Čtvrtek 16. března 1995

Poslanec Michal Kraus: Vážení přátelé, mám takový pocit, že jsme právě vyslechli přednášku o tržním naivismu. Já jsem ve své interpelaci mluvil takovým stylem a pan ministr odpovídal, že bychom mohli říci, já o voze, on o koze. Vždyť tady přece nejde o to, jestli bude nebo nebude strategický partner, jestli to bude ta či ona firma, ale především za jakých podmínek strategický partner do Telecomu vstoupí, jaké bude mít možnosti k tomu, aby využíval budované, případně někdy v budoucnu, informační dálnice, a jak bude využívat naše sítě, naše telekomunikace.

Může se totiž stát, že pokud tato smlouva bude takto přijata, můžeme se nadít, že někdy za deset let, místo abychom využili dobrého položení naší země uprostřed Evropy k vybírání poměrně vysokých tranzitních poplatků za provoz informačních dálnic, budeme sami v pronájmu na sítích, které tady zbuduje strategický partner, protože smlouva mu k tomu dává všechny možnosti. O to se tady jedná, přátelé. Nejde vůbec o to, kdo to bude, ale za jakých podmínek.

Jestliže tady hovoří pan ministr o tom, že český stát bude mít v Telecomu 51 procent, možná ano, ale nebude mít prakticky vůbec žádné rozhodovací pravomoce a především se zbavuje všech služeb, které budou dodávány do SPT Telecom. Jestli máte zájem, mohu vám přečíst celý seznam služeb, které se nabízejí zahraničnímu partnerovi za to, že vloží 27 procent. Domnívám se, že už je potřeba začít uvažovat o tom, že každý obchodní partner sem nejde pro to, aby nám pomohl, ale především, aby vydělal. Pouze dobrý obchodník dokáže udělat takovou smlouvu a takový obchod, aby vydělali oba. Bohužel tato smlouva pouze přispívá k tomu, aby vydělal strategický partner na úkor nás, kteří jsme tady v roli nějakých indiánů, kteří dávají zlato za skleněné cetky.

Jestliže mi tady pan ministr vyčítá věci, které vlastně sám zavinil a které mu vyčítám, já se mu ani nedivím, ale hluboce bych se ohradil proti jeho tvrzení, že používám demagogická fakta. Pane ministře, já jsem pouze citoval ze smlouvy, kterou jste připravili. Jestli vy ji považujete za demagogickou, to už je váš problém. Především bych chtěl ale říci, že už jen tím, že jste skutečně porušili zákon, protože jste vyhlásili veřejné výběrové řízení, do kterého jste před zaplacením účastnického poplatku nepřipustili některé firmy, tak jste minimálně státní pokladnu připravil o 5 - 6 mil. Kč, protože tyto firmy, které měly zájem se zúčastnit, souhlasily se zaplacením poplatku. To je minimálně první věc, druhá věc je, že došlo k porušení zákona. Nemyslím, že vy byste byl ochoten a schopen přesvědčovat naše soudy, aby rozhodovaly nezávisle.

Myslím, že bude skutečně nejlepší, když dáme ten prostor řekněme deseti dnů, protože ono to skutečně spěchá, aby se pan ministr mohl v klidu seznámit s tím, co jsem mu vlastně říkal, aby mohl odpovědět na ty dotazy, které jsem mu položil a nikoliv na pocity, na které si myslel, že jsem se ptal.

Snad jen ještě k tomu anglickému partnerovi. Vůbec bych se nedivil, kdyby kontaktní adresou pro informace byla nějaká renomovaná poradenská firma, ale mrazí mě v zádech, když ministerstvo nabízí jako informátora soukromou osobu na soukromou adresu, která je dokonce označena P. O. Boxem, nikoliv firmou. Domnívám se, pane ministře, že v zájmu české vlády by mělo být, aby se obchodovalo v českých korunách, nikoliv v dolarech.

Tolik teď. Já samozřejmě trvám na tom, a myslím, že rozprava to jen potvrdila, aby odpověď na interpelaci obou pánů ministrů byla prohlášena za naléhavou a lhůta pro zpracování byla zkrácena na 10 dnů. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat. Ptám se sněmovny, kdo souhlasí s tím, aby interpelace byla považována za naléhavou a aby byla stanovena lhůta pro odpověď na 10 dnů, ať v 65. hlasování stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 49, proti 33, zdrželo se 17, nehlasovali 3 kolegové. Konstatuji, že odpověď bude v určené době podle jednacího řádu.

Prosím, aby se slova ujala kolegyně Buzková, připraví se kolega Gross.

Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedající, vládo, kolegové a kolegyně, ve své interpelaci, jejímž spoluautorem je i poslanec Seifer, se obracím na pana ministra Bendu, to znamená na resort životního prostředí. Na úvod své interpelace bych chtěla říci, že ve smyslu § 85, čl. 2 zákona 114 z roku 1992 je ministerstvo životního prostředí povinno dozírat na plnění zákonů o ochraně přírody a krajiny a o životním prostředí. Z tohoto důvodu se obracím na pana ministra Bendu se žádostí o kontrolu využívání výjimky ministerstva životního prostředí ČR pro výstavbu lanovky v národní přírodní rezervaci Moravský kras střed.

Podle dostupných informací se jedná o závažné porušení ochranných podmínek rezervace v oblasti mezi chatou Macocha a horní stanicí lanovky spojující Punkevní jeskyně s výše zmíněnou chatou.

Pro vybudování lanovky byly ministerstvem životního prostředí vydány:

- dne 26. 1. 1994 pod č. j. 17930/93 OOP/5613/93 výjimka pro územní řízení o využití území pro výstavbu osobní lanovky, spojující parkoviště u Punkevní jeskyně a chatou u Macochy;

- dne 12. 5. 1994 pod č. j. 5746/94 OOP 2027/94 výjimka pro výstavbu lanovky.

Podkladem pro rozhodnutí ministerstva životního prostředí bylo též stanovisko Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras ze dne 21. 12. 1993 pod zn. 1131/93/MK žádost o udělení výjimky z ochranných podmínek MPR Moravský kras střed pro stavbu lanovky podle § 29, písm. b), d), h) zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Vážený pane ministře, vážené paní kolegyně, páni kolegové, fakta, která jsem dosud uvedla, byla možná trochu suchá a možná nic neříkající, protože se jednalo především o čísla. Já bych teď ráda řekla velice prostým a jednoduchým způsobem, oč se jedná.

Jedná se o to, že v Moravském krasu střed, což je národní přírodní rezervace, tzn. nejvyšší forma ochrany přírody, byla povolena ministerstvem stavba lanovky. Součástí této výjimky bylo povolení vjezdu motorových vozidel sloužících pro stavbu. Tento vjezd motorových vozidel byl po dvou stávajících cestách na dvě stávající parkoviště. Já nenapadám tuto výjimku ministerstva životního prostředí, já napadám to, že tato výjimka není dodržována. Firma, která provádí tuto stavbu, vjíždí těžkými nákladními vozidly i na území, kam vjezd není vůbec povolen.

Já bych ráda ukázala jak panu ministrovi tak některým kolegům fotografie, které dokumentují, jak vypadá přírodní chráněné území, kam nebyl ministerstvem povolen žádný vjezd automobilů, poté co těžkými automobily bylo rozježděno.

Upozorňuji přitom, že se jedná o chráněné území takové hodnoty, kam kromě turistické cesty nesmí noha člověka vstoupit, kde si nesmíte lehnout na trávu nebo utrhnout květinu. Ochrana jde až tak daleko, nicméně rozježdění takovýmto způsobem, těžká devastace krajiny v tomto chráněném území, nejsou dosud žádným způsobem postiženy.

Chtěla bych požádat pana ministra, aby mi sdělil jméno organizace, která na výše uvedené stavbě provádí stavební dozor. Současně chci zdvořile požádat pana ministra, aby v co možná nejkratší době se touto záležitostí zabýval a aby v této záležitosti bez zbytečného odkladu zjednal nápravu. Vzhledem k tomu, že se jedná o záležitost, která nesnese odkladu, protože ke vjezdu automobilů tam dochází každý den (tyto fotografie, které mohu kdykoliv komukoliv ukázat a dát k dispozici, byly pořízeny na konci února a dosud nebyla tomuto řádění učiněna přítrž), prosím tuto sněmovnu, aby uznala moji interpelaci za naléhavou a aby pan ministr životního prostředí na tuto interpelaci odpověděl ve lhůtě deseti dnů. Současně velmi prosím pana ministra, aby ještě v mnohem kratší lhůtě než je deset dnů, to znamená pokud možno okamžitě a bez zbytečného odkladu, zjednal nápravu v této záležitosti.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat.

