Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Pan ředitel Devátý sdělil, že všechny tyto informace jsou však evidovány. Na otázku, zda tyto případné informace o politických činitelích či politických stranách považuje za závažná zjištění odpověděl, že to bezpochyby závažná zjištění jsou, pokud se týkají ústavních činitelů či politických stran. Dále ovšem nebylo možné zjistit, zda takovou informaci podává dle § 8 odst. 2 bezprostředně nebo až ve výroční zprávě, čili je-li o podobné informace požádána.

Snažili jsme se nějakým způsobem definovat tuto závažnost informace. Osobně nemohu souhlasit s vyjádřením pana ředitele Devátého, že pokud se jedná např. o informace o celém vedení strany, např. o 10 osobách, potom je to závažná informace, kterou lze charakterizovat jako sledování politické strany, kdežto jde-li o soustřeďování informací pouze na několik osob, tak z tohoto uváděného desetičlenného vedení např. jenom 5 osob, nebo jednu osobu, potom to dle chápání BIS sledování politické strany není.

Domnívám se, že toto je nutné do budoucnosti ujasnit, neboť o závažnosti takových poznatků musí rozhodnout vláda dle předané informace a nikoliv pracovníci BIS. V kontextu se známými kompetencemi kontrolního orgánu BIS v kontrolní činnosti je zřejmé, že lze těžko dohledat potřebné údaje o tom, zda jde o sledování politické strany, jednotlivce, či náhodný kontakt sledované osoby s členem politické strany.

V každém případě informace tohoto charakteru bych viděl jako informace závažné, o kterých by měla být vláda informována jako celek bezprostředně a nikoliv až ve výroční zprávě.

4) Poskytování informací o činnosti BIS vládě. Dle dostupných informací bylo zjištěno, že vláda není jako celek informována o všech výstupech z BIS. Je to ovlivněno jednak tím, že úkoly jsou zadávány z jednotlivých resortů zřejmě bez jednotné koordinace a tyto výstupy potom opět směřují do zmíněných resortů. Není dle dostupných informací a vyjádření pana premiéra jako koordinátora tajných služeb možnost zhodnotit, zda o výstupech z jednotlivých resortů je informována jeho osoba. Dle vyjádření pana premiéra zprostředkoval zadání úkolu na žádost ministra vlády ČR pouze v jednom případě. Zde je nutno uvést, že výroční zpráva a dostupné údaje hovoří o několika desítkách úkolů, které jednotlivá ministerstva zadala BIS.

Kontrolním orgánům se nepodařilo zjistit, zda existují nějaká pravidla pro zadávání úkolů pro BIS pro případy přímo ministerstvy a pro případy zprostředkované koordinátory tajných služeb. Zákon stanoví v § 7, že za činnost zpravodajských služeb odpovídá a koordinuje ji vláda.

Dále pan premiér pouze kontrolní orgán seznámil s tím, že je informován o činnosti BIS v týdenních přehledech výstupů BIS. Tyto týdenní přehledy jsou dle jeho vyjádření vypracovávány na základě jeho žádosti z října 1993. S těmito výstupy pro lepší informovanost o aktivitách BIS nebyla vláda jako celek dosud seznamována. Zde je ale na místě konstatovat vyjádření pana premiéra, že o tyto informace vláda jako celek nikdy zájem neprojevila.

5) Kompetence kontrolních orgánů - kontrolní mechanismy uvnitř BIS - inspekce. Tyto kontrolní mechanismy uvnitř BIS by měly být postaveny zejména na odboru vnitřní bezpečnosti neboli na vnitřním nezávislém kontrolním orgánu. Dle získaných poznatků tento mechanismus zajišťovali do r. 1993 tzv. bezpečnostní důstojníci. Tento institut byl zrušen v r. 1993 a měl být nahrazen odborem vnitřní bezpečnosti. Návrh na zřízení odboru vnitřní bezpečnosti byl schválen, ale dle dostupných údajů dosud nebyl realizován. Tato opatření měla zajistit, aby služba byla dostatečně chráněna, a to včetně pracovníků a souboru informací. Tento speciální útvar by měl na základě vyhodnocených poznatků přijímat opatření ke zvýšení bezpečnosti a vůbec činnosti služeb. Měl by školit a metodicky řídit vedoucí pracovníky, vyhledávat a rozpracovávat konkrétní případy a předávat je k šetření inspekci. Dle organizačního řádu však inspekce plní trochu úkoly jiné. Zabývá se projevy vnějšími až když nastanou, nikoli preventivním šetřením.

Pokud by orgán vnitřní bezpečnosti existoval v plné míře, již jeho existence působí vysoce preventivně. Tato instituce u všech typů služeb tohoto charakteru je standardní a důležitá z hlediska ochrany služby před latentními úniky informací, vyhledává příznaky agenturní práce uvnitř služby, což je velice důležité.

Tato služba zjišťuje dekonspiraci akcí pracovníků a objektů, ale i porušování řídících mechanismů. V současné době se zdá, že pokud se domluví nadřízený s podřízeným, není jiný mechanismus, který by to mohl zjistit, odhalit a zajistit nápravu.

V tuto chvíli je vnitřní kontrolní mechanismus BIS pro komisi neprůhledný a tato záležitost by měla být nadále šetřena. Uvedu pouze jeden případ: ve Spolkovém úřadu pro ochranu ústavy se touto problematikou kontroly uvnitř zabývá polovina jednoho celého odboru.

Nyní ke kontrolnímu orgánu BIS - Parlamentu České republiky. Zde na počátku je korektní konstatovat, že komise není při svých kompetencích schopna stoprocentně vyloučit nebo potvrdit podezření a nejasnosti. Zůstávají a zůstanou zde proto nevyjasněné otazníky. Proč nelze například došetřit některá tvrzení? Jestliže kontrolní orgán obdrží podání o podezření, že materiály BIS obsahují některé údaje shromážděné bez zadání oprávněnými subjekty, to jest vládou, potom není možné toto podání dostatečně prošetřit. Kontrolní orgán nemá k dispozici všechna přesná zadání úkolů vládou, nemá přesná zadání úkolů jednotlivými ministerstvy a pokud by tato zadání byla jasně definována, potom kontrolní orgán naráží na problém dostupnosti dat ve svazcích BIS a v databázích vůbec.

Zde je též nutno podotknout, že kontrolní orgán má přístup pouze do neživých, uzavřených svazků, to znamená, že v případě, že je komisi řečeno, že údaje, které potřebuje ověřit, jsou ve svazku živém, neuzavřeném, potom není v kompetenci kontrolního orgánu ze zákona tento svazek prověřit. Zde je pouze na zvážení vedení BIS, zda tento svazek je možno uzavřít a kontrolnímu orgánu zpřístupnit. Samozřejmě, že toto uzavření svazků může být otázkou hodin v případech svazků, které nejsou uzavřeny, ale pak již v rámci tohoto svazku není delší dobu prováděna žádná agenturní činnost. V případech, kdy se jedná o svazky v jejichž rámci je činnost stále prováděna, potom případné uzavření, umrtvení těchto svazků může být otázkou nikoli hodin, ale dnů a týdnů. Při tomto konstatování reality kontrolních pravomocí je zřejmě nutná úvaha nad tímto časovým faktorem, kdy se tímto způsobem vlastně vylučuje namátková kontrola kdykoliv. A to, myslím, není zanedbatelný fakt, protože systém namátkové kontroly kdykoliv se zdá být nejefektivnějším způsobem preventivního působení na dodržování zákonných podmínek činnosti u služby, jakou bezpochyby BIS je. To tvrdím s plnou odpovědností při znalosti charakteru činnosti BIS, protože v tajné službě této koncepce by bylo naivní se domnívat, že kontrolní orgán je schopen zkontrolovat vše.

Kontrola vládou České republiky. Zde navazuji na kontrolní kompetence vlády. Byla kontrolním orgánem položená otázka panu premiérovi, zda vláda má dostatečnou povědomost o tom, jakým způsobem je v bezpečnostní službě zabezpečena suma údajů a informací a jak se nakládá s archivem těchto informací. Tuto otázku kontrolní orgán byl nucen položit, protože jeho kompetence mu neumožňují toto kontrolovat v potřebné míře. Kontrolnímu orgánu bylo sděleno, že toto není kontrola, kterou by považovala vláda za svou. Vláda považuje kontrolní orgán Parlamentu pro kontrolu této věci. Pro mne, jako pro člena kontrolního orgánu BIS to znamená, že tato oblast tedy není kontrolovaná vůbec. Toto se domnívám, že je velice závažný fakt a opět připomínám, že kontrolní orgán nemůže kontrolovat živé neuzavřené svazky a těchto svazků živých, neuzavřených mohou být v evidenci desítky ba stovky a kontrolní orgán nemá možnost jakékoliv kontroly, jedině až po uzavření těchto svazků.

Samozřejmě pak je zde otázka vůbec vedení svazků, systém skartací atd. a při vědomí těchto systémů si netroufám odpovědně tvrdit, že časové hledisko přístupnosti tohoto svazku do jeho uzavření zde nehraje roli. To uvádím s předpokladem, že tyto svazky jsou alespoň očíslovány. Bohužel nám byly předloženy i materiály, které nebyly zaevidovány, nebyly očíslovány strany a toto samozřejmě kontrolu ztěžuje, ne-li zpochybňuje. Jedinou informací, kterou může kontrolní orgán obdržet o živých, neuzavřených svazcích je velice povrchní informace o tom, čeho se tento svazek týká, bez specifikace jakýchkoli údajů, např. o tom, že se jedná o informace týkající se organizovaného zločinu a terorismu. Tato informace nemá vypovídací hodnotu, dokud nelze tento svazek ověřit.

6) Systém evidence svazků a písemností v BIS a opatření související.

Systém evidence svazků a písemností v BIS bychom mohli rozdělit na dvě části. Na část archivů vedených na nosičích dat v počítačové síti a na část archivu, který je veden v klasické formě listin. Systém evidence by měl být standardní, přehledný, nezaměnitelný, ať již posloupností číselnou nebo časovou. Tak tomu má být i v každém archivu. Kontrolní orgán se však v jedné fázi šetření setkal s materiálem, který nemohl být dle těchto kritérií vůbec hodnocen, protože nebyl opatřen ani evidenčním číslem, ani datem vyhotovení a vzhledem k tomu, že se jednalo o materiál o několika desítkách stran, bylo zjištěno také, že stránky jsou očíslovány zhruba jen do poloviny. Díky takto vedené evidenci došlo k určitým nejasnostem, o jaký materiál se vůbec jedná. Pracovníky BIS bylo tvrzeno, že se jedná o materiál ministerstva vnitra. To ovšem ale nic nemění na tom, že takto přijatý materiál by měl být zaevidován. Později, asi po 3 dnech pracovníci ministerstva vnitra dokládali, že tento materiál není ministerstva vnitra, ale že je vypracován na Bezpečnostní informační službě a pan ředitel Devátý později připustil, že tento materiál je z BIS a odůvodnil jeho stav tím, že to byl materiál pouze pracovní.

Domnívám se, že každý materiál v jakékoli kopii musí být evidován, i kdyby byl pracovní, byť na jednu hodinu. Bylo také zjištěno, že uvedené materiály, které byly komisi předloženy, se lišily nejen počtem stran, ale v některých odstavcích i obsahem. Vzhledem k tomu, že materiál nebyl číslován, nebyl veden ani rozdělovník a nebylo možno zjistit, v kolika kopiích byl tento materiál vyhodnocen.

