Celkové výdaje státního rozpočtu
navrhuje vláda v objemu 497,6 mld. korun, což představuje
zvýšení o 14,4% oproti očekávané
skutečnosti letošního roku. Východiskem
a limitem pro sestavení rozpočtu výdajů
byl především celkový objem rozpočtových
příjmů. Ve struktuře výdajů
však dochází oproti roku 1995 k určitým
posunům. Snižuje se podíl dotací podnikatelskému
sektoru z 6,7% na celkových výdajích na 6,0%,
když jejich absolutní objem mírně klesá,
respektive stagnuje na úrovni roku 1995. Dále se
mírně zvyšuje podíl transferů
obyvatelstvu, včetně dotací na dávky
státní sociální podpory, což
při velké váze transferů obyvatelstvu
ve státním rozpočtu představuje srovnatelný
meziroční nárůst o plných 24
mld. korun. Tento růst je ovlivněn především
17,7% zvyšujícím se tempem zvýšení
dávek důchodového pojištění,
které by mělo zabezpečit realizaci valorizací
důchodů v průběhu roku 1996. Rozpočet
zároveň počítá ve svých
rezervách s úpravou životního minima
a minimální mzdy.
Vláda přistupovala diferencovaně k bloku
výdajů na veřejnou spotřebu obyvatelstva
a státu, které jsou objemově nejvýznamnější
položkou výdajů. Z průřezového
hlediska je podpořen více rozpočet mzdových
výdajů, který by měl zajistit nárůst
průměrné mzdy ve veřejném sektoru
o zhruba 15,6%. To znamená jinými slovy reálně
vyšší průměrnou mzdu o zhruba 5-6%.
Záměrem vlády v této oblasti bylo
nepřipustit výraznější rozevření
mzdových nůžek mezi podnikovým a veřejným
sektorem. Ačkoliv i v příštím
roce bude růst průměrných mezd v sektoru
podnikovém rychlejší, považuji vzájemnou
relaci, která je obsažena v návrhu rozpočtu,
mezi růstem mezd v podnikovém sektoru a růstem
mezd ve veřejném sektoru, za relaci rozumnou.
Vzhledem k plné úhradě úroků
ze státního rozpočtu navržené
na rok 1996 výrazně v rozpočtu stoupá
váha výdajů na dluhovou službu. Naopak
výrazně klesá objem výdajů
na vládní úvěry, především
v souvislosti s ukončením první etapy tzv.
vybraných integračních akcí, což
jsou investice do plynovodů a podobně.
Za jeden z nejdůležitějších rysů
předkládaného rozpočtu považuji
výrazné zvýšení objemu kapitálových
výdajů. V návrhu rozpočtu roste jejich
podíl o 0,6%, relativní přírůstek
je 21,2%, absolutní přírůstek potom
téměř 10 mld. korun. Ze zkušeností
jiných zemí bývá nárůst
investic v rozpočtech obvykle spojen s rostoucími
deficity. V návrhu českého rozpočtu
na příští rok tak tomu není a
posílení investic je kryto úsporným
přístupem k jiným výdajům.
Za hlavní investiční prioritní programy
považuje vláda výstavbu a obnovu dopravní
infrastruktury, rozvoj vysokých a regionálních
škol, vodohospodářské investice, soubor
programů vybavení a přezbrojení policie,
investice do výzkumu a vývoje, investice do informačních
programů daňové a celní správy
a sociálního zabezpečení.
Investiční programy v dopravě představují
čerpání více než 30% rozpočtu
celkových kapitálových výdajů.
Na tyto investiční programy bude v příštím
roce vynaloženo 16,6 mld. korun. Zhruba 32%ní zvýšení
jejich rozpočtu je směrováno především
do oblasti silniční dopravy, kde se počítá
s posílením rozpočtu o zhruba 3 mld. korun
proti roku 1995. Pro vaši informaci uvádím,
že nastartované programy by měly zabezpečit
uvést v letech 1996-2000 do provozu v průměru
zhruba 52 km dálnic a rychlostních silnic ročně,
zatímco průměr v letech 1991-1995 byl pod
20 km ročně. Tento objem a tento nárůst
považuji za rozumný konsensus mezi podporou rychlého
rozvoje dopravní infrastruktury a fiskální
únosností těchto akcí.
Vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, vláda navrhuje pro rok 1996 poskytnout
ze svého výdajového rozpočtu celkem
51,8 mld. korun na dotace rozpočtům obcí
a okresních úřadů.
Při stanovení tohoto objemu posuzovala a analyzovala
vláda celkovou pozici místních rozpočtů.
Významným systémovým opatřením
přijatým v tomto roce byla novela rozpočtových
pravidel, jejichž smyslem bylo jednak dosáhnout vyšší
shody v tepu státního rozpočtu a místních
rozpočtů, jednak zamezit dalšímu rozevírání
nůžek mezi daňově bohatými a
chudými okresy a konečně dosáhnout
- obrazně řečeno -alespoň částečného
svázání aktivity ekonomických subjektů,
působících na území obce, s
příjmy obecních pokladen.
Novela rozpočtových pravidel tak znamenala zásadní
restrukturalizaci rozpočtového určení
daní z příjmů mezi státní
rozpočet a místní rozpočty i mezi
okresy a obce navzájem. Tyto změny se projevily
i v koncepci dotací poskytovaných obcím a
okresním úřadům.
Významnou skutečností je i spuštění
systému státní sociální podpory.
Vláda počítá na tento titul poskytnout
26,8 miliardy Kč. Správa těchto dávek
bude zabezpečována prostřednictvím
okresních úřadů, kterým budou
refundovány náklady poštovného a poukazečného,
pro které je vytvořena v rozpočtu rezerva
ve výši 300 milionů Kč.
Navržená částka 51,8 miliardy Kč
se jako v letech předchozích skládá
ze dvou částí. První jsou dotace poskytované
v rámci tzv. souhrnného finančního
vztahu, tedy dotace explicitně vymezené zákonem
o státním rozpočtu jak z hlediska celkových
objemů, tak struktury ve vztahu k jednotlivým okresům.
Jejich celkový rozpočet je navržen na 16,8
miliardy Kč a skládá se z 10 dotačních
titulů, kterými jsou domy s pečovatelskou
službou, sociální dávky, výkon
státní správy, školství, ústavy
sociální péče, domovy důchodců,
vybraná zdravotnická zařízení,
hasičské záchranné sbory, dopravní
obslužnost území a konečně územní
vyrovnávací dotace. Přesný rozpis
těchto dotací je součástí přílohy
č. 2 návrhu zákona o státním
rozpočtu.
Druhým blokem dotací místním rozpočtům
jsou dotace poskytované z kapitoly všeobecná
pokladní správa, které jsou navrženy
v celkovém objemu 34,9 miliardy Kč. Rozhodující
položkou v této částce jsou již
zmiňované dotace na výplatu dávek
státní sociální podpory v objemu 27,1
miliardy Kč. Vedle toho jsou součástí
dotačních vztahů i dotace na pozemkové
úpravy, podporu bytové výstavby, komunální
ekologické investice, péče o krajinu, individuální
dotované stavby, obnova a rozvoj městské
hromadné dopravy a další.
Komentář ke všem 23 dotačním
titulům je obsažen v části C dokumentu,
který vám byl předložen.
Po započtení příjmů z dotaci
ve výši 51,8 miliardy Kč by měly být
podle našich odhadů rozpočty obcí a
okresních úřadů vyrovnané v
úhrnném objemu příjmů a výdajů
ve výši 153,7 miliardy Kč. Proti rozpočtu
roku 1995 se navržený objem na rok 1996 zvyšuje
srovnatelně, pokud vyloučíme započtení
výdajů na dávky státní sociální
podpory, které se mění metodicky, je to růst
zhruba o 24%. Pro srovnatelnost uvádím, že
výdaje státního rozpočtu jsou navrženy
vyšší proti schválenému rozpočtu
na rok 1995 o necelých 21%.
Jsem přesvědčen, že navržená
výše dotace je přiměřená
k zabezpečení úkolů, které
obce a okresní úřady budou v příštím
roce plnit a že celkový návrh jejich rozpočtů
vytváří dostatečný prostor
k financování jejich veřejných statků.
Vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, závěrem mi dovolte vyjádřit
své přesvědčení, že Česká
republika má na základě svých ekonomických
výsledků dobré předpoklady k tomu,
aby se postupně zařadila mezi hospodářsky
nejvyspělejší země světa. Zásluhu
na těchto dobrých výsledcích mají
především občané České
republiky, ale nemohu nezdůraznit, že tyto výsledky
jsou i jednoznačným úspěchem politiky
vládní koalice. Věřím, že
rok 1996 bude představovat další krok na cestě
mezi hospodářsky nejvyspělejší
země. Do tohoto kontextu zapadá i návrh státního
rozpočtu na rok 1996, který je pokračováním
rozumné rozpočtové politiky, kterou vláda
uplatňovala v celém funkčním období.
Máme zdravé veřejné finance a rozpočet
na rok 1996 je toho dokladem. Jménem vlády navrhuji,
aby jej Poslanecká sněmovna schválila. (Potlesk
v části sálu, kde sedí koaliční
poslanci.)
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi
vlády a ministru financí Ivanu Kočárníkovi.
Žádám zpravodaje rozpočtového
výboru pana Tomáše Ježka, aby se ujal
slova a zároveň uvedl návrh usnesení,
který vám byl rozdán jako sněmovní
tisk 1936/1. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Tomáš Ježek: Vážený
pane předsedo, vážená vládo,
vážení kolegové, rozpočtový
výbor pro jednal na své schůzi dne 13. října
vládní návrh státního rozpočtu
na rok 1996 a navrhl Poslanecké sněmovně
k 1. čtení zákona o státním
rozpočtu na rok 1996 následující usnesení:
Poslanecká sněmovna
I. schvaluje základní údaje návrhu
zákona o státním rozpočtu na rok 1996
podle sněmovního tisku 1936 takto:
A. výše příjmů se stanoví
částkou 497 miliard 641 milionů Kč,
výše výdajů se stanoví částkou
497 miliard 641 milionů Kč, rozdíl mezi příjmy
a výdaji-saldo se stanoví částkou
0 Kč,
B. celková výše dotace ze státního
rozpočtu do rozpočtu okresních úřadů
a obcí se stanoví částkou 16 miliard
848 milionů 200 tisíc Kč,
II. souhlasí se zmocněním výkonných
orgánů uvedených v § 2,3 a 4 vládního
návrhu zákona podle sněmovního tisku
1936,
III. přikazuje k projednání kapitoly a okruhy
státního rozpočtu takto:
ústavně právní výbor kapitoly
373, 336, 358,
rozpočtový výbor kapitoly 301, 302, 312,
345, 381, 397, 398,
hospodářský výbor kapitoly 311, 316,
322, 327, 353, 344, 374, 375,
zemědělský výbor kapitoly 329, 346,
výbor pro veřejnou správu, regionální
rozvoj a životní prostředí soustavu
místních rozpočtů a kapitoly 315,
314, 348,
výbor pro sociální politiku a zdravotnictví
kapitoly 335, 313,
branný a bezpečnostní výbor kapitoly
305, 307, 314, 336, včetně okruhu civilní
obrany,
výbor pro vědu, vzdělání, kulturu,
mládež a tělovýchovu kapitoly 321, 333,
334, 361, 372,
zahraniční výbor kapitolu 306,
výbor petiční, pro lidská práva
a národnosti kapitolu 304.
Pane předsedo, to je návrh rozpočtového
výboru k usnesení Poslanecké sněmovny.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji vám,
pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Přihlásili
se do ní a promluví v pořadí, jak
je uvádím, tito poslanci: pan poslanec Josef Hájek,
pan poslanec Pavel Šafařík, pan poslanec Miloš
Skočovský, pan poslanec Michal Kraus, pan poslanec
František Brožík a pan poslanec Svatomír
Recman. Jako první vystoupí pan poslanec Josef Hájek,
připraví se pan poslanec Pavel Šafařík.
Poslanec Josef Hájek: Váženy pane předsedo,
vážení členové vlády,
dámy a pánové, předložený
návrh státního rozpočtu na rok 1996
je svým způsobem atypický. Vůbec ne
tím, že bude ve sněmovně projednáván
novým způsobem - čili trojím čtením
- ani ne tím, že jsme změnili barvu košilky
rozpočtového návrhu z růžové
na zelenou, a dokonce ani ne tím, že není spojován
současně s projednáváním daňových
zákonů, jak tomu bylo v předešlých
letech. Jeho zjevná atypičnost a odlišnost
spočívá v tom, že je právě
návrhem na rok 1996. Jak víme, rok 1996 je rokem
volebním.
Vůbec to není vnášení nějakých
politických hledisek do tématiky, která by
měla být diskutována především
odborně. Jak je vidět, tato sněmovna spíše
upřednostňuje témata, která mají
ideologický akcent, než témata opačná.
Je to logické z toho, že vlastně - a bylo to
tu řečeno - vláda předkládá
svůj vrcholový rozpočet, kdy ukončuje
svůj volební mandát. Realizaci tohoto rozpočtu
už vůbec nemusí dokončovat tato vláda
a dokonce ani tento parlament právě proto, že
budou volby. A konečně na straně příjmů
a výdajů je logické, že každý
návrh tohoto závěrečného rozpočtu
se bude snažit oslovit občany, budoucí voliče,
a to jak na straně plátců, tak i na straně
příjemců.
Myslím, že všechna tato hlediska jsou do předloženého
návrhu začleněna, i když se v konkretizaci
cílů rozpočtové politiky pochopitelně
neobjevují. Rozpočet je podle mého názoru
ve výdajové části více štědřejší,
než tomu bylo v předchozích třech letech.
Skutečně to zřejmě byly i volební
ambice, které prakticky ze dne na den zvýšily
původní vládní návrh - někdy
v měsíci srpnu - o celkovou výši rozpočtových
příjmů a výdajů o více
než 30 mld. korun. Ještě v létě
jsme pracovali - řekl bych - na úrovni 464 mld.
korun, dnes je nám předkládán rozpočet
- také samozřejmě vyrovnaný - na podstatně
vyšší úrovni.
Dovolte mi několik obecných poznámek k celému
rozpočtovému vývoji v oblasti tohoto období,
čili těchto 4 let. Po čtyři roky vláda
předkládá - a to je konstanta - do sněmovny
návrh vyrovnaného rozpočtu. Vůbec
nehodlám diskutovat a polemizovat na téma, zda je
vyrovnaný, nebo jestli tam jsou nějaké příjmy
či výdaje, které by měly spíš
charakter mimorozpočtových příjmů
a výdajů. Chci konstatovat, že to tak je. To
znamená, že vyrovnanost rozpočtu je nesporně
dominantním rozpočtovým přístupem
této vlády. Podle mého názoru je tato
dominantnost i zcela nezdravě autonomní, čili
bez jakýchkoli vazeb v oblasti, se kterými nejen
teoreticky, ale i prakticky rozpočet prostě korespondovat
musí.
Pokusím se o srozumitelnou nadsázku. Vláda
se podle mého názoru chová jako lékař,
který bez ohledu na diagnózu pacienta předepisuje
stále stejný aspirin.
Naše ekonomika v období let 1993 - 1996 přešla
z poklesu hrubého domácího produktu do průkazného
růstu. Záporné saldo obchodní bilance
má obdobný trend a dramaticky narůstá
k hodnotě téměř 4 miliard amerických
dolarů - ve schodku. Růst měnové zásoby
prakticky již nevnímá pokusy České
národní banky o další nákladovou
sterilizaci.
Ke všem těmto silným signálům
v oblasti hospodářské a měnové
politiky však vládní návrh zůstával
- a tedy i pro rok 1996 zůstává - netečný,
a to jak svým pojetím trvalé vyrovnanosti,
ale i tak vlastní strukturou rozpočtových
příjmů a výdajů.
Druhá obecná poznámka. Návrh rozpočtu
byl v průběhu minulých tří
let vždy v této fázi - v projednávání
tohoto návrhu ve sněmovně - na straně
příjmů výrazně podhodnocen.
V roce 1993 to bylo o 15,7 mld. Kč, v roce 1994 o 19,1
mld. Kč, v roce 1995 podle odhadů a prognóz
již o 32,5 mld. Kč. Tedy za tři roky celkem
o 67,7 mld. s jistou nepřesností přelivu
části rozpočtových přebytků.
Podle mého názoru se sněmovna vždy nechala
vmanévrovat do postavení, kdy při schvalování
rozpočtu na lékárnických vahách
váží milióny a v průběhu
rozpočtového roku exekutiva v souladu s příslušnými
rozpočtovými kompetencemi rozděluje desítky
miliard korun. To asi nepřispívá k autoritě
tohoto zákonodárného sboru, který
je bohužel - alespoň ve sféře rozpočtu
- v očích veřejnosti daleko daleko nejen
za vládou, ale i bohužel za tzv. poradou ekonomických
ministrů.
Za třetí - stávající rozpočtová
pravidla umožňují vládě v průběhu
roku provádět fakticky neomezené rozpočtové
přesuny a za předcházející
tři roky jsme toho byli svědky. Chtěl bych
to dokumentovat na konkrétním již uvedeném
číselném příkladu. Ze 67,7
mld. korun vláda svými rozpočtovými
opatřeními rozdělila 46,5 mld. korun, tedy
více než dvě třetiny tohoto přebytku.
V samotných přebytcích v době projednávání
státních závěrečných
účtů se potom jednalo o částky
poměrně nižší. Znovu připomenu
- v roce 1993 to bylo 1,1 mld. korun, v roce 1994 10,4 mld. korun,
v roce 1995 očekávaná skutečnost 9,3
mld. Kč.
Pokud tuto praxi pojmenuji srozumitelněji, znamená
to, že jestliže ve schválených ročních
rozpočtech se pohybuje vládní rezerva na
úrovni cca 2 mld. korun, skutečná vládní
rezerva nikde nenapsaná - byla vždy každý
rok o 15 miliard vyšší.
Na základě těchto úvah a protože
tato rozprava má být v prvním čtení
skutečně obecná, mi dovolte formulovat některé
úpravy návrhu usnesení, jak je zde přednesl
pan zpravodaj.
První můj návrh se bude snažit vlastně
omezit rozpočtovou kompetenci v průběhu realizace
rozpočtu, omezit celkovou výši zhruba 1% příjmů
a výdajů, čili celkovou výši
cca 5 mld. korun. Konkrétní návrh, který
by šel zakomponovat do usnesení, jak zde bylo předloženo,
by potom zněl takto:
V části II na místo středníku
napsat čárku a dále pokračovat textem:
s tím, že § č. 3 bude rozšířen
o nový odstavec ve znění: Upravit závazné
ukazatele celkových příjmů a výdajů
do výše 5 mld. korun. Těmito opatřeními
nesmí dojít ke zhoršení výsledného
salda příjmů a výdajů státního
rozpočtu.
To je první návrh, který vlastně reaguje
na rozpočtovou politiku vlády, jak jsem se snažil
ji zde dokumentovat.
Druhý návrh souvisí s problematikou, o které
zde pan místopředseda vlády hovořil.
Stejně jako varoval před rozpočty deficitními,
tak také varoval před rozpočty přebytkovými.
Na rozdíl od jeho názoru se domníváme,
že pro rok 1996 by bylo možné přijmout
rozpočet přebytkový, a to z těchto
důvodů. Především by tento přebytkový
rozpočet pomohl v měnovém úsilí
České národní banky sterilizovat příliv
mnohdy spekulativního kapitálu. Za druhé
se domníváme, že přesunem tohoto přebytku
do státních aktiv bychom zanechali našim kolegům,
kteří přijdou po nás, to, co se snaží
zanechávat vláda budoucím generacím,
to znamená, že bychom nezadlužili státní
aktiva tak jako vláda nezadluží vnitřně
ani zevně občany této země.
Navrhuji, abychom zvýšili příjmy o 10
mld. Kč a současně snížili navrhované
výdaje o 5 mld. Kč. Nejsem si jist, jestli se nevymyká
dnešnímu obecnému prvnímu čtení
to, kdybych tady hovořil detailně o jednotlivých
rozpočtových příjmech a výdajích.
Já si myslím, že k tomu bude prostor i později
při projednávání konkrétních
kapitol. Nelze to celé provést jedním škrtem
nebo v jedné položce. Myslím to spíše
jako inspiraci pro vládu k tomuto návrhu, protože
postup je teď takový, že pokud sněmovna
toto doporučení přijme, vláda by ho
ve svém návrhu mohla akceptovat. Jako inspiraci
pro vládu uvádím, že se domnívám,
že na straně příjmů je další
rezerva v oblasti uvažovaného inkasa daně z
přidané hodnoty. Opírám to především
o skutečnost, že pro rok 1996 neklesla horní
sazba této daně. Nebyla snížena, přestože
jsem navrhoval (pokud si vzpomínáte) snížení
o jeden procentní bod. Nebylo to přijato. To znamená,
že zůstává 22% zdanění.
Souhlasím s tím, že spotřeba se přesune
do této kategorie více zdaněné. Bude
dále - jak vláda sama říká
- pokračovat dovozový boom a předpokládám,
že bude dále působit lepší výběr
této daně. To znamená, že tady je nesporně
jeden zdroj možných vyšších příjmů.
Druhý zdroj vyšších příjmů
spatřuji v oblasti, která souvisí s růstem
nominálních mezd. Na straně rozpočtových
příjmů se promítá ve dvou příjmových
kategoriích. Jedna je přímo daňová,
čili daň ze závislé činnosti,
druhá, která závisí na růstu
nominálních mezd, je inkaso sociálního
pojištění.
Jestliže u první kategorie by bylo možno zvýšit
o 5 mld. Kč u DPH, tak u daně ze závislé
činnosti pak nejméně o 2 mld. Kč,
u inkasa příjmů ze sociálního
pojištění o 3 mld. Kč. Ostatně
v textu, který nám byl předložen, dokonce
vláda uvažuje, že toto inkaso skončí
mírným přebytkem.
Na straně celkových výdajů bych nechtěl
určovat 1 - 2 položky, protože takové
prostě v rozpočtu nejsou. Myslím, že
je víceméně symbolické a deklarativní
to, co vláda předložila jako pokus o jakési
hospodárnostní opatření a že
čísla jsou relativní. Pokud v rozpočtových
výdajích neomezíme výdaje ve státní
správě korunou a budeme počítat přes
automobily a přes systemizovaná přepočtená
místa, nikdy se rozpočtově nedopočítáme.
Chtěl bych tady uvést sněmovně velmi
známý případ schvalování
rozpočtu Fondu národního majetku. Pan Češka
- když bude mít peníze - přesune část
práce na firmu, které to v podstatě zaplatí
a klidně se vejde do všech ukazatelů, kdyby
se to na něj vztahovalo, jak co do počtu pracovníků,
tak služebních automobilů.
Myslím si, že český úředník
(stejně jako úředníci na celém
světě) je velmi vynalézavý a toto
je chabý a neúčinný pokus v této
oblasti něco udělat. Opatření by rozhodně
měla být razantnější a na straně
výdajů úspornější a průkaznější.
Myslím, že dost námětů, kde škrtat,
najdeme ve všech zprávách, které nám
dává z rozpočtové sféry Nejvyšší
kontrolní úřad.
Konkrétně to znamená (abych usnadnil práci
panu zpravodaji Ježkovi) nahradit číslovku
497 641 000 000 číslovkou 507 641 000 000 u příjmů
a číslovku 497 641 000 000 číslovkou
492 641 000 000 u výdajů, a to v části
1 odst. a) navrhovaného usnesení.
Současně prosím, aby o obou variantách
bylo hlasováno zvláště. Z toho se de
facto odvíjí to, co bych tady měl přednést,
to znamená celková výše salda. Já
si myslím, že to možné je. Jinak bych
zde musel navrhovat třikrát totéž v
různých kombinacích až do salda. Děkuji
za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Josefu Hájkovi. Zvu k řečništi pana
poslance Pavla Šafaříka. Připraví
se pan poslanec Miloš Skočovský.
Poslanec Pavel Šafařík: Vážený
pane předsedo, páni ministři, dámy
a pánové, máme před sebou návrh
státního rozpočtu České republiky
na rok 1996. Je to poslední návrh státního
rozpočtu, který máme projednat v našem
funkčním období. Pan ministr Kočárník
musí být optimista, i kdyby nechtěl. Jistě
lze tvrdit, že všechna makročísla a související
trendy by nám mohl leckdo závidět, ale při
vnímání kladů je nezbytné si
uvědomit i nedostatky a rizika stávajícího
ekonomického prostředí, a to i z pozice vládní
strany.
KDU-ČSL proto chce jako politická strana orientovaná
na principy a zásady sociálně tržního
hospodářství podpořit své cíle
v hospodářské oblasti i realizací
odpovídajícího státního rozpočtu.
Vyrovnanost státního rozpočtu jako zásadní
princip přístupu k tvorbě fiskální
politiky státu a k jeho postavení a působení
v národohospodářském životě
české ekonomiky považujeme v nynějším
růstovém období za nezbytnou a potřebnou.
Snaha o vytvoření přebytku příjmů
státního rozpočtu formou uzákonění
přebytkového rozpočtu za stávající
úrovně celkového zdanění nemá
a nebude mít naši politickou podporu. Vytváření
umělého přebytku státního rozpočtu
považujeme za současné situace za zbytečný
přepych.
Jednoznačně preferujeme souběžný
a stálý pokles daňového zatížení
hospodářské sféry při zachování
a realizaci vyrovnanosti státního rozpočtu.
Nominální zmrazení velikosti státního
dluhu jako daň předchozím létům
podporujeme a nevnímáme velikost státního
dluhu jako výrazné nebezpečí pro realizaci
fiskální politiky státu jak pro rok 1996,
tak i pro další léta. Ačkoli se mírně
snižuje podíl státního rozpočtu
na hrubém domácím produktu a tedy klesá
míra redistribučních procesů přes
státní rozpočet, nepovažujeme současný
stav za konečný či optimální,
a proto i v dalších letech bude mít nastolený
proces úměrnou podporu KDU.
Příjmová stránka státního
rozpočtu, která vychází z predikovaných
základních trendů, je dle našeho názoru
mírně podhodnocena a zakládá reálnou
možnost přebytku příjmů státního
rozpočtu v příštím roce.
Růst hrubého domácího produktu pro
rok 1996 ve výši 4,8% dle našeho názoru
nedostatečně zohledňuje založené
věcné růstové tendence již v
tomto roce. Nepokládáme za nutné k tomuto
argumentu dlouze rozebírat mnohé další
podpůrné argumenty, doufáme však, že
modely chování makroagregátů budou
mít ze strany ministerstva financí v dalších
letech přesnější vypovídací
schopnost.
Bohužel musím konstatovat, že za dobu působení
tohoto parlamentu byly odhady ministerstva financí vždy
nepřesné více, než jsme očekávali.
Domnívám se zároveň, že související
odhady výnosu daní na horní hranici možností
mají určitou chybu. Najetí nové daňové
soustavy a celý proces jejího chodu vyvolává
u mnohých pocit libého uspokojení, je však
upřímné si říci, že daňové
soustavě chybí leccos k úplné spokojenosti.
Tři roky po jejím zavedení je na čase
- a to hlavně v rámci stávající
a doufám, že i budoucí vládní
koalice - podrobit náš daňový systém
kritičtějšímu pohledu, pohledu, který
umožní ve svých důsledcích zjednodušit
administrativní náročnost a odstraní
zbytečné byrokratické výstřelky.
Odstranění naznačených daňových
problémů je zájmem nejen občanů
a podnikatelů, ale kroky v tomto směru se očekávají
od nás, poslanců.
Podobný přístup se týká i efektivnosti
samotného chodu finančních úřadů.
Očekáváme od ministerstva financí,
a to i vzhledem ke značným vynaloženým
prostředkům vneseným do správy daní
od r. 1993, efektivnější výkon činnosti.
Pokládáme za vhodné nepodléhat nějakým
pseudozáměrům metodického zlepšení,
ale spíše je potřebné hledat skutečné
a účinné efektivní cesty k vyššímu
posunu při úrovni správy daní.
Rád bych se zmínil o určitých rizikových
stigmatech, které by v případě dlouhotrvajícího
a vzestupného trendu svého negativního působení
mohly být v dalších letech brzdou rozvoje české
ekonomiky. Rozdíl mezi exportní výkonností
ekonomiky a její importní náročností
vnímáme jako nutný fakt obnovy fixního
kapitálu a potřebných investic. Odstranění
technologické propasti nemůže být záležitostí
jednoho roku, přesto však víceleté a
déletrvající deficity obchodních účtů
nepokládáme za faktor dalšího možného
rozvoje hospodářských procesů u nás.
S předchozím faktem je spojen pupeční
šňůrou i související růst
hrubé zadluženosti České republiky.
Nevnímáme daný stav jako tragický,
avšak přecházení těchto skutečností
a jejich trivializaci nepokládáme za prozíravé.
Kapitálovým potřebám restrukturalizačních
procesů v české ekonomice zároveň
bohužel neodpovídá i klesající
trend celkové míry úspor. Bohužel potřeba
kapitálu v době výrazné náročnosti
české ekonomiky na kapitálové zdroje
nemá odezvu v možnostech čerpat z domácích
zdrojů vytvořených kapitálem.
Nadhozené problémy jistě nejsou nyní
brzdou růstových tendencí, ale mohou se jimi
stát při nezvládnutí jejich působení.
Považuji za povinnost jako koaliční poslanec
tyto problémy vnímat a upozorňovat na ně.
Na závěr si dovolím ještě pár
poznámek k výdajové stránce státního
rozpočtu. Ifrastrukturní kapitálové
výdaje jistě aspoň částečně
uspokojily mnohé resortní ministry. Dlouholetá
a od socialismu převzatá zanedbanost infrastruktury
ve školství, dopravě, kultuře, armádě
i policii je značná a její odstranění
nebude snadné. Domnívám se zároveň,
že pro zmírnění tohoto faktu je vhodné
hledat i jiné formy financování než
pouze přes státní rozpočet. Vhodnost
a reálnost zapojení soukromých zdrojů
pro financování potřeb veřejné
infrastruktury jsou možné, ale nám chybí
alespoň odvaha o tomto přístupu diskutovat.
Domníváme se, že vhodné zapojení
tohoto způsobu financování by pomohlo v dalších
letech k urychlenému řešení některých
problémů infrastruktury.
KDU kladně hodnotí rozsah podílu investic
na výdajích státního rozpočtu.
Kapitálové výdaje státního
rozpočtu, jak jsou navrhovány, odpovídají
v převážné míře prioritám
KDU. Přesto si uvědomujeme, že i zde jsou dluhy,
které nebyly ani letos dostatečně řešeny.
Záchrana kulturního dědictví nemá
dle našeho názoru odpovídající
odezvu, a protože problémy v této oblasti jsou
výrazně spojeny se socialistickou minulostí
předchozího režimu, hodláme podporovat
zapojení zdrojů Fondu národního majetku
alespoň pro zmírnění leckdy i tragické
devastace našich památek, našeho architektonického
dědictví. Zároveň kladně hodnotíme
odpojení zdrojů Fondu národního majetku
od vazby na realizaci dluhových povinností státního
rozpočtu.
Ačkoli se někdy vyvolává obava ze
značné tíživosti sociálních
transferů na výdaje státního rozpočtu,
domníváme se, že procentuální
rozsah, tak jak je navržen, odpovídá možnostem
tohoto státu v nynější fázi hospodářského
rozvoje a nevidíme potřebu v dalších
letech tento podíl výrazně snižovat.
Výdaje na politiku zaměstnanosti pro rok 1996 považujeme
za stávající situace v rozsahu nezaměstnanosti
a v souběžné absenci přístupu
k regionální politice za nadsazené a chápeme
je jako potřebnou rezervu k řešení dalších
potřeb ministerstva práce a sociálních
věcí, jako je např. realizace výstavby
penzionů, neuspokojených restitučních
nároků apod.
Zásadně nepřijímáme tezi, že
je zapotřebí utlumit investiční procesy
v přezbrojení armády a v přeorientování
toku financí do jiných oblastí. Tato populistická
vize je z hlediska dlouhodobé pověsti našeho
státu chybná a nebude mít naši podporu.
Přes řečené určité výhrady
a názory, které jsem zde jménem klubu KDU
tlumočil, klub KDU-ČSL chápe hlasování
o státním rozpočtu v prvním čtení
jako výraz podpory kladným trendům a tendencím
v ekonomickém životě u nás a hodlá
při hlasování v prvním čtení
tento návrh podpořit, a to i bez pozměňovacích
návrhů. Děkuji.