Středa 6. prosince 1995

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, rád bych se zmínil o jednom problému. Vláda v letošním roce přijala dokonce dvě usnesení, která se týkají poskytování zahraniční pomoci. Jedná se o některé dlouhodobé aktivity v určitých zemích, kde jako Česká republika můžeme s využitím určitých finančních prostředků dosáhnout některých dlouhodobých efektů. Jsem zejména přesvědčen, že takováto zahraniční pomoc může přispět k některým našim obchodním záležitostem. Může přispět k tomu, že naši podnikatelé budou potom snadněji pronikat na určité trhy. Zároveň se domnívám, že to může být i forma, která dílčím způsobem přispěje k řešení některých, možná i vnitropolitických problémů.

Sám se domnívám, že takovéto projekty jsou dlouhodobě velmi užitečné. Měli bychom začít zvolna myslet více dopředu, než jenom na nejbližší rok.

Proto bych doporučoval, abychom zvažovali. Vím, že v současné době je těžké zasahovat do struktury již navrhovaného a projednaného systému celého komplexního rozpočtu, přesto zvažujme zřízení zvláštní položky, např. ve všeobecné pokladní správě, kde by byly právě alokovány prostředky pro poskytování zahraniční pomoci.

Ta věc by se tím stala transparentnější i pro parlamentní kontrolu, bylo by možné sledovat, zda tyto prostředky jsou užívány dostatečně efektivně a účelně.

V současné době na základě těchto vládních usnesení se některé projekty již realizují vlastně v rámci rozpočtových kapitol různých ministerstev. Domnívám se, že by bylo účelnější, kdyby existoval souhrnný přehled o všech těchto aktivitách. Pro nás je zkušenost s poskytováním zahraniční pomoci zkušeností novou, protože dosud jsme tak nečinili. Naopak, mnozí kolegové to mohou přisvědčit, že jsme spíše pomoc přijímali v rámci nejrůznějších podpůrných programů ze zahraničí. Situace se ovšem mění, protože členské státy OECD jsou dokonce zavázány poskytovat pomoc, takže budeme pravidelně dotazováni, jakým způsobem, jakým zemím poskytujeme zahraniční pomoc. Stane se z toho zřejmě pravidelná procedura, tak jak to je v ostatních rozvinutých zemích. Jestliže chceme patřit do luxusního klubu OECD, a já jsem o tom hluboce přesvědčen, že je to dobře pro naši zemi, tak se musíme zároveň smířit s tím, že jsme zemí, která nejenom přijímá pomoc, ale také pomoc poskytuje. Říkám to jenom jako takový námět k přemýšlení. Doufám, že bychom v příštím roce přinejmenším mohli uvažovat o tom, že by se zřídil takový účet a že bychom mohli systematicky připravovat takovou zahraniční pomoc. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan ministr Novák.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, mně se chce něco říct, a já něco řeknu. I když jsem zvažoval, jestli mám vystoupit, protože vím, že poslanci jsou moudří, že oni také vědí, že čísla, která takto volně sypali z rukávu, navrhovali škrty, nejsou čísla, která by padla sama z nebe, ale jsou to výsledky tvrdých jednání, jsou to výsledky kompromisů. Osobně musím říct, i výsledky, při kterých "skřípaly zuby". Ono jedno moudré lidské přísloví říká, dvakrát měř a jednou řež.

Musím na tomto místě říci, že pan poslanec Mašek, který jen tak zlehka navrhl zkrácení rozpočtu kapitoly 336 Ministerstva spravedlnosti o 309 milionů neinvestičních prostředků, neměřil, ale pouze řezal. On navíc, aniž se mě zeptal; kdyby se mě zeptal, vysvětlil bych mu, oč jde. Možná by měl dost času k tomu, aby měřil a nemusel by možná tolik zbytečně řezat. Problém je totiž v tom, že neinvestiční prostředky v kapitole Ministerstva spravedlnosti jsou ovlivnitelné snad z deseti procent, zbytek vyplývá ze zákonných nároků, které je nutno vyplatit a které nejsou ovlivnitelné. Tady nejde vycházet pouze z jakési míry inflace a odečíst jakýsi nárůst, ke kterému došlo v návrhu rozpočtu a ten rozdíl mezi očekávanou inflací vypustit. U soudnictví je to trochu o něčem jiném. Tam se musí vycházet z toho, jaký je předpokládaný nárůst soudní agendy. Že veškerá soudní agenda stále roste, to někteří poslanci vědí.

