Poslanec Michal Kraus: Vážení přátelé,
mám takový pocit, že jsme právě
vyslechli přednášku o tržním naivismu.
Já jsem ve své interpelaci mluvil takovým
stylem a pan ministr odpovídal, že bychom mohli říci,
já o voze, on o koze. Vždyť tady přece
nejde o to, jestli bude nebo nebude strategický partner,
jestli to bude ta či ona firma, ale především
za jakých podmínek strategický partner do
Telecomu vstoupí, jaké bude mít možnosti
k tomu, aby využíval budované, případně
někdy v budoucnu, informační dálnice,
a jak bude využívat naše sítě,
naše telekomunikace.
Může se totiž stát, že pokud tato
smlouva bude takto přijata, můžeme se nadít,
že někdy za deset let, místo abychom využili
dobrého položení naší země
uprostřed Evropy k vybírání poměrně
vysokých tranzitních poplatků za provoz informačních
dálnic, budeme sami v pronájmu na sítích,
které tady zbuduje strategický partner, protože
smlouva mu k tomu dává všechny možnosti.
O to se tady jedná, přátelé. Nejde
vůbec o to, kdo to bude, ale za jakých podmínek.
Jestliže tady hovoří pan ministr o tom, že
český stát bude mít v Telecomu 51
procent, možná ano, ale nebude mít prakticky
vůbec žádné rozhodovací pravomoce
a především se zbavuje všech služeb,
které budou dodávány do SPT Telecom. Jestli
máte zájem, mohu vám přečíst
celý seznam služeb, které se nabízejí
zahraničnímu partnerovi za to, že vloží
27 procent. Domnívám se, že už je potřeba
začít uvažovat o tom, že každý
obchodní partner sem nejde pro to, aby nám pomohl,
ale především, aby vydělal. Pouze dobrý
obchodník dokáže udělat takovou smlouvu
a takový obchod, aby vydělali oba. Bohužel
tato smlouva pouze přispívá k tomu, aby vydělal
strategický partner na úkor nás, kteří
jsme tady v roli nějakých indiánů,
kteří dávají zlato za skleněné
cetky.
Jestliže mi tady pan ministr vyčítá
věci, které vlastně sám zavinil a
které mu vyčítám, já se mu
ani nedivím, ale hluboce bych se ohradil proti jeho tvrzení,
že používám demagogická fakta.
Pane ministře, já jsem pouze citoval ze smlouvy,
kterou jste připravili. Jestli vy ji považujete za
demagogickou, to už je váš problém. Především
bych chtěl ale říci, že už jen
tím, že jste skutečně porušili
zákon, protože jste vyhlásili veřejné
výběrové řízení, do
kterého jste před zaplacením účastnického
poplatku nepřipustili některé firmy, tak
jste minimálně státní pokladnu připravil
o 5 - 6 mil. Kč, protože tyto firmy, které
měly zájem se zúčastnit, souhlasily
se zaplacením poplatku. To je minimálně první
věc, druhá věc je, že došlo k porušení
zákona. Nemyslím, že vy byste byl ochoten a
schopen přesvědčovat naše soudy, aby
rozhodovaly nezávisle.
Myslím, že bude skutečně nejlepší,
když dáme ten prostor řekněme deseti
dnů, protože ono to skutečně spěchá,
aby se pan ministr mohl v klidu seznámit s tím,
co jsem mu vlastně říkal, aby mohl odpovědět
na ty dotazy, které jsem mu položil a nikoliv na pocity,
na které si myslel, že jsem se ptal.
Snad jen ještě k tomu anglickému partnerovi.
Vůbec bych se nedivil, kdyby kontaktní adresou pro
informace byla nějaká renomovaná poradenská
firma, ale mrazí mě v zádech, když ministerstvo
nabízí jako informátora soukromou osobu na
soukromou adresu, která je dokonce označena P. O.
Boxem, nikoliv firmou. Domnívám se, pane ministře,
že v zájmu české vlády by mělo
být, aby se obchodovalo v českých korunách,
nikoliv v dolarech.
Tolik teď. Já samozřejmě trvám
na tom, a myslím, že rozprava to jen potvrdila, aby
odpověď na interpelaci obou pánů ministrů
byla prohlášena za naléhavou a lhůta
pro zpracování byla zkrácena na 10 dnů.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím,
abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat. Ptám se
sněmovny, kdo souhlasí s tím, aby interpelace
byla považována za naléhavou a aby byla stanovena
lhůta pro odpověď na 10 dnů, ať
v 65. hlasování stiskne tlačítko a
zvedne ruku. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 49, proti 33,
zdrželo se 17, nehlasovali 3 kolegové. Konstatuji,
že odpověď bude v určené době
podle jednacího řádu.
