Poslanec František Kačenka:
Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno, rozpočet mě nepotěšil,
ale já vás potěším, že nebudu
vystupovat tak dlouho, jako v minulém roce. Již v
Písmu se praví, že po sedmi letech neúrodných,
chudých, přichází 7 let bohatých
a naopak po 7 letech bohatých přichází
7 let chudých. Je krásné, že rozpočet
pro rok 1996 bude vyrovnaný, ničím však
nepřipomíná rozpočet zemí klubu
bohatých do kterého vstupujeme. Spíš
je dokladem toho, že u nás nastává období
7 let chudých protože na jednom místě
chybí půl miliardy na platy soudců, na jiném
místě 200 mil. na učňovské
školství. Mohl bych v podobném duchu pokračovat
dále, ale nebudu zdržovat. Kdo chce vidět,
vidí, kdo nechce, nevidí a toho také nepřesvědčím.
Stručně řečeno, rozpočet nezabezpečuje
v potřebném rozsahu ani ty nejzákladnější
úkoly, které stát ke svým občanům
má.
Druhým znakem, který
je příznačný pro tento rozpočet,
je další výrazné omezení některých
dotací, a to i takových, které mají
své opodstatnění a jsou poskytovány
ve všech vyspělých ekonomikách. Jedná
se např. o dotace na zabezpečení dopravní
obslužnosti území nebo dotace pro zemědělce,
hospodařící v podhorských a horských
podmínkách. Výsledná suma dotací
se nesnižuje, ale dochází i nadále k
jejich nerovnoměrnému rozdělování,
přičemž Praha v řadě případů
dostává více než zbytek celé
republiky, jak je tomu např. u dotací na životní
prostředí a dopravu.
Rovněž jsem zklamán
tím, že dochází ke značnému
a nerovnoměrnému růstu nákladů
na státní správu. Vládou avizované
snižování byrokratického aparátu
se nekoná. Dochází k růstu počtu
státních úředníků, a
to i přesto, že např. v oblasti školství
se převádějí uklizečky a školníci
do podřízenosti městských a obecních
úřadů. Diferenciace mezd
mezi jednotlivými kategoriemi
státních zaměstnanců se prohlubuje.
Bude-li mít např. 50letý soudce s příslušnou
praxí základní měsíční
plat ve výši 30 - 35 tis.Kč, pak základní
plat lékaře mající stejné vzdělání
a praxi bude činit 1/4 platu soudce. Není to dobré,
ale ani spravedlivé. Takže můžeme v krátké
době očekávat další vlnu stávek.
Co je hlavní příčinou tohoto stavu.
Obecně lze označit
jako nedostatek peněz, i když v některých
případech to neplatí.
A tím se opět vracím
na samý začátek mého vystoupení
k oněm letům chudým, které nám
nastávají.
Při hodnocení reálné
situace u nás je nutné oprostit se od některých
teatrálních vystoupení zahraničních
příznivců pana Klause, ke kterým můžeme
přiřadit i posledně udělovanou cenu
za zásluhy o rozvoj kapitalismu. Jde jen o politické
gesto, nikoliv o ocenění skutečných
zásluh. To učiní občané později.
Při hodnocení situace
u nás budu tentokrát vycházet z materiálů
domácích dostupných všem poslancům.
Z materiálu České statistického úřadu,
zprávy Komerční banky a zpráv některých
dalších peněžních ústavů
vyplývá, že u nás rostou jak příjmy
z prodeje zboží, tak i vklady obyvatel, přičemž
však příjmy obyvatel nerostou odpovídajícím
způsobem. Převedeno do srozumitelné řeči,
porovnáváme-li příjmy a výdaje
rodin, pak výdaje jsou neporovnatelně vyšší
než příjmy. Při předpokládané
pravdivosti vykazovaných údajů jsme u podstaty
českého zázraku. Jeho základem, jak
výše uvedeno, není vysoká produktivita
práce, ani moderní technologie, ale extrémně
nízké výdaje na stravu. Našemu občanu
totiž k životu stačí voda a jeden rohlík
denně. V tomto ohledu jsme lepší než Indové
a Číňané, kteří potřebují
celou hrst rýže na den.
Všichni ale víme,
že toto prvenství nám nepřísluší.
Strava je mnohem vydatnější
a pestřejší. Proto zde musí existovat
jiné zdroje příjmů než které
přiznávají oficiální statistiky.
Jejich původ musíme hledat ve stínové
ekonomice, která nastupuje tam, kde začínají
státu nepřiznané příjmy.
Podle výše zmíněné
zprávy Komerční banky příjmy
ze stínové ekonomiky dosahují 75 - 96 mld.
Kč ročně, což představuje 8 -
10% hrubého domácího produktu. V tomto směru
by tedy nebyl náš stát ničím
výjimečným. Máme tu však velmi
vysoké pasivní saldo ze zahraničního
obchodu, které v letošním roce dosáhne
hodnoty 80 mld. Kč, což je přibližně
dalších 8% hrubého domácího produktu.
A také tyto prostředky je nějakým
způsobem nutno získat. Jen příjmy
z cestovního ruchu toto pasivní saldo neuhradíme.
Proto musí existovat další zdroje příjmů.
Jsou jimi příjmy získávané
praním špinavých peněz. O jaké
částky se jedná, lze jen odhadovat, nikoliv
přesně stanovit. Podle některých zdrojů
se u nás různými způsoby vypere cca
25 mld. Kč.
Nemá-li stát peníze,
nemají-li peníze občané, nemohou je
mít ani peněžní ústavy a investiční
fondy. Jediným způsobem jak finanční
prostředky získat, aniž se musíme zadlužit,
nebo jak se lidově říká - sahat na
úspory, určené na nejhorší časy
- je výprodej věcí do ciziny. A tak občané
prodávají starožitnosti, investiční
fondy, peněžní ústav a stát akcie
privatizovaných státních podniků.
Proces zahájil Harwardský fond, pokračují
v něm peněžní ústavy, např.
Česká spořitelna. Ta se snaží
prodat akcie privatizovaných podniků z první
vlny kuponové privatizace ve výši 200 mil.
amerických dolarů, t.j. 5 mld. Kč, aby tak
stabilizovala svou nepříznivou situaci. Být
premiérem, nebo ministrem financí, nespal bych v
noci, aby lidé nezačali ve větší
míře vybírat své úspory, dosahující
výše 749 mld. Kč, což je o polovinu více
než projednávaný státní rozpočet.
Jsou však peněžní
ústavy, které akcie privatizovaných podniků
nevlastní. Těm nezbývá nic, než
se zadlužit a někdy i zcela zbytečně,
jak tomu bylo v případě Investiční
a poštovní banky. Říkám-li zcela
zbytečné, pak tím rozumím půjčku
ve výši 350 mil. amerických dolarů z
převážné části určenou
na výstavbu terminálu v Ruzyni. Jeho výstavbu
bylo ochotno realizovat consorcium kanadsko-holandských
bank. Svůj podíl na tom má i naše vláda,
která způsobem skandálním a zájmy
naší republiky v zahraničí poškozujícím,
odstoupila dva dny před nabytím účinnosti
výsledku výběrového řízení,
vypsaného na dostavbu ruzyňského terminálu.
Připravili jsme se tak nejen o možnost financovat
stavbu prostřednictvím zahraničních
bank, ale také o 60 - 70 mil. Kč, které musíme
zaplatit jako sankci za bezdůvodné odstoupení
od výběrového řízení.
Nebudu se zmiňovat o tom, co zřejmě bylo
hlavním důvodem takového postupu vlády.
Možná to za mě v krátké době
řekne Nejvyšší kontrolní úřad.
Ve svém vystoupení
se nebudu věnovat těm problémům, o
kterých se již dříve zmiňovali
někteří předřečníci.
Jde např. o problematiku bytové politiky, prostřednictvím
které chce sociální demokracie získat
výraznější volební úspěch,
nebo dokonce volební vítězství. Jedná
se o populistické návrhy na jejichž realizaci
stát nemá a v dohledné době ani nebude
mít dostatek finančních prostředků.
Jen nás mrzí, že to musíme říkat
my, že to neřekla vláda.
Pane předsedající,
vážená sněmovno, moje vystoupení
není samoúčelné. Stejně jako
v minulých dvou letech chci apelovat na to, aby se již
konečně přistoupilo k jinému způsobu
předkládání a projednávání
státního rozpočtu, kdy by pro každou
investiční akci existoval samostatný doklad,
ve kterém by byly uvedeny nejen finanční
údaje, ale také stav a
zajištěnost akcí.
Předešlo by se tím takovým případům,
kdy stejná akce je uvedena ve státním rozpočtu
už potřetí a nikdy nebyla její realizace
zahájena, např. pro nevyjasněnost majetkových
poměrů. Předešlo by se tím i
zvyšování rozpočtových nákladů
stavby, které jsou v řadě případů
zapříčiněny vysokými náklady
např. na vykoupení pozemků.
Dalším cílem
mého vystoupení bylo přinutit vládu
a poslance, aby se zamysleli nad hospodárností státního
rozpočtu. Každý z nás ví, nemáme-li
doma k dispozici potřebné finanční
prostředky, musíme se o to více...
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Pane
kolego, promiňte, že vás přerušuji,
mám jenom jednu prosbu, jestli byste nemohl trošku
zvednout mikrofon, je vás velice špatně slyšet.
A ostatní paní kolegyně a pány kolegy
prosím o klid. Děkuji.
Poslanec František Kačenka:
Nemáme-li k dispozici potřebné finanční
prostředky, musíme o to více počítat
a lépe hospodařit. Co platí doma, mělo
by platiti i na úrovni státu. Nebude-li toho dosaženo
již letos, věřím, že příští
rozpočet již bude tímto způsobem konstruován.
Pro případ, že
by nebyl přijat pozměňovací návrh
kolegy Vrzala a s ohledem na výše uvedené skutečnosti
si dovolím, přednést jeden pozměňovací
návrh:
Částka 600 mil.
Kč určená pro výstavbu terminálu
v Ruzyni nebude pro tento účel přidělena
a bude rozdělena mezi okresy k zabezpečení
dopravní obslužnosti území. V případě
přijetí pozměňovacího návrhu
je nutné v tomto duchu upravit příslušné
pasáže v rozpočtu. K rozdělení
těchto prostředků navrhuji ustavit komisi
poslanců, která by individuálním způsobem
posuzovala potřeby jednotlivých okresů.
Krátké zdůvodnění.
Rozpočtový výbor ve svém usnesení
se zabýval i problémem dopravní obslužnosti
území a jím navržené řešení
je lepší než vládní návrh.
Příjmy dopravních podniků získané
tím, že od Nového roku budou žáci
platit plné jízdné, se zvýší
cca o 1/6 předpokládaných ztrát z
osobní dopravy. To ve svém důsledku bude
znamenat, že bude nutné v jednotlivých okresech
zrušit jednu třetinu až jednu polovinu nerentabilních
spojů. Řada občanů, zejména
malých obcí, nebude schopna dojíždět
do zaměstnání nebo za zdravotní péčí,
kulturou a pod. do měst. Prostředky, které
ušetříme na dotacích určených
pro zabezpečení obslužnosti území
budeme muset vydat z jiné části rozpočtu
např. z prostředků na nezaměstnanost.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Slova
se ujme pan poslanec Mašek, připraví se pan
poslanec Brožík.
Poslanec Ivan Mašek:
Vážený pane předsedo, vážený
pane předsedající, vážené
dámy, vážení pánové, před
měsícem při prvním čtení
návrhu zákona o státním rozpočtu
prohlásil místopředseda sněmovny Karel
Ledvinka jménem poslaneckého klubu ODA, že
považujeme návrh rozpočtu za stále příliš
centralistický,. Přesto jsme při prvním
čtení pro tento návrh zákona hlasovali.
Hlasovali jsme tak prostě proto, že tento návrh
rozpočtu nepovažujeme za zcela špatný.
Hlasováním proti v prvním čtení
bychom vlastně dali najevo svůj nesouhlas s tím,
aby se tento rozpočet vůbec projednával.
Dnes však už nejde o
první čtení, ale jde o definitní podobu
rozpočtu. Dnes je tedy chvíle, kdy můžeme
navrhnout jeho
úpravy, navrhnout další
omezení státního přerozdělování
a úspory ve výdajích na činnost státní
byrokracie a napomoci tak dalšímu snižování
daní a rozšíření prostoru svobod
v českém hospodářství.
Podoba rozpočtu pro rok
1996 do značné míry určí podobu
státu v příštím roce a zvýšení
či snížení jeho podílu na veřejném
životě. Určí také část
příjmů občanů, kterou si stát
bude přivlastňovat, možnosti státních
úředníků zasahovat do života
občanů, chod aparátu státní
a veřejné správy, justice a dalších
institucí, stejně jako řadu dalších
faktorů, které ovlivňují život
každého z nás. Nejde tedy o technický
dokument, zobrazující čísla a sumy
dané nějakými objektivními a úředně
vyčíslenými potřebami státního
aparátu. Státní rozpočet je naopak
dokument vysoce politický, dokument, který vytváří
základ naplňování politiky vládní
koalice a jako takový musí být posuzován.
Tři a půl roku vládne v této zemi
koalice pravicových stran. Programem této koalice
je snižování vlivu státu na záležitosti
občana spolu s posilováním odpovědnosti
každého jednotlivce za jeho vlastní rozhodnutí.
Stát má být podle tohoto programu garantem
vytvářejícím prostředí
právní jistoty a makroekonomické stability,
prostředí, které má umožnit každému
občanu, aby se v klidu mohl věnovat správě
věcí vlastních i veřejných
a nemusel se ve stálé obavě snažit předvídat
nebo nátlakově ovlivňovat příští
opatření vlády, jejích úředníků
či zákonodárce. Především
my, poslanci vládní koalice, bychom proto měli
posuzovat návrh státního rozpočtu
z tohoto pohledu a zamyslete se nad tím, zda a v jaké
míře je v souladu s programy, díky jimž
zaujímáme místa v této sněmovně
a naše strany jsou stranami vládními.
Jak tedy lze z těchto hledisek
posoudit tlustopis zvaný "návrh státního
rozpočtu České republiky na rok 1996"?
Především, a to je třeba ocenit, je
návrh rozpočtu koncipován jako vyrovnaný.
Vyrovnanost rozpočtu vytváří podmínky
pro zachování makroekonomické stability a
snižování inflace a je, opakuji, věcí
chvályhodnou. Méně chvályhodný
je však způsob, jakým je tohoto cíle
dosahováno. Předkladatelé podobně
jako v minulých letech nedosahují vyrovnanosti rozpočtu,
vyrovnanosti návrhu státního rozpočtu
jen stimulací ekonomického růstu a svědomitým
zvažováním každého výdaje,
ale také tím, že si vytvářejí
na příjmové a výdajové stránce
značné rezervy. Takovéto skryté rezervy
v uplynulých letech prokazatelně vedly k tomu, že
díky rezervám na příjmové straně
rozpočty formálně navržené jako
vyrovnané se fakticky vyvíjely v rozpočty
přebytkové, což pak spolupůsobilo při
rozmařilém utrácení rezerv na výdajové
straně za každou cenu, zejména na konci rozpočtového
období. Nepovažujeme za moudré opakovat tyto
chyby i v příštím roce.
Je třeba poukázat
na to, že celkový rozpočet na příští
rok v reálném vyjádření roste
nejméně o 2%. Jinými slovy výdaje
státního rozpočtu rostou rychleji než
předpokládaná inflace a to nejméně
o 6 miliard korun. To mimo jiné znamená, že
mírný pokles podílu státního
rozpočtu na hrubém domácím produktu
je způsobem pouze tím, že ekonomika České
republiky dokáže navzdory značnému daňovému
zatížení růst rychleji než rozpočet
a nikoli tím, že by stát aktivně omezoval
svou působnost.
Významné rezervy
je ale možné hledat i v odhadech makroekonomických
agregátů, např. inflace. Vládní
odhady inflace pro tento rok - 9,5%, i pro rok příští
- 9,3%, jsou nadsazené zřejmě o více
než 1%. Nižší tempo inflace, pane ministře,
přináší úspory v podobě
pozdějších valorizací důchodů
a plateb sociálního charakteru, a to úspory
nezanedbatelné, úspory
v biliardách. Totéž platí pro příští
rok. Budou-li letos předpokládané příjmy
naplněny, a nic nesvědčí o opaku,
je pro letošek vytvořen předpoklad k tomu,
aby stát buď nakoupil více statků a
služeb než původně zamýšlel,
anebo je nakoupil dráž, anebo aby rozpočet
skončil přebytkem více než 9 miliard
korun. Další rezervy v rozpočtu lze doložit
tím, že i ty výdaje v kapitolách jednotlivých
ministerstvech a úřadů, které nemají
povahu kapitálových výdajů do infrastruktury
ani mezd, rostou mnohem rychleji než odhadovaná míra
inflace. To ovšem znamená, že schopnost státu,
nakupovat za rozumnou cenu potřeby pro běžný
provoz ministerstev a ústředních úřadů
opět klesá. Tyto státní úřady
budou v příštím roce prostě zajištěny
například větším počtem
dražších svorek, fasciklů průhledných
desek a možná i klotových rukávů
než letos.
Zdá se navíc, že
mnohé výdajové položky nebo i celé
rozpočtové kapitoly jsou ovlivněny falešnou
představou, že ke zlepšení fungování
státu v některých oblastech je nezbytně
nutné masivně navýšit příděl
prostředků rezortům, které za tyto
oblasti odpovídají. Podobný trend se projevuje
v akceleraci výdajů na výpočetní
techniku a přístrojové vybavení některých
úřadů a ministerstev. Je velmi obtížné
uvěřit, že všechny tyto výdaje
jsou skutečně nutné a že příslušné
prostředky jsou pořizovány hospodárně.
Mnohé výdaje také přehlížejí
základní ekonomickou úvahu o tom, že
výhodné jsou jen takové investice, jejichž
efekty jsou úměrné nákladům.
V rozpočtu na příští
rok se bohužel objevují také politicky motivované
položky, u nichž lze předpokládat, že
kromě uklidnění politické situace
před volbami nemají žádné jiné
kladné efekty. Jde například o značné
dotace železnicím a o plošné dotace na
teplo.
Co si myslím o výdajích
na výuku zahraničních studentů v
českých učilištích
podle dohod s Angolskou a s Vietnamskou socialistickou republikou,
jejichž výši nelze navíc z návrhu
rozpočtu zjistit, raději neřeknu, aby mě
pan předsedající nemusel napomínat.
Slíbil jsem na začátku,
že já a moji kolegové z poslaneckého
klubu ODA budeme navrhovat snižování výdajů
na provoz státní byrokracie a míry státního
přerozdělování a pokusíme se
tak podpořit snahu o rychlejší snižování
daní občanů a podnikatelů a utlumení
inflace.
Nyní první takový
návrh.
1. Ostatní neinvestiční
výdaje rozpočtových organizací (to
je bez mzdových prostředků, pojistného
a přídělu do FKSP a transferu domácnostem)
snížit oproti vládnímu návrhu
celkem o 2,18 mld. Kč, z toho v jednotlivých kapitolách
takto:
Kapitola 306 Ministerstvo zahraničních věcí - 100 mil. Kč
Kapitola 312 Ministerstvo financí - 737 mil. Kč
Kapitola 314 Ministerstvo vnitra - 140 mil. Kč
Kapitola 315 Ministerstvo životního prostředí - 18 mil. Kč
Kapitola 322 Ministerstvo průmyslu a obchodu - 79 mil. Kč
Kapitola 327 Ministerstvo dopravy - 147 mil. Kč
Kapitola 329 Ministerstvo zemědělství - 158 mil. Kč
Kapitola 334 Ministerstvo kultury - 30 mil. Kč
Kapitola 335 Ministerstvo zdravotnictví - 408 mil. Kč
Kapitola 336 Ministerstvo spravedlnosti - 309 mil. Kč
Kapitola 346 Český úřad zeměměřičský - 18 mil. Kč
Kapitola 353 Ministerstvo pro hospodářskou soutěž - 2 mil.Kč
Kapitola 375 Úřad pro jadernou bezpečnost - 17 mil. Kč
Kapitola 381 Kontrolní úřad
- 17 mil. Kč.
2. Další neinvestiční
výdaje snížit oproti vládnímu
návrhu celkem o 1,449 mld. Kč, z toho v jednotlivých
kapitolách takto:
Kapitola 315 Ministerstvo životního prostředí
položka Ostatní dotace a příspěvky - 24 mil. Kč
Kapitola 322 Ministerstvo průmyslu a obchodu
položka Neinvestiční dotace podnikatelským subjektům - 194 mil. Kč
Kapitola 327 Ministerstvo dopravy
položka Příspěvky na činnost příspěvkovým organizacím - 611 mil. Kč
Kapitola 329 Ministerstvo zemědělství
položka Neinvestiční
dotace podnikatelským subjektům - 620 mil. Kč
3. Výdaje Kapitoly 398
Všeobecná pokladní
správa níže oproti vládnímu návrhu
v jednotlivých položkách takto:
položka Státní fond tržní regulace - 321 mil. Kč.
položka Rezerva na krytí ztrát spojených s vývozem másla - 200 mil. Kč.
položka Majetková újma peněžních ústavů - 850 mil. Kč.
položka Prostředky na řešení mimořádných situací - 101 mil. Kč.
položka Rezerva na platy včetně pojistného - 727 mil. Kč.
položka Rezerva na správní výdaje, na systém státní sociální podpory - 150 mil. Kč.
položka Rezerva na splátky úvěrů od Evropské investiční banky - 125 mil. Kč.
položka vytvoření páteřní sítě WEN státního informačního systému - 500 mil. Kč.
Celkem výdaje o 2,974 mld.
Kč nižší.
4. Ve výdajích Kapitoly
398 Všeobecná pokladní správa založit
novou položku s názvem Rezerva na daňové
úpravy a převést na ni veškeré
prostředky získané snížením
podle odst. 1, 2 a 3. Oproti vládnímu návrhu
jde celkem o 6,603 mld. Kč. Uvedené změny
se promítnou do příslušných tabulek
vládního návrhu zákona o státním
rozpočtu a vládního návrhu státního
rozpočtu na rok 1996.
Tolik můj návrh.
Jde o komplexní pozměňovací návrh
a žádám, aby o něm bylo hlasováno
najednou. Pokud by před hlasováním o tomto
návrhu byl přijat nějaký návrh,
který rovněž upravuje řečené
položky, žádám zpravodaje, aby k hlasování
předložil variantní návrh, v němž
příslušné částky budou
vyjadřovat rozdíl mezi mým původním
návrhem a návrhy schválenými. Děkuji
panu zpravodaji a vám děkuji za pozornost.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Slova
se ujme kolega Brožík, připraví se kolega
Josef Ježek.
Poslanec František Brožík:
Vážený pane předsedající,
vážený pane ministře, paní kolegyně,
páni kolegové, opět jako při prvním
čtení návrhu státního rozpočtu
na rok 1996 se obracím do těchto prázdných
lavic, přestože včera Sněmovna přijala
usnesení, že při projednávání
tohoto druhého čtení bude přítomna
celá vláda. Chtěl bych skutečně
poděkovat panu ministru Kočárníkovi,
že to tady vydrží s námi sedět
a psát pozměňovací návrhy,
které jsou předkládány.
Mrzí mě, že
tady není pan premiér Klaus, protože bych se
ho zeptal na úvodní věc, a to takovou, jak
dlouho ještě v tomto podle vlády tržním
hospodářství budeme rozpočtovat Kapitolu
Fondu kulturních a sociálních
potřeby u ústředních orgánů
státní správy, u řízených
organizací státní správy, příspěvkových
organizací a rozpočtových organizací.
Každý podnikatel, každá s.r.o., každá
akciová společnost má ze zákona možnost
vytvářet sociální fond. Tento sociální
fond ovšem musí vytvářet z čistého
zdaněného zisku a může potom vytvořit
podmínky pro zaměstnance, kteří zde
pracují. Všechny orgány, které jsem
citoval v úvodu, mají příděl
do Fondu kulturních a sociálních potřeb
zaručen a zabezpečen a čím větší
objem mzdových prostředků bude vyplacen,
tím větší příděl
do tohoto fondu bude těmto orgánům přiznán.
Pokud jsem si spočítal jen tabulku 14, 15 a 16 z
hlediska mzdových prostředků, tak tento objem
mzdových prostředků činí 69,5
mld Kč. Pokud si spočítáte čtyři
procenta z toho objemu, jsou to 2,8 mld Kč do Fondu kulturních
a sociálních potřeb. Přiznám
se, že nemám jednotlivé specifikace za jednotlivé
resorty, ale protože jsem byl zpravodajem u Kapitoly Ministerstva
průmyslu a obchodu v našem hospodářském
výboru, rozebral jsem si tuto položku na MPO. Pan
ministr Dlouhý tady není, ale možná
i jeho by překvapilo, že na tomto ministerstvu činí
tento příděl na hlavu 11 tis. Kč.
Co z tohoto objemu lze hradit
našim zaměstnancům na státních
správách a úřadech? Příspěvek
na stravování, možná i školení,
ale co dále? Jsou to příspěvky na
rekreace, dovolené a jiné úplatky státnímu
aparátu. Dávám proto návrh, aby Ministerstvo
financí snížilo u všech těchto
výše uvedených ústředních
orgánů, příspěvkových
a rozpočtových organizací dotace do Fondu
kulturních a sociálních potřeb na
50% rozpočtovaných přídělů.
Takto ušetřené prostředky jsou prostředky,
o kterých tu několikrát zaznělo, že
se hledají např. na dopravní obslužnost.
Já bych ale nehovořil jen o dopravní obslužnosti.
Já bych dnes už hovořil i o tom, že je
třeba posílit finanční zdroje na obnovu
vozového parku v rámci dopravní obslužnosti.
Nevím, jak by se tvářili vyšší
státní úředníci, kdyby jejich
děcko zahynulo v autobuse v hromadné přepravě
jen proto, že autobus neodpovídal požadovanému
technickému stavu, protože je odepsán za čtyři
roky, avšak dále působí osm, deset i
dvanáct let.
Proto bych dával tento
návrh snížit veškeré dotace do
Fondu kulturních a sociálních potřeb
o 50% a tyto prostředky buď účelově
vázat do rezervy a posílit tak dopravní obslužnost
v rámci jednotlivých okresů i v návaznosti
třeba na prostějovskou výzvu a další
prostředky uložit do rezervy Ministerstva dopravy
na obnovu vozového parku.
Všechny tyto návrhy,
které zde byly předneseny kolegou Vrzalem i kolegou
Vorlíčkem a kolegou Kačenkou, by se daly
kombinovat.
O druhém návrhu
bych se chtěl pouze zmínit, protože věřím,
že Pan předseda zahraničního výboru
Payne se přihlásil do diskuse a bude ho více
méně specifikovat. Jenom bych na podporu tohoto
návrhu chtěl sdělit, že usnesením
vlády č. 457/95 ze dne 16. 8. 1995 k plánu
rozvojové pomoci České republiky na rok 1996
bylo uloženo ministrům, kteří řídí
rezorty v plánu jako gestroři, zajistit realizaci
odsouhlasených projektů v rámci schváleného
rozpočtu příslušných kapitol
na rok 1996.
Přede mnou vystupoval pan
kolega Mašek, který sice zpochybnil jakési
pomoci socialistickému Vietnamu nebo Albánii, ale
pokud si vezmeme, že Fond kulturních a sociálních
potřeb byla vymoženost rozvinutého socialismu
a plánovaného národního hospodářství
a harmonického rozvoje socialistického člověka,
jsou i tyto příspěvky na tyto rozvojové
programy svým způsobem v návrhu rozpočtu
aktualizovány.
Celostátním koordinátorem
plánů rozvoje pomoci je Ministerstvo zahraničních
věcí a dle usnesení vlády je uloženo
rezortu realizovat projekty v celkovém objemu 531 mil.
korun. Pokud vím, Ministerstvo financí při
těchto schvalování rozpočtu u jednotlivých
kapitol na tuto částku jaksi pozapomnělo,
pouze některé rezorty, které měly
tyto programy již v minulých letech, mají určité
prostředky ve svých rozpočtech, ale např.
Ministerstvo průmyslu a obchodu nebo Ministerstvo práce
a sociálních věcí ve výši
108 mil. a 65 mil. korun tyto prostředky na tyto rozvojové
programy nemají. Myslím si, že z hlediska rezervy
a z hlediska rozpočtu Ministerstva zahraničních
věcí k tomu dále bude hovořit předseda
zahraničního výboru. Děkuji vám
za pozornost.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Slova
se ujme pan poslanec Ježek. Připraví se kolega
Špaček.