Poslankyně Gerta Mazalová: Přesně
tak jsem to myslela.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Slovo má kolega Kašpárek, připraví
se kolegyně Fischerová.
Poslanec Miroslav Kašpárek: Vážený
pane předsedající, vážené
dámy a páni poslanci, vážení
páni ministři, k předloženému
návrhu zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon ČNR o Všeobecné
zdravotní pojišťovně, mi dovolte připomenout
odvěkou lidskou zkušenost, že k ošetření
pacienta nepotřebuje lékař ani pacient nikoho
třetího. Čím méně subjektů
vstupuje do vztahu mezi ošetřujícím
a ošetřovaným, tím lépe pro obě
strany.
Leč v zájmu tzv. efektivity lékařovy
práce přicházejí etatisté s
různými modely a všelijakými kritérii
hodnocení. S postupem doby se naučili tito hlídači
efektivity velmi rychle nejen přiživovat na práci
zdravotníků, ale žít si velice dobře,
bohatnout a dokonce podnikat.
V současné chvíli to platí na prvním
místě o Všeobecné zdravotní pojišťovně,
která šla na věc od lesa. Po listopadu poslala
všem občanům růžovou kartičku,
čímž si automaticky přivlastnila právo
na částku za občanovo zdravotní pojištění.
Řediteli okresních poboček VZP se stali právě
ve fázi transformace páni doktoři přírodních
věd, doktoři práv, páni inženýři
a jiní nezdravotníci s odůvodněním,
že na úřednické místo je medicínské
kvalifikace škoda. Ač neschopni vlastního názoru,
rozhodují. Z pozice monopolisty stále rozhodují
o milionech, rozhodují o osudech zdravotnických
zařízení, rozhodují o vzájemných
proporcích medicínských oborů ve spádové
oblasti, rozhodují odkázáni na názory
revizních lékařů a vystaveni tlaku
zájmových skupin, a co nejhůře - rozhodují
o dohodách mezi VZP a oborovými zdravotními
pojišťovnami.
Zvolili jsme kvantitativní kritéria hodnocení
lékařovy práce, to je bodový systém.
Nelze se tedy divit, že se takový systém chová
extenzívně, že se orientuje na jakési
monitorování relativně zdravých, protože
těžce nemocní jsou méně atraktivní,
že ve snaze o přežití mizí hlediska
kvalitativní a preventivní vč. ukončení
terapeutického procesu při použití nejmenšího
počtu nezbytných kroků, že zvýšená
nabídka vyvolává zvýšenou poptávku
a staví tak tržní vztahy na hlavu.
Např. k CT vyšetření se objednávalo
celé měsíce dopředu. Jestliže
v současnosti můžeme mít takové
vyšetření na druhý den, jestliže
se ale pokoušíme celkovou úroveň posunout
místy z podprůměru na průměr
i výše, vůbec nemusíme vnímat
takový trend jako neužitečné plýtvání
silami a prostředky.
To všechno je jen přirozená reakce většiny
zadlužených lékařů, spoutaných
diktátem technokracie, výkaznictvím, dohadováním
s pojišťovnou a lékárnami o vykazování
bodů a hrazení zahraničních léků.
To všechno vede nakonec k efektu přesně obrácenému
než byl zamýšlen.
Americký model privátního zdravotnictví
je proti evropskému modelu standardní péče
přece jenom dražší. Modelování
biologických procesů technickými prostředky
selhává. Z poznatků na jednotkách
intenzívní péče pro děti s
velmi nízkou porodní hmotností vyplývá
jednoznačně, že zkušenou ošetřující
sestru nenahradíme žádným pultem monitorů.
Cesta k záchraně života člověka
vede zase jen k informovanému vzdělanému
člověku, kterému technika pomůže.
Při projednávání předloženého
návrhu ve výboru prohlásil náměstek
ministra zdravotnictví: "Je toho moc." Měl
na mysli počet lékařů v naší
zemi ve vztahu k počtu obyvatel, ačkoliv srovnání
s vyspělými zeměmi nedokládají
taková tvrzení nijak přesvědčivě.
V současné situaci zůstává
otázkou, kolik lékařů z daného
počtu existujících skutečně
pracuje v přímé péči o pacienta.
Relace 1670 na jednoho lékaře pro dospělé
a 1150 pro děti a dorost není nijak neobvyklá.
Stačí se na chvíli posadit do čekárny
před ordinací, např. v Klimentské,
abychom inflační názor velice rychle revidovali.
Je-li tedy něčeho moc, pane náměstku,
pak je to aparát, neproduktivní nezdravotnická
technokracie vč. provozu pojišťoven, živící
se na nelehké práci zdravotníků. Nemá
jiný smysl než poskytování pracovních
míst štábům zaměstnanců,
tedy stav, který nás trápil ve zdravotnictví
už v režimu minulém a samozřejmě
není výsadou pouze naší země.
Největší výhrady k předloženému
návrhu ze strany pojišťoven se týkají
právě aktivit pojišťoven, myšleno
podnikatelských, a poskytování nadstandardní
péče.
Poukazují na okolnost, že schválení
návrhu povede k likvidaci tržních prvků
v systému. Mluvíme-li o inflaci lékařů
v naší zemi nahlas, nevidím nejmenšího
důvodu přijímat a školit na místa
ve zdravotnictví či se zdravotnictvím související
pracovníky diametrálně odlišných
profesí jenom proto, že to tak jinde mají.
Nechejme zdravotnictví zdravotníkům, naši
lékaři na těchto místech budou rozhodovat
fundovaněji.
Závěrem mi dovolte přiznání
rozpaků k otázce přijetí či
nepřijetí předloženého návrhu
novely. Volba mezi negativními alternativami patří
k rozhodovacím procesům nejobtížnějším.
Docela osobně se domnívám, že přijetím
návrhu novely, ve znění společné
zprávy, způsobíme pravděpodobně
škodu menší, než zamítnutím.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme kolegyně Fischerová, připraví
se kolegyně Lagová.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
pane ministře, dámy a pánové, v souvislosti
s projednávanými novelami zákonů o
pojištění i zdravotních pojišťovnách
mi dovolte seznámit vás s jedním z pohledů
na současný stav zdravotnictví a jeho perspektivy.
Bez určitého komplexního pohledu na problém
nemůže totiž žádný poslanec
dost dobře zaujmout stanovisko k navrhovaným řešením
dílčím, která právě
projednáváme. Snad každý z nás
považuje dokonalou, všestrannou a všem dostupnou
péči o zdraví za jednu z absolutních
priorit. Při zvažování cesty, kterou
bychom se měli ubírat, a při plnění
tohoto nesnadného úkolu, považuji za nezbytné
provést nejdříve dokonalou analýzu
zdravotního stavu celé společnosti. Dále
pak posoudit velmi kriticky současnou organizační
strukturu zdravotní péče a velmi bedlivě
zvážit naše ekonomické možnosti.
Teprve poté je možné přistoupit k tolik
potřebné transformaci celého zdravotnictví.
Víme velmi dobře, že jde o problém nejen
mimořádně citlivý, jde navíc
o problém složitý, náročný,
neboť péče o zdraví jedince začíná
mnohdy již jeho prvním nadechnutím a končí
výdechem posledním. Navíc, a to je třeba
zvlášť zdůraznit, jde o problém,
který s úspěchem je možné řešit
jen v úzké multidisciplinární spolupráci.
Samo řešení problémů pak musí
být od počátku nejen zcela průhledné,
ale musí se bezpodmínečně opírat
a vycházet z jednoznačné legislativy, která
nám bohužel v současnosti chybí. V podstatě
se musí opírat o prostředek neovlivnitelný
tolik škodlivým subjektivismem, podmíněným
mnohdy politickými či často jen egoistickými
ekonomickými zájmy.
Péče o zdraví v žádném
případě, dámy a pánové,
není a nemůže být zboží.
Proto se vší rozhodností odmítám
při transformaci zdravotnictví řídit
se jen a jen tržními principy. To ovšem neznamená,
že zásadně odmítám výkon
svobodného podnikání a soukromé vlastnictví
ve zdravotnictví. Jejich uplatnění vidím
především tam, kde úloha státu
či obce není nutná k zachování
nezbytné zdravotní péče, jak je tomu
např. v případě náročných
léčebných či výzkumných
programů.
Transformací zdravotnictví, předpokládám,
chceme dosáhnout především jeho bezchybné
práce na vysoké odborné úrovni, ekonomické
vyváženosti a zejména pak naprosté spokojenosti
nemocných, ale také dokonalé spokojenosti
všech zdravotnických pracovníků. Jsem
přesvědčena, že toho lze dosáhnout
jen tehdy, bude-li postupováno cílevědomě,
uvážlivě, krok za krokem, bez emocí
a zbytečného spěchu. Řešení
musí být podle mého názoru komplexní,
nikoli dílčí a vytržená ze souvislostí
a vazeb.
I když sama privatizace ambulantní péče
zdaleka není bezproblémová, jak se někteří
reformátoři domnívají, lze případné
chyby, byť za cenu materiálních a morálních
škod, napravit. Naproti tomu každý chybný
postup při privatizace lůžkového fondu
znamená hluboký zásah do celé sféry
léčebné péče s těžko
odhadnutelnými a většinou nesnadno napravitelnými
škodami.
Proto přistupujme k privatizaci nemocnic s maximální
obezřetností a uvědomme si absolutní
právo nemocného na odpovídající
zdravotní péči. Transformaci zdravotnictví
v žádném případě není
možné plánovat na měsíce, ale
lze hovořit o létech.
Prvořadým problémem je stanovení základní
sítě nemocnic potřebných k zachování
nezbytné péče. Již dnes je nám
naprosto jasné, že nejvýše postavená
zdravotnická zařízení typu fakultních
nemocnic, stejně jako vysoce specializovaná a výzkumná
pracoviště, privatizovat nelze.
Předpokládám ovšem, že u těchto
výše jmenovaných pracovišť je nutné
provést hluboké strukturální změny,
aby byly schopny plnit nejen léčebné, výchovné
a výzkumné úkoly, ale aby se tak dělo
v souladu se základními ekonomickými principy,
které jsou téměř vždy jedny z
podstatných.
O osudu naprosté většiny nemocnic je možno
rozhodnout s plnou odpovědností až po vytvoření
vyšších územněsprávních
celků, po definitivním uspořádání
okresů. Teprve tehdy bude možno říci,
zda ta či ona nemocnice v dané oblasti je tzv. strategická,
tedy neprivatizovatelná či naopak, je vhodná
k privatizaci. Za optimální přístup
k celé problematice považuji transformaci nemocnic
do podoby neziskové právnické osoby, tedy
formu, která na jedné straně odstraňuje
těžkopádnost a nepružnost státní
správy, na druhé pak dokonale zajišťuje
potřebnou zdravotní péči, další
rozvoj pracoviště neohroženého ekonomickým
kolapsem.
Oprávněné obavy v nás však vyvolává
hrozivý nárůst nákladů na léčebnou
péči. Příčinou pronikavého
zvýšení nákladů jsou zdánlivě
na sobě nezávislé oblasti. Je to především
výkon vlastní zdravotní péče,
na druhé straně pak náklady na modernizaci
zdravotnických zařízení, poskytování
neindikované péče a mimořádně
vysoké náklady na léky.
Jsem přesvědčená, že zcela jasná
a jednoznačně pojatá pravidla při
poskytování léčebné péče
povedou ke snížení dosavadních neúnosných
nákladů, a to bez ohrožení rozsahu a
kvality poskytované péče. A co je velmi důležité,
bez porušování základních etických
norem. Tentýž postup ovšem v daleko větší
míře je nutno uplatnit při volbě vhodných
léků. Široká paleta dovoluje výběr
léků nejen dokonale účinných,
ale i ekonomicky výhodných. Zde je patrná
jedna z cest, která umožní, aby tolik problematický
podíl nemocného na léčebných
nákladech byl omezen na minimum.
Za nezbytné považuji, aby legislativa ve spolupráci
s profesními společnostmi bedlivě sledovala
dodržování lékařské etiky
a za žádných okolností se nepřipustilo,
aby v léčebné péči převládla
pouze ekonomická hlediska. Široce založená,
včasná a soustavná prevence je bezesporu
jeden ze základních pilířů
v péči o zdravou populaci. Na prevenci se nemůže
zákonitě podílet jen samo zdravotnictví,
neboť při řešení tohoto náročného
programu je účast státu nezastupitelná,
jak z hlediska účasti, tak z hlediska organizačního.
Jsem přesvědčena, že nemalé prostředky,
kterých by si takto široce založený program
vyžádal, se nám mnohonásobně
vrátí. Závěrem mi dovolte vrátit
se k projednávání novely. V trojúhelníku
vztahů pacient - poskytovatel - plátce - musí
být bezesporu dominantní prospěch nemocného.
To ostatní se musí legislativně vyvážit.
Zdravotní pojištění je nutné
řešit novou komplexní legislativou, která
by měla vycházet z aktualizované koncepce
zdravotnictví, na základě nabytých
zkušeností v posledních třech letech.
Za málo efektivní považuji dílčí
normy, které právě projednáváme.
Nejsou totiž podloženy aktuální koncepcí
resortu, nemohou být systémové a hlavně
nebudou mít očekávaný ekonomický
efekt. Mohou též do značné míry
omezit tlak na nutnost neodkladného systémového
řešení, což bych považovala za více
než fatální.
Z důvodů, které jsem uvedla, mně dovolte
připojit se k návrhu kolegyně Mazalové
na přerušení projednávání
obou novel. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Slova se ujme paní kolegyně Lagová, připraví
se pan kolega Jaroš.
Poslankyně Hana Lagová: Vážená
sněmovno, k předloženému návrhu
jsme včera vyjádřili stanovisko klubu a chci
jenom připomenout, že se zdá tato předloha
ještě více rozporuplná než ta,
kterou jsme projednávali včera. V reagenci na vystoupení
pana ministra chci jenom říci, že odmítám
naprosto paušální pohledy jednak na problémy
ve zdravotnictví jako celek, jednak v tomto případě
na paušální pohledy na zaměstnanecké
pojišťovny, jako málem na podvodníky,
kteří zneužívají peníze
pojištěnců. Domnívám se, že
jsou-li konkrétní důkazy, pak nic nebrání
být adresní.
Pokud bylo v této době existence pojišťoven
promarněno několik milionů, myslíme
si všichni, že tomu tak nemuselo být. Za to samozřejmě
lze určit viníky. Ti, kteří jsou dalo
by se říci viníky primárními,
a ti, kteří jsou viníky sekundárními,
protože ty dopady byly založeny. Místo těch
postupných kroků, o kterých jsem hovořila
včera ve stanovisku, a je nutno říci kroků
ne vždycky pro vždy daných, protože systém
byl založen a nebyl založen bezchybně, tak místo
těchto postupných kroků se situace nechala
vybujet, ovšem se všemi dosud už přesně
pojmenovanými problémy, i mnohými návrhy
na řešení, a nyní nastala situace, kdy
se spatřuje jediné řešení ve
striktních administrativních zásazích.
Ty postupné kroky, úpravy, korekce dle požadavků
praxe přece nebrání současně
pracovat na koncepci celé sféry zdravotnictví
se vzdálenějším horizontem. Tyto dva
postupy se v žádné případě
nevylučují. Ale já mám pocit, že
v tuto chvíli už na všech úrovních
o těchto základních věcech bylo tolik
řečeno, že je škoda slov.
Dovolte mi k předloženým tiskům říci
několik pozměňujících návrhů:
1. K článku I, bod 5 společné zprávy
v § 7 odst. 2 - doplnit o druhou větu, tak jak je
obsažena ve vládním návrhu, tedy v tisku
1330, a odst. 3 společné zprávy vypustit.
2. V článku II, bod 19 v § 19 odst. 2 doplnit
o druhou větu rovněž z vládního
návrhu tisku 1330 a odst. 3 vypustit.
3. Do § 15 článku II vložit nový
odstavec 5 tohoto znění: Ministerstvo financí
předkládá Poslanecké sněmovně
souhrnnou informaci o schválených zdravotně
pojistných plánech zdravotních pojišťoven,
účetních uzávěrkách
a výročních zprávách v termínech
pro předkládání státního
rozpočtu.
Tolik pozměňovací návrhy.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme kolega Jaroš, připraví se kolega Brodský.
Poslanec Emil Jaroš: Vážený pane
předsedo, vážený pane předsedající,
vážený pane ministře, kolegyně
a kolegové, dovolte mi předložit dva pozměňující
návrhy k novele o Všeobecné zdravotní
pojišťovně, tisk 1330, ve znění
společné zprávy tisk 1468.
První návrh: V § 7 odst. 3 vypustit slova "zřizovat
a provozovat zdravotnické zařízení
a", takže nové znění tohoto odstavce
bude: "Pojišťovna nesmí podnikat s výjimkou
smluvního zdravotního pojištění
a připojištění za podmínek stanovených
zvláštními předpisy". Zdůvodnění:
Jedná se o to, že chceme-li posílit, zdokonalit
kontrolní a revizní činnost pojišťovny,
musíme vytvořit podmínky pro získání
kvalitních revizních lékařů,
a to na plný úvazek, kteří - jak se
lidově říká - budou za tuto pojišťovnu
kopat. Lékař však potřebuje pro svoji
práci ambulantní zařízení jako
referenční pracoviště, které
může sloužit i k poskytování léčebně
preventivní péče pro klientelu, které
z různých důvodů je zdravotní
péče odepřena jinde. Bude vhodné i
zřízení lékárny v regionu,
která zajistí dostupnost všech léků
plně hrazených ze zdravotního pojištění
a nízké cenové hladiny. Pojišťovna
by mohla zřizovat tato zdravotnická zařízení
jen z části vyčleněné na úhradu
provozních nákladů. Pojišťovna
by nemohla zřizovat nadměrná zdravotnická
zařízení, která by předpokládala
podnikatelskou činnost, která je touto novelou zakázána.
Druhý návrh je nové znění §
26: Pojišťovna je povinna uzavřít smlouvu
s každým zdravotnickým zařízením,
které o to požádá. Každé
zdravotnické zařízení je povinno uzavřít
smlouvu s pojišťovnou, pokud o to pojišťovna
požádá. Zdůvodnění: Domnívám
se, že by bylo správné, když toto opatření
platilo první dva roky po nabytí účinnosti
tohoto zákona - tehdy zákonodárce předpokládal,
že za toto období již bude privatizace ve zdravotnictví
ukončena a trh zdravotnických služeb bude ustálen.
Dnešní situace je však taková, že
právě v současné době dochází
ke kulminaci privatizace ve zdravotnictví, a to jak zdravotnických
zařízení, tak i zdravotnických služeb.
Dochází tím i k velkému pohybu na
tomto trhu služeb. Není možné, aby selekci
zdravotnických zařízení prováděl
úředník finančního úřadu,
jakým pojišťovna bezpochyby je. Lékař,
který poskytuje péči, je vybaven licencí
Lékařské komory, která garantuje jeho
odbornou úroveň a zdravotnické zařízení
je vybaveno registrací, kterou vydává zdravotní
rada okresního úřadu jako představitel
státní správy. To jsou ty orgány,
které by měly zasáhnout do regulace počtu
a úrovně zdravotnických zařízení
v daném regionu. Jen tyto orgány jsou zodpovědny
za počet a síť zdravotnických zařízení
v tomto regionu, za odbornou úroveň lékařů,
a nikdo jiný. Dosavadní praxe potírá
zákonnou volbu lékaře pacientem. Pacient
si může vybrat pouze toho lékaře, který
má smluvní vztah k pojišťovně,
kde je on sám pojištěn. V opačném
případě dochází buď k
odmítnutí pacienta nebo k úhradě péče
za hotové. Toto jistě vyvolává určité
nedorozumění. Námitka, že se může
klient pojistit u jiné zdravotní pojišťovny,
je nyní časově omezena touto novelou na období
jednoho roku. Stávající praxe vede na jedné
straně k ochranářskému opatření
pro stávající zdravotnická zařízení,
která se nemusí bát konkurence na úrovni
poskytování zdravotních služeb, na druhé
straně při znelíbení bez důvodu
nemusí být po dvou letech smlouva obnovena. To jistě
vede k určitým protekcionálním vazbám,
až se otvírá prostor pro korupci. Otázka
již výše zmíněné kontrolní
a revizní činnosti pojišťovny nenutí
stávající praxe ji dále rozvíjet
a posilovat.
Pojišťovna formálně zaměstnává
desítky revizních lékařů na
malý úvazek, neprovádí důsledně
revizi, která by odhalovala podvodné a nepoctivé
jednání smluvních lékařů,
kde by jedním z postihů bylo zrušení
smlouvy s daným poskytovatelem. Pojišťovna má
jiné možnosti regulace svého ekonomického
řízení. Je to jednak obsah smlouvy, který
může stanovit určité mantinely čerpání
pojistného, může ovlivnit i seznam výkonů,
které jsou součástí smlouvy v součinnosti
s Lékařskou komorou a Hygienickou službou.
Vyžaduje to jen vyšší důslednost
a nakonec významnou úlohu bude hrát osobní
účet pojištěnce, který přehledně
umožní kontrolu jemu poskytnuté péče,
a to jak samotným pacientem, tak i kontrolními orgány.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme kolega Brodský, připraví se kolega Kolář.
Poslanec Petr Brodský: Pane předsedající,
kolegyně a kolegové, mám krátký
pozměňovací návrh, který se
týká článku 2 předloženého
sněmovního tisku, a to je zákona 280/1992
Sb. Navrhuji v článku 2 vložit nový
bod 11, samozřejmě s tím, že ostatní
body budou přečíslovány. Tento bod
11 bude tedy znít:
"V § 10 se doplňuje nový odstavec 5, který
zní:
(5) Členem orgánu zaměstnanecké pojišťovny
a nebo jeho náhradníkem může být
pouze občan, který není poskytovatelem zdravotní
péče a není ani v pracovně právním
vztahu s poskytovatelem zdravotní péče".
Jenom pro malé zdůvodnění: Stane-li
se, že ve správní a dozorčí radě
pojišťovny budou buď přímo vybraní
poskytovatelé zdravotní péče a nebo
jejich zástupci, zakládá se tím nerovné
postavení zdravotnických zařízení
vůči pojišťovně. Toto nerovné
postavení vyplývá z možnosti orgánů
pojišťovny ovlivnit kvantitu i kvalitu smluvních
vztahů mezi pojišťovnou a zdravotnickými
zařízeními. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Slova se ujme kolega Kolář, připraví
se kolega Rymeš.
Poslanec Robert Kolář: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, vážené kolegyně,
kolegové, dovolte, abych přednesl několik
pozměňujících návrhů,
které projednal rozpočtový výbor a
doporučuje k přijetí při projednávání
tohoto tisku. Bohužel na společné schůzi
nebyly zařazeny ke společné zprávě
a přičítám to mimo jiné i tomu,
že jsem nebyl účasten toho jednání
a nemohl jsem tyto pozměňující návrhy
zdůvodnit.
První pozměňující návrh
se týká článku I a vztahuje se jako
všechny - k tisku 1330, k bodu 5), kde v § 7 odst. 1
písm. c) se na konci věty připojují
slova: "... v souladu se schváleným zdravotně
pojistným plánem".
V tomto pozměňujícím návrhu
jde o to, aby zdravotní pojišťovny mohly v průběhu
kalendářního roku zřizovat pouze ty
fondy, které byly schváleny při projednávání
jejich pojistného plánu, aby se nestalo, že
v průběhu roku budou zřizovat fondy, které
ať už Parlament nebo vláda neschválily.
Dále navrhuji k tisku 1330 zařadit nový bod
6), kde § 7 odst. 2 zní: "Peněžní
prostředky pojišťovny vede Česká
národní banka. Výplatu peněžních
prostředků může pojišťovna
provádět prostřednictvím banky (odvolávka
2). Peněžní prostředky nesmí
pojišťovna investovat s výjimkou koupě
a údržby provozních budov v rozsahu podle schváleného
zdravotně pojistného plánu".
Zdůvodnění tohoto pozměňujícího
návrhu je toto: Jednak se domnívám, že
veřejné peníze by měla vést
státní banka. Dále, pokud by byl tento pozměňující
návrh přijat, tak by velice výrazně
ulehčil podnikatelské sféře, protože
platba pojistného by probíhala na jeden účet,
nikoliv v limitním případě na 25 účtů,
jak se to děje v současnosti. A za další
se domnívám, že tím, že by tyto
prostředky vedla Česká národní
banka, je možná kontrola Nejvyšším
kontrolním úřadem a byla by lepší
kontrola částek, které hlásí
jednotlivé pojišťovny do přerozdělovacího
mechanismu.
Další pozměňující návrh
k článku I se týká § 18 odst.
1, kde navrhuji za první větu vložit větu,
která zní: "Členem orgánu pojišťovny
a vedoucím pracovníkem ústředí,
případně vedoucím pracovníkem
nižší pracovní jednotky nebo jejich zástupcem,
nesmí být občan, který je v zaměstnaneckém
nebo obdobném vztahu k subjektu, se kterým uzavřela
pojišťovna smlouvu o hrazení zdravotní
péče".
V tomto pozměňujícím návrhu
se v zásadě jedná o to, aby nedocházelo
ke střetu zájmů, čili aby ti, kdož
poskytují služby a jsou ve smluvním vztahu
s pojišťovnou, zároveň nemohli přes
tyto orgány ovlivňovat činnost pojišťoven.
Další pozměňující návrhy
se týkají článku II, kde v §
10 odstavec 4 za první větu navrhuji vložit
větu, která zní: "Členem orgánu
zaměstnanecké pojišťovny a vedoucím
pracovníkem ústředí, případně
vedoucím pracovníkem nižší pracovní
jednotky nebo jejich zástupcem, nesmí být
občan, který je v zaměstnaneckém nebo
obdobném vztahu k subjektu, se kterým uzavřela
zaměstnanecká pojišťovna smlouvu o hrazení
zdravotní péče".
Zdůvodnění je naprosto identické,
jako u předchozího pozměňujícího
návrhu.
Dále v § 15 odst. 2 navrhuji připojit větu,
která zní: "Schválenou výroční
zprávu zaměstnanecká pojišťovna
vhodným způsobem zveřejní".
Je to v podstatě sesouhlasení se zákonem
o VZP, kde VZP tuto povinnost má, čili bylo by vhodné,
aby ji měly i zaměstnanecké zdravotní
pojišťovny.
Další pozměňující návrh:
K § 16 odst. 2 se připojí slova: "a v
souladu se schváleným zdravotně pojistným
plánem zaměstnanecké pojišťovny".
Zdůvodnění jsem zase uvedl u VZP a je identické.
A poslední pozměňující návrh
se týká § 19 odst. 2, kdy tento odstavec zní:
"Peněžní prostředky zaměstnanecké
pojišťovny vede Česká národní
banka. Výplatu peněžních prostředků
může zaměstnanecká pojišťovna
provádět prostřednictvím banky (odvolávka
2). Peněžní prostředky nesmí
zaměstnanecká pojišťovna investovat s
výjimkou koupě a údržby provozních
budov v rozsahu podle schváleného zdravotně
pojistného plánu".
Zdůvodnění je shodné jako u VZP.
To jsou všechny pozměňující návrhy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme kolega Rymeš, připraví se paní
kolegyně Kolářová.