Prosím, aby se slova ujala kolegyně Buzková,
připraví se kolega Gross.
Poslankyně Petra Buzková: Vážený
pane předsedající, vládo, kolegové
a kolegyně, ve své interpelaci, jejímž
spoluautorem je i poslanec Seifer, se obracím na pana ministra
Bendu, to znamená na resort životního prostředí.
Na úvod své interpelace bych chtěla říci,
že ve smyslu § 85, čl. 2 zákona 114 z
roku 1992 je ministerstvo životního prostředí
povinno dozírat na plnění zákonů
o ochraně přírody a krajiny a o životním
prostředí. Z tohoto důvodu se obracím
na pana ministra Bendu se žádostí o kontrolu
využívání výjimky ministerstva
životního prostředí ČR pro výstavbu
lanovky v národní přírodní
rezervaci Moravský kras střed.
Podle dostupných informací se jedná o závažné
porušení ochranných podmínek rezervace
v oblasti mezi chatou Macocha a horní stanicí lanovky
spojující Punkevní jeskyně s výše
zmíněnou chatou.
Pro vybudování lanovky byly ministerstvem životního
prostředí vydány:
- dne 26. 1. 1994 pod č. j. 17930/93 OOP/5613/93 výjimka
pro územní řízení o využití
území pro výstavbu osobní lanovky,
spojující parkoviště u Punkevní
jeskyně a chatou u Macochy;
- dne 12. 5. 1994 pod č. j. 5746/94 OOP 2027/94 výjimka
pro výstavbu lanovky.
Podkladem pro rozhodnutí ministerstva životního
prostředí bylo též stanovisko Správy
chráněné krajinné oblasti Moravský
kras ze dne 21. 12. 1993 pod zn. 1131/93/MK žádost
o udělení výjimky z ochranných podmínek
MPR Moravský kras střed pro stavbu lanovky podle
§ 29, písm. b), d), h) zákona 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny.
Vážený pane ministře, vážené
paní kolegyně, páni kolegové, fakta,
která jsem dosud uvedla, byla možná trochu
suchá a možná nic neříkající,
protože se jednalo především o čísla.
Já bych teď ráda řekla velice prostým
a jednoduchým způsobem, oč se jedná.
Jedná se o to, že v Moravském krasu střed,
což je národní přírodní
rezervace, tzn. nejvyšší forma ochrany přírody,
byla povolena ministerstvem stavba lanovky. Součástí
této výjimky bylo povolení vjezdu motorových
vozidel sloužících pro stavbu. Tento vjezd
motorových vozidel byl po dvou stávajících
cestách na dvě stávající parkoviště.
Já nenapadám tuto výjimku ministerstva životního
prostředí, já napadám to, že
tato výjimka není dodržována. Firma,
která provádí tuto stavbu, vjíždí
těžkými nákladními vozidly i
na území, kam vjezd není vůbec povolen.
Já bych ráda ukázala jak panu ministrovi
tak některým kolegům fotografie, které
dokumentují, jak vypadá přírodní
chráněné území, kam nebyl ministerstvem
povolen žádný vjezd automobilů, poté
co těžkými automobily bylo rozježděno.
Upozorňuji přitom, že se jedná o chráněné
území takové hodnoty, kam kromě turistické
cesty nesmí noha člověka vstoupit, kde si
nesmíte lehnout na trávu nebo utrhnout květinu.
Ochrana jde až tak daleko, nicméně rozježdění
takovýmto způsobem, těžká devastace
krajiny v tomto chráněném území,
nejsou dosud žádným způsobem postiženy.
Chtěla bych požádat pana ministra, aby mi sdělil
jméno organizace, která na výše uvedené
stavbě provádí stavební dozor. Současně
chci zdvořile požádat pana ministra, aby v
co možná nejkratší době se touto
záležitostí zabýval a aby v této
záležitosti bez zbytečného odkladu zjednal
nápravu. Vzhledem k tomu, že se jedná o záležitost,
která nesnese odkladu, protože ke vjezdu automobilů
tam dochází každý den (tyto fotografie,
které mohu kdykoliv komukoliv ukázat a dát
k dispozici, byly pořízeny na konci února
a dosud nebyla tomuto řádění učiněna
přítrž), prosím tuto sněmovnu,
aby uznala moji interpelaci za naléhavou a aby pan ministr
životního prostředí na tuto interpelaci
odpověděl ve lhůtě deseti dnů.
Současně velmi prosím pana ministra, aby
ještě v mnohem kratší lhůtě
než je deset dnů, to znamená pokud možno
okamžitě a bez zbytečného odkladu, zjednal
nápravu v této záležitosti.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím,
abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat.
Kdo souhlasí s tím, aby interpelace přednesená
kolegyní Buzkovou byla považována za naléhavou
a aby byla stanovena lhůta pro odpověď na deset
dnů, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku.
Jedná se o 66. hlasování. Kdo je proti? Kdo
se zdržel hlasování.
Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 57 poslanců,
proti 13, zdrželo se 20.
Slova se ujme poslanec Gross, připraví se poslanec
Josef Ježek.
Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane
předsedající, pane předsedo, páni
ministři, dámy a pánové, dovolím
si předložit dvě interpelace na pana ministra
vnitra Jana Rumla. Obě interpelace se budou týkat
drogové problematiky.
V červnu roku 1992 byl zřízen ještě
při federálním ministerstvu vnitra Úřad
pro narkotika.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte,
pane kolego, že vás přerušuji. Žádám
pracovníky Kanceláře, aby dali vědět
panu ministru Rumlovi, že se projednává interpelace
vznesená k němu. Promiňte, že jsem vás
přerušil.
Poslanec Stanislav Gross: Dobře, já také
děkuji. Možná bude pan ministr vnitra schopen
reagovat hned na místě.
Jak už jsem řekl, v červnu 1992 byl ještě
při federálním ministerstvu vnitra zřízen
Úřad pro narkotika, který byl koncipován
jako společný orgán policie, celníků
a ostatních represivních složek. Na jeho vybavení
bylo tehdy mj. vládou Velké Británie vyčleněno
80 tis. liber s podmínkou, že tyto peníze budou
použity právě pro tento společný
orgán policie, celníků a dalších
represivních složek, myšleno do budoucna i zpravodajských.
Ke konci působení federace byla ještě
zužitkována pomoc vlády Spolkové republiky
Německo, která tehdy činila v protidrogové
oblasti 5 mil. marek, přičemž německá
strana trvala na upotřebení části
těchto prostředků pro použití
v operativní oblasti. Po rozpadu federace byly celní
orgány z nástupnické organizace Národní
drogové informační služby vyloučeny,
což vedlo k vytvoření pouze analytického
centra při ministerstvu vnitra.
Ptám se pana ministra, proč Národní
drogová informační služba potřebovala
operativní a zpravodajskou techniku, když podle všeho
měla mít pouze analytický charakter.
Po dvouletém působení byla k 1. 1. 1995 převedena
Národní drogová informační
služba jako nezávislá analytická skupina
pod přímý výkon, což je podle
mého názoru koncepčně, systémově
i logicky špatně, neboť může dojít
k manipulaci i ke zvýhodnění exekutivní
práce.
V této souvislosti bych se vás chtěl, pane
ministře, zeptat, proč odešel ze služeb
ministerstva vnitra váš bratr Jiří Ruml
a jestli jedním z důvodů nemohly být
obavy z rozpracování inspekce ministerstva vnitra
a jeho případné trestné činnosti
a obavy z hospodářské kontroly Národní
drogové informační služby, která
byla nedávno zahájena.
Žádám vás, pane ministře, abyste
se vyjádřil k tomu, zda odchodem ze služebního
poměru by bylo zabráněno rozpracování
jeho případné trestné činnosti
inspekcí ministerstva vnitra.
Dále vás, pane ministře, prosím o
sdělení, zda dva dlouhodobé pobyty vašeho
bratra Jiřího Rumla v Turecku souvisely s plněním
jeho služebních povinností.
Dovolte mi dále, abych vám položil další
otázky, které se týkají vašeho
pana bratra. Chci se dozvědět, na základě
jaké odbornosti a jakých zkušeností
byl jmenován do funkce náměstka Národní
drogové informační služby a byla mu
udělena hodnost plukovníka Policie České
republiky.
Dále se vás ptám, pane ministře, jaké
materiály byly skartovány při rušení
Národní drogové informační
služby a na základě čeho byly tyto materiály
ke skartaci vybírány.
Poslední otázka v této oblasti směřuje
k tomu, jakým způsobem fungují kontrolní
mechanismy při rozdělování agenturních
finančních prostředků ve vašem
resortu a jakým způsobem je zajištěna
jejich kontrola.
Druhá moje interpelace také souvisí s drogovou
problematikou.
Jak jistě víte, měl jsem výhrady i
vůči vaší koncepci protidrogové
práce i vůči tomu, že ministr vnitra
České republiky je předsedou meziresortní
protidrogové komise. Přestože tyto výhrady
stále sdílím, považuji za správné,
aby to, co bylo ve vaší koncepci pozitivní,
bylo realizováno. Jakožto předseda zmíněné
komise jste zodpovědný za plnění úkolů
vyplývajících z koncepce a programu protidrogové
politiky vlády (viz usnesení vlády České
republiky č. 392 z 13. července 1993 a usnesení
vlády č. 446 ze dne 18. srpna 1993). Pro realizaci
této koncepce byly stanoveny konkrétní termíny,
dokdy mají být jednotlivé kroky učiněny.
Jelikož se obávám, že řada z těchto
úkolů plněna není, žádám
vás, pane ministře, abyste mi odpověděl
na následující otázky:
1. Do 30. 9. 1993 jste měl ve spolupráci s ministrem
financí a obrany vypracovat dohody o součinnosti
v boji proti drogové kriminalitě. Žádám
vás o sdělení, jak byl tento úkol
splněn a kdy byly dohody podepsány. Pokud splněn
byl, žádám vás o zaslání
těchto dohod, které jsou nesmírně
důležité k posouzení efektivity spolupráce
různých státních orgánů
při plnění povinností na tomto úseku.
2. Do 31. 12. 1993 měl ministr spravedlnosti vypracovat
a realizovat soubor protidrogových opatření
ve výkonu trestu odnětí svobody. Prosím
vás o sdělení, jak byl tento úkol
splněn. Především vás žádám
o sdělení, jak je realizován soubor protidrogových
opatření ve výkonu vazby a trestu.
3. Do 31. 12. 1994 mělo být v působnosti
ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
České republiky vytvořeno pracoviště
pro organizaci a metodiku primární prevence zneužívání
drog. Žádám vás o sdělení,
jak byl tento úkol splněn, kolik lidí na
tomto pracovišti je, kdo je jeho vedoucí a jaké
je jeho organizační začlenění.
4. Do 31. 12. 1994 měla být vypracována koncepce
detoxikačních jednotek a v Praze mělo být
do 31. 12. 1994 takovéto vybudováno. Žádám
vás opět o sdělení, jak byl tento
úkol plněn.
5. Do 31. 12. 1993 měl být vypracován projekt
pracoviště pro kontrolu zákonného zacházení
s omamnými a psychotropními látkami. Do 31.
12. 1994 měl takovýto inspektorát OPL zahájit
činnost. Žádám vás i zde, abyste
mi sdělil, jak je tento úkol plněn.
6. Domníváte se, pane ministře, že 5
pracovníků inspektorátu OPL, což ve
své koncepci prosazujete, může účinně
kontrolovat výrobu a distribuci legálních
opiátů a prekurzorů?
7. Byl tento úřad informován o pohybu 50
tun efedrynu v trojúhelníku: Česká
republika - Švýcarsko - Mexiko?
8. Souhlasíte se mnou, pane ministře, že kdyby
Česká republika měla zákon o zákonném
zacházení s omamnými a psychotropními
látkami, nemuselo k tomuto případu dojít?
9. Co jste vy, jako předseda meziresortní protidrogové
komise, udělal, aby se znemožnilo velkému množství
legálních drog přejít do nelegálního
oběhu?
10. Proč nebyl doposud předložen návrh
zákona o zacházení s omamnými a psychotropními
látkami, když byl vypracován již na FMV
v roce 1991 a z usnesení vlády ČR vyplývá,
že zásady měly být předloženy
do 31. 3. 1994?
11. Chtěl bych vás, pane ministře, požádat
o podrobné dokladování využití
částky takřka 61 mil. Kč, které
byly v roce 1994 v resortu ministerstva financí, zdravotnictví
a vnitra využity na krytí úkolů vyplývajících
z usnesení vlády č. 446/1993.
12. Chtěl bych se vás, pane ministře, zeptat,
zda jsou učiněny potřebné kroky k
tomu, aby nedocházelo ke střetu zájmů
u činnosti současného místopředsedy
meziresortní protidrogové komise pana Böhma.
V závěru bych vás chtěl, pane ministře,
opětovně upozornit na to, že podle mého
názoru stále chybí úřad na
blokaci jednotlivých případů, stejně
tak jako úřad, který by souhrnně zajišťoval
databáze a analytiku v boji proti drogám. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Slova se ujme poslanec Josef Ježek. Připraví
se kolega Seifer. Jiné přihlášky do
rozpravy nejsou.
Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající,
dámy a pánové, obracím se s interpelací
na ministra zdravotnictví pana Rubáše ve vládě
České republiky a na pana ministra Rumla ve vládě
České republiky ve věci velkého nepořádku
ve zdravotnictví, v rozhodování a řízení
státního zdravotnického zařízení
NsP Rumburk.
Úvodem bych si dovolil přečíst text
dopisu, který dostal předseda Poslanecké
sněmovny od ředitele této NsP koncem ledna
tohoto roku ve věci informace o vystupován poslance
Parlamentu dr. Josefa Ježka.
Vážený pane předsedo, dovolte, abych
se na vás obrátil s následujícím
problémem. Pan poslanec Ježek se v průběhu
měsíce prosince a ledna začal "zajímat"
o zdravotnictví ve Šluknovském výběžku.
Dne 21. 12. 1994 se bez předchozího ohlášení
ke mně dostavil na popud lékaře očního
oddělení kvůli problémům jejich
další existence v naší nemocnici. Ekonomické
potíže oddělení, nedostatečná
kvalifikace lékařek. Od tohoto dne pan poslanec
začal šířit ve sdělovacích
prostředcích a při setkání
s občany nepravdivé informace o likvidaci oddělení
a o výši dluhu NsP a začal zpochybňovat
privatizaci, činnosti a postup privatizace majetku v NsP
Rumburk. Myslím si, že touto činností
zneužívá, již tak dost celostátně
choulostivou, problematiku zdravotnictví. Jeho snahou je
zřejmě vyvolat ještě větší
chaos za účelem zviditelnění své
osoby. Jako ředitel NsP jsem panu poslanci dne 21. 12.,
3. 1. 1995 a při telefonickém rozhovoru 24. 1. opakovaně
nabízel, že ho rád seznámím se
skutečným stavem NsP včetně předložení
ekonomických rozborů hospodaření.
Přes tyto nabídky pan poslanec dosud neprojevil
žádný zájem seznámit se se skutečným
stavem a své nepodložené názory a nepravdivé
informace šíří dál. Lživě
a účelově dr. Ježek informuje veřejnost,
že v NsP Rumburk vznikl za léta 1993, 1994 dluh ve
výši 60 mil. Kč. Z hospodářských
výsledků za rok 1993 vyplývá ztráta
26 mil. Kč a za rok 1994 14 mil. Kč, což v
součtu v žádném případě
není 60 mil. Kč. Výše těchto
ztrát vychází z přechodu hospodaření
rozpočtového, kdy jsme dostávali 120 mil.
Kč ročně na úhradu za výkony,
kdy naše rozsáhlá lůžkově
předimenzovaná zařízení (4
nemocnice ve 3 městech) nejsou v současném
stavu schopny produkovat více výkonů, než
za 72 mil. Kč ročně. Jakákoli současná
snaha o ekonomizaci, ať už ze strany zřizovatele,
okresní úřad Děčín,
či naší, je panem poslancem interpretována
jako snaha o likvidaci zdravotnictví ve prospěch
"úzké skupiny lidí". Prosím
vás proto, abyste využil svých pravomocí
a s poslancem Ježkem pohovořil o jeho aktivitách.
Veškeré doklady o faktech, které vám
předkládám, jsem samozřejmě
schopen a ochoten vám kdykoli předložit. Váš
Ing. Ota Krejčí, ředitel NsP Rumburk.
O co v podstatě jde? NsP Rumburk má extrémní
dluh, přičemž začátkem prosince
bylo možno se dočíst v okresních novinách,
že jde o 43 mil. Kč. Posléze jsem na zastupitelstvu
města Varnsdorf z úst tamního starosty slyšel,
že dluh může být až 60 mil. Kč;
posléze se informace o výši dluhů ustálila
na oněch 40 mil. Kč.
Začátkem prosince okresní úřad
v Děčíně pocítil výši
toho dluhu zřejmě jako velikánský
problém a začal uvažovat o tzv. ekonomizaci.
Ekonomizace spočívá v tom, nebo měla
spočívat v tom, že část NsP Rumburk,
tři oddělení, která jsou ve Varnsdorfu,
přestěhují se do města Rumburk s tím,
že ovšem, aby tam bylo místo, musí se
některá oddělení zrušit. Mezi
těmito potenciálně rušenými odděleními
bylo oddělení oční. To vzbudilo velkou
nespokojenost ve městě. Výsledkem byla petice,
kterou spontánně podepsalo asi tisíc lidí,
a kterou jsem musel osobně předávat na zastupitelstvu,
na jeho zasedání, protože pan starosta i jeho
zástupce se k celé věci stavěli, mírně
řečeno, rozpačitě.
Zastupitelstvo města Varnsdorfu pochopitelně nesouhlasilo
s tím, aby ve městě byla zrušena tři
oddělení nemocnice a ještě před
koncem roku 1994 se usneslo, že je ochotno udělat
vše, aby nemocnice ve městě zůstala
zachována, tedy ta oddělení, která
tam jsou. Na to okresní úřad reagoval tím,
že proti tomu v podstatě nic nemá, ale že
musí z nějakých důvodů blíže
nespecifikovaných ve státním zdravotnickém
zařízení zachovat všechny čtyři
základní odbornosti s tím, že by se
za prostředky z rozpočtu okresního úřadu
ve městě Rumburk budovala tatáž, která
jsou v sousedním městě Varnsdorf. Následovalo
několik měsíců - až do dnešního
dne - rozhodování, kdy stále není
jasné, zda okresní úřad bude schopen
a ochoten rozdělit tu jednu státní organizaci
na dvě, což by umožnilo v každé části
podniknout příslušná opatření,
aby ztráta na hospodaření zdravotnického
zařízení nebyla tak velká, a zároveň
aby organizace zdravotnictví, rozmístění
lůžkových zdravotnických zařízení
odpovídalo co nejvíce místním poměrům.
Zároveň bych chtěl požádat pana
ministra zdravotnictví i pana ministra vnitra, aby se zasadili
o provedení kontroly hospodaření té
nemocnice s poliklinikou Nejvyšším kontrolním
úřadem, protože okresní úřad
tvrdí, že je všechno v absolutním pořádku.
Navíc celá věc má ještě
další dimenzi, že totiž část
lidí spojených s touto nemocnicí s poliklinikou
zároveň je součástí jedné
akciové společnosti, která předložila
příslušný privatizační
projekt. Existuje samozřejmě spousta názorů
tohoto typu, jak mohou ti lidé, kteří způsobili
takto vysoký dluh, následně skvělým
způsobem provozovat soukromou nemocnici. Je okolo toho
spousta diskusí a já jsem v podstatě nedělal
nic jiného, než jsem čerpal ze zpráv,
které byly otištěny v okresních novinách,
nic jsem si v podstatě nevymýšlel a pouze jsem
chtěl podrobnější informace, a dostal
jsem se do určité nemilosti.
Obdobně si myslím, že tato věc je příznakem
jednoho velmi nepříjemného jevu v organizaci
veřejné správy v České republice,
totiž okresní úřady, případně
jejich přednostové mají příliš
velký prostor pro samostatné rozhodování,
který by státní úředník,
resp. státní úřad, jehož úkolem
ze zákona je vykonávat státní správu,
neměl mít. Takže vzniká oprávněný
dojem, že buď v okrese Děčín nebo
případně v severní části
okresu, lidově řečeno za kopcem, platí
pravděpodobně jiné zákony a jiná
pravidla, než ve zbývajícím území
státu.
Chtěl bych to doložit např. i další
věcí. Přednosta okresního úřadu
začátkem ledna rozhodl o tom, že některé
obce přijdou o svou kompetenci vyplácet určité
sociální dávky. Konkrétně to
znamená, že v předstihu je realizována,
resp. organizována výplata dávek státní
sociální podpory podle zákona, který
ještě tato sněmovna neschválila. Přitom
se přednosta okresního úřadu odvolává
na zákon o obcích, ovšem odvolává
se na něj velmi špatně, jelikož zákon
o obcích zároveň stanoví, že
obce vykonávají státní správu
mj. v rozsahu bývalých národních výborů
třetí kategorie.
Z diskusí nad spoustou žádostí o zřízení
pověřeného obecního úřadu
v roce 1992 si velmi dobře pamatuji na to, že tehdy,
aby vláda nemusela svým nařízením
zřizovat několik dalších stovek pověřených
obecních úřadů, bylo dohodnuto, že
žádná působnost, kterou obce mají,
se jim nebude brát. Nyní to v případě
okresu Děčín přednosta Okresního
úřadu v Děčíně učinil.
Odvolává se na jistou pasáž zákona
o obecních úřadech, ale přitom si
nevšiml, že tam existuje jiné ustanovení,
které mu v tom v podstatě brání.
Prosil bych oba pány ministry, aby se touto situací
zabývali, protože se jedná o území
velmi exponované, pohraniční a jakékoli
nepříjemnosti mají skutečně
nepříznivý dopad ve veřejném
mínění a domnívám se, že
není politikou vlády, není politikou České
republiky v případech, kdy to je naprosto zbytečné,
řešit problém, který je všude stejný,
tímto podle mého názoru velmi extrémním
způsobem. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím,
pan ministr Rubáš.
Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš:
Vážený pane předsedající,
vážená sněmovno, při vší
úctě k tomu, co jsem tu od pana poslance vyslechl
a co jsem si přečetl i v minulé interpelaci
týkající se problematiky nemocnice v Rumburku,
musím říci, že respektuji institut interpelací,
ale ten by měl být pravděpodobně směřován
k tomu, aby ministr - člen vlády odpověděl
na nějaké otázky týkající
se nějakého konkrétního problému.
Ta poslední interpelace žádnou otázku
neobsahuje, pouze líčení situace nemocnice
v Rumburku, tak jak ji vidí místní občané,
zaměstnanci oftalmologického oddělení
nebo pan poslanec Ježek. Já závidím
těm ministrům, na které se snášejí
útoky, ale jsou doprovázeny jasně vyslovenou
otázkou. Na co tedy mám v této interpelaci
odpovídat? Na to, že nemocnice v Rumburku špatně
hospodaří? Nebo na to, že lékaři
z očního oddělení se cítí
ohroženi a mají obavy z budoucnosti? Na to, že
by bylo třeba provést kontrolu hospodaření
ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu?
Vždyť vůči tomu máme stejnou pozici,
vy, pane poslanče, jako já. Já vás
prosím, abyste svou interpelaci doprovodil jasně
formulovaným dotazem, abych na něj mohl v krátké
lhůtě, třeba i zkrácené, odpovědět.
Ale zatím naše komunikace spočívá
ve čtení rozsáhlých prozaických
textů, na které nemohou odpovědět
jinak, než zase zprávou, která popisuje situaci,
říká to řešíme, to neřešíme.
Prosím o otázku, abych na ni mohl odpovědět.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kolega
Ježek se ujme slova.
Poslanec Josef Ježek: Já se omlouvám,
že jsem tyto otázky formuloval takto prozaicky a nepřímo.
Domníváme se, že hlavní otázka
je v podstatě tato, zda Nemocnice s poliklinikou Rumburk,
jejím vedením, které bylo ustanoveno okresním
úřadem, je řízena tak, jak řízena
být má. Zda toto vedení tvoří
lidé, kteří jsou na svém místě.
Zda Okresní úřad v Děčíně
a vedení Nemocnice s poliklinikou se v podstatě
řídí politikou vlády v dané
oblasti.
Zda vnitřní organizace provozu Nemocnice s poliklinikou
v Rumburku je v souladu s platnými právními
předpisy. A vzhledem k tomu, že vždycky jsem
byl informován v tom smyslu, že ministerstvo zdravotnictví
přímo nemůže vnitřní poměry
v Nemocnici s poliklinikou kontrolovat, tak se snažím
formou interpelace ministerstvu zdravotnictví dodat argumenty
k tomu, aby prostřednictvím jiných orgánů,
konkrétně Nemocnice s poliklinikou, mohlo poměry
v této státní zdravotnické organizaci
skutečně dopodrobna vyhodnotit. Čili to je
hlavní motiv této interpelace. Myslím si,
že bez této interpelace ministerstvo zdravotnictví,
v podstatě i kdyby chtělo, nemůže udělat
mnoho. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Tři
otázky byly položeny. Děkuji. Kolega Seifer
se ujme slova. Jiná přihláška do rozpravy
není.