Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Divizní taktické cvičení bylo rozplánováno do dvou částí. V průběhu první části v trvání 2 - 3 dnů se obě československé tankové divize po provedeném přesunu měly soustředit v určených prostorech u státní hranice s Polskou lidovou republikou. Konkrétně, první tanková divize ve vojenském výcvikovém prostoru Mimoň a devátá tanková divize v prostoru mezi městy Trutnov, Náchod, Opočno a Jaroměř. Den a dobu překročení státní hranice s Polskou lidovou republikou měl stanovit náčelník generálního štábu ozbrojených sil Sovětského svazu.

Čímž měla být zahájena i druhá část divizně taktického cvičení.

V jejím průběhu měla první tanková divize cvičit s 11. tankovou divizí Polské lidové armády v Zaganském výcvikovém prostoru, zatímco 9. tanková divize se měla přesunout do prostoru jihozápadně od Katovic. Po odpočinku pak bylo plánováno zahájení frontového velitelskoštábního cvičení, v jehož rámci mělo být z vojsk armád států Varšavské smlouvy soustředěných na území Polské lidové republiky vytvořeno 5 - 6 vševojskových armád a z nich tzv. koaliční front, jehož velení měl převzít velitel spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy.

Dokumentace k provedení tohoto cvičení na území Polské lidové republiky není k dispozici a není znám ani jeho zámysl. Jeho podrobnější příprava měla byt provedena pravděpodobně 8. - 10. 12. 1980. Podle vyjádření maršála Ogarkova ze dne 1. 12. 1980 v Moskvě o jeho provedení včetně stanovení doby mělo rozhodnout politické velení Sovětského svazu. Údajně mělo být cvičení v souladu se závěrečným aktem Helsinské konference oznámeno, i když v kratším termínu, než stanovených 21 dní.

O tom, že cvičení mělo být provedeno na území Polské lidové republiky, svědčí nejen část zachované dokumentace včetně vojenských map s osami přesunu a prostory soustředění jak v Československé republice, tak na území Polské lidové republiky, ale také dokumentačně i svědecky doložené provedení rekognoskace terénu na polském území ve dnech 4. - 5. 12. 1980 rekognoskační skupinou velitelství Západního vojenského okruhu v součinnosti s funkcionáři Slezského vojenského okruhu PLA. V závěrech rekognoskace, která byla zaměřena i na zjištění situace a nálad obyvatelstva na této části polského území, kde měly oba svazky ČSLA operovat, je uvedeno, že v případě vstupu vojsk ČSLA na území PLR lze očekávat ze strany obyvatelstva provokace, protože cvičení nebude chápáno jako normální, nýbrž jako příprava na intervenci.

Cvičení Krkonoše, které řídil tehdejší velitel Západního vojenského okruhu genplk. František Veselý se svým štábem, bylo pak zahájeno uvedením svazků do vyšší bojové pohotovosti dne 6. 12. 1980 od 15 hodin. V nočních hodinách ze 6. na 7. 12. 1980 pak cvičící vojska provedla přesun po osách včetně pásové techniky z mírových posádek do již zmíněných prostorů v blízkosti státních hranic s PLR, kde byla reálná část cvičení dne 8. 12. 1980 ve 14 hodin ukončena. Po dvou dnech pak vojska na základě nařízení ministra národní obrany ČSSR armádního generála Martina Dzúra zahájila přesun dílem po vlastní ose, dílem po železnici zpět do mírových posádek s datem ukončeni dne 21. prosince 1980.

