Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Miloš Skočovský: Vážené dámy, vážení pánové, jak by se ode mne dalo očekávat, měl bych nyní přednést třicet až čtyřicet připomínek k rozpočtu týkajících se konkrétních dat a změn. V průběhu letošního podzimu jsem však zjistil, že při trojím čtení státního rozpočtu je velmi malá naděje na přijetí i drobných změn po odsouhlasení výše příjmů, výdajů a salda státního rozpočtu v prvním čtení, a tedy žádné doplňky nepodávám.

Rád bych se ale vyjádřil k předloženým materiálům. Při letmém pohledu do sedmi svazků, které jsme obdrželi, jsem pocítil uspokojení, že komplexností předkládaných materiálů se blížíme kýženému stavu obvyklému v jiných moderních státech. Po prostudování však byly moje pocity poněkud odlišné. Blížily se úvaze o tom, zda nás předkladatelé jednotlivých kapitol příliš nepodceňují a zda si nemyslí, že stačí nám předložit cokoliv.

Předseda PSP Milan Uhde: Okamžik prosím, pane poslanče. Kolegyně a kolegové, prosím utište se, aby pan poslanec mohl svá slova v klidu přednést, a ti, kteří je chtějí sledovat, mohli tak v klidu činit. Děkuji pěkně. Prosím pokračujte.

Poslanec Miloš Skočovský: Doposud jsem žil v domnění, že v podkladových materiálech se ve všech jeho částech, včetně kapitolních sešitů, mluví o stejných částkách. Zdá se, že jsem se mýlil. Svoji pozornost jsem věnoval zejména porovnávání investičních prostředků jak dotací systémových, tak i individuálních. Zjistil jsem, že u více než jedné třetiny předložených rozpočtů kapitol celkový součet investičních položek se liší od údajů inzerovaných na úvodních stránkách a přehledech. Rozdíly - můžeme je nazvat tajné investice - činí okolo 0,5% rozpočtu těchto jednotlivých kapitol. Chápu je jako rezervu jednotlivých ministrů. Myslím si ale, že to mohlo být uvedeno a zdůvodněno normálně v patřičné části, která se týká jednotlivých kapitol. Speciální postavení zde má bohužel Ministerstvo dopravy, kde jsem nezjistil určení u skoro 3% jeho investičních nákladů.

Po obsahové stránce rovněž nepokládám předložené materiály za spravedlivé. Celkové investiční prostředky ze všech kapitol - mimo Všeobecné pokladní správy - u kterých je možné vystopovat místo jejich určení, činí okolo 30 mld. korun. Na každého občana České republiky tak připadá zhruba 2 900 korun investičních dotací. Na jednoho Pražana to činí téměř 6 500 korun, na Čecha mimo Prahu 2 750 korun a na Moravana 1 950 korun. Pokud by si všichni občané této republiky byli rovni i v této oblasti, pak Čechy bez Prahy by měly dostat ještě 0,75 mld. investičních dotací a Morava 3,8 mld. A jsme pořád u těch začarovaných ročních 4 mld.

Při pohledu na jednotlivé kapitoly je možno konstatovat, že je řada rezortů, kde skutečně všem občanům České republiky se dává přibližně stejná částka - třeba Ministerstvo financí poskytuje Praze zhruba 200 korun na občana, Čechám i Moravě stejně 150 korun na občana. Podobné je to u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva zemědělství, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zdravotnictví apod. Ministerstvo vnitra investuje desetkrát víc v Praze než mimo Prahu, Ministerstvo kultury má poměr investičních dotací Prahy oproti Čechám a Moravě 20:5:1. Je to víc než dvojnásobné rozdíly, které byly v letošním roce, tedy v rozpočtu na rok 1995. V absolutních částkách pak mají největší dopad dotace z kapitoly Ministerstva dopravy. Praha a Čechy dostanou cca 20% nad průměr pro občana České republiky - a ten je zhruba 1 400 korun - Morava dostane asi 400 korun na osobu pod průměrnou částku, tedy pod 1 400 korun, což v

absolutní hodnotě obnáší asi více než 1,5 mld. korun. A to už je na komunikační síti poznat.

Věřím, že v rozpočtu na rok 1997 naši nástupci již dostanou skutečně průhledný rozpočet a že na všechny občany všech regionů se dostane zhruba stejně. Letos tomu tak ještě není. Pokud vzniknou a budou fungovat vyšší územní samosprávné celky, pokládám za nutné, aby od počátku jejich existence jejich představitelé měli k dispozici jasná, průhledná data. Zamezí se tak zbytečným vzájemným řevnivostem a podezřívání vedení státu z nekompetentnosti a nespravedlivosti při rozdělování státních financí.

Pokud se týká přednesených čísel, upozorňuji, že vycházejí z analýzy investičních výdajů definovaných regionálně, které se v těch několika sešitech dali najít, kde jsou určeny pro jednotlivá místa, okresy a části naší republiky. Investiční dotace, které jsou určeny na techniku, v těchto číslech zde nejsou zahrnuty, protože se předpokládá, že patří do celé republiky a rozdělí se rovnoměrně. Stejně jako investiční dotace místně neurčitelné, které jsou jednoduše buď úmyslně nebo neúmyslně také uvedeny. Jako příklad dávám - v kapitole Ministerstva kultury je položka 450 mil. na záchranu architektonických památek a naprosto není jasné, kam těchto 450 mil. půjde. A takových položek je tam víc. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Miloši Skočovskému. Zvu k řečništi pana poslance Jana Bláhu, připraví se paní poslankyně Gerta Mazalová.

Poslanec Jan Bláha: Vážený pane předsedo, vážení páni

ministři, kolegyně a kolegové, už několik předřečníků přede mnou ve svých vystoupeních se zmiňovalo o potřebě navýšení finančních prostředků v oblasti bytové výstavby. Pokud bychom z tohoto titulu se dívali na její potřebu, asi mnozí z nás by měli na mysli řadu otázek, které by se dotýkaly oblasti, zda je nebo není dostatek bytů, zda-li v podmínkách tržní ekonomiky lze vůbec předvídat potřebu počtu bytů a zda-li v době regulovaného nájemného lze takto vůbec činit.

V úvodu řeknu nyní fakta, která jistě - alespoň v první části - budou znít kolegům z vládní koalice velice příjemně, ale samozřejmě je tam dovětek, kterým upozorním, proč to vůbec celé říkám.

Lze odpovědět na otázky, o kterých jsem hovořil, např. i takto, že prostě nelze takto jednoznačně rozhodovat, a to z prostého důvodu, že je nízké nájemné, které až dosud bránilo lepšímu využívání bytového fondu a mělo tendenci vlastně evokovat vysokou poptávku po bytech. Nájemné dosud většinou plně neodráží náklady na provoz, údržbu a nemluvíme zde vůbec už o zisku. Proto i domácnosti - a nyní zdůrazňuji, proč to říkám - ze středních a vyšších příjmových skupin mají zájem v dané chvíli spíše bydlet v nájemním sektoru než vynakládat vysoké prostředky a zadlužovat se pro případ vlastního bydlení. Tento zájem dosáhne takové výše, když pro ně bude výhodnější bydlení ve vlastním bytě, zejména když se tento zájem probudí v okamžiku, když nájemné dosáhne takové výše, aby byl zájem bydlet ve vlastním bytě u těchto středních a vyšších příjmových skupin.

Protože i v poslední době kolem nás ve vyspělých zemích se nájemné také rychle zvyšuje mimo jiné i proto, aby se zvýšil tlak na domácnosti, které si z finančních důvodů mohou pořídit vlastní byt. Vládám těchto zemí se vyplácí raději kompenzovat

nárůst nájemného příspěvkem na bydlení nebo systémy sociálního bydlení než používat objektové subvence. Činí tak ovšem podle určitých pravidel zahrnujících i určitou sociální orientaci - podpor rozvoje bydlení. O tom by měla být vlastně řeč i u nás, o to by nám mělo jít.

Domnívám se, že o skupinu s nejvyššími příjmy by se vláda nemusela ve svých úvahách v podstatě vůbec zajímat. Střední skupiny by měly ovšem mít především taková daňová zvýhodnění včetně ještě - podle mého soudu - výhodnějšího přístupu k zvýhodněným hypotečním úvěrům a jiným možnostem spoření.

V centru pozornosti nám však zůstává nejpočetnější skupina, a to je skupina většinou těsně u průměrného příjmů na rodinu a vlastně v podstatě pod ním.

Dnes se podle některých statistických údajů vykazuje, že se jedná zhruba o 60 - 70% takovýchto domácností. Zde by měly existovat i nastoupit nástroje přímých subvencí. Z tohoto pohledu si myslím, že některá řešení by měla být taková, že nám například nepůjde o to snižovat výstavbu penzionů s byty pro důchodce, že by mohla mít tato aktivita i víceúčelový charakter, kde by i takto stavěné byty nebo jejich část mohla sloužit jako, řekněme, i startovací byty pro mladé rodiny, než budou v takové finanční situaci, aby si mohly najít jiné, pro ně lepší a výhodnější bydlení.

Zrovna tak by se mohla týkat osob zdravotně postižených.

Možná, že z tohoto pohledu by nebylo potom nutné více se zaměřovat na otázku výstavby konkrétních sociálních bytů. Spíše by asi mělo jít o postupnou redistribuci bytů ve stávající zástavbě.

Bohužel, některá data dříve vykazovaná statistiky v podstatě po roce 1991, jako oficiální dokument nejsou k dispozici, takže mnohdy se jedná o kvalifikované odhady, jak institucí pracujících pro vládu, tak i jiných. Proč to říkám? Protože se můžeme opírat v řadě případů o poslední komplexní údaje z roku 1991, které na jedné straně vykazovaly, kolik procent obyvatel v jakých domech bydlí, jak dalece jim byt odpovídá, jakou má velikost, kolik bytů je velkých, kolik je méně výhodných. Říkám to proto, že v takovémto procentním rozložení by mohl vzniknout dojem možné rezervy, která by mohla být lépe rozložena, kde je lepší rezerva určité využitelnosti těchto bytů. Na druhé straně se vždy vykazovala tzv. rezerva v úrovni asi 100 tis. bytů, které většinou nejsou trvale obydlené, ale to se v tomto případě jedná o tzv. rekreační chalupy nebo jiné byty, které nebyly z bytového fondu vyčleněny, nebo objekty. Zde samozřejmě vzniká problém, jestli lze nebo nelze z titulu dostupnosti pracovní síly z titulu možnosti zaměstnání, z titulu, že se jedná o objekty a takovéto byty na venkově, zdali lze s takovýmto rezervoárem počítat. Za této situace v dané chvíli, prakticky jakékoli možné rezervy jiného využití než posílení kapitol pro bytovou výstavbu, v podstatě nejsou.

Je zjištěno, že od roku 1990 - a víme to ze statistických údajů - je velký úbytek bytové výstavby, je obrovský propad v rozestavěnosti bytů. V průměru za poslední 4 roky byla u nás zahajována výstavba vlastně jednoho bytu na 1000 obyvatel. Pro mě osobně je to číslo výrazně varující, které nemá obdoby ani v rámci sledování statistiky ČR za doby její existence.

Samozřejmě víme, že největší propad byl v roce 1993, kdy se rozestavělo 7,5 tis. bytů, v roce 1994 to bylo již kolem 11 tis. bytů a letos lze očekávat nárůst, asi do úrovně 15 tis. bytů.

Ovšem musíme si všichni uvědomit, že bytový fond i stávající, zvláště panelová zástavba, výrazně rychle stárne a jenom z titulu prosté reprodukce by to předpokládalo v následných dvou, nejdéle však 4 letech, prostavět na prostou reprodukci zhruba 30 tis. bytů ročně. Každý byt navíc postavený by nám mohl umožnit navýšení, ne pouhou prostou reprodukci. Proč o tom celém hovořím? Protože na jedné straně je tu stárnutí bytů, tzn. nepoužívání bytů z titulu zchátralosti, stáří nebo jiných urbanistických důvodů, ale v posledních letech byl úbytek způsoben také přeměnou bytů na jiné, většinou komerční účely. Domníváme se, že potřeba dosáhnout zmiňované alespoň prosté reprodukce bytového fondu v období 2-4 let, čili jak se říká, do roku 2000, by znamenalo v každém roce pro tyto účely proinvestovat ze státního rozpočtu zhruba úroveň 15 - 17 mld. Kč, sice včetně příspěvku na bydlení, ale, podotýkám, bez dotací na teplo, bez položek jako je újma státu a dalších závazků. Tato částka by se také dala vyjádřit 1,5% hrubého domácího produktu. Jeho růst by toto, podle mého soudu, mohl zaručit.

Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, domnívám se, že návrh, který právě chci přednést, který souvisí s jednou z možností, jak se alespoň z části vypořádat s potřebou řady lidí a řady rodin, kteří to očekávají, je návrh na uvolnění, jedné miliardy Kč z kapitoly všeobecné pokladní správy z její vládní rozpočtové rezervy na titul zvýšení dotace na bytovou výstavbu do tabulky 12, str. 2, příl. D, kde by se změnily 2,2 mld. na 3,2 mld. Věřím, kolegyně a kolegové, že budete vnímat potřebu navýšení částky dotace na bytovou výstavbu potřebou nikoli naší, ale potřebou v podstatě tisíců rodin a čekatelů na možnost získání bytů, kteří nemají mnohdy ani naše příjmy, ani jiné finanční možnosti. A směrem k panu ministrovi, ač je nepřítomen, možná, že to, co tu říkám, zná, věřím, že pokud

budou důrazně vybírány veškeré daně, tak rezerva, kterou jsem právě navrhoval snížit, bude naplněna podstatně výše než dnes je její výše v rozpočtu navržena.

Dámy a pánové, dovolil bych si přednést ještě jeden návrh změny, který se týká opět ze stejné kapitoly, a zdůvodním následně, kde navrhuji částku výrazně nižší. Je to v úrovni 37 mil. Kč. Přesunout to opět z kapitoly všeobecné pokladní správy z vládní rozpočtové rezervy na účelovou individuální dotaci obcím, v tomto případě na Základní školu Nový Knín, okr. Příbram. Proč to říkám?

Jedná se o rozestavěnou rekonstrukci. Tyto materiály byly dodány na ministerstvo financí panu Kočárníkovi a panu ministrovi školství i naposledy opětovně v nedávných dnech. Jedná se o to, že je to škola, kde stav je dnes už takový, že děti ve svém vlastním vyučování musí po této obci přecházet do různě nevyhovujících prostor, kde kdykoliv může, neříkám dnešním, ale včerejším dnem, hygienik dát okamžitě zákaz provozování takovéto školy. Děti, aby se vůbec mohly stravovat, musí chodit do veřejných prostor, do veřejné hospody, do prostor, které by jistě vám, jako rodičům, vadily, kdyby tam vaše děti docházely. Několikrát za den musí učitelé s dětmi přecházet a pendlovat po různých pronajatých prostorech a třídách jen proto, že rekonstrukce, která, vznikla v roce 1988, do dnešního dne není dokončena. A pokud meziročně tam byly jakékoliv částky uplatňovány, tak byly v tak minimálních číslech a tak minimálních objemech, že tato potřeba, bohužel, a víme to všichni, neustále roste a výrazně neubývá. Kolotoč cen je nekonečný a donekonečna se táhnoucí.

Já se domnívám, že vzhledem k tomu, že i dva páni ministři tyto podklady mají, že by mohli naprosto seriozně a vážně tuto kauzu nebo tuto situaci novoknínské školy zvážit a těchto 37 mil. Kč dát jako dotaci, kterou jsem navrhoval.

Ještě se vyjádřím k jedné podpoře. Domnívám se, že je to věc velice vhodná a objevuje se ve zprávě usnesení rozpočtového výboru č. 550 v části 2, kde je částka, a já bych byl velice rád, aby byla opravdu naplněna tak, jak je navrhována. Týká se hasičských záchranných sborů v investicích a jejích potřebách. Je to 2x po 250 mil. Kč. Myslím si, že je to nanejvýš potřebné pro vůbec možnosti existence a zajištění požární bezpečnosti nás všech. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Zvu k řečništi paní poslankyni Gertu Mazalovou, připraví se pan poslanec Jozef Wagner.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dovolím si podat dva pozměňovací návrhy. Týkají se kapitoly 335 na rok 1996. Jeden z nich se týká navýšení Fakultní dětské nemocnice Brno, dostavba areálů I, II, navýšení o 60 mil. Kč, příloha č. 3, jmenovité stavby s individuální dotaci,.

Původní částku 66 mil. Kč - zvýšit tedy o 60 mil. Kč na 126 mil. Kč. Druhý pozměňovací návrh - Kladruby, rehabilitační ústav, kde vypadl původní návrh 47,1 mil. Kč. Z této částky, která byla původně určena na opravu a rekonstrukci objektu staré rehabilitační budovy, částku 20 mil. Kč, na rekonstrukci stravovacího provozu, jemuž jinak hrozí v březnu příštího roku uzavření a zastavení. Samozřejmě převést z vládní rozpočtové rezervy kapitoly všeobecné pokladní správy, částky 1 mld. 347 mil. Kč. Dovolím si odůvodnit.

Celková částka byla 820 mil. Kč na dostavbu areálu Fakultní dětské nemocnice J. G. Mendla v Brně. S dokončením se počítalo v první polovině roku 1998. Částka plánovaná na rok 1996 - 216 mil. Kč, byla snížena na pouhých 66 mil. Kč; zatím z neznámých důvodů. Další léta nejsou v rozpočtu vůbec zachycena.

O druhé etapě dostavby se mluví jako o připravované akci. Mám takový pocit, že je to nějakým způsobem zamlženo. Pro úplnost dodávám, že z uvedené částky je 6,6 mil. Kč převedeno do roku 1996 z již dříve odsouhlasené dotace na rok 1995. K této redukci bylo pravděpodobně Ministerstvo financí vedeno obecně přijatým opatřením, nezahajovat nové stavby v rezortu Ministerstva zdravotnictví a zúžit tak značnou rozestavěnost.

Závažnou skutečností je, že v dosud známých materiálech není zakotveno pokračování financování v dalších letech 1997, 1998. V tomto případě se však nejedná o zahájení nové stavby, ale o její pokračování. Druhou etapu dostavby plynule navazující na dokončovanou první etapu. Tyto etapy na sebe vzájemně provozně i technologicky úzce navazují, souvisejí. Bez realizace druhé etapy by provoz dokončované první etapy byl velmi ztížen a celá koncepce poskytované lékařské péče by byla vážně narušena.

Druhá etapa dostavby v sobě mimo jiné zahrnuje rekonstrukci stávajícího traktu operačních sálů, čímž dojde k propojení nových operačních sálů první etapy dostavby se stávajícími lůžkovými odděleními, ambulancemi a zřízením komunikačních cest v každém podlaží pro dopravu dětských pacientů z lůžkových oddělení na nové operační sály a zpět.

Tato rekonstrukce musí být uskutečněna neprodleně po zprovoznění nových operačních sálů, které se předpokládá v průběhu března 1996 a musí být dokončena v termínu tří až čtyř měsíců, aby se minimalizoval negativní dopad na poskytování lékařské péče, neboť tyto stavební práce se budou provádět za plného provozu nemocnice a v jejím těsném sousedství.

Další nezbytnou součástí druhé etapy dostavby jsou rekonstrukce stávajících traktů hlavní budovy s rentgeny a ambulancemi, objektů patologie, zejména inženýrských sítí, které jsou vzhledem k jejich stáří v havarijním stavu. Nutnost rekonstrukce se plně prokázala při rekonstrukci v lůžkovém traktu hlavní budovy, jež byla hrazena z provozních prostředků Fakultní dětské nemocnice ve výši 52 mil. Kč s dokončením v roce 1994 a při níž byl potvrzen havarijní stav dožívajících sítí.

U plánovaných rekonstrukcí při jejich časovém odsunu hrozí nebezpečí z prodlení s těžko odhadnutelnými důsledky. Součástí druhé etapy dostavby je přístavba v stávající hlavní budově a v budově nových operačních sálů. Tato přístavba umožní soustředit do jednoho komplexu všechny kliniky a oddělení Fakultní dětské nemocnice, které jsou dočasně umístěny na několika místech města Brna v nevhodných a někdy i v hygienicky závadných objektech, ale i v objektech restituovaných, které je nutno v časově velice krátké době uvolnit.

Redukce požadavků na individuální dotaci pro rok 1996 bude znamenat značné omezení, případně i přerušení stavebních prací a oddálení časového horizontu dokončení dostavby, které bylo plánováno na první polovinu roku 1998. Takovéto opatření by mělo negativní dopad nejen na vlastní provoz nemocnice a pacienty, ale s ohledem na delší dobu výstavby a nárůst inflačního koeficientu i negativní vliv na výslednou cenu stavebních prací, nehledě na další náklady při likvidaci stávajícího zařízení staveniště a při znovuzahájení prací náklady na jeho znovuvybudování.

Negativní důsledky prodlužování doby výstavby jsou známy např. z výstavby nemocnice v Praze - Motole nebo v Brně - Bohunicích. Mám zato, že bychom se z těchto staveb měli poučit.

Rozestavěná stavba, drahá stavba. Konzervace je někdy daleko dražší, než vlastní dostavba. Dětská nemocnice patří k těm zdravotnickým zařízením, které se snaží vlastními silami a z vlastních prostředků hradit to, co je naprosto nutné a potřebné. Nicméně všechno si hradit, to není schopná, není to v jejích silách.

Myslím si, dámy a pánové, že o dětské nemocnici jsme tady hovořili častokrát. Všichni znáte nutnost této výstavby. Nemá smysl, abych vám předčítala další a další zprávy, které by toto potvrzovaly.

K pozměňovacímu návrhu druhému bych chtěla pouze podotknout, že rehabilitační ústav u nás představuje v současné době nejvýznamnější rehabilitační pracoviště celostátního významu s dlouhodobou tradicí a s kontakty na obdobná pracoviště v České republice i v zahraničí. Nesrovnatelné s jinými pracovišti jsou shromážděné zkušenosti s pomocí občanů s těžkým zdravotním postižením. Ústav představuje bezbariérové pracoviště disponující navíc vlastními vývojovými, testovacími, zkušebními a výrobními kapacitami rehabilitačních a kompenzačních pomůcek. Několikrát upozorňovala ředitelka rehabilitačního ústavu dr. Jarošová na nutnost řešit rekonstrukci tohoto ústavu. Jak už jsem řekla, to co hoří, co je nejdůležitější, je rekonstrukce stravovací části rehabilitačního ústavu Kladruby. Tento úsek je ve zcela nevyhovujícím stavu, a to jak prostorově a funkčně, tak i stavebně. Varna v současné době zpracovává tři až čtyřikrát více jídel, než na jaký počet byla postavena. Vzduchotechnika je nefunkční, na zdech se objevují plísně apod. Tento stav má

za následek mimo jiné křížení čistého a nečistého provozu. Z epidemiologického hlediska zvýšené riziko výskytu infekčních onemocnění v důsledku možné mikrobiologické kontaminace stravy.

Na tyto nedostatky byly opakovaně hygienickou službou upozorňovány jak ředitelka tohoto ústavu, tak Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Byla zpracována a předložena projektová dokumentace na rekonstrukci celé stravovací části. Nevyhovující stav stravovacího provozu je sice kompenzován pracovníky zvýšeným úsilím, ale přesto vyžaduje urychlené řešení.

Dovolila bych si citát z varovného dopisu krajského hygienika v Praze: V případě, že nebude přistoupeno k realizaci již dohodnutých nápravných opatření (viz schválená projektová dokumentace), budu nucena postupovat ve smyslu platných právních předpisů a závadnou činnost zakázat, popřípadě dát návrh příslušnému okresnímu úřadu na zastavení celého stravovacího provozu. Jaké závažné důsledky by z tohoto vyplynuly pro tento ústav, to nemusím připomínat. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Zvu k řečništi pana poslance Jozefa Wagnera. Připraví se pan poslanec Josef Hájek.