Já předpokládám, že pan poslanec Mašek se nechce v příštím roce dovolávat spravedlnosti u soudu, protože kdyby tak učinil a pokud by byl jeho návrh akceptován, tak od podzimu se určitě spravedlnosti nedovolá, protože chod spravedlnosti se zastaví.

Totéž musím říci k panu poslanci Josefu Ježkovi, který stejně tak elegantně navrhl zkrátit rozpočet vězeňské služby o 77 mil. na plynofikaci. Tady nejde o to, aby naši vězňové lépe a radostněji topili plynem, pane poslanče, ale tady jde o to, že problém má tři aspekty - aspekt bezpečnostní, ekologický a finanční. Bezpečnostní v tom, že ty čtyři věznice o kterých hovoříme, mají kotelny v naprosto havarijním stavu. Je zde umístěno 4 700 vězňů, tedy prakticky čtvrtina vězeňské populace. Kdyby jedna jediná kotelna přestala topit, přiznám se, že bych z toho měl velmi těžkou hlavu. Proto potřebujeme tyto peníze a bezpečnostní aspekt řadím na prvé místo.

Zadruhé jde o ekologické opatření. Bohužel platíme milionové částky jako poplatky za znečišťování ovzduší a pokud bychom peníze, které vy navrhujete škrtnout, neinvestovali, tak bychom od roku 1997 museli platit přes 3 mil. těchto poplatků. U plzeňské věznice bychom mohli zcela reálně očekávat, že bychom museli platit pokutu do výše 10 mil. korun. To jsou částky, na které myslím, že musí daňový poplatník též slyšet.

Zatřetí tím, že budeme takto investovat, ušetříme každý rok na odvozu popela 1 217 tis. korun, na mzdách každý rok 1 416 tis. korun a obecně na provozních nákladech přes 2 mil. korun ročně. Myslím si, že pokud si tato čísla sečteme, zjistíme, že je to investice dobrá, a proto nedoporučuji Poslanecké sněmovně, aby návrh těchto našich dvou koaličních poslanců akceptovala.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Ukončili jsme podrobnou rozpravu. Tím jsme ukončili druhé čtení vládního návrhu zákona o státním rozpočtu. Upozorňuji, že po zpracování budou přednesené pozměňovací návrhy, případně jiné návrhy, protože i ty byly předneseny, vytisknuty a předány všem poslancům.

Předběžně bych vás chtěl informovat o tom, že počítáme s tím, že bychom třetí čtení zákona o státním rozpočtu absolvovali v úterý příští týden ve 14 hodin.

Dámy a pánové, děkuji a nyní se hlásí s technickou poznámkou předseda sněmovny dr. Uhde.

Předseda PSP Milan Uhde: Kolegyně a kolegové, chápu, že paní poslankyně Čelišová po velkém duševním výkonu, který podala svým příspěvkem, kde mě dvakrát napadla, musí nyní odpočívat, a nepočítám s tím, že by se do sněmovny dnes vrátila. Ale musím držet slovo a musím sněmovnu informovat o dopise, který údajně putuje po Poslanecké sněmovně.

