Pátek 9. prosince 1994

Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, především mi dovolte podotknout, že mě uráží neúčast předsedy vlády na projednávání tak zásadního návrhu zákona, jako je zákon o státním rozpočtu, protože se zcela ztotožňuji s panem zpravodajem, že tento zákon je největší událostí v parlamentu a vrcholí jí parlamentní rok.

Nedovedu si představit, že by kancléř Kohl, premiér Major či prezident Clinton pohrdli parlamentem při projednávání návrhu rozpočtu své země a pokud ano, asi by už dnes nebyli ani kancléřem, ani premiérem, ani prezidentem. Český premiér dal v loňském roce přednost před účastí na projednávání státního rozpočtu ve sněmovně zasedání správní rady jistého německého koncernu. Přesto premiérem zůstal a projednávání státního rozpočtu se nezúčastňuje ani letos. Zřejmě i to je výraz specifického koloritu české politiky. Ale chtěl bych se obrátit na své kolegy z ODS - udělejte si prosím ve své straně pořádek, ať nám všem pan premiér svým vztahem k parlamentu nedělá ostudu.

Jistě ne náhodou předcházela letošnímu projednávání státního rozpočtu na rok 1995 ze strany vlády dlouhodobá a razantní dělostřelecká příprava. Výstřelem hodným ráže ctihodné Tlusté Berty ji zahájil sám Václav Klaus prohlášením o návrhu ústavního zákona o navždy vyrovnaném státním rozpočtu. Čas ukázal, že premiérův náboj měl poněkud zvlhlý prach a příliš malou kouli, takže cíle nejen nedosáhl, ale ani k němu nedoletěl. Úporná přípravná palba pokračovala toto úterý výstřelem svým obsahem ne nepodobným výstřelu z Aurory v podobě domácího slohového cvičení pana premiéra na téma jak jsme dobří, a pokračovala dnes ohňostrojem úspěchů při budování kapitalismu v Čechách z úst pana ministra financí Kočárníka.

Všechna tato vystoupení měla za cíl přesvědčit veřejnost, ale i opozici o tom, že vládní návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok je tak kvalitní, že je snad i zbytečné o něm vůbec jednat. Ve své mikulášské show pan premiér po vzoru svých nedávných předchůdců obvinil opozici, že zatěžuje vládu mimo jiné neúnosným extendováním interpelací. Zřejmě si tím chtěl zajistit naše vstřícné jednání, mimo jiné i o státním rozpočtu na příští rok. Jenže stejně tak, jako je počet interpelací za prvé nepřímo úměrný možnostem opozice kontrolovat rozhodovací procesy v této zemi, a za druhé přímo úměrný chybným, podivným a podezřelým skutkům vlády, je počet připomínek ke státnímu rozpočtu přímo úměrný počtu jeho slabin, kritických míst a nedostatků, které přes své růžové brýle odmítá vláda, ale zřejmě i vládní koalice, definovat, napravovat a řešit.

Stanovisko České strany sociálně demokratické k návrhu zákona o státním rozpočtu vychází z toho, že jako nejmocnější individuální ekonomický činitel vykonává sice nepřímý, ale rozsáhlý a aktivní vliv na své ekonomické okolí. Domnívám se, že je potřeba zdůraznit, že po formální stránce je rozpočet zpracován velmi kvalitně a také prostor pro jeho projednávání byl dostatečný. Ze struktury navrhovaného rozpočtu však vyplývá, že opět převažuje úsilí předložit pokladně, a tedy pouze formálně vyrovnaný rozpočet, přestože pan ministr Kočárník ve svém úvodním slově tvrdí opak, bez ohledu na jeho reálnost, majetkovou rovnováhu, funkční souvislosti a zejména bez zřetele na jakoukoliv koncepci vládní hospodářské politiky.