Kontrolní orgán se setkal při svém šetření až s pěti různými vyhotoveními tohoto materiálu a některá vyhotovení byla jako podkladový materiál, který byl rozšiřován a neodpovídal materiálu z ministerstva vnitra. Tento podkladový materiál byl materiálem dle pana ředitele Devátého podkladovým pro vypracování výroční zprávy a údajně byl zařazen do tohoto svazku omylem. Tvrzení o tom, že pracovní materiály se vždy skartují, nebylo možno též ověřit, protože těžko lze vyhotovit protokol o skartaci materiálu, který nemá číslo. Existence zmíněných materiálů, které měly být skartovány, zavdává pochybnosti o systému některých evidencí a skartací písemností. Pan ředitel Devátý při tomto systému nevyloučil, že dojde k úniku informací a materiálů ven z BIS a tyto materiály nemusí nikomu chybět, protože nejsou označeny.

Na konec se zmíním o kontrolních mechanismech v zahraničí. V Belgii jsou to dvě stálé komise pro kontrolu BIS, pětičlenné. Funkce člena komise je neslučitelná s výkonem funkce volené, kontrolu provádí na návrh Senátu či příslušného ministra. Poslanecká sněmovna belgického parlamentu si může vyžádat jakýkoli spis.

V Nizozemí se jedná o stálou komisi pro informační a bezpečnostní služby. Skládá se z předsedů parlamentních klubů čtyř největších politických stran. Jsou obeznamováni se všemi materiály, které si vyžádají.

V Rakousku se jedná o stálé podvýbory. Každý podvýbor je oprávněn žádat od příslušného ministra informace a přístup k relevantním podkladům.

V USA se jedná o prezidentský výbor pro dohled nad zpravodajstvím, prezidentův poradní sbor pro zahraniční zpravodajství, výbor parlamentu a komisi tříčlennou s přístupem ke všem informacím.

Na konec se vyjádřím vyloženě subjektivně k práci našeho kontrolního orgánu BIS. Dle mého současná situace jasně odhalila ty problémy, které jsou s kontrolní činností BIS spojeny. Je zřejmé, že pokud by měly být rychle a efektivně šetřena závažná podezření, která by nesnesla odkladu, tak za současných podmínek to není dle kompetencí naší komise dost dobře možné. Domnívám se proto, že kontrolní orgán musí mít zejména do budoucnosti vyjasněn způsob jednání a zcela zřetelný statut. Dále se domnívám, že kontrolní orgán musí požadovat informace potřebné k posouzení podaných zjištění. Samozřejmě v souladu se zákonem a nedostatečnými kompetencemi se v mnoha případech stává, že kontrolnímu orgánu není vyhověno a potřebné materiály nejsou kontrolnímu orgánu poskytnuty.

Kontrolní orgán však podle mého přesvědčení je povinen žádat v případě potřeby o jakékoliv informace. Zda mu budou poskytnuty, to je již věc druhotná. Pro mne je nepřijatelné, aby kontrolní orgán rozhodl, že nepožádá o materiály, které by vedly k objasnění podezření se zdůvodněním, že mu nebudou stejně poskytnuty. Domnívám se, že kontrolní orgán jako sedmičlenný orgán Poslanecké sněmovny, to je zástupce ostatních poslanců, je povinen vyčerpat všechny možnosti k objasnění či vysvětlení jakýchkoli podnětů. Dále se domnívám, že kontrolní orgán je orgánem kontrolním s pravomocemi dle zákona a není orgánem, který by musel dokazovat případná podezření kontrolované službě. Spíš naopak. Služba by měla být vždy připravena doložit potřebné skutečnosti o tom, že k porušení zákona nedošlo. Těžko by totiž orgán dohledával materiály dokazující pochybení, když k těmto materiálům nemá přístup. Myslím si totiž, že kontrolní orgán musí konstatovat i mnohá zjištění, která nejsou doložena a tím nejsou ani vyvrácena. Takováto zjištění nemohou být považována za neopodstatněná, ale za nedošetřená. A tento stav by měl nutit službu tyto materiály dohledat a doložit. Pokud nebude služba schopna tyto materiály předložit a zjištění nebudou moci být vyvrácena, tak potom je to poučení pro určitá opatření, která je nutno učinit, aby tento stav nenastal.

