Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji za závěrečné slovo. Prosím pana společného zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě a případně vznesl závěrečné slovo. Rozhodneme hlasováním o návrhu, který je uveden v tisku 1270.

Poslanec Vladimír Koronthály: Pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, stručnost je vlastností králů (pravda, my máme republiku), ale já se přesto o tuto ctnost pokusím. Nebudu tudíž říkat žádné závěrečné slovo, ale rovnou vám předložím jednotlivé pozměňovací návrhy k hlasování. Ne tak jak padaly v rozpravě, ale postupně podle tisku.

Nejdříve se budeme zabývat tiskem 1270, ve znění společné zprávy 1361.

První pozměňovací návrh je ten, který jsem já předložil, t. j. penále k § 7. Nemusím, doufám, předčítat znovu, jistě si to pamatujete. Pan ministr, jak jsme právě slyšeli, ho nedoporučuje. Já ho, jak jste před chvílí slyšeli, doporučuji. Rozhodněme o tom hlasováním.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Budeme hlasovat o pozměňujícím návrhu pana poslance Koronthályho. Jde o hlasování č. 94.

Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Pozměňující návrh nebyl přijat poměrem hlasů 48 poslanců pro, 23 proti, 66 se zdrželo hlasování.

Prosím další.

Poslanec Vladimír Koronthály: Další pozměňovací návrh k tomuto tisku, to je k tisku 1270 ve znění 1361, je návrh pana místopředsedy Kasala - to je úprava, kde slovo "zvýšeného" se nahrazuje slovem "zvýšenou", a to dvakrát, v odstavci a) i b). Opět všichni víme o co jde. V tomto případě jak pan ministr, tak já si dovolujeme doporučit.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Zdá se, že tato připomínka je legislativně technického rázu a já v souhlasu s navrhovatelem myslím, že o tom nemusíme hlasovat. Pokud jsou všichni stejného názoru, můžeme přistoupit k dalšímu.

Poslanec PSP Vladimír Koronthály: Dále tady byl můj návrh k tisku 1269 ve znění tisku 1341.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Pane společný zpravodaji, myslím, že se musíme věnovat tisku 1270 a tento uzavřít závěrečným hlasováním.

Poslanec Vladimír Koronthály: Omlouvám se. K tisku 1270 ve znění společné zprávy 1361 nevím o žádném pozměňovacím návrhu, neboť vystoupení kolegy Kačenky nelze považovat za předložení pozměňovacího návrhu. Domnívám se, pane předsedající, že můžete nechat hlasovat o tomto tisku jako celku.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Domnívám se, že jsme se zabývali všemi pozměňujícími návrhy, a proto můžeme přistoupit k hlasování o celém předloženém návrhu. Budeme hlasovat o vládním návrhu zákona o rozhlasových a televizních poplatcích podle sněmovního tisku 1270, ve znění společné zprávy výborů podle sněmovního tisku 1361. Kdo souhlasí s předloženým návrhem zákona, ať hlasuje v hlasování č. 95.

Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování je ukončeno.

119 poslanců bylo pro, 9 proti, 17 poslanců se zdrželo hlasování, 12 poslanců nehlasovalo. Konstatuji, že návrh zákona byl přijat.

Prosím, abychom přikročili k dalšímu, to je tisk 1269.

Poslanec Vladimír Koronthály: Dovolím si poděkovat sněmovně za schválení tisku 1270. K tisku 1269 ve znění společné zprávy, tisk 1341 byl jediný pozměňovací návrh, byla to v podstatě formální úprava. Nicméně tu budeme muset hlasovat, je to úprava článku čtyři, bod dva, kde je nové znění: Česká národní rada neschválí závěrečný účet rady nebo ... - Domnívám se, ze jménem pana ministra i svým mohu doporučit tuto malou úpravu ke schválení.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Protože nebyly žádné pozměňovací návrhy, budeme hlasovat o návrhu jako celku.

Budeme hlasovat o vládním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění zákona č. 150/1992 Sb., zákon ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb., zákon ČNR č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb., zákon ČNR č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů a mění a doplňuje zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 1269, ve znění společné zprávy výborů dle sněmovního tisku 1341. Kdo souhlasí s předneseným návrhem, ať to dá najevo v hlasování č. 96, které bylo právě zahájeno.

Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování je skončeno.

123 poslanců bylo pro, 9 proti, 17 poslanců se zdrželo hlasování, 10 poslanců nehlasovalo. Konstatuji, že návrh zákona byl přijat.

Děkuji panu ministru Dybovi a panu společnému zpravodaji Koronthálymu. Takto jsme probrali dva body našeho programu.

Přistoupíme k dalšímu bodu. Tímto je

K tomuto návrhu zákona se hlásí pan místopředseda sněmovny Jan Kasal. Uděluji mu slovo.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, a věřím, že projednávání tohoto bodu zabere podstatně méně času než název, který jste právě přečetl.

Paní a pánové, vzhledem k tomu, že jsme před chvilkou přijali zákon, který se věnoval prakticky témuž a vzhledem k tomu, že nejsou výrazné rozpory mezi tím, co chtěla skupina poslanců a mezi tím, čemu se věnoval vládní návrh zákona, žádám vás, abyste souhlasili s tím, abychom návrh poslance Jana Kasala a dalších na vydání tohoto zákona o rozhlasových a televizních poplatcích - s tím dlouhým názvem, který přednesl pan místopředseda Tollner, vzali zpět. Děkuji vám za to, že mé žádosti vyjdete vstříc.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu místopředsedovi sněmovny Janu Kasalovi a rozhodneme o návrhu, který jste právě slyšeli. Vzhledem k tomu, že jde o procedurální změnu programu, dávám hlasovat o procedurálním návrhu na změnu názvu tohoto bodu. Kdo s tím souhlasí, ať to dá najevo v hlasování č. 97, které jsem právě zahájil.

Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Tento procedurální návrh byl přijat poměrem hlasů 135 pro, nikdo proti, 3 se zdrželi hlasování.

Otevírám tedy rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám a končím. Dávám návrh na přijetí tohoto usnesení: Návrh usnesení Poslanecké sněmovny na vzetí zpět návrhu zákona:

Poslanecká sněmovna souhlasí, aby byl vzat zpět návrh poslance Jana Kasala a dalších na vydání zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění zákona č. 150/1992 Sb., o změně zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 36/1993 Sb., o změně zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, a o změně zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, a o změně zákona č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů, uvedený ve sněmovním tisku 969.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať se vyjádří v 98. hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Návrh byl přijat poměrem hlasů 137 pro, nikdo proti, 1 poslanec se zdržel hlasování, 19 poslanců nehlasovalo.

Tím jsme uzavřeli další bod našeho programu.

Dále se budeme zabývat bodem

Prosím poslance pana Tomáše Páva, aby odůvodnil usnesení rozpočtového výboru, které také obsahuje návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Usnesení jsme dostali na lavice.

Poslanec Tomáš Páv: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych nejdříve trochu osvěžil vaše vzpomínky na dobu před dvěma lety, na přelom roku 1992 a 1993, kdy jsme toho mnoho přijímali. V krátkém časovém intervalu sněmovna tehdy přijala jednak zákon o státním rozpočtu na rok 1993, v němž jako kapitola 372 byl zařazen rozpočet Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, a jednak novelu zákona České národní rady číslo 103/1992 Sb. o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, v němž bylo stanoveno, že Rada je financována z 0,3% výnosu poplatků za používání rozhlasových a televizních přijímačů. Kapitola 372 ve státním rozpočtu však zákonem zrušena nebyla a v následné diskusi zazněl i hlas ústavně právního výboru sněmovny, který Radě přiznal právo využít obou zdrojů financování.

Vzhledem k právní nejasnosti se Rada rozhodla tak, že pro své financování použila prostředků, přidělených státním rozpočtem, a prostředky získané z koncesionářských poplatků uložila na zvláštní účet u ČNB. Při projednávání státního závěrečného účtu za rok 1993 bylo sněmovnou hospodaření dle kapitoly 372 schváleno. O čem však nebylo rozhodnuto, byl osud oněch 6 901 164 Kč, které leží na účtě cizích prostředků.

Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu sice navrhl, aby tyto prostředky byly vráceny Českému rozhlasu a České televizi, pro něž byly původně vybrány. Toto usnesení však sněmovna nepřijala. Vláda svým usnesením číslo 206 ze dne 20. 4. 1994 vyslovila souhlas s tím, aby ministr Kočárník trval na tom, aby zmíněných 6,9 mil. Kč bylo vráceno do státního rozpočtu. Tento návrh však ani sněmovně nebyl předložen a tak o něm nemohlo být hlasováno.

Třetí teoretickou možností je dnes převést tuto částku do příjmové stránky rozpočtu Rady a o stejnou částku snížit pro rok 1995 příjem ze státního rozpočtu. V praktickém důsledku je to však totéž jako vrátit peníze do státního rozpočtu. Poněkud to však připomíná drbání levou rukou za pravým uchem.

Rozpočtový výbor se celou záležitostí znovu zabýval a došel k přesvědčení, že výše uvedených 6,9 mil. Kč bylo vybráno za používání rozhlasových a televizních přijímačů a určeno pro financování veřejnoprávního rozhlasu a veřejnoprávní televize, a že není žádný důvod pro jejich zcizení svému původnímu účelu. Z čehož vyplývá jediný závěr, že tyto prostředky by měly být Českému rozhlasu a České televizi vráceny.

Dovoluji si tedy přednést sněmovně návrh usnesení, které rozpočtový výbor přijal a které vám bylo rozdáno pod číslem 347.

Poslanecká sněmovna Parlamentu schvaluje, aby částka 6 901 164 Kč, deponovaná na účtu cizích prostředků Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání u České národní banky, která byla vytvořena z 0,3% koncesionářských poplatků za používání rozhlasových a televizních přijímačů v roce 1993, byla vrácena Českému rozhlasu a České televizi v poměru, v jakém byly poplatky za používání přijímačů odvedeny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Pávovi a otevírám rozpravu. Protože se do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu končím a táži se pana poslance, zda si ještě přeje na závěr vystoupit. (Poslanec Páv: "Děkuji, nechci.")

Rozhodneme tedy o návrhu usnesení, které jste před chvílí slyšeli.

Dávám o něm hlasovat - hlasování číslo 99 - kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Hlasování je skončeno. 111 poslanců bylo pro, 1 proti, 6 poslanců se hlasování zdrželo. Nehlasovalo 37 poslanců.

Konstatuji, že návrh usnesení byl přijat. Tím jsme skončili další bod programu.

Přejdeme k dalšímu bodu, kterým je

Návrh rozpočtu Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání na rok 1995 jste obdrželi jako sněmovní tisk 1186 a poté ještě upravený jako sněmovní tisk 1186 A. Prosím pověřeného zástupce garančního výboru, pana poslance Martina Přibáně, aby nám sdělil stanovisko výboru.

Poslanec Martin Přibáň: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, moje úloha bude velice stručná, vzhledem ke schválení zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a novelizaci zákonů s tím souvisejících, doporučuji sněmovně jediné - stáhnout tento bod z programu, z projednávání.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Slyšeli jste návrh na stažení tohoto bodu z programu. Jde o procedurální návrh, o kterém okamžitě rozhodneme. Než tak učiníme, dovolil jsem si vás odhlásit a prosím o vaši novou prezentaci.

Budeme hlasovat o stažení tohoto bodu. Kdo je pro tento návrh pana poslance Přibáně? Jde o hlasování číslo 100, které jsem právě zahájil. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Děkuji, návrh byl přijat poměrem hlasů 95 pro, 2 proti, 18 poslanců se zdrželo hlasování.

Budeme se zabývat dalším bodem, kterým je

Předložený návrh zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 1268, nám odůvodní pan poslanec František Kozel, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec František Kozel: Prosil bych sněmovnu, aby zachovala klid, opravdu nemám rád, když se ruší.

Vážený pane místopředsedo, vážená sněmovno, dovoluji se předstoupit před vás s návrhem novely zákona. Je to novela velice stručná, jednoduchá a má vyřešit problémy, které měly původně řešit novely školských zákonů, které vláda včera schválila, a které přijdou k nám do sněmovny pravděpodobně ještě v tomto roce.

Vzhledem k tomu, že dva zdánlivě drobné problémy jsou vázány k datu 31. 12. 1994, předložil jsem s kolegou Volákem návrh zákona, kterým se zmíněné dvě věci upravují. Jedná se o termín, ke kterému měly všechny školy a školská zařízení ze zmíněných dvou zákonů nabýt právní subjektivity. Navrhujeme toto datum vypustit z textu zákona z několika důvodů.

První důvod je ten, že novely, které přijdou ještě letos do sněmovny a budou projednávány v příštím roce, tuto záležitost budou upravovat daleko lépe a ku prospěchu škol a školských zařízení. Aby školy a školská zařízení nyní v tuto chvíli, v prosinci na konci roku, nebyly donuceny přejít do jiné právní formy bez jakékoliv přípravy personálu na zajišťování činností, které z toho vyplývají, domníváme se, že by bylo správné datum 31. 12. ze zákona vypustit. Chceme toto datum vypustit ze znění zákona i proto, že zmíněné novely upraví nabývání právní subjektivity škol a školských zařízení takovým způsobem, který bude plnit ten účel, který byl sledován v původním návrhu zákona, který ještě platí.

Poslední věc, která by vám měla dopomoci k tomu, abyste tuto novelu podpořili, je kvantitativního charakteru a znamená asi tolik - ze všech základních škol, které v České republice jsou zřízeny, zatím v tuto chvíli pouze 30% těchto škol přešlo do této právní formy a pokud by měla být dodržena litera platného zákona, muselo by zbývajících 70% škol, což jsou řádově tisíce škol, nyní během krátké doby podstoupit tuto proceduru.

Pokud jde o školská zařízení, lidově řečeno mateřské školky, tam je situace ještě horší, protože jen výjimečně jsou mateřské školky v postavení právních subjektů a znamenalo by to skutečně tisíce změn u tisíců mateřských škol. Dovoluji si tedy požádat sněmovnu o podporu této změny.

Druhá změna se vztahuje ke školským úřadům, a je to vlastně upřesnění textu zákona v tom duchu, aby bylo nepochybně jasné, že školské úřady vykonávají státní správu ve školství a aby byl odstraněn různý možný výklad znění zákona. Tolik k odůvodnění tohoto návrhu.

Jménem předkladatelů a jménem škol a školek si vás dovoluji požádat o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji a nyní dávám slovo společnému zpravodaji výborů panu poslanci Martinu Přibáňovi, aby nám odůvodnil předloženou společnou zprávu výborů, kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk 1345. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Martin Přibáň: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, návrh poslanců Františka Kozla a Stanislava Voláka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 390/1991 Sb., o předškolních a školských zařízeních, a zákon ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění zákona č. 190/1993 Sb., který jste obdrželi jako sněmovní tisk č. 1268, projednaly na svém zasedání výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Oba výbory vyslovily s předloženým návrhem souhlas a doporučují ho sněmovně schválit bez připomínek, jak ostatně informují ve společné zprávě, kterou sněmovna obdržela jako tisk č. 1345.

K povinnosti zpravodaje patří též dodat, že předložený návrh projednala na svém zasedání vláda České republiky a rovněž s ním vyslovila souhlas.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji pane společný zpravodaji. Otevírám rozpravu. Nemám žádné písemné přihlášky do rozpravy. Hlásí se pan místopředseda vlády Jan Kalvoda. Prosím, uděluji mu slovo.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Pane místopředsedo, dámy a pánové, chci učinit jen jednu nepodstatnou poznámku. Podporuji tento návrh novely školských zákonů. Poznámka, kterou učiním, se týká něčeho obecnějšího. Za prvé - jedna ze dvou navrhovaných změn, která označuje školské úřady za úřady správní podle ústavy, je podle mého názoru neškodná a není potřebná, protože mimo vší pochybnost vyplývá ze stávající právní úpravy. Školské úřady jsou správními úřady a vykonávají státní správu. Ale na rozdíl od mnoha jiných novel ničemu neublíží.

Pokud jde o druhý problém, to je problém právní subjektivity škol a mateřských školek, jejichž jménem pan poslanec Kozel na nás apeluje a troufám si říci, že mě dojal. Chci udělat poznámku. Vzpomínám si na diskusi, po které se dostal do školské legislativy onen pojem právní subjektivity. To je pojem právní, ale je to pojem prázdný. Pojem, který když se použije, aniž se zároveň kodifikuje, v jakých právních oblastech mohou svým jménem vykonávat různé právní subjekty práva a povinnosti, neznamená nic. A tehdy zaznělo to, k čemu se chci vyjádřit. Tehdy zaznělo, že školská veřejnost spojuje s tímto pojmem téměř prestižně otázku významu, kterou klade stát školám. Chci jen říci - varujme se používat právo k něčemu, k čemu není zrozeno. Stane se nám pak, že za rok nebo za dva budeme tyto prestižní, ale v daném kontextu prázdné pojmy poměrně kostrbatě z právního řádu znovu dostávat. I tady apeluji na uvážlivost zákonodárců jménem škol a mateřských školek. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu místopředsedovi vlády, ptám se, kdo se další hlásí do rozpravy. Hlásí se pan poslanec Přibáň.

Poslanec Martin Přibáň: Dámy a pánové, budu se ve svém příspěvku poněkud lišit od svého předřečníka. Rád bych přednesl jeden pozměňovací návrh k tomuto textu, který bych zde pokud možno stručně zdůvodnil.

Je logické a navíc zřejmě nevyhnutelné akceptovat text předlohy jako jisté východisko z nouze, způsobené neexistencí širšího vládního návrhu novel obou klíčových školských zákonů. Je rovněž nevyhnutelné konstatovat, že ačkoliv školský zákon ve svém znění z roku 1991 ukládal školám přechod do právní subjektivity, to znamená do stavu, kdy si škola bude sama spravovat, nebo přesněji zodpovídat za spravování svých věcí bez ingerencí státní správy v podobně školských úřadů. Tuto povinnost splnila pouze třetina škol.

Lze jistě souhlasit s názorem předkladatelů, že existují zařízení - především pak školy či školky s malým počtem žáků, u kterých je princip právní subjektivity navýsost sporný. Současně ale musím konstatovat, že řada škol, které svou velikostí a významem jsou přímo předurčeny k určité míře samostatnosti, k tomuto kroku nepřistoupily. Mám přitom důvodné podezření, ověřené několikerou praktickou zkušeností, že jedním z faktorů bránících školám k osamostatnění, byť relativnímu, jsou právě ty orgány, které by dle mého názoru naopak měly školám pomáhat, tedy školské úřady. Ať už je k tomu vede obava, že po přechodu významné většiny škol do právní subjektivity ztratí své opodstatnění, nebo přesvědčení o vlastní nepostradatelnosti, není ojedinělý případ, kdy školy, které se rozhodly dále si své věci spravovat bez školského úřadu, jsou finančně kráceny na rozdíl od škol ostatních, kterým je naopak přilepšováno. Významnou roli zde bohužel hraje legislativní neujasněnost postavení úřadu, školy, jejího ředitele a školské rady v systému našeho školství, stejně jako malá schopnost ministerstva dohlédnout přísným okem centrálního orgánu státní správy na rozdělování finančního normativu v jednotlivých okresech.

Oba dva problémy je nutno řešit obsáhlou novelou zmíněných zákonů, které - doufám - sněmovna brzy obdrží. Proč zde tuto věc tak obsáhle rozebírám? Chci upozornit na to, že dnes projednávaná stručná novelka není jen technickým řešením časové tísně, do které se dostaly školy, které nemají právní subjektivitu a jimž 1. ledna hrozí něco jako mimozákonný stav, byť bez sankčního rizika.

Projednávaná novelka tím, že neodkládá lhůtu pro vstup škol do právní subjektivity, ale tuto lhůtu ruší, vlastně naznačuje bez odpovídajícího rozboru, bez odpovídající diskuse, že právní subjektivita škol není nutná. Dáváme tak za pravdu těm školským úřadům, které z podivných důvodů školám v právní subjektivitě bránily a podle mých informací již existují případy, kdy školy, původně na subjektivitu nachystané, po informaci ze školského úřadu o chystané novele a náležitém dalším vysvětlení od svého záměru ustupují. Existuje i z takto přijaté novely jiné nebezpečí, nebezpečí opačného procesu, tedy odchodu škol z právní subjektivity a nemístného posílení vlivu těch školských úřadů, které svoji politiku zaměřily tímto směrem.

Navrhuji proto sněmovně neřešit věcně problém právní subjektivity, postavení školských úřadů, škol a jejich ředitelů a pro toto řešení vyhradit zásadní novelu školských zákonů, kterou se vláda ve svém harmonogramu zavázala předložit. Domnívám se, že odložení lhůty maximálně o jeden rok dá nám všem, kteří za chod školství zodpovídáme, dostatek času nejen k diskusi, ale i k řešení. Neposilujme instituce, které se nám již teď mnohde vymkly z rukou a o jejichž roli v systému nejsme zdaleka všichni přesvědčeni.

Nové znění čl. 1 v tisku 1268 by tedy podle mého názoru mělo být: Zákon č. 29/84 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon) ve znění pozdějších předpisů se mění takto: V § 63, odst. 6 se datum 31. prosince 1994 nahrazuje datem 31. prosince 1995. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Protože se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se, zda si přeje přednést závěrečné slovo pan poslanec Kozel. Ano. Než vám udělím slovo, pane poslanče, oznamuji, že místopředseda vlády a poslanec Jan Kalvoda má náhradní kartu č. 6.

Poslanec František Kozel: Vážené dámy a pánové, v rozpravě vystoupili dva řečníci. Vyjádřím se k oběma. Pan místopředseda vlády Kalvoda správně pojmenoval celou záležitost kolem právní subjektivity. Právě proto chceme tímto provizorním způsobem, vynuceným časovým tlakem, překlenout toto období a myslím, že v novelách, které vláda včera schválila, bude tato záležitost upravena tak, aby se skutečně nejednalo o mrhání nebo devalvaci pojmu "právní".

Ke druhému řečníkovi, kolegovi Přibáňovi, bych si dovolil vyjádřit se trochu obšírněji. Myslím, že je třeba uvést čtyři věci.

První spočívá v tom, že bychom si měli položit otázku, k jakému stavu se chceme vlastně dobrat, co je naším cílovým řešením. Zeptám se, jestli je naším cílem, aby všechny školy a školská zařízení byly zřízeny jako právní subjekty. Sám kolega Přibáň připustil, že tomu tak není. Připustil také, že existují školky a školy, u nichž skutečně není účelné, aby v této právní formě existovaly. Je samozřejmé, že z hlediska výkonu státní správy je jistě jednodušší, aby i nejmenší malotřídky v nejmenších vesnicích byly právními subjekty a staraly se samy o sebe, ale toto zjednodušení výkonu státní správy by podle mého hlubokého přesvědčení bylo na úkor hlavního poslání škol, totiž vzdělávání dětí. Podle mého názoru je nesmyslné zatěžovat ředitelky těchto školek nebo malotřídek ekonomickou agendou, údržbou budov, revizemi elektrických rozvodů a desítkami různých takovýchto naprosto se vzděláním nesouvisejících úkonů a odvádět je od toho, čemu by se měly věnovat zejména, tzn. vzdělávání.

U větších škol skutečně právní subjektivita tak, jak je nyní chápána, je účelná, ale u těchto malých škol a školek je to podle mého názoru nesmysl.

Druhý důvod, který bych chtěl uvést na podporu původního znění novely, je důvod kvantitativní. Pan premiér Klaus ve svém "mikulášském vystoupení" zde uvedl, že "renezance malotřídních škol podporující obnovu tradiční české vesnice vedla k tomu, že tyto školy se na celkovém počtu základních škol podílejí celou jednou třetinou." (V sále je velký hluk.) V absolutním čísle - já počkám!