Tedy za prvé neputuje a za druhé to není dopis. Je to prohlášení ze společného jednání rady Severočeského sdružení obcí. Odeslán byl 21. a přišel do sněmovny 22. listopadu. Na obálce je mé jméno, je tam přistrčena vizitka s nápisem magistr Petr Lenc, výkonný ředitel. Ke mně se ale tento text neobrací, obsahuje pětibodové prohlášení tohoto sdružení a v závěru se obrací k rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Ověřil jsem si, že předseda rozpočtového výboru toto usnesení má a v zákonné lhůtě 30 dnů na ně odpoví. Nemám normálně ve zvyku odpovídat organizaci, která mi pošle tištěný text svého usnesení bez jediného řádku vysvětlení, bez jediného řádku doprovodu, který by vysvětlil, co se po mně chce. Samozřejmě, že na prohlášení odpovím, ale také mám svou zákonnou lhůtu.

Prosím, aby sněmovna byla informována, že nejde o dopis a nejde o žádné putování. Je to normální chod pošty v Poslanecké sněmovně. Děkuji pěkně.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu předsedovi. S technickou poznámkou pan kolega Ježek.

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych jen upozornit, že bylo zvykem Severočeského sdružení měst a obcí zasílat donedávna takovéto přípisy všem severočeským poslancům. Od jisté doby toho zřejmě nechali a obracejí se pouze na významné funkcionáře sněmovny. Všechny dopisy jsou v podobném tónu, téměř je to jakýsi příkaz, jak máme postupovat, jinak že uvidíme. Toto sdružení je velmi problematická instituce. Mohl bych tady uvést příklad, jak uzavřelo dohodu o spolupráci s provincií jižní Holandsko. Porušili samozřejmě své kompetence, slibují cosi, co může splnit jen Ministerstvo životního prostředí. Mám to doloženo i rozborem mezinárodně právního oddělení Ministerstva zahraničí. Rozhodně tito pánové přehání. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Tím jsme ukončili projednávání bodu 7 podle schváleného programu. Vrátíme se nyní k bodu 6, kterým je

X.

Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 38/1991 Sb., o odpadech, a zákon ČNR č. 311/1991 Sb., o státní správě v odpadovém hospodářství, ve znění zákona ČNR č. 466/1992 Sb. (sněmovní tisk 1713)

jako pokračování přerušeného jednání z minulé schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu. Projednávání tohoto bodu bylo zahájeno na minulé schůzi vystoupením ministra životního prostředí pana Františka Bendy a společného zpravodaje pana poslance Josefa Effenbergera. Pak proběhla rozprava. Po ukončené rozpravě se pan ministr Benda vzdal závěrečného slova a společný zpravodaj požádal o čas na přípravu přednesených pozměňovacích návrhů k závěrečnému hlasování. Schůze byla ukončena, a proto přednesené pozměňovací návrhy byly rozdány prostřednictvím výborů ve druhé polovině listopadu.

Nyní prosím společného zpravodaje výborů pana poslance Josefa Effenbergera, aby se vyjádřil k rozpravě, přednesl případně závěrečné slovo a poté doporučil k hlasování jednotlivé pozměňovací návrhy.

Poslanec Josef Effenberger: Děkuji, pane místopředsedo. K uvedenému návrhu zákona byly předneseny dva dosti komplikované pozměňovací návrhy, a to návrh pana poslance Křížka a pana poslance Trojana. Pokud se nemýlím, nikdo z jmenovaných není přítomen. Nicméně pokusím se o stručné zhodnocení těchto návrhů.

Pokud se týče prvního, tedy pana poslance Křížka, tento návrh se vztahuje k problematice zneškodňování komunálního odpadu a zejména poplatků spojených s touto činností. Musím podotknout, že zde došlo ze strany pana poslance k věcnému nedopatření, neboť on ve svém slovním projevu neuvedl, že tento návrh se vztahuje k zákonu o poplatcích. Text, který máte - jak doufám - před sebou, tedy oba pozměňovací návrhy, budí dojem, že jeho řeč se týkala zákona o odpadech. Toto pochybení, byť formální, je zásadního rázu a bohužel znehodnocuje jeho návrh už tímto formálním nedostatkem.

