Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Palasovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec
Šoler a připraví se pan poslanec Lobkowicz.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, vážené kolegyně,
vážení kolegové, můj pozměňovací
návrh se netýká podstaty lesního zákona,
pouze se tam snaží opravit jeden jeho vedlejší
efekt. Léta jsem pracoval mimo jiné jako cvičitel
organizované turistiky a proto požadavek zákona,
aby jakékoliv organizování hromadné
akce bylo hlášeno 30 dní předem se mi
zdá naprosto nerozumný. V případě,
že se vydá rodinka či skupinka pěti
lidí do lesa jako soukromé osoby, nemusí
samozřejmě žádné povolení
žádat. V případě, že se
tam dostaví skupinka pěti turistů s cvičitelem,
tak by najednou neměl možnost tuto akci konat a musela
by žádat povolení od státní správy
30 dnů předem. To mi připadá naprosto
kuriozní. Neobávám se, že by to znamenalo
zákaz provozování organizované turistiky,
spíše by to vedlo k tomu, k čemu obvykle vedou
špatné zákony. Prostě by se zákony
notoricky překračovaly a vedlo by to k tomu, že
by si turisté zvykali na to, že podle zákonů
by se řídit neměli. To se mi zdá nežádoucí,
proto navrhuji, aby v § 18 odst 5. tam je text "organizované
nebo hromadné sportovní akce atd." bylo "organizované"
vynecháno. Bylo by tam pouze "hromadné sportovní
akce lze v lese konat jen na základě souhlasu atd.".
Tím by tento nedostatek zákona byl odstraněn.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Šolerovi. Prosím, aby se slova ujal
pan poslanec Lobkowicz, připraví se pan poslanec
Litomiský.
Poslanec Michal Lobkowicz: Váženy pane místopředsedo,
váženy pane předsedo, vážený
pane místopředsedo vlády, vážené
dámy a pánové. Dovolte mi, abych k předkládanému
lesnímu zákonu učinil několik obecných
poznámek a vznesl několik pozměňovacích
návrhů. V první řadě jsem povinen
oznámit, že jsem spoluvlastníkem pozemku o
rozloze 2 000 metrů čtverečních, který
je veden jako les.
Dámy a pánové, v posledních několika
letech došlo k zásadní změně
vlastnické struktury v oblasti lesního hospodářství.
Stát prostřednictvím podniku Lesy České
republiky je majitelem a obhospodařuje více než
polovinu lesní plochy České republiky. Druhá
polovina je ve vlastnictví obcí, veřejnoprávních
sdružení a soukromých vlastníků,
zahrnující velký počet malých
vlastníků a středních vlastníků.
Jsem přesvědčen, že je ve veřejném
zájmu, aby české lesy - bez ohledu na to,
kdo je jejich vlastníkem, plnily svoji produkční
veřejnou i mimoprodukční funkci. Bohužel
však musím konstatovat, že návrh zákona,
jak byl předložen vládou, nereflektuje tuto
změnu v oblasti vlastnictví. jak jsem o ní
mluvil.
Nevychází ze základní filozofie transformace
české společnosti, českého
hospodářství, která podle mého
názoru vycházela z představy, že nejlepším
hospodářem je vlastník sám a že
zásadní zásahy ze strany státu, ze
strany státní správy jsou vhodné jen
tehdy, když jsou nezbytně nutné.
Návrh zákona tak, jak byl předložen,
naopak vychází podle mého náhledu
z představy, že soukromý vlastník, nebo
vlastník obecně, ať už jde o jakýkoliv
druh vlastnictví, je potenciální nebo skutečný
ohrožovatel veřejného zájmu a potenciální
nebo skutečný špatný hospodář.
Naopak zákon vůbec nereflektuje nutnost kontrolovat
hospodaření ve státních lesích,
které - jak jsem řekl - zahrnují více
než 50% lesního fondu. Vládní návrh
tak, jak byl formulován, velice silně zakotvuje
povinnosti vlastníka a velice silně zakotvuje práva
státní správy. Je zde teď paradoxní
situace, kdy stát a potažmo Ministerstvo zemědělství
je v několikeré roli v oblasti trhu v lesním
hospodářství, jednak je v roli vlastníka,
tím pádem v roli podnikatele, a současně
je v roli garanta veřejného zájmu a potažmo
v roli možného soudce v oblasti správního
řízení. Má právo udělovat
pokutu.
Rád bych konstatoval nicméně, že společná
zpráva, jak byla zpracována jednotlivými
výbory, zásadním způsobem tyto problémy,
o kterých mluvím, posouvá a alespoň
nejpalčivější problémy z vládního
návrhu odstranila. Nicméně jsem přesvědčen,
že stále ještě ve společné
zprávě je třeba některé body
změnit a jen v případě, že dojde
k jejich změně, je možné hlasovat s
klidným svědomím o tomto návrhu.
Rád bych teď přednesl několik pozměňovacích
návrhů, které vycházejí z filozofie,
kterou jsem se pokusil nastínit, nebo z představy,
jak by měl lesní zákon vypadat.
První pozměňovací návrh - navrhuji
§ 21, který se týká oblastních
plánů rozvoje lesů, vypustit. Považuji
oblastní plány rozvoje lesů za nástroj
nadbytečný, drahý, za nástroj, který
bude daňové poplatníky stát několik
desítek milionů korun v odhadu, a pro samé
vlastníky, ale ani pro státní správu
nebude žádným přínosem.
Druhý pozměňovací návrh - v
§ 22 odst. 2 navrhuji vypustit poslední část
věty, která zní: "a minimální
podíl melioračních a zpevňujících
dřevin při obnově porostu ". Považuji
administrativní stanovení minimálního
podílu tohoto druhu dřevin za nevhodné. Jsem
přesvědčen, že tato činnost je
v bytostném zájmu samotného vlastníka
a upozorňuje, že povinnost toto činit, je zakotvena
také v § 30 odst. 5.
Tak, jak je to formulováno zde v § 22, není
navíc žádná garance, že vlastník
lesa bude využívat zpevňující
dřeviny tak, aby skutečně ochránily
daný les. Obávám se, že při této
formulaci dojde pouze ke zbytečnému vynakládání
velkého množství peněz vlastníků,
kteří navíc v mnohých případech
peníze ani nemají, z důvodů historie
nabytí jejich majetku, dojde k velkému vynakládání
peněz, aniž by byla garance, že to něco
přinese.
Obdobně navrhuji vypustit z § 23 odst. 3. U odst.
3 tu samou větu, to znamená "a podíl
melioračních a zpevňujících
dřevin při obnově porostů." Vysvětlení
je totožné.
Navrhuji rovněž vypustit § 36, který se
týká lesní hospodářské
evidence, protože nepovažuji za nutné a účelné
a ani vhodné, aby státní správa povinně
obdržela a disponovala s údaji, které jsou
zde vlastníkům lesa ukládány k odevzdávání.
Navrhuji paragraf vypustit.
Potom upozorňuji na § 48 a § 49, přičemž
§ 48 se týká pokut, které může
orgán státní správy lesů uložit
podnikateli při výkonu podnikatelské činnosti.
§ 49 se týká pokut, které může
orgán státní správy lesů uložit
vlastníku lesů.
Upozorňuji, že při zpracovávání
společné zprávy došlo k tomu, že
bylo navrženo snížení výše
pokut v případě podnikatelů, a to
z 1 mil. korun na hranici 100 tis. korun. Totéž se
nestalo v případě vlastníka lesa.
Považuji za absurdní, aby orgán státní
správy byl oprávněn uložit desateronásobně
vyšší pokutu vlastníku lesa za činy,
které jsou podle mého názoru srovnatelné,
ne-li řádově méně škodlivé,
než činnost, kterou může provádět
podnikatel.
Věřím, že se při sestavování
společné zprávy na to spíš zapomnělo,
takže bych podal dva alternativní návrhy.
První návrh zní: § 49 nahradit textem,
který teď přečtu a potom předám
písemně.
"Orgán státní správy lesů
uloží pokutu až do výše 100 tis.
korun vlastníku lesa, který úmyslnou činností
způsobí značné škody na lese
a ohrozí tím plnění jeho funkcí
bez rozhodnutí orgánu státní správy
lesů o odnětí nebo bez rozhodnutí
o omezení, pozemky určené k plnění
funkcí lesa odnímá nebo omezuje jejich využívání
pro plnění funkce lesa, neoprávněně
užívá pozemky lesa určené k plnění
funkcí lesa nebo znemožňuje jejich využívání
pro plnění funkce lesa."
To byl článek jedna.
Článek dvě: "Orgán státní
správy lesů uloží pokutu až do
výše 100 tis. korun vlastníku, který
a) provádí činnosti v lese nepovolené
nebo zakázané,
b) neplní opatření k ochraně lesa,
především nedodrží přednostní
zpracování těžby nahodilé,
c) svévolně překročí schválenou
deceniální výši těžby,
d) nesplní opatření uložená rozhodnutím
orgánu státní správy lesů vydaných
podle tohoto zákona."
Alternativní návrh je totožný, co se
týká formulace, jenom v prvním bodě
by místo 100 tis. bylo 1 mil. korun, protože může
být argument, který jsem ochoten uznat, že
výše nebezpečnosti je pro hospodaření
v lesích a pro ochranu lesa v prvním odstavci výrazně
vyšší než ve všech ostatních
odstavcích, takže si dovedu představit, že
má smysl, aby tady bylo jakési odstupňování.
Nicméně opakuji, že považuji za krajně
nevhodné, aby byl desateronásobný rozdíl
u výše pokuty pro podnikatele a pro vlastníky.
To jsou všechny pozměňovací návrhy,
které jsem chtěl předložit.
Na závěr mi dovolte, abych znova zopakoval. že
považuji za zásadní, aby byly přijaty
tyto pozměňovací návrhy, příp.
některé pozměňovací návrhy,
které vzešly z jednání zemědělského
výboru a které jsou modifikací toho, co jsem
navrhl a považuji to za klíčové pro
hlasování o celém návrhu zákona.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
i já panu poslanci Lobkowiczovi. Prosím nyní,
aby se slova ujal pan poslanec Litomiský a připraví
se pan poslanec František Kozel.
Poslanec Jan Litomiský: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
pane místopředsedo vlády, dámy a pánové,
dovolte mi, abych přednesl několik pozměňovacích
návrhů k předloženému návrhu
zákona. především navrhuji nové
znění § 25 odst. 8, a to toto znění:
"Ministerstvo stanoví právním předpisem
podrobnosti o náležitostech a obsahu, o způsobu
odvození závazných ustanovení plánů,
o způsobu schvalování plánů
a o podmínkách povolování jejich změn.
"
To znamená, že navrhuji vypustit způsob zpracování,
způsob vymezení jednotek prostorového rozdělení
lesa, hospodářský tvar a způsob hospodaření.
Důvodem je to, že se jedná o technické
záležitosti obecně známé. Jejich
použití a uspořádání si
plánů by mělo být věcí
vlastníka, pokud je pravdou, že lesní hospodářský
plán by měl byt především nástrojem
vlastníka lesa.
Dále v § 27 odst. 6 navrhuji vypustit slova "podrobnosti
o obnově lesních porostů a o zalesňování
pozemků prohlášených za pozemky určené
k plnění funkcí lesa".
Domnívám se, že není třeba právním
předpisem nařizovat vlastníkům, jakým
způsobem mají své lesy obnovovat a pěstovat.
Povede to pouze k tomu, že místo lesnické invence
nastoupí plnění formálních
ukazatelů plánů tak, jak jsme to byli zvyklí
dělat za socialismu.
Dále v § 29 dost. 5 navrhuji číslovku
"7" nahradit číslovkou "10".
Vládou navrhované znění znemožňuje
přirozenou obnovu lesa. Kulturu vzniklou přirozeným
zmlazením nelze zajistit do sedmi let. Pojem "zajištění
kultury" není nikde právně definován,
záleží tedy na subjektivním posouzení
úředníka a může to být
zdrojem jednak zbytečných sporů, ale jednak
také šikany v některých případech.
Veřejný zájem je u tohoto ustanovení
neprůkazný. Povede to jenom k tomu, že se bude
vysazovat větší počet sazenic než
je obvyklé třeba v sousedních státech
a zejména to povede ke zvýšení administrativy,
protože zajištění porostů do sedmi
let je v mnoha případech nereálné,
zejména tam, kde se používá přirozená
obnova porostů. Povede to k tomu, že úřady
budou zatěžovány neustále žádostmi
o výjimky a vlastníci budou zatěžováni
neustálým žádáním a dohadováním
se s úřady.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Litomiskému. Prosím, aby se slova
ujal pan poslanec František Kozel a připraví
se pan poslanec Radim Špaček.
Poslanec František Kozel: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
budu sice hovořit také k § 18 odst. 5, ale
na rozdíl od pana poslance Šolera nebudu navrhovat
vypuštění ani slova "organizované"
ani slova "hromadné sportovní akce", protože
jsem přesvědčen, že řada rodin
je schopna za půl dne způsobit v lese daleko větší
škody než desítky nebo stovky sportovců
při organizované a hromadné sportovní
akci.
Navrhuji proto k dosavadnímu § 18 odst. 5 nahradit
odst. 5 tímto zněním:
"Organizované nebo hromadné sportovní
akce lze v lese konat na základě oznámení
orgánu státní správy lesů.
V oznámení, které musí být
předloženo nejméně třicet dnů
před dnem konání této akce, pořadatel
uvede místo a termín konání této
akce, předpokládaný počet účastníků,
způsob zajištění a souhlas vlastníka
lesa.
Orgán státní správy lesů může
do 15 dnů ode dne doručení oznámení
stanovit doplňující podmínky. Ustanovení
odst. 1 písm. g) a j) a odst. 4 nejsou dotčena."
Tolik můj pozměňovací návrh.
Velice stručně zdůvodním. Tím,
že je zde uvedeno, že ustanovení odst. 1 písm.
g) a j) nejsou dotčena, je to tam sice podle mého
názoru nadbytečně, ale přesto, je-li
to výslovně zmíněno, tak to zabraňuje
tomu, aby pouze se souhlasem vlastníka lesa mohla být
v lese pořádána sportovní akce, při
které účastníci používají
motorová vozidla nejrůznějšího
druhu, používají kola, lyže, saně
apod. Takto se bude ustanovení § 18 odst. 5 vztahovat
pouze na ty sportovní akce, organizované, hromadné,
kde účastníci používají
pouze své svaly a nic víc; bez jakýchkoli
pomůcek, bez jakýchkoli zdrojů. Je tady oslabena
funkce orgánů státní správy
v tom smyslu, že může po oznámení
pouze uložit doplňující podmínky,
ale nemůže dosáhnout zákazu konání
této akce. Souhlas vlastníka je samozřejmě
nedotčen.
Sám jsem se o tom na vlastní oči přesvědčil,
že skutečně i, dejme tomu, závod Světového
poháru v orientačním běhu, nezanechá
v lese žádné škody, které by mohly
tento les ohrozit anebo nějakým způsobem
omezit výkon vlastnických práv nebo zkrátka
využívání lesa vlastníkem. Proto
tedy věřím, že tato sněmovna
bude natolik nakloněna, řekněme, určité
preferenci těch, kteří v lese sportují
bez jakýchkoli pomůcek, bez jakýchkoli dalších
strojů a přístrojů, že tento
můj pozměňovací návrh přijme.
Již předem této sněmovně jménem
tisíců orientačních a přespolních
běžců srdečně děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Kozlovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec
Špaček, připraví se pan poslanec Černý.
Poslanec Radim Špaček: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, vážení páni ministři,
dámy a pánové, v úvodu bych se velmi
vřele přihlásil k té části
projevu pana ministra, v níž zdůrazňuje
ekonomické role lesa v této zemi. Les nepochybně
je původním a přirozeným ekosystémem
našich krajů a složitost a komplexnost tohoto
ekosystému stále ještě přesahuje
stupeň poznání biologických věd,
včetně té biologické disciplíny,
která se studiem ekosystémů přímo
zabývá, totiž ekologie samotné.
Lesní ekosystém je pro charakter přírody
v našich krajích naprosto nezastupitelný, a
to z řady důvodů, které zde již
několikrát byly uvedeny. Z této řady
bych chtěl obzvlášť zdůraznit dva
aspekty. Jako biolog mám za nesmírně důležitý
fakt, že les je útočištěm a přirozeným
prostředím pro nevyčíslitelnou řadu
rostlinných i živočišných druhů.
Zároveň má les naprosto klíčový
význam pro vodní režim v krajině. My
sice nejsme v oblasti, kde by se kvůli vodě vedly
války, přesto vody zde ubývá, nebo
alespoň nejsme zatím v takové oblasti, a
zdravé lesy jsou pro zadržování vody
v krajině naprosto nezastupitelné. Je zřejmé,
že tyto i další funkce lesa jsou důvodem,
proč se již dlouhá desetiletí, ne-li
staletí, má zato, že způsob hospodaření
v lesích a obecné nakládání
s nimi, je zapotřebí ve veřejném zájmu
zákonně upravit. Zároveň bych se chtěl
přihlásit i k projevu, s nímž zde vystoupil
kolega Lobkowicz, protože také platí, že
les je v mnoha případech majetkem konkrétních
osob, které zcela logicky a legitimně chtějí
využívat svůj majetek, a to pokud možno
podle vlastních představ. (Předsedající:
Prosím o klid.) Lesní zákon by tedy měl
najít způsob, jak prosadit na co největší
ploše lesních porostů onen veřejný
zájem a zároveň přitom co nejvíce
přitom šetřit vlastnických práv.
Prosazování veřejného zájmu
ve veřejném vlastnictví je relativně
jednoduché. Stát sice nemá ručičky
a nožičky, aby mohl státní majetek spravovat
sám, ale vždycky má někoho, koho touto
správou majetku pověřuje. Není pochyb
o tom, že pro správu svého majetku stát
může, a já se domnívám, že
přímo musí, stanovit podrobná a přesná
pravidla.
Situaci by velmi pomohlo, kdyby existoval zákon o hospodaření
s majetkem státu, jakož ostatně i pravidla
o hospodaření s majetkem obcí, na něž
by se pak mohl tento zvláštní zákon
odkázat.
V situaci, kdy takový zákon není, přesto
však předkládaný návrh zákona
mohl. a podle mého mínění, měl
stanovit podstatně podrobnější pravidla
pro hospodaření ve státních lesích.
Základní problém předkládaného
návrhu je obsažen v § 4, který staví
organizace spravující státní lesy
do stejné pozice, do stejné role jakou má
suverénní vlastník, kterým však
taková organizace není, a ve skutečnosti
ani být nemůže.
Chtěl bych při této příležitosti
odmítnout zcela falešnou argumentaci, kterou se odkazuje
na Listinu základních práv a svobod a hovoří
o rovnosti vlastnictví. Tady není meritem rozdílný
přístup k vlastnictví, tady je meritem míra
veřejnoprávní regulace u veřejného
vlastnictví, které by se mělo v zásadě
pohybovat výhradně v režimu veřejného
práva.
Při prosazování takového veřejného
zájmu v soukromé sféře má stát
obecně dvě možnosti. Buďto se může
vydat cestou příkazů, zákazů
a povinností, tedy cestou veřejnoprávní
regulace soukromého sektoru anebo může zvolit
ekonomické nástroje, zejména pak dotace,
subvence, případně daňové úlevy.
Výsledné řešení v praxi samozřejmě
bývá vždy kombinací těchto dvou
přístupů. Důležité je,
který z nich převáží.
Domnívám se, že stát, který důsledně
ctí práva občanů včetně
práva na svobodné nakládání
s majetkem, by měl posunout těžiště
v této kombinaci přístupů výrazně
směrem k využití ekonomických nástrojů
a omezit administrativní restrikce na nejnižší
možnou míru.
To však není případ projednávané
předlohy, která naneštěstí uvaluje
stejnou míru této veřejnoprávní
regulace jak na lesy soukromé, které by se měly
pohybovat především v režimu soukromého
práva, tak na lesy státní, pro něž
by naopak by měl platit režim práva veřejného.
Výsledkem tohoto přístupu je mimo jiné
i fakt, že ti občané, kteří mají
tu smůlu, že jsou vlastníky lesa, budou vystaveni
značné byrokratické zátěži.
Chtěl bych v této souvislosti zdůraznit obecně
platnou tezi. Omezování byrokratické zátěže
občanů nelze dosáhnout spoléháním
na dobré vlastnosti úředníků
ani případnými personálními
výměnami. Systémovým řešením
je pouze omezování těch ustanovení,
která byrokratickou zátěž vyvolávají.
Předložený návrh trpí jednou
zásadní vadou. Projevuje totiž tendenci, která
je v ODA označována jako byroliberalismus. O co
jde? Jde o to, že zákon, který obsahuje veřejnoprávní
regulaci samozřejmě musí dát nějakou
kompetenci správnímu úřadu, aby mohl
v určených případech mocensky zasáhnout.
Avšak už stovky let patří do pojetí
svobody podmínka, aby takové mocenské rozhodnutí
nebylo libovolné.
Právě naopak, zákon musí stanovit
zřetelné podmínky nebo kritéria pro
takové rozhodnutí. Tento zákon je však
v mnoha případech nestanoví. Kdybychom pokračovali
v této tendenci, mohli bychom propustit ne 5, ale 90% státních
úředníků, a přesto by centralizace
státní moci pokračovala.
Dámy a pánové, zmínil jsem dva hlavní
systémové nedostatky, kterými projednávaný
návrh trpí. Tvrdím, že tyto nedostatky
nebylo možno v Parlamentu odstranit. podařilo se je
trochu zmírnit, alespoň tak, jak dopadlo znění
společné zprávy.
Chtěl bych přednést ještě několik
dalších návrhů, které se pokoušejí
zmírnit právě ty dva zmíněné
nedostatky a několik návrhů, které
upravují drobné formulační nepřesnosti
jak ve společné zprávě, tak v původní
předloze.
První z těchto drobných návrhů
se týká § 1 ve znění společné
zprávy, kde došlo ke gramatické chybě,
jak jste si, předpokládám, mnozí všimli.
V sousloví zachování péči a
obnovu lesa.
Zachování a obnova lesa se gramaticky pojí
s druhým pádem, zatímco péče
se pojí s předložkovou vazbou se čtvrtým
pádem. Proto není možné je spojovat
do jednoho. Pokud zůstane § 1, jak je navržen
společnou zprávou, je nutné přeformulovat
tento odstavec tak, aby zněl: "Pro zachování
lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního
bohatství...".
Druhy pozměňovací návrh se tyká
§ 4, který zde byl již mnohokrát podroben
různým jiným návrhům. Konkrétně
odst. 1. V tomto případě navrhuji nové
znění tohoto odstavce. Je zcela zřejmé,
o co jde ze samotného znění, jak jej přednesu.
Odst. 1 by tedy zněl: "Pokud jde o lesy ve vlastnictví
státu (dále jen "Státní lesy"),
vztahují se povinnosti vlastníka lesa podle tohoto
zákona na právnickou osobu, které je svěřeno
nakládání s těmito lesy, pokud tento
zákon nestanoví jinak. Práva vlastníka
se na takovou právnickou osobu vztahují pouze tehdy,
pokud tak zákon výslovně stanoví."
Další pozměňovací návrh
se týká § 7 odst. 3. Tady jde o lesy zvláštního
určení, které jsou - bohužel musím
konstatovat velmi gumovou kategorií, zejména pak
díky ustanovení písm. h) odst. 2 a znění
tohoto paragrafu v podstatě umožňuje zařadit
do lesů zvláštního určení
zcela libovolný les, který si státní
orgán vybere. Chtěl bych omezit tuto možnost
tak, že by v odst. 3 za slovy "vlastníka lesa"
byla vypuštěna slova "nebo z vlastního
podnětu" a byl by doplněn nový text:
"případně též z vlastního
podnětu, jde-li o státní lesy nebo o lesy
ve vlastnictví obce".
Další pozměňovací návrh
se týká § 21 - oblastních lesních
plánů, kde došlo ke kuriózní
situaci, že zde je zcela nadbytečné ustanovení
o tom, že ústřední orgán státní
správy ochrany přírody se může
vyjadřovat k zavádění geograficky
nepůvodních druhů lesních dřevin.
Toto ustanovení je obsaženo již v zákoně
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny. Proto zde vůbec nemusí být. Navíc
se domnívám, že oblastní plány,
které podle společné zprávy jsou metodickým
a doporučujícím nástrojem, by právě
měly obrážet mimoprodukční a
zásadní ekologické vlastnosti lesa, a proto
by měly být vypracovávány především
orgány ochrany přírody.
Navrhuji v odst. 1 dvě varianty. První varianta:
Ve druhé větě na konec věty doplnit
za slovo "ministerstvo" slova "Ministerstvo životního
prostředí" a další větu
vypustit.
Varianta dvě: V druhé větě ukončit
větu za slovy "státní správy
ochrany přírody".
Přecházím k pozměňovacímu
návrhu č. 5, který se týká
hned následujícího § 22, konkrétně
odst. 2, kde společná zpráva vypouští
povinnost, nebo přesněji řečeno závazný
ukazatel minimální plošný rozsah výchovných
zásahů v porostech do 40 let věku. To nezpochybňuji.
Chtěl bych ale navrhnout doplnění další
věty v tomto odstavci na konci. Ta by zněla: "Pro
Státní lesy a lesy ve vlastnictví obce je
závazným ustanovením též minimální
plošný rozsah výchovných zásahů
v porostech do 40 let věku."
Další pozměňovací návrh
se týká téhož odstavce a jeho čas
by přišel pouze v případě, že
by nebyl přijat můj pozměňovací
návrh druhý, týkající se §
4. V případě, že by nebyl přeformulován
první odstavec § 4, navrhuji, aby v § 22 byla
na konci odst. 2 doplněna věta: "Toto právo
se nevztahuje na právnickou osobu podle § 4 odst.
1." Jde o to, že společná zpráva
přiznává vlastníkům lesa právo
na částečnou úhradu zvýšených
nákladů spojených se závaznými
ukazateli. Domnívám se, že tato zvýšená
náhrada by neměla být přiznána
pro Státní lesy, neboť by se tím tak
otevřel veliký otvor ve státním rozpočtu.
Další pozměňovací návrh
je - domnívám se - pozměňovací
návrh formulační a týká se
§ 23, kde navrhuji doplnit stejné znění,
které je ve společné zprávě
obsaženo v § 22 odst. 3 a mluví právě
o právu na částečnou úhradu.
Domnívám se, že by se tento režim měl
vztahovat i na lesní inventarizační osnovy,
a proto navrhuji, aby v § 23 odst. 3 byla doplněna
věta ve stejném znění jako v předcházejícím
paragrafu, totiž "Vlastník lesa má právo
na částečnou úhradu zvýšených
nákladů na výsadbu minimálního
podílu melioračních a zpevňujících
dřevin vůči státu. Pravidla podpory
výstavby těchto dřevin upraví ministerstvo
právním předpisem."
Pokud by nebylo přijato nové znění
odst. 1 § 4, byla by doplněna věta: "Toto
právo se nevztahuje na právnickou osobu podle §
4 odst. 1." Ačkoliv u rozloh pod 50 ha je i toto ustanovení
možná nadbytečné.
§ 30 odst. 7. Vládní návrh se pokouší
zajistit obecný vstup do lesa, což je pochopitelné
a vcelku chvályhodné. Zároveň se však
pokouší toto právo zajistit tím, že
zakáže oplocování lesa z důvodů
vlastnických. Sama tato formulace mi připadá
poněkud ideologicky zabarvená. Podstatné
ale je, jaké může mít důsledky
znění, které je obsaženo ve vládním
návrhu.
§ 7 umožňuje oplocení lesa za účelem
ochrany lesních porostů před zvěří.
Znamená to tedy, že pokud se vlastník lesa
rozhodne oplotit řekněme 10 ha lesa, tak aby tam
mohlo docházet k přirozenému zmlazení
a aby zvěř nespásala semenáčky,
tak díky dalším ustanovením, zejména
díky ustanovení § 18, které zakazuje
vstup do oplocených částí, tak dojde
k daleko většímu omezení vstupu do lesa,
než kdyby toto ustanovení bylo formulováno
jinak, méně ideologicky.
Navrhuji, aby odst. 7 byl nahrazen tímto zněním:
Pokud vlastník oplotí les nebo jeho část,
je povinen ji zabezpečit vhodnými technickými
opatřeními, aby nebylo zabráněno ve
vstupu do lesa (§ 17, odst 1).
Tím se přesmyká režim tak, aby vlastník
sice mohl oplotit les z různých důvodů,
včetně například ochrany před
zvěří, ale pokud tak učiní,
aby byl donucen udělat tam například branky
nebo další technická opatření,
která by umožnila obecné veřejnosti
vstupovat do lesa s minimálním omezením.
Pokud by byl přijat tento pozměňovací
návrh, bylo by nutné vypustit právě
zákaz vstupu do oplocených míst, tzn. v §
18 odst. 1, písmeno h) vypustit slova "oplocených
nebo..." a samozřejmě také vypustit
ustanovení o pokutách za tento přestupek,
tzn. v § 47 odst. 1 písmeno g) by byl nových
text: Vstoupí do míst označených zákazem
vstupu.
Další pozměňovací návrh
se týká střetu zájmů, který
tento zákon předpokládá u magistrátu
hlavního města Prahy. Magistrát hlavního
města prahy je orgánem, který zřizuje
nebo řídí Rada hlavního města
Prahy, jmenuje tajemníka, vedoucí odborů,
včetně vedoucího odboru lesního hospodářství,
protože hlavní město Praha má svou organizaci,
která spravuje lesy. Zároveň však tento
návrh zákona předpokládá, že
magistrát hlavního města Prahy bude též
vykonávat státní správu lesů,
tzn. na úrovni okresního úřadu. Znamená
to, že bude tentýž orgán kontrolovat sám
sebe.
Domnívám se, že toto řešení
je nanejvýš nesystémové a nanejvýš
nešťastné a řešení jsou v
podstatě dvě: Bud,to by mohl magistrát zůstat
okresním úřadem jako orgán státní
správy lesů a zákon by mohl uložit hlavnímu
městu Praze, aby převedla práva hospodaření
k lesům na městské části, což
je poněkud surový přístup, nebo řešení
opačné, které by svěřilo výkon
státní správy na úrovni okresních
úřadů v Praze úřadům
obvodním.
Navrhuji tedy, aby v § 43 byl odstavec 4 nahrazen novým
textem: V hlavním městě Praze vykonávají
působnost ve státní správě
lesů obvodní úřady.
Poslední pozměňovací návrh
se vztahuje ke společné zprávě a zároveň
k některým návrhům, které zde
padly, a týkají se ochrany vlastníků
před jinými nehodnými sousedními vlastníky.
Dámy a pánové, tato snaha, které sice
rozumím, ale vede k omezení práv a k omezení
možností, které pro ochranu svého majetku
vlastníci již teď mají, a to díky
ustanovení občanského zákoníku,
konkrétně paragrafů 415 a 417. Občanský
zákoník přímo ukládá
povinnost každému, aby předcházel škodám
na svém majetku a navíc dává možnosti,
aby přiměřeným způsobem předcházel
hrozícím škodám. Jak § 55 ve společné
zprávě, tak zejména návrhy na nucenou
správu nebo nucený nájem, tak jak je přednášel
například kolega Drápela, ve skutečnosti
toto právo vlastníka omezují a převádějí
tuto kompetenci, tuto možnost sebeobrany na úřad
státní správy.
Domnívám se, že to je přístup
nanejvýš nešťastný a že ustanovení
občanského zákoníku jsou přinejmenším
dostatečná pro to, aby každý mohl ochránit
svůj majetek před škodami, které mu
hrozí od nehodných sousedů.
Navrhuji vypustit ze společné zprávy nově
vložený § 55.