Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Jistě. Než bych dopustil nějakou procedurální rozpravu, pokusím se předložit vám návrh, abychom o doprovodném usnesení hlasovali v tuto chvíli. Myslím si, že tím nejlépe vyhovíme všem, kteří k tomu mají nejrůznější procedurální připomínky.

24. hlasování rozhodne o doprovodném usnesení, které předložil pan poslanec Jan Bláha a které vám před chvílí pan poslanec Mandelík přečetl a tím osvěžil v paměti. Hlasujeme ve 24. hlasování o tomto doprovodném usnesení.

Kdo jej podporujete, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? 24. hlasování skončilo.

Ze 158 přítomných bylo 54 pro, 32 proti, 68 se zdrželo, 4 nehlasovali. Návrh na doprovodné usnesení nebyl přijat.

Vyrovnali jsme se s tímto bodem pořadu. Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru financí, děkuji panu společnému zpravodajovi. Mám pro vás určitou představu o dalším jednání. Rád bych, abychom ještě projednali vládní návrh zákona o dluhopisech. Tím budeme moci v milosti propustit pana místopředsedu vlády Kočárníka a uděláme přestávku. Potom přikročíme k dalším bodům, které představí jiní ministři.

Jestli s tím je souhlas, budeme pokračovat dalším bodem. Je to

K tomuto bodu jsme obdrželi sněmovní tisky 1472 a 1626. Z pověření vlády návrh odůvodní do třetice pan místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník. Pane místopředsedo vlády, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Děkuji pane předsedo. Vážená Poslanecká sněmovno, dovolte mi, abych neopakoval dlouhý název výčtu novel zákonů, které máte v tisku 1472 před sebou a abych se omezil na věcné zdůvodnění těchto novel.

Tyto novely dotvářejí legislativní předpoklady pro jeden z nejčastějších způsobů, kterými si banky mohou obstarávat dlouhodobé zdroje pro poskytování hypotéčních úvěrů, to je pro vydávání hypotéčních zástavních listů.

Hypotéční zástavní list jako zvláštní druh dluhopisu je na jedné straně základním nástrojem, jehož prostřednictvím si banky budou opatřovat dlouhodobé zdroje pro poskytování hypotéčních úvěrů a na druhé straně představuje zvláště bezpečný cenný papír. Zvýšená bezpečnost hypotéčních zástavních listů je dána tím, že tyto dluhopisy jsou kryty pohledávkami z úvěrů zajištěných zástavním právem k tuzemské nemovitosti.

Vzhledem k tomu, že vydávání hypotéčních zástavních listů je velmi těsně spojeno s hypotéčními úvěry, které nejsou dosud nikde vymezeny, bylo třeba tento pojem vymezit. Proto novela zákona o dluhopisech definuje hypotéční úvěr jako úvěr poskytnutý na investice do tuzemské nemovitosti, jehož splacení je zajištěno zástavním právem k této nebo jiné nemovitosti. Současně uvádí, že hypotéční úvěr smí být poskytnut maximálně do výše 60% hodnoty zastavené tuzemské nemovitosti.

K posílení bezpečnosti hypotéčních zástavních listů přispívají i ustanovení novelizující zákon o konkursu a vyrovnání. Jde zejména o přednostní uspokojení majitelů hypotéčních zástavních listů v případě, že by se dostala banka do konkursu, dále novela občanského soudního řádu, kdy jde zase o to, aby hypotéční zástavní listy v případě nesolventnosti dlužníka byly přednostně uspokojeny, je to určitá ochrana banky v případě neplnění povinnosti ze strany dlužníka, jemuž byl poskytnut úvěr. Je to ve svém důsledku vlastně opět ochrana majitelů hypotéčních zástavních listů.

Z hlediska důvěryhodnosti hypotéčních zástavních listů není žádoucí, aby tyto dluhopisy mohly vydávat úplně všechny banky. K jejich vydání budou oprávněny pouze banky, které budou mít tuto činnost uvedenou ve své licenci a které budou schopny vytvořit pro jejich vydávání určité předpoklady. K jednotlivým emisím hypotéčních zástavních listů stejně jako ke všem ostatním emisím dluhopisů bude třeba povolení Ministerstva financí.

Kdybych měl shrnout, co je základním cílem předložených novel, řekl bych asi to, že jde o odstranění právních překážek, které brání dosud poskytování hypotéčních úvěrů ze zdrojů získávaných vydáváním hypotéčních zástavních listů. Efektivní fungování hypotéčních úvěrů je v našich podmínkách dáno nejen odstraněním těchto legislativních překážek, ale také ekonomickými podmínkami, to je především úrokovými sazbami, za kterých se tyto úvěry poskytují. Snížení případných úrokových sazeb z hypotéčních úvěrů pod úroveň průměrného úročení dlouhodobých úvěrů závisí na tom, v jaké míře stát dává podporu těmto hypotéčním úvěrům. Pokud jde o hypotéční úvěry obecně, jistě si pamatujete, že nedávná novela zákona o daních z příjmu osvobodila úrokové výnosy z hypotečních zástavních listů od daně z příjmů a současně při novele zákona o správních poplatcích byly osvobozeny od těchto správních poplatků. Pokud jde o určitou obecnou míru podpory hypotéčních úvěrů z hlediska jejich obecnosti, ta byla již do zákona o daních z příjmů a zákona o správních poplatcích promítnuta. Jinou věcí je, jak zde bylo hovořeno panem ministrem Dybou, v jaké formě budou podporovány hypotéční úvěry vztahující se k podpoře nebo k politice bydlení. To ale není causa pouze těchto zákonů. Zákony, které navrhujeme novelizovat, mají umožnit obecné zprůchodnění hypotéčních úvěrů a vydávání hypotéčních zástavních listin.

Doporučuji Poslanecké sněmovně, aby uvedené novely, které jsem se zde pokusil odůvodnit, schválila. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru financí Ivanu Kočárníkovi a zvu k řečništi společného zpravodaje výborů Poslanecké sněmovny pana poslance Tomáše Ježka. Měl by nás informovat o jednání výborů. Jak se ale dívám, a dívám se ze všech sil, poslance Tomáše Ježka nevidím. Je v zajetí novinářů. To je líbezné zajetí, pane společný zpravodaji, ale citýroval bych vás nejen na místo společného zpravodaje, nýbrž přímo k řečništi.

Poslanec Tomáš Ježek: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, nad zákonem, který bych stručně nazval o hypotékách nebo hypotéčním úvěrování, bylo vykonáno hodně práce. Velmi podrobně se tímto zákonem zabýval náš rozpočtový výbor, výbor ústavně právní, hospodářský, zemědělský a probírali jsme to opravdu velmi podrobně a důkladně ze všech možných hledisek.

Připomínám, že zákon sám byl připraven k hlasování vlastně už před měsícem, ale stáli jsme o to, a trvali jsme na tom, aby Ministerstvo hospodářství předložilo zároveň alespoň nástin hospodářské politiky, kterou stát hodlá podpořit hypotéční úvěrování, protože - jak víme - ve státním rozpočtu je pro tento účel rezervována poměrně značná částka.

Musím se zde vyjádřit pochvalně o Ministerstvu hospodářství, které tento úkol splnilo, a tak nic nebrání tomu, abychom se tímto návrhem zabývali. Záleželo nám totiž na tom, aby veřejnost měla současně s tímto zákonem také vědomost o tom, jak stát bude hypotéční úvěrování podporovat, což se stalo.

Společná zpráva byla rozdána a obsahuje výsledky práce, o níž jsem hovořil. Tím v tomto momentě, pane předsedo, děkuji za udělené slovo.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodajovi a otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se písemně jako první s pozměňovacím návrhem přihlásil pan poslanec Svatomír Recman. Zvu ho k řečništi. Připraví se pan poslanec Zdeněk Vorlíček, rovněž s pozměňovacím návrhem a návrhem doprovodného usnesení.

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Hranice 60% ceny nemovitosti, do které lze podle vládního návrhu i návrhu společné zprávy poskytovat úvěry, odpovídá sice standardu jednotlivých členských zemí Evropského společenství, ale centrálně v Evropské unii nijak právně koordinována není. Žádná platná právní norma Evropského společenství nebo Evropské unie ani doporučené zásady z návrhu směrnice o hypotéčním úvěru, tedy podrobnosti o hypotéčních úvěrech, nepředepisují.

Charakteristickým znakem příslušných právních úprav v jednotlivých členských státech je proto relativní nezávislost právní úpravy hypotečního bankovnictví na právu Evropské unie, a není proto žádného důvodu, aby tomu bylo jinak i v právní úpravě české. Navrhuji proto v bodě 3, který se týká § 15, nahradit 60% hodnotu, a to varianta a) 80%, varianta b) 70% a následně potom v textu, pokud se vyskytuje, tuto hodnotu upravit. Je to např. ve znění společné zprávy v § 15 nový odstavec 5.

Jak vyplývá z důvodové zprávy, je rozhodující cena nemovitosti a odpovědnost za její stanovení zákonem přenesena na banku, která není vázána jinými oceněními nemovitosti než těmi, které sama provedla, i když přitom musí vycházet z existující právní úpravy. Stanovujeme v návrhu zákona horní limit hypotečního úvěru z ceny nemovitosti, který dává bance možnost ho nevyužít a svým vnitřním předpisem podle současných specifických podmínek stanovit nižší hodnotu např. uvažovaných 60% ceny nemovitosti, jak je předloženo ve vládním návrhu. V řadě zemí však tato výše úvěru dosahuje hodnot 80 - 90%. Domnívám se, že v našich specifických podmínkách je možné schválit variantu s 80% nebo 70%.

Chtěl bych se ještě pana ministra Kočárníka zeptat, jestli byl pojem "hypotečního úvěru", používaný v návrhu tohoto zákona, vymezen v souladu s pojetím první a druhé bankovní směrnice Evropského společenství a návrhu směrnice Evropského společenství o hypotečním úvěru a konec konců i v souladu s jeho pojetím v právních řádech jednotlivých členských států Evropské unie. Pro možnost volit v přístupu k hypotečním úvěrům v národní přístup svědčí i to, že až do konce desetiletého přechodného období po vstupu asociační dohody v platnost tzn. do roku 2005, nemusíme poskytovat národní zacházení a to ani fyzickým, ani právnickým osobám z Evropské unie, které podnikají v oblasti vlastnictví, prodeje a pronajímání nemovitostí.

Dopadem naší právní úpravy hypotečních úvěrů by v neposlední řadě měla být i zde vzpomínaná koncepce bytové politiky, jak jsem o tom hovořil k předchozímu tisku, která by ve svém důsledku pozitivně ovlivnila rozvoj bytového trhu pro naprostou většinu obyvatel České republiky.

Hypoteční úvěry tak, jak jsou koncipovány ve vládním návrhu, jsou adresovány především vyšším a středním příjmovým kategoriím. Již dnes poskytují Česká spořitelna, Hypoteční ústav Komerční banky a Českomoravská hypoteční banka dlouhodobé úvěry na nemovitosti. Úroková sazba těchto úvěrů se pohybuje v intervalu 9,75% až 11%, doba splatnosti je 10, 20, 30 let. Přitom počet žadatelů zatím několikanásobně převyšuje sumu poskytnutých úvěrů. Přitom výše měsíčních splátek např. při poskytnutí úvěru 1 mil. Kč na 20 let činí téměř 10 tisíc korun. Tuto finanční zátěž je schopen unést jen málokterý zájemce, neboť po odečtení potřebných životních nákladů, nesplňuje nároky výše splátky. První signály tří bankovních domů poskytujících bankovní úvěry nasvědčují skutečnosti, že tento typ úvěru ve stávající podobě je přístupný jen velmi omezenému počtu zájemců s nadprůměrnými a nejvyššími příjmy.

Dynamika bytové výstavby i uvolnění části stávajícího bytového fondu a tím i funkčnost trhu s byty bude zčásti závislá na dostupnosti hypotečních úvěrů. Chceme-li se přiblížit evropskému standardu, měly by být hypoteční úvěry dostupné i pro část obyvatel střední a nižší příjmové skupiny. Za tuto příjmovou kategorii obyvatel bych chtěl požádat vládu, aby v případě další novely zákona o dluhopisech byl vládou zvolen podstatně vstřícnější přístup a byly zváženy i další možnosti státní podpory pro střední a nižší příjmové kategorie. Přitom za základní však klub KSČM požaduje vypracování zákona o bytové politice a státní podpoře, který by byl pro podstatně širší vějíř zájemců, včetně obyvatel se středními a nižšími příjmy. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Recmanovi, zvu k řečništi pana poslance Vorlíčka. Připraví se paní poslankyně Marvanová.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, předložený vládní návrh je už dlouho avizovaným opatřením, které slibovali představitelé koalice nespokojeným občanům jako důležitý krok, znamenající průlom v dosavadním přešlapování kolem nedostatku bytů na trhu. Myslím, že předložená novela musí být pro zasvěcené zklamáním. Dovolte mi vysvětlit proč.

Porovnám-li, jaký stav vládne v oblasti hypotečního úvěrování pro stavebníka jinde, např. v Kanadě, kde jsem měl to štěstí před krátkou dobou pobýt, a jaký stav má vládnout pro české stavebníky po přijetí tohoto návrhu, je rozdíl propastný. Současnou představu české vlády lze v kostce shrnout takto: Podíl hypoteční půjčky na ceně stavby jen 60%; nemožnost, aby od počátku zárukou hypotečního úvěru byla budovaná stavba; neexistence pojištění hypotéky se státní zárukou, které by umožnilo rozšířit rozsah hypotečního úvěru a zapojit do hry např. mladá manželství, která byt potřebují brzo, ale shromáždit najednou větší částku dokážou až po létech.

Názor kanadských expertů je podle jejich dlouholetých zkušeností takový, že 60%ní hypotekární půjčka je příliš malá, zasáhne jen velmi úzký okruh občanů a nemůže se stát významnějším stimulátorem rozvoje bytové výstavby v České republice. Samo české ministerstvo hospodářství počítá jen s 5% nejbohatších - viz jeho komentář ke státním programům finanční podpory bydlení na straně 5.

Kanadští experti vyjádřili názor, že i v podstatně finančně lepší situaci Kanaďanů nelze jít s hypotečním úvěrem pod 70% ceny nemovitosti, přičemž 25 procentům kanadských zájemců o hypotéky nestačí vlastní prostředky ani za této situace a využívají hypotečního pojištění, umožňujícího - dobře poslouchejte - prvním nabyvatelům nového bytu či domu vystačit na začátku jen s 5% vlastních prostředků. Navíc vyjádřili experti i důležitou letitou kanadskou zkušenost, že bez tohoto pojištění hypotéky občan, který je tak říkajíc ze zapadákova, od banky hypotéku většinou nezíská! Přitom zdůrazňuji, že kanadskou vládou pověřená organizace CMHC (Canada Mortgage and Housing Corporation) na pojišťování hypoték se státní zárukou neprodělává a od státu na to žádné prostředky nevyžaduje!

Předložený vládní návrh je jedním z opatření, o které se opírá materiál pro porady ministrů nazvaný Návrh programu spoluúčasti státu na podpoře bytové výstavby a bydlení z listopadu 1994 a návrh Státní programy finanční podpory bydlení vypracovaný ministerstvem hospodářství ČR v březnu t.r. V nich se sice pozdě, ale přece zformovala určitá představa státní podpory bydlení, která chce reagovat na situaci, kdy intenzita bytové výstavby, t.j. počet zahajovaných staveb bytů na 1 000 obyvatel, poklesla z hodnoty 5,3 v roce 1989, hodnoty srovnatelné s evropským průměrem, na hodnotu 0,72 v roce 1992, kdy se tak již Česká republika prakticky vyřadila z možného srovnávání s normálními státy (v té době Francie 4,8, Rakousko 3,1, Holandsko 5,7 a pod.) Pokles však u nás dále pokračoval, v roce 1994 bylo dokončeno o 42% nových bytů méně než v předchozím roce a začala se rychle propadat i do té doby relativně málo pokleslá výstavba rodinných domů. I vládní optimisté, kteří nás donedávna přesvědčovali, že bytů je vlastně dostatek, dnes začínají mluvit jinak. Ve zmíněném Návrhu programu spoluúčasti státu na podpoře bytové výstavbě se praví: "Nejasné perspektivy získání vlastního bytu ve většině obcí pro dosud nebydlící občany může vést až ke zvyšování určitého sociálního napětí. Zdá se, že bez státní ingerence se bude situace dále zhoršovat, proto je třeba velmi pečlivě zvážit všechny důsledky nedocenění závažnosti problémů, spojených s bydlením a s dostupností odpovídajícího bydlení většině obyvatelstva."

Přesně tohoto si musíme být vědomi při zvažování podoby všech přijímaných opatření včetně dnešního, abychom stimulovali výstavbu bytů v dostatečně širokém demokratickém rozsahu, sociálně spravedlivým způsobem.

V civilizovaném světě podporuje stát bytovou politikou své nejchudší. Česká vláda v předloženém návrhu hypotekárního úvěrování i dalších opatření paradoxně zaměřila podporu na své nejbohatší. Zároveň návrh ulehčuje bankéřům život nízkým rizikem na úkor občanů více, než je - jak jsem předvedl - podle zahraničních zkušeností nutné. Pokládám proto za svou povinnost navrhnout:

1. Změnit ve vládním návrhu tisk 1472 v článku I, bod 3, § 15, odst. 1 výraz "60% ceny" na "70% ceny".

2. Vypustit návrh článku V. odst. 5. Vládní návrh zde provádí průlom do bankovního tajemství u klienta banky vedle dříve uvedených případů i pro Ministerstvo financí. Zdůvodňuje se to výkonem zákonem stanoveného dozoru. Dozor se ale vztahuje na činnost banky, ne na její klienty. Nevidím tedy důvod k navrhovanému opatření.

3. Podávám sněmovně návrh, aby po skončení hlasování o pozměňovacích návrzích k novele zákonů hlasovala o přijetí doprovodného usnesení, v němž navrhuji požádat českou vládu, aby

a) předložila návrh zákona o pojištění hypotéčních úvěrů se státní zárukou, aby se tak rozšířil okruh občanů, kteří budou moci tyto úvěry využívat;

b) předložila návrh, jak odstranit všechny legislativní překážky, znemožňující od počátku ručit hypotéční úvěr budovanou nemovitostí;

c) spolupůsobila svým vlivem k odstranění všech překážek, bránících rychlému vzniku neziskových, obecně prospěšných, úvěrových a stavebních společenstev jako důležitým nástrojům výstavby nájemních bytů pro nižší příjmové vrstvy občanů.

Prosím, aby se o tomto usnesení hlasovalo po částech. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vorlíčkovi. Paní poslankyně Marvanové se ptám, zda má pozměňovací návrh. Ano, má, slovo je její. Připraví se pan poslanec Radim Špaček.

Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, ráda bych přednesla tři pozměňovací návrhy. Všechny se týkají § 15 ve znění společné zprávy.

Navrhuji pozměňovací návrh k odst. 3 § 15. Smyslem této změny, která byla zařazena do znění zákona společnou zprávou, je to, aby bylo možno ručit nemovitostí i v případě, že již na nemovitosti vázne záruka, která je založena úvěrem poskytnutým stavební spořitelnou. Domnívám se, že tato myšlenka není úplně jasně a přesně vyjádřena ve druhé větě v odst. 3, a proto navrhuji toto znění. Upozorňuji, že jde jen o legislativní zpřesnění tak, aby nebylo pochybností, o jaký záměr šlo.

Navrhuji, aby místo tečky za slovy "omezen" pokračovala první věta takto: "s výjimkou zástavního práva k zajištění úvěru poskytnutého stavební spořitelnou podle zvláštního zákona".

Můj druhý návrh se týká § 15 odst. 4, což je také znění ve společné zprávě. I zde navrhuji doplnění na toto znění: "Nemovitost se nepovažuje za zatíženou dříve vzniklým zástavním právem nebo omezením převodu této nemovitosti, jestliže takto zajištěná pohledávka třetí osoby zanikne v důsledku použití hypotečního úvěru k jejímu splacení." Domnívám se, že toto zpřesnění je důležité proto, aby bylo možno nově uzavřeným hypotečním úvěrem konzumovat pohledávky zajištěné buďto zástavním právem nebo také zajištěné omezením převodu nemovitosti, které vzniklo dříve před velkou novelou občanského zákoníku. To je důvod mého druhého pozměňovacího návrhu.

Jako třetí pozměňovací návrh navrhuji změnu v § 15 odst. 1. Je to změna vládního návrhu a zároveň by se tato změna musela promítnout do odst. 5 § 15. Je to již zde zmíněné procento, do kterého lze zastavit nemovitost. Domnívám se, že hranice 60% je skutečně velmi nízká i s ohledem na to, že do společné zprávy byl zařazen nově odst. 2, že tedy cenu nemovitosti si určuje banka. Domnívám se, že banka za prvé vůbec nemusí využít horní hranice, která je v tomto zákonu stanovena. A za druhé, když bude banka určovat tuto cenu pomocí svého odhadce, domnívám se, že jistě i ona sama bude postupovat tak, aby záruka byla jistá. Možná i v určitých případech cenu nemovitosti odhadne níže, než jaká je skutečná cena tržní. Proto bych navrhovala, aby 60% bylo změněno na 70%. I v tom případě si myslím, že tato záruka bude poměrně bezpečná, že krytí hypotečních zástavních listů bude poměrně bezpečné.

Přednáším tento pozměňovací návrh z toho důvodu - i když tady už zaznělo toto procento - že je zapotřebí zároveň provést změnu v § 15 odst. 5, což zde nezaznělo.

Ještě jsem se chtěla vyjádřit závěrem k doprovodnému usnesení, které navrhl pan poslanec Vorlíček, to je k písm. b), které navrhl. Také považuji zatím za chybu našeho právního řádu, že není možné ručit neexistující nemovitostí - stručně řečeno. Problém je jinde, není v předložených novelách. Je to problém občanského zákoníku. Domnívám se, že je správné, aby se přešlo na tradiční princip, který tady byl za první republiky i dříve, to je, že stavba a pozemek pod ní stojící má být v rukou téhož vlastníka. Proto podporuji přijetí písm. b) doprovodného usnesení, aby byla zpracována takováto legislativní změna dodatečně. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Haně Marvanové. Zvu k řečništi pana poslance Radima Špačka, připraví se pan poslanec Jozef Wagner.

Poslanec Radim Špaček: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, především mi dovolte nejenom za sebe, ale i za klub ODA velmi vřele přivítat tento zákon, který je pravda, že byl dlouho očekáván a domnívám se, že to bude velmi významný nástroj přinejmenším v určitém segmentu v bydlení nebo v trhu s bydlením. Přes všechny nářky, které tady zazněly z levé části sněmovny a které jsou do určité míry opodstatněné, například to, co uvedla paní poslankyně Marvanová, že nelze ručit vznikající nemovitostí, nebo že chybí pojištění hypotečních úvěrů, domnívám se, že jasné vymezení podmínek pro hypotekární úvěry povede především k tomu, že budou k dispozici dlouhodobé peníze, dlouhodobé úvěry. Z diskusí s mnoha lidmi, zejména s majiteli nemovitostí, je zřejmé, že to je právě to, co na našem trhu chybělo.

Je pravda, že si nemůžeme dělat iluze o tom, že by hypotéky mohly vyřešit veškeré problémy, které v oblasti bydlení jsou. K tomu ostatně ani nejsou určeny. Z definice věci samé vyplývá, že jsou určeny pro vlastnickou část bydlení, nikoliv pro nájemní. Tam je potřeba samozřejmě volit jiné nástroje, které doposud chybí. Zejména se domnívám, že je potřeba uvolnit doposud velmi tuze regulovaný nájemní segment bydlení, který je regulován jak legislativně, tak finančně. A to si myslím, že je pravá příčina nedostatku nájemních bytů, protože číselně je zjevné, že 2,6 člověka na jeden byt není zas až tak špatné číslo, jak to na první pohled vypadá.

Dovolte mi přejít k samotnému návrhu zákona, a to ani ne tak k vládnímu návrhu, jako spíše ke společné zprávě, kde musím říci, že mě potěšilo, že banka bude moci určovat cenu tržní nemovitosti, která bude zastavena, nikoliv podle vyhlášky platné. Na druhou stranu se zde objevil ve společné zprávě odstavec, jehož znění mě zaráží. Mluvím o § 15 odst. 5, který, ať ho čtu jak ho čtu, podle mě zamezuje kombinaci, o které už zde také bylo několikrát mluveno, že banky připravují v bankovní hantýrce kombinaci produktů, to je stavební spoření a hypotéky. Domnívám se, že § 15 odst. 5 ve znění společné zprávy vlastně zamezuje tomu, aby v případě, že stavebník nemá k dispozici dostatečnou hotovost, zamezí toto ustanovení možnosti vzít si kombinaci stavebního spoření a hypotekárního úvěru.

Zatím mi nikdo tento můj výklad nevyvrátil. Obávám se, že byť byl třeba ten odstavec míněn jinak, tak ve výsledném znění povede k tomu, před čím se právě snažím varovat. Proto navrhuji, aby odstavec 5 byl z § 15 vypuštěn. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Radimu Špačkovi. Zvu k řečništi pana poslance Josefa Wagnera, připraví se pan poslanec Ota Fejfar.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, klub sociální demokracie předložený návrh zákona podpoří. Učiníme tak s tím, že jsme se účastnili jednání ve výborech a vzali jsme v úvahu, že byly dány vážné přísliby, že největší vada, kterou zákon má (že je třeba druhé nemovitosti, aby se dala stavět nemovitost nová), bude odstraněna následnými legislativními kroky. Byl bych rád, kdyby tuto skutečnost místopředseda vlády a ministr financí explicitně alespoň ve svém závěrečném slově potvrdil a kdyby sdělil, v jakých lhůtách je možno předložit patřičnou velkou novelu občanského zákoníku, aby bylo možno považovat záležitost hypoték za více než za nástroj finančního trhu, kterým se stává ve chvíli, kdy přijmeme novelu, která se navrhuje dnes.

My bychom byli rádi, aby velmi brzy vznikl návrh, který přijde do sněmovny a který umožní, abychom schválili návrhy, které vytvoří skutečný prostor pro skutečný trh. To zatím bohužel v předloženém návrhu neshledáváme.

Přesto - jak jsem řekl - jej podpoříme, protože vnímáme, že ten problém je širší než novelizovaný zákon. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji poslanci Wagnerovi. Slovo má pan poslanec Ota Fejfar. Připraví se pan poslanec Josef Ullmann. Je poslední písemně přihlášený do rozpravy.

Poslanec Ota Fejfar: Vážený pane předsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych jen krátce zareagoval na některá předchozí vystoupení. Pan poslanec Vorlíček zde velmi kategoricky prohlásil, že tento zákon směřuje pouze jako podpora bohatých. Je třeba zde na místě říci, že skutečně podpoří spíše vyšší příjmové skupiny obyvatelstva, ale já bych to nenazval podporou bohatých, ale výzvou bohatým k tomu, aby učinili investiční rozhodnutí a řešili svou bytovou problematiku sami s podporou státu.

Jestliže zde pan poslanec Vorlíček hovořil o zkušenostech z Kanady, kde je skutečně možno zaúvěrovat hypotéčním úvěrem až do výše 95%, je třeba ovšem také třeba říci, že zmíněná společnost, která toto poskytuje, je zároveň pojišťovnou, která si samozřejmě nechává za toto pojištění úvěru zaplatit, to znamená, že je to pojistné riziko, které tato pojišťovna kryje v podstatě procentem z poskytnutého objemu úvěru. Pojistné se vypočítává z poskytnutého objemu úvěru a tudíž fakticky zdražuje celý úvěr. Avšak možné to je.

Myslím, že ani u nás nic nebrání tomu, aby se vytvořil v tomto směru trh, který obsadí pojišťovny a budou moci pojišťovat zbytky úvěrů případně poskytnutých. Navrhované zvýšení např. na 70% samozřejmě vede ke dvěma věcem. Na jedné straně zvýší riziko těchto úvěrů, to znamená, že fakticky opět banky budou muset příslušným způsobem vytvářet rezervy na toto riziko, a tím pádem fakticky zvýšit poskytovaný úrok z tohoto úvěru.

Na druhé straně, jak již řekla paní poslankyně Marvanová, to může vést ke snížení odhadových cen u nemovitostí, kde banky si budou svým způsobem kompenzovat riziko, jak to již dnes známe u některých bankovních domů, které si nechávají zpracovat na nemovitosti odhady hned tři - jeden podle vyhlášky, jeden podle tržního ohodnocení a jeden jako prodej nemovitosti v tísni, což může fakticky znamenat např. 25% ceny podle vyhlášky. I to se dnes již reálně děje a je třeba s tím počítat.

Přitom se domnívám, že dožadovat se 95% zvýšení takového úvěru by neznamenalo, že se příliš rozšíří skupina příjemců, kteří by byli schopni takovou splátku platit. Někdy se tady totiž vytváří dojem (nebo se toho alespoň dožaduje opozice), jako kdyby všichni měli mít právo koupit si byt a co tedy s těmi chudáky, kteří na to nebudou mít. Představa, že někdo s nižšími příjmy bude schopen splácet milionovou splátku a dávat 10 tis. Kč měsíčně, je nereálná. Je v podstatě jedno, zda dostane 60% nebo 95%. Prostě nebude schopen splácet. Je to skutečně tedy směřováno spíše na vyšší příjmové kategorie.

Přesto, co jsem zde uvedl, podpořím tento návrh na zvýšení na 70%, a to z jednoho prostého důvodu. Rozšíří se tím manévrovací prostor např. i pro banky, kde u nákupu starších nemovitostí si banka v podstatě odhadne nemovitost stejně podle svého a u nově stavěných nemovitostí 70% rozpočtovaných nákladů na výstavbu může být dostatečně jistou zárukou.