Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, mám povinnost předložit vám oponentní zprávu k návrhu zákona o státním rozpočtu české republiky na rok 1996 jménem poslanců nevládních stran, členů rozpočtového výboru.

Potvrzujeme své zásadní výhrady k zřejmému podcenění příjmů státního rozpočtu ve vládním návrhu, který byl v prvním

čtení schválen. To ukazuje na vytváření rezerv nad rozsah Parlamentem přiznaných, za platnosti rozpočtových pravidel umožňujících volnou dispozici vládě při splnění povinnosti zachovat rovněž schválené nulové saldo mezi příjmy a výdaji, je úmysl vlády pochopitelný.

Zásadně a opakovaně vyjadřujeme názor, že projednávání tohoto rozpočtu jednoznačně prokázalo obtížnost rozhodování na centrální úrovni o výdajích regionální povahy.

Nutnost zřízení samosprávy druhého stupně je z rozpočtového hlediska přímo životní, odkládání řešení komplikuje rozpočtové hospodaření a činí je méně kvalifikovaným. Rozhodující pro hodnocení rozpočtu dává odpověď na otázku, jak zajišťuje ty funkce státu, které občanská společnost v dané době považuje za prioritní. K těm jistě patří bezpečnost občana a jeho majetku. Rozpočet Ministerstva vnitra je posílen, podle našeho názoru tento předpoklad nenaplňuje. Zejména v této věci by bylo užitečné vázat prostředky na účel užití přesněji, to je například na hlídkovou službu v ulicích.

K prostředkům věnovaným na obranu státu považujeme za nutné říci, že mohou být podle názoru odborníků nedostatečné. Aby míra této nedostatečnosti byla zřetelná, bylo by nutné potřeby armády poměřit na cíle státní vojenské doktriny. Takovýto hodnověrný dokument není k dispozici. Mělo by být součástí doprovodného usnesení k rozpočtu požádat vládu o jeho předložení. Dokud není, jsou investice zejména do zbraňových systémů nezdůvodněné. Rozpočtová rozhodnutí vyjadřují nejen potvrzení objektivních potřeb rozpočtovaných subjektů, ale i politickou vůli vládní většiny. Dovolujeme si upozornit, že některá rozhodnutí jsou nám proto nepřijatelná. Proto považujeme za potřebné důsledky minulosti alespoň v mezích omezených možností napravovat. Tohoto druhu jsou náměty směřujícímu k většímu posílení rozpočtů moravských měst a obcí nebo obdobně prostředky jen částečně nahrazující újmu způsobenou ekologií a tím i ekonomií severních Čech. Jejich postupné odnímání považujeme za nevhodné. Zcela nevhodné jsou i nekvalifikované přístupy k důležitým institucím, které zajišťují významné služby. Právě tak je nevhodné vytvářet rozpočtem různé podmínky pro srovnatelné činnosti, avšak zařazené do jiných rozpočtových kapitol. Zejména máme na mysli situaci ve mzdové oblasti v učňovském školství, těchto i věcných problémů hasičské záchranné služby či překotné omezování zdrojů v hygienické službě.

Zmínili jsme pouze některé otázky a problémy spíše pro ilustraci našeho názoru na současnou rozpočtovou praxi. V zájmu racionálnosti jednání je vysvětlujeme tímto společně jako poslanci nevládních stran pracující v rozpočtovém výboru. Mí kolegové již předložili nebo ještě předloží v souladu s tímto stanoviskem řadu pozměňovacích návrhů.

Činím tak rovněž a předkládám pozměňovací návrh k tématice, o níž jsem hovořil.

Navrhuji do kapitoly "Všeobecná pokladní správa" zařadit 700 mil. korun na úhradu výdajů spojených s ekologickou újmou v postižených okresech severních Čech. Současně navrhuji tyto výdaje získat z kapitoly Ministerstvo obrany, kde by se o 700 mil. měly snížit investiční prostředky.

Za předpokladu, že by tento návrh nebyl přijat, navrhuji totéž v rozsahu 350 mil. v obou položkách. Varianta první znamená návrat do původního stavu, varianta druhá znamená návrat do stavu minulého roku. Ponechám na vás a na vašem uvážení, která varianta získá větší podporu.

Považuji za velmi důležité k předloženému návrhu se vyjádřit podrobněji. Zejména k otázce, odkud prostředky vzít. Velmi mnoho se zde při jednání výboru debatovalo i v rozpočtovém výboru a vhodnosti či nevhodnosti krácení rozpočtu Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany či o potřebě dokonce jejich zvýšení. Považuji za důležité dříve než se vyjádřím k předmětnému problému sdělit to, co jsem získal studiem podkladů, které jsem si při schůzi rozpočtového výboru vyžádal od Ministerstva financí, i dalších podkladů, které jsem získal studiem materiálů, které jsou uloženy v parlamentě či v jiných státních institucích.

Dámy a pánové, když si porovnáte výdaje státního rozpočtu na rok 1989, samozřejmě i příjmy, a když si je upravíte, oba rozpočty - tehdejší federální a český, zjistíte, že suma výdajů se pohybuje v řádu 300 mld. pro Českou republiku. Letošní rozpočet je o něco přes 2 mld. menší než 500 mld. Ti, kteří by se chtěli chlubit tím, že stát se zeštíhluje, by mohli od vás obdržet jenom tímto prostým sdělením potlesk, ale otázka zní jinak. Když si porovnáte podrobně v jednotlivých kapitolách výdaje, které stát potřeboval tehdy, s prostředky, které dostává dnes, zjišťujete, že správci jednotlivých kapitol mohou mít problémy, o nichž prostě nehovoří, které se prostě do sněmovny nedostanou z velmi jednoduché logiky. Všichni správci kapitol jsou státní zaměstnanci. Všichni podléhají těže vládě a není v zájmu vlády, aby se v této sněmovně řeklo jasně, jestli je král nahý, a eventuálně proč, a když ne celý, tak co má nahé.

Nemohu z tohoto místa vznášet jeden argument za druhým k jednotlivým kapitolám. Kdyby ale Ministerstvo financí, které na to má jednak dost prostředků, a jednak dost úředníků, dalo k dispozici podrobné přehledy v časové řadě za jednotlivé kapitoly vám všem, a nikoliv jen v časové řadě za období od

roku 1992, ale nejméně ještě tři roky předtím, zjistili byste to, co můžete zjistit i na kterékoli české ulici, v kterémkoliv českém městě nebo obci, že řada výdajů, které občanská společnost by od státního rozpočtu potřebovala, prostě nedochází, a proto řada věcí funguje špatně nebo nefunguje. Domnívám se proto, že je potřeba otevřít i velmi otevřeně problém vnitra a obrany. Zjistil jsem při studiu dokumentů, že ceny za něž pořizují to, co je potřebné pro oba resorty, jsou - pokud bychom dělali spotřební koš v porovnání - jsou natolik rozdílné, že nářky například velení armády o nemožnosti normálního fungování jsou oprávněné.To je na jednu stranu.

A teď mi položíte otázku, proč navrhuji snížení. To je základní problém. Je potřeba důkladně posoudit stav

transformace armády, důkladně posoudit jaké výdaje a kam mají byt směřovány. Nemíním teď vést románové debaty o tom, jestli byla špatně nebo dobře uzavřena některá smlouva, jestli se málo nebo víc ztrácí na špatně uzavřených smlouvách, jestli někdo získal či nezískal výhodu. To je obvyklý proces, který má každý erár a který není ničím mimořádným ani v této zemi. Důležité jsou věci systémové a tam mám vážnou obavu. Jednak dokud není zcela zřejmé, jaké zbrojní systémy budeme potřebovat z logiky vojenské doktriny, pak je nerozumné investovat.

Proto by bylo velmi rozumné učinit něco podobného, co už projednala vláda a v tomto smyslu s vládním názorem na tuto problematiku souhlasím. Ale pak tedy proveďme i krok druhý. Protože tento rozpočet už nelze měnit v jeho objemu s ohledem na náš platný zákon o jednacím řádu, můžeme získat prostředky jen přechodně tím, že je vezmeme v tuto chvíli z kapitoly, kde nemohou být použity a ty investiční prostředky z armády ve své velké většině nemohou být použity. Proto je navrhuji použít na úhradu ekonomické újmy.

Ale je potřeba, když jsem řekl a, říci i b. Ve chvíli, kdy bude předložena a touto sněmovnou opět projednána vojenská doktrína, kdy bude předložena patřičná zpráva NKÚ o hospodaření v armádě a kdy bude jednoznačně doloženo, jaké jsou potřeby, bude muset tato sněmovna i vláda v této zemi - a opakuji, vláda bez ohledu na to, jaké politické strany v ní budou zastoupeny, a sněmovna stejně tak - rozhodnout o patřičném zajištění obranyschopnosti České republiky. V tuto chvíli přijde na pořad otázka, zda-li oněch 30 miliard není proklatě málo, když např. víme, že ceny tanků, či letadel, jsou násobky cen za rok 1989 a víme též, že tehdejší vojenský rozpočet a dnešní vojenský rozpočet, když je oprostíme od vlivu rozpadu federace, jsou nominálně zhruba stejné.

Za těchto okolností nám nezbude nic jiného, než přistoupit k vážnému řešení tohoto problému a přimlouval bych se za to, aby se tak stalo v této sněmovně na základě jejího rozhodnutí souvisejícího s projednáním tohoto návrhu zákona o státním rozpočtu, a to tak, že v doprovodném usnesení bude uloženo vládě nebo bude vláda požádána, aby v nějaké lhůtě domnívám se 6 měsíců - předložila návrh nové vojenské doktríny i v souvislosti se zapojením do mezinárodních struktur a aby předložila návrhy na patřičné přezbrojení České republiky, ale nikoliv jako rozpočtový návrh pro jeden rok nebo změnu návrhu zákona o státním rozpočtu, ale jako dlouhodobý program zajišťující poctivou, řádnou a jasnou obranyschopnost České republiky.

A nyní k resortu vnitra. Je veřejným tajemstvím, že rok co rok má Ministerstvo vnitra velké problémy se zdroji koncem roku, které se nějakým způsobem řeší vždy z prostředků dalšího roku. Má se zato, že ten řád je už v miliardě. Bych byl rád, kdyby na tento problém se dostalo ve výkladu ministra financí a eventuálně kdyby v rozpravě se k tomu mohl vyjádřit ministr vnitra. Pokud jsem zjistil z údajů, které jsem si mohl prostudovat, tak existuje několik důvodů pro to, že český občan má pocit, že o jeho bezpečnost a bezpečnost jeho majetku není postaráno. Jedním z důvodů je nenaplnění patřičných služebních míst těch policajtů, kteří mají plnit činnost na ulicích, ale druhý důvod je v tom, že na to zřejmě nejsou prostředky.

Jestli si páni ministři vzpomínají, je to možná dva roky, když se o stejném problému mluvilo z tohoto místa. Jeden z rezortních ministrů požadoval, domnívám se 2,5 miliardy a ministr financí pravil, že mu stačí třetina a argumentace proti vyjádření opozičního poslance byla velmi prostá, velmi jednoduchá, velmi lapidární, až uchopitelná. Jeden z ministrů pravil, že se nenechají členové vlády opozicí rozeštvat. Za dva roky jsme se dostali k tomu, že už nepoužíváme těchto klišé, ale mluvíme věcně o problémech. Vzdalujeme se od momentu, kdy jsme vykročili na cestu k demokracii a i politická kultura je jiná a je to dobré. Ale teď bychom měli řešit věcné problémy. Občan cítí, že mu není vyhověno v jeho přáních a statistika ukazuje, že občan má pravdu.

Proto bych rád, aby pan ministr vnitra vysvětlil, jaká konkrétní opatření je potřeba učinit, myslím rozpočtová, abychom se vrátili do situace, kterou pamatují pamětníci z první republiky, kdy policejní služba byla na ulicích viditelná a eventuálně které známe ze svých zahraničních cest v mnoha evropských zemích. Nechci v těchto souvislostích použít argumentů, které by snížily kvalitu problému, nicméně jeden použít musím, protože může mnohé osvětlovat. Je potřeba se zeptat, jestli komunistická zvyklost z minulého režimu zaměstnávat ve všech možných pracech v resortu vnitra a

policie na místech, kde to není potřebné, policajty, tedy uniformované muže a ženy, je potřebná. Pokud by to nebylo potřebné, je zde jednoznačný zdroj osob, které by měly být převedeny do služeb blíže k občanům. V tom vidím hlavní problém. To zvýšení, které ministerstvo dostává, je zřejmě potřebné. Mám jen obavu, že bez toho, aby bylo jednoznačně v doprovodném usnesení nebo přímo v rozpočtu konstatováno, k jakému účelu ty prostředky jsou, za dnešního stavu řízení tohoto rezortu se nedostanou tam, kam se dostat mají, to je zajištění těch služeb, které občan považuje za nedostatečné. Tolik k těmto dvěma rezortům.

Nyní dovolte ještě několik poznámek k problému, který zde v úvodním slově otevřel pan ministr financí. Pan ministr z tohoto místa řekl mnoho o tom, jak jsme slavně hodnoceni ve světě i v souvislosti s naším vstupem OECD. V pořádku, je to správné a dobré uznání, ale znovu z tohoto místa už po několikáté opakuji, že toto více než zásluhou této vlády, více než zásluhou současníků, je zásluhou předcházejících pokolení, která zajistila, že Česká republika má zcela jiné postavení ve střední a východní Evropě než všechny jiné země. Česká republika nebo tedy historické země tvořily až 70% průmyslové produkce Rakouska. První republika tento potenciál velmi posílila, koneckonců byl značně posílen i za komunistické éry, byť jen s vadou špatné struktury. Majetkově jsme povinováni patřit k těm, kteří jsou řazeni mezi přední průmyslové země světa.

Problém je jinde. Problém je v tom, jestli jsme se tam dostali brzy nebo pozdě. Já nehodnotím tu věc z logiky úspěchu této vlády, jak to hodnotí ona sama, ale hodnotím tu věc jako všechny ostatní z logiky obecních předpokladů této země.

A já se domnívám, že předpoklady této země byly daleko větší než je dokázala tato vláda ve svém dosavadním volebním období využít.

Závěrem mi dovolte ještě jednu poznámku. Smyslem projednávání tohoto rozpočtu jako každého rozpočtu je jen otevřít veřejně problémy, ke kterým se může vyjádřit veřejnost a ke kterým lze získat jiné a nové pohledy. Mám za to, že se nám nepodařilo - přestože děláme čtvrtý rozpočet - v mnohých věcech vniknout do jejich podstaty. Ta podstata totiž není jen v tom, co je na první pohled vidět v makroekonomických ukazatelích, jen v tom, co o nás píše světový tisk. Ta podstata je v tom, jak nás vnímá česká občanská společnost, jak vnímá česká společnost to, co vydáváme za úspěchy či neúspěchy. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Josef Hájek, připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait.

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi dvě obecné poznámky k této rozpravě při druhém čtení návrhu zákona o státním rozpočtu.

Předně bych chtěl říci, že to nebyl Levý blok, který navrhoval deficitní státní rozpočet, deficitní financování. Pokud mne paměť neklame, už v minulém roce jsme přišli s návrhem na opačný přístup k rozpočtové politice a v prvním čtení vlastně i k návrhu rozpočtu na rok 1996. Také jsme toho názoru, že rozpočtová politika je pouze nástrojem, nikoli cílem ekonomické souhrnné politiky země, a tedy i nástrojem, který by měl být přizpůsobován faktorům tak jak se chová celé ekonomické okolí, tzn. především růstu či poklesu hrubého domácího produktu.

Druhá obecná poznámka se odvíjí od problému, který bych stručně nazval oddělené financování důchodového zabezpečení. Po třech letech diskusí jsme se dopracovali k tzv. autonomnímu účtu. Inkaso na tento účet je předpokládáno ve výši 136 miliard Kč, výdaje z tohoto účtu jsou předpokládány ve výši 131 miliard Kč a usnesením sněmovny jsme současně konstatovali, že rozdíl (vznikne-li kladný rozdíl) bude převeden do státních aktiv. Jinými slovy, tak jak tady již v reagenci pan ministr vystoupil, bych chtěl říci, že tento rozpočet si vlastně půjčuje 5 miliard Kč z uvažovaného přebytku, který je z návrhu naprosto zřejmý. Pokud tedy rozpočtové hospodaření roku 1996 neskončí přebytkem 5 miliard Kč, bude tato částka prohospodařena a bude muset být splněno usnesení sněmovny jiným způsobem, čili buď vydáním státních dluhopisů, státních obligací, nebo jakýmsi majetkovým výnosem z Fondu národního majetku či jinak. To pro srozumitelnost a pořádek.

Klub poslanců Levého bloku velmi odpovědně posuzoval příjmy a výdaje všech rozpočtových kapitol. Svůj názor na rozpočet sdělil při prvním čtení. Upřímně řečeno, měli jsme dosti rozsáhlou diskusi o tom, jakým způsobem vstoupit do druhého čtení, když "všechny dveře jsou zavřeny", tzn., že je prostě nastavena konstantní výše příjmů i výdajů, je nastaveno saldo, jsou nastaveny finanční vztahy a dokonce jsou nastaveny i kompetence.

Měli jsme určitou představu o rozpočtových škrtech, ale upřímně řečeno máme obavu, že při přijetí by peníze vůbec nemusely dojít tam, kam bychom je my svým návrhem chtěli směrovat. To znamená, že v rozděleném hlasování by mohlo dojít k tomu, že se některý výdaj sníží a vzápětí bude použit na titul, se kterým poslanci Levého bloku v zásadě a principiálně nesouhlasí.

Konečné stanovisko klubu tedy spočívá v tom, že se pokusíme navrhnout řešení problému, který podle našeho názoru je problémem k řešení, dokonce problémem, který už je přezrály, problémem, který zde již několikrát byl diskutován, čili problému bytové politiky.

Považujeme za pokrytecké stanovisko vlády v tom, že bytová politika patří mezi priority této vlády. Bylo by podle našeho názoru čestnější říci prostě "více peněz není, upřednostňujeme něco jiného, na byty teď dávat nebudeme", ale nevytírat si zrak jakýmisi indexy. Když se do konkrétních čísel podíváme, věcně to v té oblasti neznamená vůbec nic. Jestliže tvrdím, že index všech výdajů na bytovou politiku se zvyšuje přes 20% (a o této položce tady již hovořeno bylo, to znamená příspěvek na hrubé nájemné se zvyšuje z 200 miliónů Kč na 1,1 miliardy Kč, to znamená o 900 tisíc), tak toto podle našeho názoru není žádný výraz bytové politiky, je to spíše výraz sociální politiky a toho, že bych měl sociálně slabším občanům přispívat na bydlení. Rozhodně to ale nevytváří ani jeden nový byt, ani jeden byt to nerekonstruuje, nemodernizuje atd. Po odpočtu tohoto čísla je zjevné, že vlastní výdaje na bytovou politiku jsou hluboce pod inflačním indexem.

Kde najít zdroje tak, aby to nebyly zdroje pouze symbolické, ale aby to byly zdroje, které by byly v této oblasti znát, to znamená zdroje miliardové?

Předložím 5 pozměňovacích návrhů na úsporu rozpočtových výdajů, které v souhrnu tvoří částku 1,742 miliardy Kč s tím, že předpokládáme - pokud tato sněmovna některý tento výdajový škrt přijme - že tato položka bude věnována právě k posílení výdajů na bytovou výstavbu.

První titul, kde se domníváme, že je skryta rezerva, je ve všeobecné pokladní správě, v dluhové službě. My si tady dva roky říkáme, jakým způsobem úspěšně v této kategorii vláda a ministerstvo financí pracují, používáme termíny jako sekulizace, to znamená nahrazujeme úvěrové zadlužení státu u České národní banky levnějšími státními obligacemi, hovoří se o tom, že úrok z těchto úvěrů je 14%, zatímco zatížení z obligací je podstatně nižší. Hovoříme o překlápění vnějšího dluhu na vnitřní dluh, který také umíme lépe "obsluhovat", bez kurzových rizik, v pohybech kurzů, měn, ve kterých tyto dluhy jsou přijaty.

Situace je však taková: Budu to dokumentovat na čtyřech číslech. V roce 1994 státní závěrečný účet vykázal státní dluh ve výši 157,2 mld Kč a na dluhovou službu, spec. na úhrady úroků vynaložil stát, tedy rozpočet, 13 mld 783 mil. Kč. Po dvou letech úspěšné práce, jak jsem o ní hovořil, dospíváme k návrhu rozpočtu na rok 1996, který říká, že státní dluh bude v průměru o více než 2 mld nižší, čili v průměru se bude pohybovat kolem 155 mld korun, přesto na dluhovou službu do této kategorie navrhujeme rozpočtovat 14 mld 169 mil. Kč.

Návrh tedy zní, z Kapitoly VPS z této částky 14 mld 169 mil. Kč provést škrt ve výši 300 mil. Kč a ponížit tuto částku na 13 mld 869 mil. Kč.

Druhý titul a druhý pozměňovací návrh vychází z oblasti tzv. majetkové újmy peněžních ústavů. Nebudu tady provádět rozsáhlé zdůvodnění, ale upozorním vlastně na časovou řadu. Rok 1994 skutečnost na majetkovou újmu peněžních ústavů, čili číslo ze Státního závěrečného účtu, 362 mil. Kč. Návrh rozpočtu na r. 1996 3 mld. 550 mil. Kč. Současně podotýkám, že novomanželské půjčky, hypotekární úvěrování, čili újmy těch, kteří tyto nekomerční úvěry poskytují, jsou řešeny ve VPS v jiných položkách. Doporučuji škrtnout z této položky 250 mil. Kč, čili na 3 mld 300 mil. Kč.

Třetí titul je titul, který je již použit v usnesení rozpočtového výboru, titul snížení neinvestičních nebo-li věcných výdajů Kapitol po vyloučení transferu domácnostem a mzdových výdajů. Tam je to ve výši 2,5%. Zvedám znovu návrh, který jsem přednesl i v tomto výboru, kde jsem navrhl 3%. Jsme přesvědčeni, že v každé kapitole tyto možnosti uspoření jsou. Toto zvýšení půl procenta by přineslo 237 mil. Kč.

Tento návrh vychází z metodiky použité v rozpočtovém výboru, to znamená ještě vyloučení některých kapitol, které zde nebudu jmenovat.

Čtvrtý návrh je návrhem, který je také návrhem plošným a zkoumá a vychází z analýzy investičních výdajů. Doporučujeme podobný postup jako u věcných výdajů promítnout i do investičních výdajů jednotlivých kapitol a snížit tyto výdaje o pouhé jedno jediné procento, to znamená v oddíle D v tabulkové příloze č. 8, což by znamenalo úsporu 608 miliónů Kč. Tímto návrhem neměníme vůbec věcnost skladby investičních výdajů. Myslíme si, že každá investice má své vlastní rozpočtové rezervy, kde je možno investory tlačit a dodavatele tlačit do lepších cen, že tady jde vesměs o veřejné zakázky, čili zakázky, které jsou vlastně spolehlivě financované, tzn. tady je potřeba, aby správci jednotlivých kapitol využili těchto nezbytných hvězdiček, těchto peněz k tomu, aby si vybírali takové dodavatele, kteří na tom nebudou bohatnout z peněz daňových poplatníků zbytečně.

Poslední návrh zde padl od mých předřečníků mnohokrát. Je to návrh na snížení vládní rezervy. Nebudu tady tak hrubý jako moji předřečníci. Dovolím si pouze navrhnout z miliardy 347 snížit na jednu miliardu. Myslím, že je to adekvátní rozpočtová rezerva v návrhu rozpočtu tak, jak je postaven. Nechci tady spekulovat o tom, jaký bude přebytek letošního rozpočtu, ale chtěl bych jen připomenout to, co jsem řekl při

prvním čtení, že prakticky tady je spor o vládní rezervu a v průběhu tří let zpátky, čili rok 1993 - 1994 a potažmo i rok 1995 rozpočtovými opatřeními vláda v podstatě prováděla operace v průměru ve výši 15 mld Kč ročně. Z tohoto pohledu si myslím, že to není žádné omezení a snížení autority vlády, že by měla rezervu miliardovou. Toto vše v sumě činí číslo miliarda 742 mil. a tyto úspory doporučujeme převést do Kapitoly VPS, konkrétně titul dotace na bytovou výstavbu, čili povýšit titul, který tam zaplánován je, o tuto částku.

Chtěl bych poprosit v proceduře, kdyby se o jednotlivých návrzích hlasovalo zvlášť, o pěti návrzích, ale vždycky, aby návrh se skládal ze dvou částí, škrtů a současně převodu do Kapitoly VPS na účely bytové výstavby. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Jaroslav Štrait. Připraví se pan poslanec Vladimír Šuman na téma Návrhy vyplývající z usnesení branného a bezpečnostního výboru. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, ještě se krátce zastavím u kapitoly 313, tedy Ministerstva práce a sociálních věcí. Tuším, že už jsem v pořadí asi třetí.

Zásadně nesouhlasím s tím, že rozpočtový výbor snížil sociální výdaje o 1,4 mld Kč, naopak ukážu na potřebu navýšení této kapitoly, což pak vyjádřím i pozměňovacím návrhem.

Zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a zákonem č. 118/1995 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o státní sociální podpoře,

byl stanoven režim valorizace důchodů a částek životního minima. Důchody i životní minimum je vláda povinna valorizovat vždy, vzrostl-li úhrnný index spotřebitelských cen aspoň o 5% od poslední valorizace. Tato podmínka bude splněna u valorizace důchodů nejpozději v únoru příštího roku a u životního minima v lednu 1996.

U obou dávek nastanou podmínky pro další valorizaci ještě v průběhu příštího roku. Vlastní zvýšení důchodů musí odrážet míru inflace a nejméně z jedné třetiny též průměrný růst reálných mezd za poslední dva roky. U životního minima je vláda vázána přihlížet k zachování reálné hodnoty částek životního minima, rozpočtované 13procentní zvýšení důchodů nezakládá obrat v dlouhodobém zaostávání sociálního postavení důchodců za produktivní částí populace. Naopak měřeno vztahem reálného důchodu k reálné mzdě bude propad koncem roku 1996 nejvyšší za celou dobu transformace společnosti o 63 procentních bodů. Vládou stanovené zvýšení životního minima v průměru 8% od 1. ledna příštího roku sice zvýší jeho reálnou hodnotu na úroveň poslední valorizace, ale ve srovnání s listopadem 1991, kdy byl institut životního minima zaveden zákonem, nedojde k žádnému zlepšení. Propad reálné hodnoty bude asi 6 procentních bodů. A to nehovořím o propadu k roku 1989, který je 25 - 27 procentních bodů. V tomto posledním případě vláda neplní své sliby. S ohledem na vazbu životního minima k dávkám státní sociální podpory jde o významný jev, který poškodí statisíce rodin. Jsem přesvědčen, že povinností parlamentu je vytvořit vládě podmínky, aby mohla tyto zákony, o kterých jsem hovořil, respektovat.

Dále měřeno objemem výdajů veřejných rozpočtů na sociální transfery obyvatelstvu, hrazených z daních, poklesnou z 9% v roce 1992 na 6% v roce 1996, tj. o 3 procentní body. Přitom daňové zatížení podnikatelských zisků poklesne v uvedeném období z 55 na 39%, tj. o 16 procentních bodů. Navíc je snížení daňového zatížení majetných v neprospěch sociálně potřebných skupin populace každoročně násobeno rozpouštěním přebytků sociálního pojištění ve státním rozpočtu, který za poslední tři léta dosáhne již 51 miliard korun.

Nepřiměřený pokles rozsahu sociální funkce státu a nespravedlivé rozdělování nákladů transformace společnosti na jednotlivé sociální skupiny je v období ekonomického růstu a deklarované prosperity české ekonomiky nepřijatelný. Jen předpokládané přebytky nemocenského pojištění a pojištění v nezaměstnanosti 16,8 miliardy Kč za rok 1996 mnohonásobně převyšují požadované navýšení kapitoly, které, jak jsem říkal, řeknu pak v návrhu.

Dovolte mi jenom kratičkou rekapitulaci kapitoly 313, kterou jsem si ještě jednou skladebně prošel. Příjmy státu v této oblasti jsou 173 miliardy, výdaje v roce 1996 - 158 miliard. Pro občany se zpátky transferují 152 miliardy, z toho 127 na dávky důchodové a 22 na ostatní dávky. Když budu zvlášť rekapitulovat důchody, tak tam jsou příjmy - bylo už to tady řečeno - 132 miliardy, výdaje 130 miliard, z toho 127 se vyplácí důchodcům, 2,6 je režie, 2,5 je přebytek na zvláštním účtu rozpočtu, jak se ho podařilo poprvé v tomto rozpočtu kodifikovat. Z přehledu tedy plyne, že zhruba 17 miliard, které občané zaplatili na sociální dávky, se v rozpočtu 1996 rozpouští, jak jsem o tom hovořil.

V závěru dva velice stručné návrhy - jsou k tisku 1932/2 a k základnímu tisku 1932.

1. Nesouhlasím se snížením - a navrhuji o tom hlasovat: a) pojistného zdravotního pojištění, platba státu 500 milionů, b) dávky sociální podpory 900 milionů, c) rezerva na sociální problémy 500 milionů.

2. Navýšit kapitolu 313 o 1,4 miliardy s použitím na valorizaci důchodů v roce 1996.

Podrobně přednesl návrh již kolega Recman a přesně to specifikoval.

Já už to nebudu opakovat.