Jsem přesvědčen o tom, že kontrolní orgán je pověřen Poslaneckou sněmovnou dbát na dodržování zákona při činnostech tajných služeb. Jsem přesvědčen o tom, že jedině striktní efektivní kontrola sníží nebezpečných mechanismů vně i uvnitř těchto služeb. Jsem přesvědčen též o tom, že jedině tento přístup ke kontrole tajných služeb nás uchrání od mnohých problémů a komplikací v budoucnosti.

Nyní jenom krátce o tom, o čem se domnívám, že by v budoucím kontrolním šetření mělo být objasněno. Mnoho tady už bylo řečeno, řeknu zbývající své poznatky. Mělo by být objasněno, jaké konkrétní podmínky jsou stanoveny pro přijímání nových uchazečů do služby. Zda jsou do služby přijímány osoby vyhovující kritériím bezúhonnosti a odbornosti. Dále by mělo být objasněno, zda jsou dostatečná opatření pro úpravy průkazů pracovníků BIS a zda je zajištěna dostatečná informovanost uvnitř BIS o tom, kdo je pracovníkem BIS a kdo pracovní poměr ve službě ukončil, aby nedošlo vlivem neinformovanosti ke kontaktům a předávání informací bývalým pracovníkům BIS. Zatřetí se domnívám, že by mělo být objasněno, jsou-li vypracovány vnitřní předpisy, které upravují situace mimořádné povahy, to je branná pohotovost, válečný stav, karanténní opatření většího rozsahu, požáry objektů BIS nebo napadení objektů BIS vnějším protivníkem, zda jsou zpracovány evakuační plány, plány obrany objektů. Zdá se, že by tyto předpisy byly banálními, ale vyskytují se v každé instituci.

Avšak v tomto případě se jedná o velice závažné dokumenty, protože to nejcennější, co služba má, jsou informace a pro tyto informace mají tyto vnitřní předpisy velkou důležitost. Nebudou-li totiž informace, potom není co chránit.

To je konec mých postřehů. Přednesu už jenom krátký návrh na usnesení, který obsahuje i naše zpráva kontrolního orgánu, a to zní:

"1. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na základě dosud provedených šetření konstatuje, že kontrolní pravomoce a kompetence ze zákona č. 154/1994 Sb. pro účinnou kontrolu BIS nejsou dostatečné a považuje za nutné, aby tyto kompetence byly posíleny.

2. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje za prospěšné, aby novela tohoto zákona se zvýšenými pravomocemi pro kontrolní orgán byla zpracována vládou s připomínkou kontrolního orgánu BIS a Parlamentu České republiky."

Omlouvám se, že můj příspěvek byl delší, ale domníval jsem se, že s těmito postřehy byste měli být seznámeni. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Severovi. Prosím pana kolegu Maška, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Kačenka.

Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážený pane řediteli Bezpečnostní informační služby, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté, dovolte mi říci několik připomínek a výhrad k některým usnesením kontrolního orgánu pro kontrolu činnosti BIS, která jsou přílohou zprávy, která vám dnes byla předložena, a dále se zmínit o několika systémových chybách v činnosti, plnění působnosti, kontrole a zadávání úkolů Bezpečnostní informační službě.

Tedy usnesení. Půjde obecně zejména o ta usnesení, kde kontrolní orgán konstatuje, že něco nezjistil, a to v těch případech, kdy nezjistil něco, co nezjišťoval nebo zjistil nemohl, anebo kdy šetření není dosud ukončeno nebo dokonce v případě, kdy zjistil něco co je v rozporu s daným usnesením. Jestli dovolíte, vezmu to od konce, aby to bylo přehledné.

Začnu tedy usnesením, které je v příloze č. IX a týká se bodu č. 4 sdělení Politické rady ODA kontrolnímu orgánu. Jde o styky BIS se zpravodajskými službami cizí moci v období od 30. 7. do 30. 11. loňského roku. Musím zde konstatovat, že usnesení, ve kterém se říká, že mohlo dojít k porušení ustanovení § 10 zákona č. 153, je nedostatečné v tom smyslu, že po mém soudu k tomuto porušení zákona nejen dojít mohlo, ale skutečně došlo. K tomu vedou veškerá zjištění kontrolního orgánu a pouze snaha o to, aby toto usnesení bylo všemi hlasy přijato, vedla k té formulaci, která v usnesení je.

O co se tu skutečně jedná? Jedná se o to, čemu říkáme právní stát. Jedná se o to, jaký je rozdíl mezi soukromým a veřejným právem, jedná se o to, zda státní instituce mohou činit něco, co není v souladu se zákonem nebo nemohou - a já mám dojem, že v případě tajných služeb by toto mělo být velmi striktní. Zásada veřejného práva, že tyto instituce mohou vykonávat jen to, co jim zákon dovoluje a nic jiného, zde musí být velmi přesně dodržována.

Nesouhlasím s tím, že se jednalo o nějaké administrativní nedopatření. Přinejmenším zde byly tři týdny vakační lhůty od platnosti zákona po účinnost zákona, ve kterých bylo velmi snadno možné vyžádat si potřebný souhlas vlády k tomu, aby zákon porušen nebyl. Nejde tedy o administrativní nedopatření. Po mém soudu jde spíš o to, čemu Angličané říkají pohrdání zákonem. Domnívám se, že v případě tajné služby to značně může narušit důvěru k této službě, důvěru všech občanů.

Usnesení, které je součástí přílohy č. VIII - postupuji dále odzadu - toto usnesení se týká bodu 3 sdělení Politické rady ODA. Tady chci jen upozornit na usnesení kontrolního orgánu, které máte ve zprávě na str. 4 včetně návrhu na usnesení sněmovny. Zde poprvé přicházíme k systémové chybě, která byla zjištěna v průběhu šetření v posledních týdnech. Je to chyba, která se týká neplnění působnosti BIS, působnosti, která jí byla plně svěřena zákonem č. 153 v § 5 odst. 1 písm. c). Tam se říká, že BIS zabezpečuje informace o činnostech ohrožujících státní a služební tajemství. Upozorňuji zde na usnesení orgánu, které je součástí zprávy. Služba skutečně tuto působnost neplní, o čemž vypovídá i to, že za rok 1994 v této oblasti bylo otevřeno jen tolik svazků služby, že je to méně než polovina prstů jedné ruky.

K usnesení, které máte v příloze pod č. VII. Toto usnesení pouze konstatuje nutnost kontrolního orgánu spokojit se s vysvětlením ředitele BIS bez možnosti cokoli zjistit. Zde přicházíme ke druhé systémové chybě, ať už se týká nedostatku kontrolních pravomocí kontrolního orgánu parlamentu nebo faktického nevykonávání kontrolních pravomocí vládou a dalšími orgány.

K usnesení č. VI, které se týká bodu 1 sdělení Politické rady ODA, bude mé vystoupení - omlouvám se - trochu delší. Základem sdělení Politické rady ODA v tomto bodě podezření, které se k tomu vázalo, byla existence určitého materiálu, který byl vypracován podle podkladů BIS. Tento materiál se týkal extrémismu.

Začnu tím, co to vlastně je ten extrémismus. BIS nemá v působnosti dané jí § 5 zákona č. 153 žádný extrémismus. Statistici a sociologové vědí, jaký je problém s tím, jak vymezit, co je to extrém, co je to okraj něčeho. Je to problém i v tak jednoduchých případech, kdy platí normální rozdělení a tak zvaná Gaussova křivka. Je otázka, zda za extrém označit 2%, 5% nebo víc. Z hlediska společenských procesů navíc tak jednoduché křivky neplatí a zdaleka nelze jednoznačně říci, že okraje jsou nežádoucí.

Ostatně i materiál BIS se zmiňuje o tom, že co je v nějakém čase a v nějakém konkrétním místě považováno za extrém, může být brzy nebo v jiném místě považováno za normu.

Myslím, že se dá bez problémů říci, že takové osobnosti jako Mojžíš, Budha, Ježíš Kristus, Sokratés - byli ve své době zcela jistě extrémisty. Extrémistů jsou v tomto smyslu plné encyklopedie. Tvrdím, že většina zakladatelů všech politických směrů zastoupených v této sněmovně mohla být ve své době, a byla označována, za extrémisty.

Pan prezident Novotný neblahé paměti svého času považoval za extrémistu každého muže, který měl dlouhé vlasy; nechal je svou policií honit po ulicích a upravovat jim účes.

Co je ale důležitější? Důležitější je, že zde je další systémová chyba. Je to systémová chyba třetí, která spočívá v nedostatcích v evidencích, v nedostatcích v úkolování, v možnosti práce služby mimo působnost stanovenou jí zákonem.

Budu se teď zabývat tím materiálem, který má označení - Extrémismus - a který byl službou vypracovaným podkladem resp. materiálem, který kontrolní orgán v této věci obdržel. Už bylo zmíněno, že tento materiál nebyl označen, a není dosud označen číslem jednacím, ani žádným stupněm utajení. Materiál byl BIS předán kontrolnímu orgánu dne 19. 1. Brzy po předání tohoto materiálu kontrolní orgán zjistil, že některé informace v tomto materiálu, které se týkají politických stran a povolených občanských sdružení vzbuzují podezření, že byly pořízeny operativní cestou.

Ředitel BIS ovšem poskytl vysvětlení, že veškeré tyto informace byly pořízeny z tzv. otevřených zdrojů. Při setkání a slyšení pracovníků, kteří na materiálu pracovali, v místnostech služby dne 1. 2. jsme brzy zjistili, že tito pracovníci se k některým, zde uvedeným informacím, vůbec nehlásí, a nevědí, jak se do materiálu dostali. Jim nadřízení vysocí důstojníci služby se také nemohli vyjádřit k tomu, jak se tyto informace dostaly do tohoto materiálu. Pan ředitel BIS v té chvíli dedukoval, že se zřejmě nejedná o materiál BIS, ale o nějakou pracovní verzi, kam příslušné informace byly doplněny ministerstvem vnitra.

Následně 2. 2. kontrolní orgán zjistil, že vnitro tyto informace do materiálu nedoplnilo, ale telefonicky, a posléze při slyšení ředitele BIS došlo k tomu, že Bezpečnostní informační služba si vzpomněla, že se jedná o jakési rozšíření původního materiálu, který byl předán ministerstvu vnitra; rozšíření, ke kterému došlo údajně na rozkaz a které bylo určeno k tomu, aby mohla být zpracována výroční zpráva BIS.

Faktem ovšem je, že ve výroční zprávě se takové informace vůbec nevyskytují. Domnívám se, že by se ani vyskytovat nemohly, k čemuž dojdu za chvíli.

Dne 2. 2. tedy ředitel BIS při slyšení před orgánem tvrdil, že tento materiál byl omylem 19. 1. čerstvě vyjet z počítače, proto nebyl označen, a byl přímo předán kontrolnímu orgánu. Na moji námitku, že materiál nám předaný nevykazoval znaky čerstvě vyjetého materiálu z počítače, nýbrž vypadal dosti ohmataně, pan ředitel měl za to, že bude nejlépe učinit v této věci expertízu.

Následně ovšem již 3. 2. konstatoval, že materiál skutečně nebyl vyjet z počítače. Byl údajně vyndán z trezoru a omylem nám předán.

Dále jsme 7. 2. slyšeli pracovníka služby. Upozorňuji, operativního pracovníka, který tento analytický materiál doplňoval. Ani tento pracovník nebyl schopen doložit, že příslušné informace pocházejí z otevřených zdrojů. Byla tedy službě dána možnost, aby toto doložila písemně. Pracovala na tom přibližně týden, pokud se nemýlím.

Ani po tomto písemném doložení není doloženo, že příslušné informace pocházejí ze službou dokládaných otevřených zdrojů.

Aby bylo jasné, o jaký materiál se vlastně jedná, chci vás s tímto materiálem, který, upozorňuji, nemá označení žádného stupně utajení, alespoň přibližně seznámit.

Materiál sestává ze dvou částí. Část A - jmenuje se Extrémismus - prvotní analytická rozvaha. Tu bych nejlépe charakterizoval jako historicko, filozoficko, sociologicky pojaté vymezení pojmu extrémismus; zabývá se genezí extrémismu, extrémismem nepolitickým, extrémismem politickým, extrémismem levicovým včetně ekologů a feministek, extrémismem pravicovým, kam jsou zahrnuty i náboženské sekty; křesťanští, muslimští, hinduističtí, a dokonce i judaističtí fundamentalisté.

Část B má pak název - Extrémistická scéna v České republice. Má dvě části. První část označená I se jmenuje - Zahraniční extrémismus, část II - Extrémismus v České republice. Část II má další kapitoly. Jde o kapitolu 1 - Současný stav v České republice, kapitolu 2 - Extrémistická hnutí a strany a kapitolu 3, která se jmenuje - Výčet extrémistických stran a hnutí. Tato kapitola je uvedena slovy, že jde o výčet nejvýznamnějších nebo nejviditelnějších organizací, jejichž projevy naplňují definici extrémismu tak, jak je uvedena v předchozích kapitolách. V předchozích kapitolách je snaha extrémismus politický, o kterém se jedná, definovat tak, aby se vešel do působnosti služby, tedy tak, aby byl v rozporu s Ústavou a s demokratickými zákony státu.

Další je kapitola 4, která obsahuje návrhy opatření, a to opatření okamžitých i perspektivních.

Část II. 3, tedy část - Výčet extrémistických stran a hnutí obsahuje i několik politických stran včetně jedné strany parlamentní a řadu povolených občanských sdružení, mimo jiné. Informace o nich uvedené mají tyto rubriky: název, sídlo, předseda, hlavní představitelé, členství v zákonodárných sborech, stranický tisk, členská základna, ideologie, politická orientace, komunikace mezi členy, kontakty a styky a další.

Přejdu k příkladu informací, které po mém soudu, ačkoli tak orgán vždy o jeden hlas nerozhodl, nejsou doloženy z otevřených zdrojů, uvedu to.

V prvním případě jde o politickou stranu. Můžeme mít různé názory na tuto stranu a na její politiku, ale jde o povolenou politickou stranu, která má zastoupení v tomto Parlamentu. Jde tedy o informace, které se týkají Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa. Je zde tato informace; údajně z otevřených zdrojů: Členská základna: seznam členů SPR-RSČ, veden pouze u některých místních organizací, neexistuje centrální evidence členů strany". K tomu služba ve své analýze uvádí tři otevřené zdroje, ze kterých byla tato informace údajně pořízena. Jde o tyto zdroje:

1. Stanovy strany. V těch ovšem není řádka, ba ani slovo, o evidenci členů.

2. Jde o článek z Mladé fronty Dnes s názvem "Obviněný muž popírá, že by dal Sládkovi milión". Zde je označen odstavec, který přečtu. Cituji: "Přestože ve straně působil aktivně a je podezírán z její finanční podpory, při vyšetřování vyšlo najevo, že v ní nebyl vůbec registrován.

Tento fakt ho samotného překvapil a vysvětluje si to tím, že straničtí pracovníci zřejmě na jeho přihlášku zapomněli." Konec citátu.

Třetí otevřený zdroj je článek ze Špíglu ze dne 16. 8. 1994 s názvem Republikáni v Praze věří ve volební úspěch. Zde je označen tento odstavec, ve kterém hovoří pražský předseda Sdružení pro republiku. Cituji: "Ale někdy nám práci ztěžuje i to, že pražská organizace SPR-RSČ vlastně nemá ani jediný sekretariát v Praze. Všechno děláme ve svých vlastních bytech, což nám znemožňuje bližší kontakt s aktivisty a voliči." Konec citátu.

Tvrdím, že z žádného z těchto zdrojů ani ze všech dohromady nelze vyvodit tu informaci, že "členská základna: seznam členů SPR-RSČ je veden pouze u některých místních organizací a neexistuje centrální evidence členů strany."