Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolil bych si navázat na vystoupení pana poslance Maška některými dalšími pozměňovacími návrhy, které směřují zejména do oblasti zbytečného navýšení rozpočtových prostředků v kapitálových výdajích, případně v dalších podobných výdajích.

Souhlasíme pochopitelně s tím, když navýšení rozpočtových prostředků se projevuje ve mzdách, protože tím se prokazatelně zvyšuje životní úroveň občanů, tj. pozitivní, zvláště tehdy, když občané jsou moudří a výraznou část svých prostředků promění v úspory.

Souhlasíme také s tím, když navýšení prostředků v rozpočtu je v rozumných kapitálových výdajích, to znamená směřuje do rozvoje infrastruktury a všude tam, kde je možný efekt v oblasti podpory podnikání. Zcela však nesouhlasíme s tím, když navýšení rozpočtových prostředků je v provozních, materiálových a v jiných výdajích v některých kapitolách a také navýšení rozpočtových prostředků v kapitálových výdajích. Dokonce svými částkami je výrazně překročena předpokládaná míra inflace.

Proto předkládám následující návrh na úpravu rozpočtu u jednotlivých kapitol právě v oblasti kapitálových, případně provozních výdajů.

V kapitole 305 - Bezpečnostní a informační služba snížení o 12 mil. v kapitálových výdajích, o 13 mil. v provozních výdajích. V kapitole 306 - Ministerstvo zahraničních věcí v oblasti podlimitních stavebních akcí o 44 mil. korun, v kapitole 312 - Ministerstvo financí, rezerva na investiční akce o 64 mil. korun, v kapitole 314 - Ministerstvo vnitra, ostatní majetek a stavby do 10 mil. korun o 40 mil. korun, v kapitole 315 - Ministerstvo životního prostředí, položka drobné akce o 36 mil. korun, kapitola 329. Ministerstvo zemědělství, položka drobné stavby o 98 mil. korun, kapitola 335 - Ministerstvo zdravotnictví, Hagybord o 15 mil. korun, kapitola 336 - Ministerstvo spravedlnosti jde na plynofikaci věznic o 77 mil. korun. Celkem by tato úprava měla znamenat snížení o 399 mil. korun.

Ušetřené prostředky navrhujeme převést na speciální položku v kapitole 398 - Všeobecná pokladní správa. Byla by nazvána "rezervou" a její využití by bylo vázáno na souhlas Poslanecké sněmovny ČR.

Dále se domníváme, že se připravuje a plánuje zbytečné masivní zvýšení prostředků jednotlivým státním úřadům, zejména pokud jde o výdaje na výpočetní techniku a přístrojové vybavení jednotlivých úřadů či ministerstev. V součtu s návrhem rozpočtu na r. 1996 by to znamenalo, že za poslední tři roky by bylo vydáno na tuto oblast více než 9 mld korun. Nikdo jistě nepochybuje o nutnosti propojit všechny státní úřady, vybavit je kvalitní přístrojovou technikou i programy, přesto se zdají navrhované výdaje při dnešních cenách softwaru a hardwaru neuvěřitelné. Proč? Protože na jednoho státního úředníka včetně uklízeček, údržbářů, strážných a dalších pracovníků by se za toto období vydalo na tento účel 28 tis. Kč. Ponecháváme prokazatelné částky na propojení systému, ale navrhujeme rozpočet v jednotlivých kapitolách na tuto oblast upravit takto:

Kapitola 311 - Ministerstvo hospodářství, z 39 mil. snížit o 19 mil. na 20 mil., v kapitole 312 - Ministerstvo financí, z miliardy 530 mil. korun o 600 mil. na 930 mil. korun, v kapitole 313 - Ministerstvo práce a sociálních věcí, z 810 mil. korun o 409 mil. na 401 mil. korun, v kapitole 345 - ČÚS, z 10 mil. korun o 2 mil. na 8 mil. korun, v kapitole 381 - Nejvyšší kontrolní úřad, z 89 mil. korun o 35 mil. na 54 mil. korun.

Celkem tato úprava znamená, že z 2 miliard 478 mil. korun snížení o miliardu 65 mil. na miliardu 413 mil. korun. Ušetřené prostředky opět navrhujeme převést na již zmíněnou zvláštní položku v kapitole 398 - Všeobecná pokladní správa. Znovu připomínám, že jejich eventuální použití v roce 1996 navrhujeme vázat na předběžný souhlas Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Ještě bych si dovolil jednu poznámku k zde již předneseným návrhům na navrácení - tuším - 700 mil. vybraným okresům Severních Čech a okresu Sokolov v oblasti životního prostředí. Minulý týden jsem v severočeských novinách četl prohlášení Rady Severočeského sdružení měst a obcí a seskupení přednostů Okresních úřadů. Myslím, že by mělo zaznít v této sněmovně upozornění na to, že toto seskupení státních úředníků jmenovaných vládou se podepsalo pod dokument, kde je napsáno, že ono jsou morálními reprezentanty tohoto regionu. Samozřejmě, že je tam upozornění, že budou velice pečlivě sledovat, jak kdo v Poslanecké sněmovně o tomto požadavku bude hlasovat.

Domnívám se, že je nepřípustné, aby přednostové okresních úřadů ve sboru nějakým způsobem navrhovali změny, respektive kritizovali vládní návrh státního rozpočtu. Chci na to upozornit pana ministra financí, že se domnívám, že toto počínání není správné. Zároveň chci říci, protože od roku 1945 žiji v Severočeském kraji, že pamatuji celou řadu různých opatření v oblasti životního prostředí v tomto kraji. Pracoval jsem v oblasti územního plánování. Ono pohřebné a další podobné výdaje nejsou nic jiného, než určitý akt regionální a ekonomické politiky bývalého komunistického totalitního režimu. Je celkem jasné, že v době, kdy již nejsou národní výbory, kdy není vedoucí role Komunistické strany Československa, se používají úplně jiné nástroje ekonomické a finanční v této politice. To znamená, že daný problém eventuálně přispět k obnově životního prostředí tohoto kraje by měl být řešen více a jiným způsobem. Domnívám se, že vláda k tomu směřuje. Měli bychom eventuálně jako Poslanecká sněmovna zaujmout k těmto požadavkům z dob nedávno minulých stanovisko. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Špaček, připraví se pan kolega Šuman.

Poslanec Radim Špaček: Pane předsedající, dámy a pánové, já - jak ostatně předpokládáte - mám v úmyslu navázat na původní vystoupení pana poslance Maška a přednést několik drobných pozměňovacích návrhů. Ještě než tak učiním - v tom duchu, tak jak pan Mašek vystoupil - dovolil bych si navrhnout jeden přesunovací pozměňovací návrh, který byl velmi úspěšně a bezproblémově projednán ve výboru pro veřejnou správu a životní prostředí a k mému překvapení se neobjevil v závěrečném usnesení rozpočtového výboru. Jedná se o přesunutí nového dotačního titulu v kapitole Všeobecná pokladní správa, který se jmenuje Dotace na péči o krajinu a je pro něj rozpočtována částka 150 miliónů Kč. Ve všeobecné pokladní správě je však zahrnut v podkapitole nebo v oddělení, které je celkově označeno jako Dotace okresním úřadům a obcím celkem. Vzhledem k tomu, že se jedná o nový program péče o krajinu, tedy doposud není zaběhnut, i vzhledem k částce 150 miliónů, která rozdělena na okresy by přinesla zhruba 2 milióny na okres, což je částka - takto rozdělena téměř zanedbatelná, domnívám se, a se mnou i drtivá většina našeho výboru, že by bylo záhodno přinejmenším zpočátku managovat tento program, tento projekt v gesci Ministerstva životního prostředí. To znamená, že by tyto peníze měly zůstat v kapitole Všeobecná pokladní správa, avšak v pododdělení Veřejná spotřeba obyvatelstva a státu celkem. Proto navrhuji, aby tato položka Dotace na péči o krajinu byla přesunuta do onoho oddělení Veřejné spotřeby obyvatelstva a státu.

To byl nultý pozměňovací návrh. A nyní přejdu k oněm pozměňovacím návrhům, které již by měly být v duchu naznačeného vystoupení. Všechny ostatní návrhy se budou týkat také kapitoly Všeobecná pokladní správa. Nejprve mi dovolte se zastavit u položky Dotace na teplo, která v posledních letech je v rozpočtu obsažena pravidelně. Pravidelně se pohybuje v řádu kolem 5 miliard. To znamená, že za poslední roky jsme na dotacích na teplo vydali částku, která se již téměř blíží 20 miliardám. Proti tomu částky vydávané ve státním rozpočtu na úspory v energetice nebo specificky v tepelném hospodářství se kumulativně pohybují v řádu stovek miliónů Kč, což je rozdíl, který je přinejmenším zarážející. Především proto, že v celém světě se v podstatě přechází od tak zvaného supply-side managementu, což je to, co prosazuje státní rozpočet, a jak tady stačím zaslechnout i pan ministr Kočárník, k managementu, který se označuje jako demand side. Což je management právě opačný, je to řízení, které směřuje k úsporám, nikoliv k plýtvání. Tady je zřejmé, že plošná dotace - a tady nejde o nic jiného, než o plošnou dotaci na teplo, protože je to dotace mířená na výrobce a distributory tepla, nikoli cíleně na konkrétní domácnosti postižené vyšší cenou vytápění - je v podstatě dotace plýtvání.

Domnívám se, že z mnoha důvodů, nejenom z finančních, ale především z důvodů životního prostředí, bychom se měli soustředit především na úspory, především na spoření energií, včetně tepelné energie, a nikoliv podporovat tak masivními částkami, jako jsou řádově miliardy ročně, plošné plýtvání.

Pro příklad letošního roku lze uvést to, že částka, která je rozpočtována na plošnou dotaci na teplo, to je 6,3 miliardy, je 31krát vyšší než částka, která je předpokládána na programy úspory energií. Přitom je zřejmé, že např. dalšími úsporami lze dosáhnout celkově nižší spotřeby o - podle typu provedení - 30 až 50%. Tady by i ekonomové mohli slyšet na to, že snížím-li celkovou spotřebu o 30 až 50%, mohu o přibližně stejné procento zvýšit cenu, aniž by tím byla zasažena celková finanční situace té které domácnosti.

Z oficiálních materiálů jak Ministerstva financí, tak Státní energetické inspekce lze vyčíst, že investicí do rezerv, investicí do úspor v té nejvyšší cenové hladině, která je zhruba kolem 400 Kč na gigajoul tepla, můžeme dosáhnout velmi významných úspor celkové spotřeby tepla, a to přímo v témže roce, ve kterém byly provedeny úspory do zateplení. To znamená, že ta investice se vrátí během jednoho roku.

Domníváme se, že je možné uvažovat i o tom, že by bylo obyvatelstvo zatíženo v té kategorii, kde by se ty investice vrátily i během následujícího roku. To znamená, že by se už po dvou letech ta investice vrátila a spotřebovávali by o to méně tepla i o to méně peněz. Po výpočtech, které vyplynuly z materiálů, o kterých jsem se zmínil, t.j. Státní energetické inspekce, jakož i článků některých představitelů Ministerstva financí, je zřejmé, že použitím 420 miliónů Kč na program energetických úspor je možné dosáhnout úspor v teple, které ve finančním vyjádření dosáhnou částky 1 miliarda 260 miliónů Kč.

Navrhuji proto, aby celková částka dotace na teplo byla snížena o částku 1 miliarda 680 miliónů Kč s tím, že výsledná částka bude 4 miliardy 620 miliónů Kč. Z toho 420 miliónů Kč navrhuji převést na program energetických úspor. Tady to navrhuji alternativně, protože logicky by se nabízelo, aby tyto prostředky byly převedeny na Českou energetickou agenturu, která má energetické úspory v popisu práce, takže by navrhovaná částka v rozpočtu 200 miliónů byla zvýšena na 620 miliónů Kč. Abych však nebyl obviněn z nějakého stranického patriotismu nebo něčeho takového, dávám v úvahu druhou alternativu. To je vytvořit ve Všeobecné pokladní správě položku Programy energetických úspor ve výši 420 milionů Kč. Zbývající částku, to je 1,26 miliardy převést do položky ve Všeobecné pokladní správě, kterou před chvílí navrhl kolega Ježek a šlo by o rezervu použitelnou se souhlasem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Dámy a pánové, domnívám se, že téma plýtvání energií a téma úspor energií je natolik závažným tématem, že Parlament by měl vyvinout tlak zejména na Ministerstvo financí a další ústřední orgány státní správy, aby došlo k výrazné a rychlé změně v tom, abychom namísto plýtvání začali podporovat šetření energií. Je to v zájmu jak daňových poplatníků, tak v zájmu životního prostředí.

Pro ilustraci si dovolím uvést, že modelová čtyřčlenná rodina, která bydli v rodinném domku a topí např. plynem, protopí ročně řádově 15 až 20 tisíc korun. Zároveň ale ze svých daní přispěje dalšími třemi tisíci korun na dotování tepla ostatních, kteří mají to štěstí, že nemusí platit veškeré náklady na topení ze svého.

Druhou položkou, na kterou bych rád upřel vaši pozornost, je položka v téže kapitole Všeobecné pokladní správy. Je to položka pojistné zdravotního pojištění - platba státu, která je předpokládána v celkové výši 15,825 mld korun. V podrobnějším zdůvodnění této kapitoly se dočteme, že v oněch 15,825 mld je obsažena také rezerva 1,8 mld korun na zvýšení částky minimální mzdy, kterou vláda hodlá svým nařízením zvýšit. Dlouhou dobu jsem se snažil dešifrovat, jaké motivy mohou vést vládu k tomu, že chce zvyšovat minimální mzdu. Napadly mne motivy celkem tři. Jeden z nich je, že vládu trápí celkem nízká nezaměstnanost v této zemi a že se snaží ji zvýšit tím, že zvedne minimální mzdu. Jak je z celosvětových zkušeností patrné, zvyšování minimální mzdy vede právě ke zvyšování nezaměstnanosti. Pokud by to byl tento motiv, který vláda má, tak tomu rozumím, protože nezaměstnanost je u nás nezdravě nízká, ale nicméně se domnívám, že tímto způsobem ji uměle zvyšovat je nanejvýš nešťastné a nanejvýš nevhodné.

Druhý motiv, o který by mohlo jít, je zvýšit tok peněz do systému zdravotního pojištění právě proto, že minimální mzda je oním výpočtovým základem pro platby státu. Domnívám se, že v současné době, kdy jednak došlo k výměně ministra a jednak došlo k razantním jednáním o tom, jak ucpat alespoň některé otvory, kterými peníze ze zdravotnického systému vytékají, by bylo dobře alespoň vyčkat, zda se tento navrhovaný jak krátkodobý, tak dlouhodobý program zdaří a zda bude zvýšena efektivita peněz, které do zdravotnického systému tečou a jichž v celkovém objemu - přiznejme si - není málo. Proto si myslím, že ani tento motiv snad nebyl ten, který vládu vedl k navrhovanému zvýšení.

Konečně třetí motiv může být tlak odborů na zvýšení minimální mzdy, kde pod heslem ochrany těch nejchudších usilují o zvyšování tohoto parametru, nicméně v tomto případě to není ochrana těch nejchudších, není to ochrana celé populace, je to v podstatě lobingový tlak těch, kteří jsou zaměstnáni a kteří chtějí zabránit těm mimo, aby do pracovního procesu mohli vstoupit v těch nejnižších úrovních. Domnívám se, že ani tento motiv není dostatečně opodstatněný k tomu, aby vláda měla zvyšovat minimální mzdu.

Věřím, že buď dnes nebo za týden vláda tyto úvahy ještě zváží a ke zvyšování minimální mzdy nedojde. Pak samozřejmě není nutno rozpočtovat 1,8 mld na rezervu na toto zvýšení.

Třetí téma je téma, které zde již několikrát zaznělo. Je to téma bydlení. Jistě si vzpomenete, že v minulém roce jsme zde vedli různá jednání a různé dohody, jak posílit politiku bydlení, kolik peněz vynaložit buď přímo ze státního rozpočtu nebo potom v rámci státního závěrečného účtu. Ukázalo se, že peníze, které byly takto "omašličkovány" a takto určeny, byly využity nanejvýš podivným způsobem. Byly využity částečně na dotace na výstavbu infrastruktury, což je v pořádku, ale to

zhruba pouze ze 40%, ale větší část, tj. 60% této částky byla využita přímo na dotace výstavby, kde státní peníze staví přímo paneláky a mobilizují k tomu další veřejné peníze, tj. peníze především z rozpočtu obcí. Obávám se, že tento způsob není zdaleka tím nejvhodnějším. Pokud mají nějaké státní peníze jít přímo na podporu bytové výstavby, měly by mobilizovat maximální množství soukromého kapitálu a neměly by naopak vyvazovat další veřejné peníze, tj. obecní. Způsob, kterým to lze zařídit, je investovat státní peníze pouze do infrastruktury, což je způsob, který jednak zlevní stavební pozemky, celkovou zainvestovanost a jednak urychlí proces výstavby tak, aby soukromí investoři měli větší možnosti budovat jak nájemní byty, tak případné domy na rozprodej po bytech, případně rodinné domky.

Navrhuji proto jménem klubu ODA, aby částka ve Všeobecné pokladní správě - dotace na bytovou výstavbu ve výši 2,2 mld korun byla přejmenována tak, že by se jmenovala dotace na výstavbu infrastruktury pro bytovou výstavbu. V tom případě pak není nutné, aby tam zůstala výše 2,2 mld, ale zhruba dvě třetiny této částky, tj. 1,4 mld korun. I tak je to podstatně lepší poměr než jaký jsme mohli pozorovat v letošním roce.

Zbývajících 800 mil korun navrhujeme převést do nově vytvořené položky Všeobecné pokladní správy, která by se jmenovala Rezerva na dávky státní sociální podpory vyplývající z rychlejší deregulace nájemného. Nevím, jestli zde má smysl opakovat argumenty, že příliš velká regulace, a to jak nájemného, tak smluvních vztahů v oblasti bydlení, je tím hlavním problémem, který brání tomu, aby se v tomto státě politika bydlení dostala na normální úroveň, kde jsou volné byty, protože doufám, že alespoň většina této Sněmovny má za to, že volné byty mohou být pouze na volném trhu.

Navrhujeme proto, aby vláda v této deregulaci pokračovala rychleji a chceme jí to umožnit tím, že zvýšíme eventuální dávky na bydlení o zmiňovaných 800 mil korun.

Poslední návrh už není návrh na snižování, ani zvyšování, ani škrtání, je to návrh v podstatě procedurální a týká se způsobu projednávání usnesení rozpočtového výboru ke státnímu rozpočtu. Nový jednací řád nepopisuje nějak podrobněji, jakým způsobem má být usnesení rozpočtového výboru projednáno. Tam se hovoří o tom, že usnesení je projednáno ve druhém čtení. Chtěl bych navrhnout způsob projednávání tohoto usnesení, a to v tomto smyslu. Navrhuji, aby bylo hlasováno odděleně o tabulce č. 1 jako o celku, o tabulce č. 1a jako o celku, o tabulce č. 2 navrhuji hlasovat zvlášť po jednotlivých položkách 1-48. Na závěr navrhuji hlasovat o tabulce č. 2a též jako o celku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Šuman. Připraví se pan kolega Kolář.

Poslanec Vladimír Šuman: Pane předsedající, dámy a pánové, stejně jako při svém minulém vystoupení jsem zdůraznil, že mluvím za branný a bezpečnostní výbor, tentokrát chci říci, že mým úkolem je zde tlumočit názor poslaneckého klubu ODA.

Nebudu navrhovat už žádné změny, navazuji v tomto směru na vystoupení kolegů Maška, Ježka a Špačka.

Cílem mého vystoupení je, a možná, že jste si toho mnozí všimli, zdůvodnit, proč vlastně v našich návrzích nejsou navrhovány žádné úpravy rozpočtových nákladů, prostředků pro Ministerstvo obrany a jen minimální úpravy relativní vůči dalším, vůči Ministerstvu vnitra a BIS. Já se přiznám, že když se v kuloárech dozvěděli poslanci a vládní činitelé o našich návrzích, tak mě jeden významný člen vlády zastavil a říkal mi: Řekněte mi, pane předsedo, proč vy nenavrhujete právě v Ministerstvu obrany žádné změny, přestože já se domnívám, že tam jsou velké rezervy. Na to jsem mu říkal, že to je právě záležitost vlády, pokud o tom vědí, aby ty rezervy byly odhaleny a nikoliv, že by se čekalo na to, že to udělá Poslanecká sněmovna.

Nyní mi dovolte říci, že samozřejmě jsme si vědomi, že v průhlednosti rozpočtu Ministerstva obrany se udělaly jisté změny, ale zdaleka ta průhlednost není taková jak by měla být, protože prostě přechod z jednoduchého na podvojné účetnictví, přechod ke zviditelnění všech materiálních zásob a především přechod k tomu, abychom byli schopni rozlišit neinvestiční prostředky, které jsou věnovány na cvičení armády, na zvyšování její obranyschopnosti přímo a na ty, které souvisí s některými administrativními úkoly, které v armádě jsou, to nedokážeme v současné době ještě přesně rozlišit. Navíc víme, že tam rezervy jsou, např. v tom, že nejsou zdaleka vyčerpány zdroje spočívající například v nedostatečně rychlém zbavování se všeho, co armáda nepotřebuje ani nebude potřebovat, přičemž jde jak o nemovitosti, tak o vojenský materiál. Proč tedy vlastně nenavrhujeme snížení rozpočtu právě a jen u kapitoly Ministerstva obrany? Protože jsme si vědomi toho, že snížení podílu rozpočtu armády na hrubém domácím produktu z 2,3 na 2,2% při zvýšení absolutní částky je signál, který není příliš pozitivní, zvlášť vzhledem k zahraničí.

Jsme si vědomi, že musíme dát jasný signál našim občanům i do zahraničí, že co se týče bezpečnosti jsme ochotni věnovat všechny prostředky, které jsou nutné. V závěru, kdy mě bylo zmíněným představitelem a vládním činitelem říkáno: Není to, pánové, vaše chyba ve vašem výboru, že nekontrolujete dostatečně ten rezort? Chci sdělit, že prokazatelně svými usneseními je zřejmé, že tento výbor velice důkladně kontroluje armádu, dokonce mám dojem, že někteří lidé v zahraničí si toho všímají podstatně více než lidé u nás, že se zabýváme jednotlivými věcmi v armádě důkladněji, než mnohé jiné výbory svých rezortů. Na druhé straně nám to umožňuje zastávat to stanovisko, které jsem tu přednesl za klub ODA. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Kolář se ujme slova, připraví se paní kolegyně Váchalová.

Poslanec Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych reagoval jen na vystoupení dvou kolegyň, kolegyně Fischerové a kolegyně Mazalové, které vystupovaly ohledně posílení investičních prostředků na výstavbu zdravotnických zařízení v působnosti Ministerstva zdravotnictví.

Domnívám se, že pokud je rozhodnuto o některé akci tohoto typu, že se má realizovat z prostředků státního rozpočtu, pak je samozřejmě velice žádoucí, aby tempo výstavby bylo takové, aby akce byla ukončena co nejrychleji a aby akce z peněz daňových poplatníků co nejrychleji sloužila. Tady si myslím, že jsme mimo jakýkoli spor a pokud existují prostředky, které je možno v rámci kapitoly Ministerstva zdravotnictví uspořit nebo lépe využít a dát je na urychlení výstavby, tak proti tomu asi nebude nikdo z rozumných poslanců protestovat.

Spíše bych se zastavil u problému, se kterým se tu potýkáme dlouhodobě, ať už ve výborech nebo potom na jednání sněmovny, a sice problému, že většinou zaznívají návrhy na posílení té které akce, přičemž není zřejmé, zda jde o urychlení nebo o zahájení zcela nové stavby v rámci probíhající stavby, popřípadě o rozšíření rozsahu stavby, změny stavebního programu, nakupování zdravotnické technologie, která neodpovídá charakteru toho kterého zdravotnického zařízení.

Jen bych pro ilustraci, abyste věděli, o čem hovořím, uvedl pár příkladů, kdy v návrhu státního rozpočtu, o kterém hlasujeme a který bude platný, jsou uvedeny konečné částky, čili ty, za které by měly být uvažované akce dokončeny, a potom cifry, které byly uváděny v materiálu, který předkládalo Ministerstvo zdravotnictví do garančního výboru. Tyto částky se v některých případech diametrálně lišily a v podstatě zakládaly pro investory naději, že akce bude pokračovat i v rozšířeném programu než v tom, ve kterém byla původně schválena, a než v tom, ve kterém jej do sněmovny doporučila vláda.

Abych uvedl příklad: Fakultní nemocnice Poruba-Ostrava 1 miliarda 691 miliónů schváleno ve vládě, zatímco materiál do garančního výboru byl 2 miliardy 134 miliónů. IKEM Praha 1 miliarda 638, vládní materiál, to, co projednáváme my ve výboru garančním, 2 miliardy 704, Ústí nad Labem 1 miliarda 480, částka předkládaná na výboru 3 miliardy 308 miliónů. Nebudu dále pokračovat, chtěl bych pouze apelovat na pana ministra zdravotnictví, který tu teď není, ale já jsem s ním tu problematiku probíral, aby byli informováni všichni ředitelé a tedy investoři, že tyto částky, které schválila vláda a které potažmo schválí Parlament, byly brány jako částky konečné. Pokud dojde k rozšiřování stavebního programu, tak to rozšíření musí být minimální, když už bude věcně správné a bude s ním souhlas, musí být projednáno na úrovni investiční komise nebo dnes v podvýboru, garančního výboru zdravotního a zcela určitě by se k tomu měl také vyjádřit výbor rozpočtový, protože mám obavu z toho, že pokud platí, že investiční akce nad 50 miliónů by neměly být zahajovány bez souhlasu vlády, tak právě tady tímto mechanismem se v podstatě tato dohoda obchází a důsledky, které potom řešíme, jsou právě ty, kvůli kterým podle mně napětí v rezortu zdravotnictví, tzn. počty lůžek, počty nemocnic, počty drahé technologie, převyšují reálné možnosti ekonomiky tohoto státu a že bychom si chtěli dovolit něco, co nemají mnohem bohatší země než my. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Váchalová. Připraví se pan kolega Payne.

Poslankyně Anna Váchalová: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, dovolte, abych upozornila také na kapitolu 398 - všeobecná pokladní správa, na položku bezpečnost a ochrana zdraví při práci, na kterou se poskytuje státní dotace. Jedná se o naplnění ustanovení zákoníku práce, § 136, odst. 3: "Náklady na odborovou kontrolu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí stát". O co v podstatě jde?

Ve vazbě na stávající legislativu jde o činnosti, které zajišťují zástupci zaměstnanců prostřednictvím odborových inspektorů bezpečnosti práce na úseku bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Jedná se o oblast prevence zahrnující jak plánovanou kontrolní činnost, tak zejména vyšetřování smrtelných, těžkých a hromadných pracovních úrazů v zaměstnavatelských organizacích, včetně kontroly plnění nápravných opatření. Některé úkoly na tomto úseku, jako např. kontrolu pracovních podmínek a kontrolu plnění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, nejsou jinými orgány zjišťovány vůbec nebo zcela nedostatečně.

V rámci prevence se kromě toho provádí nezbytné poradenství a řada vzdělávacích seminářů. Proč tyto činnosti hradí stát? Stát nevytvořil legislativní předpoklady pro funkční systém bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména dosud není stanovena státní politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dohoda rady pro dialog sociálních partnerů České republiky o zřízení jedné specializované úrazové pojišťovny ze srpna 1994, publikovaná ve sdělovacích prostředcích ministrem financí Kočárníkem, nebyla do dnešního dne naplněna. Současné tři komerční pojišťovny si svoji úlohu v oblasti prevence vůbec nepřipouštějí. Finanční přebytky z vybraného pojistného by měly být na zvláštním účtu Ministerstva financí České republiky. Jsou tam skutečně? Jedná se o více než jednu miliardu Kč.

Naprosto neuspokojivý je systém statistických zjišťování. Např. za rok 1994 Český statistický úřad vykázal o 45 smrtelných pracovních úrazů méně, než Český úřad bezpečnosti práce. To se jedná o smrtelné úrazy. Jaká je pak skutečnost u těžkých pracovních úrazů, natož u běžných úrazů, které zaměstnavatelé neohlásí?

Skutečné výdaje na kontrolu bezpečnosti a ochranu zdraví při práci, které by měl ze zákona hradit stát, zůstaly v předchozích třech letech neuhrazeny, v průměru 4,5 mil. Kč ročně. Navýšení rozpočtové částky o 2 mil. Kč oproti roku 1995 je naprosto nepostačující. Jelikož v roce 1993, 1994 a 1995 nebylo při stanovení rozpočtu přihlíženo k inflaci v jednotlivých letech.

Vzhledem k neuspokojivému stavu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nereálné naději, že v průběhu roku 1996 dojde ke kvalitativní změně, je žádoucí zabezpečit minimálně stávající úroveň kontroly stavu bezpečnosti práce v podnicích, prováděné ve smyslu § 136 odst. 3 zákoníku práce.

Proto doporučuji navýšit položku - bezpečnost a ochrana zdraví při práci v kapitole všeobecná pokladní správa pro rok 1996, oproti navrhovaným 27 mil. na 32 mil. Navýšení 5 mil. vzít ze státní rezervy z téže kapitoly.

Ještě bych ráda upozornila na další, a zcela jiný problém. Dovolte, abych vaši pozornost zaměřila ještě zpět na pozměňovací návrh poslankyně Gerty Mazalové ke kapitole Ministerstva zdravotnictví (335), záležitost rehabilitačního ústavu Kladruby, k navýšené částce 20 mil. na rekonstrukci stravovacích prostor s tím, aby tento návrh nezapadl. Tento rehabilitační ústav má v komplexní rehabilitaci při poúrazových stavech své nezastupitelné místo. Bylo by neodpustitelné, kdyby nepochopením sněmovny byl ohrožen jeho provoz. Proto i já návrh poslankyně Mazalové doporučuji a podporuji. Prosím o to i sněmovnu. Děkuji za pozornost.