Kdo souhlasí s tím, aby interpelace přednesená kolegyní Buzkovou byla považována za naléhavou a aby byla stanovena lhůta pro odpověď na deset dnů, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Jedná se o 66. hlasování. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování.

Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 57 poslanců, proti 13, zdrželo se 20.

Slova se ujme poslanec Gross, připraví se poslanec Josef Ježek.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedající, pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, dovolím si předložit dvě interpelace na pana ministra vnitra Jana Rumla. Obě interpelace se budou týkat drogové problematiky.

V červnu roku 1992 byl zřízen ještě při federálním ministerstvu vnitra Úřad pro narkotika.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolego, že vás přerušuji. Žádám pracovníky Kanceláře, aby dali vědět panu ministru Rumlovi, že se projednává interpelace vznesená k němu. Promiňte, že jsem vás přerušil.

Poslanec Stanislav Gross: Dobře, já také děkuji. Možná bude pan ministr vnitra schopen reagovat hned na místě.

Jak už jsem řekl, v červnu 1992 byl ještě při federálním ministerstvu vnitra zřízen Úřad pro narkotika, který byl koncipován jako společný orgán policie, celníků a ostatních represivních složek. Na jeho vybavení bylo tehdy mj. vládou Velké Británie vyčleněno 80 tis. liber s podmínkou, že tyto peníze budou použity právě pro tento společný orgán policie, celníků a dalších represivních složek, myšleno do budoucna i zpravodajských.

Ke konci působení federace byla ještě zužitkována pomoc vlády Spolkové republiky Německo, která tehdy činila v protidrogové oblasti 5 mil. marek, přičemž německá strana trvala na upotřebení části těchto prostředků pro použití v operativní oblasti. Po rozpadu federace byly celní orgány z nástupnické organizace Národní drogové informační služby vyloučeny, což vedlo k vytvoření pouze analytického centra při ministerstvu vnitra.

Ptám se pana ministra, proč Národní drogová informační služba potřebovala operativní a zpravodajskou techniku, když podle všeho měla mít pouze analytický charakter.

Po dvouletém působení byla k 1. 1. 1995 převedena Národní drogová informační služba jako nezávislá analytická skupina pod přímý výkon, což je podle mého názoru koncepčně, systémově i logicky špatně, neboť může dojít k manipulaci i ke zvýhodnění exekutivní práce.

V této souvislosti bych se vás chtěl, pane ministře, zeptat, proč odešel ze služeb ministerstva vnitra váš bratr Jiří Ruml a jestli jedním z důvodů nemohly být obavy z rozpracování inspekce ministerstva vnitra a jeho případné trestné činnosti a obavy z hospodářské kontroly Národní drogové informační služby, která byla nedávno zahájena.

Žádám vás, pane ministře, abyste se vyjádřil k tomu, zda odchodem ze služebního poměru by bylo zabráněno rozpracování jeho případné trestné činnosti inspekcí ministerstva vnitra.

Dále vás, pane ministře, prosím o sdělení, zda dva dlouhodobé pobyty vašeho bratra Jiřího Rumla v Turecku souvisely s plněním jeho služebních povinností.

Dovolte mi dále, abych vám položil další otázky, které se týkají vašeho pana bratra. Chci se dozvědět, na základě jaké odbornosti a jakých zkušeností byl jmenován do funkce náměstka Národní drogové informační služby a byla mu udělena hodnost plukovníka Policie České republiky.

Dále se vás ptám, pane ministře, jaké materiály byly skartovány při rušení Národní drogové informační služby a na základě čeho byly tyto materiály ke skartaci vybírány.

Poslední otázka v této oblasti směřuje k tomu, jakým způsobem fungují kontrolní mechanismy při rozdělování agenturních finančních prostředků ve vašem resortu a jakým způsobem je zajištěna jejich kontrola.

Druhá moje interpelace také souvisí s drogovou problematikou.

Jak jistě víte, měl jsem výhrady i vůči vaší koncepci protidrogové práce i vůči tomu, že ministr vnitra České republiky je předsedou meziresortní protidrogové komise. Přestože tyto výhrady stále sdílím, považuji za správné, aby to, co bylo ve vaší koncepci pozitivní, bylo realizováno. Jakožto předseda zmíněné komise jste zodpovědný za plnění úkolů vyplývajících z koncepce a programu protidrogové politiky vlády (viz usnesení vlády České republiky č. 392 z 13. července 1993 a usnesení vlády č. 446 ze dne 18. srpna 1993). Pro realizaci této koncepce byly stanoveny konkrétní termíny, dokdy mají být jednotlivé kroky učiněny. Jelikož se obávám, že řada z těchto úkolů plněna není, žádám vás, pane ministře, abyste mi odpověděl na následující otázky:

1. Do 30. 9. 1993 jste měl ve spolupráci s ministrem financí a obrany vypracovat dohody o součinnosti v boji proti drogové kriminalitě. Žádám vás o sdělení, jak byl tento úkol splněn a kdy byly dohody podepsány. Pokud splněn byl, žádám vás o zaslání těchto dohod, které jsou nesmírně důležité k posouzení efektivity spolupráce různých státních orgánů při plnění povinností na tomto úseku.

2. Do 31. 12. 1993 měl ministr spravedlnosti vypracovat a realizovat soubor protidrogových opatření ve výkonu trestu odnětí svobody. Prosím vás o sdělení, jak byl tento úkol splněn. Především vás žádám o sdělení, jak je realizován soubor protidrogových opatření ve výkonu vazby a trestu.

3. Do 31. 12. 1994 mělo být v působnosti ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky vytvořeno pracoviště pro organizaci a metodiku primární prevence zneužívání drog. Žádám vás o sdělení, jak byl tento úkol splněn, kolik lidí na tomto pracovišti je, kdo je jeho vedoucí a jaké je jeho organizační začlenění.

4. Do 31. 12. 1994 měla být vypracována koncepce detoxikačních jednotek a v Praze mělo být do 31. 12. 1994 takovéto vybudováno. Žádám vás opět o sdělení, jak byl tento úkol plněn.

5. Do 31. 12. 1993 měl být vypracován projekt pracoviště pro kontrolu zákonného zacházení s omamnými a psychotropními látkami. Do 31. 12. 1994 měl takovýto inspektorát OPL zahájit činnost. Žádám vás i zde, abyste mi sdělil, jak je tento úkol plněn.

6. Domníváte se, pane ministře, že 5 pracovníků inspektorátu OPL, což ve své koncepci prosazujete, může účinně kontrolovat výrobu a distribuci legálních opiátů a prekurzorů?

7. Byl tento úřad informován o pohybu 50 tun efedrynu v trojúhelníku: Česká republika - Švýcarsko - Mexiko?

8. Souhlasíte se mnou, pane ministře, že kdyby Česká republika měla zákon o zákonném zacházení s omamnými a psychotropními látkami, nemuselo k tomuto případu dojít?

9. Co jste vy, jako předseda meziresortní protidrogové komise, udělal, aby se znemožnilo velkému množství legálních drog přejít do nelegálního oběhu?

10. Proč nebyl doposud předložen návrh zákona o zacházení s omamnými a psychotropními látkami, když byl vypracován již na FMV v roce 1991 a z usnesení vlády ČR vyplývá, že zásady měly být předloženy do 31. 3. 1994?

11. Chtěl bych vás, pane ministře, požádat o podrobné dokladování využití částky takřka 61 mil. Kč, které byly v roce 1994 v resortu ministerstva financí, zdravotnictví a vnitra využity na krytí úkolů vyplývajících z usnesení vlády č. 446/1993.

12. Chtěl bych se vás, pane ministře, zeptat, zda jsou učiněny potřebné kroky k tomu, aby nedocházelo ke střetu zájmů u činnosti současného místopředsedy meziresortní protidrogové komise pana Böhma.

V závěru bych vás chtěl, pane ministře, opětovně upozornit na to, že podle mého názoru stále chybí úřad na blokaci jednotlivých případů, stejně tak jako úřad, který by souhrnně zajišťoval databáze a analytiku v boji proti drogám. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme poslanec Josef Ježek. Připraví se kolega Seifer. Jiné přihlášky do rozpravy nejsou.

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající, dámy a pánové, obracím se s interpelací na ministra zdravotnictví pana Rubáše ve vládě České republiky a na pana ministra Rumla ve vládě České republiky ve věci velkého nepořádku ve zdravotnictví, v rozhodování a řízení státního zdravotnického zařízení NsP Rumburk.

Úvodem bych si dovolil přečíst text dopisu, který dostal předseda Poslanecké sněmovny od ředitele této NsP koncem ledna tohoto roku ve věci informace o vystupován poslance Parlamentu dr. Josefa Ježka.

Vážený pane předsedo, dovolte, abych se na vás obrátil s následujícím problémem. Pan poslanec Ježek se v průběhu měsíce prosince a ledna začal "zajímat" o zdravotnictví ve Šluknovském výběžku. Dne 21. 12. 1994 se bez předchozího ohlášení ke mně dostavil na popud lékaře očního oddělení kvůli problémům jejich další existence v naší nemocnici. Ekonomické potíže oddělení, nedostatečná kvalifikace lékařek. Od tohoto dne pan poslanec začal šířit ve sdělovacích prostředcích a při setkání s občany nepravdivé informace o likvidaci oddělení a o výši dluhu NsP a začal zpochybňovat privatizaci, činnosti a postup privatizace majetku v NsP Rumburk. Myslím si, že touto činností zneužívá, již tak dost celostátně choulostivou, problematiku zdravotnictví. Jeho snahou je zřejmě vyvolat ještě větší chaos za účelem zviditelnění své osoby. Jako ředitel NsP jsem panu poslanci dne 21. 12., 3. 1. 1995 a při telefonickém rozhovoru 24. 1. opakovaně nabízel, že ho rád seznámím se skutečným stavem NsP včetně předložení ekonomických rozborů hospodaření. Přes tyto nabídky pan poslanec dosud neprojevil žádný zájem seznámit se se skutečným stavem a své nepodložené názory a nepravdivé informace šíří dál. Lživě a účelově dr. Ježek informuje veřejnost, že v NsP Rumburk vznikl za léta 1993, 1994 dluh ve výši 60 mil. Kč. Z hospodářských výsledků za rok 1993 vyplývá ztráta 26 mil. Kč a za rok 1994 14 mil. Kč, což v součtu v žádném případě není 60 mil. Kč. Výše těchto ztrát vychází z přechodu hospodaření rozpočtového, kdy jsme dostávali 120 mil. Kč ročně na úhradu za výkony, kdy naše rozsáhlá lůžkově předimenzovaná zařízení (4 nemocnice ve 3 městech) nejsou v současném stavu schopny produkovat více výkonů, než za 72 mil. Kč ročně. Jakákoli současná snaha o ekonomizaci, ať už ze strany zřizovatele, okresní úřad Děčín, či naší, je panem poslancem interpretována jako snaha o likvidaci zdravotnictví ve prospěch "úzké skupiny lidí". Prosím vás proto, abyste využil svých pravomocí a s poslancem Ježkem pohovořil o jeho aktivitách. Veškeré doklady o faktech, které vám předkládám, jsem samozřejmě schopen a ochoten vám kdykoli předložit. Váš Ing. Ota Krejčí, ředitel NsP Rumburk.

O co v podstatě jde? NsP Rumburk má extrémní dluh, přičemž začátkem prosince bylo možno se dočíst v okresních novinách, že jde o 43 mil. Kč. Posléze jsem na zastupitelstvu města Varnsdorf z úst tamního starosty slyšel, že dluh může být až 60 mil. Kč; posléze se informace o výši dluhů ustálila na oněch 40 mil. Kč.

Začátkem prosince okresní úřad v Děčíně pocítil výši toho dluhu zřejmě jako velikánský problém a začal uvažovat o tzv. ekonomizaci. Ekonomizace spočívá v tom, nebo měla spočívat v tom, že část NsP Rumburk, tři oddělení, která jsou ve Varnsdorfu, přestěhují se do města Rumburk s tím, že ovšem, aby tam bylo místo, musí se některá oddělení zrušit. Mezi těmito potenciálně rušenými odděleními bylo oddělení oční. To vzbudilo velkou nespokojenost ve městě. Výsledkem byla petice, kterou spontánně podepsalo asi tisíc lidí, a kterou jsem musel osobně předávat na zastupitelstvu, na jeho zasedání, protože pan starosta i jeho zástupce se k celé věci stavěli, mírně řečeno, rozpačitě.

Zastupitelstvo města Varnsdorfu pochopitelně nesouhlasilo s tím, aby ve městě byla zrušena tři oddělení nemocnice a ještě před koncem roku 1994 se usneslo, že je ochotno udělat vše, aby nemocnice ve městě zůstala zachována, tedy ta oddělení, která tam jsou. Na to okresní úřad reagoval tím, že proti tomu v podstatě nic nemá, ale že musí z nějakých důvodů blíže nespecifikovaných ve státním zdravotnickém zařízení zachovat všechny čtyři základní odbornosti s tím, že by se za prostředky z rozpočtu okresního úřadu ve městě Rumburk budovala tatáž, která jsou v sousedním městě Varnsdorf. Následovalo několik měsíců - až do dnešního dne - rozhodování, kdy stále není jasné, zda okresní úřad bude schopen a ochoten rozdělit tu jednu státní organizaci na dvě, což by umožnilo v každé části podniknout příslušná opatření, aby ztráta na hospodaření zdravotnického zařízení nebyla tak velká, a zároveň aby organizace zdravotnictví, rozmístění lůžkových zdravotnických zařízení odpovídalo co nejvíce místním poměrům.

Zároveň bych chtěl požádat pana ministra zdravotnictví i pana ministra vnitra, aby se zasadili o provedení kontroly hospodaření té nemocnice s poliklinikou Nejvyšším kontrolním úřadem, protože okresní úřad tvrdí, že je všechno v absolutním pořádku. Navíc celá věc má ještě další dimenzi, že totiž část lidí spojených s touto nemocnicí s poliklinikou zároveň je součástí jedné akciové společnosti, která předložila příslušný privatizační projekt. Existuje samozřejmě spousta názorů tohoto typu, jak mohou ti lidé, kteří způsobili takto vysoký dluh, následně skvělým způsobem provozovat soukromou nemocnici. Je okolo toho spousta diskusí a já jsem v podstatě nedělal nic jiného, než jsem čerpal ze zpráv, které byly otištěny v okresních novinách, nic jsem si v podstatě nevymýšlel a pouze jsem chtěl podrobnější informace, a dostal jsem se do určité nemilosti.

Obdobně si myslím, že tato věc je příznakem jednoho velmi nepříjemného jevu v organizaci veřejné správy v České republice, totiž okresní úřady, případně jejich přednostové mají příliš velký prostor pro samostatné rozhodování, který by státní úředník, resp. státní úřad, jehož úkolem ze zákona je vykonávat státní správu, neměl mít. Takže vzniká oprávněný dojem, že buď v okrese Děčín nebo případně v severní části okresu, lidově řečeno za kopcem, platí pravděpodobně jiné zákony a jiná pravidla, než ve zbývajícím území státu.

Chtěl bych to doložit např. i další věcí. Přednosta okresního úřadu začátkem ledna rozhodl o tom, že některé obce přijdou o svou kompetenci vyplácet určité sociální dávky. Konkrétně to znamená, že v předstihu je realizována, resp. organizována výplata dávek státní sociální podpory podle zákona, který ještě tato sněmovna neschválila. Přitom se přednosta okresního úřadu odvolává na zákon o obcích, ovšem odvolává se na něj velmi špatně, jelikož zákon o obcích zároveň stanoví, že obce vykonávají státní správu mj. v rozsahu bývalých národních výborů třetí kategorie.

Z diskusí nad spoustou žádostí o zřízení pověřeného obecního úřadu v roce 1992 si velmi dobře pamatuji na to, že tehdy, aby vláda nemusela svým nařízením zřizovat několik dalších stovek pověřených obecních úřadů, bylo dohodnuto, že žádná působnost, kterou obce mají, se jim nebude brát. Nyní to v případě okresu Děčín přednosta Okresního úřadu v Děčíně učinil. Odvolává se na jistou pasáž zákona o obecních úřadech, ale přitom si nevšiml, že tam existuje jiné ustanovení, které mu v tom v podstatě brání.

Prosil bych oba pány ministry, aby se touto situací zabývali, protože se jedná o území velmi exponované, pohraniční a jakékoli nepříjemnosti mají skutečně nepříznivý dopad ve veřejném mínění a domnívám se, že není politikou vlády, není politikou České republiky v případech, kdy to je naprosto zbytečné, řešit problém, který je všude stejný, tímto podle mého názoru velmi extrémním způsobem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, pan ministr Rubáš.

Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, při vší úctě k tomu, co jsem tu od pana poslance vyslechl a co jsem si přečetl i v minulé interpelaci týkající se problematiky nemocnice v Rumburku, musím říci, že respektuji institut interpelací, ale ten by měl být pravděpodobně směřován k tomu, aby ministr - člen vlády odpověděl na nějaké otázky týkající se nějakého konkrétního problému. Ta poslední interpelace žádnou otázku neobsahuje, pouze líčení situace nemocnice v Rumburku, tak jak ji vidí místní občané, zaměstnanci oftalmologického oddělení nebo pan poslanec Ježek. Já závidím těm ministrům, na které se snášejí útoky, ale jsou doprovázeny jasně vyslovenou otázkou. Na co tedy mám v této interpelaci odpovídat? Na to, že nemocnice v Rumburku špatně hospodaří? Nebo na to, že lékaři z očního oddělení se cítí ohroženi a mají obavy z budoucnosti? Na to, že by bylo třeba provést kontrolu hospodaření ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu? Vždyť vůči tomu máme stejnou pozici, vy, pane poslanče, jako já. Já vás prosím, abyste svou interpelaci doprovodil jasně formulovaným dotazem, abych na něj mohl v krátké lhůtě, třeba i zkrácené, odpovědět. Ale zatím naše komunikace spočívá ve čtení rozsáhlých prozaických textů, na které nemohou odpovědět jinak, než zase zprávou, která popisuje situaci, říká to řešíme, to neřešíme. Prosím o otázku, abych na ni mohl odpovědět. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kolega Ježek se ujme slova.

Poslanec Josef Ježek: Já se omlouvám, že jsem tyto otázky formuloval takto prozaicky a nepřímo. Domníváme se, že hlavní otázka je v podstatě tato, zda Nemocnice s poliklinikou Rumburk, jejím vedením, které bylo ustanoveno okresním úřadem, je řízena tak, jak řízena být má. Zda toto vedení tvoří lidé, kteří jsou na svém místě. Zda Okresní úřad v Děčíně a vedení Nemocnice s poliklinikou se v podstatě řídí politikou vlády v dané oblasti.

Zda vnitřní organizace provozu Nemocnice s poliklinikou v Rumburku je v souladu s platnými právními předpisy. A vzhledem k tomu, že vždycky jsem byl informován v tom smyslu, že ministerstvo zdravotnictví přímo nemůže vnitřní poměry v Nemocnici s poliklinikou kontrolovat, tak se snažím formou interpelace ministerstvu zdravotnictví dodat argumenty k tomu, aby prostřednictvím jiných orgánů, konkrétně Nemocnice s poliklinikou, mohlo poměry v této státní zdravotnické organizaci skutečně dopodrobna vyhodnotit. Čili to je hlavní motiv této interpelace. Myslím si, že bez této interpelace ministerstvo zdravotnictví, v podstatě i kdyby chtělo, nemůže udělat mnoho. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Tři otázky byly položeny. Děkuji. Kolega Seifer se ujme slova. Jiná přihláška do rozpravy není.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP