany prohlásili, že by nebylo možno bezpečně evakuovat ohrožené osoby. Přesto obchodní dům po těchto úpravách je otevřen veřejnosti bez kolaudačního rozhodnutí. Avšak vyřešit otázku, zda v dané věci nejde o trestný čin obecného hrožení, je v pravomoci jiných státních orgánů než této sněmovny.

Vážený pane ministře, doufám, že vaše odpovědi na mé otázky budou tak konkrétní a přesvědčivé, že vyvrátí pochybnosti a fámy, které občany Opavy ohledně privatizace obchodního domu Prior v Opavě znepokojují.

Mne pak znepokojuje otázka jiná - kolik dlužníků nezaplativších dosud své splatné dluhy se nadále účastní privatizace. Proto vám kladu poslední dvě otázky:

10) Jakým způsobem je zajištěno, aby dluhy z privatizace byly splaceny řádně a včas?

11) Jakým způsobem je zajištěno, aby ti, kteří neplatí řádně a včas, nemohli být připuštěni k další soutěži a zabránilo se tak narůstání dluhů? Mám zato, ze nejen já, ale i sněmovna by uvítala přehled dlužných částek, popřípadě jmenovité uvedení dlužníků, kteří nezaplatili již splatné dluhy, neboť je dobré, když nejen poslanci, ale i řadoví občané vědí, s kým mají tu čest.

Další interpelaci mám na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého.

Vážený pane ministře, při setkání s občany Opavy jsem jim nebyl schopen vysvětlit, proč se vašich zahraničních cest údajně zúčastňuje jako významný podnikatel z České republiky pan Kamil Kolek, o němž zlé jazyky v Opavě tvrdí, že dosud nezaplatil splatný dluh na prodej obchodního domu Prior. Tyto zlé jazyky rovněž tvrdí, že při vašich návštěvách v Opavě tento člověk s vámi obědvá a večeří.

V souvislosti s dříve přednesenou interpelací ohledně privatizace obchodního domu Prior vám, vážený pane ministře, kladu tyto otázky:

1) Je pravdou, že se vašich zahraničních ministerských cest zúčastnil pan Kamil Kolek a kolikrát?

2) Pokud ano, byl oficiálním členem vašeho doprovodu a kdo platil cestu a cestovní výdaje?

3) Který jiný významný opavský podnikatel se zúčastnil vašich ministerských cest?

4) Jakým způsobem je postaráno o to, aby mezi osoby vás doprovázející nebyli zařazováni lidé, kteří neplní své závazky vůči státu či svým partnerům?

5) Jak je zajištěno, aby při volbě těchto lidí nebyla preferována jediná politická strana?

6) Jakou procentní část vašeho doprovodu z řad významných podnikatelů tvořili při vašich zahraničních cestách členové vaší strany?

Tyto otázky se vám mohou zdát neobvyklé. Je však nesporné, že být v doprovodu ministra hospodářství je samo o sobě pro zahraniční partnery více než doporučení a může to mít obrovský vliv na uzavření kontraktů, a tím i získání výhody na úkor konkurenta, který tuto možnost nemá.

Můžete mi, vážený pane ministře, odpovědět, že tyto otázky vám mohli položit občané Opavy při vašich návštěvách sami.

Asi máte pravdu. Položili je však mně, a já na ně nebyl schopen odpovědět. S vaší pomocí je určitě napříště zodpovím k jejich spokojenosti.