Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení poslance Marka Bendu, kterého žádám, aby se ujal slova.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, domnívám se, že moje úloha v tomto materiálu bude poměrně snadná, protože se jedná o tak známou materii v této Sněmovně, že je snad zbytečné k ní cokoli více než řekl pan navrhovatel dodávat. Všichni víme, že zde problém vyšších územních samosprávných celků je. Většina z nás, i když to nebyla potřebná většina, při posledním projednávání tohoto materiálu v červnu t.r. se přiklonila k variantě 9 (řekněme to pracovně), tzn. k variantě, která je nám dnes předkládána.

Já osobně se domnívám, že bychom tento návrh zákona projednat měli a že bychom se měli pokusit v únoru či březnu příštího roku o jeho přijetí s odloženou účinností, která by umožnila v klidu připravit volby a v klidu připravit další potřebné kroky ke skutečnému faktickému vytvoření vyšších územních samosprávných celků.

Proto doporučuji, abychom tento návrh přikázali výborům k projednání.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které jsou přihlášeni kolegové Melichar, Grulich a Kuchař. Prosím, aby se ujal slova kolega Melichar. Připraví se kolega Grulich.

Poslanec Jaroslav Melichar: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi říci jen pár poznámek k návrhu zákona poslance Josefa Ježka o vytvoření vyšších územně samosprávných celků. Zřejmě ti, kteří pro zákon budou hlasovat, budou přesvědčeni, že hlasují pro reformu veřejné správy. Vždy jsem zastával názor, že tato reforma nerovná se vyšším územně samosprávných celkům, ale že VÚSC mohou být až konečným stádiem reforem současné veřejné správy. Samozřejmě, že nejsnažší, nejpohodlnější, ale zároveň finančně nejdražší je přijmout zákony o vyšších územně samosprávných celcích a potom děj se vůle boží.

Že jsou v České republice statutární města jen podle názvu, že jejich magistráty nemají ty kompetence jako třeba města Brno, Ostrava a Plzeň, že existuje množství úřadů, které by mohly např. být součástí okresních úřadů, případně, že by některé nemusely existovat vůbec, to jsou otázky, kterými by se Parlament měl zabývat a viděl bych v tom smysl a začátek skutečné reformy veřejné správy. Uvedu příklad Francie. Ta má desítky let zhruba 90 departmentů, což jsou přibližně naše okresy. Přesto se v r. 1982 Francie rozhodla, že zřídí mezi vládou a departmenty další článek veřejné správy, což je 19 krajů. Dnes si Francie neví rady, co s těmito uměle vytvořenými útvary učinit. Jak řekl Jacques Rupnik, je to jediný viditelný výsledek éry socialistických vlád Francie. Kdo byl na mezinárodním semináři o veřejné správě, uspořádaným nedávno na půdě Parlamentu, může to potvrdit. Nevím, jestli poslanci mají představu, kolik miliard korun by vyšší územně samosprávné celky stály daňové poplatníky. Pro ilustraci snad stačí uvést zřízení jednoho nového okresu, okresu Jeseník, který jen pro letošní rok obnáší něco okolo půl miliardy korun. Ať někdo předem spočítá náklady na budovy, režii, provoz a mzdy u devíti úřadů vyšších územně samosprávných celků, v kterých bude mít svůj administrativní aparát vždy jeden krajský prezident a jeden krajský hejtman. Argument, že náklady budou pokrývat daně z příslušných vyšších územně samosprávných celků a nikoliv státní rozpočet, není argument, protože to budou pořád peníze daňových poplatníků, občanů České republiky.

Dámy a pánové, jediný smysl vyšších územně samosprávných celků vidím v tom, že je pro někoho potřebné mít rezervoár výhodných, dobře placených funkcí a je jenom nutné ho zahalit frází o decentralizaci a přiblížení státní správy a samosprávy občanům. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Grulich, připraví se pan kolega Kuchař.

Poslanec Václav Grulich: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, historie nás učí, že nejméně stabilní, doslova nejlabilnější, jsou státy centralistické s direktivním řízením, které se dostatečně neopírají o občana. Na druhé straně tam, kde je silná obec, silné město a silná samospráva, sílí i stát, je pevný ve svých základech a nepodléhá nahodilým zvratům. Není těžké vysledovat v dějinách přesné stopy těchto pravidel nebo tohoto pravidla.

Jestliže už několik roků v této sněmovně hovoříme o vytvoření vyšších územně samosprávných celků, jestliže jsme vytvořili zvláštní komisi, která se tímto problémem už dva roky zabývá, jestliže tato komise po dvou letech došla do určitého politického koncenzu, který nesleduje rozdrobení státu na malé celky, které by samozřejmě nebyly samosprávné, který se vyhýbá i vytvoření velkých gigantických celků, pro které není dostatečná politická vůle, pak je - myslím - nejvyšší čas říci, že čas k vytvoření těchto celků nazrál.

Vytvoření krajů nebo zemí tak, jak nám říká Ústava, není záležitost několika týdnů nebo několika měsíců. Všichni, kteří jsme v této síni, dobře víme, že návrh, který podává pan kolega Ježek, je jenom prvním krokem, jak to sám charakterizoval, ale je krokem naprosto nezbytným. Jestliže chceme našim vyšším územně samosprávným celkům dát dostatečné pravomoci, vymezit jim přesné kompetence, které jako mezičlánek mezi obcí a Parlamentem, mezi obcí a vládou, budou muset mít, pak si musíme být vědomi toho, že nás čeká ještě dlouhá cesta. Je to nejenom vymezení kompetencí, je to celý balík doprovodných zákonů, protože se bude jednat o zásadní změnu veřejné správy. Říkám záměrně veřejné správy. Samozřejmě, že tyto celky budou něco stát, ale samozřejmě, že tyto celky nám ušetří stovky a bohužel dnes i tisíce pracovníků tzv. dekoncentrátů ministerstev, že tyto celky už nedovolí, aby se na ministerstvech vyřizovala každá kanalizace, každý vodovod, každá plynofikace a každá generální oprava školy či zdravotního zařízení. Máme zcela nenormální stav v tomto státě, kdy ministři, kteří by se měli zabývat koncepčními rámcovými úkoly, vyřizují ve své kompetenci se svými zbytnělými ministerstvy a centrálními úřady takové věci, o kterých centrální úředníci samozřejmě nemají ani ponětí, které rozhodují bez znalosti terénu, bez znalosti věci samé. Je nejvyšší čas začít tento úkol řešit. Řešit ho tak, abychom toto horké jablko po třech letech jednání nepřenechali našim nástupcům, kteří do těchto poslaneckých lavic zasednou po příštích volbách, tedy v budoucím roce.

Je potřeba si uvědomit odpovědnost, kterou vůči tomuto státu máme. Proto zdůrazňuji odpovědnost, zejména ve vztahu ke svému předřečníku, který tady hrozil velkými výdaji. Právě naopak. Samospráva nebude vyvolávat řadu funkcí, nebude vyvolávat řadu nekontrolovatelných výdajů pro vysoké centrální úředníky. Samospráva ve svém důsledku musí být lacinější, musí být účelnější, a to je to, oč tu běží.

Ze všech těchto a mnoha jiných dobrých důvodů vřele doporučuji, aby tato sněmovna nebrala podnět pana poslance Ježka a dalších na lehkou váhu. Jestliže budeme hlasovat o tomto ústavním zákonu, a vidím, že na počítači je registrováno 119 přítomných, jestliže znevážíme přijetí ústavního zákona dokonce i nedostatečným základním počtem poslanců, kteří pro ústavní zákon musí hlasovat, aby byl přijat, pak si nedáme dobré vysvědčení, pak si nedáme dobrou známku z odpovědnosti vůči našim občanům. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Kuchař, připraví se pan kolega Nájemník.

Poslanec Vlastislav Kuchař: Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové, myslím si, že kolega Ježek ve svém úvodním vystoupení velice obšírně a velice poctivě odůvodnil důvod podání návrhu tohoto ústavního zákona. Mám jen pocit, že snad šíře vysvětlovacích projevů kolegy Ježka byla nad síly tohoto sboru ve chvíli, kdy je již znaven projednáváním zákona o státním rozpočtu a reakce některých kolegů při projednávání tak závažné právní normy snad jen dokreslují tento postřeh.

Jsem přesvědčen o tom, že věcnost návrhu jednoznačně spočívá v tom, že stav, kdy mezi samosprávnou obcí a zákonodárným sborem existuje vakuum tak, jak jsme toho svědky dnes v České republice, není stavem vyváženým a není stavem pozitivním.

Je faktem - a myslím dobrým důvodem ke zřízení vyšších územně samosprávných celků - že nejen pravomoc, ale také její rozpočtová podloženost by se brzy měla na této úrovni samosprávy a státní správy stát skutkem tak, jak o tom přesvědčila vystoupení některých kolegů směrem k návrhu státního rozpočtu.

Konečně jsem také přesvědčen o tom, že nemá pravdu premiér české vlády Václav Klaus a nemají pravdu ti, kteří hájí jeho stanovisko, v tom, že ještě nenazrála doba a že ještě není snesen dostatek argumentů a věcných řešení k tomu, aby se znalostí věci, řádně a s perspektivou mohla Poslanecká sněmovna rozhodnout ano či ne v danou chvíli o tom, zda zřídit či nezřídit vyšší územně samosprávné celky. Jsem naopak přesvědčen o tom, že toto rozhodování má dnes charakter

navýsost politický, že je věcí politického rozhodnutí a rozhodování jednotlivých poslanců, jednotlivých poslaneckých klubů, zda chtějí či nechtějí tento institut zřídit, zda chtějí či nechtějí, aby orgány ústřední státní správy se věnovaly spíše koncepci nebo úředničině tak, jak o tom hovořil kolega Grulich, zda chtějí či nechtějí brát ústavu vážně jen tehdy, když je to v jejich politickém zájmu, tak, jako to bylo v případě naplnění ústavy směrem k senátu, a nebo naopak tak, jako to bylo směrem k naplnění ústavní klauzule směrující k zákonu o referendu.

Chtěl bych být optimistou v tom, že kolega Ježek a další zvolili variantu, která v této sněmovně osvědčila nejvyšší míru průchodnosti ze všech návrhů, které byly při prvním projednávání předneseny. Chci věřit stejně jako kolega Grulich tomu, že počet poslanců a způsob jejich stanovisek k projednání tohoto zákona bude důstojný k tomu, že tato sněmovna bude projednávat ústavní zákon. A zároveň chci také vyjádřit, že poslanecký klub Levého bloku, stejně tak jako při prvním projednávání tohoto ústavního zákona, tento zákon podpoří, jak je to v souladu s jeho viděním občanské a demokratické společnosti v České republice a samosprávných prvků.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Nájemník. Připraví se kolega Holub.

Poslanec Václav Nájemník: Vážení přítomní, pane předsedající, já si dovolím říci také jenom několik poznámek. V úvodu bych se chtěl vyjádřit k panu kolegovi Ježkovi, jehož práce si velice vážím a byl bych rád, aby v budoucnosti nezapadla. Myslím si, že je to velice kvalifikovaná záležitost. Ale on hovořil také o otálení s přijetím tohoto zákona. Já si myslím, že pokud by byla společenská poptávka, otálení by nebylo možné. To otálení je logické, protože ta společenská poptávka není.

Za druhé: Jestliže se hovoří o přenesení veřejné správy blíže k občanovi, tak mě napadá zrovna problém - s prominutím - z mého okresu, kdy po přijetí páně Ježkova návrhu by občan do centra tzv. vyššího územně správního celku, pokud by byl z Jevíčka, musel dojíždět přes 100 km. Chtěl bych také podotknout, že to otálení je možné vzhledem k tomu, že okresy, byť ne zcela ideálně, ale fungují. Např. některé kontroverzní záležitosti z pomezí Moravy a Čech se vyřešily právě tím, že tam je fungující okres, kde se řeší oblasti, kde se opomíjela občanská vybavenost, jako např. v bývalých Sudetech a na Moravě.

Za třetí: Připadá mi, že celý problém je zjednodušen.Já ten problém vidím daleko, daleko složitější. Mám pocit, že ti, kteří vytvářeli tuto předlohu s pocity božského tvůrce jaksi pozapomněli, že ta záležitost je daleko složitější. Při četbě tohoto návrhu zákona maně musím přiznat, že se mi vybavil jeden výrok ze Švejka a celá historka o latrinen generálovi, který také tu věc považoval za daleko jednodušší.

Myslím si, že ta záležitost je opravdu velice složitá.

Další věc, na kterou se velice dobře pamatuji. Pamatuji si, s jakou radostí bylo přijato zrušení krajů. Já se teď voličům budu moci těžko dívat do tváře, pokud by k tomu přijetí došlo.

Hodně bylo řečeno, ale chtěl bych jenom říci takový princip - nejvíce mi vadí, že zákon je tvrdošíjně navrhován tak, že se hlavně maluje po mapě. Říká se, kdo kam bude patřit. Tato slova pořád zaznívají. Chtěl bych slyšet - toto a toto se vyřeší tak, a proto bude nutno z toho vyvodit nějaké územní důsledky. Ne naopak. Neříkám, že ústava by neměla být naplněna. Ale proč znovu cpát na plénu již odmítnuté řešení. To je typický problém, který vyžaduje čas.

Po finanční stránce se připojuji k tomu, co říkal kolega Melichar. Myslím, že jsou potřebné aktuální informace, které by směřovaly k samostatnosti obcí, k opatření umožňujícím podnikání a důstojný život v obcích. Bavme se o vyšších územně správních celcích ne těsně před volbami. Je to dlouhodobý problém.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Holub. Připraví se pan kolega Hofhanzl.

Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení přítomní, předkladatel sněmovního tisku 1912 se ve své zprávě zmínil mimo jiné o tom, že projednávaný návrh zákona si vyžádá přijetí celého balíku dalších zákonů a novel platných zákonů. Protože není ani naznačeno, jakou podobu by tyto zákony a novely měly mít, navrhuji hlasovat o usnesení Poslanecké sněmovny, jímž vrátíme tisk 1912 navrhovatelům k dopracování. Toto doplnění by se mělo především týkat nastínění toho, jak by návazné balíky zákonných norem měly podle navrhovatelů alespoň v hrubých rysech vypadat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Hofhanzl. Připraví se pan kolega Koháček.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedající, domnívám se, že většina poslanců a poslankyň v této sněmovně šla před těmi již čtyřmi roky do těchto lavic proto, aby vybudovala instituce demokratického státu. A já se domnívám, že vyšší územně správní celky jsou základní institucí rozumně decentralizovaného demokratického státu.

Jsem profesním vzděláním biolog. Příroda funguje tak, že jsou zpětné vazby a určitý druh nebo určité společenství může v čase přežívat, protože tyto zpětné vazby má vytvořeny. Rovněž tak demokratický stát může vzniknout a může v čase existovat a fungovat tehdy, jestliže vytvoříme instituce demokratického státu, jestliže vytvoříme malý střední stav, protože svobodný, nezávislý vlastník je základní trestí demokratického svobodného státu a jestliže zároveň vytvoříme spolky a určité organizace, ve kterých se mohou tito svobodní lidé zorganizovat a mohou být určitou protiváhou centralizované moci státu.

Pokud je svět světem, když se začala lidská společnost organizovat, vždy záleželo na míře toho, jaké zpětné vazby se vytvořily proti možnosti zneužití mocných. Tak to prostě v čase existovalo, ať se ujala vlády ta či jiná strana. Z historie - kdo četl historii - by mělo být známo, že jestliže kdokoliv začal i s nejlepšími myšlenkami a není omezen svobodnými vlastníky a institucemi, v konečném stádiu svoji moc zneužije.

Zároveň bych chtěl říci kolegovi Melicharovi, když argumentuje příkladem Francie. Doufám, že je mu známo, že kardinál Richeliue založil ve Francii před staletími tradici centralistické vlády a že Francie se s tím také po staletí potýkala. I to, co tam je, je důsledkem této minulosti.

Kolegovi Nájemníkovi bych chtěl říci, že nechápu - je profesním vzděláním také biolog - že on tuto věc jako biolog systémově vykládá tak, jak ji vykládá. Znovu opakuji, územně správní uspořádání je základním stavebním kamenem a zpětnou vazbou rozumně decentralizovaného demokratického státu.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Koháček. Upozorňuji všechny poslance na dodržování jednacího řádu. Jiné poslance můžete oslovovat pouze prostřednictvím předsedajícího. Děkuji za pochopení.

Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, chtěl bych k projednávanému tématu říci několik slov. Jsem dalek toho, abych nerespektoval i mnou schválenou Ústavu České republiky, která v jedné své části mluví o tom, že Česká republika se dělí na země či kraje, kterým zatím pracovně říkáme vyšší územně samosprávné celky.

To, že zatím odmítám přijmout a hlasovat pro zde předložený návrh zákona, jak jsem to učinil již při téměř stejném návrhu, který jsme zde projednávali před několika měsíci, není to proto, že bych nechtěl naplnit Ústavu, ale proto, že nejsem přesvědčen o tom, že navržené řešení je již to správné a konečné, jak by mělo být.

Na druhé straně bych chtěl říci, že za pět let, kdy se tato diskuse v této budově vede, bylo učiněno hodně práce a jsem přesvědčen o tom, že celá tato otázka byla posunuta výrazně dopředu. Hlasy, které mluví o tom, že se v této věci nic neudělalo, jsou podle mne velmi zavádějící. Naopak. Jak parlamentní komise, která se touto otázkou zabývala, tak i někteří další jednotliví poslanci, kteří se tomuto věnovali, a zrovna tak vláda České republiky, která již některé zákony k tomuto tématu také předložila.

Jsem přesvědčen o tom, že zřízení vyšších územně samosprávných celků v žádném případě nebude levnou záležitostí. Ostatně také před několika měsíci jsme schvalovali rozdělení jednoho okresu na dva a zhruba víme, kolik bude stát vybudování nového okresu, který jsme zřídili.

Zřízení vyšších územně samosprávných celků také nebude stát malé peníze. Domnívám se, že oprava chybného rozhodnutí, které už jednou bude učiněno, bude obtížná, ne-li vyloučena. Za svou osobu vidím v navrženém textu tři problémy, na které sám nemám odpověď ani tu, ani onu, ale protože tuto odpověď neznám, znovu opakuji - nebudu podporovat tento návrh zákona.

Je to v prvé řadě problém Středočeského kraje, jehož přirozené centrum bude v kraji úplně jiném. To považuji za špatné řešení a bylo to špatné řešení vždy, pokud takovéto řešení bylo přijato na území této země.

Druhý problém, který pro mne není dořešen a na který já neznám odpověď ani tu, ani onu; zda-li ponechat Severočeský kraj přibližně ve stávajících hranicích, nebo zda-li vyslyšet ty hlasy, které mluví o tom oddělit pánevní oblast od oblasti zjednodušeně řečeno - liberecko-jabloneckou.

Třetím problémem, na který já sám nemám odpověď, je problém Východočeského kraje. Nejsem přesvědčen o tom, do jaké míry jsou oprávněné a do jaké míry jenom emotivní názory nebo vzájemná konkurence Hradce a Pardubic. Nedomnívám se, že bych měl bez vnitřního přesvědčení o dořešení těchto tří otázek pro tento návrh hlasovat. Domnívám se proto, že dokončení tohoto důležitého úkolu, jakým samozřejmě naplnění Ústavy je, by mělo být úkolem Poslanecké sněmovny, která vzejde z voleb v příštím roce. Nedomnívám se, že by toto měla dořešit ještě Sněmovna tato.

Proto navrhuji, aby tento návrh ústavního zákona Sněmovna v prvním čtení zamítla. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Hrdý. Připraví se pan kolega Řezáč.

Poslanec Karel Hrdý: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, nejprve bych vás chtěl poprosit ve smyslu jednacího řádu, abyste sdělil panu Melicharovi, že ho mám velmi rád, ale že musím velmi kriticky zareagovat na jeho vystoupení.

Kritika totiž spočívá v tom, že pan Melichar je z krajského města Ústí nad Labem a předložil nám zde jakousi analýzu, kde se snaží mlhavě naznačit, kolik bude stát zřízení vyšších územně samosprávných celků. Pan kolega Melichar ovšem analýzu udělal jaksi jednostranně a nesdělil nám a nepokusil se nám vysvětlit, kolik nás stojí neexistence těchto celků. To zde naznačil pouze předřečník pan Grulich.

Dále se domnívám, že by páni poslanci měli využívat - když jsou tak šetrní ve státní správě a samosprávě - zařízení, která nám Sněmovna poskytla. Myslím tím naše milé notebooky, kde místo solitéru a jiných her by mohli nalézt v ASPI zákon č. 336/1960, kde se dočtou o tom, že kraje existují, tedy že existuje Severočeský kraj, že existují všechny instituce, že tyto instituce něco stojí a že tudíž samosprávné uspořádání v těchto institucích nijak výrazně - když se nic jiného nestane - nemůže tento projekt prodražit.

Byl jsem na rozpacích, zda podpořím pana poslance Ježka, protože moje vize je jiná. Právě proto, co zde bylo řečeno, to podpořím a pleduju za podporu tohoto návrhu.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Řezáč. Připraví se pan kolega Vyvadil.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane předsedo, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, mám bohužel dobrou paměť a tak nechci věřit ani svým uším, když zde slyším některé výroky od kolegů, kteří říkali před třemi lety něco jiného. V ústavní komisi jsme se přece dohodli na kompromisu koaliace a opozice - pro přijetí Ústavy České republiky. A to bude za deset dní tři roky. V programovém prohlášení vlády, které jsme zde schválili na začátku volebního období, je také jasně řečeno, že úkol reformy veřejné správy je úkolem tohoto volebního období a ne volebního období někoho jiného.

Tak nedávejme někomu dluhy a naše resty a starejme se o to, abychom splnili to, k čemu jsme zavázali vládu České republiky.

Myslím si, že problém vymezení toho, zda půjde o zřízení krajské nebo zemské, je víceméně v převážné většině poslaneckých klubů vyřešen a s ohledem na rozpad československé federace se názorová hladina i opozičních poslaneckých klubů posunula někam jinam, k možnému kompromisu a ke shodě. Jestliže si vezmeme vývoj dějin veřejné správy na území našeho dnešního státu, který je zajímavý od 17. století, a zejména to, co vyzkoušela první Československá republika v letech 1920, 1927, 1928 a dál, tak celkem už dobře víme, které reformy se uplatnily, které se vůbec neuvedly v život a jaký by měl být ten druhý stupeň. Všichni tady svorně říkáme, jak jsme pro rychlý vstup do Evropské unie a všichni víme, že decentralizace výkonu veřejné správy a zejména výkonu státní správy je druhým civilizačním trendem vedle deetatizace. Tak proč to zpochybňujeme, když mnozí také víme, že existuje Charta samosprávy, že existuje Charta veřejné správy v Evropské unii a že my postrádáme druhý stupeň samosprávy a dosud ji nemáme. Podle mě vůbec není důvodem pro zamítnutí návrhu navrhovatele to, zda chci nebo nechci rozdělit dnešní Severočeský kraj. Můj předřečník, kterého nebudu jmenovat, správně podotkl, že veškeré úvahy dalších předřečníků o tom, že jsme vlastně zrušili kraje, jsou naprosto mylné. Mýlil se pouze v čísle, protože se přeřekl. Zákon není 336 z roku 1960, ale je to zákon 36 z roku 1960 o územním členění státu a celkem nedávno jsme ho zde novelizovali ve vztahu k okresu Jeseník. Čili žádné krajské zřízení jsme nezrušili. Zrušili jsme k Silvestru 1990 před pěti lety krajské národní výbory, ale jinak kraje existují v hranicích tak, jak existují od 11. července 1960. Takže nikdo nic neutratí, nikdo nic neušetří. Já tvrdím, že drahá je dnešní centralizovaná státní správa. Pointa je celkem jednoduchá. Jde o dvě věci.

Za prvé, aby tato vláda mohla centralisticky vládnout dál, minimálně do konce volebního období, a aby 40% prostředků ze státního rozpočtu, o kterém se také teď bavíme, měla ve své ruce a neměla je regionální samospráva.

Za druhé, aby nevznikaly eventuální konflikty, a to i stejných politických subjektů, mezi těmi, kteří budou ve vládě, a mezi těmi, kteří budou v regionální samosprávě, což by komplikovalo život možná i všem politickým stranám a hnutím.

Za třetí je to pohodlné vymlouvat se na to, že není již čas na to, abychom splnili nějaký úkol, když to může za nás udělat někdo jiný. To je stará česká metoda - poslat černého Petra někomu jinému, abych to nemusel sám řešit. A tak si myslím, že se můžeme zamyslet nad tím, jak jsme to vážně mysleli, když jsme tady 16. prosince schválili Ústavu České republiky z hlediska jejího naplnění, když za tři roky nemáme ani země ani kraje ve smyslu toho, že jsme chtěli regionální samosprávu, že nemáme Nejvyšší správní soud ani referendum. Dozvěděli byste se, jak na to pohlížejí i někteří právníci a poslanci z jiných zemí, se kterými se setkáváme na mezinárodních konferencích, protože posuzují otázku, zda jsme právním státem nebo nejsme podle toho, jak vážně nakládáme se svou Ústavou jako základním řádem pro politické děje. Já se domnívám, že kdo chce splnit svůj ústavní slib, dodržovat Ústavu a zákony této země, může pro návrh kolegy Ježka jedině hlasovat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Vyvadil.