Jádro každého rozpočtu je zejména v jeho příjmové stránce a dovolte mi proto, abych se ve svém vystoupení věnoval především této stránce návrhu. Předložený návrh jen znovu potvrzuje, že jeho ekonomické působení se orientuje převáženě na záchranu vzniklých situací. Téměř vždy jsou prostředky určené pro rozvoj nebo naopak útlum určitých činností nebo oblastí nasazovány pozdě a v rozsahu, který by věci samé posloužil mnohem lépe, kdyby byl realizován včas či v předstihu. Typickým příkladem jsou pro příští rok např. příspěvky na bytovou výstavbu.

Příjmová stránka rozpočtu je trvale podhodnocována tolerováním existence stínové ekonomiky. Navzdory svému programovému prohlášení o nesmiřitelnosti vlády s daňovými úniky je vláda neuvěřitelně laxní ke stoupajícímu trendu podílu šedé ekonomiky na hrubém domácím produktu, a podle včerejšího vystoupení ministra hospodářství pana Dyby je s dosavadním podílem kolem 15% snad i spokojena.

Skoro se až zdá, že váhavost, liknavost a nedůslednost ve vytváření legislativních překážek, jež by minimalizovaly daňové úniky, panu ministrovi a možná i celé vládě vlastně vyhovuje. Zatímco desítky a možná stovky subjektů unikají plně daním z příjmů a z valné části i daním nepřímým, zejména DPH, jsou rozpočtované daňové příjmy státního rozpočtu docilovány na úkor poctivých poplatníků.

Toužebně vyrovnaného rozpočtu se navíc dociluje posílením příjmové strany o prostředky z Fondu národního majetku, o prostředky z potenciálních sociálních fondů a díky odsávání majetkové podstaty podniků. Metodika stanovení daňové povinnosti podnikatelským subjektům vychází ze striktně fiskálního pohledu, který naprosto nerespektuje potřeby rozvoje produktivní kapitálové základny naší republiky. Odpisování investičního majetku se stává spíše hrou čísel než tvorbou zdrojů pro budoucí investice. Především podniková sféra s podniky o 25 a více pracovnících přestala vytvářet kapitál a vytváří vlastní zdroje investic již jen z odpisů. Pokles produktivity od r. 1991 vede i k soustavnému snižování míry zisku a rentability. V důsledku toho dochází k zúžené reprodukci fixního kapitálu a snížení majetkové podstaty. Tento negativní trend byl navíc umocněn dalšími dvěmi vlivy, díky nimž došlo k odčerpání čistého zisku z podniků, a to

1. předimenzovanou úrokovou marží komerčních bank mezi kreditními a debetními úroky zhruba mezi 6 - 7%, které na úkor podniků vytvářejí nejen zdroje ke svému prvotnímu vybavení kapitálem, ale především rezervy na důsledky ztrátovosti podnikové sféry, kterou tím dále prohlubují. Jen v roce 1993 došlo k navýšení těchto rezerv u bank o 57 mld.

2. odvodem daně z příjmů podniků zkreslených nevalorizovanou výší odpisů, kdy státní rozpočet doslova zkonfiskoval podnikové sféře jen v roce 1993 zhruba 40 mld. Kč, takže reálná sazba této daně u podniků dosahujících zisk se zvýšila ze 42% na 115% valorizovaného zisku.

Důsledky této upíří politiky státu nesou na jednotlivých průmyslových odvětvích jednoznačnou stopu. Stav jednotlivých průmyslových odvětví, zejména spotřebního a lehkého průmyslu, která byla dříve konkurenceschopná na východních a západních trzích, hovoří sám za sebe. Ve sféře drobného podnikání potom došlo v letech 1990 - 1994 k redukci z 1,5 mil. individuálních podnikatelů na méně než jednu polovinu. Po opatrném našlápnutí v letech 1993-4 pokračuje odebírání prostředků ze zdrojů kapitálového charakteru, speciálně z potenciálních sociálních fondů a z Fondu národního majetku. U sociálních fondů se předpokládají příjmy ve výši zhruba 143 mld. Kč, výdaje opticky ve stejné výši.

Podstatná složka státního vyrovnávacího příspěvku, daná jeho snížením z 11 mld. korun v letošním roce na zhruba 5 mld. v roce 1995, se však přesunula do vyplácených důchodů. Tímto úkrokem se přes 6 mld. korun rozpočtových výdajů potichu přemístilo pod střechu příjmů sociálního pojištění. Započteme-li na vrub státního rozpočtu veškeré sociální výdaje, které mu přísluší, dostaneme celkové krácení prostředků určených pro tvorbu potenciálních sociálních fondů o 22 mld. Kč, nemluvě o možné další kumulaci finančních prostředků v případě, že by sociální fondy existovaly a fungovaly. To v podstatě znamená o 5% vyšší zatížení příjmů obyvatelstva platbami sociálního pojištění.

V úterním chvalozpěvu pana premiéra jsme navíc byli ujištěni, že vláda vzdor svému programovému prohlášení hodlá pokračovat v těchto praktikách i do budoucna. Z Fondu národního majetku má do státního rozpočtu přijít v roce 1995 zhruba 10,7 mld. Kč.

Z úst vládních činitelů se zase znova ozývá věcně nesprávná teze, která navíc nemá oporu v zákoně, totiž, že se jedná o veřejné finance. Zákon o Fondu národního majetku uvádí, že prostředky Fondu nenáleží státu, nýbrž jsou určeny k rozběhu privatizovaných podniků. Jsou kapitálem, který má v budoucnu nést plody a nikoliv prostředkem k okamžité spotřebě formou zalepování děr v příjmové části státního rozpočtu.

Návrh státního rozpočtu je však nejvíce zatížen zejména nedostatky strukturálního rázu, zejména v oblasti mikroekonomické sféry, které akcelerují strukturální nerovnováhu v tvorbě zdrojů pro blízkou budoucnost. Výdajová stránka návrhu zákona je potom pouhým odrazem součtu příjmů, nikoliv odrazem optimálních potřeb jednotlivých rozpočtových kapitol. Předložený návrh státního rozpočtu na rok 1995 jednoznačně přeceňuje některé makroekonomické ukazatele a nástroje pro ovlivňování budoucího vývoje národního hospodářství. Tento způsob sestavování státního rozpočtu je z dlouhodobého hlediska velmi krátkozraký. Odmítáme vytváření vyrovnaných státních rozpočtů za každou cenu, a to, pane ministře, právě na úkor budoucnosti, na úkor budoucích generací, neboť vyrovnanost státního rozpočtu jde jednoznačně na úkor dalšího a dalšího zvyšování vnitřního zadlužování státu, obcí a podnikové sféry. Proto návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1995 nepodpoříme.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Svatomír Recman se stanoviskem svého klubu, připraví se pan poslanec Josef Hájek. Prosil bych ho však, aby přednesl jen svůj projev zaměřený k všeobecné rozpravě. Pozměňovací návrhy bude mít příležitost proslovit později. Prosím, pan Svatomír Recman.

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, vážená sněmovno, vážená vládo, jak již tady bylo řečeno, zákon o státním rozpočtu je v každém roce nejdůležitějším schvalovaným ekonomickým zákonem. Je odrazem, zrcadlem vládní hospodářské politiky. Proto diskuse o státním rozpočtu musí být diskusí o stavu ekonomiky, o příčinách tohoto stavu a na základě provedené analýzy by měla být stanovena taková opatření, aby byly v příštím roce optimálně kryty běžné potřeby společnosti, ale zároveň byly vytvářeny předpoklady pro další vzestup nejen ekonomiky, ale především životní úrovně a sociálních jistot.

Předložený návrh státního rozpočtu na rok 1995, hodnocení ekonomického vývoje v roce 1994 a výhled na rok příští, hodnotí vláda jako celkově úspěšný. Tak vystoupil v úvodu místopředseda vlády a ministr financí pan Kočárník, tak vystoupil před sněmovnou v úvodu 25. schůze i předseda české vlády. Zdá se, že to nemá chybičku. Bohužel, řada ekonomů i poslanců má na ekonomickou situaci v České republice i na návrh státního rozpočtu na příští rok pohled poněkud reálnější, kritičtější.

Podle mého osobního názoru je tento pohled dán znalostí fungování makrosféry, ale rovněž znalostí problémů mikrosféry, které jsou v řadě případů zcela odlišné od oficiálních statistik a zobecňujících pohledů.

Výchozím bodem mého vystoupení k návrhu státního rozpočtu na rok 1995 je základní filozofie předložená i v návrhu Ministerstva financí České republiky, tzn., že rozpočet je vyrovnaný. Příjmy a výdaje jsou tedy stejné. Příjmy a výdaje mají růst proti očekávané skutečnosti v roce 1994 o 7,8%, u veřejných rozpočtů je to 7,9%. Při předpokládané inflaci v roce 1995 a podle výhledu vlády je to 7 až 9%, tzn., že reálná hodnota příjmů a výdajů zůstane na úrovni roku 1994, případně bude nižší. Vládou navrhovaný seriál růstu cen energií, služeb, nájemného a jízdného již od ledna příštího roku signalizuje, že inflace bude vyšší a opět překročí dvoumístnou cifru. V návrhu státního rozpočtu existuje - podle mého názoru - i rozpor mezi růstem ekonomiky a příjmy státního rozpočtu. Pozornost poslanců byla zaměřena zejména na výdajovou stránku rozpočtu, na jednotlivé výdajové položky. Snaží se někomu přidat, rozpustit nějakou rezervu apod. Nic jiného se ani dělat nedá, když se nezvyšují příjmy, není co rozdělovat. To má svou železnou logiku.

Zde vidím jeden velký rozpor předloženého návrhu státního rozpočtu. Buď vláda nevěří růstu ekonomiky a nebo jsou příjmy značně podceněny. Vláda předpokládá růst hrubého domácího produktu v roce 1995 o 10, 3% v běžných cenách, avšak příjmy rozpočtu mají růst pouze o 7,8%. Růst daní zahrnutý do státního rozpočtu, i při přihlédnutí vlivu změn schválených daňových zákonů, zaostává za prognózovaným růstem hrubého domácího produktu v běžných cenách v rozsahu, který lze odhadnout na 6 až 7 miliard Kč. Jde zejména o daň z přidané hodnoty a spotřební daň.

Rovněž struktura příjmů, jak vyplývá z předložených tabulek, nenaznačuje oživení nebo vzestup ekonomiky. Daně z příjmů právnických osob mají růst pouze o 3,2%. Nejvyšší nárůst příjmů státního rozpočtu o 12% má být pro příští rok ze sociálního pojištění. Řada ekonomů soudí, že nezmění-li se koncepce hospodářské politiky vlády, nebude mít potřebné příjmy nikdy.

Dosavadní koncepce hospodářské politiky včetně tvorby státního rozpočtu vytváří a bude vytvářet tzv. kornoutkový defekt. Jeho podstatou je, že při růstu cen stejné příjmy zužují možnost růstu výdajů a pokrývají stále menší pole sociálních potřeb a veřejných investic. Kornoutkový defekt má jediné východisko: pro většinu bude stále hůř. Tak se rovnice uzavírá. Stagnace ekonomického růstu znamená stagnaci příjmů do státního rozpočtu a ta pak vede ke stagnaci výdajů, což při inflaci a růstu drahoty znamená, že na vše je relativně méně a méně. Co tedy dělat?

Je zřejmé, že pokles celkové úrovně českého hospodářství je způsoben šokovou terapií, spojenou s restriktivní finanční a úvěrovou politikou, která se provádí již pět let. Odlepit se ode dna propadu lze jen šokovým tempem investování financovaného jak z vlastních prostředků podniků, tak z bankovně úvěrové sféry, tak i ze státního rozpočtu. Počáteční ztrátovost při znalosti struktury koncepce investování bude při předpokládaném tempu 6 až 8% ročně koncem rozpočtové pětiletky vyrovnána.

Vážená sněmovno, chtěl bych se ještě zmínit o dvou problémech. Prvním z nich je výrazné omezení prostředků na bytovou výstavbu. Jsou nižší o 20% a s rezervou nepokrývají ani inflaci. Na dosavadní akce komplexní bytové výstavby se dává v příštím roce o 60% méně, příspěvek na zahájenou bytovou výstavbu se snižuje o 43%, na obecní byty o 25%, půjčky obcím na modernizaci bytového fondu se snižují o 40%. Zvyšují se prostředky státu na stavební spoření i objem příspěvků na nájemné, ale to uvedený problém řeší pouze okrajově. Životního významu nabývá a stále více bude mít výstavba bytů, zejména pro mladou generaci. Ti hlavně potřebují získat střechu nad hlavou. Chtěl bych připomenout, že tak vláda činí v době, kdy z demografického hlediska dorůstají silné populační ročníky z let 1970 až 1975, a které pochopitelnou potřebu bytů budou nárokovat.

Druhým je návrh veřejných rozpočtů, tzn. státu, obcí a okresních úřadů na rok 1995. Při očekávaném růstu cen o 7 až 9% mají růst souhrnné rozpočtové výdaje tempem 7,9%. Objem rozpočtů okresních úřadů a obcí má podle návrhu vlády vzrůst o pouhých 3,9%, tzn., že jejich reálný objem při očekávané inflaci klesne proti letošnímu roku o 3 až 5%. V letošním roce se budou okresy a obce podílet na souhrnu rozpočtových výdajů 21,5%, v příštím roce má tento podíl klesnout na 20,7%. Má se toho dosáhnout především tím, že podíl dotací ze státního rozpočtu na krytí výdajů obcí a okresů se má snížit z 26,4% na 23%. Vláda rovněž navrhuje snížit dotace ze státního rozpočtu z 27,5 na 23,3 miliardy Kč, tj. o 9,3%. Růst cen menší objem ještě znehodnotí. V této souvislosti bych chtěl položit panu ministru Kočárníkovi několik dotazů.

První dotaz se týká, jestli má ministerstvo financí nebo vláda představu o cílové výši podílu rozpočtových výdajů obcí a okresů na rozpočtových výdajích státního rozpočtu, (např. pro rok 1995 byl tento podíl stanoven 20,7%). Dotaz, jestli tento podíl bude ještě klesat, když ano, na jakou úroveň, popřípadě, v jakém časovém horizontu?

Druhý dotaz se týká sociálního pojištění. Příští rok má státní pokladna získat z tohoto pojištění o téměř 7 miliard korun více než kolik se plánuje vyplatit na důchody, nemocenské pojištění a výdaje na nezaměstnanost. Dle mého soudu je to dotace státního rozpočtu z důchodů, což je v rozporu s posláním zákona o sociálním pojištění.

Dotaz - má ministerstvo financí nebo vláda představu, jestli bude sociální pojištění nadále součástí státního rozpočtu nebo uvažuje cílově o oddělení sociálního pojištění od rozpočtu? Hovořilo se tady dnes o tom. Chtěl bych to upřesnit, jestliže taková představa je, v jakém časovém horizontu a za jakých podmínek oddělení sociálního pojištění od rozpočtu bude provedeno?

Můj poslední dotaz se týká procesu tvorby rozpočtových pravidel a návrhu ústavního zákona o vyrovnaném státním rozpočtu tak, jak byl prezentován v tisku v souvislosti s usnesením výkonné rady ODS. Můj dotaz směřuje k tomu, jestli se na návrhu těchto zákonů pracuje nebo jestli na návrhu těchto zákonů pracuje ministerstvo financí popř. jiný ústřední orgán a jestli bude předložen Poslanecké sněmovně? Rád bych poznal, pokud to bude možné, i osobní názor pana ministra na konstituování vyrovnaného státního rozpočtu prostřednictvím avizovaného ústavního zákona.

Vážená sněmovno, rád bych vás na závěr seznámil se Stanoviskem Klubu KSČM k návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 1995. Klub KSČM považuje tento zákon o státním rozpočtu za rozhodující ekonomický zákon. Poslanecká sněmovna schválením zákona o státním rozpočtu rozhodne o zásadních sociálně ekonomických podmínkách života celé společnosti nejen v následujícím roce, ale vytvoří ekonomickou základnu pro další rozvoj českého státu.

Oproti minulým letům je třeba ocenit snahu vlády předložit návrh státního rozpočtu včas a připravit ho k projednání v parlamentu podle harmonogramu schváleného Poslaneckou sněmovnou. Bylo tak podstatně více času na jeho věcné prostudování než v předcházejících letech. Rovněž je možno se ztotožnit s některými cíli, které jsou uvedeny v návrhu státního rozpočtu na rok 1995. Na druhé straně má poslanecký Klub KSČM řadu zásadních výhrad k věcné náplni státního rozpočtu, která podle našeho názoru i nadále působí restriktivním směrem a ve své podstatě deformuje řadu cílů do podoby deklarací. Ve svých důsledcích se tak stávají brzdou dalšího rozvoje společnosti.

Vládou slibovaná cesta k prosperitě, sociálním jistotám, vzrůstajícímu blahobytu a růstu životní úrovně většiny obyvatel České republiky je tak pro rok 1995 nadále pouhým přáním. Návrh státního rozpočtu znovu počítá s přibližně 7 miliardovou dotací státního rozpočtu ze sociálního pojištění, rovněž výdaje na dluhovou službu ve výši 10,7 miliardy korun, patřící do státního rozpočtu, jsou kryty mimo rozpočet z Fondu národního majetku.

Pokud vláda věří v ekonomický růst v příštím roce o 10,3%, pak jsou hluboce podceněny příjmy, v příštím roce vzrostou jen o 7,8%. Snížení daňového zatížení o jeden bod u právnických a fyzických osob bude mít jen malý dopad jako pomoc malému a střednímu podnikání. Státem nejsou vytvářeny dostatečné podmínky pro normální fungování zemědělství, zastavení poklesu a oživení bytové výstavby, stabilizaci, popř. zastavení zhoršování sociálních podmínek a životní úrovně významných skupin obyvatelstva - mladých rodin s dětmi, důchodců, drobných podnikatelů, studentů, zemědělců. Návrh státního rozpočtu je připraven jako restriktivní, ale ani svou výší, ani svou strukturou ve svém souhrnu nevytváří předpoklady pro oživení ekonomiky, naopak výdaje stimulující oživení ekonomiky se snižují, což nekryje ani vládou očekávanou inflaci.

Stát stále více přesunuje finanční břemeno na řadové občany jak v daňové tak i cenové oblasti. Návrh státního rozpočtu je výrazem pokračující vládní politiky dlouhodobé stagnace ekonomiky a nevytváří předpoklady pro celkové, podtrhuji celkové pozitivní změny a v hlavních rysech je v rozporu nejen s našimi představami, ale i volebních programem, se kterým byla zvolena vládní koalice.

Z těchto důvodů poslanecký Klub KSČM předložený návrh státního rozpočtu na rok 1995 nepodpoří.

Předseda PSP Milan Uhde: Do všeobecné rozpravy je nyní přihlášen a promluví pan poslanec Josef Hájek, připraví se pan poslanec Pavel Hirš.

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte i mně využít rozpočtové diskuse ke krátké volné polemice na téma stav naší ekonomiky. Jednostranné pozitivistické hodnocení v pojetí úterního vystoupení premiéra vlády neodpovídá realitě ani v čase ani v prostoru, zdaleka ne všechna expertní tuzemská i zahraniční hodnocení potvrzují výjimečnost a správnost vládní transformační cesty a už vůbec se neztotožňují s nekritickým pohledem na hodnocení dosaženého transformačního stavu.

Toto vládní pojetí interpretace výsledků má smysl snad pouze propagandistický, i když o účinnosti působení v tomto smyslu už dnes lze oprávněně pochybovat. Ošidnost mnohých podobně silných tvrzení v době minulé, dávné i nedávné, prokázal čas, což by bylo možno ilustrovat celou řadou příkladů. I návrh rozpočtu zpracovávaný v čase zhruba v začátku III. čtvrtletí letošního roku ukazuje, že mnohé i krátkodobé predikce neodpovídají již dnes dosažené realitě, a to v obou směrech. Mohl bych uvést jako příklad predikce v oblasti růstu cen ve druhém pololetí - bylo tady o tom hovořeno - obráceně predikce ve vývoji obchodní bilance, úvahy o dalším postupném zlevňování peněz - opak je pravdou, a snad i to, že predikce v té době počítala pouze s vyrovnaným rozpočtem v roce 1994. Dnes hovoříme o přebytkovém rozpočtu.

Připomínám při této příležitosti i obecně známou pravdu, že samochvála zapáchá. Úzký makroekonomický pohled zcela ignoruje a tedy nereflektuje stav, úlohu a funkci mikrosféry, zprostředkujícího servisu a oběhových funkcí, tedy trh práce, trh kapitálový a celou sféru bankovnictví. Platební neschopnost podnikatelských subjektů, a to bez ohledu na to, zda jsou zprivatizovány, ukazuje na chronickou a neléčenou chorobu. Tento sektor se naopak dále propadá do závislosti na nových úvěrech, přičemž jeho fiskální výkonnost neumožňuje splácet ani úroky, natož jistiny z úvěrů dřívějších. To vede nejen k tlačené, tedy nákladové inflaci, ale i k přesouvání rizik do bankovnictví. A není pravda, že jedinou tzv. nemocnicí na nemocné úvěry je Konsolidační banka, ta je spíše dnes správcem někde jinde neevidovaného státního dluhu, ale těmito nemocnicemi jsou prakticky všechny banky ostatní a snad už ne ani nemocnicemi, ale LDN - tzn. léčebnami dlouhodobě nemocných pacientů.

Zcela netransparentní a nevysvětlitelný je i náš trh práce. Ptám se, kam zmizelo 199 tisíc pracovníků mezi rokem 1993 a 1994, viz tabulka toho materiálu A na straně 36, kteří nejsou uváděni mezi nezaměstnanými, a to dokonce v době, kdy do ekonomiky nastupují silné populační ročníky.

Včera se zde diskutovalo o rozsahu šedé ekonomiky, jejím podílu na hrubém domácím produktu. Odhadovaný pracovní potenciál tohoto sektoru naším statistickým úřadem je 300 tisíc lidí. Já se tedy zcela legitimně ptám, z čeho se rekrutují tyto pracovní zdroje? Co je to za lidi, jsou to registrovaní podnikatelé, kteří působí v této sféře, jsou to důchodci, jsou to studenti? Kde je ukryt, nebo z čeho se rekrutuje tento významný pracovní potenciál. Nebo jsou to i třeba zahraniční pracovníci, kteří zde pracují bez příslušných pracovních povolení?

Nechci zde vyvolávat žádná spekulativní tvrzení, ale myslím, že je potřeba velmi vážně analyzovat pracovní trh, trh práce, trh nezaměstnanosti, protože nesprávná interpretace údajů, které jsou obecně brány za řekl bych správné, vede k vývodům nesprávným, vývodům v oblasti produktivity práce, v oblasti nezaměstnanosti apod.

Podle mého názoru není dobrá a stejně netransparentní je i situace v oblasti kapitálového trhu. Osmdesát až devadesát procent obchodů jde mimo burzu, která tak neplní a nemůže plnit úlohu tržně cenotvorného místa. Tím dochází k hodnotové deformaci celého majetkového systému. Ptám se, z jakých zdrojů pocházejí peníze tohoto trhu, které jsou občanům v hotovosti vypláceny na stovkách míst v republice, a to ve vinárnách a v bytech dle inzerce v novinách? Jaká je úroveň státního dozoru na tomto trhu? Odkud a z jakých zdrojů pocházejí jeho peníze, jaké jsou daňové úniky a jak je vůbec obhospodařována celá tato oblast?

Zcela legitimní jsou potom i další otázky do sféry investičních a podílových fondů, kterých jsou dnes již stovky a které, podle mého názoru, se více věnují spekulativnímu obchodování s akciemi, než výkonu správy majetkové držby. Při zahájení kupónové privatizace jsme spatřovali ve fondech určitý nástroj, který nám bude koncentrovat rozptýleného vlastníka, jednotlivého dika. Po zkušenostech, které s činností těchto fondů máme, si myslím, že jejich činnost je zaměřena do zcela jiné oblasti.

Dovolte mi jednu malou odbočující poznámku právě za touto pasáží. Premiér ve svém vystoupení nabádal, že bychom se měli více zaměřit na odstranění všech kontrolních, regulačních a licenčních mechanismů, které obecně přinášejí byrokracii, možnost korupce a neúměrné zvýhodnění úředníka státní správy nebo toho, kdo tuto regulaci, kontrolu nebo licenční činnost vykonává. Myslím, že v tomto smyslu nemusí mít premiér ani vláda žádné obavy, protože řadu těchto funkcí jsme vlastně nedokázali ani řádně vytvořit - především mám na mysli instituce s funkcemi kontrolními.

Nyní několik poznámek k návrhu státního rozpočtu.

Rozpočet je konstruován jako vyrovnaný a já zde nechci opakovat známé argumenty, které tuto fikci vyvracejí.

Postupné snižování podílu přerozdělovacích procesů prostřednictvím veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu není podle mého názoru ani tolik výrazem cílené fiskální politiky, jako výrazem metodických změn, tzn., že celá řada rozpočtových výdajů je prováděna z mimorozpočtových zdrojů. Například se zde hovořilo o Fondu národního majetku, což je dnes již cirka 40 mld. korun, které tímto způsobem byly rozděleny. Zcela zřejmý a skokový efekt do této matematiky má oddělování zdravotního pojištění od rozpočtu, přičemž bychom dosáhli dalšího významného skokového efektu v tomto hodnocení rozpočtové politiky, kdybychom oddělili i financování sociální od státního rozpočtu.

My však spatřujeme v těchto trendech, čili ve snižování podílu výdajů na hrubém domácím produktu, i jistou podporu naší argumentace, že naše ekonomika, česká ekonomika je dýchavičná na příjmech. To znamená, že nemůžeme přerozdělovat něco, co v produkční sféře nebylo vytvořeno, byť by potřeba posílení výdajové stránky jak na podporu ekonomických funkcí, tak na podporu sociálních funkcí byly neoddiskutovatelné. Pro nás je navržený rozpočet na výdajové stránce skutečně chudý, a to především v transferech k obyvatelstvu, které neodpovídají inflačnímu růstu a stupni propadů životní úrovně v transformačním období.

I tak je zřejmé, kdo bude platit výdajovou stránku rozpočtu. Je to zcela zřejmě příjem ze sociálního zabezpečení v meziročním indexu 11,2%. Ostatní příjmy rozpočtu jsou hluboce pod 10%ním indexem.

Dosti zajímavý obrázek nám dává také srovnání růstu výdajů jednotlivých kapitol meziročně v tomto pořadí: 1. finance, 2. spravedlnost, 3. zdravotnictví, 4. vnitro, 5. školství, 6. obrana a tak bych mohl pokračovat. Myslíme si, že v té transformační situaci, v jaké jsme, by toto pořadí mělo vypadat poněkud jinak.

Na závěr jednu krátkou poznámku, která se týká té pasáže navrženého rozpočtu, kde se hovoří o systémových změnách a ekonomickém vývoji v roce 1995. Je zde uvedeno 12 rozhodujících oblastí, čili podle názoru čtenáře tedy i oblastí, kterým by vláda měla systémově dávat v roce 1995 prioritu. Musím však konstatovat, že ani se silnou lupou jsme nenašli v návrhu rozpočtu fiskální podporu těchto vládních priorit, především v oblasti zemědělské politiky, exportní politiky, regionální politiky, bytové politiky, v podpoře malého a středního podnikání atd. Navíc je s podivem, že mezi tyto priority, jak jsou uvedeny, nepatři sociální politika. Tato pasáž je tedy největším zklamáním z celého předloženého návrhu rozpočtu na r. 1995, je koncepčně prázdná. Chci ale říci, že i kdyby zde byly sebelépe vyjádřeny koncepční záměry vlády v jednotlivých oblastech, bez konkrétních materiálových a fiskálních zdrojů, tedy i zdrojů rozpočtových, by byly pouhou fikcí.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Pavel Hirš, připraví se pan poslanec Josef Hurta.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP