Čtvrtek 16. března 1995

Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolím si položit interpelaci panu ministru Dlouhému.

Vážený pane ministře, dovolím si vám položit formou interpelace několik otázek, týkajících se připravovaného meziskladu vyhořelého jaderného paliva v Dukovanech. Není zřejmě nutné zdůrazňovat význam tohoto vyhořelého skladu pro celou jadernou energetiku v České republice a vlastně obecně význam způsobu nakládání s jaderným odpadem. Otázka proto první zní:

1. Jaká je kapacita plánovaného meziskladu v Dukovanech a jaká je objektivní potřeba dočasného uskladnění vyhořelého jaderného paliva z JE Dukovany a případně Temelín v následujících 5 resp. 10 letech. V případě nedostatečné kapacity meziskladu v Dukovanech se nabízí otázka druhá:

2. Jakým způsobem chce vláda řešit problém uložení zbývajícího jaderného odpadu?

Druhý okruh otázek se týká více méně technické stránky meziskladu v Dukovanech:

3. Je pravda, že není splněn požadavek izolování uložených substancí od biosféry při eventuální havárii? Zvolený fyzikální princip chlazení přirozeným prouděním vzduchu údajně vyžaduje neexistenci jakýchkoliv filtračních zařízení. Jakákoliv případná netěsnost kontejnerů by tudíž mohla vést přímo k úniku radioaktivních látek do životního prostředí, aniž by byla možná jakákoliv opatření k jejich zadržení, jak je tomu zvykem u ostatních jaderných zařízení ve světě.

4. Je zvolený typ kontejneru v souladu s bezpečnostními zásadami, ke kterým dospěl vývoj jaderné energetiky?

5. Splňuje systém vík a těsnění kontejneru typu vybraného pro Dukovany kritéria dvojité bariéry, z nichž každá by měla působit na sobě nezávisle a spočívat na různých principech? Jednotlivé bariéry je nutno sledovat v pravidelných intervalech, což údajně není u tohoto typu kontejneru možné.

6. Je pravdou, že typ kontejneru vybraný pro mezisklad v Dukovanech není vyzkoušen a že zkoušky tohoto typu nejsou zahrnuty ani do plánu? Je skutečností, že schvalovací proces v SRN trvá až 10 let. Bude-li schválen požadavek - zcela legitimní -, aby zařízení zamýšlené pro Dukovany bylo schváleno v zemi svého původu, pak se realizace meziskladu s navrhovanými kontejnery odsune do daleké budoucnosti.

7. Jakým způsobem je vyloučena nesprávná manipulace vlivem selhání lidského faktoru?

Tepelně technické dimenzování skladovací haly vychází z toho, že určité přesně vymezené množství vzduchu je závislé pouze na povrchové teplotě kontejnerů a je závislé na momentálním teplotním výkonu. Nejnepříznivější konfigurace kontejnerů s čerstvě vyvezeným palivem, způsobená chybným uložením v důsledku lidského selhání, může vést k horšímu odvodu tepla z povrchu kontejnerů a zvýšení teploty uvnitř. Teplota vyhořelých článků může vést k vzrůstu možnosti poškození povrchu kontejneru a k úniku radioaktivity do ovzduší.

8. Výpočty tepelného výkonu, který lze odvést z povrchu kontejneru, vycházejí z optimální účinnosti chladících žeber a předpokladu bezchybného konvektivního proudění vzduchu. To však odporuje výsledkům modelových pokusů, při nichž bylo zjištěno i příčné a zpětné proudění. Kromě toho je nutno počítat s podstatně nižší účinností chladících žeber a už účinnost 90% zvyšuje o 5 stupňů povrchovou teplotu kontejneru.

Výpočty vycházejí kromě toho i z naprosto bezvětrné situace. Silný vítr z definovaného směru hlavně na čelní strany skladovací haly vyvolá víření a tlakové rozdíly u větracích otvorů haly. Přímým následkem by pak bylo nesymetrické a kvantitativně pozměněné rozdělování vzdušných proudů. Uvnitř haly by pak jednotlivé kontejnery měly různé chlazení vzduchem a v důsledku toho by vykázaly různé teplotní režimy.