Jinak, protože se jedná o cenný podnět, co se týče odpadového hospodaření, avšak vymykající se obsahovému rámci této novely a navíc směřující skutečně do oblasti poplatkového zákona, jsem nucen doporučit sněmovně, aby tento návrh zamítla.

Pokud se týká druhého návrhu pana poslance Trojana, tento návrh v podstatě alternativním způsobem formuluje některé problémy, jejichž řešení obsahuje návrh vládní. Tyto formulace jsou celkem přijatelné, avšak nepřinášejí v zásadě oproti tomuto návrhu původnímu nic nového nebo nějaké zlepšení. Naopak pokud se týče právních problémů nebo právních formulací, spojených s akreditací osob, které by prováděli jistou hodnotitelskou činnost resp. analytickou činnost spojenou s měřeními jistých vlastností odpadů, se odchyluje od záměru navrhovatele, a to dosti podstatným způsobem, který by vyústil v rozpor s celkovou koncepcí návrhu.

Z těchto důvodů musím i v tomto případě doporučit Sněmovně, aby tento návrh neakceptovala. Úhrnem to znamená, že doporučuji, aby uvedený vládní návrh novely zákona byl schválen ve znění společné zprávy bez připomínek. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, slyšeli jste společného zpravodaje a nyní doporučuji podle návrhu pana poslance Effenbergera, abychom hlasovali o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Rozuměl-li jsem tomu dobře? Pan kolega Effenberger, kdyby mě sledoval. Rozuměl-li jsem tomu dobře, pozměňovací návrhy pana poslance Křížka jsou dva.

Poslanec Josef Effenberger: Nikoliv, pane místopředsedo, návrh je jeden, avšak týká se poplatkového zákona a týká se tématiky, která je sice zajímavá z hlediska odpadovaného hospodaření, avšak je úplně mimo obsah předložené novely. Z těchto důvodů jsem navrhl zamítnutí tohoto návrhu, ale je to návrh jeden, prosím.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, poprosím vás o novou registraci, budeme hlasovat, a to v 33. hlasování na této schůzi. Ptám se, kdo podporuje návrh pana poslance Křížka? Kdo je proti? Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 25, proti 55 poslanců.

Druhý pozměňovací návrh přednesl pan poslanec Trojan. Jedná se také o komplex pozměňovacích návrhů jako jeden?

Poslanec Josef Effenberger: Ano je to rovněž jeden návrh, i když je komplexní, ale nelze o něm hlasovat než jako o celku, alespoň podle mého mínění.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Hlasovat o celku ano. Zahájil jsem 34. hlasování. Kdo podporuje návrh pana poslance Zdeňka Trojana? Kdo je proti? Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 28, proti 66 poslanců.

Zabývali jsme se všemi pozměňovacími návrhy, nyní můžeme přikročit k hlasování o celém předloženém návrhu. Přednesu návrh usnesení.

Poslanecká sněmovna schvaluje vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 238/91 Sb. o odpadech a zákon ČNR č. 311/91 Sb. o státní správě v odpadovém hospodářství ve znění zákona ČNR č. 466/92 Sb. podle sněmovního tisku 1713, ve znění společné zprávy výborů podle sněmovního tisku 1924.

Jedná se o 35. hlasování na této schůzi. Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti?

Konstatuji, že návrh byl schválen. Pro hlasovalo 79, proti 20 poslanců. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu společnému zpravodaji. Tím jsme ukončili projednávání bodu 6.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nyní mi dovolte s vámi se poradit o dalším průběhu schůze. Přerušili jsme včera bod 5, což je vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR vyslovení souhlasu - Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva.

Přerušili jsme s tím, že se sejde ústavně právní výbor. Usnesení ústavně právního výboru máme k dispozici. Pan ministr Zieleniec je omluven na dnešní den, a proto navrhuji, abychom tento bod přerušili do zítřejšího dne. Nemá nikdo nic proti tomu? Děkuji za pochopení.

Nyní bychom před sebou měli body 9 a 10, ale usnesení Sněmovny z včerejšího dne jsme přeložili projednávání těchto dvou bodů na zítřejší den, stejně jako bod č. 12 pana kolegy Kryčera, který je v zahraničí. Tím se dostáváme k bodu 13 podle schváleného programu a tím je

XI.

Návrh poslanců Josefa Ježka a dalších na vydání ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků v prvním čtení

Doporučuji vám dámy a pánové, abychom projednali tento bod. Nevidím žádné výhrady, proto přistoupíme k projednávání tohoto bodu. Děkuji za pochopení.

Budeme projednávat návrh poslance Josefa Ježka a dalších na vydání ústavního zákona na vytvoření vyšších územních samosprávních celků podle sněmovního tisku 1912 v prvním čtení. Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1912 a stanovisko vlády k němu jako tisk 1912/1. Návrh uvede zástupce navrhovatelů poslanec Josef Ježek, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl nejdříve zdůvodnit, proč bylo nezbytné tento návrh předložit. Často se argumentuje, že celá tato věc musí ještě zrát. Já se osobně domnívám, že věc je velice přezrálá a chceme-li, aby nejpozději v roce 1998 - a já se domnívám, že také nejdříve - se uskutečnili volby krajských nebo zemských zastupitelstev, tak nezbývá než projednat a schválit tento ústavní zákon.

Jde o to, že tento ústavní zákon o vytvoření regionální samosprávy je právní normou, a zcela zásadně podmiňuje další postup v oblasti reformy veřejné správy, samozřejmě že mnohem výrazněji v té oblasti správy územní. Řada z nás má za sebou už 5 let rozmanitých jednání o tomto problému a domnívám se, že event. odstup mezi rokem 1998 a rokem 1992, kdy byla schválena Ústava České republiky, je bohužel podobný dluh, který zažila Československá republika v období meziválečném, to je v období mezi rokem 1920, kdy byl schválen župní zákon, který ale nevešel v život a posléze se podařilo až v roce 1927 schválit zákon o organizaci politické správy, který naopak platil.

Já mám jisté obavy, že další otálení v tomto směru by mohlo posléze vést i v České republice k podobnému vývoji, jaký nastal v Československu,. Totiž pokud by určité regionální nerovnosti, určitá regionální specifika nenalezla výraz ve státoprávním uspořádání, mohly by vést posléze i k určitým projevům nacionalismu, separatismu a potom i k rozdělení České republiky na dva další státy.

Vláda Petra Pitharta v období 1990 - 1992 měla v programu zemské zřízení a tehdy příslušný vládní návrh zákona byl předložen v dubnu 1992 těsně před parlamentními volbami. Dá se říci, že naštěstí a možná jen náhodou neprošel.

Dále bych chtěl připomenout prohlášení vlády České republiky, které říká toto: "vláda považuje parlamentní demokracii za jedinou formu vlády, důstojnou evropské civilizace a je odhodlána ji chránit všemi zákonnými prostředky." Důležitá je druhá věta: "je samozřejmostí, že demokracie nemůže být omezena pouze na celostátní úroveň a že je nutno rozhodování v co největší možné míře přenést přímo k občanům a v této oblasti bude proto v následujícím období prvořadým úkolem vlády reforma státní správy a její decentralizace. Obojí je podmínkou úspěchu ekonomické transformace i fungování svobodné občanské společnosti. " Pro prohlášení vlády s tímto obsahem hlasovala většina, zdá se tedy v této sněmovně všichni poslanci koaličních stran.

Dále je nutno připomenout, že rozdělení československé federace vytvořilo situaci, ve které bylo možné cíle uvedené v prohlášení vlády splnit snadněji, myslím ve srovnání s dobou předchozí. Prostě odpadl ten problém státoprávního uspořádání federace. To je tedy výhodná situace oproti onomu období 1990 až 1992.

