Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jaroslav Štrait: Pane místopředsedo, dámy a pánové, je pravdou, že pan Bystrov, jak říkal pan inženýr Pavela, již delší dobu na tyto věci upozorňuje. Já sám jsem mu před časem odpovídal a upozorňoval jsem ho už tenkrát na některá úskalí, které jeho návrhy a analýzy obsahovaly.

Dovolte mi, abych k navrhovanému usnesení o ruské emigraci v bývalém Československu učinil několik poznámek. Mnozí z přítomných musí potvrdit, že se s touto otázkou střetávají poprvé. Jde o události zcela historicky nezpracované. Nebyla publikována žádná studie na toto téma. Pokud k tomuto problému dnes někdo píše, mohu dokumentovat, že před krátkým časem psal úplně jinak a dnes by se k tomu ani písmenem nehlásil. Pokud se někdo bude otázkami ruské emigrace seriózně zabývat, musí mít na zřeteli několik metodologických hledisek, protože dnešní interpretace, že šlo o homogenní antibolševickou skupinu, není správná. Budoucí historikové musí počítat minimálně s těmito skutečnostmi.

Za prvé první vlna ruských emigrantů přišla do Československa z jiných zemí. Z Polska, Německa, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Rumunska.

Byli to ti, kteří utekli nebo byli vyhnáni po revoluci v roce 1918. Tedy vesměs zarputilí monarchisté, stoupenci cara, odpůrci republikánských myšlenek. Aby mohli u nás vůbec žít, vydávali se později za antibolševiky.

Za druhé - na území ČSR emigrovali ukrajinští nacionalisté, kteří se spojili v roce 1918 s okupačními vojsky Německa a Rakousko-Uherska. Také byli zase potom společně s nimi odsunuti.

Za třetí - do Československa přišli představitelé různých místních vlád z Ukrajiny, Ruska, Sibiře, nejrůznějších politických směrů. Ruští emigranti se v naší republice nedokázali nikdy ani trochu sjednotit, ba právě naopak doslova na nože bývala vždy malo a velkoruská emigrace.

Československá vláda vytvořila ruské emigraci vynikající podmínky, ale již tehdy zpravodajská služba první republiky zjistila, že někteří emigranti slouží německé rozvědce, později nacistické, v nemalé míře maďarské rozvědce a konečně také sovětským zpravodajským organizacím. Tyto věci se postupně rozkrývaly v dalším vývoji Československa před Mnichovem, po Mnichovu, za války a po válce. Proto je značně zjednodušené, že ruští emigranti byli vydáváni do rukou sovětské rozvědky v roce 1945, další si s sebou odvezly orgány kontrarozvědky USA, MI5 Velké Británie a Francouzi. Některé důkazy přinesla i autorka profesorka Věra Olivová, která informovala o složení a aktivitách emigrantů v Československé republice. Její práce pochází z roku 1957.

Jak jsem již říkal, československá vláda na ruské emigraci nešetřila. V letech 1920 - 1926 bylo vydáno mimo státní rozpočet přes 300 milionů korun. V Praze byly dvě univerzity ruská a ukrajinská - v Moravské Třebové bylo ruské gymnázium, pak to byla Žižkova vojenská škola.

Bohužel nemalá část ruské emigrace spojila za okupace své osudy s říší. Je až nepochopitelné - alespoň pro historika že část emigrantů se neodsunula koncem války dále na západ, třeba do Ameriky, zvláště ti, co působili v různých rozvědkách proti Sovětskému svazu. Emigranti byli vydáváni vládami v prvních dnech míru všude, nejen v Československu, ale také v Bulharsku, Maďarsku, Jugoslávii, Polsku, v okupačních sférách USA, Francie a Británie.

Domnívám se - jak jsem alespoň metodologicky naznačil aby členové výboru byli první a stejně vehementně protestovali u výše uvedených vlád. Bylo by skutečně zajímavé, proč byl vydán generál Vlasov z Plzně do rukou Sovětské armády. Bez povšimnutí nelze nechat také to, že tyto věci byly v pravomoci Jana Masaryka a Edvarda Beneše a nikdo z nich k tomu ve své době ani později vysvětlení nepodal.

Pokud bych měl své poznámky k tomuto bodu shrnout, tato otázka zdaleka přesahuje rámec České republiky a je velmi a velmi nejasná. K těmto věcem doporučuji zatím usnesení nepřijímat. Jsem na rozpacích. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Prosím pana poslance Wagnera.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, po vystoupení pana předsedy mám velmi jednoduchou úlohu a mohu být velmi stručný. Měli jsme obavu, že věta v původním návrhu, která končí oním konstatováním "odškodnit, zmírnit atd.", se do textu nehodí a narušila by patřičný ethos, který k takovémuto usnesení patří. S ohledem na to, že pan předseda předložil nový text, sděluji za klub sociální demokracie, že tento text panem předsedou předložený budeme podporovat. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Prosím pana poslance Vychodila.

Poslanec Otakar Vychodil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je mi líto, že jsem se dostal ke slovu až nyní. Při vší úctě k navrhovanému usnesení i u vědomí si toho, že předseda zahraničního výboru Jiří Payne vystoupil s požadavkem na odložení tohoto bodu na tuto schůzi, dovoluji si říci jednu věc.

Je to pochopitelně dobře míněná věc, určitě morálně lidsky správná, nicméně z mého hlediska a po konzultacích se členy zahraničního výboru zde ve sněmovně přítomnými, s možným velmi závažným zahraničně politickým dopadem.

Vím, že kolega Payne žádal o odložení s tím, že to projedná zahraniční výbor. Nicméně zahraniční výbor neměl doposud příležitost tuto věc projednat, a proto vás se vší naléhavostí žádám o přerušení tohoto bodu a o jeho odložení na příští schůzi, a to minimálně z toho důvodu, že kolega Payne se nachází ve stavu nemocných. My nemáme možnost tuto věc momentálně projednat. Berte to z mé strany jako procedurální návrh. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Slyšeli jste procedurální návrh. Domnívám se, že o takovém procedurálním návrhu je třeba rozhodnout ihned. S faktickou poznámkou se hlásí pan předseda Uhde. Mezi tím vás všechny odhlásím a prosím o novou prezentaci.

Předseda PSP Milan Uhde: Budou to dvě faktické poznámky. Jedna ke kolegovi Vychodilovi. Nerad bych bez přítomnosti předsedy Payna cokoli projednával za něho. Ale já jsem s předsedou Paynem mluvil a domnívám se, že se on sám k věci vyjádřil textem, který poslal. Ale nemohu rozmlouvat kolegovi Vychodilovi jeho názor, protože zahraniční výbor je zahraniční výbor. Mrzelo by mne, kdybychom měli tuto věc podruhé odkládat, ale je to otázka společného uvážení.

Rád bych přece jen odpověděl panu poslanci Štraitovi poznámkou ke složitým historickým vývodům, které přednesl. Nerad bych, aby se pod nimi ztratilo základní hledisko textu. To základní hledisko naznačuje, že se máme, i když dodatečně s padesátiletým zpožděním ujmout lidí, kteří byli pod ochranou Československé republiky, a ochrany se jim nedostalo. Jestli měli zelené oči, byli holohlaví, pocházeli z nacionální emigrace takové nebo onaké, to náš text neřeší. Je to akt normální solidarity, která, pane poslanče Štraite, je všem demokratům a všem tolerantním lidem naprosto vlastní. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu předsedovi Poslanecké sněmovny. S faktickou poznámkou se hlásí předseda branného a bezpečnostního výboru pan poslanec Šuman.

Poslanec Vladimír Šuman: Domnívám se, že přerušení na příští schůzi by mohlo být chápáno jako politický signál, zvláště po slovech, která zazněla od pana poslance Štraita a která byla pro mne - stejně jako pro pana předsedu Uhdeho - zcela nepřijatelná.

Proto předkládám procedurální doporučení, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do čtvrtka tak, aby se s tím mohl zabývat zahraniční výbor. Jistě najde způsob, jak vyhovět tak, abychom mohli zodpovědně věc projednat.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Padly zde tedy dva procedurální návrhy. První byl pana poslance Vychodila na přerušení do příští schůze, druhý byl pana poslance Šumana na přerušení do čtvrtka. Rozhodneme o nich postupně. Budeme hlasovat o návrhu pana poslance Vychodila.

Kdo je pro přerušení tohoto bodu do příští schůze, ať to dá najevo v hlasování číslo 92, které jsem právě zahájil. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Procedurální návrh nebyl přijat poměrem hlasů 38 pro, 36 proti, 44 poslanců se zdrželo hlasování, nehlasovali 4.

Rozhodneme o druhém procedurálním návrhu, jak ho předložil pan poslanec Šuman.

Kdo je pro přerušení do čtvrtka, ať to dá najevo v hlasování 93. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Tento procedurální návrh byl přijat poměrem hlasů 75 pro, 18 proti, 30 se zdrželo hlasování, nehlasovali 2 poslanci. Konstatuji tedy, že tento bod je přerušen do čtvrtka.

Dámy a pánové, dostal jsem zprávu, že jsou připraveny tajné volby do Rady Českého rozhlasu a do Rady České tiskové kanceláře. Připomínám všem paním poslankyním a pánům poslancům, že se voli po jednom členu z Rady. Čili volí se vždy jen jeden do každé Rady.

Vyhlašuji volby. Budeme volit od 15.45 hodin do 16.15 hodin. Sejdeme se zde v 16.20 hodin.

(Jednání přerušeno v 15.40 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 16.32 hodin.)

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Paní poslankyně, páni poslanci, dostal jsem zprávu, že jsou již k dispozici výsledky prvního kola tajných voleb do Rady Českého rozhlasu a do Rady České tiskové kanceláře.

Poprosil bych pana poslance Roberta Koláře, aby nás jako zástupce ověřovatelů Poslanecké sněmovny seznámil s výsledky voleb prvního kola.

Poslanec Robert Kolář: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledkem tajného hlasování při volbě člena Rady Českého rozhlasu. Jedná se o první volbu, první kolo.

K volbě bylo ověřovateli převzato 200 hlasovacích lístků. Z toho bylo vydáno 153 hlasovacích lístků. Odevzdáno bylo 142 platných lístků, 9 neplatných lístků, 2 hlasovací lístky nebyly odevzdány.

Pro navržené kandidáty byly hlasy odevzdány takto:

Pro pana Petra Markova bylo odevzdáno 10 platných hlasů, pro pana Václava Svobodu bylo odevzdáno 52 platných hlasů a pro paní Václavu Veselou bylo odevzdáno 78 platných hlasů. Do funkce člena Rady Českého rozhlasu byla zvolena paní Václava Veselá.

Nyní výsledek tajného hlasování při volbě člena Rady České tiskové kanceláře. Jedná se taktéž o první volbu, první kolo.

K volbě bylo ověřovateli převzato 200 hlasovacích lístků, vydáno bylo 153 hlasovacích lístků. Odevzdáno bylo 124 platných lístků, 28 neplatných lístků, 1 hlasovací lístek nebyl odevzdán.

Pro navržené kandidáty byly hlasy odevzdány takto:

Pro pana Pavla Augustu bylo odevzdáno 67 platných hlasů, pro pana Petra Dejmala bylo odevzdáno 32 platných hlasů a pro pana Václava Erbena bylo odevzdáno 19 platných hlasů.

V prvním kole této volby nebyl zvolen nikdo. Podle schváleného volebního řádu postupují do druhého kola dva kandidáti, kteří získali nejvyšší počet hlasů, a to je pan Pavel Augusta a pan Petr Dejmal. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Prosím, aby se zároveň připravilo další kolo voleb.

Budeme pokračovat dalším bodem našeho programu, a tím je

Jedná se o sněmovní tisky 13581455 (tisk 1455 je společná zpráva výborů, kterou jste obdrželi).

Z pověření vlády ČR předložený návrh zákona odůvodní pan ministr kultury Pavel Tigrid, kterého vítám a zároveň prosím, aby se ujal slova.

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vám předložil ke schválení vládní návrh zákona, kterým se stanoví některé povinnosti při vydávání a veřejném šíření neperiodických publikací, jak zmíněno, tisk 1358.

Základem tohoto návrhu je přehodnocení tzv. institutu povinného výtisku, který je povinen vydavatel odvést určitému okruhu veřejných knihoven. Tento institut obsahuje stávající platný zákon CNR č. 106/1991 Sb., ve znění zákona ČNR č. 281/1991 Sb.

Předpis stanoví, že do 17 knihoven v České republice odvádí nakladatel povinné výtisky na svůj náklad a navíc do dalších knihoven nalézajících se dnes v samostatné Slovenské republice, takže je jasné, že tento předpis je překonaný, zejména také ovšem v současných podmínkách tržní ekonomiky.

Dnes už kompletní privátní vydavatelská sféra je tak i v důsledku podstatně vyšších cen publikací zatěžována další, zákonem stanovenou povinností nad rámec běžné odvodové povinnosti vůči státu.

Účel tzv. povinného výtisku nesleduje podle nového návrhu žádný akviziční cíl. Jeho smyslem je zachování základní funkce tohoto institutu, tedy funkce konzervační a bibliografické. Proto vláda i nadále považuje za nutné ve veřejném zájmu tento institut zachovat tak, jako ve většině vyspělých evropských států, avšak v podstatně omezené míře.

Právo Evropské unie problematiku povinných výtisků neupravuje. Ponechává ji úplně v kompetenci členských států. Rozsah upravený zákony je však velmi různý a pohybuje se od 1 do 95 kusů. Navrhovaný počet 4 resp. 5 výtisků, jak navrhuje společná zpráva, tisk 1455, považuje vláda za odpovídající velikosti České republiky a roli tohoto institutu, který slouží k uchování paměti národa.

Zavádíme však nový institut nabídkové povinnosti ze strany vydavatelů vůči dalšímu okruhu knihoven, které tak získají úplnou informaci o kompletním rozsahu vydávaných publikací v České republice a mají tak možnost si do jednoho měsíce na základě písemné nabídky příslušné výtisky od vydavatele odkoupit. Okruh těchto knihoven stanoví Ministerstvo kultury vyhláškou. Jde v podstatě o ty knihovny, které jsou až dosud adresátem povinného výtisku.

Návrh zákona dále zjednodušuje podmínky pro výkon vydavatelské činnosti tím, že se upouští od evidence vydavatelů ministerstvem. Tato evidence byla pouhou byrokratickou zátěží jak pro orgán státní správy, který dubloval evidenci živnostenských úřadů, tak pro vydavatele samé.

Zavádíme rovněž novou definici pojmu "neperiodická publikace". Stejně nově upravujeme i výčet těch neperiodických publikací, na něž se povinnosti ukládané zákonem nevztahují buď proto, že režim jejich vydávání a šíření je upraven jinými předpisy, nebo prostě proto, že není praktický důvod upravovat takto jejich režim.

Navíc nově upravujeme tzv. tiráž, která taxativně stanovuje nejnutnější identifikační údaje neperiodické publikace. Tyto údaje jsou nezbytné jak pro plnění autorskoprávních zákonných povinností, jednak i pro možnost kontroly dodržování dalších správních předpisů.

Proto se zakotvují i některá další práva a povinnosti i odpovědnost vydavatelů i dalších osob, které se podílejí na veřejném šíření neperiodických publikací. Za neplnění povinností uložených tímto zákonem zavádíme určité sankce, které ukládají okresní úřady.

Návrh nepředpokládá zvýšení finančních dopadů na státní správu. Vzhledem k zavedenému předkupnímu právu pro 16 knihoven, které stanoví vyhláška ministerstva kultury, lze odhadnout předpokládaný nárok na zvýšení rozpočtu těchto knihoven o zhruba 16 mil. Kč.

Tento nárok by měli zohlednit zřizovatelé těchto knihoven. Jak víte, zásady tohoto zákona byly projednány v dubnu loňského roku výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a rozpočtovým výborem Poslanecké sněmovny. Většina připomínek byla zapracována do návrhu paragrafovaného znění. Tisk 1358 byl pak projednán těmito výbory znovu a připomínky, které obsahuje společná zpráva výborů, tedy tisk 1455, jsou pro předkladatele akceptovatelné.

Vážené poslankyně, váženi poslanci, rád bych vás požádal, abyste vládní návrh zákona, kterým se stanoví některé povinnosti při vydávání a veřejném šíření neperiodických publikací, tisk 1358, ve znění společné zprávy výborů, tisk 1455, přijali. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu ministrovi a nyní prosím společného zpravodaje výborů pana poslance Martina Přibáně, aby podal zprávu o projednání návrhu ve výborech Poslanecké sněmovny. Prosím, pane poslance.

Poslanec Martin Přibáň: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, vládní návrh zákona, kterým se stanoví některé povinnosti při vydávání a veřejném šíření neperiodických publikací, tisk 1358, projednaly na svých zasedáních výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a výbor rozpočtový.

Výsledkem těchto dvou jednání je společná zpráva, kterou jste obdrželi jako tisk 1455. Jelikož pan ministr se ke změnám, které jdou ve společné zprávě, již vyjadřoval, další komentář bych si ušetřil.

Doporučuji tedy sněmovně, aby přijala vládní návrh ve znění společné zprávy.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu společnému zpravodaji a otevírám rozpravu, do které se zatím přihlásili písemně páni poslanci Koháček, Koronthály a Wagner. Prosím prvního z přihlášených pana poslance Koháčka.

Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, projednáváme návrh zákona, který mění dosavadní koncepci povinných výtisků oproti úpravě, jak jsme ji znali z posledních desetiletí. Nová úprava vychází z toho, že povinností odevzdávat povinné výtisky budou nadále zatěžováni vydavatelé pouze z toho důvodu, aby tyto publikace byly uchovány pro budoucí generace, jinými slovy, jak se říká z konzervačních důvodů. To se týká v podstatě tří výtisků. A jeden výtisk je určen k tomu, aby byla pravidelně možnost sestavování české národní bibliografie, která se pak stává součástí bibliografie světové.

Celá tato nová koncepce - bych řekl, že odráží několik věcí. Jednak naprosto správně jsme upustili od širokého poctu povinných výtisků, které vydavatelé povinně odváděli různým knihovnám, včetně - jak již řekl pan ministr - některým v zahraničí.

Druhá věc, která je na této věci příznivá, je to, že musíme vycházet z toho, že naše země má zhruba 10 mil. obyvatel, což je na rozdíl od řady jiných států, které mají třeba daleko širší rozsah povinných výtisků, kde nezohledňují jen konzervační a bibliografické důvody, tak je třeba vyjít i z toho, že jejich uplatnění těchto knih je daleko větší třeba v německé, anglické, francouzské a španělské jazykové oblasti. Toto je třeba mít při posuzování tohoto návrhu také na zřeteli.

Nyní bych se rád dostal ke dvěma pozměňujícím návrhům. Mým prvním pozměňujícím návrhem je ve společné zprávě tam, kde se mluví o § 3, vypustit nově navržené písmeno d) i s návětím, které ho uvádí. Pro kontrolu ho přečtu: "jeden regionální výtisk místně příslušné státní vědecké knihovně podle sídla vydavatele. Ministerstvo kultury určí vyhláškou regionální příslušnost jednotlivých knihoven pro potřeby tohoto zákona."

V praxi to znamená rozšíření počtu povinných výtisků proti vládnímu návrhu o jeden, to znamená ze čtyř na pět. Na první pohled se zdá tento návrh jako rozumný, jako že to bude i z důvodů konzervačních pro jednotlivé regiony a dejme tomu i bibliograficky pro jednotlivé regiony. To by bylo pravdou, kdyby se podařilo sjednotit v odborných kruzích pojem "regionální výtisk". Tento pojem má poměrně široký rozsah. Samozřejmě pokud by to byl výtisk vydaný v určitém regionu, není žádný problém. Je to velice jednoduché. Jenomže z hlediska bibliografie a z hlediska posuzování regionálního výtisku má daleko větší význam publikace, které o regionu pojednávají. A potom nastávají velké spory o tom, jak velký rozsah informací o určitém regionu musí v té které publikaci být, aby už to bylo označeno za regionální výtisk. Jsou názory, že to může být vlastně jedna věta a už kniha, která má třeba 500 stran, je už regionální výtisk. Protože se tam o zmíněném regionu mluví.

Upozorňuji na to jako na nebezpečí, protože tento návrh zákona uvádí za neplnění povinnosti odvodu povinných výtisků až 50 tis. pokutu vydavateli, pokud tuto povinnost nesplní. Vzhledem k tomu, že v odborných kruzích je tento pojem velice nejasný a vzhledem k tomu, že tento návrh zákona zavádí vysokou sankci, domnívám se, že takto nejasnou povinnost uložit vydavatelům prostě nemůžeme. Proto navrhuji písmeno d) ze společné zprávy vypustit.

V současné době při projednávání tohoto návrhu zákona se střetly dva zásadně rozporné názory na celou věc. Je proto logické, že vydavatelé hájili minimální počet povinných výtisků, zrovna tak je legitimní, že většina knihoven, které byly doposud odběrateli a adresáty povinných výtisků, se snažily o zachování tohoto status quo.

Vládní návrh předpokládal nabytí účinnosti tohoto zákona dnem 1. června t. r. Společná zpráva předpokládá nabytí účinnosti tohoto zákona 1. ledna 1996. Víme, že tento návrh byl již delší dobu připravován, že se o něm diskutovalo v odborných kruzích, kde se tyto dva názory střetávaly, a došlo se k určitému řešení. Mám trochu pocit, že při těchto jednáních se pozapomnělo na problém, který vznikne přijetím tohoto zákona, a to znamená, najití cesty, jakým způsobem financovat ty knihovny, které o výsadu povinného výtisku přijdou.

Já se domnívám, že dělat z nouze ctnost a vycházet z toho, že se nenašly v tomto roce prostředky, nebyly dány do rozpočtu, tak ještě tento rok, ač jsme přijali jinou zásadu povinných výtisků, necháme tuto povinnost financovat tyto knihovny vydavatelům, mi nepřipadá úplně šťastná. Domnívám se, že vhodnější by bylo kompromisní řešení a tuto účinnost dát na polovinu roku. Můj druhý pozměňovací návrh je účinnost 1. 7. 1995.

Je třeba si uvědomit, že knihovny, které dosud byly adresáty povinných výtisků, jejichž zřizovateli jsou až na jednu výjimku ústřední orgány státní správy, a to ministerstva, z nichž nejvíce je to ministerstvo kultury, pak ministerstvo školství, zdravotnictví, zemědělství a ta jedna výjimka je hl. m. Praha, jelikož Městská knihovna v Praze byla také adresátem povinného výtisku. Domnívám se, že schůdnější cestou by bylo hledat finanční zdroje z rezerv státního rozpočtu na dofinancování nákladů, které těmto knihovnám relativně neplánovaně vzniknou ve druhé polovině roku, pokud byste přijali můj návrh, než si říci - toto se nezkombinovalo a říci, že tento zákon nabude účinnosti až 1. ledna 1996.

Dovolil jsem si tyto dva návrhy zdůvodnit a na závěr mi dovolte říci, aby nevznikly pochybnosti - záměrně jsem to neřekl na začátku - že u mně se v žádném případě nejedná o střet zájmů, přestože je pravda, že od roku 1966 do roku 1990 jsem byl knihkupcem, bohužel od té doby ani nevlastním knihkupectví, ani vydavatelství, takže žádný střet zájmů v tomto případě není. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Koháčkovi a prosím pana poslance Koronthályho. Připraví se pan poslanec Wagner, potom pan poslanec Soural.

Poslanec Vladimír Koronthály: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, nebudu polemizovat s prvním návrhem kolegy Koháčka, budu polemizovat se druhým návrhem kolegy Koháčka. Domnívám se při vší logice jeho vývodů, že pokud tato sněmovna schvaluje někdy nějaký rozpočet, tak ten rozpočet je nějakým způsobem platný a jakýkoli zásah do něj, ať už jsou to dodatečné úpravy daní nebo daně schvalované pět minut před Silvestrem nebo změna pravidel provozu knihoven v otázce získávání povinných výtisků či jakékoli další zásahy, by měly být omezovány na nejnižší možnou míru. Jsou přinejmenším neseriózní. To je na okraj věci.

Dovolím se vás obtěžovat poněkud jiným pozměňovacím návrhem. Týká se § 2, kde je povinnost pod písmenem d), aby neperiodická publikace povinně obsahovala rok prvního vydání. Dovedu si představit přinejmenším několik publikací neperiodických, třeba knihy, u kterých rok prvního vydání se bude velmi obtížně ujišťovat. Namátkou Vergiliovy básně, Homérova Iliada apod. Tam je dost obtížné zjistit, kdy poprvé vyšly. Volím schválně extrémní případy, ale našlo by se jich určitě mnoho.

Navrhuji tedy, a není to návrh nový, je to návrh, který přijal i náš výbor, aby v písmeně d) odst. 1/ § 2 za "rok prvního vydání" se doplnila slova "je-li znám".

Děkuji.