Je na místě zmínit, že v průběhu celého šetření nebyl dosud zjištěn jediný přímý důkaz svědčící o tom, že by zamýšlené spojenecké cvičení, t větší části nedokončené, mělo sloužit jako příprava tzv. internacionální pomoci členských států Varšavské smlouvy Polské lidové republice, kde v té době vrcholila společensko-politická a hospodářská krize, za účelem udržení a upevnění ohroženého socialistického zřízení či dokonce jako vlastní přímá internacionální pomoc. l když cíle stanovené pro cvičení Krkonoše z vojensko-odborného hlediska byly charakteristické i pro jiná cvičení tohoto druhu a rozsahu, tj. pro divizně taktické cvičení s vyvedením vojsk, nelze uvěřit, že nevyjadřovaly žádné politické záměry. O tom, že prošetřovaná akce politické záměry vyjadřovala a že se v podstatě jednalo o přesně načasovanou manifestaci síly spojeneckých vojsk států Varšavské smlouvy na základě mezinárodní a v PLR vzniklé vnitropolitické situace, svědčí řada následujících prokazatelně zjištěných odlišností od jiných cvičení obdobného stupně a charakteru.

Cvičení bylo připravováno a provedeno mimo plán bojové a politické přípravy, přičemž doba na jeho zpracování byla neobvykle krátká v rozporu se zásadami pro zpracování takových cvičení. Jinak řečeno, jednalo se o mimořádné spojenecké cvičení. Jeho příprava i částečné provedení bylo vyvoláno spojeným velením ozbrojených sil států Varšavské smlouvy a o uskutečnění jeho hlavní části, tj. vstupu cvičících spojeneckých vojsk na polské území, mělo rozhodnout politické velení Sovětského svazu určitě s vědomím nejvyšších politických představitelů ČSSR, PLR a NDR. Jenom z tohoto pouhého faktu vyplývá, že cvičení sledovalo kromě vojensko-odborných i politické cíle.

Svědčí pro to i písemná nedatovaná informace ministra národní obrany ČSSR adresovaná prezidentu a tajemníkovi ÚV KSČ Husákovi. Mimořádnost tohoto cvičení potvrzuje i skutečnost, že nebylo projednáno v Radě obrany státu. Bez zajímavosti není ani fakt, že na zmíněné cvičení byly vybrány právě 1. a 9. tanková divize, které po všech stránkách odborné, organizační, politické i ideologické - patřily k nejlepším, pokud nebyly vůbec nejlepší v ČSLA. Navíc do nich byly začleněny rovněž kvalitní motostřelecké pluky z jiných divizí Západního vojenského okruhu tak, že počet cvičících vojáků přesáhl 14 tisíc. Ani to však nebylo dostačující, proto byl ještě proveden zvláštní výběr, při kterém rozhodující úlohu hrála trestní bezúhonnost, odbornost a politická a ideová vyspělost. Vojáci, kteří nesplňovali tato kriteria, byli zařazeni do zpětných odřadů a byli nahrazeni jinými vyhovujícími.

Konečné slovo při tomto výběru neměli velitelé cvičících útvarů, nýbrž političtí pracovníci a vojenská kontrarozvědka. Zvýšená činnost politického aparátu a vojenské kontrarozvědky, projevující se m.j. jak v počtu jejich pracovníků, tak v prostředcích speciální propagandy při zabezpečení této akce, přesahovala běžné zvyklosti a normy pro tento typ cvičení. O významu, který byl celé akci spojeným velením ozbrojených sil států Varšavské smlouvy přikládán, svědčí i to, že za cenu účasti dvou zmíněných tankových divizí Západního vojenského okruhu doplněných prvosledovými motostřeleckými pluky by byla bezesporu na určitou dobu oslabena ochrana státní hranice, vlastně hranice celého socialistického seskupení s NSR. Rovněž vybavení cvičících svazků navýšenými palebnými průměry ostré munice, potravinovými dávkami, pohonnými hmotami, náhradními díly a speciálními prostředky vodními děly, kasry a obušky, zapůjčenými od vojsk ministerstva vnitra, podtrhuje mimořádnost celé akce. Stejně tak i přesun veškeré techniky včetně pásové po vlastní ose při využití hlavních komunikací bez ohledu na jejich poškození, navíc za asistence příslušníků dopravní služby Veřejné bezpečnosti.

Nelze pominout ani svědecky dokumentovaný rozhovor vrchního velitele spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy maršála Kulikova s ministrem národní obrany ČSSR armádním generálem Martinem Dzúrem, který se uskutečnil na podzim roku 1981 při spojeneckém cvičení na území NDR. V něm se maršál Kulikov zmínil, že vojenské řešení polské otázky s účastí spřátelených armád by byl vážný problém a s úlevou prohlásil, že vzhledem k rozhodnému postupu ministra národní obrany PLR Wojciecha Jaruzelskeho nebude vojenský zásah spojeneckých vojsk nutný. K tomu přítomný ministr obrany ČSSR poznamenal, že upuštění od vojenského zásahu v PLR na podporu stávajícího režimu bylo nejlepší řešení, jaké v dané situaci mohlo být.

Celou shora uvedenou řadu skutečností pro akce obdobného druhu tak netypických dokresluje i fakt, že po návratu cvičících vojsk do mírových posádek trvalo u většiny z nich po dobu téměř půl roku dvojí bojové rozdílení, jedno pro běžný chod útvarů, druhé pro akci Krkonoše. Ta, ihned po návratu vojsk do mírových posádek, byla dopracována a převedena do oblasti dokumentace s nejvyšším stupněm utajení. Jinými slovy byl vypracován systém jakési skryté mobilizace a metodika s časovým plánem k opětnému zaujetí stanovených prostorů u hranic s PLR od vyhlášení signálů Krkonoše maximálně od "Č" + 36 hodin byt připraveni plnit další úkol, to je překročení státních hranic s PLR. K realizaci takto připravené a částečně shora popsaným způsobem prověřené akce Krkonoše nikdy nedošlo. V průběhu let 1982 až 1984 pak byla převážná část dokumentace k akci Krkonoše skartována a protokoly o tom archivovány.

Pro úplnost je třeba doplnit, že i o oficiálně uvedeném zaměření celé akce a místě jejího konání pravděpodobně věděla pouze nejužší špička vedení armády a prezident ČSSR, ani ta však nevěděla o jeho délce, ani to, zda bude provedeno v celém rozsahu, to je včetně vstupu na území PLR. Přestože nikdo z nejvyššího vedení cvičícím vojskům nic bližšího (kromě toho, že se jedná o přesun na velké vzdálenosti) neřekl, mnozí ať již vojáci z povolání či vojáci základní služby - se na základě již uvedených anomálií domnívali, že celá akce souvisí s probíhajícími společenskopolitickými událostmi v PLR. Jak je patrno z jejich svědeckých výslechů, nic konkrétnějšího nevěděli a nevědí dodnes.

Na základě všech zjištěných skutečností lze dospět k závěru, že akce Krkonoše jako součást neplánovaného spojeneckého cvičení se zrodila a z menší části i realizovala z rozhodnutí Spojeného velení vojsk států varšavské smlouvy. To bylo iniciováno politickým vedením tehdejšího Sovětského svazu, které vycházelo z tehdy v socialistickém společenství uznávané Brežněvovy doktríny, omezené suverenity států Varšavské smlouvy. Výsledky vyšetřování potvrzují, že připravené a částečně provedené spojenecké cvičení mělo sloužit přinejmenším jako akt hrozby vojenskou silou a nebo dokonce jako zastírací manévr k intervenci na území cizího státu s cílem udržet u moci stávající, demokratickými silami ohrožený režim.

O tom, proč k zamýšlenému vstupu nedošlo, se můžeme jen domnívat. Nemalou roli určitě sehrál postup polské armády pod vedením Wojciecha Jaruzelského, který v prosinci roku 1981 v PLR vyvrcholil vyhlášením výjimečného stavu. K tomu by mohla přispět i výpověď samotného Wojciecha Jaruzelského, kterého vyšetřovací komise kontaktovala již v létě roku 1994. Podle posledních zpráv je jmenovaný ochoten vypovídat, ale okolnosti možného výslechu bude nutné ještě dojednat se členy komise Ústavní odpovědnosti Polského sejmu, kteří naši republiku v brzké době navštíví. Musím dodat, že už jednou navštívili a hovořili jsme s nimi.

Závěrem vyšetřovací komise považuje za vhodné upozornit i na osobní statečnost některých vojáků z povolání, kteří v roce 1980 odmítli účast na mimořádném společenském cvičení s vědomím možného postihu, k němuž v několika případech došlo a který spočíval v propuštění ze služeb v ČSLA.

Děkuji vám za pozornost a dovolím si zároveň nabídnout sněmovně usnesení, které by hovořilo o tom, že Poslanecká sněmovna bere průběžnou zprávu o výsledku šetření vyšetřovací komise pro objasnění okolností souvisejících s akcemi Norbert, Vlna, Zásah a obdobnými akcemi na vědomí. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Tomáši Fejfarovi a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Rozpravu končím vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nepřihlásil.

Budeme tedy hlasovat o předneseném návrhu usnesení. Dovolím si vás opět odhlásit a požádat o registraci. Návrh usnesení, kterým případně vezmeme průběžnou zprávu na vědomí, byl přednesen před několika vteřinami. Myslím, že není třeba ho opakovat.

Ptám se, kdo je pro schválení tohoto návrhu? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování č. 78 skončilo.

Usnesení bylo schváleno poměrem hlasů 71 pro, 6 proti, 14 se zdrželo.

Děkuji vám a konstatuji, že jsme projednali další bod a ve smyslu naší dohody přistoupíme k projednání bodu

Zprávu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1498. K předložené zprávě nyní otevírám rozpravu. Jsou nějaké připomínky nebo dotazy? Vzhledem k tomu, že nejsou, rozpravu končím a navrhuji přijmout následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna schvaluje zprávu o činnosti organizačního výboru Poslanecké sněmovny za dobu od 5. prosince 1994 do 6. února 1995, podle sněmovního tisku 1498."

Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 79. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Usnesení bylo schváleno poměrem hlasů 84 pro, nikdo proti, 2 se zdrželi.

Jako další projednáme bod

Zpráva je uvedena ve sněmovním tisku 1499. Otvírám k předložené zprávě rozpravu. Rozpravu končím vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nepřihlásil a navrhuji přijmout toto usnesení:

"Poslanecká sněmovna bere na vědomí zprávu o opatřeních předsedy Poslanecké sněmovny za dobu od 5. prosince 1994 do 6. února 1995, podle sněmovního tisku 1499."

Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 80. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Návrh byl schválen poměrem hlasů 79 pro, nikdo proti, 2 se zdrželi.

Dámy a pánové, tím jsme projednali i tento bod naší schůze a nyní prosím, abyste věnovali pozornost několika organizačním informacím.

Chystám se vyhlásit poledni přestávku, ve které se teď, okamžitě, sejde bezprostředně politické grémium ke krátké schůzce. Jsem informován o tom, že se chystá pan předseda zemědělského výboru svolat výbor, který jsme požádali o to, aby se sešel a zaujal stanovisko k pozměňovacím návrhům (hlas: doplňuji, že ve státních aktech hned po vyhlášení polední přestávky.) Děkuji.

Bude třeba zachovat určitý prostor pro případná jednání klubů v tom smyslu, jak jsme se usnesli.

Z tohoto důvodu si dovolím vyhlásit přestávku do 14.30 hodin a prosím, aby předsedové jednotlivých klubů využili možnosti a poskytli informace svým klubům.

(Schůze přerušena ve 12.21 hodin.)

(Schůze byla opět zahájena ve 14.40 hodin.)

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Dámy a pánové, prosím, abyste se všichni, kteří jste v sále, zaprezentovali svými kartami. Zároveň prosím, abyste se všichni dostavili z kuloárů.

Budeme projednávat

Připomínám, že rozprava byla ukončena. Zeptal bych se nyní na stanovisko garančního výboru. Prosím jeho předsedu, pana poslance Černého, aby se ujal slova. Zároveň prosím o klid ve sněmovně.

Poslanec Jan Černý: Pane předsedající, dámy a pánové, zemědělský výbor se podle schváleného usnesení sněmovny sešel po zevrubné diskusi, ve které jsme posoudili všechna vystoupení, která k tomuto návrhu byla ve sněmovně přednesena. Dospěli jsme téměř jednomyslně - jeden byl proti k návrhu, aby zemědělský výbor doporučil Poslanecké sněmovně přerušit projednávání tohoto bodu do příští schůze Poslanecké sněmovny.

V mezidobí se zemědělský výbor sejde znovu, projedná předložený návrh zákona tak, aby byl plně v souladu se zákonodárstvím a Ústavou ČR a na příštím plénu bychom se mohli tímto tiskem opět zabývat.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Černému. Slyšeli jste procedurální návrh, o kterém rozhodneme hlasováním.

Ptám se, kdo souhlasí s tímto procedurálním návrhem hlasování č. 81 - ať to dá najevo zvednutím ruky a stisknutím tlačítka.

Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Procedurální návrh byl přijat - 76 hlasů bylo pro, 1 proti, 12 se zdrželo hlasování.

Tento bod je tedy přerušen do příští schůze.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, nyní se vrátíme k přerušenému bodu 17 - je to

Prosím kolegu Tollnera, aby se ujal slova.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych přednesl návrh na složeni Stálé komise. Do Stálé komise jsou navrhováni tito poslanci: paní Stanislava Bumbová, Levý blok, pan Viktor Dobal, ODA, pan poslanec Jiří Drápela, ČMUS, pan Josef Pavela, ČSL, paní Jiřina Pavlíková, ODS a pan Eduard Zeman, ČSSD.

Chtěl bych ještě k tomu dodat, že to je názor politického grémia. Ještě bych chtěl podat návrh, aby se o složení hlasovalo en block.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Dovolil jsem si vás od hlásit. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat.

Ptám se, kdo v 82. hlasování souhlasí s tím, aby členy Stálé komise byli zvoleni poslanci, které nyní navrhl kolega Tollner.

Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Konstatuji, že návrh byl přijat - pro hlasovalo 99, proti nebyl nikdo a 4 poslanci se zdrželi hlasování.

Členy komise se stali: Stanislava Bumbová, Levý blok, Viktor Dobal, ODA, Jiří Drápela, ČMUS, Josef Pavela, KDUČSL, Jiřina Pavlíková, ODS a Eduard Zeman, ČSSD.

Tím jsme ukončili bod 17.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Dámy a pánové, budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

K tomuto bodu bylo rozdáno usnesení Stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky a přílohou jsou návrhy volebních řádů. Předložené návrhy odůvodní pan poslanec Vladimír Koronthály, kterého prosím, aby se ujal slova.

Současně rozhodneme o způsobu hlasování.

Poslanec Vladimír Koronthály: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, z pověření Stálé komise pro sdělovací prostředky si vás dovolím seznámit s usnesením Stálé komise pro sdělovací prostředky, jimiž tato v Poslanecké sněmovně předkládá kandidáty do Rady České tiskové kanceláře.

Kandidáti splnili požadované formální předpoklady. Dovolím si vás upozornit, že se volí jeden člen Rady České tiskové kanceláře. Přílohou usnesení jsou volební řády pro tajnou volbu a pro veřejnou volbu hlasovacími lístky. Vzhledem k tomu, že Stálá komise pro sdělovací prostředky nedošla ve způsobu voleb ke koncensu, je na rozhodnutí Poslanecké sněmovny, jakým způsobem bude člen Rady České tiskové kanceláře volen. Usnesení se jmény kandidátů a volební řády byly všem poslancům rozdány před jednáním.

Nyní si vás dovolím seznámit s usnesením Stálé komise pro sdělovací prostředky. Stálá komise pro sdělovací prostředky usnesení č. 30/95 ze dne 8. 2. 1995, kterým se předkládají kandidáti do Rady České tiskové kanceláře. Stálá komise pro sdělovací prostředky

l. předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu tyto kandidáty do Rady ČTK:

1. Pavel Augusta

2. Petr Dejmal

3. Václav Erben

II. předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu návrh volebního řádu pro tajnou volbu a návrh volebního řádu pro veřejnou volbu hlasovacími lístky. Oba volební řády jsou přílohou tohoto usnesení. Dovolím si je nečíst, neboť je máte všichni rozdané.

III. žádá Poslaneckou sněmovnu, aby rozhodla o způsobu voleb

IV. pověřuje poslance Koronthályho, aby seznámil Poslaneckou sněmovnu s tímto usnesením.

Podepsán ing. Jan Kasal, předseda komise.

Na závěr před hlasováním bych rád upozornil, že veřejnou volbou hlasovacími lístky byla zvolena Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. Svůj názor na to, kterou volbu upřednostnit, si nechám do případné rozpravy.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Koronthálymu a otevírám rozpravu. Nevidím žádnou přihlášku do rozpravy, rozpravu tedy uzavírám a končím.

Žádám tedy pana poslance Koronthályho, aby navrhl způsob volby, o kterém rozhodneme hlasováním.

Poslanec Vladimír Koronthály: Děkuji, byl jsem ušetřen nutnosti reagovat v případné rozpravě na případné námitky. Pane předsedo, navrhuji, abychom hlasovali nejprve o veřejné volbě hlasovacími lístky.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Budeme tedy nejprve hlasovat o veřejné volbě. Ptám se, kdo je pro tento způsob hlasování. Hlasování č. 83.

Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 62 pro, 32 proti, 29 poslanců se zdrželo hlasování, 8 poslanců nehlasovalo.

Je třeba tedy rozhodnout o jiném způsobu hlasování. Prosím, pane poslanče!

Poslanec Vladimír Koronthály: Navrhuji tedy, abychom hlasovali o tajné volbě hlasovacími lístky.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Budeme tedy hlasovat o hlasování tajném. Hlasování c. 84.

Kdo je pro tajné hlasování? Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 69 pro, 30 proti, 25 poslanců se zdrželo hlasování, a nehlasovalo poslanců 9. Rozhodli jsme tedy, že budeme volit tajně.

Nyní přistoupíme ke schválení volebního řádu. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Vladimír Koronthály: Volební řád vám byl předložen. Název je "Návrh volebního řádu pro tajnou volbu člena Rady tiskové kanceláře - volební řád". Domnívám se, že bude vhodné k němu otevřít rozpravu, ale ještě před tím bych chtěl upozornit, že je to tentýž volební řád, který jsme několikrát k různým volbám s úspěchem použili.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Abych vyhověl proceduře, otevírám k tomu rozpravu, i když si myslím, že rozprava mohla být vedena již před tím. Otevírám rozpravu k tajnému volebnímu řádu. Hlásí se někdo do rozpravy? Do rozpravy se nehlásí nikdo, rozpravu uzavírám a budeme hlasovat.

Ptám se tedy, kdo podporuje tento návrh volebního řádu v hlasování č. 85?

Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Konstatuji, že tento návrh volebního řádu pro tajné hlasování jsme přijali poměrem hlasů 108 pro, 1 proti, 10 se zdrželo hlasování.

Dámy a pánové, nyní doporučuji, abychom přerušili projednávání tohoto bodu a přistoupili k projednávání dalšího bodu a samotný akt voleb k oběma bodům spojili dohromady a tak ušetřili čas.

Přistoupíme tedy k projednáváni dalšího bodu a tím je

K tomuto bodu bylo rozdáno usnesení stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky, jehož přílohou jsou návrhy volebních řádů, a já opět prosím pana poslance Koronthályho, aby se ujal slova.