To znamená 172 poslanců této sněmovny hlasovalo před třemi lety pro Ústavu České republiky. Tato ústava počítá s vytvořením zemí nebo krajů jako samosprávných celků a veřejnoprávních korporací. Domnívám se, že toto nikoli především naplnění, ale řekl bych spíš dotvoření ústavy je důležitým úkolem pro tento zákonodárný sbor právě proto, že se blíží konec našeho funkčního období.

Důležité souvislosti bych viděl i v procesu evropské integrace. Je nutno připomenout obecný princip subsidiality, jehož respektování Ústava České republiky nijak nebrání. Měl jsem možnost v posledních několika měsících se účastnit několika konferencí a seminářů z oblasti regionální a přeshraniční spolupráce. Mezivládní konference v Evropské unii zmobilizovala všechny instituce, které mají pocit, že by měly pro mezivládní konferenci připravit nějaké návrhy a tato otázka regionalizace, regionální spolupráce včetně té příhraniční je jedním z nejdůležitějších bodů těchto debat. Např. na konferenci o regionálním plánování velké Evropy, konané zhruba před měsícem v Praze v hotelu Atrium Hilton, se hovořilo o tom, zda by do Maastrichtské dohody nemělo být doplněno označení onoho principu soudržnosti, tak důležitého, o dimenzi také regionální a územní.

Tento princip subsidiality lze charakterizovat obecně asi takto. Jde o dosažení kompetencí na každé úrovni odpovídajících možnostem, tedy na každé úrovni veřejné správy. Jde o snížení kompetencí v rámci uvedeného požadavku orgánů na nejnižší možné úrovni, zejména tedy samosprávy, to je voleným zastupitelským orgánům. Obecným principem samosprávy je také soulad mezi kompetencemi danými zákonem a finančními prostředky.

Já bych si dovolil vzhledem k tomu, že shodou okolností v tento den projednáváme ve druhém čtení státní rozpočet, připomenout obecné principy místních rozpočtů, místních financí, které bez přijetí tohoto ústavního zákona nelze v České republice uvést v život. Článek 9 Evropské charty místní samosprávy zní takto: Místní orgány mají právo v rámci hospodářské politiky státu na odpovídající vlastní finanční zdroje, s nimiž mohou v rámci svých pravomocí volně disponovat. Finanční zdroje místních orgánů jsou úměrné odpovědnosti, kterou jim vymezuje ústava a zákon. Alespoň část finančních zdrojů místních orgánů je odvozena z místních daní a poplatků, jejichž výši mohou místní orgány v mezích zákona určovat. Finanční systém zajišťující zdroje pro místní orgány by měl být natolik pestrý a životaschopný, aby umožnil jejich průběžnou adaptaci na reálný vývoj nákladů spojených s jejich fungováním.

Odstavec 5 formuluje jeden z nejdůležitějších principů místních financí: Ochrana finančně slabších místních orgánů je důvodem pro vznik institutu, který by zajišťoval finanční vyrovnání nebo přiměřené opatření určené ke kompenzaci důsledků nerovnoměrného rozdělení potenciálních finančních zdrojů, resp. finančních nákladů, které musejí zajišťovat. Takové postupy nebo opatření nesmějí zmenšovat svobodu volby, kterou místní orgány mohou uplatňovat ve sféře vlastní odpovědnosti.

Další odstavec zní: S místními orgány musí být řádně projednán způsob přidělování přerozdělovaných zdrojů. Dále, pokud je to možné, dotace pro místní orgány by neměly být účelově vázány.

Poskytování dotací by nemělo omezovat základní svobodu místních orgánů provádět svou vlastní politiku v rámci své jurisdikce.

A konečně ve věci získávání úvěrů na kapitálové investice mají místní orgány v mezích zákona přístup na národní kapitálový trh.

V podstatě s těmito hlavními cíli je vám tedy předkládán návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Nebudu zde předčítat celou důvodovou zprávu. Upozornil bych jen na odpověď předsedy vlády České republiky na moji interpelaci, ze které vyplývá, že na vytvoření vyšších územních samosprávných celků a stanovení jejich samosprávné působnosti není závislé snad jen vypracování vládního návrhu zákona o státní službě některých státních zaměstnanců, který vláda hodlá ke splnění svého programového prohlášení Poslanecké sněmovně předložit. Vypracování ostatních zákonů a jejich novel však přímo souvisí s vytvořením vyšších územních samosprávných celků nebo alespoň může značně ovlivnit, jaká řešení určitých otázek budou při jejich zpracování přijata.

Vidíte tedy, že záměry vlády, pokud by měly být realizovány (přičemž již vzhledem k délce volebního období realizovány být nemohou), byly jednoznačně závislé na schválení tohoto ústavního zákona.

Návrh zákona je předkládán zatím v nejlepším znění, k jakému se v této Poslanecké sněmovně dospělo. Jedná se o text, který byl připraven před posledním konečným hlasováním na červnové schůzi Poslanecké sněmovny.

Předkladatelé samozřejmě počítají s tím, že v průběhu jednání ve výborech nebo ve výboru, případně i ve Sněmovně budou předloženy pozměňovací návrhy a doufají, že některé z nich tento návrh zákona ještě významně zlepší. Platí to samozřejmě i o čl. 1, kde je vymezení jednotlivých územních samosprávných celků. Sám považuji za nejproblematičtější Severočeský kraj, který je skutečně neorganickým celkem, ale zatím jsme se nedohodli na žádném lepším řešení.

Nakonec chci upozornit i na čl. 7, tj. otázku účinnosti. Na červnovém jednání nebyl předložen žádný návrh jiný než který je v tomto návrhu uveden, tzn., že čl. 7 zatím zní: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení". Domnívám se, že tu mohu prohlásit, že nejpozdější datum, které by zde mohlo být uvedeno, by pravděpodobně mělo být 1. leden 1998. Znamená to, že v období 1996 a 1997 by mohl být po schválení ústavního zákona připraven - lidově řečeno - celý balík právních norem, které znamenají, že příslušná etapa reformy územní správy bude moci být v průběhu roku 1998, kdy by se mohly uskutečnit současně s druhými volbami do Senátu a současně s volbami do zastupitelstev v obcích i volby do zastupitelstev krajů nebo i zemí.

Nakonec mi dovolte vyjádřit se ke stanovisku vlády České republiky k návrhu ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Já jsem na velikých rozpacích, jak s tímto stanoviskem naložit. Vláda totiž přijala toto stanovisko: "Vláda dne 29. 6. 1994 schválila usnesením č. 358 vládní návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a předložila jej Poslanecké sněmovně parlamentu. Proto k nyní předloženému poslaneckému návrhu ústavního zákona v téže věci zaujímá negativní stanovisko."

Problém je v tom, že vládní návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků byl předložen v podobě, o které snad všichni zasvěcení věděli, že nemůže být nikdy schválena. Parlamentní komise v podstatě rok vyvíjela určitou činnost, aby se získal jistý odstup od tohoto vládního usnesení, od tohoto vládního návrhu, a nakonec připravila určité návrhy, které by umožnily z dané situace nějakým způsobem vyjít.

Já bych proto navrhoval toto. Považoval bych za správné, aby Poslanecká sněmovna svým usnesením požádala předsedu vlády České republiky Václava Klause, aby v rámci všeobecné rozpravy k tomuto návrhu objasnil a vysvětlil toto podle mého názoru naprosto nepřijatelné stanovisko vlády. Toto podávám jako procedurální návrh. Samozřejmě je možné, pokud bychom tento procedurální návrh schválili, onu všeobecnou rozpravu přerušit do té doby, než se pan premiér bude moci do Sněmovny dostavit. Děkuji vám za pozornost.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP