Poslankyně Milena Kolářová: Vážený
pane předsedající, pane předsedo,
dámy a pánové, dovolte, abych vás
seznámila se zněním společné
zprávy výborů k návrhu zákona,
který projednáváme jako tisk 1853. Společná
zpráva výborů je tiskem 1955.
Návrh zákona projednaly tyto výbory: výbor
pro sociální politiku a zdravotnictví, výbor
rozpočtový a výbor ústavně
právní. Všechny uvedené výbory
nedoporučují Poslanecké sněmovně
schválit návrh zákona. Také stanovisko
vlády k tomuto návrhu zákona je negativní.
Předkladatelka se již zmínila ve své
úvodní řeči o tom, že vlastně
důvod pro navržení tohoto zákona je
spíše věcný. Upozorňuji na to
proto, že v důvodové zprávě bylo
uvedeno, že norma - zákon o státní sociální
podpoře, kde je uveden rodičovský příspěvek,
vyplácený do čtyř let věku
dítěte a norma zákoník práce,
tj. další mateřská dovolená,
která je dnes do tří let věku dítěte
- jsou vzájemně velice úzce i právně
provázány. Proto je nutné provést
tuto změnu. Tady již k opravě došlo, tato
změna nutná není, záleží
pouze na věcném rozhodnutí.
Otázka mezinárodních smluv: v současné
době je připravována určitá
změna pracovně právních vztahů.
Je samozřejmě jasné - jak bylo uvedeno i
ve stanovisku vlády - že to není otázka
změny ze dne na den. Nicméně žádná
z mezinárodních smluv nás vlastně
nezavazuje k tomu, abychom dále zvyšovali dobu, po
kterou žena může být na další
mateřské dovolené. Doba tří
let je dobou velmi dostačující, pokud se
podíváme na srovnání s ostatními
evropskými státy vůbec nyní nemíním
srovnávat se zeměmi, jako jsou např. USA.
Doba tří let je více než dostatečná.
Nyní co se týče obavy, kterou bylo vedeno
i stanovisko vlády. I při projednávání
ve výborech tato obava - o které se předkladatelka
zmínila, to je ovšem v jiném smyslu, než
zaznělo na výborech - zazněla. Je to obava,
že dalším prodloužením mateřské
dovolené - a vlastně této pracovně
právní ochrany na čtyři roky - by
mohlo dojít ke zcela opačnému efektu. Tj.
k tomu, že by vlastně mladé ženy byly
znevýhodněny na trhu práce. V podstatě
samozřejmě nemůžeme žádným
zákonem zabránit - ani by to v žádném
případě nebylo vhodné - zaměstnavateli,
aby si vybíral své zaměstnance. Je zcela
logické, že si musí vybírat zaměstnance,
kteří budou pro jeho podnik užiteční.
Poslední věc, o které se chci zmínit
- tento návrh zákona není v legislativní
podobě zcela přesný, protože předkladatelé
upravují pouze 3 paragrafy zákoníku práce,
zatímco to, oč jim vlastně jde, je v řadě
dalších paragrafů, takže na to pouze upozorňuji,
že v této podobě by nejspíše došlo
i k určitým rozporům v tomto zákoně.
V souladu s projednáním ve výborech nedoporučuji
Poslanecké sněmovně schválit tento
návrh zákona a prosím ostatní poslance,
pokud budou podávat pozměňovací návrhy,
aby tak učinili písemnou formou.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Kolářové za přednesenou
zprávu o projednávání ve výborech
a otevírám rozpravu. Písemné přihlášky
nemám. Zdviženou ruku rovněž nevidím.
Vidím zdviženou ruku paní Gerty Mazalové.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážené
kolegyně a kolegové, u tohoto návrhu zákona
jsem rovněž váhala, protože zde mluví
několik pro a několik proti. Proti mluví
asi to, že, jak říkají někteří
kolegové: stát zde má dělat ochranářská
opatření, žena bude ztrácet odbornost,
pokud bude dlouho doma s dítětem, pak je to otázka
zaměstnanosti, zda to neznamená omezení zaměstnanosti
mladých žen a matek. Pak padal také názor,
že ženy i matky mohou svobodně volit, zda půjdou
do zaměstnání nebo ne.
Pro hovoří podpora žen v mateřství,
podpora péče o děti. K svobodné volbě
ženy - matky bych jen podotkla, že je vlastně
nesvobodně nucena hledat jakoukoliv práci, protože
všichni víme, že žije často v horších
podmínkách, nejenom v těch dobrých
nebo lepších.
Pak je zde postavení osamělé matky nebo osamělého
otce, to samozřejmě, a řešení
této situace, a počet nově narozených
dětí, který, jak všichni víme,
v současné době klesá. Stát
nemusí dělat propopulační politiku,
to v žádném případě, ale
mám za to, že ani ne protipopulační.
K ochranářským opatřením bych
jen řekla stručně: kdo jiný, než
stát, a jak jinak, než zákonem. Je zřejmé,
že nedonutíme žádné soukromé
firmy a nedonutíme ani podnikatele žádným
způsobem k něčemu, co je proti jejich zájmu.
Ale svým způsobem je můžeme přece
jen ochránit. Takže při mém váhání
bych se klonila spíše k tomu - ano.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Mazalové. Další přihlášky
nemám. Paní poslankyně Lagová chce
vystoupit v rozpravě, nebo jako na závěr?
Rozpravu končím a dávám příležitost
paní poslankyni Lagové k závěrečnému
vystoupení.
Poslankyně Hana Lagová: Já vás,
vážení kolegové a kolegyně, nezdržím,
ale dovolím si učinit v této souvislosti
poslední poznámku. Rozděluji svou poznámku
na otázky, které souvisejí s předlohou
věcně, a poznámky, které s ní
souvisejí legislativně.
K věcným otázkám si myslím,
že bychom se tu vzájemně zbytečně
přesvědčovali. Jsou mezi námi poslanci,
kteří chápou místo a úlohu
rodiny poněkud v širších souvislostech
a chápou ji tak, že to je místo, kde se učí
oné odpovědnosti, po které se všeobecně
volá. Ale musí být dobrá vůle
vidět ten vzdálený horizont, kde výsledky
výchovy se projeví poněkud déle. Není
tu místo na přesvědčování.
K otázkám legislativním chci říci
takovouto poznámku:
Pokud si vzpomínáte, když jsme projednávali
zákon o státní sociální podpoře,
podávala jsem v této souvislosti pozměňovací
návrh přesně na místě, kde
to mělo být - čili k návrhu zákona,
kterým se měnily a doplňovaly všechny
zákony související s přijetím
zákona o státní sociální podpoře.
Zástupcem vlády a zpravodajem bylo řečeno,
že jde o příliš komplikovaný a
široký návrh, a tudíž byl zamítnut.
Přesně jsme se podle těchto slov chovali
a podali jsme v tuto chvíli velmi legislativně úspornou
předlohu, ale nicméně pro účely
této věci dostačující, a je
zase naopak vytýkáno, že je příliš
stručná. Nemohu to dál komentovat, vyznívá
to poněkud komicky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
paní poslankyni Lagové, ptám se paní
poslankyně Kolářové, zda chce vystoupit.
Není skoro k čemu. Chce vystoupit.
Poslankyně Milena Kolářová: Nemám
ani oprávnění, abych teď znovu zasahovala
do této věci. Sdělila jsem stanoviska výborů.
Přesto upřesním ještě tu legislativní
věc.
Nejde tu o žádnou obstrukci, tak to ani nebylo nazváno,
jde tu o to, že předkladatelé na výboru,
např. ústavně právním, byli
vlastně upozorněni, že upravují pouze
3 ustanovení zákoníku práce. V řadě
dalších ustanovení, kde se hovoří
právě o tom zákazu výpovědi
atd., tak tam ta ustanovení neupravují. Nechci tu
debatu dále vést, pouze upozorňuji na to,
že předkladatelé na to byli upozorněni.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy
a pánové, všechny jsem vás odhlásil,
prosím o novou registraci, neboť se chystám
dát hlasovat o celém návrhu poslanců
Hany Lagové a dalších na vydání
zákona, kterým se mění zákon
č. 65/1965 Sb., Zákoník práce, ve
znění pozdějších předpisů
podle sněmovního tisku 1853.
Zahájil jsem hlasování 321.
Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti? Hlasování
skončilo.
Pro bylo 50, proti 57. Návrh nebyl přijat.
Děkuji paní poslankyni Haně Lagové
a paní poslankyni Mileně Kolářové
a přejdeme k projednávání dalšího
návrhu, kterým je
Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní
tisk 1874 a společnou zprávu výborů
k němu jako sněmovní tisk 1954.
Nyní prosím zástupce navrhovatelů,
poslance Stanislava Grosse, o odůvodnění
předloženého návrhu. Ostatní
prosím o klid.
Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane
předsedající, pane předsedo, dámy
a pánové, návrh ústavního zákona
o referendu navazuje na článek II, odst. 3 Ústavy
České republiky, podle něhož ústavní
zákon může stanovit, kdy lid vykonává
státní moc přímo, a na článek
XXI, odst. 1 Listiny základních práv a svobod,
podle něhož občané mají právo
podílet se na správě věcí veřejných
přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
Nejde tedy o změnu Ústavy, ale o doplnění
způsobem, který Ústava sama předvídá.
Záměrem návrhu je, aby přímý
výkon státní moci lidem byl jen výjimečný.
Referendum se nemá stát běžnou formou
zákonodárství.
Nenavrhujeme proto vyhlašování referenda na
základě lidové iniciativy, protože by
vedlo k přílišné frekvenci lidových
hlasování, i kdyby se stanovila podmínka
vysokého počtu podpisů pro tuto iniciativu.
Institut referenda má být významným
doplněním soustavy založené na zastupitelské
demokracii. Ve vymezených případech umožní,
aby lid vykonával státní moc nejen volbami,
ale i přímo.
Případy, kdy se referendum vyhlásí,
jsou v našem návrhu vymezeny jak věcně,
tak procedurálně. Návrh vychází,
podobně jako Ústava České republiky,
z pojetí, podle něhož předmětem
ústavně právní úpravy mají
být jen základní vztahy, zatímco veškeré
podrobnosti patří do zákona navazujícího
na zákon ústavní. Výdaje ze státního
rozpočtu na realizaci tohoto ústavního zákona
budou záviset na frekvenci institutu referenda v praxi.
Vzhledem k naznačenému omezení referenda
na určitý druh případu lze očekávat,
že referendum sotva bude vyhlašováno průměrně
častěji než jednou během čtyřletého
volebního období Poslanecké sněmovny.
Dále bych chtěl reagovat ve svém úvodním
slovu na stanovisko vlády k tomuto návrhu ústavního
zákona o referendu. Vláda vyslovila na svém
jednání nesouhlas s tímto návrhem.
Uvedla ve svém odůvodnění např.
to, že výkon státní moci přímo
lidem, jehož formou může být i referendum,
může být podle článku 2 odst.
2 Ústavy stanoven ústavním zákonem
jen v konkrétních případech. Předložený
návrh ústavního zákona jde nad rámec
Ústavy, neboť jeho cílem je obecná úprava
referenda jako prostředku pro řešení
konkrétně nevymezené skupiny případů.
(Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové,
prosím, věnujte pozornost tomu, co pan poslanec
Gross říká).
Děkuji, pane místopředsedo.
K tomu bych chtěl říci, že se domníváme,
že restriktivní způsob výkladu čl.
2 odst. 2 Ústavy, zastávaný vládou,
je neobhajitelný.
Vládní interpretace zřejmě vychází
z představy, že uvedené ustanovení vyžaduje
přijmout ústavní zákon vždy jen
pro provedení referenda v jedinečné konkrétní
věci. Zákonodárnou úpravou v pravém
smyslu však je úprava obsahující pravidla,
tj. úprava vztahující se na případy
stejného druhu a neurčeného počtu.
V citovaném ustanovení Ústavy ČR se
ostatně nepoužívá dokonavého,
nýbrž nedokonavého slovesného vidu:
Neříká se v něm, kdy lid "vykoná",
nýbrž kdy "vykonává" státní
moc přímo. Z hlediska logického a gramatického
výkladu je nepochybné, že citovanému
ustanovení Ústavy ČR lze učiniti zadost
právě vymezením podmínek, při
jejichž naplnění lid vždy vykonává
státní moc přímo, formou referenda,
tedy stanovením druhu případů. Nejde
tedy o změnu Ústavy, ale o její doplnění
způsobem, který Ústava sama předvídá.
Další argument, který vláda užila
ve svém stanovisku, se týká čl. 5
našeho návrhu a zní takto: V čl. 5 návrhu
je odkazem na prováděcí předpis rozšiřována
Ústavou taxativně vymezená působnost
Ústavního soudu - novou působnost je možno
Ústavnímu soudu možné uložit a
vymezit pouze ústavním zákonem.
K tomu bych chtěl uvést to, že tento argument
vlády postrádá již jakýkoli smysl.
Uvádí se v něm totiž, že tuto působnost
může stanovit pouze ústavní zákon
a právě takový zákon Klub poslanců
ČSSD navrhuje. Zde tedy tento argument postrádá
již jakoukoli logiku.
Dále vláda ve svém návrhu uvádí,
že návrh postrádá alespoň základní
úpravu postupu při vyhlášení
referenda, neboť již v tomto ústavním
zákoně by mělo být upraveno, jak má
být formulována otázka pro referendum.
K tomu se domníváme, že předneseny návrh
ústavního zákona vychází z
pojetí podle něhož předmětem
ústavně právní úpravy mají
být jen základní věci, zatímco
veškeré podrobnosti patří do zákona
navazujícího na zákon ústavní.
Z takového pojetí vychází i sama Ústava.
Jinak by určitá ustanovení, uvedená
nyní např. v zákonu o volbách nebo
v zákonu o jednacím řádu Poslanecké
sněmovny, musela být upravena přímo
v Ústavě.
Další argument vlády, který uvedla ve
svém odůvodnění zamítavého
stanoviska, hovoří, že zde není stanoveno,
jakým způsobem může prezident republiky
návrh na vyhlášení referenda odmítnout
či vrátit.
K tomu bych chtěl uvést, že z předloženého
návrhu je naprosto evidentní, že prezident
podle našeho návrhu nemá mít pravomoc
vyhlášení referenda odmítnout nebo vrátit
a je tedy nepochopitelné, že vláda v něm
postrádá úpravu takového postupu,
který ani nenavrhujeme.
Z těchto důvodů, které jsem uvedl,
se domnívám, že zdůvodnění
vlády k odmítavému stanovisku je spíše
formální, nikoliv věcné a je to snaha
obhájit svůj vztah k takovémuto zákonu
a k tomuto institutu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Grossovi a prosím pana poslance Marka Bendu,
který jako společný zpravodaj nás
bude informovat o projednání návrhu ve výborech.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, pan kolega Gross zde uvedl dostatečně
dlouhý přednes, abych ještě musel ústavní
zákon, který je zde předkládán,
komentovat. Proto vás jen upozorním na společnou
zprávu, která navrhuje tři pozměňovací
návrhy. Jde o jeden pozměňovací návrh,
který byl přijat ve výboru petičním,
pro lidská práva a národnosti a do společné
zprávy nebyl zařazen.
Všechny výbory, které návrh zákona
projednaly a zaujaly k němu stanovisko, návrh zákona
nedoporučily s výjimkou výboru petičního,
pro lidská práva a národnosti, který
návrh zákona doporučil Poslanecké
sněmovně k přijetí. Myslím,
že si snad mohu dovolit říci, že na minulé
schůzi jsem také zpravodajoval jeden návrh
ústavního zákona o referendu kolegy Ortmana
a dalších a mohu konstatovat, že byl ještě
o něco lepší než tento, a přesto
jsme ho nepřijali. Mohu tedy pouze doporučit nepřijetí
tohoto návrhu zákona.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Marku Bendovi, společnému zpravodaji
a otevírám rozpravu. Hlásí se pan
poslanec Josef Wagner.
Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedo, pane místopředsedo,
dámy a pánové, navrhuji v čl. 2 odst.
1) doplnění. Čl. 2 odst. 1 zatím zní
takto: "Prezident republiky vyhlásí referendum,
navrhne-li je vláda nebo nejméně 2/5 poslanců".
Na tomto místě by věta pokračovala
"nebo petice nejméně 500 tisíc občanů
České republiky".
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Wagnerovi. Dále má slovo pan poslanec
Brodský, prosím vás, zda-li je možno
dávat přihlášky písemně,
abychom mohli lépe naplánovat průběh
odpoledne.
Poslanec Petr Brodský: Omlouvám se, pane
předsedající, že jsem nestačil
podat písemnou přihlášku k pozměňovacímu
návrhu.
Mám k čl. 1 odst. 3 pozměňující
návrh, kde slova "oprávněných
voličů" navrhuji nahradit slovy "hlasujících
voličů".
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Brodskému. Ještě se hlásí
pan poslanec Ortman.
Poslanec Jaroslav Ortman: Pane předsedo, pane místopředsedo,
dámy a pánové, mne mrzí, že přijímání
takové normy, která vlastně potřebuje
ústavní většinu, je doprovázeno
prázdnými lavicemi. Vidím, že tato norma
je naprosto potřebná a jménem Klubu LB vyjadřuji
podporu návrhu pana poslance Grosse a Klubu ČSSD.
Myslím si, že tato norma je potřebná
nejen proto, že chybí v našem právním
řádu, a že je předjímána
Ústavou, ale protože by i mnohé věci
pomohla řešit.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Ortmanovi. Rozpravu končím a ptám
se pana poslance Grosse, zda-li chce využít svého
práva navrhovatele (Poslanec Gross: Ne). Nechce, takže
prosím pana společného zpravodaje, aby předstoupil
a předložil dva pozměňovací návrhy
sněmovně k rozhodnutí. Já v tuto chvíli
všechny odhlásím a požádám
vás o novou prezentaci.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo,
dámy a pánové, v rozpravě k návrhu
ústavního zákona o referendu pana kolegy
Grosse a dalších vystoupili tři poslanci, a
to pan poslanec Wagner, Brodský a Ortman.
Pan kolega Wagner navrhl jeden pozměňovací
návrh - do čl. 2 odst. 1 na závěr
vypustit tečku a doplnit slova "nebo petice nejméně
500 tisíc občanů České republiky".
Jedná se samozřejmě o věcný
návrh, věcně měnící
smysl návrhu zákona o referendu a z reakce ve výborech
soudím, že převažující názor
je, že pokud referendum, tak rozhodně ne na základě
iniciativy určitého počtu občanů,
bez velmi detailní úpravy toho, co může
být v referendu projednáváno nebo schvalováno.
Já tento návrh nedoporučuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Zahájil
jsem hlasování č. 322. Rozhodneme o návrhu
pana poslance Wagnera.
Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Hlasování
skončilo.
Pro 48, proti 46. Návrh nebyl přijat.
Poslanec Marek Benda: Druhý v rozpravě vystoupil
pan kolega Brodský a navrhl změnu čl. 1 odst.
3, kde navrhuje, aby v závěru tohoto třetího
odstavce byla slova "oprávněných voličů"
zaměněna za slova "hlasujících
voličů".
Toto ustanovení jsem pokládal za jednu z hlavních
chyb tohoto návrhu zákona oproti návrhu zákona
kolegy Ortmana a dalších. Myslím si, že
sami předkladatelé by tímto institut referenda
naprosto zlikvidovali, protože by žádné
referendum nemohlo nijak dopadnout. Velmi návrh pana kolegy
Brodského doporučuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Zahájil
jsem hlasování o návrhu pana poslance Brodského
- hlasování č. 323.
Ptám se, kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo.
Výsledek 72 pro, 16 proti, takže návrh byl
přijat.
Tím jsme vyčerpali všechny návrhy, které
byly předloženy. Pokusím se změnit majoritu,
už se mi to podařilo. Měli bychom hlasovat
o ústavním zákonu, kde je třeba 120
hlasů. Samozřejmě rád vyhovím
vašemu přání a odhlásím
vás a poprosím ještě jednou o přihlášení.
Zároveň zvu do sněmovny všechny poslance,
kteří jsou v dosahu mého hlasu. Připadá
mi poněkud podivné, abych dával hlasovat
o ústavním zákonu v situaci, kdy je přihlášeno
98 poslanců. Rád bych dal příležitost
všem těm, kteří se hlasování
chtějí zúčastnit a možná
dlí v přilehlých prostorách. Zdá
se, že už nikdo další se nemá zájem
hlasování zúčastnit.
Zahajuji hlasování č. 324 a táži
se kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Hlasování
skončilo.
Pro 45, proti 48. Konstatuji, že tento zákon nebyl
přijat.
Děkuji panu poslanci Stanislavu Grossovi a panu poslanci
Markovi Bendovi za předvedený výkon. Přejdeme
k dalšímu bodu, kterým je
Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní
tisk 1713 a společnou zprávu výborů
k němu jako sněmovní tisk 1924. Z pověření
vlády předložený návrh zákona
odůvodní ministr životního prostředí
pan František Benda, kterého prosím, aby se
ujal slova.
Ministr životního prostředí ČR
František Benda: Vážený pane předsedající,
vážený pane předsedo, vážené
paní poslankyně, páni poslanci, zákon
o odpadech byl přijat v roce 1991, tehdy ještě
jako federální právní úprava.
Při vzniku České republiky byl v plném
rozsahu převzat do našeho právního řádu
a ve své době představoval vůbec první
zákonnou úpravu v této velmi vážné
oblasti vlivu na životní prostředí.
Praxe však stále více potvrzuje, že nelze
setrvávat na současné úpravě
zařazování odpadů, která vychází
z toho, že odpady se zařazují podle katalogu,
a to podle skutečných, ale také nebo předpokládaných
vlastností. To je problém, zejména odpadů
nebezpečných. Řada původců
je však dnes schopna prokázat, že jejich odpad
nemá žádnou z nebezpečných vlastností,
ale nemá možnost s odpadem nakládat jinak,
neboť žádný subjekt není zmocněn
odpady přeřazovat.
Současné vymezení nebezpečných
odpadů totiž vychází z toho, že
nebezpečný odpad je takový zvláštní
odpad, který má a nebo může mít
nebezpečné vlastnosti. Předložená
právní úprava vytváří
prostor pro ty subjekty, které chtějí, resp.
mají zájem na prokázání toho,
že jejich odpad, který je v katalogu zařazen
jako nebezpečný, nemá nebezpečné
vlastnosti. Pokud se o to nepokusí, odpad zůstává
bez ohledu na skutečný stav odpadu nebezpečným,
a takto se s ním musí nakládat.
Podstata novely zákona tedy spočívá
v tom, že zakotvuje možnost, aby původce odpadu
prostřednictvím autorizované akreditované
osoby prokázal, že jeho odpad nebezpečné
vlastnosti nemá. Vlastní charakteristika nebezpečných
vlastností je uvedena v příloze zákona
a způsob hodnocení nebezpečných vlastností
by mělo stanovit Ministerstvo životního prostředí
společně s Ministerstvem zdravotnictví. Průkaz,
že odpad nemá nebezpečné vlastnosti,
umožňuje původci, aby s odpadem nakládal
jako se zvláštním, což má pro něj
zásadní ekonomické důsledky.
Považuji za nutné zdůraznit, že zůstává
plná zákonná odpovědnost původce
za nakládání s odpady, to znamená
této odpovědnosti se zbaví pouze tím,
že odpad předá tomu, kdo je oprávněný
s ním nakládat, nebo s ním naloží
v souladu se zákonem. Zákon výslovně
ukládá, aby původce trvale sledoval, že
nedošlo ve složení odpadu ke změně.
Současně zůstává také
zachována kategorizace odpadů, to znamená
katalog a kategorizace odpadů vyhlášená
ve Sbírce zákonů v částce 69
z roku 1991 zůstává plně v platnosti
a o novém katalogu bude hovořeno až v souvislosti
s novým zákonem o odpadech, který je v této
době připravován.
Na závěr konstatuji, že realizace navrhovaných
opatření by neměla vyvolat a nevyvolá
dopady do státního rozpočtu.
Vážené paní poslankyně, páni
poslanci, jsem přesvědčen, že tato novela
přispěje k tomu, aby jeden z takových dnes
již popsaných negativních jevů nakládání
s nebezpečnými odpady podle současného
zákona byl odstraněn a předpokládám,
že bude vámi tato novela kladně posouzena a
přijata.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
ministru Františku Bendovi. Prosím, aby se slova ujal
společný zpravodaj výborů Poslanecké
sněmovny pan poslanec Josef Effenberger a podal zprávu
o projednávání tohoto návrhu ve výborech.
Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové,
předloženou novelu zákona o odpadech a o státní
správě v odpadovém hospodářství
projednaly tři výbory - výbor pro veřejnou
správu, regionální rozvoj a životní
prostředí, hospodářský výbor
a výbor pro sociální politiku a zdravotnictví.
Všechny tři výbory vyslovily s předloženým
návrhem zákona souhlas a navrhly ony úpravy,
které jsou obsahem předložené společné
zprávy. K věci samé se vyjádřil
pan ministr, já jen zdůrazním, že skutečně
obsah této novely a její záměr tkví
pouze v tom, uspořádat, a to na přechodnou
dobu, třídění odpadů, zlepšit
toto pojetí oproti dosavadnímu stavu, zatímco
ostatní, a to velmi početné problémy
odpadového hospodářství, budou řešeny
až ve zcela novém zákoně, který
se připravuje. To je zatím z mé strany vše,
děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Effenbergerovi. Otevírám rozpravu,
mám zatím dvě písemné přihlášky.
Jako prvního žádám, aby se ujal slova
pan poslanec Křížek, připraví
se pan poslanec Zdeněk Trojan.