Dalším okruhem otázek je problematika kompensace zhoršených podmínek pro dotčené obce. Takže otázka devět:

9. Nepoužívá vláda náhodou finančních kompenzací obcím jako nátlak na jednotlivé obce v okolí Dukovan? Není to vlastně úplatek? Není podmíněna kompensace souhlasem obce s vybudováním meziskladu? A podle jakých kritérií se udělování kompensací řídí?

Posledním okruhem otázek je problematika ostrahy JE Dukovany i meziskladu. Více než pád letadla nebo meteoritu mě trápí právě možnost teroristického útoku či selhání lidského faktoru. V této souvislosti se ptám:

10. Jak se mohlo stát, že v objektu, který by měl být vlastně nejlépe střeženým objektem v České republice, byly např. ukradeny počítačové čipy za statisíce korun. A proto se ptám dále: Byl už tento případ vyřešen a dále se ptám, jaká jsou opatření na zlepšení ostrahy JE Dukovany včetně jejího meziskladu. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ukončili jsme bod 20 dle schváleného programu. Dovolte, abych připomněl rozhodnutí sněmovny ze včerejšího dne: Nyní budeme projednávat bod 24 podle schváleného programu a ukončíme ho přerušením po skončené rozpravě. Potom bude čas k jednání poslaneckých klubů či výborů po zpracování pozměňovacích návrhů k bodu 23 a 24. Po přestávce se vrátíme k projednávání těchto bodů.

A dalším bodem je

XXVI.

Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 280/1992 Sb., o resortních oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů

Předložený návrh zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 1330, odůvodní ministr zdravotnictví pan Luděk Rubáš, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, v tomto úvodním slově se již budu důsledně držet problematiky, která je obsažena v tiscích, které nyní budeme projednávat, týkající se změn směřujících k hospodárnějšímu nakládání s prostředky ze všeobecného zdravotního pojištění.

Záměrem vládou předložené novely, která byla obohacena v duchu vládního návrhu zákona ve společné zprávě, je zpřísnění schvalovací procedury při vzniku a fungování těchto zdravotnických pojišťoven, s důrazem na schvalování účetní uzávěrky, výroční zprávy a zdravotně pojistných plánů, které budou nově obsahovat i strukturu smluvních zdravotnických zařízení.

Navrhujeme, aby výkonem dozorových funkcí byla pověřena exekutiva, to je ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo financí. Tyto práce jsou nesmírně administrativně a analyticky náročné a jejich agenda se neustále rozrůstá. Připomínám v této souvislosti zákon o bankách, který schválila tato sněmovna a který podobné pravomoci vůči bankovnímu sektoru svěřuje České národní bance a přitom připomínám, že rozdíl mezi bankou a zdravotní pojišťovnou je v tom, že do banky člověk ukládá své peníze dobrovolně, kdežto do zdravotní pojišťovny na základě zákona.

Je pochopitelné, že mezi samotnými pojišťovnami vzbudil tento návrh novely velký rozruch. Jejich aktivita ve sdělovacích prostředcích i jinde v poslední době byla vysoká. Přitom chci připomenout, že tyto instituce byly před několika lety založeny jako veřejné a že je málo přijatelné, aby taková instituce za peníze získané zákonným odvodem organizovala kampaně zaměřené proti vládnímu návrhu nebo proti pozměňovacím návrhům Poslanecké sněmovny. Občané by si tak de facto platili činnost instituce, která je přímo zaměřena proti jejich zájmům, a to rozhodně není správné.

Doufám, že tato aktivita bude neúspěšná a že návrhy vlády a návrhy poslanců ve znění společné zprávy budou přijaty. Jinak lze v krátké době očekávat vznik mnoha dalších drobných zdravotních pojišťoven a musím říci, že lze také očekávat stovky promarněných milionů v systému zdravotního pojištění.

Chtěl bych poděkovat těm, kteří se podíleli na vzniku společné zprávy a vyjádřit s návrhy v ní obsaženými souhlas. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dávám slovo společnému zpravodaji výborů panu poslanci Eduardu Burešovi, aby nám odůvodnil předloženou společnou zprávu výborů, kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk 1468.

Poslanec Eduard Bureš: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, předkládaný návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů - tisk 1330 projednaly ústavně právní výbor, branný a bezpečnostní výbor, petiční výbor, pro lidská práva a národnosti, rozpočtový výbor, hospodářský výbor, zemědělský výbor, výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví a výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Branný a bezpečnostní výbor a hospodářský výbor vzal vládní návrh zákona na vědomí. Zemědělský výbor nepřijal k vládnímu návrhu zákona usnesení. Ostatní výbory doporučují Poslanecké sněmovně, aby s předloženým návrhem zákona vyslovila souhlas se změnami, s úpravami obsaženými ve společné zprávě.

To je prozatím vše, pane předsedající, prosím, abyste otevřel rozpravu.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, otevírám rozpravu, do které se dosud přihlásili poslanci Štrait, Benda, Wagner, Pluhař, Mazalová, Kašpárek, Fischerová, Lagová, Buzková, Jaroš a Brodský. V tomto pořadí by měli přicházet k řečništi. Jako první je to kolega Štrait, připraví se kolega Benda.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, každý z nás poslanců byl podobně jako já do problému zdravotních pojišťoven vtažen, tak zvaně lobbován. Jako člověk, který je převážně konzumentem zdravotní péče, mám pocit, že zdravotní pojišťovny se staly hromosvodem neúspěchů zdravotnictví v České republice. Opět se hledá viník za špatně založený systém. I novelizace zákona o pojišťovnách je jen a bude jen náplastí. Za základ současných problémů osobně považuji neujasněnou koncepci při vznikání pojišťoven. Dokonce v některých směrech i křečovitou snahu kopírovat něco z první republiky, kdy bylo pojištěno něco přes 30% lidí, převážně státních zaměstnanců. I zde - podobně jako ve výběru pojistného - musí být určena co možná nejpřesnější pravidla, tedy mantinely fungování. Některé zveřejněné údaje o platech představitelů pojišťoven a výdajích mě stále přes určité restrikce znepokojují.

Stejně tak nejsem klidný, když čtu pokornou supliku lékařky, která se snaží vlichotit do přízně pojišťovny a má problémy s uzavřením smlouvy nové. Cituji jen krátce story lékařky ze Šumperecka. Pojišťovna jí píše:

K vaší žádosti o obnovení smlouvy na další období sděluji, že ji budeme pečlivě zvažovat. Důvodem je, že podle našich současných poznatků a analýz vybraných ekonomických ukazatelů se nejeví naší pojišťovně obnovení smluvního vztahu za nezbytně nutné a ekonomicky výhodné. Ve většině ekonomických ukazatelů, které vám v příloze zasíláme, patříte mezi 3 až 5 nejnákladnějších praktických lékařů pro dospělé ze všech našich 75 smluvních lékařů. Relativní hodnoty vycházejí vysoce nadprůměrné při podprůměrném počtu ošetřených pacientů. Ukazatelé 4 a 8 prokazují nadprůměrnou četnost kontaktů s pacientem i vysoce nadprůměrný počet prováděných výkonů na pacientech. Určité problémy máme též avizovány s udělováním pracovních neschopností pacientům.

A lékařka tedy odpovídá:

Při návštěvách revizního lékaře jsem nikdy nebyla upozorněna na závažné chyby ve vykazování výkonů, pouze byly překódovány některé výkony s vysvětlením o jejich vykazování v dalším období. Rovněž jsem nepřekračovala limit, který mi byl stanoven VZP a nebyl změněn. Pokud jsem byla upozorněna na chyby z mé strany, respektovala jsem upozornění a chyby napravila. Při této příležitosti si také dovoluji připomenout, že vždy jsem chránila vedle zdraví pacientů také zájmy VZP, a to i v době, kdy někteří lékaři doporučovali změnu zdravotní pojišťovny.

Nechci zaměňovat jednotlivosti za celek, ale vztah pojišťoven a lékařů optimální není.

Jinou kapitolou v této oblasti je současná praxe lékařů státních nemocnic v privátu. Tuto výjimku měli za první republiky - a mají i jinde v zemích, které jsme poznali - pouze primáři oddělení a ještě omezenou na několik hodin týdně. I zde se budu při hlasování řídit tím, že podpořím vše, co bude spořit peníze poplatníků a prospívat lidem.

Jako opoziční strana velmi pečlivě sledujeme situaci ve zdravotnictví. Řídíme se naší koncepcí, která hájí zájmy občanů. Dovolte, abych své krátké vystoupení skončil opět citátem z dopisu Okresní všeobecné pojišťovny ve Frýdku-Místku. Je svým způsobem typický a snad i trochu poučný:

Kosmetické úpravy rozhodujících právních norem nemohou vyřešit rozhodující problém, tj. rostoucí nepoměr mezi výdaji a příjmy všeobecného zdravotního pojištění. Není zakotven jediný regulační mechanismus ze strany státu, popř. není legalizována možnost vytváření regulačních mechanismů ze strany pojišťoven. To vše v období kdy,

a) není třeba dokazovat, že požadavky na užití zdravotního fondu rostou s rostoucím počtem zařízení poskytujících zdravotní služby,

b) v procesu probíhající privatizace zdravotnických služeb,

c) domácí výrobci léčiv nejsou chráněni před dovozem drahých zahraničních léčiv,

d) lékař, lékárník i distributor jsou ekonomicky závislí na léčení, nikoliv na vyléčení, a konečně

e) pacient systémem nemocenského pojištění není ekonomicky ani ze strany zaměstnavatele zainteresován na vyléčení atd.

Myslím, že tento dopis shrnuje to, o co by nám asi mělo při následujícím jednání jít. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Benda, připraví se kolega Wagner.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolím si přednést dva pozměňovací návrhy k tisku 1330, ve znění společné zprávy výborů - tisk 1468.

Nejprve bych chtěl říci, že vítám to, jak je společná zpráva zpracována a jak doplňuje zákon. V podstatě zajišťuje omezení, která jsme chtěli zdravotním pojišťovnám nebo které bylo v zájmu vládního návrhu zdravotním pojišťovnám dát.

Na druhé straně zajišťuje, abychom teď už nerozhodovali o tom, jaká bude ta další cesta, ale jen vytvořili prostor pro to na té další cestě pracovat a na tom rozhodnutí, zda ten model bude liberální, nebo bude s jednou pojišťovnou a všechno další.

Dovoluji si přednést dva návrhy, které pokládám za důležité spíš z ústavních hledisek, a to k bodu 4. části 1, kde by měl odstavec 4 znít: "Návrh zdravotně pojistného plánu, účetní závěrku a výroční zprávu za minulý rok podle odst. 3 schvaluje Poslanecká sněmovna Parlamentu po vyjádření vlády. Schválenou výroční zprávu pojišťovna vhodným způsobem zveřejní." To by bylo znění odstavce 4.

V odstavci 5 by se vypustila poslední věta, která by se tím pádem stala nadbytečnou. V článku 2, v dosavadním bodě 13 by odstavec 3 zněl: "Návrh zdravotně pojistného plánu, účetní závěrky a výroční zprávy za minulý rok podle odst. 2 schvaluje Poslanecká sněmovna Parlamentu po vyjádření vlády."

O obou návrzích je možné hlasovat současně, nebude-li zásadní požadavek, aby se o nich hlasovalo odděleně. Jsou to návrhy, které mají způsobit, aby zdravotně pojistné plány schvalovala sněmovna, a to na základě vyjádření vlády, aby tam byl odborný exekutivní pohled, který nám k tomu může dát stanoviska, může dát doporučení, co konat, ale na druhé straně, aby tento rozsah veřejných prostředků, které se pohybují ve zdravotnictví, byl přece jen pod určitou kontrolou Parlamentu. Pokládám to z ústavních hledisek, z toho, jaké je rozdělení kolem rozpočtu atd., za rozumné, aby to řešení bylo přijato takto. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme kolega Wagner, připraví se kolega Pluhař. (Poslanec Wagner hovoří z místa.) Slova se tedy ujme kolega Pluhař, připraví se kolegyně Mazalová.

Poslanec František Pluhař: Pane předsedající, vážená sněmovno, dovolím si přednést jeden poměrně malý pozměňovací návrh. Je to pozměňovací návrh ke společné zprávě. Nemění smysl tohoto návrhu, pouze se snaží upřesnit některé pojmy.

§ 19 odst. 3 včetně poznámek pod čarou zní: "3. Zaměstnanecká pojišťovna nesmí použít prostředky plynoucí ze všeobecného zdravotního pojištění na zřizování a provozování zdravotnických zařízení (12) a k podnikání (13)." Pod čarou: "(12) Zákon ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů. (13) § 2 odst. 1 obchodního zákoníku."

Říkal jsem, že to nemění smysl tohoto návrhu, pouze se to snaží tento pozměňovací návrh upřesnit. Kromě tohoto pozměňovacího návrhu mi nedá, abych nereagoval na včerejší úvodní řeč pana ministra zdravotnictví. Dnešní úvodní řeč komentovat nebudu. Včera pan ministr prohlásil, že ministerstvo připravuje řadu věcí, řadu regulačních mechanismů, a to dokonce v krátké době. Mám dojem, že dokonce padlo slovo duben. To všechno velmi vítám a byl bych velmi rád, kdyby se to splnilo. Na druhé straně já i náš výbor máme maličko jiné zkušenosti a já se pokusím velmi stručně vrátit trochu do minulosti v porovnání se včerejším prohlášením pana ministra.

Když se hledala cesta, jak transformovat české zdravotnictví, byl vybrán pojišťovací systém, domnívám se, že správně. Tehdy vznikla Všeobecná zdravotní pojišťovna a zároveň se vznikem Všeobecné zdravotní pojišťovny vzniklo i podezření z určitého nebezpečí monopolu, který by ohrožoval jak pojištěnce, tak zdravotníky. I z tohoto důvodu vznikly ostatní zaměstnanecké, podnikové, resortní a jiné pojišťovny. Tyto pojišťovny kromě toho, že měly za úkol přinést určitou regulaci monopolního postavení všeobecné pojišťovny, měly navíc řešit specifické zdravotní problémy některých profesí - horníci, hutníci apod. - a především jejich zdravotní prevenci. Dále měly tyto pojišťovny řešit problémy některých regionů a negativních dopadů zhoršeného životního prostředí. S tím vším lze zcela jistě souhlasit a byl to pozitivní přínos.

Byla to ovšem pouze jedna strana mince pojišťovnictví. Druhá strana přinesla problémy. Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny by se mohly stát atraktivními a bohatými a Všeobecná zdravotní pojišťovna by se mohla stát chudinskou pojišťovnou, která by zajišťovala péči o důchodce, o nezaměstnané apod. a přitom všechny tyto pojišťovny spravují stejné státní peníze. Aby k tomu nedošlo, ministerstvo zdravotnictví a Parlament nacházely postupně tato řešení: V roce 1992 systém přerozdělení 50 procent vybraného pojistného ve prospěch tehdy v podstatě Všeobecné zdravotní pojišťovny. V roce 1993 přerozdělení již 60 procent vybraného pojistného a povinná otevřenost všech pojišťoven. Nyní v roce 1995 zákaz placení nadstandardní péče a tedy i veškeré specifické preventivní péče.

A výsledek? Vznikla řada různě velkých, ale zcela identických všeobecně zdravotních pojišťoven. Dále popření konkurence a rozčarování zakladatelů těchto pojišťoven, znejistění pojištěnců a nedůvěra zdravotníků. Navíc se tyto identické pojišťovny pojišťovnami pouze nazývají, ve skutečnosti jsou to místa na výběr zdravotní daně a placení zdravotních výkonů, které ale nemohou podstatně ovlivnit a dostávají se do stále větších finančních potíží, všechny, i s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Tím jsme "vyřešili" druhou stranu, tu problémovou stranu mince pojišťovnictví a podařilo se nám zcela znehodnotit minci celou, smysl pojišťovacího zdravotního systému.

Hlavní problém našeho zdravotnictví, únik peněz z celého systému trvá dále a opakované a stále tvrdší regulace a omezení pojišťoven se ho dotkla jenom okrajově, nesnížila ho, ani ho snížit nemohla. Budujeme liberální privatizované zdravotnictví. Jeho financování je možné jen dvojím způsobem. Buď tržně, něco za něco, a nebo prostřednictvím pojišťoven a solidarity. Musí to však být skutečné pojišťovny a solidarita nesmí být bezbřehá. Únik peněz ze systému nezpůsobují pojišťovny a jejich provozní náklady. Ty jsou nutnou cenou za fungování pojišťoven, a to si přece přejeme, jak pojišťovny, tak pojišťovací systém.

Peníze unikají proto, že jsou špatně stanoveny ceny výkonů, relace mezi jednotlivými obory. Dám pouze jeden příklad, i když příkladů by se mohla jmenovat celá řada. Rehabilitace je zisková a chirurgie naopak ztrátová. Ztrátové obory to kompenzují honbou za body a vzniká řetězová reakce. Druhý příklad: Výdaje na léky stoupají ročně o miliardy korun, přičemž regulace je možná a byla by účinná. Není tedy důležité, zda je pojišťoven 6 nebo 26 a navíc všechny stejné, ale jaký je sazebník výkonů, jak účinná je léková politika. Z tohoto hlediska, říkám z tohoto hlediska, jsou tyto novely podle mého názoru neefektivní a v podstatě zbytečné.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolegyně Mazalová, připraví se kolega Kašpárek.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, stejně jako můj předřečník nebudu hovořit o tom, co bylo dnes řečeno v úvodu. Včera pan ministr hovořil o tom, co se připravuje, co se chystá, hovořil o analýze zdravotnictví. Náš výbor pro sociální politiku a zdravotnictví se skutečně velmi podrobně a neustále zabývá všemi těmito bohužel stále pouze přípravami a různými analýzami, které jsou nám předkládány. Náš výbor přijal mnohá usnesení, kterými bychom už dnes mohli doslova vystlat ministerský kabinet. Diskusí tedy bylo bezpočet. Výsledky bohužel zatím vůbec neodpovídají té práci, která byla vynaložena.

Přestože se jedná o přechodnou formu tohoto zákona, jehož platnost by měla končit přijetím zákona o neziskových organizacích, mám za to, že by bylo přinejmenším zbrklé a neuvážené přijmout již dnes tuto novelu, která obsahuje pouze kosmetické úpravy, ačkoliv se situace v této oblasti řeší i poslaneckými aktivitami již od roku 1990. Tím nechci říci, že bychom novelu přijmout neměli.

V této novele je řada nejasností, která dodnes nebyla vyřešena. Nadstandardnost zdravotní péče se poskytuje z finančních prostředků, které jsou určeny na péči standardní. Mají-li být dána určitá restriktivní omezení, která způsobí restrikci zdravotních pojišťoven - jistě nutnou - musíme se ptát zcela jasně, jaká tato opatření budou a kdo je vymezí, jakým způsobem.

Není vůbec vyřešena otázka přerozdělování a jeho změny. Zatím nemáme žádný model, podle kterého by se stanovila jasná pravidla. Nejsou ani pravidla existence zdravotních pojišťoven a jejich počtu, ale hlavně pravidla finančního hospodaření, vymezení jasných pravomocí, které samozřejmě musí podle mého názoru alespoň kontrolovat stát.

Také Česká lékárenská komora vč. zaměstnaneckých pojišťoven je vypuštěna z rozhodování o ceně léků, rozhoduje pouze ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo financí. Lék není běžnou komoditou, v zahraničí je naprosto běžné a obecné, že o tomto vztahu rozhodují i zdravotní pojišťovny i lékárenská komora.

Určité pravomoci zdravotní pojišťovny musí mít a jak jsem již řekla, stát zase musí mít kontrolu.

Tato novela tyto věci mj. neřeší. Potřebovala by četné úpravy a já nejsem přesvědčena, že z polotovaru, který je nám předložen, vznikne dobrý zákon pouze předložením a přijetím několika pozměňovacích návrhů, i kdyby zcela náhodou byly všechny přijaty.

Proto si dovoluji podat procedurální návrh na odložení projednávání tohoto návrhu zákona do příští schůze Poslanecké sněmovny. Do té doby by se mohli sejít poslanci jak výboru, tak ostatní, se zástupci ministerstva a zdravotních pojišťoven a dotvořit něco, co by bylo přínosem a ne pouze bezbarvým odvarem bez chuti a zápachu.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Paní kolegyně, prosím o upřesnění tohoto procedurálního návrhu.

Poslankyně Gerta Mazalová: Žádám o přerušení projednávání této novely a odložení na příští schůzi Poslanecké sněmovny.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Mohl bych vás poprosit, jestli byste souhlasila s tím, že by to bylo rozšíření našeho včerejšího rozhodnutí o tom, že by to bylo po ukončené rozpravě?

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP